Ročník XXXXV.

V Praze, v sobotu dne 28. října 1905.

Číslo 297.

Na ranní a odpol. Histy přodplšeí se v Praze v administraei a měsíe na čtvrt leta“ . . . s dvojí donáškou za měsí Eanla. . . . 7 Kk v dlislkách: , K soh na měsío . P'ošton: na maěsle s drojí zísilkoe a n naá.: : ko

Dnsšní číslo pro Prahu le o 10 stranách.

Tak zvané zakročení parla- mentů. V krisi rakousko-uherské pozorovati lze zvláště od okamžiku, kdy sbnoveno bylo mini- sterstvo Fejérvárovo, jakýsi nový, skorem by- chom řekli, spodni proud, jehož zjevným cílem jest zjednání nápravy pomocí dobody mezi říšskou radou a uherským sněmem, jehož vlastním cílem však je obneva shody německo-maďarské, jakési „opravené“ vydání soustavy dualistické. Rozprava, již nejhorlivěji oživuje vídeňská „N. Fr. Presse“, vede se ze- jmena v posledních dnech velmi čile za hesla — od parlamentu ku parlamentu. Věc, jak uvidíme, může nabýti i pro nás Čechy mimořádnéhc významu, a proto stopo- vati ji třeba k samým počátkům jejím. A tu shledáváme, že původcer“ myšlenky. jež se později přenesla do tak zvaného výboru Dersehattova, a nyní se pěstuje mezi politiky a časopisy německými a maďarskými, jes přední poslanec polský ryt. Abrahamowvicz. On rozepsal se v témdní velikonočním v „N. W Jurn.“ o poměru obou polovin soustáti at mimo jiné vyslovil se o hospodářské olázce ná- sledovně: „Dosavadní poměr sotva se dá udr žeti do budoucna, poněvadž Uhry prohlašuj hospodářskou samostatnost za svůj neodvola telný požadavek. Navrhuje tedy Abrahamowicz Ať se na základě usneseni rakouského uherského parlamentu ustaví ko mise, jež by vyšetřila a stanovila podmínky za kterých by příště mohla nastati hospedářská rozluka obou států. Komise ta byla by něco po- dobného, jako nynější deputace kvotová. Do- hodne-li se komise o určité podmínky rozluky pak bude vyhověno prohlášení panovníkovu,že nenamílá mičeho proti hospodářské samostat- nosti Uher, dohodnou-li se o to obě vlády a par lamenty. Zřízením takové komise odpadly by též stesky, že ponechává se Uhrům čas, aby hospodářsky sesílili a na rozluku se připravili.

S druhé strany pak odpadne výtka, že se hiled v Rakousku předpojatě ne Uhry, protože na- dále nechtějí udržovati nynější hospodářský po- měr. Úspěšné vyjednávání obou komisí před- pakládalo by však, aby obě vlády samy se do- hodly dříve o podmínky rozluky, a to bylo by možno opět jen v tom případě, kdyby v Ra kousku byla vláda parlamentní. Prvni podmínkou byl by tu modus vivend mezi Němei Čechy. Dokud nebude od- klizena hlavní sporná otázka, spor česko-něme- cký, nelze o parlamentní vládě pomýšleti. Par lamentní ministerstvo bude pak zárukou, že dů ležitá stázka rakouského vyrovnání bude roz řešena v pravém zájmu národů. Abrahamowicz vyslovil tento svůj návrhv snaze, aby se dospělo ke všestrannému uspo kojení.

