1
masthead
Ročnik XXXXIII.
2
masthead
v Praze, v neděli dne 8. února 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí ne
v Praze v alminhstraei
na měate . . . . . . 2 1
sa čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čenáškou
na měste . . . . 7 K. 50 h
na čtent lyta
ve mlislkšch-
na měsíc . . ... . 2 K 30h
Poštpn:
na ma ěsšc
arrtia . . . . 9 K oo
s dvejí zásilkoe
a niža
s čtvrt lata . . . . 1i K toh
Praha
Poštpn
5
title
Dnošní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
6
article
Když mravokárce nerozvážně
přestřeli.
Když mravokárce nerozvážně
přestřeli.
Není dávno žádným tajemstvím, že vůdcové
všech tři českých stran na Moravě nejsou právě
přáteli taktiky obstrukční proti parlamentu vi-
deňskému, poněvadž obávají se, aby tato ostrá
forma opposice naši nepřivodila snad konen
parlamentu a nastolení němčícího absolu
tismu, který by mohl věc naši na Moravě
krutě poškodit. —
Strach má velké očí, však neosvědčils
býti v politice národův utlačovaných jestě nikdy
rádcem zrovna šťastným, i pochybujeme, že by
tentokrát naděšla výminka. Nieměně býchom
pominuli i včerejší řeč dra. Stránskéh
proti obstrukei shovivavým mičením,
kdyby nebyl ve své filipice tak
osudně přestřelil, že to vy pad
jako sebezmrskání české obstrukee
na úkor dějinné pravdy, na úko
vážnosti, opravdovosti a sprave-
dlivosti opposice národa našeho
»Co jest obstrakce?« nadhodil si dr.
Stránský řečnickou otázku a odpověděl kní
před tváři nepřátel v manéži videňského parla-
mentu doslovně takto: »Ničím jiným, ne
velkým pokrytectvím, velkou lz
a tartufřerií vůči veřejnosti, vůč
těm, které zde zastupujeme a také
vůči sobě samu. Jest lží, protože ti, ktoří dělaji
obstrukci, praví: »Nechceme, aby se dělaly zá-
kony, aby se provedl rozpočet, necheeme vyko-
návat vrchní dozor, zaručený nám státními zá
kladními zákony. Myslite tak opravdu? Víte
zeela dobře, že se v lidské společnosti musí
vlásti, nemajíli věci dospěti k anarchii, která
zajisté není politicky mravnou. Nechcete li tomu,
dokažte to svými činy. Kdyby se neměla najn
nemravnost obstrukee v tom, naleznete
doktor
Stránský
Morava
7
article
ji v jiné okolnosti. Obstrukce spekuluje na to-
aby vláda určité věcí vykonala neb
trpěla. Pak je to nátlsk, je to politicke
vyděračství a nemyslím, že by, provádí-li
se co ve velkém, bylo měně nemravné, než vy-
děračství, které podléhá zákonu trest-
nímu. Obstrukce jest mimo to na pro sto
nemorální, jsouc ve přímém odporu s
svým účelem, je perversní. Obstrukce není tedy
u porovnání s úkoly parlamentu než perver-
sitou, chorobným psychopatiekým
zjevem veřejného života, pohtickým 81len
stvím... a žádná strana neměla b
prohlašovat, že si musí tuto zbran
ponechati... Jak je to možno, že nicměn
mnozi této nemravné zbraně používají k vynu
cení svých účelův? Příčina toho spočívá po měm
soudu ve velikém nedostatku citu
pro zodpovědnost v této sněmovně
vůči millionům, jež zde zastupu-
jeme ..
