2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 21. února 1901.
Praha
4
masthead
Na ranní a odpol. list
předplácí sa
v Prare v zhralnisti
trrt leta. . . . 6 K—
s drojí šonáškou
n r0 s-
vo siiasikeol
5
masthead
za nlke . roštout
dvojí siannio
k e
8
masthead
V drobném prodejt
anní lo o b . ..
Ve slianích na venko
annl el
Inserátr
latl en hotovž saplee
Pradriacení a inserty ptijímá pdmini-
trace v Marianské ulici č. 3.
Tn nacliázeií na tež ro a
tiskárnn a expedice , Národních Listu-.
Rakopisy ae navracel
9
title
Cnešní číslo pro Prahu je o 10 slranách.
Praha
10
article
Jaká bude odpověď Slovanův
Jaká bude odpověď Slovanův
rakouských?
»Koho bohové zahubiti chtějí, toho po
rážejí slepotou,« říkávali už staří. A slepotě
čiré propadávají vůčihledě patentovaní ti
kormidelníci státní lodi rakouské přes
všechno poctivé úsili povoláných lékařův.
poněvadž jich rad prostě dbáti ne-
chtějí, nýbržjen podvodným šar-
latánům, šíbalům a úkladným
travičům slůchu a víry dávají
To jest jich vina tragická, z níž rodí se je-
jich pád a záhuba konečná.
Či nevidíme je od 17. října 1899 přímo
jako náměsíčníky vrávorati se zavřenýma
očima po šikmé ploše ke strmému srázu níž
a níže? Či není všechno možné domlouvání.
všechno možné varování a zakřikování jich
marné a marné? Kdyby snad sám bůh
s nebe sstoupil a jako v dobách biblických
plamenným »Mene, tekel« dal jim děsno
poslední výstrahu: nic by to již nebylo
platno, oči jejich již by znamení toho ne-
postřehly: jsouť zakaleny a propadají vůči-
hledě osudné strašné tmě věčné slepoty ..
Slovanův
11
article
Co jim bylo poslední dobou se strany
nejmírnějších, nejüpřímnějších vlastencův ra-
kouských udíleno rad, aby po kruté křivdě
národu českému 17. řljna 1899 učiněné hle-
dali balšámu hojivého na tu ránu a nemají-li
ho, aby probůh aspoň se uvarovali všehio,
čím by mohla býti znova rozdrásána a zii-
třenal 1miei dlěl ny parla
ment,« zněl prostý příkaz všedního roz-
umu: »pak musíte se s největší opatrností
vystříci každého podráždění zraněných nervů
slovanských a především českých, jinak na-
stane výbuch vášní, jenž rozmelá to lešení
vašeho cislajtánského parlamentu, jako
vichřice pazdernu
Ba do nedávna sami officiósové vídeňšt
ubezpečovali Maďary, kterak prý vláda Körb-
rova ani na okamžik neprohřeší se prot
tomuto samozřejmému příkazu státní raisony,
nýbrž zabrání svým vlivem každému vzní-
cení nebezpečného ohně národnostních svárů
v novém parlamentě, jelikož jí opravdu
velice na tom záleží, aby již tomu evrop
skému skandálu byla učiněna přítrž a začalo
se pracovat.
Maďar
12
article
A zátím — nastojte, jak dopadl po všem
tom skutek!
Německým zuřivcům, vidoucím, kterak
jim vláda Körbrova ochotně vaří vše, co jen
jich hrdlo ráčí, přišla při jídle chuť na no vý
kus slovanského práva. Chtěli nás
totiž oloupit o poslední zdibec naší j a zy
kové rovnoprávnosti v cisla
tánském parlamentě. Jaká prý to
pro Němce urážlivá »neplecha«, že čtou s
v tom parlamentě slovanské petice
a interpellace v jazycích slovanských
a vtělují se do protokolů sněmovních. To
prý musí přestat. Uši německé nemají býti
na dále trhány nenáviděnými těmi zvuky ne-
německých jazyků, oči německé nemají býti
na dále bodány slovanskými neb italskými
těmi peticemi a interpellacemi v protokolech.
Německá vzdělanost nerozumí prý těm cizím
idiomům a přecee je zvědava seznat obsah
těch petic a interpellac slovanských. Proto
nechí prý předseda na dále naprosto žádných
jiných petic a interpellac nepřijme, sněmovně
nesdělí a do protokolu nevtělí, než pouze
po německu sepsaných. S tímto ne-
stoudným požadavkem přišel první Wolfs
Němec
13
article
Schönererem, po nich se ho ihned chopil
vůdce německých nacionálů Prade a s ním
rázem celá ta čistá koterie »německých sou-
ručenců« na levici.
