na rakousko-uherské vyrovnání. Dostane-li hr. Khuen-Hederváry od rakouské vlády ujištění, že vídeňský parlament vezme v poradu celní tarif, stane se tak téžv parlamentu uherském. Ostatek července byl by věnován vyří- zení předloh železničních. V srpnu měl by parlament prázdniny. Počátkem září sešel by se zase, vyřídil by opětně zatímní rozpočet, pak řádný roz- počet na letošek a rok příští a současně zá- kon, kterým se zvyšuje civilní lista. Potom zákon, kterým se zvyšují platy úřadnické, konečně zákon o velkých investicích. Velké demonstrace v Pešti. Z Pešti, 27. června. Před klubovními místnostmi strany neodvislosti došlo k vel- kým demonstracím. Přívrženci Fr. Košuta uspořádali tomuto pochodňový průvod, jehož se zúčastnilo as 200 osob. Když průvod stanul před domem, ve kterém se nalezají klubovní místnosti strany neodvislosti, ob- sadili prostranství sociální de- mokraté, kteří demonstrovali proti Košu- tovcům, zpívajíce marseillaisu. Košutovci zpí- vali Košutovu hymnu. Když Košut se objevil na balkoně, volali demonstranti ironicky: »Živio! Košut prodal zem bánovi!« — Košut odpověděl, že nezradil on ani jeho strana zem a že nadále bude bojovati pro svůj program a neustane, dokud nebude rozře- šena záležitost samostatné armády maďarské. Když byli promluvili ještě jiní poslanci, začal opět »zápas pěvců« na obou stranách. Policie konečně za- kročila a zatkla několik osob.

Telegrafcké zprávy. Z Vídně, 27. června. (C.-B.) »Wiener Ztg.« oznamuje: Ministr osvěty a vyučování jmenoval professora státní reálky v Litoměřicích, školního radu Františka Manna ředitelem státní reálné školy v Trutnově. Strana katolického centra a sdru- žení německých stran. Z Vídně, 27. června. (C.-B.) Vůči kolujíeí zprávě, že se katolický střed nepřipojí ke sdru- žení německých stran, otiskují listy prohlášení posl. Hagenhofera, uveřejněné v »Grazer Volksblattu«. V prohlášení tom se uvádí, že řečená zpráva nespočívá na pravdě a že jedno- tliví členové katolického středu, pokud jest pisatel informován, chovají k zamýšlenému sdru žení německých stran plné sympatie. Bezpečnostní opatření na fran- couzských lodích. Z Paříže, 27. června. (C.-B.) Ve včerejší ministerské radě předložil ministr námořnictva

Pelletan osnovu zákona v příčině bezpeč- nostních opatření na obchodních lodích. Slavnosti kielské. Z Kielu, 27. června. (C.-B.) Včera odpole- dne uspořádána u prince Jindřicha pruského zahradní slavnost, jíž se zúčastnili císařští man želé se svým průvodem a k níž pozváni byl také meškající zde američtí hosté, jakož majetníci německých a cizozemských plachet- ních lodí.

Události v Srbsku. Z Bělehradu, 27. června. První sta- rostí nové vlady bude půjčka. Přípravy jsou již provedeny. Král Petr zaslal telegram královně Natalii, ve kterém jí oznamuje, že jí patří veškeren inventář v sta- rém konaku.

Velký úspěch sociálni demokracie v Německu. Volby do německého říšského sněmu jsou provedeny a jejich celkový výsledek už znám Čtenářové seznali jej ze zpráv ranního vydání Nejzajímavějším a asi také nejdůležitějším mo mentem ve výsledku těchto voleb jest veli ký překva pující úspěch sociální de- mokracie, kteráž v novém říšském sněmu 81 poslanců míti bude, kdežto jich v minulém sněmu měla toliko 58. Získala tedy so- ciální demokracie 23 mandáty, při čemž zvláštního povšimnutí zasluhuje, že bylo odevzdáno pro sociálně demokratické kandidáty daleko přes tři milliony hlasů. Toje úspěch veliký a také — jak jsme již pozname- nali — překvapující. Sami vůdcové sociální de- mokracie německé počítali, jak z jejich uveřej- něných rozmluv vysvitlo, že získá jejich strana nejvýše deset nebo 12 mandátů a ona získala jich jednou tolik. A pak ty silné tři milliony hlasů! To je bez sporu vítězství skvělé! Avšak neshoduje se asi se skutečnostía pravdou tvrzení orgánů sociální demokraciev Německu, že tohoto vítězství dobyl sociálně- demokratický program, program sociálního státu budoucnosti. Tento stát budoucnosti bledne vždy více a více i v názorech předních hor- litelů a borců sociální demokracie, z nichž mnozí sami jej už považují za pouhou utopii a pro kterýž se, pokud známo, velké voličské massy nikde dosud příliš nerozehřály. Spíše zdá se, ba lze míti za jisté, že jest výsledek vyko- naných právě voleb v Německu výr az em veliké nespokojenosti lidu a in- telligence s nynější vládou, s nynějším kursem německé politiky a že ostří této nej- účinnější demonstrace namiřeno jest přímo na císaře Viléma.

