V Praze, v sobotu dne 27. června.

K číslu 174.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K situaci. Z Vídně, 27. června. V zadu, v ne úřadní části uveřejňuje »Wiener Ztg.« toto sdělení: »Ministerský předseda vyrozumě předsedy obou sněmoven říšské rady přípi sem ze dne včerejšího, že na základě nej- vyššího rozkazu vyslovuje se odro- čení říšské rady.« Takovým způsobem oznamuje se, že vídeňského parlamentu není! Věru, již sama tato forma jest důkazem ža- lostného stavu, v jaký uvedl ve- řejné poměry tohoto státu p. dr. Körber. Na místě, na kterém loni tou dobou vyhlášen byl řádný rozpočet pro rok 1902, na místě, kde mohl také letos býti řádný rozpočet, aneb aspoň mimořádný, po- volený parlamentem, pan dr. Körber uveřej- ňuje dnes císařem schválený zákon o re- visi výdělkových a hospodář ských společenstvech. Také tohoto zákona nebylo by dnes ve »Wiener Ztgu.«, kdyby nebyli k vyřízení pří- slušné osnovy přispěli poslanci čeští pilným návrhem poslance prof. dra. Fiedlera. Záro- veň uveřejňuje se průvodní nařízelní k tomuto zákonu, vydané ministerstvem ju- stice, obchodu a vnitra. Tak dnes »Wiener Ztg.« jest jasným obrazem politiky dra. Körbra. K Dunajevskému řekl jednou císař- »Dělejte dobré finance a děláte zároveň do- brou politiku.« Pan dr. Körber ne- dělá ani jednoho, ani druhého.« Volby v Lipníku. Z Brna, 27. června. Lipnické volby přes odpor Čechů a přes opačné rozhodnutí moravského místodržitelství byly ministrem vnitra drem. Körbrem Němcům vhod vypsány na den 6.—11. července t. r. Nový minístr pro Chorvatsko. Z Pešti, 27. června. Nový ministr pr Chorvatsko Mikuláš Tomašič jest mladý muž; jest mu necelých 40 let. Jest pro

fessorem národního hospodářství na univer- sitě v Záhřebě. Byl tajemníkem chorvatské zemské vlády, ve kterém postavení stal se důvěrníkem hr. Khuena, nejen úřadním, nýbrž také osobním. Ve vládní straně chor- vatské má postavení vedoucí. Byl také čle- nem deputace k přípravě nového finančního vyrovnání s Uhrami. Před několika nedělmi měl v uherském říšském sněmu pozoruhod- nou řeč, ve které pověděl posluchačům mnohé trpké pravdy, o kterých se myslelo, že nejsou jeho duševním majetkem, nýbrž bánovým. Tomašič jest členem správní rady slavonsko-chorvatské a Zemské hypoteční banky. Nedávno uspořádány byly v Záhřebě proti němu demonstrace a vytlučena okna.

Z Košutova provolání. Z Pešti, 27. června. Jménem strany neodvislosti a strany osmačtyřicátníků vydal Fr. Košut, její předseda, dlouhé pro- volání k maďarskému národu, ze kterého vyjímáme tato pozoruhodná místa: »Vo- jenská moc chtěla dáti národ do kontribuce, ukládajíc nové a velké daně na krvi, zároveň pak velké daně na majetku. Chtěla presenční stav armády rozmnožiti o 22%. Kde dosud povoláváno k vojsku 100 mužů, mělo býti odvedeno příště 122 mužů. Země naše naobětovala se již pro armádu dost a to pro armádu, na které není maďarského nic, jejíž duchi odznaky jsou cizí. Žádali jsme, aby do času, ve kterém se zřídí maďarská armáda samostatná, uplatnila se ná- rodní práva v armádě naší tak, že maďarština a odznaky maďar ského státu naleznou v ní místo jim pří- slušející. Sbor důstojnický nechť se oddělí, slu- žební doba nechť se sníží s náležitým zřetelem k maďarským poměrům na dva roky. Vojenské úřady nechť jsou maďarské. Dosáhnuvše po nejprudším boji splnění jed- noho svého požadavku, nestavíme nyní vzhle- dem na silně otřesené ústavní poměry do Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3k Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

