1
masthead
27. července 1913.
3
masthead
Přoha „Národních Lstů“ k číslu 20.
národní Lstus
6
article
OBSAH:
Dr. Jos. Pešek: První pardubický politický li
místní.
školství: E. Lippert: Péče o mládež v Anglii.m
Ženské hnuti: Olga Stránská: K jubileu Bo-
ženy Vikové-Kunětické.
Bibliografie:
doktor
Jos
Pešek
E Lippert
Stránská
Anglie
7
title
První pardubický politický lisi
9
article
Jako všude jinde působilo jaro r. 1848
i na Pardubice. O poměrech v městě tomto
vypravuje dr. J. B. Pichl ve „Vlasteneckých
vzpomínkách“.1) Nenadálé vyhlášení konsti-
tuce způsobilo v Pardubicích nesmírný jásot
a nadšení, jež mělo v zápětí všeobecný zma-
tek. Najednou opanovali pole „lidé destruk-
tivní povahy a osobních choutek“, jichž obje-
vilo se náhle jako hub po dešti a posilováni
luzou domácí i přespolní, strhli na sebe ve-
škeru moc v obci a počali zvraceti v ní vše-
chen bývalý řád. Městskému magistrátu vy-
povězena poslušnost, neoblibený královský
purkmistr a rada sesazeni.
doktor
Pichl
Pardubice
10
article
Pichl vybídl v této tísni purkmistra, by
zajeli spolu do Chrudimě otázat se krajského
hejtmana o radu. Chudák byl celý zoufalý
sám nevěda si rady. Pardubickou deputací
odbyl zkrátka a Pichlovi dokonce ostře vytkl
že beztak vždy dříve tropil jen samou rebelii
Znenáhla nastával v Pardubicích klid
Magistrát sice neznamenal ničeho, ale vy-
skytli se za to rozumní lidé, kteří dovedli již
udržeti pořádek. V té době zřízena národni
obrana, již řídili vesměs usedlí měšťané, a dr
Pichl vyzván, by přijal místo polního lékaře
a smířlivost šla tak daleko, že složený purk-
mistr zvolen za auditora městské obrany ná-
rodní. Přirozeno, že vojsko a hlavně důstoj-
níci hleděli s kyselou tváří na novou insti-
tuci. Jinak bylo v Hradci Králové.
Jako J. H. Pospíšil v Hradcí Králové.
pojal J. B. Pichl úmysl vydávati místní list
v Pardubicích. Již 18. března r. 1848 veřejně
projevil Pospíšil myšlenku tu tiskem v dopise
svém ze dne předcházejícího.*) Možno však
také, že byl k ní přiveden Pichlem. Neboť asi
17. března zavítal do Hradce pardubický vla-
stenec, aby ve skutek uvedl plán svůj, jenž
došel prý všeobecného souhlasu přátel jeho,
vydávati „politický lístek“ psaný slohem pro-
stonárodním. V krátké době sehnal rukopis
a spěchal s ním do tisku k dávnému příteli
svému J. H. Pospíšilovi v Hradci Králové.
Pichl
Pospíšil
Chrudim
Pardubice
Hradec Králové
Hradce Králové
Hradec
11
article
Při této příležitosti byl zde svědkem
„velkolepé a velmi dojemné slavnosti“.3) Ve-
litel pevnosti vydal rozkaz, aby veškerá po-
sádka k slavné polní mši na prostranné cvi-
čiště vytáhla. Spatřivši obecenstvo veškeré
mužstvo, ano i prapory jeho národními kokar-
dami ozdobené, s bouřným jásotem je uvítal
a při stálém volání „Slávy“ až na místo pro-
vázelo. Tam po ukončení bohoslužeb postavil
se velitel před statečné vojíny české a vyloživ
jim českým jazykem význam konstituce o
J. C. K. Veličenstva rakouským národům
právě udělené, provolal milostivému panov-
níku „Sláva!“ Vojsko i obecenstvo propukle
v pravou bouři, která po celý zpáteční pocho
až do kasáren trvala. Bylo vídět, že toto če-
ské vojsko zcela jiný duch ovládá než ono
v Pardubicích ...
Druhý den, patrně 18. března, vracel s
Pichl s hotovými výtisky prvního čísla časo-
pisu: „Pardubický hlasatel svobo-
dy a lidu práva“ do Pardubic. Strhlas
prý o něj pravá rvačka, a Pichl doufal, že
podnik jeho se udrží. Podívejme se na jeho
„časopis“ blížel
šlo o to, aby vycházel každý pátek; číslo
bylo za 3 kr. v. č. V úvodu vykládá Pichl pro-
gram pro budoucnost: chtěl dále pojednati to-
tiž o konstituci, o národním sněmu, o volen
vyslanců, o národní obraně čí gardě atd.