Celému světu utkvělo zajisté v paměti, jak bezpříkladně ostrými řečmi císař Vilém několi- kráte proti sociální demokracii vystoupil, pro- hlašuje tuto za chátru bez vlasti a otčiny, za bídáckou sběř atd. (ačkoli je sociální demo- kracie v Německu národnější, než kdekoli jinde), což za následek mělo, že byly nové volby aspoň po jedné stránce vyznačeny za jakýsi souboj mezi císařem a soci- ální demokra cií a že nespokojené volič- ské kruhy z velké části hlasy své sociálně-de- mokratickým kandidátům daly, ačkoli jsou do- cela jiného politického a hospodářského vyznání, jenom aby daly vládě a císaři Vilémovi odpo- věď na různé jich skutky a projevy, jimiž ne- jenom sociální demokracie, nýbrž veřejné mínění v Německu vůbec příkře do zápasu byly vyzývány čili provokovány. Ve volebních provoláních, úvahách a kandi- dátních řečech sociálně-demokratických nebylo o sociálním státu budoucnosti téměř ani řeči a v tom ohledu mohlo se právem říkat, že jde sociální demokracie do volebního zápasu se svi- nutým praporem. Také nebyla volebním heslem nikde otázka monarchie nebo repu- bliky a proto lze míti za pravdu, že ty mil- liony hlasů, jež odevzdány byly na jména so- ciálně-demokratických kandidátů, nebyly ode- vzdány ani pro sociální stát budoucnosti, ani pro republiku, nýbrž že jsou tyto hlasy obrovským protestem proti nynějšímu směru německé poli- tiky a proti příliš autokratickému vystupování císaře Viléma.

Zprávy z Berlína ujišťují, že volili se sociál- ními demokraty také dobře postavení obchod- níci, advokáti. lékaři, spisovatelé, učenci, re- daktoři liberálních novin, ačkoli tito intelligenti nikterak nejsou vyznavači naul. Marxovy a Las- salovy. Přijímajíce a dávajíce tento výklad ne- hodláme nikterak zmenšovati v očích svého čte- nářstva velký úspěch sociální demokracie něme- cké — sociální demokraté na říšském sněmu sami jsou nejlepším dokladem výkladu, kterýž se nyní jejich úspěchu dává. Oni nehorovali ni- kterak pro poslední ideální cíle svého programu, pro sociální stát budoucnosti, nýbrž potírali vždy jakožto radikální opposice zpátečnické přehmaty vlády a sněmovní většiny. Oni byli v těchto zá- pasech vždy na místě, jednali vždy s mužnou odhodlaností a mluvili, co v lidu každý cítil, ale nikdo říkati nesměl a proto přiklonila se k nim přízeň a důvěra tak četných mass voličských. Pozhodující kruhy naproti tomu dráždily svými vyzývavými řečmi a skutky vždy více ne- veli všeho myslícího lidu a úřadové dopouštěli se skutků, jimiž nespokojenost vždy více byla

ckým talentem — sehrála s vévodou komedii klečíc na kolenou, s pláčem vyznala mu, že dítě není jeho a že pouze z toho důvodu, aby měl z mužského potomka radost, mu je podstrčila .. Vévoda, komedií dobře sehranou dojat, od- pustil jí — a dítě zůstalo u dvora... Siréna Bianka zajásala v duši, ale předčasně, neboť Johanka mezitím porodila Francescovi syna . .. Rozradostněn, že má nástupce trůnu, proti němuž nemůže národ ničeho namítati, zanevřel vévoda na Bianku i na podstrčené dítě a věnoval se úplně Johance, chtěje začíti novou řádnější éru svého života... Bianka, příliš vychytralá, než by se mu nějak mstila, věděla, že krása a svůdnost její jest příliš mocnou, než vévoda by mohl na ni úplně zapomenout. Aniž by dala na sobě nej- menšího znáti, vystěhovala se z paláce vévodou jí darovaného a aniž by řekla, kam odchází, na nějaký čas zmizela a usadila se kdesi na venkově. v úplné odloučenosti. Počítala s jistotou, že vé- voda se vrátí, že ji sám vyhledá a že ještě oče- kává ji slavná doba. Trávila sotva rok v zátiší. když očekávání její se splnilo. Snad dlouhou chvílí neb neuhasitelnou žízní po ďábelském je- jím objetí puzen, Francesco pojednou ji vyhledal odprosil a nedovolený jeho poměr počal na novo- V roce 1578 zemřela po delším utrpení a nešťast ném porodu Johanka Rakouská a tím překážka. která stavěla se poměru Bianky s vévodou, byla odstraněna. Biančina touha, třeba že po mnoha letech, byla splněna. Nyní teprve začla pravou hru kočky s myší. Vévoda byl slabochem a za jednu noc rozkoše s Biankou byl by jí učinil vše. Démonická žena dovedla jeho vášeň vy- užitkovati nejvyšší měrou. Medici byl volnýma

