ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 bc604b20-6601-11dc-a74a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 14, person 66, org 8, work 2
1 masthead
Ročník XXXx.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 21. února 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 52.
4 masthead
Na ranní a odpol. list předplácí sa v Prare v zhralnisti trrt leta. . . . 6 K— s drojí šonáškou n r0 s- vo siiasikeol
5 masthead
za nlke . roštout dvojí siannio k e
6 masthead
axpí
7 masthead
ODNILI
8 masthead
V drobném prodejt anní lo o b . .. Ve slianích na venko annl el Inserátr latl en hotovž saplee Pradriacení a inserty ptijímá pdmini- trace v Marianské ulici č. 3. Tn nacliázeií na tež ro a tiskárnn a expedice , Národních Listu-. Rakopisy ae navracel
9 title
Cnešní číslo pro Prahu je o 10 slranách.
Praha
10 article Jaká bude odpověď Slovanův
Jaká bude odpověď Slovanův rakouských? »Koho bohové zahubiti chtějí, toho po rážejí slepotou,« říkávali už staří. A slepotě čiré propadávají vůčihledě patentovaní ti kormidelníci státní lodi rakouské přes všechno poctivé úsili povoláných lékařův. poněvadž jich rad prostě dbáti ne- chtějí, nýbržjen podvodným šar- latánům, šíbalům a úkladným travičům slůchu a víry dávají To jest jich vina tragická, z níž rodí se je- jich pád a záhuba konečná. Či nevidíme je od 17. října 1899 přímo jako náměsíčníky vrávorati se zavřenýma očima po šikmé ploše ke strmému srázu níž a níže? Či není všechno možné domlouvání. všechno možné varování a zakřikování jich marné a marné? Kdyby snad sám bůh s nebe sstoupil a jako v dobách biblických plamenným »Mene, tekel« dal jim děsno poslední výstrahu: nic by to již nebylo platno, oči jejich již by znamení toho ne- postřehly: jsouť zakaleny a propadají vůči- hledě osudné strašné tmě věčné slepoty ..
Slovanův
11 article
Co jim bylo poslední dobou se strany nejmírnějších, nejüpřímnějších vlastencův ra- kouských udíleno rad, aby po kruté křivdě národu českému 17. řljna 1899 učiněné hle- dali balšámu hojivého na tu ránu a nemají-li ho, aby probůh aspoň se uvarovali všehio, čím by mohla býti znova rozdrásána a zii- třenal 1miei dlěl ny parla ment,« zněl prostý příkaz všedního roz- umu: »pak musíte se s největší opatrností vystříci každého podráždění zraněných nervů slovanských a především českých, jinak na- stane výbuch vášní, jenž rozmelá to lešení vašeho cislajtánského parlamentu, jako vichřice pazdernu Ba do nedávna sami officiósové vídeňšt ubezpečovali Maďary, kterak prý vláda Körb- rova ani na okamžik neprohřeší se prot tomuto samozřejmému příkazu státní raisony, nýbrž zabrání svým vlivem každému vzní- cení nebezpečného ohně národnostních svárů v novém parlamentě, jelikož jí opravdu velice na tom záleží, aby již tomu evrop skému skandálu byla učiněna přítrž a začalo se pracovat.