Již úvod k prvému číslu prvého pardubí-
ckého listu politického jest zajímavý. Praví
v něm Pichl: že „Upřímné a pravé slovo v čas
bylo, milí krajané, velmi často k velikému
prospěchu jak celého obecenstva, tak i ka-
ždého člověka zvlášť. Ale, bohužel, posu
zřídka kdy u nás bylo možná upřímně, ve-
řejně hlas svůj pronésti, ačkoli často, přečasto
srdce cítilo, že by k tomu čas byl.
Pichl
Pardubice
12
article
Předešlá, nešťastné paměti vláda, ta zchy-
tralá, nelítostná macecha lidu sobě svěřeného
byla dobře přesvědčena, jak velikou moc m
jediné takové svobodné slovo, a proto přede-
vším se svými pochopy k tomu hleděla, aby
ústa, jež by upřímně promluviti se opovážiti
mohla, všemi prostředky zavázala. Tisíce pla-
cených ničemníků stíhali každé hnutí jazyka.
od boha darem řeči nadaného, a každá šle-
chetnější myšlenka, každý vyšší cit musi
bázní před jistou pokutou již v prsou s
udusiti, aneb celý zmrzačený na jevo vyjíti.
Od nejnížšího drába až k nejvyššímu mi-
nistru sáhalo to pásmo našich mrzkých, na-
šimi penězi placených a živených vyzvědačů,
donášečů a zrádců. Dán jest nám jazyk, ale
my nesměli mluviti, aneb — mluvití právě
na opak, než svatá pravda kázala. K haneb-
nému lhářství byl takto snižován veliký dar
boží na člověku, totiž: řeč jeho; ano často
bylo i zločinem před tváří těch tyranů důstoj-
nosti lidské lež nemluviti a hlasitě nechváliti
věci, které v pravdě jenom všeobecné hany
by byly zasluhovaly. Piejte se na to spisova-
telů a přiznají se Vám, jak mnohými lžem
Vás musili krmiti, ač se cit jejich zpouze
a srdce jim krvácelo. A mnozi z nich jak těžce
musili utrpěti, pakli upřímnému citu svému
volný průchod dali; stali se pravými mučedl-
níky pravdy svatě! Byly to časy, železně časy
pro člověka, to svobodné stvořen
božil! —
Tak se vedlo nám všem, jak daleko bi
toho muže s kamenným srdcem zasá-
hal; a což my Čechové? Pamatujete se je-
1) Česká Včela, 1880, str. 206—207.
3) Květy, 1848, str. 147. — Viz Českou Revui
1912, č. z června a d. čl. „První český krajinský lis
politický
) Tamtéž, str. 155, z 22. března.
Dán
Čecho
13
article
ště, bratři, na to slovo? Ozve se v srdci Va-
šem a zahřeje žíly Vaše, když je slyšíte?! —
Nebylo by divu, kdyby z Vaší paměti již do-
cela bylo vypadlo! Vždyť již ono samo, to
pouhé, nevinné slovo Čech bylo onomu ne-
spravedlivému cizinci v ošklivosti.A
cožť div! On dobře věděl, co ono někdy zna-
menalo, a děsil se, aby opět k slávy plnému
významu svému nepřišlo. Bídných, lživých
knih dalo se od vlády natisknouti a ve ško-
lách celé říše je uvedli, aby prý se z nich
mládež historii a zeměpisu učila; a jak jest
tam národ náš hanoben a slavné jméno naše
u spojených s námi druhých národů v po-
směch a potupu uváděno?! — Ba, i naše vlast-
ní děti musily si je za drahý peníz kupovat,
nebo ještě na ně štemplů natloukli, jen aby
toto své falešné proroctví více zpeněžili; těm-
to lžím se musila mládež naše učiti a za sva-
tou pravdu je pokládati. A nebylo tudy div-
no, že mnohý ryze český jinoch, nemaje bud
prostředků anebo příležitosti lépe se poučiti,
nad českým rodem svým se zastyděl, navždy
odrodil a národu svému odcizil. Mnohý ta-
kový smutný příklad máme zvláště při našich
slavných úřadech, v našich městech a měste-
čkách! Jak to dále s našimi úřady a v našich
školách vypadalo, požalujeme si — dá-li
bůh — později.
Však hle, jakoby milostivý bůh na bídný
stav ten lidu svého dále se dívat nemohl, vy-
volil přede všemi milou Prahu a mocným slo-
vem efeta rozvázal divotvorně ústa její.
promluvili Pražané jménem celého národu če-
ského slovo mocné, slovo svobodné a slyší
zatřáslo to silně hradbami, jež bylo šibalství
mezi dobrého Krále a věrný lid Jeho vysta-
vilo. Zbořily se mrzké tyto ohrady, a náro
český mohl vstoupiti před Krále svého a svo-
bodné slovo k Němu promluvit. A ono se
srdci dobrého Krále tak zalibilo, že je věrným
národům svým navždy povolil a zaručil.