Jeho podnětu ujal se potom dr. Derschatta a k jeho návrhu zřízen byl na radě říšské vý bor, po něm zvaný, jenž by přezkoumal poměr Rakouska k Uhrám, avšak jeho činnost na ve- nek nebyla nijak patrnou. Nicméně se zdá, že v kruzích německých nepřestala účinkovati my- šlenka, dospěti k dohodě s Maďary novým upra- vením vyrovnání rakousko-uherského. Vždye dne 26. září t. r. setkáváme se v řeči předsedy ministerstva bar. Gautsche též s tímto prohlá- šením: Jsme však každou chvili ochotni připu- stiti ve příčině hospodářského a ostatni h poměru Rakouska k Uhrám revisi zákono- dárství z r. 1867 za výhrad, korunou vy- slovených, způsobem ji aaznačeným Zatím přiostřila se neobyčejně krisev Uhrách, dosazeno tam ministerstvo neparla- mentní bar. Fejérvára, a opětným odročením sněmu odmítnuto zejmena stanovisko uherské většiny sněmovní, tak zvané koalice. Obnovené ministerstvo Fejérvárovo sice dosud formálně neohlásilo svůj program, ale dle toho, co o něm jinak vešlo ve známost, narazil zejmena záměr provedení volební reformy na základě všeobee- ného, rovného, přímého práva hlasovacího na

odpor některých skupin koalice, na odpon vůdce někdejší líberální strany hr. Tiszy; ale vyšlo též na jevo, že ani předseda minister- stva bar. Gautsch, ani strany německé nejsou příznivi stejné myšlence volební opravy v této polovině soustáti. A tu podivnou shodou událostí počaly se hrnouti ve zmíněném již z předu vídeňském časop.se článek za článkem, přimlouvající se vesměs za dohodu „od parlamentu ku parla- mentu“, či jinými slovy, za společný postup a dorozumění — s uherskou koalicí. Nejnověji vystoupil na kolbaště i poslanec Chiari, ně- mecký lidovec, dle něhož svobodně zvolené de- putace obou parlamentů by měly se dohodnouti e základech toho, které záležitosti a v jakém rozměru by se měly pokládati z a společné, a jak by se měly prc budouenost upraviti zále- žitosti hospodářské. Nechť rakouský parlament sám vezme řešení krise do rukou, a nechťje provode bez ohledu na předsudky a hesla, končt Chiari.

Máme za to, že s německé strany se tu po- čílá především s účinky vlády bar. Fejérváraa jeho programu na maďarskou koalici, t. j. že Maďaři, zklamavše se dosud ve svých nadějích a nenalezše opory v neněmeckých národů této poloviny říše, k nimž v době krise se nejednou obraceli, jak v časopisech, tak v řečech někte- rých poslanců, nyní s přiměřenou ochotou se chopí nabídky během tohoto měsíce tolikráte a nejnověji 1 posl. Chiarem jim opětované. Nechceme předbihati dalšímu postupu téte nejnovější „parlamentní“ kampaně, v níž pro- zatím na téte straně jest hlavním mluvčím „N Fr. Pr. Jisto jest, že v Uhrách se nevybýbají roz pravě o této myšlence, účastní se jí i časopisy i poslanci, mezi nimi i vůdce strany neodvis- Iesti Košut, tento ovšem s přislušnou opatr ností; za to však velmi jasně a upřímně do padla odpověď „Budapesti Hirlapu“. Tente přední denník maďarský předložil totiž pro po- rady o revisi vyrovnání z roku. 1867 ihne podrobný program, jehož obsah jest následu- Jsou-li v Rakousku odhodláni, jednat s námi, Uhry, jako svobodný národ se svobod- ným národem o rozřešení sporných otázek, ne- mobli bychom odmítnouti podávanou pravici Ale Uhry se nespokojí prázdnými formulkami nýbrž chtějí zabezpečiti svou samostatnost Proto ihned vyslovujeme, co požadujeme. Pře- dem nutno zákonem prohlásiti, že Uhry jsou samostatný, na rakouském eisařství nozávislý slát, a že spojení mezi oběma spočtva výtíradně na osobě panovníkově a na stejném řádu ná- slednietví. Budiž dále zákonem stanověno, že panovník zřidi v Pešti-Budíně stálý královský dvůr, a že náklady, na něj určené, jen jehc vy- držování se věnují.