Maďar
12 article
A zátím — nastojte, jak dopadl po všem tom skutek! Německým zuřivcům, vidoucím, kterak jim vláda Körbrova ochotně vaří vše, co jen jich hrdlo ráčí, přišla při jídle chuť na no vý kus slovanského práva. Chtěli nás totiž oloupit o poslední zdibec naší j a zy kové rovnoprávnosti v cisla tánském parlamentě. Jaká prý to pro Němce urážlivá »neplecha«, že čtou s v tom parlamentě slovanské petice a interpellace v jazycích slovanských a vtělují se do protokolů sněmovních. To prý musí přestat. Uši německé nemají býti na dále trhány nenáviděnými těmi zvuky ne- německých jazyků, oči německé nemají býti na dále bodány slovanskými neb italskými těmi peticemi a interpellacemi v protokolech. Německá vzdělanost nerozumí prý těm cizím idiomům a přecee je zvědava seznat obsah těch petic a interpellac slovanských. Proto nechí prý předseda na dále naprosto žádných jiných petic a interpellac nepřijme, sněmovně nesdělí a do protokolu nevtělí, než pouze po německu sepsaných. S tímto ne- stoudným požadavkem přišel první Wolfs
Němec
13 article
Schönererem, po nich se ho ihned chopil vůdce německých nacionálů Prade a s ním rázem celá ta čistá koterie »německých sou- ručenců« na levici. Nevíme, co říkal v prvním momentu pan Körber této prušácké petardě. Jako státník a vlastenec rakouský měl však za- jisté od první chvíle veškeru příčinu nasaditi všechnu svou energii na to, aby tuto nebez- pečnou třaskavinu ze sněmovny odklidil, poněvadž bylo evidentní, že ona ji musí roztříštit a pobořit, že si Slované tohoto attentátu německé zpupnosti naprosto libiti nedají, zkrátka, že z toho pojde katastrofa. Nuže, zdali a s jakým úspěchem dr. Körber o uvarování a zažehnání svévolně nastrojené té katastrofy se vynasnažil, uká- zala včerejší popeleční středa parlamentu cislajtánského.
Körber Slovan doktor
14 article
Ačkoliv poslanci naši do poslední chvíle co nejdůtklivěji předsedu sněmovny br. Vet- tera napomínali, aby vytrval slušně a spra- vedlivě na půdě zákona a zvyklosti a nepo- voloval zpupným choutkám německých furi- bundův, nýbrž odbyl je prostým slovem; »Já zachovám řád a zvyk posa- vadní: mohlyli se bez závady po léta o mých předchůdcův přijímat, předčítat a pro- tokolovat slovanská podání, nenablížím, proč bych se měl od této zvyklosti uchylovat, a jí jednací řád sněmovny nezapovídá, za to však čl. XIX. státního základního zákona přímo nakazuje!« — Co však učinil naproti tomu včera před- seda sněmovny pan Vetter? Petice slo- vanské sice bez závady dal jako jindy číst a do protokolu vtěliti, avšak interpel lace slovánské po zvůli něme ckých násilníků již přečísti nedal nýbrž prohlásil, ,prozatím a bez praejudice toto famosní pravidlo své předsednické moudrosti »Hodlám sice neněmecké inter pellace přijímat a těm kterým ministrům sdílet, avšak sně- movně je neohlásímv původním jich znění, nýbrž teprv, až dostanu jich autentický německý překlad, ve kterémž je přečtu a vtělím do protokolu; po přání interpellanta však dovolím konečně aby také mohly býti v původním znění ku protokolu připojeny.« Více věru nebylo třeba spáchat, aby dělnost tohoto parlamentu byla na hromadě.
Vetter
15 article
Bouře neslýchaná zaburácela z lavic českých sněmovnou a schůze, plná hluku, zmatkua výtržností skandálních rozbita za útěku bledých ministrův a chvějícího se předsedy Vettra. Zaslepenci přes všechny upřímné rady a výstrahy neváhali opět těžce uraziti a provokovati většinu obyvatelstva této říše. jen aby se zavděčili zpupným choutkám ně- mecké menšiny, která nepokrytě dychtí jen »setřásti prach« se své olověné obuvi ra- kouské, aby vesele letěla, kam ji srdce táhne Nenapravitelní obskuranti naddržovali těm, kdož vědomě a frivolně vyšli rozsévati zde vichr, aby sklidili bouři, v níž doufají se vyšinouti ke svému pangermánskému ideálu. To jest tragické pozadí včerejší shakespearovské »Komedie plné omylů«, se- hrané v domílajícím »klepáči«, zvaném par lamentem cislajtánským. — Na zejtřek jeho jsme věru svrchovaně z vě- davi: ne pouze nám, ale všem Slo- vanům vržena byla včera rukavice ! Uhli- dáme, jak se zejtra Slované ra- kouští v parlamentě vídeňském ukáží! Budouli míti toho sebe- vědomí, té mužné hrdosti a cti, jakých veliká doba na nich ž á dá. či shledá je dějinná chvíle opět — ma- lými, nerozumnými a rozerva- nými?