Pražan
Zbořil
Král
Virginie
Čechy
Praha
14
article
Svoboda řeči a svoboda tisku
jest první a hlavní základ uděle-
né nám konstituce! A proto i námje
volno daru toho užiti, a činíme to tuto
v skromné jenom míře, ale s přísnou svědomi-
tostí.
Tak povstaly tyto lístky naše. Nazvali
jsme je hlasatelem, aby bezohledně a vždy
jen pravdu hlásaly, k národu svému upřímně
se hlásily a co k jeho jest potřebám, neohro-
ženě ohlašovaly.
Budeme kolkolem hleděti, všeobecnému
prospěchu a ušlechtění co nejvíce napomá-
hati, vespolek veřejně se raditi a poučovati.
co nás kde hněte a bolí, hojiti, práva svá pev-
ně hájiti a křivdy všeliké a nepravosti slovem
přímým stíhati a přísně kárati. Všecka osob-
nost, ale také všecka strannost bude z listů
našich vyloučena a za vše, co povíme, bude-
me směle státi a odpovídati. Potajmé úštipky
a pomluvy, bez nichž posud nikde ještě ne-
bylo, budeme, jak se na muže sluší, mlčením
a nevšímáním si jich, dostatečně trestati
proti veřejným urážkám bude nám dobré svě-
domí pravdy a upřímného smýšlení a naše
konstituce pevnou a stálou obranou.
Láska k Vlasti a Králi; Svornost a ve-
řejný pořádek bude povždy heslem našíml!“
S počátku klidný tok řeči Pichlovy pře-
cházel ve spád vždy více temperamentní
Vlastní obsah jest velice stručný. . Jsou to
„zrnka“.
Nejdříve kárá veřejně ty, kdož reptají
proti konstituci.
Tak sděluje, že císařskému vojsku v Itali
nehrubě se daří. Italian bojuje pro svůj do-
mov a svou vlast, Čech, co otrok, tam proti
svobodě krváceti musí. — — „mnohá matko
jež tyto listy čteš, ubohého syna více neuhlí-
dáš. — To není konstitucel!“ A cituje Kol-
lára:
„Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážii
každou.
Král
Pichlův
Čo
sám svoboda
15
article
Ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrokr
Dále připomíná, že z Vídně vyšel tyto
dny hanebný list proti „svatému Otci, papeži
Piu IX.“. Ví prý Pichl, odkud vítr věje.
volá: „Hanba takovému šerednému sobectví
a sláva Piu IX., vzkřísiteli a žehnateli svo-
body národů křesťanskýchl!“
V oddíle čtvrtém vyvrací zprávu, že b
táhli na nás Rusové. „Hrozný ,úkaz' ruský
prozrazuje prý, že ,pan Mikuláš sám o svou
kůži se bojí.“ Má věru pročí
Z místních zpráv uvádí: „Někdo u ná
pověsil před několika dny konstituční kokar-
du psu na ocas. Suďte sami!“
Na to oznamuje volbu dra. Ant. Stroba
cha za purkmistra pražského a projevuje
přání, by byl vzorem všech našich purk-
mistrů.
Poslední zrnko sděluje, že tudy t. j. Par
dubicemi projeti má prý houf německých stu-
dentů z Vídně do Prahy, „aby tam upro-
střed České země německý prapor vyvě-
sili. To bychom ještě potřebovali aby lidé
odjinud bouřky a mrzutost mezi námi dělat
chodili.
Z uvedeného obsahu patrno, že „Pardu-
bický hlasatel svobody a lidu práva“ ve vlast-
ním slova smyslu časopisem ani nebyl. Snad
by se byl však vyvinul, kdyby jeho číslo prvé
nebylo zároveň číslem jeho posledním.A
také celý podnik stal se osudným vydavateli
a nakladateli.
Pichl vypravuje o tom sám:.