Budiž stanoveno zákonem, které jsou spo- lečné a které uherské vnější a vojenské zá- ležitosti. V uherském vojsku může býti totožná pouze organisace, pak vedení a řízeni, ale vy- držování, vyzbrojeni a vystrojení náleží v obor působnosti uherského ministra honvédů. Rovnost obou států budiž zabezpečena tím, že zahraničný ministr bude střídavě občan uherský a občan rakouský; společné minister- stvo financí budiž zrušeno. Bude-li ministn zahraniční Uher, jest jeho první tajemník Ra- kušan, a opáčně; zodpovědni jsou společně přímo uherskému sněmu. Ve společných mini- sterstvech budiž stejný počet zřízenců z obou stran, v uherské části vojska mohou sloužiti pouze uherští příslušníci. Náklady na společné ministerstvo opatří se stejným dílem. Ne- cheeme v ničem příspěvků z Rakouska; zvý- šení nákladů na vojsko a společné ministerstvo poneseme sami; ale také ani krejearem nepři- spějeme na potřeby druhé strany. Za těchto podmínek lze mluviti o revisi vyrovnání, ji- nak se dospěje k personální unii. A jiný list uherský praví: Nedbáme po- chybností, kteréž u nás vznikají proti snahám rázu záměrů Derschattových, jak je prozradil ve svém návrhu. Deputace, z nichž by jedna, jieí:

totiž rakouská, zamýšlela ponížení a udolán Uher, nepotřebují se sestupovati ku poradám, jsou bezúčelné a marné. Jak patrno, jsou v Uhrách přistupni my- šlence revise vyrovnání z r. 1867 pouzeze určitých, deputací rady říšské a vládou víden- skou sotva splnitelných podmínek, ale dožili jsme se již ve Vídni lecčehos, co se pokládalo za nemožné a proto jest politicky opatrno po- zcrovati tuto akci, ať již v jejím pozadí stojí kdokoliv. Vždyť i lvovský polský list ve včerejším článku pravi, že říšská rada ochotně by při- jala předlohu, jež by učiníla poslání takové deputace možným. A poslání depulace té by bylo — opravené vydání dualismu ve směru pro nás povážlivéml

Konservativní velkostatkáři. V Praze, 27. řijna. Veřejnost česká i německá překvapena bylu předvčírem zprávou, že poslanci konservativního velkostatku na sněmu českém konali společnou schůzi s velkostatkářskými poslanci ústavověr- nými a že na schůzi té položen byl základ ku pravidelnému přátelskému styku obou (ěcht politických stran, jež po více než čtyřicet le každá svou zvláštní cestou se ubíraly a nejednou se ve prudkém utkaly bojí. Kdo pozoroval vývoj věci v poslední době, tomu neušla dekadence té tak zvané strany historické či konservativní. Slavné její dobo již dávno minuly a jestli tu i tam ještě ozve se nářek na rozhodující vliv pánů z téle strany, je to anachronistické zachvění bojšené duše. Strana ta znamená dnes velmi málo vliv její na vývoj politických událostí, zejmena ale na rozhodující kruhy ve Vídni, je téměř bezvýznamný. Počtem však skrovná, ale svým politickým významem druhdy tak mocná strana je dnes v politice pátým kolem u vozu. Na tribuně veřejné sevrkla se téměř v nivec. Je také přírozený její úpadek. Postači k jeho vysvětlení prosté porovnání mužů, kteři dnes tvoří její jádro, s oněmí, již byli kádrem jejím v generaci minulé. Druhdy ovládali všechen politický život ne pouze v národě našem, nýbrž dovedli takou silou brániti se Vídni, že nejednou otřásla se tato říše odporem jejich ve svých základecha nejednoho též se dodělali triumfu, byť. i ne v effektu svěm trvalého. Však epigoni jejich? Nemluvme o tom. Pro národ náš snad lépe, že zlomena moc těchto pánů.

