29. září 1900.

Číslo 269.

NÁRODNÍ LISTY

svrana 3.

Po té byla resoluce navržená panem refe- rentem jednohlasně přijata a další rokování vzhledem na pokročilou dobu odročeno na dnešek v 9 hodin dopoledne. Moravští účastníci sjezdu sejdou se dnes odpoledne o 4. hodině v místnostech Moravské besedy. Po velice zdařilém sjezdu dopoledním po- užili jeho účastníci odpolední doby k prohlídce pražských historických památek a k návštěvě výstav a sbírek, zejmena průmyslového muses a uspořádané v něm ústřední vystavky praeí učednických, vyznamenaných na výstavkách kra- jinských. K prohlidkám těmto použili četní z nich již dopoledne, když marně se namáhali, dostati se do přeplněného sálu žofínského. Večer uspořádána pro účastníky prvníh sjezdu slovanských živnostníků a řemeslníků akademie ve dvoraně Národního domu na Král. Vinohradech, k níž zavítali též někteři poslanci, zejmena dr. Herold, K. Aldá mek, Březnovský, Hořica, Vorlíček a j., starosta města Král. Vinohradů pan poslane Víšek, zástupci městské rady pp. M. Bílek a Karel Prokopec, starosta města Žižkova pan Ždárský, starosta Vršovic p. Drobný všichni hosté polští a deputace živnostníkůa řemeslníků slovinských, téměř všichni Moravané a hosté ze Slezska a velký počet českého živ- nostnietva, jež dávno již před 7. hod. večerní, na kterou určen počátek akademie, vyplnilo do posledního místa nejen velkou dvoranu, ale i di- vadelní sál, ve kterém koncertovala kapela po- štovních zřízenců, i tak zvanou zimní zahradu. Nával k akademii byl tak veliký, že přihodilo se, co stalo se již při ranním sjezdu, že pozdější účastníci místa ve velké dvoraně již nenalezli.

Nálada, tak jako při žofinském večeru na uvílanou, byla povznesená a vznícená. Hosty polské a jihoslovanské, když dostavili se o půl 8. hodině, uvítala kapela pana Kolátora Malá- tovým slavnostním pochodem, jímž akademie zahájena. Jmenem městské rady vinohradské uvítal je pak pp. K. Prokopec a M. Bilek který promluvil k nim několik vřelých slov. Na podium vystoupila potom pí. Lau- dová, člen činohry Národního divadla a uví- tána všeobecným potleskem, přednesla proslov p. Eug. Mužíka. Vyprávěla s ním pohádkuo mocném čaroději, jenž měl tři syny a který, když umíral, odkázal — řídě se jich povahou — prvému žezlo a zlato, druhému pole a louky. Pro třetiho nejmladšího, pravého všeuměla, zbyl jen »kotlik, v němž rodina si krmě dloubá léta vařila.« »Ten kotlík přinese ti také štěstí věř, však přičinit se musíš hochu můj !« Hoch vzal kotlík, spravoval a cídil jej a kotlík měl zlaté dno, byl stále plný jídla, takže hoch bídy nepoznal a lesku blaha dodělal se též. Kotlik však konečně pukl, zlato zmízelo a černá bída jenom zela kol. A to konec pohádky? Ne, »neb každá noc též svoje hvězdy má«, »a Vás — končil proslov ať k nám sem táhlo cokoliv, to hvězda lásky, láska byla též! buďtež vítáni, jak vítá lid svým starým prostým heslem: »Pozdrav bůhe a lásku splať Vám nastokrát. Jen blíže k nám, vy, kteří bratry jste, a bratrem nám je, kdo jen chce jím být. Od Visly, Sávy, Moravy i Labe ku Praze naší spěchali jste tak, 6 kdo nám lásku Vaši nahradí? Ne knížecí třpyt — prostá upřímnost a milé ruky stisk, té ruky, jež jen pracovati zná a objímat. a bít se slatně s drsným životem. A ti, jimž krutý osud zabránil k nám bráti se — ach, marné snažení!- jim pozdrav vroucí budiž poslán v dál.