popředí hned požadavky ostatní. Vláda, která se vzpírala přikročiti ke splnění národních snah našich, byla povalena proto, že zvýšení břemen vojenských považovala za pilnější věc, než upokojení našich potřeb národních. Vůle většiny, prohlašovaná neomylnou, byla zlo- mena, poněvadž byla v odporu se skutečnou vůlí národa. Vojenská moc před mo- hutností národa dala se na útěk a personifikace vojenské nezlomnosti byla schýlena. Naše strana odmítnuvši tento útok, bude bojovati dále za samostatnost armády maďarské, dokud tato nebude zřízena. Všemi silami pracovati budeme, aby- chom zabránili protinárodnímu výkladu zá- konů. Zvítězili jsme dnes a budeme zejtra bojovati tak dlouho, dokud nezví- tězíme opětně jménem své vlasti, jmé- nem svých zásad a jmenem boha maďar- ského. Stojíme před národem s hlavou obna- ženou, ale s čistým svědomím a planoucí lá- skou vlasteneckou. Národ nechť nás po- soudí, pro jehož blaho žijeme i umíráme. Nová strana maďarská. Z Pešti, 27. června. Bývalý minister- ský předseda bar. Bánffy chce zejtra uve- řejniti politický projev pro zalo- žení nové strany na tomto základě: Vybudování jednotného maďarského národ- ního státu ve všech oborech veřejné správy a života. Zahájení politiky národohospodář- ské a finanční, kterou by se umožnilo, aby Uhersko náležitě se připravilo, aby ve vhodné chvíli, bez otřesu, mohlo se zříditi samostatné celní území. Pracovní program nového mini- sterstva. Z Pešti, 27. června. »Neues Peste Journal« sděluje o pracovním pro- gramu nového kabinetu stručně toto: Vyřídí se zatímní rozpočet asi ve 4 dnech. Potom zákon o rekrutech též ve 4 dnech. Potom se vezme na vědo- mí rozhodnutí ve věci k votové. Pak dojde

FEUILLETON. Bludička Dragy Mašínové před 300 léty Ve spletitých kobkách historie, v této nej větší bibliotéce národů, mnoho se přehrabávalo u příležitosti tragédie na srbském trůnu. Hledala se v letopisech sežloutlých a zanesených prachem věků historie podobná; neboť — nic nového pod sluncem... Ani drama srbské nebylo žádné novum... Na světlo vytažen mimo mnohé jiné remán, jehož kapitoly však zvlášť nápadně se shodovaly s příběhy života Dragy Mašínové, třeba že se odehrály o 300 a snad více let dříve ve Florencii. Na deskách vlašské této historie na- psána jsou pouze dvě slova: „Bianka Ca- pellovna...“ ale postačí úplně k vy- stižení hrdinky děje, jako po létech porozum se dojista románu s titulním listem „Draga Ma- šínová...“ V životě obou těchto žen nacházi se tolik obdobného, že zdá se, jakoby Draga byla běh svého života zařídila dle nešťastné Bianky 1 s tragickým jeho zakončením... A možno tak- řka mluviti o pravděpodobnosti, že nešťastná Draga pod vlivem suggesce, vzniklé u ní četbou románu Bianky Capellovny, v pozůstalosti jej nalezeném, skutečně život její až do nejmenšíeh detaillů kopírovala... Čtěme jen vlašský romár o životě této pověstné krasavice ve starém pře- kladu Beerově do češtiny z r. 1817: .. Dovíme se, že světlovlasá, nad míru sličná Benátčanka — Bianka Capellovna — zvána byla „nejkrás- nější ženou Italie v 16. století . .. Zachované obrazy dosvědčují legendárn její krásu... „Oko její modré jako jižní nebe, její vlasy zlaté jako lesk zapadajícího slunce na nebetyčných ledovcích, její rty dva korále ...