Bianka též. Její muž, Pietro, který ji neměl pa- trně mnoho rád a jenž ji vévodovi v osmnácti letech jejího věku prodal, byl totiž dávno již mrtev, probodnut jsa při milostném jakémsi do- brodružství dýkou. Francesco, aby ji měl blíže pro své choutky, vzal ji na svůj zámek a jmenoval ji vychovatelkou svých dětí. Za dva měsíce po smrti jeho manželky přivedla to Bianka svými intrikami tak daleko, že vévoda pojal ji za man- želku, přes mocný odpor bratra svého kardinála Fernanda a ostatních příbuzných. Ale Biančina hvězda zvítězila. Benátky, které znaly dobře po- věst unesené druhdy Bianky a jež odsuzovaly ji po léta jako kuběnu vévodovu, obrátily po- jednou taktiku, jakmile byla ženou vévodovou Přijaly vyslance vévodovy, kteří přišli jeho jmé- nem žádati republiku o titul pro Bianku jako „dceru republiky a sv. Marka“ a vzkázaly vévo- dovi, že tento titul přísluší vévodkyni a za tu, že Bianku nyní pokládaji. Když pak vévoda se svou chotí slavně vjel do Benátek a byl uvítán tu otec Biančin, starý Capello a její bratr přišl tolik let neviděnou Bianku obejmout a políbit ..

A tu událo se totéž, co v Bělehradě. Bianka po- čala svého bratra, floutká stejně lehkomyslného jakou bývala ona sama za mládí, podporovati Pomohla jí v tom okolnost, že syn z Johanky pravý dědic trůnu, zemřel. Vyprávělo se, že Bi anka-macecha dítě utýrala a na konec prý otrávila Co na pověstech bylo pravdy, těžko se dalo roz souditi. Po plných čtrnácte let byla Bianka před sňatkem s vévodou v nedovoleném poměrua plných deset let dělila se s ním o trůn. A může se říci, že spíše sama vládla. Historikové líčíji ve světle, v jakém jevila se i Draga: prozíravá, důmyslná žena, diplomatka vítězící svou krásou a důvtipem v politických posláních republiky be- nátecké Žádný prostředek k dosažení nějakého cíle nezdál se jí dosti malým a nízkým, aby se he neuchopila. Sama vášnivá, ješitná a páno- vitá, dovedla využitkovati i těchto vlastnostíu jiných lidí ve svůj prospěch s důmyslností. Obě- tovala malé, aby nabyla velké, nehleděla jen na

okamžik do budoucna, nýbrž na rok a více do předu. Bianka byla ve spojení s papežem, s kní- žaty a vyslanci a vrozenou duchaplností a pro- zíravostí svou docílila, že každé podniknutí se jí dařilo. Jediný člověk byl jejím nepřítelem a te byl kardinál Fernando. Ten nemohl jí od- pustit, jak pánovitě chovala se k celé ostatní redině Medicejských a strojil proti ní potají spiknutí. Vévoda Francesco, který sám o Biance tvrdil, že jest ženou, jež nejraději pije krev z čerstvě natržených mužských srdcí — mělať Bianka zatím již několik milců u dvora — vážně chu- ravěl a zdálo se, že dny jeho života jsou sečteny. A tu Bianka naléhala na něho, aby bratra jejího prohlásil svým nástupcem. Docela jako v Běle- hradě... Dříve však, než mohlo se tak státi, roznesla se jednoho dne po Benátkách zvěst, že vévoda i Bianka na svém venkovském zámku náhle v noci zemřeli. Den před tím meškal u nich kardinál Fernando a pověst dosti pravdě- podobná vypráví, že dlouho do noci proti svému zvyku u vévody a Bianky meškal, nutě je píti víno, jež přivezl jim darem. Někteří dějepisci tvrdí, že bylo otrávené. Jeden básník vlašský, který román Biančin zpracoval, končí tím, že prohlašuje její smrt otrávením za vrchol štěstí, jež ji celým životem provázelo. Nebýti toho, byla by Bianka po úmrtí svého chotě jistě za- vražděna lidem, jenž v ní viděl sirénu a zlého démona vévodova. Možná, že Draga Mašínová jako děvče a snad později Biančin román četla a snad proti vůli byla jí postava Capellony bludičkou, jež řídila další běhy jejího života a konečně ji za- vedla... Kdož to ví?