Tak jeden za vše, všichni za jednoho v tom slovanství to pravé vidím zrát. To heslo jedno všecka ústa břměte a tlukot srdcí všech je provázej za Vaše blaho, za Váš zdar i náš. Tak z pohádky zas skutečnost se stane, neb snaze čisté vždycky žehné bůh.« Procitěný přednes naší umělkyně odměněn byl bouřlivou ovací, při které jí podána před sednictvem sjezdu velká kytice se stuham barev slovanských. Od stolu hostí polských povstal po dr. Vlad Lewicki, redaktor krakovského »Glosu Na roda«, svými články o Slezsku, v nichž vrou cími slovy zasazuje se o česko-polskou shodu. české veřejnosti dobře známý a promluvil delš řeč, která provázena byla neustálým souhlasem, jenž často měnil se v bourlivou pochvalu Pravil v podstatě: Před několika lety zastavil jsem se při ná- vratu do své otčiny v malém městě Kostnici. Hoch jakýs, sotva že jsem pronesl několik špatně promluvených slov, vedl mne hned za město, kde za železným zábradlím spatřil jsem obrovský balvan, památník místa, na němž zahynul největší mučedník slovanský Jan Hus.

(Sláva mu ! Potlesk.) Celá tato malá příhoda učinila na mne hluboký dojem a odeházel jsem se slzam v očích, se všech stran obhližeje slavný ten pa- mátník. Viděl jsem, že zůstal neporušen a ne- zdolán žádnou zlobou doby a žádným násilím (Výporně! Pollesk.) jako nehynoucí památce Hu sova v srdcích lídu českého. (Výborně ! Sláv mů! Potlesk.) Kámen Husův, drazí Čechové, a náš vr Koseziuskův pokrývají naše ideály. (Výborně Všeobecný potlesk.) Pomníky naše zbudovány jsou v srdcích nejušlechtilejších a my jsme n ně hrdi, neboť jsou daleko čestnějšími nežl všechny »Siegessäuly«. (Demonstrativní souhlas a pollesk.) Máme to krásného, společného souseda. který právě nyní za pařížské výstavy se chlubi. že veškera úžasná a obdivuhodná česká práce, jež na výstavě tolik vzrušení u Francouzu vzbudila, jest výsledkem — německé kultury (Různé hlasy.), a kde který, kde jaký slavný Čech ve světě se vrtne, už dává jej do něme- ckých slovníků: »Als einen deutschen Manne (jako muže německého). [Souhlas a různé hlasy.

S takovými sousedy musíme se práti už tisíe let. Nás vede však čistá láska k vlasti žádná germánská brutálnost nás nerozvede. (Bouřlivý souhlas a potlesk.) Z Haliče přišla nás tentokráte hrstka, ale představujeme ducha polského lidu. (Výborně! Pollesk.) Už se nám v Haliči štěstí, plynoucí z Vídně, dávno přejedlo. (Vý borně! Potlesk.) Zažili jsme v Praze den sv Václava. Vzrušeni, putovali jsme na Hradčany a vzpomenuli si při tom na Vavel a jeho kasárny i na celou dálnou končinu slovanské vlasti. Jmenem krve Koseziuskovy přísáháme vám, že upřímna jsou naše slova a ryzími naše po- city. (Bouřlivá pochvala.) V každé rodině jsou nedorozumění, i v rodině slovanské, ale v ne- bezpečí Polák státi bude vedle Čecha. (Demonstrativní pochvala a potlesk. Duch tento dávno již pronikl lidem českým vítězně proniká i do lidu polského (Výborně! Výborně! Pollesk.) Jsme na pravé cestě a ve zna mení tomto zvítězíme! (Všeobecný. dlouhotrvající jásot a potlesk, v němž tuš kapely Kolátorovy téměř zaniká.) Po tuši a bouři potlesku a pochvaly zapě kroužek pražského »Hlaholu« za řízení pana Havelky sbor Josefa Lva: »Hory, hory«, za který sklidil rovněž všeobecnou hlučnou po- chvalu.

Pi. Laudová znovu vkročila na podium a přednesla výňatky ze »Slávy dcery«, z »Ko- menského« od Josipa Milakoviče a »Dziadů« o Adama Mickiewicze v původních jazycích az každou statí vždy odměněna byla hlučnými po- chvalami a potleskem. Jednotlivá čísla programu následovala pak rychle za sebou a mísila se v nich hudba s pro- dukcemi solovými, při nichž zaslouženou po- chvalu sklidili slč. Marie Neslova, jež za hrála Chopinovo houslové solo »Nocturno«, slč Ot. Hinkova zapěním písní od Knitila, Kovařo viče a Nedbala, p. Edv. Krtička zapěnín národních písní a kroužek pražského »Hlaholu« Program akademie velice se protáhl a by ještě prodloužen, neboť účastníci sjezdu setrval za pěkné veselé nálady ještě déle pohromadě. Sjezd Ústřední jednoty zpěváckých spolků českoslovanských v Praze. (Pův. zpr. »Nár. Listů«.) Přesně za hodinu po ustanoveném počátku zahájen byl včera v sále Umělecké besedy III. řádný valný sjezd »Ústřední jednoty zpě- váckých spolků českoslovanských«. Jeho ne- unavný starosta univ. prof. MUDr. Ka uí- mann zahájil jednání krátkou řečí, ve které srdečně uvítal účaslníky, mezi nimiž bylo 106 delegátů, zastupujících více než 50 spolků pě veckých.