Vettra Uhl Slovan
16 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze sedmá. (Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.) Z Vídně, 20. února. Hrabě Moric Vetter, předseda posla necké sněmovny, zatemnil dnes bílou lili svého erbu a jmena skutkem násilí na rovném právu jazyků neněmeckých ve ví- deňské sněmovně. Jsa povolán býti svrchovaným strážcem práv parlamentních, sám se dopustil na nich krvavé křivdy. Zapřel a pokálel svoji mi- nulost a nevyhladitelnou příhanu vrhl pro všechny budoucí časy na svou pověsť. Ode dneška počítáme jej ke škůdcům národa na- šeho a nikdy již ať se pokrytecky neplíží nelísá k nám zahalen v plášť nestrannosti spravedlnosti. V politice jest jako v lásce Kdo se jednou prohřešil a zpronevěřil, sám se odsoudil.
Vetter Vídeň poslanecký sněmovna necký sněmovna
17 article
Ejhle tu slavnou morávskou stranu střední! Předstírajíc objektivnost uchvátil praesidium na sněmě moravském a praesi dium v parlamentě vídeňském. Ve skuteč nosti není lepší nežli garda Chlumeckéhoa celá její přetvářka jest vypočítána toliko na zisk. V obyčejném životě jest na takové jed. nání paragraf trestního zákona, v parlament ním jest na takové lestné loudéní a lákání odveta jiná: Nemiti nižádné pospolitosti lidmi, kteří jí nezasluhují. Hr. Moric Vetter připověděl dru Žáčkovi před svou volbou, že se bude říditi pouze jednacím řádem a nikoliv zná mými punktacemi levice. Pravý opak udělal. Jedná tak kavalír? U nás v Čechách dom máme prostonárodní pořekadlo: » Mysliti jeso panské, splniti jest selské.« Pan hrabě Vetter dokázal, že nálež- ke kastě, k panstvu. Jest kavalírským jedná ním bráti národu jeho právo? Jest kavalír ským jednáním propůjčovati se za ničitel tohoto práva? Dr. Viktor Fuch s, vídeňský advokát, rodem Salepurčan, muž, který nen slova neněmeckého mocen a který nikdy nežil mezi Slovany, zjednal jazykům nené- meckým, aspoň pokud šlo o písemná po- dání, rovné místo s německým v protokole.
Vetter Žáček doktor Fuch Hradec Čechy Slovan Salepurčan
18 article
Hr. Vetter však, který česky mluví, kterýz ucházel se o hodnost místodržitele v mar- krabství moravském, který tam v politické správě byl činným, který je tam volen, který hlasoval pro jazykové výnosy Badenovy. který se holedbá, že jest »přítelem« národa českého a že míní podporovati jeho kulturní snahy, spravedlivé požadavky, dnes jazyky neněmecké vypudil z protokolu do příloha nastolil v onom autokratickou tyranií vý- hradně německý jednací jazyk a učinil ofíi- cialní protokol jednojazyčným, jak si přáli němečtí radikálové. Oč výše stojí dr. Viktor Fuch s nad hr. Moricem Vettrem ?l Nikdy nezapomeneme, že toto nové po- nížení jazyka svého a zpáčení jeho platnosti děkujeme členu moravské strany střední. My Čechové máme dobrou paměť pro každe dobrodiní nám prokázané, ale ještě lepší pro zlo nám způsobené. O panu hr. Vettrovije soud náš ustálen. Obrat jeho charakteru ne- bude kolísavým v dějinách našich zápasů jazykových. Chtěl své rozhodnutí o neněmeckých do tazech odložiti na konec schůze, patrně tuše, že tato může býti rozbita. V obavě té se ne- zklamal. Ale tento strach je svědkem proti němu. Dokazuje, že byl si vědom špatnosti svého činu. Poslanci čeští, jmenem kterých promluvili dr. Brzorád a dr. Plaček, donutili jej však, urychliti vyhlášku. Obsahuje, co jsme včera ohlásili. Ne- německé dotazy se budou přijímati a pouze ku přání podavatele v původním textu přikládati ku přotokolu do přílohy.