Tento nedostatek citu pr
zodpovědnost a nedostatek po-
rozamění pro ústřodní parlame n
jest příčinou toho, co se zde děje . .. Obstru kce
musí se již proto z této slně nav ždy vv
pudit, poněvadž kompromituje konstituční zá-
sady v jich zákley.« Postaviv tak otázku n
břitké ostři: zda se obstrukce má opusti
jednou pro vždy a na všech stranách
končil dr. Stránský: »Činili jsme obstrukci
poněvadž jsme vám chtěli dokázat, že dove-
deme vlásti stejnou silou, jakouž vy jstepo
čtyři roky znásilňovali parlament. Kdybrste vy
nebyli přišli se svou obstrukcí a nebyli jste ji
po léta provozovali, nebyli bychom měli my
žádné pohnutky a žádné přičiny, abychom
k těže zbrani sáhli. My neučinili ničeho jiného
než co jste učinili vy. My chceme se ob
Stránský
8
article
strukce pro jednou a pro vždy
vzdáti, pakliže vy tak učiníte!« —
Tážeme se, které upřímné srdce české není
touto mluvou českomoravského poslance bolestně
dotčeno a vzrušeno? Jaká to boda vá
křivda a nezasloužená výčitka
učiněna tu nejlepším úmyslům
národu věrných zástupcův se strany morav-
ského výtečníka tímto paušálním zatracováním
veškeré obstrukce jako naprosto per-
versní nemravnosti, jako čirého šílenství, anebo
jako podvodné šalby vůči vlastnímu lidu a vy-
děračství vůči vládě ! —
Jediná upomínka historická stačí, aby cel
ta křivá definice dra. Stránského byla na hro-
madě. Bylo prostřed května roku 1893 na
sněmu českém, když vláda Taaffova chtěla
vyplniti žádost Němcův a zahájiti ná-
rodní dělení vlasti naší zřízením
nového německého soudu kraj-
ského v Trutnově. Podala sněmu před-
lohu o sestrojení ryze německého kraje pro
tento soud. Celý národ český byl proti tomu.
Avšak ohromná koalice punktačních stran
Némců, slechty a Staročechů byla ochotna přes
odpor naši mladočeské menšiny na sněmu před
lohu vládní schválit. Uprostřed rokování o zem
ském rozpočtu ohlásil nejvyšší maršálek zem
ský, že klade trutnovskou tu předlohu na pořad
příští schůze dne 17. kvělna 1893. Našine
protestovali proti tomu násili, vyjednávali, do-
mlouvali — vše marno. Bylo ustanoveno odpou
náš stůj co stůj udolat a předlohu dne 17.
května schválit. Co nám tu zbývalo, než obránit
národ proti hrozicímu násilí také násilím ? A
tak jsme strhli v českém našem parlamente
bouřnou obstrukci, že nemohl německý zpravo-
daj dr. Funke po celé hodiny ani ke slovu se
dostati a neulevili jsme, až vláda telegraficky
sněm zavřela.
Stránský
Taaffův
Němcův
doktor
Funke
Trutnov
9
article
Tážeme se pana dra. Stránského: může
jako poctivý český vlastencc odsoudit tuto naši
první obstrukci? Může na ni obrátit svou de-
flnici a říci, že byla nemravností, lží, šalbou,
bláznovstvím nebo vyděračstvím? Nemusí spíše
doznati, že byla to v daných okolno-
stech jediná sutná a rozumná sebe-
obrana svrchované ohrožené vla-
sti a národa? — Nebýti té naší obstrukce
z 15. a 17. května 1893, měli bychom již na
desálý rok roztrhanou vlast a jařmo vídleňských
puaktací na šíji. Jediný dojem této obstrukční
scény na sněmu českém rozhodl pád celého
»machtausgleichu«.
I sebe střízlivější, však vlastenecký politik
český měl by se tudiž chránit vůči nepřátelské
nám vládě takovým paušáluím z straeová-
uím. všeliké obstrukce vůbec v-
hati stín bezpráví a nemravnost
na poctivou obrannou posicia
dráhu českého národa.
Či snad neměli jsme sáhnout k obstruke
po 17. říjnu 1899? Kde se v dějinách soudo
bých stalo druhému vzdělanému ná
rodu mimo Turecko podobného příkoři a bez
prá ví jako nám?
I jest to spravedlivé, tuto obstrukci naši
po níž volali millionové nejlepších synův národa
českého, házeti v jeden koš s frivolní, bezdů
vodnou obstrukel německých násilníkův, metat
také po ní anathema a nabízeti se vládě, že
jsme ochotni od ní pro vždy upustit, jakmile
němečtí hegemonové prohlásí se své strany
ochotu podobnou. Kdo oprávnil pana dra. Strán
ského k podobnému nabidnutí?