Pius
Pichl
Rus
Hrozná
Mikuláš
Vídeň
Praha
16
article
„Ničema jeden, syn purkmistrův, pro
špatné chování a nenapravitelnost z vojska
vyhnaný, nyní co darmochleb u otce se pova-
lující, ochlasta a rváč, byl po vyhlášení kon-
stituce, když veškeré občanstvo národní ko-
kardou prsa si ozdobilo, tuž kokardu psu své-
mu na ocas uvázal a pro veřejný posměch
s ním po městě chodil. A o tom padoušství
jsem já také v „Hlasateli“ a sice jen několika
slovy, ani ho nejmenovav, se zmínil. Z toho
chlap ten tak velice se rozvzteklil, že straš-
nou pomstu za to mi přisáhal. Zchlastav se
ještě nad obyčej více kořalkou, vrazil s na-
bitou ručnicí ke mně do domu v úmyslu mne
zastřelit. Zděšená choť moje ho odbyla, že
nejsem doma, načež on před domem se po-
stavil a číhal, až domů se navrátím, aneb snad
v některém okně objevím. Znaje ho dobřeco
purkmistrův
17
article
zlotřilce, rabiátníka, musil jsem vší opatrno-
sti užíti. Dav dvéře u domu zamknouti, tajil
jsem se doma a očekával, že zbojník snad ko-
nečně přece odejde. On však pořád od domu
nešel, leč na chvilku, aby v blízké kořalně
zběsilost svou nějakou sklenkou znovu pod-
nítil.“
Takto obležen ztrávil Pichl celý den, za
úzkosti celé rodiny. Konečně večer onen
„lotr, jsa kořalkou na mol zpit a nemoha již
na nohou státi, domů vyspat se odešel.“ Ho-
dlal pokračovati druhý den „v zákeřnictví“
Pichl zatím psal purkmistrovi, by ho ochráni
před „rozvztekleným synem“, ale ten nedal
ani odpovědi. Plukovník vojenský odpověděí
na žádost Pichlovu o ochranu, že k tomu ne-
má práva ani moci, a radil mu, by obrátil se
na velitele národní gardy. Velitel vydal roz-
kaz k ochraně Pichlově, ale komandovaní čle-
nové nedostavili se, patrně z obavy, by sam
nepřišli k úrazu. Teprve večer, když zbojníl
odešel, dostavili se k Pichlovi dva dávní jeho
přátelé, členové gardy, ozbrojení „náramnými
palaši“, by ho chránili před úklady padoucho-
vými. Než Pichl rozhodl se, že Pardubice
opustí a nezvrátily ho od úmyslu všecky pros-
by přátel. Ti doprovodíli ho na nádraží, kde
ubytoval se přes noc u představeného staní-
ce, by ráno odjel do Prahy. Tu cestou do vla-
ku „stáli někteří dělníci ze strojírny — —
špalírem a upřímně mu tískli ruku na rozlou-
čenou. Pichl podivil se, že byli vesměs ozbro-
jeni kladivy a jiným náčiním, a staničný mu
vysvětlil příčinu: strojil prý se na Pichla útok
se strany vojska. Proto dal prý ho střežiti po
celou noc a nařídil, by ho několik dělníků
vyprovodilo až do Labské Týnice, posledn
to stanice pluku hulánského.
Pichl
Pichlův
Pardubice
Praha
Labská Týnice
18
article
Pichl ponechal zatím rodinu v Pardubi-
cích. Nepomyslil si, jaké příkoří tam vystojí
Za agitace pro frankfurtský parlament také
v Pardubicích „vystoupili někteří ... národn
odřezanci a verbíři, jejichž ale ani společen-
ské postavení, ani mravní cena zralou mysl
občanstva svésti nebyly s to.“ V čelo chátry
té postavil se zmíněný „zdárný synek purk-
mistrův s jedním kupeckým synem, v mravní
spustlosti úplně mu podobným. Ti dva niče-
mové postavili jednoho dne velkoněmecký
prapor“ před obydlí choti Pichlovy, „a sro-
tivše se s rozličnou luzou kolem něho, z plných
hrdel Frankfurtu slávu hulákali, pěstmi při
tom do oken vyhrožujíce.
Pichl konečně mohl přestěhovati i rodi-
nu. Odchodem jeho z Pardubic vzal za své
zajímavý pokus o místní list politický, jehož
prvé číslo bylo provázeno takovými růžovými
nadějemi ...
Než „kozák“, jak říkali Pichlovi pro jeho
oblíbenou píseň „hala hi, hala ha, hr, kozáče.
na vraha!“, vzpomínal na Pardubice rád,
srdce bylo vždy prý naplněno „vroucí rado-
stí“, když pozoroval, jak město ono „s nej-
prvnějšími městy českými zároveň statně
palmu vlastenectví a pokroku závodí.“
vzpomínky své končí slovy: „Plevy již dávno
vítr roznesl, zrna zůstalal
Pichl
Pichlův
Pleva
Pardubice
19
article
Školství.
Péče o mládež v Anglii.
Školství.
Péče o mládež v Anglii.
Mimoškolnímu zaměstnání a zábavě dítel
věnují pozornost mnohé spolky a časopisy pro
mládež.
Hnutí skautů, v němž přes milion hochý
v Anglii jest již sorganisováno, i jejich časo-
pisy není třeba již popisovati. Jsouť u nás již
známy.
Dívčí hnutí, podobné Girl Guides, sdru-
žuje již na 20.000 dívek. Měsíční orgán jejich
jest The Golden Rule Magazine.
„Liga pomocné ruky“, vedená Art. Meem.
sdružuje přes 22.000 dětí. Zásadou její jest
udělovati jiným něco z radosti, kterou od ji-
ných přijímáme. Členové slibují, že nejméně
jednou v týdnu učiní někoho šťastnějším tím.
že mu způsobí radost. Orgánem jest vzorný.
nádherně illustrovaný měsíčník dětský Chil-
drens' Magazine, jenž mnoho dobra prokazuje
všem větším dobročinným organisacím angli-
ckým tím, že organisuje sbírky dětské pro
děti nešťastné, opuštěné neb zmrzačené.