Co také k nim nás poutá dnes? V politi- ckém přesvědčení jest vělšina jejich nám na- prosto cizí. Přes to, že od bitvy na Bilé hoře uplynulo 285 let, duší lidu, v němž žijí, neporoz- uměli. Svůj autonomistický program, své státo- právní přesvědčení pověsili už dávno na hřebík, neboť dnes již bojují pro silnou jednol- nou říši, s privilegovanou všud němčinou. Jak by také mohli vytýkati státu soustavné němectví, když jejich řeč obcovací, je- jich řeč rodiná je rovnež němčina. A jsou-li nám politicky vzdáleni, jsou nám v ohledu národním v pravém slova toho smyslu cizinci. V našem jazykovém rozvojí, v naší práe kulturní, vůbec ve všem, co tvoři podstatu ná- rodního života, nemají účastenství naprosto žád- ného. Marně hledali byste v knihovně nejčeštéy šího kavalíra fucet českých knih skutečně pře- čtených a nehledě ku skvěle zářící výjimce hra běte Lülzowa, před nimž každý Čech v úctě se sklání, neni jediného z nich, jenž by neklam- ným leskem svého jména, nýbrž skutečnou praci zaujal tak vynikající místo ve společnosti Nenáležíme k lém, již vrchol politické čin- nosti spatřují v brillantních výkonech parlament- ních, však smutně dojímá, že když některý řeč- ník z této strany k slovu se přihlásí, nedoved nic jiného, než z listku přečíst několikařádkov prohlášení, toť se ví, že ve smyslu vládním. Tam dospěli potomci těch, před nimiž se Vídeň chvěla a kteří rozhodujíce, a žel že ne

ve prospěch náš, o osudech českého národa, mocným vlivem působili na vnitřní politiku říše Vizte jen potomky těch, již proslavili se hrdým heslem: až do těch hrdel a statků! jak před Vídní se krči a jak pomáhají politice na zjevný úkor našich národních zájmův. Jest tedy přirozeno, že ve své malomocno- sti hledají oporu, kde se jim namane —te doby u svých bývalých odpůrců. Proč by tak nečinili, vždyť nic je od nich vlastně již nedělí. Ani státoprávní ani národní přesvědčení. Jsou to Němci a sami by prot tomu protestovali, kdyby napadlo komu zváli je českými šlechtici ve smyslu národním. Svedl je s německými velkostatkáři mohutný, po zdemo- kratisování zákonodárných sborů nesoucí se ruch. Domnívají se, že dobře bude, když k uhájení ohrožených výsad srazí se ve spo- lečný sik. Zdali pak ale napadlo některému z pánův těch, že valnou čásť zásluh o vzbuzení tohoto ruchu mohou přičísti si sami sobě. Nechť jen si při- pamatují, jak chovali se, když poslanci češt zoufalý vedli boj za jazyková práva, jak lho- stejnými byli svědky zápasu našeho za ohrožené statky národní. Jsme si toho vědomí, že nesnadný podni- káme boj za princip všeobecného, rovného vo- lebního práva a že zapotřebí bude odvaliti balvany překážek k jeho uskutečnění, leč do- mnívají-li se vrstvy privilegované, že podaříse jim zadržeti mocný proud, jsou na omylu. My- šlenka všenbecného rovného práva hlasovacího, jež u nás znamená politické obrození, je tak mohutná, že ji ani zjevné protesty privilegova- nych, ani tajně nástrahy jejich a podkopy na postupu nezadrží. — — To se rozumí, že sblížení se majitelů pr- vilegovaných statků strany konservativní s Néme musí miti za následek nové upravení poměru českých poslanců lidových ke zástupcům feudál ního velkostatku.