Vetter Badenův Fuch Vettr Čecho Brzorád doktor Plaček Hradec
19 article
Čísti a protokolovati bude se jen německý překlad. Takový je úkaz hr. Vettra. Než hr. Vetter zapomněl, že v procesu, kterýtu byl svévolně způsoben Němci, byli jsme my Čechové stranou, jež reklamovala pro sebe stanovisko dosavadní državy a že nedáme bez odporu vrhnouti se zpět. Předseda, jak se zdá, zakládá si náramně na svém roz- řešeni, pokládaje je rozsudkem v pravdě šalamounským, při kterém prý světlo a stín jsou rozděleny stejně. Takověho jmena zasluhoval by pouze nález, stanovící, že dosavadní právo neněmeckých dotazů zůstane nedotčeno. Demarkační čára však, rýsovaná hr. Vettrem, nejde středem, ale šourem. Hr. Vetter ovšem nevyhověl tlaku Němců, by se nepřijímaly jiné dotazy leč německé a posl. Schönerer slyše, že každý poslanec bude také dále oprávněn podávati inter- pellace »svým jazykem obcovacím a mateř- ským«, že tyto v originále budou dodány ministrům a v původním jazyce otištěny v přílohách, hnal se na hrab. Vettra, by jej srazil. Posl. Skene jej zaskočil a za- držel. Členové všeněmeckého svazu lomozili a bouřili, že přece jen nevzato neněmeckým jazykům právo všechno. Tato nevůle něme- ckých výstředníků nekalí však nikterak do- jem Čechů, že hr. Vetter svým opatřením, které nazval provisorním, způsobil jazy- kům neněmeckým újmu, oklestiv jejich právo, vykonávané bez odpor s kterékoli strany od listopadu 1899, velmi podstatně.
Vetter Němec Čecho Schönerer Posl Hradec
20 article
Pracně a stěží mohl dočísti svoje pro- hlášení. Jeho silný orgán zanikl v trvalém ryku a naposledy bylo jen viděti, že čte — c o čte, však slyšeti nebylo. Dovršiti chtěl svůj diktát bezohledným odepřením slova všem, kdož se o ně hlásili, zvlášt Čechům, kteří mu dáti chtěli neprodleně odpověd. Poslanci čeští potom schůzi rozbili. Podali tak nový důkaz, že do- vedou, chtějí-li, zmařiti veškeré jednání poslanecké sněmovny. Nechť je to dro. Körbrovi a všem jeho soudruhům, kteří v největším rozechvění dí- vali se na vše, co se kolem nich děje, vý- strahou. Dr. Körber celý zesinal když vynutili Čechové předčasný a náhlý konec schůze, hleděl roz- pačitě kole m. Tak si nový parlament asi nepředsta- voval a jeho dělnost ještě méně. Mihla s snad v okamžiku, kdy odcházel, jeho hlavou myšlénka, že hr. Velter nezasadil tak ránu Čechům jako jemu? Nemůzeme na tomto místě zamlčeti jednu podrobnost ve scenerii, která se jevila po sdělení předsedově. Uprostřed zasedací síně stáli radi káln Rusové haličtí s prof. Romančukem bar. Mikulášem Vasilkem v čele. Tleskal o závod s německými velkostatkáři pochvalu hr. Vettrovi. Utiskovaní Slované applaudu- jící utiskovateli slovanských jazyků: jak to žalostné a hluboce zkormucující divadlo Kdož by se potom divil, že si na takové Slovany v Haliči troufá každý a odvažuje naproti nim všeho Zejtra hr. Vetter na svůj ortel uslyší českou odpověd.