Ke slovu přihlásil se pak delegát města Prahy, městský radní p. Ferd. Mellan, který taktéž co nejvřeleji přítomné uvítal jmenem král. hlav. města Prahy. Jednání sjezdu přál všeho zdaru, dodav, že městská rada pražská se zájmem provází národní práci zpěváckých spolků. Vždyť všickni víme, že jsou to stře- diska vroucích a upřímných národovců, a že dobách národně trudných byl to právě český zpěv, který velkou měrou přispíval k povzne- sení našeho národního vědomí. Řečník konči opětným pozdravem všech přítomných a provo- lává jich zdatné činnosti »Na zdar!« (»Na zdar le Potlesk.) Předseda prof. dr. Kaufmann poděko- val vřele p. Mellanovi žádaje jej, by díky je dnoty tlumočil městské radě pražské. (Hlučný souhlas.) Na to podal přehled činnosti Jednoty za uplynulých 5 let, představiv dříve hosta, hu- debního skladatele p. Maláta, sbormistra si- harmonické besedy brněnské p. Reissiga, zá- stupce kroměřížského »Moravana« p. Janečka sbormistra přerovského »Přerubu« p. Capka- Drahlovského a zástupce plzeňského odboru Hlaholu p. Langa. Všichni byli uvítáni srdečným »Na zdar!« a potleskem.

Slovy plnými uznání ocenil pak předseda prof. dr. Kaufmann vítězství odboru plzen- ského »Hlaholu« v Brusselu a v Paříži, vítěz ství, jehož dosaženo bylo čtyřletou usilovnou přípravou. Vítězným pěvcům plzeňským provola pak »Na zdar!« (Na zdar! Bouřlivý potlesk. Zmíniv se o předsjezdověm přátelském večírku a vzdav dík »Tovačovskému« za přednes skla deb na něm, sdělil, že došlo sjezdu 13 volných návrhů. Jednací protokol o mimořádné valné hro- madě r. 1897, přečtený jednatelem p Miessle rem, byl bez debaty a námitky schválen. Soubornou zprávu výboru a zprávu za mi- nulé pětileti podal pak předseda dr. K au mann. Promluvil nejprve o dvou útocích na Jednotu, resp. její předsednictvo, uveřejněných nedávno v jednom pražském listě. Probrav všechny učiněné v nich výtky, vyvrátil je tak- též všechny; dokázal při tom pisateli naprostou neznalost věci a i práce výboru Jednoty. Ke své obraně výboru připojil prof. dr. Kaufmann data o vzrůstu Jednoty: v posledních pěti letech s počet jejích členů téměř zdvojnásobil.

Stěžejné body činnosti Jednoty byly: 1. vy- dávání spolkového »Věstníku«, 2. organisace žup, 3. vydávání levných sborů mužských nebo smíšených, 4. opatření vzorných stanov pro župy a pěvecké spolky, 5. vypracování účelné změny stanov. Ve všech těchto oborech vykonal výbor kus viditelné positivné práce; učinil vše. co vůbec provésti mohl. Řečník skončil žá- dosti, by výboru dáno bylo absolutorium. (vý borně! Hlučný potlesk.) Jednatelská zpráva se nečetla. Bude uve řejněna ve »Věstníku«. Zprávu pokladní podal opět předseda prol dr. Kaufmann. Členských příspěvků sešlc 1496 zl., předplatné na »Věstník« 693 zl Úhrnný náklad obnášel 1627 zl. »Věstníke koná zdárně svoje poslání, i je třeba, by i na dále byl vydáván. (Souhlas.) Řečník žádá, b byl hojně odebírán a předplácen. Náklad na hudebniny, Jednotou vydaně, ob nášel 1413 zl., čistý výnos z nich 182 zl., do kteréžto sumy není počítána cena zásob, jež dosud jsou na skladě. Účet za diplomy čin 201 zl. 95 kr., příjem 142 zl. Fond Bendlův na vydávání českoslovanských písní přijal 138zl Na podporu sborů strádajících přijato 54.50 zl. vydáno 29.58 zl. Předseda prof. dr. Kau- mann žádá, by se na strádající sbory pama- tovalo také zasíláním hudebnin. České škole »Komenského« odesláno 14 zl. 66 kr. Správní výlohy byly vznledem k rozsáhlé agendě ne patrně. Zpráva účetních dozorců, kterou přednesl p. Pavliček z Král. Vinohradů, konstatuje,

