kož i pro budoucnost mnoho můžeme získati. Amerika přeje si toho zcela upřímně. Mluvě za americký národ mám čes Vašemu Veličenstvu projeviti srdečné pozdravy, jakož i přání všeho nejlepšího od presidenta a národa Spojených Států. Zvedám sklenici a piji na zdraví Jeho Veličenstva císaře, Jejího Veli- čenstva císařovny a na zdraví celé císařské královské rodiny. Císař Vilém odpověděl řeči, v níž — také mimo jiné — pravil: Jsem šťasten, že moje naděje na lepší vzájemné dorozumění značnou měrou uskutečněna byla a že přátel- ský svazek mezi Německem a Amerikou byl utužen... Jest mým vroucím přáním, aby se naši národové vždy lépe poznávali. Žádný vážně myslící občan v Severní Ame- rice ani v Německu nevěří, že by naše shoda a totožnost našich zájmů porušeny býti mohly událostmi, jež na naše styky trvalý vliv mají. Jsme příliš na sebe odkázáni svými vlastními zájmy. Řevnivosti v oboru obchodu a živností nikdy nevymizí, avšak síla, která nás k sobě poutá, jest příliš veliká, aby mohlo při ní vznik- nouti nějaké soupeřství. Jest nyní mojí povin- ností, prositi Vaši Excellenci, abyste vyřídil panu presidentoví mé nejvřelejší díky za ra- dostné setkání, jehož se nám jeho laskavou ochotou dostalo. Obdivujeme se všichni jeho silnému cha- rakteru, jeho železné vůli, jeho oddanost k zemi a jeho neoblomné činnosti a chápeme se s radostí ruky, kterouž nám přes moře po- dává, cítice, že je krev hustší než voda. Připí- jím na zdraví jeho Excellence presidenta Spo- jených států! Bůh žehnej jemu i Spojeným státům

Tržní a hospodářské zprávy. Jak lze zameziti všeliké defraudace jak u samosprávných úřadů tak i u peněžních ústavů?

(Napsal JUC. Jos. Podolák.)

Po několika menších malversacích u samospráv- ných úřadů (v Ledči, v Poličce a v Rychnově n. Kněž. a po velkých defraudacích v peněžních ústavech (v Mladé Boleslavi, na Mělníku a v pražské svato- václavské záložně) zbystřila se velice pozornost do- zorčích orgánů. Učiněna také všemožná opatření, o kterých se za to má, že mohou učiniti přítrž všen podvodným a zločinným machinacím úřadníků a funkcionářů, jimž svěřona správa cizího majetku. Všecka tato opatření, mající chrániti majetek sa- mosprávných korporací a peněžních ústavů a přivoditi tak zase všeobecnou důvěru a veřejnou bezpečnost. mají tu slabou stránku, že je lze — rušiti. Když by chtěli 2 hlavní úřadníci peněžních ústavů neb obecní a okresní starosta s obecním a okresním tajemníkem

defraudovati cizí majetek, tedy by mohli tak učiniti dnes po všech opatřeních a opatrnostech zrovna jako dříve. Tu stačí fingovati aneb zíalšovati dovedně ně- jakou (třeba jedinou) větší položku a svět se o tom nedoví přese všecko dohlédání a revidování i nejpovo- lanějších kontrolorů a revidentů. A jestliže řízením osudu pachatel bude postižen, pak bude již pozdě, poněvadž zjištěním defraudace ústav anebo korporace samosprávná defraudovaného obnosu již nezíská. Tedy ani t. zv. odborné revise ve spořitelnach a záložnách nemohou poskytovati naprosté jistoty, pokud dotyčný revident: 1. nezná důkladně celou agendu a celý obchod ústavu a 2. pokud neporovná knížky vkladatelů s jich konty, resp. pokud neslyší samotné vkladatele či dlužníky. Ciferně může zjistiti nejlepší souhlas knih účetních s pokladnou a přece může tam býti již provedena značná defraudace. Sledoval jsem se zájmem praktické pokyny, uve- řejněné jak v politických tak i v odborných listech na zamezení defraudací a musím doznati, že žádný z nich nepodává neprosté záruky. Protož dovolímsi poukázati na jeden prastarý a nejlacinější prostředek. který u samosprávných úřadů musí a u peněžních ústavů může se osvědčiti jakožto nejlepší praeventivní prestředek k zamezení defraudací. Prostředek ten dalo nám naše obecní zřízení z r. 1864. Míním tímto pro- středkem ustanovení § 72. obec. zříz., kde v odstavci3. stanoveno toto: „Jak rozpočty předchozí tak i počty (účty) roční buďtež alespoň 14 dní dříve než je výbor bude zkoušeti, u představeného obecního veřejně vy- loženy, aby každý občan v ně mohl nahlédnouti“