Postavou Venuše sama, pohybem vtělený hřích.. Na její povel zemřít, bylo nejvyšší rozkoší . ..“ Tak ji nadšeně líčí jeden italský básník, jehož verše nalezeny, jméno však neznámo. Bianka Capellovna narodila se okolo r. 1542 v Benátkách z rodiny patricijské; matka záhy ji zemřela a Bianka žila v přísné odloučenosti od světa jen ve starém paláci se svým otcem Bartolomějem. V šestnácti létech, krásná a svůdná, v rozpuku neuvědomělé touhy zatou- žila po polibcích a objetí... Mladý Florenčan. s nímž se seznámila, ač oko otcovo bedlivě ji střežilo, rovněž sličný, okouzlil ji tak, že přilnula k němu s vášnivou láskou a za noci, když oten spal, prchala z domu k návštěvě svého milence, z jehož náručí vracela se až z rána ke svému domovu... Florenčan, který vydával se jí z syna bohatého domu kupce Salviata, ve skutec- nosti slul Pietro Bonaventuri a byl pouze u kupce zaměstnán . . Dlouho zůstávala láska obou milenců uta- jena světu, až jednoho dne s hrůzou poznala Bianka na sobě — že hledí vstříc mateřství .. Pojal ji strach před otcem a hanbou; smluvila se tedy se svým milencem, že uprchnou . . Bianka vzala z otcovského domu sebou všechny své šperky a v noci s Pietrem zmizela. Starý ctec Capello div nezšílel, když o útěku své dcery a jejího svůdce zvěděl; republika benátská vy hlásila pak na žádost starého Capella na Pietra test smrti a na jeho dopadení vysokou d- měnu .

Milenci skrývajíce se ve slujích a skalách. dostali se konečně do Florencie, kde ve stísně- ných poměrech žili rodiče Pietrovi... Tu te- prve po svatbě se Bianka dověděla, že Pietro není synem bohatého kupce Salviata ... Matka jeho ustrnula se nad uprchlíky, poskytla jim při- střeší a tu Bianka porodila děvčátko .. . Vzne- šená druhdy Benátčanka musila konati služby děvečky a žíti v přísné odloučenosti od celého světa, protože otec její z Benátek stále po ní pátral. Stalo se však jednoho dne, že vévoda Francesco de Medici, který obýval ne- daleko venkovský zámeček, při vycházce spatřil krásnou Bianku u okna chýše... Nemohl zapo- menouti na sličný její zjev a ochotní dvořenínové postarali se na rozkaz o schůzku její s ním . .. Francesco Medici zahořel k ní prudkou láskou, tak hlubokou, že po celý život jej neopustila.

Daroval Biance přepychově zařízený palác, jehož první poschodí obývala, zatím co Pietro bydlel v přízemi, prodav bohatě Francescovi svoji ženu... František Medicejský, jehož otec již vážně churavěl, věděl, že jako budoucí vladař musí pojmouti za ženu nějakou princeznu. Stala se jí Johanka Rakouská... Bigotní, zádumčivé povahy, netěšila se lásce svého chotě, třeba, že jej obdařila několika deerami. Francesco stále lnul k Biance, jež zatím vyspěla v raffinovanou ženu... Toužila jen, aby Johanka, zdraví vetchého, zemřela a viděla se na trůně vedle svého milence. Aby připoutala k sebě Francesca úžeji, předstírama mu, že jest v naději, ačkoliv nebylo to pravdou... V rozhodne chvíli, když po domnělém porodu — ovšem potají — vévoda ji navštívil, podala mu jako jeho dítě, podstrče- ného chlapečka nějakého sedláka... Vévoda dítě uznal za své. Po doznání Johance, přivolila tato hodná, trpce zkoušená žena, aby „don Antonio“ — tak slulo dítě — rostl při dvoře s princeznami. Ale podvod Biančin nezůstal dlouho utajen a všichni o něm rozprávěli, jen vévoda nevěděl ničeho. Z obavy, že nemůže ani před vévodou pravý stav dlouho býti utajen, roz- hodla se Bianka k odvážném psikutku žici vévo- dovi vše. Vsadila celý svůj oseo na jedinou kartu — a vyhrála... Jsouc od přírody nadána here-