že účty jsou v pořádku, a navrhuje nynějšímu výboru absolutorium, jež jednohlasně bylo při- Pro příští období navrhuje výbor, by s platilo za každého výkonného člena 10 kr. Návrh byl jednohlasně a bez debaty přijat. Následoval referát o změně stanov. Zpra vodaj p. Hraba přečetl návrhy výboru, dopo- ručiv organisaci po vzoru České obce sokolské. jež se znamenitě osvědčila. Dále navržena změna názvu dosavadní »Jednoty« v »Ústřední jednotu.« Oba návrhy byly přijaty. Na to vykonány volby, a to po delší de- batě akklamací. Zvoleni jsou: Předsedou p. prof. dr. Em. Kaufmann, do výboru pp.: prof. Josef Salač, člen »Hl- holu« vinohradského, Jaroslav Hák, jednatel zpěv. sp. Turnovského nyní v Karlíně, Alois Miessler, člen »Lukesa« smichovského a »Bo- leslava« v Dejvicích, Karel Biskup, pokladník »Lukesa«, Alois Hraba, místopředseda »Lukesa«. J. O. Černý, člen »Hlaholu« pražského, Alois Vondráček, místopředseda »Vitkova«, Joseí Louma, předseda »Tovačovského«, prof. Ant. Adámek za »Hlahol« pražský, Rudolf Morave za pěv. župu »Podvítkovskou-Vašákovu«, sl. Te- rezie Duchacká za pěv. župu »Podbělohorskou- Drahorádovu«, J. Novotný za pěv. župu » Stře- dočeskou-Dvořákovu«. Náhradniky pp. : Ja- roslav Harfel za pěv. župu »Podvítkovskou- Vašákovu«, J. Havelka za »Hlahol« pražský Josef Merhaut za pěv. župu Podbělohorskou- »Drahorádovu«, F. Vlček za pěv. župu Stře dočeskou-»Dvořákovu«. Revisory účtů pp.: Jos. Müldner, člen »Hlaholu« pražského, Juliue Sojka, člen »Hlaholu« pražského, Josef Pa- vlíček člen »Hlaholu« vinohradského.

Předseda p. prof. dr. Kaufmann (uvi- tán hlučným potleskem) praví, že mínil ustou- piti do ústraní, že však vida tolik účasti pr sebe, volbu přijímá. (Výborně ! Potlesk.) Slibuje pak, že bude v Jednotě i na dále pracovati se starou láskou a chutí. (Hlučná pochvala.) Potom projednána další organisace župn pěveckých spolků českých, moravských a slez- ských. Referent p. Černý konslatoval, že organi- sace pokračuje pomaleji, než výbor očekával Největší práci v tomto oboru vykonal prof. dr Kaufmann. Řečník navrhuje pak, aby zřízen byl po celých Čechách sbor důvěrníků Jednoty se kterými by Jednota vstupovala ve styk. Ná- vrh odkázán výboru. Pan Černý stěžoval si ještě, že v pě- veckých spoleích českých je málo dorostu a žádal, by všichní opravdoví pracovníci ve zpěváckých spoleích pečovali o nápravu i v této záležitosti. Ať nově stoleti znamená tu nový pokrok ! (Výborně ! Potlesk.) Pan Racek, odborný učitel, žádal, aby »jednota« vlivem svým pracovala k tomu, by zpěv zaveden byl také na školách pokra- čovacích.