Sporty, ruční práce i poučování pěstuje
sdružení „Captain club“, sdružený kolem mě-
síčníku „Captain“. 10.000 členek má dívčí
organisace „Girls Realm Guild“ s měsíčníkem
téhož jména. Nejchudším dětem stačí laciné
dětské noviny v jednotlivých školách učitel-
stvem pro děti vydávané neb laciný dětský
časopis „Národní unie pro domácí četbu“, jež
ve čtoucích kroužcích sdružuje přes 75.000
dětí. V Londýně jest přes 1100 těchto kroužků.
Děti se scházejí v některé domácnosti a knihy
neb dětský časopis si navzájem předčítají.
Ve městě Sheffieldu utvořena s povolením
šk. úřadů dětská liga při okrašlovacím spolku.
Anglie
Londýn
Sheffield
Captain klub
Girls Realm Guild
národní unie
dívka
the Golden Rul magazín
20
article
Děti neplatí členských příspěvků, jen kdo chce
legitimaci spolkovou, platí 1 d (= 10 h). Pod-
porují však spolek bděním nad udržováním
čistoty města a nad ochranou stromoví i křo-
vin. Výzvy ku přihláškám za členy čtou se
jsou vyvěšovány ve školách.
Pro mládež škole odrostlou zřízeny jsou
okr. komitéty dětské bursy, jež jsou ve styku
se školami, z nichž děti vycházejí, aby při vol-
bě povolání poskytnuty mohly býti rodičům
dětem cenné rady. V Londýně jich jest 18.
Školy zasílají jim přímo na zvláštních formu-
lářích podrobnosti o žácích vystupujících. Dal-
šímu vzdělávání této mládeže věnují se pro
mládež nepovinné školy večerní, jež jsouv
Londýně velmi rozsáhlé. Mají množství oddě-
lení různých pro každé jednotlivé odvětví prů-
myslu a obchodu s vyučováním, upraveným
dle potřeb každého odvětví. Ježto bylo zji-
štěno, že značný počet hochů od 14 do 17 let
do večerních škol nechodí, kdežto osoby starší
mají v těchto školách velikou převahu (ze
126.000 zapsaných posluchačů více než 16le-
tých bylo přes 90.000), jedná se nyní o to, aby
pro učně od 14—17 let zřízeny byly povinné
školy pokračovací dle vzoru německého.o
další vzdělávání, zábavu i zaměstnání této
mládeže postaráno jest časopisy a spolky prve
jmenovanými, jež mají odbory pro mládež do-
spělejší. I kluby bývalých spolužáků mají stej-
ný účel. Pěstují bývalou družnost a vzájemnou
podporu. V létě pořádají výlety na místa hi-
storicky neb národně důležitá, v zimě pak
přednášky skutečných odborníků neb debatn
večery za účasti bývalých učitelů i ředitelů.
Londýn
21
article
Udržují i písemné styky se soudruhy v zámoří
dopisy jejich předčítají a o nich rozhovory
rozpřádají.
O děti ohrožené: sirotky, děti opuštěné.
týrané neb mravně ohrožené vedle spolků
soukromých, domů dra. Barnarda, Sunchine
Army a pod. pečují místní odbory pro péč
o mládež (Care Committees), jejichž agendu
obstarávají již ve 13 okresech městští úřad-
níci, t zv. organisátoři péče o mládež. Letos
vydaný seznam všech členů a hodnostářů v od-
borech těchto zaměstnaných a stručné zprávy
o činnosti jejich tvoří knihu o 300 stranách.
O děti abnormální pečují školy pomocné
(speciální), jež jsou v Londýně již na vysokém
stupni. Zařízeny jsou 1. pro děti slabomyslné
v nižších odděleních obyčejně smíšené, v
vyšších dle pohlaví rozdělené; 2. pro děti
hluché a hluchoněmé; 3. pro děti slepé; 4. pro
děti mrzáky: 5. pro děti tuberkulosní a nejno-
vější 6. pro děti velmi krátkozraké.
Kromě několika internátů jsou to větši-
nou školy veřejné, do nichž děti docházejí
jsouce přiváděny rodiči neb zvláštními place-
nými průvodci: buďto ženami, jež mívají na
starosti až 10 dětí z určitých ulic, neb star-
šími hochy, kteří obyčejně jen 2 děti do školy
přivádějí a po vyučování opět do jejich do-
movů doprovázejí a rodičům neb jich zástup-
cům je předávají. V mnohých okresech lon-
dýnských zařízeny jsou i zvláštní omnibusy
pro dovážení těchto dítek (zejména mrzáků)
do škol, jak to Education Act z r. 1907 (14
od.) navrhuje.