Tu dáno veškerému občanstvu tak vhodné a vý- hodné právo universální kontroly veškerého obecního (a okresního) hospodářství a nikdo si toho práva an nepovšimne! Máme v království českém 7150 obcí, avšak sotva ve 150 obcích najdou se občané, kteří by v čas vyložení obecních (a okresních) účtů přišli se zeptat na svůj účet a pod. Sluší pak uvážiti, že toto právo nabízí se občanstvu jen jednou do roka — v době vyložení účtů — a že podle nálezu správního dvoru soudního v jiný čas toho práva nemá ani člen zastupitelstva! Mám pevné přesvědčení, že v našich obcích a okresích nedošlo by nikdy (aspoň velice zříd- ka) k nějaké defraudaci, když zodpovědný úřadník aneb funkcionář musil by býti připraven, že každé chvíle (v době vyložení účtů) přijde kterýkoli po- platník porovnat svůj účet a žádat o vysvětlení. Ježtc by úřadník nemohl ani tušiti, kdo všecko přijde se zeptat na svůj účet a na různé hospodářství, tedy by mu během roku nikdy ani nenapadlo něco fingovati nebo falšovati. Tento strach před možným a skoro jistým vyzrazením udržoval by úřadníky a různé funkcionáře mnohem lépe a pevněji v zákonných mezích, t. j. v mezích správného úřadování než vše- liké kontroly a vevise.

A mám za to, že zavedení tohoto práva dotazů a vysvětlivek osvědčilo by se pinou měrou i ve spoři- telnách a v záložnách. Musilo by ovšem býti obmezeno jen na odpolední hodiny úřadní. Za to však by se to mohlo prováděti dvakráte do roka. Dnes každé před- volávání stran (vkladatelů i dlužníků) budí sensaci a může poškoditi ústav. To by pak odpadlo, když by veškeré strany a vůbec veškeré obyvatelstvo vědělo, že v té a v té době může každý jíti se svojí knížkou do peněžního ústavu pro srovnání a vysvětlení. Vě- domí zodpovědných úřadníků, že mohou přijíti různé strany a že budou žádati vysvětlení v přítomnosti předsedy neb revisora, to zajisté bylo by mocnější pohnutkou pro správnost i lehkomyslnějších úřadníků nežli ledajaká občasná revise.

Aby pak byla zabezpečena návštěva více vklada- telů a dlužníků pro zmíněné dotazy a vysvětlivky, tedy by se mohla stanoviti zvláštní odměna či náhrada (za ztrátu času) asi 2 K pro prvních 20—30 dotazova- telů. Tento nepatrný náklad byl by zajisté nejúčel- nějším vydáním každého peněžního ústavu.

Cukr. První číslice peníze a druhá zboží. Z Hamburku, 27. června v 10 hod. do- pol. (Původní telegr.) Smýšlení klidné. Na červen 15.55—15.70, na červenee 15.60—15.65, na srpen 15.85—15.90, na září 16.00—16.10, na říjen 17.10 až 17.20, na listopad 17.05—17.10, na prosinec 17.20—17.25, na leden 17.35 až 17.40, na únor 17.50—17.55, na březen 17.60—17.70, na duben 17.75 až 17.80, na květen 17.85—17.90. Krásně. M. Z Vídně, 27. června. (Počátečni bursa.) Znamenaly: marky 117.37, 20franky 19.07, květ. renta 120.— až 140.—, rak. kor. renta 160.—, stř. renta červ. 115.—, říj. 145.—, rak. zlatá renta 120.95, uher. zlatá renta 120.70, uherská korun. renta 99.30, kreditky 661.—, uher. kreditky 732.—, anglob. 275.—, unionky 524.—, bankovní jedn. 483.—, länderbanka 412.—, státní dráha 669.—, jižní dráha 82.—, dráha Karla Ludvíka —.—, polabská dráha —.—, rakouská zbrojovka —.—, tur. tabák. režie —.—, alpinky 371.50, rýmavsko-muráňské —.—, pražské železářské společnosti —.—, mostecké uhel. —.—, turecké losy 123.—, paroplavební —.—, pozemkové —.—. silniční A. —, silniční B. —.—, severní dráha —.—. Poldina huť —.—, české báňské —.—, buště- hradské B. —.—, Schodnica pevná —.—. Z Nového Yorku, 26. června. (Telegram »Nár. L. «) Pšenice ustál., na místě 87, na červenec 873/%, na září 831/s, na prosinec 8334, kukuřice na čer- venec 593/s, na září 571/2. Mouka 3.50—3.50. Do- vozné za bilí 11/2. Cukr 31/2. Káva 51/s. Směnky na Londýn 4 85. Stříbro 521.