Pan Reissig z Brna slíbil, že na Mo ravě pěvecké spolky se přičiní o svou župní organisaci. Dalším odstavcem programu byl referát o »Věstňíku«. Podal jej opět předseda prol dr. Kanfmann. Usneseno vydávati »Věstník« dále Pak jednáno o kursech pro sbormistry. Myšleny jsou tak, že by sbormistři pěveckýeh spolků byli pozvání do Prahy na kratičký kurs ve kterém by se vše potřebné pro ně probralo Návrh odkázán výboru. Konečně projednáno o soupisu hudebním pro pěvecké spolky, a založení ústředního archivu a o museu jednoty. Potřeba zřízení jich byla jednomyslně uznána. Posledním oddílem pořadu byly volné ná- vrhy. Předseda prof. dr. Kaufmann přečetl ty. jež byly předem výboru zaslány. Bylo o všeeh stručně pojednáno, načež odkázány výboru Když byly vyčerpány, skončil prof. dr. Kauí mann sjezd srdečným doslovem.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 28. září. Rusové o rozdělení Číny. »Ieepóyprria BMOT« rozhodně se ozývají proti myslence o rozdělení Činy, kte réžto myšlenky jediným propagátorem v ruském tisku jsou »IoBocT«. (Rakouské poloúřadní listy nevime s jakou tendenci co chvili »se do- vídají«, že myšlenka o rozdělení Činy nabývá v ruské žurnalistice stále víc přivrženců, což není pravda.) Orgán kn. Uchtomského uvažuje tak: Pr plán o rozdělení Činy chtějí nás získati uka- zujíce, že nám od Činy hrozí nebezpeči, se- bere-li se: nevezmeme-li my si její území, že ona, až bude dosti silna, sáhne po našem — a proto ji třeba ubiti. Tvrzení, že Čina touži po výboji, nedá se ničím dokázati. Snadnos řekne: rozdělte Čínu, ale j ak ji děli t, totě otázka, na kterou nikdo nedává rozumnou od- pověď. Co o ní dosud promluveno, je samá fráze beze všeho realného obsahu. Nejprve vzniká otázka, má-li Evropa právo rozdělit Čínu. Očividno jest, že zavraždění německého vyslance a obležení vyslanectev právě tak jako přepadení Blagověščenska nedává Evropě práva k zabrání Číny, jakkoli jsou to vesměs skutky. kterých se Číňané dopustiti neměli. Jen ten, kdo si libuje v zúmyslné slepotě, může popírati, že Čína nevrhla se na Evropany a že bouř čínské zavinili sami Evropané, zachvacujíce čínská území a chovajíce se k Číňanům tak, že by museli býti dobytkem, kdyby to mlěky trpěli. Čínané prosili Evropu o jediné: aby jim dala pokoj, a dlužno jim dát úplně za pravdu, že měli právo ohraditi se proti násilím vnuco- vané evropské civilisaci. Jediný evropský stát, ku kterému Čina chovala se důvěřivě, bylo Rusko, a to dokázala skutky, výmluvnějšími slov.

Číňané darovali nám celé Ussurijsko a uza- vřeli s námi smlouvu o zbudování ruské dráhy na čínském území, čímž nám projevili ochotu zajisté ohromnou. Čína byla vždycky dobrým sousedem Ruska. Nešťastné bombardování Blago věščenska není s to tyto poměry z kořene změ- niti, a otázku o příčinách tohoto bombardování řešiti je příliš záhy. Ze všeho možno souditi, že bombardování Blagověščenska nestalo se na rozkaz ústřední vlády čínské. Vyslanectvo naše je zachráněno a Rusko již nemá, proč by se svým činským souse dom nežito zase v nejlepším

přátelství. Že se tato ruská politika nelib našim »spojencům«, je pochopitelno; jeť jejich nejvroucnějším přáním svázati Rusko na dlouho na rukou i nohou. Obhajci myšlenky rozdělení Číny nabízejí nám Mandžurii a Mongolii, ovšem s podmínkou, že druhým evropským státům ne- cháme jižní a střední Čínu. Rusko ve své za- hraničné politice nikdy se nedrželo systému dobyvatelského; ale dejme na minutu tomu, že by Rusko uposlechlo přátelských rad a obsadilo by Mandžurii i Mongolii. Netřeba býti prorokem a přece možno pravdivě předpověděti, co by se stalo. Vzetí Mandžurie znamenalo by nepřátelstv s Čínou, a k ochraně zabraných zem potřebovali bychom tak ohromn vojenské síly, že by ji žádný roz- počet nebyl s to vydržeti. Sama Man- džurie je země chudá a pustá, tak že by si ruskou okupaci zaplatiti nemohla. My máme i svých pustin dost a netřeba nám zabírati ještě pustiny čínské. A dále, hrozí-li nebezpečí vpádu žlutého plemene, změnila by se věc, kdyby čás severní a slabě obydlené Činy byla v našich rukou? Myslíme, že naopak. K ochraně budo- vané dráhy a k odvrácení podobných srážek, jako bylo přepadení Blagověščenska, netřeba nám vyvolá- vati stálého nepřátelství Činy. Toho mnohem snáze můžeme dosíci smírnými dohovory s Činou, jež nám už nejednou ochotně vyšla vstříc. Čína nemůže míti se k nám nepřátelsky jakmile zví, že nikterak si nepře jeme přiživiti se na její účet.