Barnard
Londýn
Sunchine Arm
Education Acta
22
article
Ve škole pro tuberkulosní jsou děti pe-
člivě stravovány a mají zvláštní místnost s lůž-
ky, aby si mohly odpočinouti, jsou-li unaveny
I nábytek školní zvláště pohodlný jest pro ně
upraven. Do škol pomocných mohou chodit
děti až do dokonaného 16. roku věku. Sou-
kromé spolky pro blaho chovanců těchto škol
neb okresní komitéty pro péči o mládež pe-
čují o ně i po ukončení docházky školní, sta-
rajíce se jim o zaměstnání. Ve školách pro děti
zmrzačené vyučuje se psaní na strojích, ježto
mnoho z nich se tomuto odvětví práce věnuje
z povolání. Hochům ze škol pro slabomyslné
zprostředkuje zaměstnání městský ústav
Llandiho hlavně v rolnictví na waleském ven-
kově. Většina jich v tomto zaměstnání zůstává
a jest tak pod stálou dohlídkou již nyní, a
není posud v platnosti nový zákon o slabo-
myslných, jenž tuto otázku má rozřešiti. Ško
pomocných v Londýně samém jest letos 150.
O právní ochranu mládeže opuštěné a za-
nedbané pečují pilně anglické úřady poručen-
ské [Boards of Guardiano), jež dvakrát do roka
vydávají podrobnou zprávu o své činnosti
Loňského roku byl počet těchto dětí v celé
Anglii 254.411. Většina z nich, přes 170.000
umístěna byla v soukromých rodinách a kotá-
žových útulcích, což se uznává nyní za nej-
lepší umístění. Týdenní ošetřovací plat za
dítko obnáší nyní 5 sh (= 6 K). K návrhu
eugeniků dosáhlo se předloni svolení, aby do-
spělejší děti se vypravovaly do Kanady, kde
se svěřují několika spolkům, vydržujícím útul-
ky a zaopatřujícím jim služby a místa. Dosud
vysláno tam bylo 422 dětí a ježto výsledky
této kolonisace se osvědčují, pomýšlí se po-
dobně na vysílání těchto dětí i do farem au-
stralských. Viděti z toho, že péče o mládež
v Anglii jest důkladná a cíle svého vědomá.
Londýn
Anglie
Kanada
Board of Guardiano
sh
23
article
Téměř ve všech odvětvích rozvoj této péče
podnítilo učitelstvo, podporované ve svém
úsilí hojně novým hnutím eugenickým. (Viz
Pedagogické Rozhledy 1912, č. 8. a poslední
číslo prosincové). Těžká práce učitelstva, síly
jeho vyčerpávající v nejchudších okresech lon-
dýnských, jest náležitě oceňována anglickou
žurnalistikou, ale i šk. úřady. Učitelé těchto
škol (slum schools) dostávají ke služnému
zvláštní příplatek (7 lib. šterl. 10 sh = 180 K)
a po několikaletém působení překládáni jsou
z těchto okresů do jiných, kde je práce poho-
dlnější. Úsilí učitelstva i eugeniků podařilo s
v Londýně docíliti snížení počtu žactva v 1.
třídě na 40 a v dětských (mateřských) třídách
na 48 dětí. Nyní se žádá, aby s ohledem na
nevyvinutost dětí v 6. roce počínaly děti školu
obecnou teprve dokonaným 7. rokem. Uka-
zuje se, že dle statistických údajů do 7. roku
se dítě, zejména jeho mozek vyvíjí. V té době
dítě potřebuje hojně vzduchu, světla a spánku,
ale nikoli vyučování pravidelného. Přijímán
dětí nevyvinutých má hlavní vinu na nebez-
pečném šíření se t. zv. dětských nemocí škol-
ních. Neboť jsou tu děti stále ještě ve věku
nemocem nejsnáze podléhajícím. Veliká rozší-
řenost těchto nemocí budí značnou bezstarost-
nost, jakoby tyto nemoci byly nutným zlem
na každé dítě čekajícím a čím dříve si je dítě
odbude, tím lépe že je pro ně. Neuvažují se
tu následky těchto nemocí u velkého procenta
dětí v dalším věku, ač ani nebezpečí smrt
není zcela vyloučeno. Počnou-li choditi do škol
děti vyvinuté, zmenší se nebezpečí nákazy
samo sebou. Práce s dětmi staršími bude jiná
Londýn
24
article
Viděti to na dětech třeba jen o několik mě-
síců starších než ostatní. Za to se žádá rozší-
ření nucené docházky školní do 15 roků a nu-
cená další výchova ve věku učednickém od 15
do 18 roků aspoň po polovinu každého pra-
covního dne, aby tak rozřešen byl problém
příliš náhlé volnosti mládeže z obecné školy
vystupující hned po 14. roku, kteréžto volno-
sti mládež dále studující není účastna.
Na tvoření zákonů mládeže se týkajícíc
má anglické učitelstvo, sorganisované v Na-
fional Union of Teachers (80.000 členů) av
London Teachers Association (18.917 učitelů
londýnských), vynikající vliv. Mnoho bylo do-
saženo pečlivým vyšetřováním veškerých po-
měrů mládeže.