nek, na jichž příčinu se otázal. Vězňové tak přiv-kli spo- lečnosti mladého žida, že truksas neváhal mu oznámiti, že trápi ho nemožnost uhádnouti význačný sen, jejž měl minulé noci; zásobovatel seděl, skrčiv se ve svém koutku, přiloživ hlavu ke zdi a nebera účastenství v hovoru. »Vypravuj mně tedy, co jsi viděl,« pravil Josef; »bohové již jednou pomohli mně vyložiti sen Huapura; možná, že i tentokráte mne nadehnou.« »Zdálo se mně,« začal Nektaneba, »že vidím před sebou révu a na ní tři výhonky; tyto pomalu vyrostly a na nich objevily se nejdříve pupence, potom květy a konečně dospělý hrozen; vzal jsem pohár faraonův, vymačkal jsem do něho hrozen a podal jsem pohár faraonovi.« Nepromluviv ani slova, Josef vzal hliněný koflík vězně, naplnil ho čistou vodou a ponořil do něho ma- gický kámen, jejž vytáhl z maličkého váčku, jejž nosil stále na krku; potom posadil se vedle kamenné lavice začal se upřeně dívati do vody. Jeho pohled stal se ne- hybným, tvář zbledla a on sám vypadal tak, jako by se proměnil v sochu. Konečně vstal a utíraje si čelo, pravil: »Tvůj sen jest šťastný; tři výhonky révy znamenají, že za tři dni farao uděli ti milost a vrátí tobě předešlé místo a hodnost.« Mlčky díval se na něho Nektaneba, věře i nevěře svému štěstí. »Což pak jest to možné ?« šeptal. »Sám uvidíš, avšak o jedno tě prosím: nezapomeň na mne, až nabudeš zase svobody a hodnosti; prokaž mně tu milost a přimluv se za mne u faraona, aby mne propustil ze žaláře, v němž bez viny se mučím.«

stala ušetřena. Pastofor Mena, jenž pro churavost nemohl účastniti se schůzky, byl prohlášen za nevinného; jiný žrec, zatčený ve svém domě, zemřel dva dni po svém zatčení, čehož použili, aby nemusili ublížit jeho rodině a jeho bratrovi vrátili svobodu; všechna tíže hněvu farao- nova dopadla na důstojníky, z nichž tři byli sťati ještě téhož večera, ostatní pak, mezi nimi Abton, Nektaneba a několik sluhů, byli uvězněni v citadelle. Dle surových egyptských zákonů všichni příbuzní vinníků sdíleli jejich osud; sestra Nektaneby a syn Abtonův byli uvržení do žaláře a jako vinníci druhého řádu také brzy odsouzeni: ubohý Necho ke galejním pracím při stavbě opevnění Avarisu a Nefert hrozil týž smutný osud, jehož byla zba- vena pouze zakročením Pet-Baala. Princ Namurad nezapomněl na prosbu písařovu, je- hož bdělosti měli co děkovati za odhalení spiknutí; ve vhodném okamžiku předložil tuto prosbu se svým dopo- ručením Apopimu, jenž přikázal ihned osvoboditi mladou dívku, která ovšem nic nevěděla o spiknutí mužů, avšak co týče se úřadu truksasa, farao chtěl si věc rozmysliti a čekati tak dlouho, až proces bude skončen. Jednou z rána Nefert vyvedli ze žaláře a královský písař ji oznámil, že farao v nekonečné své dobrotě udě- luje ji milost a dává ji za manželku Pet-Baalovi; mladá dívka, která vášnivě milovala svého ženicha, div že ne- přišla o rozum. Nezbývalo nic jiného, nežli podrobiti se osudu. Dala se poslušně odvésti k přibuzné svého nastá- vajícího muže a za týden, ověnčena kvitím, ale s nená- vistí a zoufalstvím v duši, vstoupila jako manželka do domu, jenž náležel nyní Pet-Baalovi a který kdysi chystal pro ni Necho. Želozný kancléř. — 113 —