Nová výprava proti poznaňským Polákům. Výprava šesti státních ministrů německých do Poznaňska, aby tam vyhledali nové prostředky k posile němectví, Poláky nezbavuje dobr mysli. »Gazeta Toruňská« tak se vyjadřuje: My se těch ministerských porad nelekáme. Není už mnoho prostředků, kterých by proti nám ne- bylo užito, nejhroznější zbraně dávno již proti nám vytaseny a bez účinku. Prostředky, po kterých by vláda mohla sáhnouti, byly by bud malicherné a vláda by se jimi učinila směšnou, anebo přiliš barbarské, a jimi se národ němocký jestě vic kompromitoval v očích celého světa. Co pánové o našem osudě se uradi, nám může býti lhostejno. Veřejná shromáždění, jaká právě vykonali jsme v Poznani, Toruni, Hvězd ně a j., svědčí o takovém uvědomění našeho lidu, že jistě odoláme každému protipolskému pro- středku. Naše škoda nebude prospěchem ani vlády, ani státu pruského, nýbrž naopak po- stihnouti může pouze naše protivníky, a historie uči, že národové bývají trvalejší, než státy vlády.

K volebnímu hnutí v Anglil. Angličtí konservativci jsou nemile dotčen volebním rozmachem liberální strany anglické. »Standard« arcikonservativní píše, že této čilosti odpůrců nelze ignorovati. »Daily Mail« a Timese znovu pak prohlašují, že chabost a nerozhod- nost některých členů ministerstva — na rozdl prý od Chamberlaina — zaviňuje apatii v kruzích voličů konservativních se jevící. Liberální vůdeové si nyní skutečně po čínají čiperně. Téměř den za dnem některý z nich vystupuje na tribunu. Předvěírem nelenil před voliči svými v Storlingu bývalý liberální ministr Campbell- Bannerman rozpuštění sněmovny nazvat nedůstojným manévrem. Tvrzení Chamberlaina, že dvě třetiny liberálních poslanců přály úspěchu Burům, zasluhovalo by označení, jehož řečník nechce prý ale užiti. Příčinou nynějších zmatků jihoafrických nebylo přiznání samostatnost Burům po porážce u Majuba-Hillu, nýbrž na- opak annexe Transvaalu torystickou vládou v roce 1877. Měřítkem pro voliče nesmí býti ostatně jedině válka jihoafrická, nýbrž zákono- dárství vlády za celých pět let posledních. V Blackwoodu mluvil prý předák liberální, Harcourt. Prohlásil, že chce pod- podporovati Campbella-Bannermana jakožto uzna ného prý vůdce strany; hrot slov téch namířen byl ovšem proti vůdcovství měkkého a ještě k kompromissům ochotného lorda Roseberya. Tak Edvard Grey již k voličům promluvil Kladl důraz na nezbytnost silné liberální, ale rovněž imperalistické (!) opposice. Liberálové činí se nyní, aby vyrvali ce možno nejvíce mandátů toryům v Londýně. kdežto ještě před málo dny se soudilo, že většína toryů v Londýně bude znovu zvolena bez všelikého odporu.