Em. Lippert.
Lippert
Union of Teacher
London Teacher Association
26
article
K jubileu Boženy Vikové-Kunětickě:
K jubileu Boženy Vikové-Kunětickě:
Tolstoj praví ve svém „Kruhu četby“ dne1.
července: Pravá moudrost jest užitečna, neboť ná
učí, že základy myšlenek velikého člověka žijí
v jeho skromnějších bratřích a že vlastnosti, které
učenec projevuje ve svých hlubokých objevech.
jsou úplně tytéž, jakých obyčejný člověk užívá
při své každodenní práci ..
Pravé pochopení velikých lidí záleží v tom, že
jsou jen příklady a projevy společné přirozenosti
naší, které nám ukazují, co je každému člověku
přirozeno mysliti, ač se to projevuje zatím u ne-
mnohých. Světlo, které od nich vychází, není nie
jiného, než slabý odlesk té síly, která je stajena
v každé lidské bytosti. Nejsou divem ani zázra-
kem, ale úkazem přírozeného rozvoje lidské du-
še...“ A dále uvádí totéž v ohledu na umělce.
„Pravá věda učí a uvádí v lidské poznání ty vě-
decké pravdy, které jsou uznávány lidmi určité
doby a společnosti za nejdůležitější. Umění pře-
vádí tyto pravdy z oboru vědění do oboru citu.“
Těmito slovy velikého myslitele chci naznačit
podstatu celé bytosti a veškeré tvorby Boženy
Vikové-Kunětické.
Božena
Tolstoj
27
article
Paní Kunětická je ve své podstatě pravdivá
a opravdová, tedy vše, co proživá a co projevuje,
nese znak její bytosti bohaté a mnohostranné.
temperamentní a silné. Nebojí se myšlenek ani
námahy, ani bolestí, které jsou vždy spojeny
s tvořením uměleckým neb vědeckým bádáním
s vývojem duševním a oddaně podniká svou práci
a oddaně začíná ji znovu a znovu, až dojde k ujas-
nění a ucelení své otázky. Nelze jinak. Jako kraj-
ně a úplně prožívá vše, co vznítí se jí v duši, tak
je obětavá a oddaná myšlence, až ji pochopí, vy-
čerpá a projeví stejně mocně, jako kypí v ní a ne-
dá pokoje, dokud nepronikne celou bytost, dokud
nesrovná ji se svými myšlenkami a nevtisknejí
ráz své bytosti. Všude pátrá po novém hledisku,
a touží po čerstvém pohledu na věci a chce dojít
až ke spodním příčinám, až ke kořenům. A je to
bytost ženy, která se tu projevuje a myšlenkám
vtiskuje svůj ráz, je to život ženy, porozumění že-
ně, vyslovení a osvobození ženy, jež je problémem
tvorby pí. Kunětické. Obojí souvisí tolik spolu, že
lze říci, že vše, co napsala, promluvila, také vy-
tvořila krví svého srdce. Málokdy básník vložil
tolik svého nitra ve své dílo a stotožnil se s ním.
28
article
Paní Kunětická, jsouc bohatě intuitivně ob-
dařenou ženou, cítí všechny bolestné otázky ženy,
s nimiž tato přichází k životu, k muži, k manžel-
ství, k mateřství, poznává problémy ženské otáz-
ky. Promítajíc je svou uměleckou bytostí, přibli-
žuje je cítění toho, kdo je s to je pochopiti. V tom
spočívá umělecká podstata paní Kunětické, že sa-
ma chápe vše to, co vytváří, jako věc samozřej-
mou a tak přibližuje ji cítění ostatních. V tom však
také tkví kořen nepochopení pro její práce, nebot
lidé ve své většině nejsou schopni vždy chápat
to, co cítí a projevuje jakožto synthesu jich všech
básník, co týž projevuje a podává jim ve formě
zhuštěné, a odvracejí se nejčastěji od toho, co
je nabádá ku přemýšlení, co vyžaduje duševní ná-
mahy a snad i nápravy. To vše činí z paní Kuně-
tické bojovnici, propagátorku, apoštolku ideje,
neboť paní Kunětická nepracuje proto, aby se
zalíbila lidem, ale z vnitřní potřeby umělecké by-
tosti, aby jí projevila pravdivé a tou pravdou po-
vznesla ženu a muže na člověka.
Odhalujíc vnitřní bytost ženy, její sny, touhy
a činy, odhaluje i slabosti mužovy, jimiž činí osud
ženy krutým. Proto soustředila se paní Kunětická
na soudobou otázku ženskou cele, jako na svůl
životní problěm a snaží se ženu osamostatnit ve
společnosti, v rodině, v poměru k muži i jako
matku.