Po našem vědomi nebylo dodne
revotováno proslulé us ne s e n
klubu českého, prohlášené slavně drem
Pacákem dne 23. května m. r. v plném parla-
mentě: »Nestane-li se národu českému po právu,
zůstane li křivda na něm spáchaná dále, ze
Stránský
Pacák
Turecko
e můj klub
10
article
nepropustíme parlamentní po
rady o rakouško-uherském vyro
nánl.«
Opětujeme, toto usnešení klubu našeho, jež
dr. Pacák ve svém misdroyském listu označi
jako zrale a dlouze uvážený krok naši dele-
gace nebylo žádným pozdějším usnešením ani
klubu, ani strany odvoláno; neboť posledn
usnesení výkonného výboru zůstavujíc delegaci
naší úplnou volnost vhodných taktických pro-
středků od případu k připadu, přece nikteral
nevylučuje použití výdatné zbraně věcné ob-
strukce proti rakousko-uherskému vyrovnání.
Jakým právem smí tudiž místopředsed
klubu p. dr. Stránský svým paušálním zavrho-
váním veškeré obstrukce vůbec a nabízením se
Němcům, že ji odložíme pro vždy, jakmile jen
oni taktéž učiní, zbavovati národ náš snad je-
diného dočasně nejúčinnějšího prostředku obran-
ného vůči nepřátelskému nám systému vlád
nímu? A povážil, jakou zbraň to nerozvážně
zabazuje oproti nebezpečím, jimiž hroziti nám
může nedaleká budoucnost?
Dejme tomu, že by dnes byla změnou jed-
nacího řádu všeliká obstrukce pro všecky zne
možněna. Čím a kterak chce dr. Stránský háji
pak v tom nespravedlivě složeném parlamente
národ náš, kdyby spiklá nepřátelská koalice
chtěla nám uštédřit Körbrův ja zyko v
zákon se státní něměinou? Pomohly
by nám tu sebe plamennější řeči a protestyi
Nerozvážnou politickou chybou byla tudíž řeč
dra. Stránského, proti níž máme za povinnost
svou důrazně se ozvati.
Pacák
doktor
Stránský
Körbrův
11
article
Branná předloha a zahraničné
Branná předloha a zahraničné
V uherské sněmovně trvá neochabující zá-
pas o brannou předlohu mezi stranou vládní
stranami opposičními, ba možno říci, že se při-
ostřuje, protože účinky jeho vládě a vládní straně
nepříznivé již se objevují i mimo sněmovnu. Ne-
lze sice pochybovati o tom, že vládní strana má
ve sněmovně velikou početní převahu, ale rovněž
jest pravda, že od samého počátku v zápase tom
postavení její není závidění hodné.
Nejprvé se dostaly způsobem dosud ne-
vysvětleným na veřejnost zvláštní požadavky
jež oznámil vládě hrabě Apponyi jménem one
skupiny vládní strany, jež tvořila dřive samo
statnou stranu, tak zvanou národní, a tím na-
byly nové opory pověsti, již delší dobu o tom
kolující, že ve vládní straně jest více nespoko-
jengů, než pouze stoupenci bývalého předsedy
ministerstva barona Hanffa.
A sotvr že začalo jednání v plné sněmovně
o branné předloze, promluvil člen vládní strany
hrabě Evžen Zichy silnou řeč proti ní, opíraje
se při tom hlavně o přetížení obyvatelstva posa-
vadními břemeny a prohlásil za jásotu levice,
že vystupuje ze řad většíny. Krok
tento zavdal podnět k agitaci i mimo sněmovnu;
minulé neděle pořádán byl okázalý pochodňovy
průvod v Pešti ku poctě jeho a strany neod-
vislých, jehož se kromě vlastních pořadatelův.
universitních studujících, zúčastnile na padesát
tisíe osob. Účastníci na konec táhli z Pešti do
Budína a tam provedli demonstraci proti mi-
nistru honvédů baronu Fejérvárovi.
Současně zahájena agitace i na venkově,
aby se posílaly do sněmovny hromadné depu-
tace ku podpoře opposice; počátek učinilo město
Nyeredháza, jež pošle deputaci stočlennou
svolává zároveň veřejné shromáždění lidu; mě-
sto Debrečín vyzvalo ostatní města ke společné
akei, zastupitelstvo peštské prohlásilo se rovněž
proti branné předloze.
Apponyi
Hanff
Zich
Fejérvár
Pešť
Budín
Nyeredháza
12
article
pro sebe v samé Pešti sympatie mass i zastu
pitelstva.
Ovšem snad nikdy se nenakupilo proti za
mýšlenému rozmnožení počtu vojska v míru to-
lik důvodů jako právě nyní, a opposiční fečníei
jich velmi výdatně využitkuji.