Poláci na mezinárodním socialisti ckém sjezdu. Ostré půtky svedeny byly na sjezdu tom netoliko mezi francouzskými socialisty, nýbrž také mezi polskými účastníky. Tito tvoří vlastní 20člennou sekci. Tři polští delegáti dali si ale potvrditi plné moci své nikoliv touto sekcí pol skou, nýbrž sekcí německou. V Daszynském, jenž na půdě vídenské tolik vytýká českým zá stupeům nacionalism a šovinism, právem vzbou- řilo se vlastonectví polské i prohlásil, že jednání ono jest zradou na polské věci. Tu vyvstal Rosa Luxemburgova, jež se též zpronevěry dopu- stila, vytýkala ostatním polským delegátům nacio- nalism a mluvila o bláznech, kteří prý sní ješte o obnově Polsky. Delegát vídeňský, Adler, ja se na to pěti hymnu na myšlenku mezinárod nosti a dovozovati, že nemůže býti větší příhany nad nacionalism, zvláště prý na půdě francouz- ské. Snad hádka by byla trvala dále; ostatní při slušníci sjezdu jali se ale bouřlivě volati » Dost- Dostl« tak že proucí se členové sjezdu musil ustati. Smutno dost, že na sjezdu tomto má němčina široké pole, užívajiť jazyka toho na sjezdu tom vedle německých i delegáti z Ra kouska, delegáti polští, svýcarští, holandští dánští, noršti a švédští. Jich německé řeči tlu močí se do angličiny a frančiny, anglické francoužské řeči pak se rovněž naopak překlá dají. Sjezd mezinárodní rozhodl, jak již sdě leno, ponechati straně socialistické každého ná roda a státu, jsou-li důvody, aby někdy socia lista vstupoval i do ministorstva bourgeoisie. Přenešena tedy afféra Millerandova ministerstva na sjezd francouzských socialistů, kdež prý ale Millerandovi a Jaursovi stoupenci mají většinu Socialisté na sněmu gotském. Již bylo oznámeno telegraficky, že so cialisté v gotském vévodství, jednom z nej

menších to spolkových států v Německu, do- byli 9 mandátů do sněmu z 19, takže jest možno, že sněm vévodství bude míti při příštích volbách většinu. »Kreuzztg.« viní z výsledku toho liberalism. V Gotě vládli prý vždy li- berálové a teď za voleb spojili prý se se so- ciálními demokraty. Pravda jest ale, že nebyl uzavřen tam spolek mezi liberály a socialisty, nýbrž skorem všecky strany bourgeosie spojily se tam k boji proti socialismu. Pouze ultra- konservativní agrárníci vystoupili se samostatnými kandidátními listinami a snad právě roztřištěnost hlasů tím způsobená usnadnila socialistům zápas volební. Dozvuky afféry Voulet-Chanoinovy. Doktor Henric, který, jak jest známo, do- provázel misii Voulet-Chanoinovu, vrací se do své vlasti, když byl delší dobu pobyl v Sene- galu na rozkaz samolné vlády. On jest jediným očitým svědkem tragické kalastrofy, jež se ode- hrála za okolností tak tajuplných v písčitých končinách jezera Čadského.

Příjezd jeho, jak se samo sebou rozumi, zavdal příčinu žurnalistům, aby interviewovali vracejícího se lékaře o těchto záhadách, než on veškerou rozmluvu rozhodně odmítl a ve psaní redakci »Potit Marseillais« praví: »Jsem pevně rozhodnut nedati se inter- viewovati nikým o osudech missie Voulet-Cha- noinovy, ni o vyšetřování s afférou touto sou- visícím. Vláda má veškeré dokumenty v rukou, ona jest jediným rozhodčím, které zprávy mohou býti s veřejností sděleny.« Henri Rochefort ve svém listé »l'Intransi- geant« píše: »Ejhle nová svědectví zdrcující, jež usvěd- čují neklamně minisťerstvo osad z nového úskoku. Leč přes mlčení dra. Henrica přece některé podrobnosti afféry, až posud neznámě, byly ob- jeveny jeho spolucestujícími, kteří prchají z těchže končin, kde se odehrálo drama, před zuřící tam epidemil. Původcem a strůjcem tragedie té byl hejtman Chanoine. Ostatní důstojníci kromě Vouleta, ni- čeho nevěděli o záměrech svých chefů. Léka Henrie to byl, jenž první pomoc poskytl plu- kovníku Klebbovi a poručíku Meymerovi. Onen, jak známo, svým ranám podlehl, tento v krátkém čase se vrátí do Francie. Voulet i Chanoine svými vlastními lidmi byli zastřeleni. Hejtman Chanoine prý si počínal jako šílenec v posledních svých okamžicích. Tělo jeho nebylo pohřbeno, nýbrž ženy sudan- ských tiraillerů, které své muže doprovázely, roztrhaly je v pravém slova smyslu na kusy. Tělo Vouletovo bylo pak zahrabáno seržantem Bouletem, nyní také mrtvým.