29
article
Tento postup myšlenkový jeví se i ve vývoji
tvorby spisovatelčiny. Z počátku kreslí řadu drob-
ných obrázků a teprve na radu Nerudovu, který
mladou autorku vřadil mezi významné spisovatel-
ky, odvážila se dále a všímajíc si hloub duše že-
ny a jejího vztahu k muži, docházela v tom smě-
ru dále, až došla ku problémům ženského hnutí.
Ale jako došla k nim samostatně, tak řeší je sa-
mostatně. Pomalu oddalovala se víc a více i od
běžného názoru na rodinu a vnikajíc do hlubin duší
a srdcí lidských objevovala nové problémya
nové stránky téže otázky, života ženy a sezná-
vala, že nejsou jen tak jednoduché.
Kunětická neustala pátrat a docházela až k
dnu a ke spodním kořenům a čím dál tím víc učila
se soustředit pozornost k jedné otázce, omezovat
ji na menší okruh a nerozptylovat jí.
Od smutného otroctví ženy v manželství, o
studia ženy v poměru k muži v „Minulosti“ a od
„Medřické“, kde ponejprv u nás řešila tuto otázku
ženskou s celou její brutalitou, hlásajíc volné ma-
teřství, spěje Kunětická ke „Vzpouře“, kde volný
muž a volná žena oprošťující se od pout společ-
nosti. hlásají, volné manželství, dochází k „Pánu“,
kterým odkrývá další problém nynější ženské otáz-
ky, požadavek pohlavní čistoty muže před sňatkem
a otázku prostituce. Odkrývajíc tyto bolestné
stránky života ženy, dochází při řešení ke kon-
fliktům ve společnosti, v rodině, v nitru ženy sa-
mé a to ji nutí k novým hlediskům a novým po-
znatkům. Aby toto vše mohla vysloviti. k tomu
nestačí forma novely, románu a Kunětická šíři my-
šlenky svých prací a život svého nitra živou řečí
a feuilletony.
Nerudův
Medřický
30
article
Řada feuilletonů, literárních úvah a přednášek
svědčí, kterak víří v mysli spisovatelky otázky.
které jsou úzce spojeny s životem ženy a které
se vyskytují i v životní dráze spisovatelky samě.
Život ženy není jen feminism, ale je spjat se všemi
otázkami rodiny, veřejnosti, národa. Žde projevuje
se vedle ženy básnířky a umělkyně žena česká
svobodomyslná. Z těchto tří hledisek řeší všechny
otázky veřejného života a moderního hnutí žen-
ského.
Jsouc feministkou v ideích, je ženou svobodo-
myslnou a českou celým životem a v tom přestává
být výlučně feministkou. Řešíc problémy ženy ži-
votně-logicky, nikoli zásadově, dochází k tomu,
že uplatňuje ženu-člověka, aniž by popírala její
ženství.
V tom je utvrzena svým postavením prvního
ženského poslance našeho, neboť svým zvolením
a svým básnickým založením je postavena před
úkol. řešiti problém české ženy v české politice
ideově. Tu nestačí jen zaujmouti místo, jak by to
učinila žena jiná. Tu je tolik problémů, s kolika
otázkami se žena-umělkyně-poslanec setká, V tom
Kunětická tvoří stále a bude tvořit, dokud jí život
bude vrhat nové problémy v cestu i v mysl. O to
bude budoucí její umělecká tvorba bohatší.
31
article
Fakt, že Kunětická řeší problémy života žen
až z hlubín a že vniká do duší a srdcí lidských,
aby z nich vážila pravdu, že projevuje v souhrnu,
co je obsaženo v množství lidí jiných, způsobuje,
že není pochopován význam práce paní Kunětické.
Fakt, že dochází k poněkud odchylnému způ-
sobu řešení ženské otázky, že ji projevuje tam,
kde dosud není dosti prozkoumána a řešena, v po-
měru k muži, k němuž došla životem ženy, způso-
buje nepochopení i odpor v řadách žen samých.
Fakt, že řeší i ženskou otázku s blediska ná-
rodního a politického, přivodil její rozpor s femi-
nismem mezinárodním. To vše nedokazuje ne-
správnost jejích problémů, ale to, že lidé nejsou
dosud na stejné duševní úrovni, že osudy jejich
nenesou stejné otázky do života.
To vše jen dosvědčuje pravdivost, že výroku
Tolstého lze užiti vzhledem k paní Kunětické, že
je umělcem pravým, který uměním projevuje život
neboť otázky její žijí v ženách.
Tolstý
32
article
Olga Stránská.
Stránská
33
article
Bibliografie.
Bibliografie.
Paul Verlaine: Dvě prosy, přeložil Franí
Linhart. (Světová knihovna čís. 1086.) Praha. II.
J. Otto. Cena 20 hal
Prof. Fr. Rusinský: Nový kapesní slov-
ník italsko-český a průvodce po jazyku italském.
Verlain
Linhart
Otta
Rusinský
Praha
Francie