Jedni domáhají se důsledků soustavy dua
listické i ve vojsku, dokazujíce, že armáda spo-
lečná není totéž jako armáda jednotná; při tom
pak zvláště útočí na německou armádní řeč.
Druzí srovnávají počet důstojníků a dospívaj
k výsledkům pro Maďary nepříznivým; jiní opě
probírají stav vojenských ústavů, škol, vychován
na nich a všude odhalují účinky snah germani
sačních.
Nejvýdalnější zbraň však poskytují opposie
poměry hospodářské a finanční. Proti evrop-
skému militarismu staví hospodářsko
mohutnost severní Ameriky; vypo
čitávají, jaké obrovské sumy platí Evropa na ar
mády za to, aby Německo bylo bezpečné v El-
sasu a Lotrinkách, a srovnávají chudnoucí takto
státy a národy evropské s obrovským vzrůstem
a rozvojem Spojenýeh států, jež nejsou ve svém
hospodářském vývoji upoutány vydržováním ne-
spočetných vojsk i v době míru.
Avšak opposice zabývá se i jinou ještě
stránkou poměrů hospodářských a vojenských,
upozorňujie na nehotovost jak vyrovnání rakou-
sko-uherského, tak obnovy smluv obchodníe
s cizinou, na tíseň hospodářskou, doznanou vlá
dami a nedovode pochopiti, proč právě do tétc
těžké hospodářské situace zapadly požadavky
na rozmnožení branných sil?
Vším tím vehnána byla uherská vláda do
značné tísně, a tu sáhla ku prostředku, dosud
obvyklému, který ještě nikdy neselhal a ze řad
vládní strany ujal se slova bývalý ministr Hiero-
nymi — jenž uvedl za důvod rozmnožení bran-
ných sil nebezpečí zahraničné, hlavně
pak možný postup Ruska na polo-
ostrov balkánský.
Maďar
Spojenýeh
Hiero
Pešť
severní Amerika
Evropa
Německo
Rusko
El
13
article
Vládní strana sotva se nadála, jakou zbra
tím podala opposici. Vyvstal jeden z její nej-
vážnějších členů Beöthy a posvítil na — ru-
ského bubáka. Rozebrav všecky výklady vládní.
dospěl k úsudku, že vlastně jediným zbývajícím
vládním důvodem rozmnožení vojska jest sou-
peření s Ruskem o Balkán. Ale, po-
kračoval Beöthy, já byl čtyřikráte členem de-
legaci a nabyl jsem zkušenost, že pokaždé se
objeví „ruský bubák“ a že na našich východních
hranicích vždy trči les ruských bodáků, k dy-
koliv vojenská správa nedovede
odůvodniti své požadavky. A když
ministr války obdrži, co chce, ruské bodáky
opět zmizí a přijde ministr zahraničných zále-
žitostí a prohlašuje s úsměvem, že panuje
všude mir a shoda. Ale zůstaňme u vý-
chodní otázky; o té vyslovil se známý diplomat
Chceme-li, vzniká otázka východní, jen když se
tam serve několik lidí; nechceme-li však míti
otázku východní, mohou tam povražditi tisíce
lidi — a nikdo o to nedbá. Připustím-li, pokra-
čoval Beöthy, že jest antagonism mezi námi a
Rusy, pak jest tento stav naprostým odsouzením
naší dřívější zahraničné politiky. V r. 1886
slyšel jsem, že se něco chystá a otázal se tehdej-
šího ministra války hraběte Bylandta, jsme-li
vyzbrojeni. „Neschází ani jediný knoflík,“ zněla
jeho odpověď a za několik měsíců žádal přes
padesát millionů zlatých na výzbroj vojska. Mi-
nistři války, pokračoval dále Beöthy, trpí manii
nákupní, ale ještě horší jsou změny osobní a
organisační. Stav vojska v míru rozmnožen byl
od roku 1885 o 40.000 mužů, a nyní se odů-
vodňuje potřeba opětného rozmnožení zave-
dením houfnicových batterií. Proti komu; proti
spojenci italskému či proti malinké Černé Hoře?
Nebyl-liž by to směšný důvod? Podobně je to
s rozmnožením válečného loďstva; monarchie
nikdy se nestane státem námořním. Nejsou tedy
jítlegace
Rus
Bylandt
Rusko
Balkán
15
article
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za
odpoladní
: . . nzk
Vo mlialkách na venkověr
ranul čílo. . . . . . . . p0
vápeležsí . . . . . . . . 3h
Inserát
plati se hotsvě tapěel.