Sněm království českého. Ve včerejší schůzi vykonány ne příliš slavné připravy ku pohřbu obou předloh vládníeh ohledně opravy zemského zřízení a volebního řádu, jimiž v ohledu tom poněkud naivní pan baron Gautch chtěl přivoditi národní smín v télo zemí. Předpověděli jsme hned při počátku sně- mování, že zlý asi osud stihne zminěné před- lohy, však pranic si na svém pror ockém uměn nezakládáme. Po návrhu hrabětě Buqnoye byly sice pře- lohy odkázány společnému již sedmadvaceti- člennému výboru, však že se odtamtud do sněmu již nevrátí, o tom dnes, jak za to máme, ne může být nejmenší pochybnosti. Byly to sice kratičké věty, jimiž parlamentně byl vyzdoben návrh hrabětě Buquoye, však ně- kolik těch při této přiležitosti pronesených vět charakterisovaly situaci tak ostře, že by to ne- dovedla líp parlamentní produkce několik hodiu trvající. První zvedl se senior německých liberál dr. Nitsche. Prohlásil jménem svých politi- ekých přátel vůbec a těch, již se známého konventiklu, z něhož vyšly obě předlohy, zúčast- nili, zvlášt, že panstvo k nějakému vyjednávání v této věci nemělo od své strany naprosto žádné legitimace a že tedy nikdo nesmí činiti straně německo-liberální výčitky, že své »díté« opu- stila. Panu dru. Pergeltovi se ale prohlášení páně Nitscheovo nelíbilo, takže mezi pány došlo proto k velice živé výměně náhledů, rázu sice soukromého, ale při tom tak hlučného, že zakročiti musil dr. Eppinger. Za Všeněmce zvedl se posl. Peters, jenž oznámil, že jeho politicti přátelé budou sice hlasovati pro odkázání předloh komisi, však protestoval hned z předu proti případné do- mněnce, že by s obsahem jejich souhlasili.

V drobném prodejli ranní číslo o sobě . . . zae odpoladní . . . . n2 Ve filinlkách na venkově ranní číslo. 10h odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově napřed. Předplnceni a inserty přijímá sdmíni- strace v Marianské ulici č.g. Tam nacházejí se těž rodakee tiskárna a expodice „Národnich Liste“ Eukopisy ze novrscsji

Poslanec dr. Reiniger vyhradil si ozna- čiti stanovisko své oproti předlohám v komisi. Poslední ujal se slova dr. Herold. Pro- hlásil, že poslanci čeští národní strany svobodo- myslné podrobí předlohy důkladné úvaze a po- drobnému rozboru, zejmena se zřetelem k nepo- píratelnému faktu, že v době poslední poměry ve věci, o niž jde, valně se zhoršily. Již z toho lze vyvoditi, s jakými nadějemi lze provázeti předlohy na smutné cestě do výboru. Po této nepříjemné předehozí práci pompes funebristické ujal se slova dr. Baxa, aby odůvodnil starý již svůj návrh na zavedení přímého a rovného práva hlasovacího. Po řečech, jež v této věci byly promluveny ve vídeňském parlamentě i na českém sněmu, měl úkol velmi nevděčný, však uznati sluší, že přes to zbyl se úlohy své velmi čestně. Ne- zvratný byl argument jeho, že zaručena-li rov- nost všech občanů před zákonem, je to ano- malie, vylučovati je právě z práva nejdůležitěj- šího, z rovného práva volebního.

Nejvyšší maršálek zemský zahájil sezení o 11.30 hod. dopol. U vládního stolu: místodržitel král. českého hr Coudenhove a dvorní rada Vojáček. Galleria navštivena hojně. Spisů, došlých od 24. do 27. října, bylo 19. mezi nimi zpráva zemského výboru o systemisování nových míst v jednotlivých stavech úřadníků a sluhů zemských; zpráva zemského výboru s osnovou zá- kona o vybiraní úroků z prodlení ze školních při- spěvků a zpráva zemského výboru o dosavadní čin- nosti v přičině upravení zemských financí. Petie podáno bylo celkem 272, mezi nimi 6 z zavedení všeobecného, rovného, přimého a tajného práva hlasovacího (podány pp. posl. drem. Herol- dem, drem. Ulrychem, Hyršem, Výtvarem, Kubrem a Adámkem), 13 za úpravu remunerace za vyučování náboženství, 11 proti zvýšení zemské dávly z piva, 8 za zřízení zemské pojišťovny, 154 za udělení 3000 aktivního přídavku učitelům obcí od Prahy do 15 km vzdálených a 400 K bytného pro správce škol v lémže obvodu, atd. Nejvyšší maršálek zemský sdělil, že c. k. okresní soud ve Vidni-Josefově odvolal žádosť za svolení ke stíhání posl. dra. Reinigera vzhledem k nastalému promičení. Návrhy a dotazy. Posl. Kletzenbauer a soudr. podali návrh, aby pohořelým v některých obcích okresu krumlovského poskytnuty byly podpory.