Čecho Körber Romančuk Vasilko Slovan Vetter Rusová Halič poslanecký sněmovna Slovan
21 article
Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi o 11. hod. 15 min. dopoledne. Na lavici ministerské všichni ministři. Pilné návrhy na odpomoc nouzi přika- zují se příslušným výborům. Za čtení petic navrhuje posl. dr. Ší- lený, aby česká petice jím navržená byla přitištěna k protokolu. Posl. Schönerer křičí: Protestujeme. proti tomu, by zde byly čteny české peticel Promluvíme si ještě o toml Posl. Stein: To je pedloudnictví! At podá Stránský petici hebrejskou: Vláda a presidium lezou do pasti! Po přečtení petic prohlašuje předseda hr. Vetter výsledek volby do živnosten- ského výboru, vykonané v poslední schůzi a podává prohlášení ve příčině censurova- ných interpellací, v němž praví: Poněvadz sněmovna odepřela o tom debatu v dnešní schůzi, jakož i konání důvěrné schůze, považuji případ tento za vyří- zený i nedopustím žádnéhoo tom jednání.« Předseda prohlašuje dále, že hodlá práva podle jednacího řádu mu příslušného jenom způsobem nejliberál- nějším vykonávati a že bude sledovati při censurování interpellací následující pravidla: Bude-li za to míti, že některá místa jed- notlivých interpellací ve veřejné schůzi ne- mohou býti předčítána, učiní před seda před- běžné opatření, podle kteréhož sdělí sněmovně, že interpellaci zadrží i že předčítána bude v tajné schůzi téhož dne nebo v příští schůzi v plném znění i dotáže se sněmovny, má-li interpellace talo přečtena býti v plném znění také ve schůzi veřejné.
Vetter doktor Ší Posl Stein Stránský Poněvadz sněmovna
22 article
Předseda sněmovny žádá, aby mu v té příčině nebyly činěny žádné potíže, i aby byl ve svém obtížném úřadě podporován. Posl. Iro křičí: Státní zástupce Po prohlášení předsedy přihlásil se ke slovu posl. dr. Ellenbogen. Praví, že není pravda, že sněmovna v záležitosti této již rozhodla, neboť nebyla meritorně dotázána, zdali by se debata zahájiti měla. Nejdůleži- tější, ano jediné právo sněmovny bylo vlastně nohama pošlapáno. Chce-li předseda zachovati dělnost par- lamentu, nemá vrhati do sněmovny nových hořlavin. My jsme poslanci i nepo- drobíme se ani censuře státní ho návladního, ani censuře před- sedy sněmovny. Kdyby bylo chtělo předsednictvo hověti úmyslům trůnní řeči, nesmělo poskytnouti nového to- hoto podnětu k obstrukci. Řečník dovolává se jednacího řádu i praví, že se v něm nenachází ani slova, kteréž by předsedovi tohoto práva přizná- valo. Nesmí se činiti analogie mezi právem předsedy, přerušovati řečníka a mezi prá- vem jeho na censuru té které interpellace, Řečník navrhuje posléze, by o prohlášení předsedově zahájila se debata. Předseda hr. Vetter: Dám o tom hla- sovati. Posl. dr. Mayreder: To se příčí jed- nacímu řádu! Debata o prohlášení před- sedy jest nepřípustná! (Souhlas na levici.) Posl. Daszyňski: Prosím, by se kon- statoval poměr hlasů! (Velké rozechvěnía hluk.) Pro návrh povstávají pouze Čechové, sociální demokraté, radíkalní Němci, oppo-