Přečplaceni a insesty pliemi dmění
straee v Maslauský elici č..
Tem vsclěrelí se tžž ro aa
tiskirnt ačapadite Násednich tž ta-
Eukěily se nevnnie
Tema
16
article
nové požadavky, končil Beöthy, odůvodněny ani
se stanoviska obrany, ani shlediskamezi-
národního a nutno proto učiniti zde podob-
ným báchorkám a smyšlenkám konec.
Úspěch Beöthův byl tak pronikavý, že vládní
strana vyslala na to do řečnického zápasu hr.
Julia Andrásse, syna spolutvůrce trojspolku, ale
ač týž maloval zahraničné poměry barvami nej-
temnějšími a dospěl až k výroku: „I dnes je st
situace taková, že můžeme státi
každým dnem před propuknutím
války“ a snažil se podepříti názor svůj: „aspi-
racemi, tradicemi a ambicí“ ruskou, vše bylo
marné, ruský bubák pozbyl na opossici
uherskou všeho účinku ..
Když pak hrabě Andrássy jal se hájiti něm-
činu v armádě, vznikla taková bouře ve sně-
movně, že stěží domluvil, a rozčilení přeneslo se
i do schůze následující, tak že vlastně byla
úplně zmařena.
Vzhledem k této části důvodů pro brannou
předlohu, týkající se poměrů zahraničných, jest
zvláště pozoruhodný článek petrohradského No-
vého Vremene“ ze dne 4. t. m., v němž
se rozmnožení vojska u nás provází posudkom
zeela klidným, ba příznivým pro
stanovisko vojenské, a v ohlédu mezi-
národním se tam praví: Rokousko-Uhersko na-
prosto nepomýšlí na soupeřství se svými moc-
nými sousedy. Jsouce daleci toho, abychom se
znepokojovali pro rozmnožení rakousko-uherské
armády, vyslovujeme spíše své úplné uspoko-
jení. My jsme na štěstí nikdy s Rakouskem ne-
bojovali a bůh dá, že bojovati nebudeme. Naše
styky se rok od roku lepší a společné zájmy poli-
tické i hospodářské se rozšiřují; bývalá ne-
důvěra miz í.
Má pravdu Hieronymi a hrabě Andrássy, či
Beöthy anebo „Nov. Vremja“?
Beöthův
Andráss
Ruska
Andrássy
Beöthy
Rakousko
RokouskýUhersko
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 7. února. (Branná předloha
v rakouské sněmovně.) „Grazer Tag-
blatt“ zaznamenává zprávu, že vláda upustila o
svého nátlaku, aby se branná předloha ve vý-
boru projednala co nejrychleji. Soudí se prýz
toho, že vláda pozbyla jistoty, že její předloha
bude výborem přijata beze změny. Poněvadž prý
členové německo-nacionální strany a Poláci se
ve výboru ku předloze chovají odmítavě, Čechové
pak, Vlachové a radikálové zaujali proti ní po-
stavení rozhodně opposičné, není přijetí předlohy
ve výboru skutečně zabezpečeno. K tomu do-
dává „Gr. Tagbl.“: „Kdyby proti očekávání
branecká předloha ve výboru nenalezla většiny.
vláda jest odhodlána, sněmovnu poslanců ihned
odročiti a zákon provésti pomocí § 14.“ Pisatel
zprávy zapomněl tu na jednu věc; na to totiž,
že nová branná předloha nezávisí jen na schvá-
lení sněmovny rakouské, nýbrž také na
sehválení sněmovny uherské, kde, jak známo.
jest proti ní dobře zorganisovaná opposice a že
uherská vláda nemá po ruce nijakého § 14., jímž
by si mohla vypomoci z nouze, když jí selže ap-
parát sněmovní.
V Praze, 7. února. (Apresla bataill e.)
Naši Všeněmci už dávno se netají plány o takové
„ůpravě“ Rakouska, dle niž by se Halič s Bu-
kovinou a Dalmacie oddělily od ostatního Před-
litavska, toto pak vstoupilo v tak úzký styk s ně-
meckou říší, aby se Terst stal přístavním mě-
stem Německa na Středozemním moři. Týdenník
„Gegenwart“ obírá se těmito plány, jež pokládá
za zcela vážné, jak vysvítá z celé stati. „Gegen-
wart“ vychází z axiomatu, že dojde jistě k boji
mezi světem germánským a slovanským a tento
boj že rozhodne o dalších osudech Rakouska.