V Praze, 27. října.

Posl. Ronz a spol. podali k místodržiteli dotaz. týkající se slevy daně činžovní majitelům domo v Karlíně, Žižkově a Vysočanech, postíženým krupo- bitím dne 12. září t. r. Posl. Kubr a soudruzi podali na místodržitele dva dolazy o aktivování odboru kulturně inženýrského a o zřízení odboru zemědělského při c. k. vysoké škole technické české v Praze. Posl. Spiess a soudr. podali míslodržiteli dotaz týkající se změny § 7. nařízení místodržitelského ze dne 4. června 1886 v ten smysl, že nákladní povozy, jichž náklad 2000 kg převyšuje, na erárních silnicích jen tehdy smějí jezditi, jestliže kola jsou 10 cm. široká.

Posl. dr. Sláma a spol. podali k místodržiteli tento dolaz: Poslanci pánové dr. Maly, dr. Eppinger a spol. podali dne 25. října na Vaši Excellenci do- taz, ve kterém zasazujice se o provedení dvojjazyč- nosti u elektrických drah pražských, utíkají se ke mnohým tvrzením, jichž nesprávnost je přiliš kři- klavá. Odvolávajíce se na to, že koncessionáří men- šich drah jsou povinni dle předpísů trvajících ve vyhláškách a ve styku s obecenstvem uživati zem- ských jazyků, a odvolávajíce se dále na to, že Praha je hlavním městem zamě obývané ze dvou pětin obyvatelstvem německým, tvrdí, že prý Němci v Če- chách platí aspoň polovici veškerých daní přímých a že prý Němci v Praze přispívají ke hražení polřeh obecních mnohem větším obnosem, než jaký odpo- vídá percentuálně počtu jejich obyvatelstva. Tvrzení takova byla už dostatečně ve veřejnosti vyvrácena, což pánům interpellantům zajisté známo býti by mělo. Ale i kdyby tvrzení taková zakládala se na pravdě, čehož není, nepatří nikterak k věci, o kterou pänům jmenovaným běží, nýbrž dokazují jen, že páni, chlubíce se docela zbytečně svou značnou po- platností, rádi hoví si v zastaralých názorech kapi- talistických, zapominajíce, že kdyby se skutečně ta- kovou poplatností vykázati mohli, děkovali by ji jen práci lidu českého. Prolo měli by z vděčnosti k lidu tomu, který pro jejich blahobyt pracuje, tlumiti své choutky panovačné a nazírati na různá opatření bez- pečnostní jedině a výlučně z hlediska skutečné po- třeby. A o skutečné potřebě při nápisech a tabulkach drah elektrických, pokud týká se jazyka na nich užíva- ného, může rozhodovati jen počet obyvatel stva a jiné okolnosti než poplatnost.

FEUILLETON. Gambetta. Zvonivé a zářivé jméno velkého polilika řečníka neztratilo na zvuku ani na lesku za těch 23 let, uplynuvších od nenadálé a před- časné smrti Gambetlovy. Zdá se, že dosud mocné slovo a energický po suněk Gambettův ovládají republiku. V tradicleh Gambeltovy politiky demokratické a svobodomy- slné vyvíjela se republika, když překonala ná- strahy, kladené jí Mae Mahonem a dobrodružným generálem Boulangerem. Velký boj reforem so ciálních a osvětových, podstoupený v posledních letech Waldeck-Rousseauem, Combesem a Rou vierem je splněním programu Gambettova, jenž ve své pamální řeči ve sněmovně r. 1877 vy bízel Francii, aby se poslavila proti klerikalismu, svému nepříteli a jenž pravil k dělníkům »Dělnická třída od revoluce neměla nie z ví- tězství dobytých měšťáky; zdá se, že po dnes ji pokládala za inferiorní třídu, určenou k tomu aby obohacovala kapitalisty a měšťáky.« Gambetta je zosobněním pokrokové, demo kratické republiky i vlastenecké oddanost k Francii. Proto též strana nacionalistická — kromě její výstřelků antisemitických, klerikál- ních a zpátečnických — dovolává se Gambetiv který dokázal, co znamená opravdové vlastenectvi v době tragické, kdy jako diktátor Francie — hlásal odboj na nůž. Byl nazván »šíleným zuřivcem«, Thiers nad ním krčil rameny, mnozí v něm viděli jen bombastického tribuna, temperamentního teč- níka z jihu, model Daudetova Numa Roum- stana.