Posl doktor Ellenbogen Vetter Mayreder Čecho Němec sed sněmovna
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Historie velikého divadelního striku v roce 1867. a—. V Praze, 20. února. Zpozoroval jsem — je to mým nejzamilova nějším a nejpříjemnějším zaměstnáním pozorovati co si vysocectěné p. t. čtenářstvo přeje — že má těch divadelních výkladů ještě málo, proto přispíšil jsem si, abych také já, ovšem že v ob- mezeném oboru své působnosti, tomuto čitel- nému nedostatku dle sil svých odpomohl a zá roveň obohatil svou skrovnou hiřivnou literaturu, jejímž předmětem je jedna z největších a nej- vážnějších události v moderní hislorii našeho národa — lelošní divadelní strike O tom, kdo má pravdu, rozepisovati se ne- budu, již proto ne, poněvadž bych dostal co proto, ať již bych se přídal k těm či oněm, mojí touhou je ale žili s celým světem, zejmena ale s tím českým v přátelství a míru. Dovolím si nanejvýše tolik připomenouti, že, jako tak mnohé jiné zjevy ve veřejném našem životě, je i nynější stávka, dle měho zdání, výmluvným dokladem naši čilosti a hybnosti, naší energie a slly. Dá se ovšem namítati, že by snad lépe bylo, osvědčifi tuto hybnost, energii a sílu na- proti jiným, ale to je už tak národní naše vlast- nost, od předkův zděděná a stářím svým po- svěcená, že nejraději rveme se mezi sebou. Teď ale přikročiti zamýšlím k vlastnímu thematu svého povídání.
Praha
24 article
Nechť nikdo, zejmena ale původcové jeho. se nedomnívají, že tento divadelní strikej prvním v Čechách. Byla by to osudná histo rická mýlka. V letopisech, jejichž sporé zlomky a zbytky chovám jako drahý poklad v bezpeč- něm úkrytu, zaznamenáno, co stalo se na pod- zim roku 1867 v této naší staré královské ma tičce a co by bylo snad panu Wáclawu Wladi- woji Tomkovi i panu Wintrovi i jejich epi gonům ušlo, kdyby následkem stávky páně Palečkovy nebyla ve mně pojednou ozivla vzpo- mínka na tuto událost zvláštní a pamětihodnou. Přihodila se následovně: Jako každá historie má i ta moje určité millieu. Ta moje odohrála se ve čmoudu petro- lejových lamp v zaniklém již pražském, druhdy proslulém sále. Byl jsem jako student zuřivým ochotníkem. Hrál jsem všechno: France Moor i Karla, starého Drna v »Doktora Fausta do- mácí čepičce«, Kluka v »Řemeslnické merendě«. Carlosa v »Clarigu« a Pařížského hadrnik . Hrál jsem pořád: všedního dne na zkouškách v neděli na představení. Hrál jsem všude : Karlině, na Smichově i na Malé straně. Historie, o níž vypravovati zamýšlím, udál se na Malé straně v tak zvaném lázeňském sále. Hrál tam náš, toť se ví, že tajný ocho- nický spolek, jehož předsedou byl malostranský fotograf pan Z. Byl to dobrý, hodný muž, je- diný z nás, který měl trochu rozumu. Znal ze- jmena cenu peněz, šetřil, ba škrtil každou zlatku a tím se nám mladíkům stal strašně protivným. Do představení dostavil se z pravidla s políro- vanou, dřevěnou kasettou, posadil se ke vchodu a po prvním jednání odnášel ji domů plnou papírových šestáků a jiných skvostných mincí.