A zápas prý nemůže skončiti jinak, než že boji
vznikne v Evropě „zvětšené Německo“, spočíva-
jící snad na trochu jiných základech, než nyní, a
vedle něho nové Rakousko, skutečná „říše vý-
Polák
Čecho
Vlach
Praha
Rakousko
Halič
Dalmacie
Terst
Německo
Evropa
19
article
V Praze, 7. února.
Praha
20
article
6— (Kronika.) Už vám byl jednou před
staven domáci čtvernožec ušlechtilého rodu, čer
nosrstý, dobré pověsti, Lap Brokovin Cěsarovič
z krve statného slídiče Broka Césaroviče Pluto
nova a Lédy Plutonové z Vokovic, krátce zvaný
Lap! To bylo před několika lety, za přiležité
chvíle. Tenkrát byl mladý Lap Césarovič nadějný
mládec, plný nevědomosti a slepých nezkroce
ných pudů. Zatim si odbyl svoji skolu života.
viděl kus světa a stal se svého druhu, čemu
se řiká, osobností. Možno dnes už vystihnout
určitější obraz jeho čtvernohé psychy.
Je stvoření velmi bystrého vnimání. Pro vše
co bliže souvisí s oborem jeho stavu, jeví čily
zájem a živou paměť. Má dobře zaznamenáno
kde v okrsku naší čtvrti který uhlíř nebo ho
kynář chová králiky nebo kočku. V přízemíel
domů je řada takových doupat. I morčata už
se našla. Kdykoliv Lap prochází ulici, neopo
mene u dotyčných dveří vykonati návštěvu
Vlastní intelligence není u něho ostatně valna.
Všeliké mravní naučení, vštěpovaná mu pečlivým
vychovatelem, pouští nejraději hned zase dru-
hým uchem ven a jenom přispěním nejcitel
nější donucovací methody bylo lze dokázati, že
dnes, uveden do společnosti, dává na jevo
způsoby, jaké se sluší na kavalíra jeho rodu.
Jinak je zcela dobromyslné hovado. Kotěti ještě
neublížil a sice nejen proto, že podle zákonů
civilisace nevychází z domova jinak, než vyšňo-
řen pěkným náhubkem, nýbrž hlavně proto, že
vůbec ani nemá úmyslu někomu ubližovat. Má,
pravda, spadeno na příslušníky všelikých rodů
zvířeny nižšího vzrůstu, ať ssavce, ať plákya
vůbec na vše, co se na zemi hýbe, vrtí, běží,
letí, třeba to byl i nový klobouk, jejž vítr ně
komu smetl s hlavy. Pohyb vůbec a vše, co jev
podobu života, budí jeho zvědavost. Kotě sedi
skrčeno před hokynářským krámem. Lap je
Lap Brokovin Cěsarovič
Léda Plutonová
Lap
Vokovice
Brok Césarovič Pluto
21
article
zočil, ihned se vrhl do lovecké posice, blížíse
pozorně krok za krokem. Dopliživ se na dva
kroky, stane vyjeven, všecek hypnotisován-
Oči má strnule upřeny na předmět, péro v zadu
vodorovně napjaté, přední jednu tlapku delikátně
vyzdviženu. Tu chvíli nevidí a neslyší, cos
kolem děje. Všecka pozornost je soustředěn
k podivnému vidmu. Chtěl by je ohledati blíže
se všech stran, poznati jeho přírodu, vniknout
v jeho tajemství. Leč toho potěšení nebylo mu
dosud nikdy dopřáno. Předmět pozorovaný z pra-
vidla náhle s sebou trhne, Lap se lekne, vy-
padne z posice, vybafne, vrhne se hloupě ku
předu, ale — kotě dávno zmizelo v krámě.