Ale objevilo se, že výmluvný advokát, energický a vášnivý ředitel národní obrany roku 1871, jenž dovedl rozplameňovati lid svým řečmi a manifesty byl politickem vážné a jasné rozvahy, jenž se neopíjel vzlelnou svou vý- mluvnosti a dovedl býti mužem činu a jenž do spěl k povýšené moudrosti, jaká náleží muži, jenž vede a řídí osud národa. Jak znamenitě vyslovil své názory o poli- tice na banketu positivních filosofů roku 1873- »Přijde zajisté den, kdy politika vrácena své pravé úloze, přestavší býti zdrojem intrikánů a snaživců, zřeknuvší se neloyálních a perfidních pletich a ducha korrupce, stane se lím, čím má býti, vědou mravní, výrazem všech vztaho zájmů, skutků a mravů, kdy ovládne stejně svědomi jako ducha a bude diktovati pravidla práva společnosti lidských. Toho dne vaše filo- sofie — naše — zvitězí . . . « Tato politika positivní, sloužící národním sociálním potřebám vlasti, vyjadřující všecky potřeby dneška a všechny touhy zejtřka, zna- menající pokrok bez frází naivních snilků, jdoucí od idey ke skutku, směrující ku pravdě a zdravi národů a chtějící učiniti z politiky vědu a nikoliv hřičku nezralých fantasii a pro- hnaných pletich — tato politika přinesla Franei její obrození po katastrofé r. 1871, zachránil a na vždy upevnila republiku. Není divu, že Gambetta je tak vrouen zbožňován svým národem. Nejen četné pomníky jsou důkazem kultu Gambeltova. I jiným způ sobem se uctivá jeho památka. Byla založena »Společnost Gambetlova« jejíž předsedou je bývalý ministr Deluno

Montand a jež vydala letos zajímavý sbor- ník, věnovaný Gambettovi. »Sociěté Gambetla« hodlá vydávati řadu politických publikací, jež mají tlumočiti význam a dllo velkých pracov- níků třelí republiky: Gambetty, Jules Ferrya Waldeck-Rousseaua, Paul Berla, Spullera, Challemela-Lacoura, Scheurer- Kestnera. Vynikající politikové a publicisté přispěli do sborníku »Gambetta« zajímavými vzpomín- kami a články o »velkém občanu«, jehož živo s tak ohnivou výmluvnosti vylíčil českému čte- náři Karel Tůma ve své známé knize, jež snad byla prvním obšírnějším životopisem Gambet- tovým. Pro nás nejzajímavější jsou některé po- drobnosti ze života Gambettova, vrhající nové světlo na jeho povahu a činnost. Slarý republikán senátu Arthur Ran spiklenec proti Napoleonovi III., jeden z nej ráznějších budovatelů třetí republiky, povznáš vysoko význam Gambettův. Jeho úvodní slovo ke sborníku » Gambettae je plno vroucího přátelství ke »pravému zakla- dateli třetí republiky«. Ranc vzpominá na chvile. prožité ve Ville-d'Avray v malém domku Järdies kde Gambetia žil poslední léta svá a kde kdys geniální Balzac tvořil své romány z obrovského cyklu »Komedie lidská«. Zde zesnul Gambella ještě mladý a sem každoročně pořádají výpravy věrní Gambetlisté. Výroční hold památce vel- kého muže, jako u nás každoroční pouť ke hrobu Palackého. Jedna z nejzajímavějších statí sborníku lič styky Gambettovy s Thiersem. Dva světy repre- sentovali ti dva politikové, starý, chladný, diplo- matický historik Thiers a ohnivý, vášnivý temperamentní řečník, advokát, organisátor Gam