Wáclawa Tomek Winter Palečkův Franc Moor Karel Drn Faust Karlin Čechy
25 article
To nás strašně dopalovalo. Neměli jsme mnohdy na džbáneček piva, abychom zvlažili vypráhlá hrdla a on Harpagon, odnášel a uklá- dal bezcitně námi krušně vydělané peníze. Ale mlčeli jsme a dlouho dali si to libiti. Dnes by- chom v Konviktě uspořádali schůzí a tam mu provolali hanbu! Tenkráte neměli jsme bohužel jestě tak znamenitou konstituci jako dnes, ten- kráte jsme podle Schmerlinga měli takovou, »jakou mají v Anglii«, totiž konstituci, na zá- kladě které byli by nás zavřeli, kdyby se byl dověděli, že máme předsedu, jednatele, správe domu, ba i přehližitele účtů. Stalo se kdysi, že jednomu z našich sou- druhů panu Š., který nic jiného nechtěl hrát. než v dlouhých plavých parukách tragické mi- lovníky, ukradl jakýsi darebák při zkoušc zimník. Přítel Š. byl o naše jeviště zvláště zaslou- zilv. Nejen že nikdo nedovedl hrou svoile tal mocně uchvátiti ženské, jako on — v největším afektu dal se z pravidla do pláče — přítel 8. byl zároveň dovedným malířem dekorací. Byl to vůbec povaha umělecká, i zdá se mi, že není dalekým, žije-li ještě, mladému výtvarníku jehož jmeno v posledních dnech velmi pochvaln bylo citováno. Kabát byl fuč a zima taková, jako těcht dnův.
Harpagon Schmerling Konvikt Anglie
26 article
Co počít? Sestrčili jsme hlavy dohromady a usnesl se jednohlasně na následující resoluci: »Panuš. byl ukraden zimník ve službách spolku, máme tedy mravní povinnost ze spolkových peněz opa- tříti mu náhradu. Následkem toho bude se příšt představení pořádat ve prospěch jmenovaného zimníku.« — Resoluce doručena panu Z., kterýž cedulku na níž byla napsána, povržlivě odhodil stranou zabručev: V neděli hráti se bude ve prospěch chudých, jako vždy 1. Tak! zvolali jsme s prvním milovníkem, kterým byl tehdy přítel P. z Národního divadla. unisono hlasem hrozným a povolavše soudruhy své do pokojíku za sálem, kde byla naše garde- roba, hroznou přísahou jsme se zavázali, ž svému řediteli, jak náleží, zatopíme. A k čemu jsme se zavázali, také jsme vykonali. Byla neděle, tichá, podzimní, par excel- lence divadelní. Sál z večera již jak by nabil. Pakli se dobře pamatuji, dávali jsme Pllegrovu bluettu »Ona mne miluje« a »Čeled«. My účinkující shromáždili se za kulisami nebožtík Siegl nám nasadil paruky, nalepil pod nos a na tváře krep, namazali jsme se červe- nou hlinkou, pěkně po ochotnicku, takže každý z nás vypadal, jakoby měl růži, a s tlukoucím srdcem, avšak odhodláni k nejhoršímu, čekal jsme, jak to dopadne. Ředitel venku u kasy jakoby nic. Tak aspoň oznamovala nám štafeta, kterou jsmesi pořídili, abychom o každém jeho hnutí byli zpravení. Pět minut před sedmou rovnal čly- ráky na hromádky a když udeřila sedmá, me- chanieky, iako vždyeky, zavřel u sálu jednu polovinu dveří na znamení, že to má začít. My ale nie.