Jindy podlehne Lap Césarovič prostému
klamu smyslů. Drobný předmět na dlažbě ulice
vzbudil jeho pozornost. Zdá se mu, že by to
mohlo být něco zajímavého. Jistě nějaká zvěř,
pták, snad koroptev, aspoň vrabec ! Fantasie se
rozehrála ! Rychle do lovecké pósy. A plíží se
podle všech pravidel stavěcích .!. Dospěl na
dostřel, rozeznal omyl. Nebyl to vrabec, vůbec
žádný živý tvor ! Prostý předmět, drobný, kulatý.
jaké už se válívají po dlažbě, nezametených
ulic. Rázem odhodil Lap všecky známky na-
pjetí a rychle jako zahanben obrátil se v jinou
stranu. Jako někdo, jenž při divadelním effektu
nahlédl za kulisy a rozeznal místo idcálu —
šerednou skutečnost.
Tedy schopnost illuse ! Považovati zdáníz
skutečnost, věřiti chvili ve skufečnost něčeho
co není! Velmi kulturní schopnost — u čtver-
nožce, ne-li?
Lap
22
article
Co se mravní stránky dotýče, není Lap Ce
sarovič zrovna žádným pytlem etností. Nejnut
néjší kázeň zachovává jen právě pokud ví, kam
že by rameno — lépe řemeno — spravedlnosti
mohlo dosáhnouti. Vrozenou všemu co žijea
tyje zbabělost, rád vydává za statečnost, jsou-li
jen okolnosti poněkud příznivé a nebezpečí právě
tuze nehrozí. Naproti malým a slabým vede si
pyšně a pánovitě, někdy až hrubiánsky, za to,
23
article
To jsou vesměs známky, že opposice pra
cuje proti branné předloze s úspěchem a že má
24
article
tuší-li přesilu, schouli oháňku a zmizí rychle z
nejbližším rohem. Není tuze výmluvný. Jenom
v silnějším afřektu chápe se slova. Někdye
kathedra, s okna prvního patra dolů do ulice.
Ale nejzuřivěji láteří, když se mu na hřbole
srať nejvíce — strachem ježí. Orgán má při-
jemný, hlubokého timbru, pravé zvonoviny.
Jinak je velmi společenský tvor. Nemálo
potrpí na obřadnosti. Konvenční předpisy čtver
nohé své společnosti co nejsvědomitěji zachovává
Na procházce ulicí neopomene u žádného pat
níku na nároží, u žádného soudku s okurkamí
nebo u pytle brambor před hokynářským krá-
mem odevzdati visitku. Na polkání se známým.
i neznámými provádí neustupně všecky obvyklé
úvodní důvěrnosti očmuchávací a vyšetřovací.
Na rozchodnou pak, na znamení přátelství, po-
zvedne zadní nohu graciosně do výše. A proce-
duru opakuje. Jednou velectěnému protějšku
u hlavy a potom zase u zadní stránky. Je-
případ obzvláště vážný, ještě do třetice u hlavy-
Je ovšem náruživý lovec a holduje své vášní
příležitostně do únavy po polích a stráníeh
venku v přírodě. Z vyšších hnutí nejvíce však
vyvinuta je u něho — ctižádost. Ač je povaha
jinak chtivá a hltavá a za kus bídného zisku
dovede zapomenouti všecku svoji důstojnost
snížiti se k nejhanebnějším kouskům, bývá přece
hotov, je-li v dobré náladě, pro lichotné slovo
a známku uznání povrhnouti třeba nejlepší po-
choutkou. Aspoň na chvíli. Má nesmírně vyvinutý
smysl pro pochvalu a vyznamenání.
V tom směru je něco uměleckého v jeho
povaze. Umi ledacos provozovat a za kousek
cukru dá ochotně na ukázku, co umí. Ale nej-
šťastnější je uprostřed obecenstva, které ne-
skrblí pochvalou a obdivem. Tu by své umění
jako nějaký tenor, produkoval do nekonečna.
25
article
Za nejkrásnější výkon považuje, přinášet mezi
tesáky, cokoli popadne, polinko dřeva, střevíc,
košíček, Zvedne pyšně hlavu a nosí, podáváa
nabízí, nechá se obdivovat a chválit, hladita
šimrat a tluče při tom oháňkou přítomné ra-
dostně přes kolena. Hýří v pochvale. Pro při
větivý tón hlasu, a lichotné potřepání na hlavě
má nesmírně vyevikovanou vnímavost: A pro-
tože na toho druhu vlídné projevy jsou vždýcky
štědrejší dámy, dává nápadnou přednost společ
nosti damské. V domě má ve všech patrech
známosti s paničkami a slečinkami. Co chvíle
v některých dveřích zmizí a nelze se ho do-
volati
Za to pro dobrodiní opravdové, vážné jev
jen velmi pochybné porozumění. Ke svému vy
chovateli, jenž spravedlivě odměňuje a tresce.
maje na mysli skutečné jeho blaho pozemské
stojí v poměru jen velmi odměřeném. Jedva
temný pocít odvislosti mu brání, že od svého
velitele někdy na dobro — neuteče.