belta. Thiers byl řečník rozvážný, jasný a me- thodický, vzbuzující dojem ctihodnosti a doktri- nářství. Gambettovo slovo se proti tomu jiskřilo a plálo improvisací a životem. Gambettova vý- mluvnost byla svůdnější a působivější, Thiersova vážnější a pronikavější. V jednom si byli oba ti tak rozdilní mužové podobní: oba byli z jihu. Ani chladný a rozmyslný Thiers nezapřel sv j původ a dovedl někdy vybuchnouti s celou náruživostí jižní povahy. Gambetta představil se Thiersovi v r. 1869 jako mladý, obskurní advokát a byl vlídně přijat slavným historikem, bývalým ministrem Ludeíka Filipa. R. 1866 dal Thiers Gambettovi velm přátelský doporučující list k svému přiteli v Ra- kousku, kam tehdy jel mladý advokát, podnikaje cestu studijní na Východ. Dvě léta na to byl Gambetta populárním slavným. Jeho plaidoyer v procesu Baudinově upozornil veřejnost na smělého, revolučního advokáta, jenž pak r. 1869 jako »nesmiřitelný« byl zvolen do sboru zákonodárného v Paříži. kde byl jeho protikandidálem Hippolyte Carnot v depart. Bouches-du-Rhone, kde porazil Ferdi- nanda Lessepse, budovatele suezského prů- plavu a dokonce zvítězil i ve volebním okresu Thiersově. Byl to sopečný výbuch popularity jenž smetl vše, co se stavělo do cesty mladému miláčkovi lidu. Ve sboru zákonodárném podporoval Gam- betta návrhy Thiersovy, s nímž však se valně rozeházel. Když Gambetta byl chefem prozalímn vlády, nastala mezi nim a Thiersem úplná roz- tržka. Slovo »zuřivý šílenec«, Gambettovi adre- sované, bylo prý proneseno Thiersem. Nieméne později láska k republice smířila oba politiky. což bylo sice popíráno, ale o čem podává sborník

»Společnosti Gambettovy« zřejmé důkazy. Bylo to v době, kdy republikáni se spojili, aby za- mezili státní převrat monarchistů, jimž sloužil prasident Mac-Mahon a ministerstvo Broglie- Fourtonovo. Ve schůzi 16. června 1877 Fourton nazval shromáždění z roku 1871 »osvoboditelem země«. A tu povstal Gambelta s celou levicí ukazuje na Thiersa zvolal: »Zde jest osvobo- ditel země !« Na to byla 22. června sněmovna rozpu štěna a Gambella zahájil svou velkolepou akci republikánskou, objížděl Francii, neunavně bur coval vědomí lidu proti nástrahám monarchistu a tehdy pronesl v Lille svá památná slova proui Mae-Mahonovi: »il faudra se soumettre ou s demettre«. Gambetta chtěl se tehdy dohodnout s Thier- sem a předložiti mu svůj plán volební kampsně. Thiers mu odpověděl velmi srdečně, že v nej- bližších dnech přijede do Paříže a osobně s s ním dorozumi a připojil: »Zatím vám blaho- přejí k vaší krásné řeči v Lille, jež je stejně výmluvnou, jako politickou a vhodnou v nyněj- ších okolnostech.« Avšak k pařížské schůzce obou státníko nedošlo, Thiers brzy na to onemocnél a zemřel. Po vítězství 363 republikánů, kteří čelili Mae- Mahonovi, byl by Thiers zvolen za president republiky a Thiers, jak pravi Reinach, chtě Gambetlu postaviti v čelo vlády, neboť po ně kolika dřivějších nedorozuměních, byl velice za- ujat pro povahu a talent mladého politika jemuž chtěl svěřit ministerstvo zahraničných věcí. Pouze smrt zabránila Thiersovi uskutečnění spo- lečné práce s Gambettou, který odebral se na věčnost pět let na to, v rozkvětu svých možných sil, kdy vlasť od něho čekala ještě mnoho. V. H