Panuš Pllegrův Siegl národní divadlo Ichanieka
27 article
Minulo pět minut a štafeta oznamovala, ž na panu řediteli počínají se jeviti první známky netrpělivosti. Teď to praskne. První milovnice, do všeho zasvěcena, hlu- boce si vzdychla a zašeptala: »Bože, bože, jak to skončí?« Na štěstí byli po ruce páni, kteří jí potěši dovedli. Uplynulo nových pět minut a stafett oznamovalat »Už jdel« Stanul mezi námi. Rozbledl se vůkol a pak hlasem nejklid nějším tázal se, proč prý už nezačináme ? Na to jsme čekali. Směle a odhodlaně postavil jsem se škrtitelovi řediteli tváři v tvář a v kruhu za mnou mnozi soudruhové, z nichž horkokrevnější už pěstě zvedali: »Začneme hned, jakmile nám vydáte kasul« »Zbláznili jste se ?« »Blázni bychom byli, kdybychom se zde zadarmo dali okrádat o zimníky!« vykřikl sou- druh plný temperamentu. »A hráti tu bez piva a bez večeře ! « — do- dala resolutní slečna Kreibichova, ochotniee 65 let stará. »Tedy vzpoura ?e »Nikoli, toliko: petition of right.« Tomu nechtěl rozumět. Však otočil s rychle na podpatku a odešel.
Kreibichův Ted vzpoura
28 article
Ale ne pro kasu, nýbrž pro policejníh komisaře. Seděl v první řadě se čtyřmi dětmi tehdejš správce malostranského komisařství pan P. Dobrý to muž; vytýkalo se mu sice leccos, zejmena to, že s tou troškou, co mu každý měsíc při- nesli z hlavní pokladny, nikdy nevystačil, kdo ale za to může, měl-li nepřirozenou žízeňa jinak velké starosti. Ale pan P. byl. člověk lidský a dojmům přístupný. »Jaký pak to je pořádek? Nechcete prý hrát ?« S těmito slovy vstoupil v průvodu ředitele za kulisy. Husté jeho obočí hněvivě se krčilo a hlas jeho zněl náramně přísně. .. V oka- mžiku tom projela mi mozkem myšlenka, že by nás pan vrchní komisař mohl dát všechny za- vřít. Leč znova vzepjalo se ve mně vědomí mravní i přednesl jsem věc naši s takovým pře- svědčujícím pathosem, že pan P. zabručev cosi, postavil se do posice a velmi obřadně vyzval pana ředitele, aby promluvil zase on. Ředitel mluvil.
29 article
Pan vrchní komisař vyslechnuv strany obě i na konec poškozeného, vrhl se do křesla, jež stálo připraveno pro jeviště, ale mělo jenom tři nohy. Svalil se dolů a já uživ chytře tétc nehody velectěného pana vrchního komisaře, zvolal jsem »Zde máte doklady, pane vrchní komisari, jak se u nás škrtí, na ujmu důstojnosti divadla, ba i na ujmu tělesné bezpečnosti. Vrchní komisař zvednuv se pomocí naší — nebylo to věcí snadnou — přisvědčívě pokynul, pak odplivi a konečně slavnostně prohlásil: Poslyšte můj ortel: »Zimník ukraden byl ve službě, musí býti tedy nahražen. Kde je kasa? Ale hrát musite, už k vůli dětem.« Toť se ví, že k vůli dětem páně komisařovým. Ředitel musil přinésti pokladnu. »Zavřete ji« — kázal komisař. Ředitel učinil dle povelu. »Vezmu ji k sobě a zejtra o 10. hod. ranní dostavte se na komisařství.« Na to jsme hráli. Bůh vl, že znamenitě. Druhého dne táhli jsme na Malou stranu. Na vyzvání pana vrehního komisaře ředitel otevřel skřínku. Bylo v ní 84 zl. Pan komisa vyňal z nich 25 zl., odevzdal mi je a nařídil, abych na Linhartském náměstí u Kovařoviců koupil panu Š. zimník. »Jestě něco: Žádáme též, by pan ředitel se zavázal, slečně Kreibichově povoliti po každém představení večeři a pivo.« I to bylo přijato. A tak skončila divadelní stávka již před 34 lety-
komisařův Kovařovic Kreibichův Jestě