Bestie nevděčná
26
article
Jistý stupeň estetického smyslu nelze La
povi Césaroviči upříti. Vnímá pozorně jevy
okolní, dovede se zahloubat nad dojmem, který
jej mocněji zaujal. Ovšem to platí o dojmech
jediného smyslu, který sedí v teninké kůžičce
jeho tmavolesklých, jako povidlových nozder-
Zraku a sluchu nevěři, dokud se čichem ne-
přesvědčil. Ale tím za to rozeznává nejjemnější
odstíny, celé stupnice tónů a barev. Procházku
ulicí považuje za výlet do luzného kraje, plného
nejrozkošnějších požitků čichomalby. Těší se na
ni celý den a když nadejde obvyklá hodina,
hlásí se pln nedočkavosti. Nároží a kouty
ulie, lešení staveb, hromady cihel a podobné
překážky pasáže jsou pro něj nevyčerpatelným
zdrojem smyslných rozkoší. Spěchá od před-
mětu ku předmětu, vnímá a zaznamenává v pa-
měti, srovnává a libuje si. S hlavou skloněnou
zastaví se nad kamenem v dlažbě, ssaje do sebe
libopachy z ného vystupující, měří a odhaduje
v duchu se zápalem odborníka, který se nedo-
vede od své studie odtrhnouti. Zapomene na
vše kolem, na ohled společenský, na povinnost,
na svého pána, jenž, laik nevědomý, bez poroz-
umění někde u nároží čeká, Stalo se už, že sa
oba ve hluku velkého města zcela od sebe odtrhli.
27
article
Ale takový případ nekončivá tragicky. Dik několika-
lelému pobytu obeznámil se Lap Césarovič jak
náleží s místními poměry. Plán města nosi, jak se
říká, v malém pazouru u levé nohy. Je-li zle,
najde si cestu z nejvzdálenějších čtvrtí, z Men-
šího města, ze Smíchova i z Poříče. Jednou se
rozešli s pánem na promenádě na Letné, ale
vrátil se domů na Zderaz dávno dřive, než sám
všemocný jeho velitel.
Je vůbec dítě civilisace. Ba, do jísté míry
je i »oběti moderní kultury«. Okolnosti velko-
městského života zavinily, ačkoliv už dávno
překročil léta mužnosti, že vlastně dosud nemá
pravého poněli o nějakém rozdllu pohlaví. Jeví
v té věci naivnost novorozeněte. Žije klidně
spokojené svůj garconský život, nestravován ni-
jakým žárem neukojných vášní a tužeb. Nevě-
domost je tu patrné matkou moudrosti. Té okol-
nosti sluší asi přičísti, že si do svého, poměrné
pokročilého věku zachoval nepopiratelnou dětin-
nost mysli a hravost.
Fantasii má čilou, jak svědčí živé jeho
sny. Stočen do kotouče na svém místě, kdese
v pokoji křižuji koberce, prožívá ve snu rozči-
lující ud losti, zápasy, honby, rvačky a hrůzo
strašná dobrodružství. Hluboké vzdechy, střídavý
káukot a chňapot podává o tom neklamné svě-
dectví.
Před chvili právě si odbyl svojí dopolední
pohnutou dřímotu. Néjský čas už nelrpělivě po-
bíhal po pokojí. Teď se přibližil ke psacímu
stolku, posadil se na bobek a dívá se vyzývavé
na svého velitele. Teď mu položil téžkou přední
pracku na klin a vzadu mete oháňkou nalehavé
po zemř
— Co si přejí, Vaše Vysokoblarodí, L.ape
Césaroviči Brokovíne ? Máte už té biografie dost?
Věda a literatura nedosahuje k Vašim no-
zdrám? A na mou věru! Vždyť už máme tři
čtvrti na dvanáct! Hodina vaší procházkyl
Nábřeží a Ferdinandská už se nemohou dočkat!
Přineste si náhubek, cher chevalier! Půjdeme
Diké
Césarovič Brokovíne
Mena
Smíchov
Letná
Zderaz
Něva