Denní zprávy. — Albert j. Z Vídně, 28. září. O náhl smrti prof. dra. Ed. Alberta vypravuje mi- nistr dr. Rezek: Není pravdivým sdělení, že nebožtík operoval ještě pozdě v noci, které ze- mřel. Měli jsme smluveno, že pojedeme spolu do Vídně ve čtvrtek. V úterý odpoledne vyšli jsme do Litic, které náležely králi Jiřímu a které dává právě posl. bar. Parish restauro- vati. Vrátivše se, pojedli jsme a pak zachtělo se Albertovi partie taroků. Poslal pro prof Domabyla a svého švakra. Hráli jsme do půl 11. Potom pobyli jsme spolu o samotě. Roz- mlouvali jsme o politice a literatuře. O čtvrt na 12. jsme se rozešli a odebrali se každý do své ložnice na odpočinek. Den před tím řekl Al- bert: »Koho bůh miluje, ten zemře náhlea nikoli jako pensista, nýbrž v zenithu své čin- nosti.« Podávaje mi na odehodu ruku, pravil: »Mně je dnes tak krásně! Pěkně jsem se prošel. To se mně bude výborně spáti.« Ráno, bylo kol 8. hodiny a já byl jsem již ustrojen — vběhla do mé ložnice paní Albertová. Sotva ducha po- paďajíc volala: »Albert je studený. Můj bože, snad je mrtev!« Více ze sebe nevypravila. Klesla k zemi. Pádem se uhodila. Nabyvši opět vědomí šla se mnou k loži Albertovu. Byl nebožtíkem. Smrt jej nepochybně překvapila, sotva ulehl. Zesnul zajisté bez bolesti, neboť nikdo, ani jeho choť, která spala ve vedlejší komnatě, neslyšel v noci ni nejmenšího ruchu. Ve tváři byl Albert nezměněn. Ba zdálo se, jakoby se pousmíval. Dlouhý vous měl na levou stranu. Nikoho ne- bylo v domě kromě mne, zdrcené paní a ješt sklíčenější Albertovy stařičké matky. Jediný syn Albertův mešká v daleké cizině.« Ministr dr.

Rezek zůstal v Žamberce den a celou noc obstarávaje vše, čeho bylo třeba. Na 150 de- peší odesláno. Telegrafní úřad žamberský na ně nestačil. Proto četné dopraveny do Pardubie, kde pro ně vyhražen zvláštní drát. Také zde ve Vídni dr. Rezek učinil všechna opatření pro po- hřeb. Účastenství vědeckých a literárních kruhů a také osobních přátel, kterých měl Albert ve- lice mnoho, bude hojné. Vládu zastupovati bude ministr dr. Rezek, kterého provázeti bude dv. rada v ministerstvu vyučování dr. Beck, refe- rent o medicinských fakultách. Při pohřbu pro- mluvi: delegát university resp. lékařské fakulty, kromě něho prof. Lorenz za bývalé žákya dr. Friedland za nynější žáky a snad ještě prof. dr. Mráček za české a německé osobní známě. Účastníci z Vídně odjedou v neděli ry- chlikem severní dráhy o 8 hod. 10 min. ráno a přestoupí v Ústí n. Orl. do zvláštního vlaku. Ze Žamberka vrátí se ještě v neděli o 10. hod. 40 min. v noci. Očekává se též přijezd čelných hostí z Prahy. — Z Vídně, 28. září.

(Telfgr. »Nár. Listů«.) Na počátku dnešní schůze obeení rady přečetl starosta dr. Luege telegram, který zaslala vdova po nebožtíku dvor- ním radovi prof. Albertovi, a věnoval pak ná- sledující posmrtní vzpominku, kterou sbromá- ždéní vyslechli stojíce: S professorem Albertem odcházi ozdoba vídeňské lékařské školy, výtečný. neunavný badatel, všeobecně oblibený a vážený učitel. Vědě a trpícímu lidstvu jest předčasná jeho smrt, která jej překvapila v jeho horlivé práci a snaze, těžkou ranou. Říšské hlavnía residenční město Vídeň zachová jmeno zesnu- lého ve vřelé a čestné památce. — Proč nechtějí se Němci učit česky Čeština jest řeč, která cizinci největšich působo obtíží. Naučiti se česky, znamená zejmena prý pro Němce vykonati velké dílo. Čeština je řeč neobyčejně bohatou, i to nejjemnější, nejsubtil nější, k čemu v cizích jazyeích zapotřebí jes opsání, dá se říci v češtině slovem a formou