Nevíme, co říkal v prvním momentu
pan Körber této prušácké petardě. Jako
státník a vlastenec rakouský měl však za-
jisté od první chvíle veškeru příčinu nasaditi
všechnu svou energii na to, aby tuto nebez-
pečnou třaskavinu ze sněmovny odklidil,
poněvadž bylo evidentní, že ona ji musí
roztříštit a pobořit, že si Slované tohoto
attentátu německé zpupnosti naprosto libiti
nedají, zkrátka, že z toho pojde katastrofa.
Nuže, zdali a s jakým úspěchem dr.
Körber o uvarování a zažehnání svévolně
nastrojené té katastrofy se vynasnažil, uká-
zala včerejší popeleční středa parlamentu
cislajtánského.
Körber
Slovan
doktor
14
article
Ačkoliv poslanci naši do poslední chvíle
co nejdůtklivěji předsedu sněmovny br. Vet-
tera napomínali, aby vytrval slušně a spra-
vedlivě na půdě zákona a zvyklosti a nepo-
voloval zpupným choutkám německých furi-
bundův, nýbrž odbyl je prostým slovem;
»Já zachovám řád a zvyk posa-
vadní: mohlyli se bez závady po léta o
mých předchůdcův přijímat, předčítat a pro-
tokolovat slovanská podání, nenablížím, proč
bych se měl od této zvyklosti uchylovat, a
jí jednací řád sněmovny nezapovídá, za to
však čl. XIX. státního základního zákona
přímo nakazuje!« —
Co však učinil naproti tomu včera před-
seda sněmovny pan Vetter? Petice slo-
vanské sice bez závady dal jako jindy číst
a do protokolu vtěliti, avšak interpel
lace slovánské po zvůli něme
ckých násilníků již přečísti nedal
nýbrž prohlásil, ,prozatím a bez praejudice toto
famosní pravidlo své předsednické moudrosti
»Hodlám sice neněmecké inter
pellace přijímat a těm kterým
ministrům sdílet, avšak sně-
movně je neohlásímv původním
jich znění, nýbrž teprv, až dostanu jich
autentický německý překlad, ve
kterémž je přečtu a vtělím do protokolu;
po přání interpellanta však dovolím konečně
aby také mohly býti v původním znění
ku protokolu připojeny.«
Více věru nebylo třeba spáchat, aby
dělnost tohoto parlamentu byla na hromadě.
Vetter
15
article
Bouře neslýchaná zaburácela z lavic českých
sněmovnou a schůze, plná hluku, zmatkua
výtržností skandálních rozbita za útěku
bledých ministrův a chvějícího se předsedy
Vettra. Zaslepenci přes všechny upřímné
rady a výstrahy neváhali opět těžce uraziti
a provokovati většinu obyvatelstva této říše.
jen aby se zavděčili zpupným choutkám ně-
mecké menšiny, která nepokrytě dychtí jen
»setřásti prach« se své olověné obuvi ra-
kouské, aby vesele letěla, kam ji srdce táhne
Nenapravitelní obskuranti naddržovali
těm, kdož vědomě a frivolně vyšli rozsévati
zde vichr, aby sklidili bouři, v níž doufají
se vyšinouti ke svému pangermánskému
ideálu. To jest tragické pozadí včerejší
shakespearovské »Komedie plné omylů«, se-
hrané v domílajícím »klepáči«, zvaném par
lamentem cislajtánským. — Na zejtřek
jeho jsme věru svrchovaně z vě-
davi: ne pouze nám, ale všem Slo-
vanům vržena byla včera rukavice ! Uhli-
dáme, jak se zejtra Slované ra-
kouští v parlamentě vídeňském
ukáží! Budouli míti toho sebe-
vědomí, té mužné hrdosti a cti,
jakých veliká doba na nich ž á dá.
či shledá je dějinná chvíle opět — ma-
lými, nerozumnými a rozerva-
nými?
Vettra
Uhl
Slovan
16
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Schůze sedmá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 20. února.
Hrabě Moric Vetter, předseda posla
necké sněmovny, zatemnil dnes bílou lili
svého erbu a jmena skutkem násilí na
rovném právu jazyků neněmeckých ve ví-
deňské sněmovně.
Jsa povolán býti svrchovaným strážcem
práv parlamentních, sám se dopustil na nich
krvavé křivdy. Zapřel a pokálel svoji mi-
nulost a nevyhladitelnou příhanu vrhl pro
všechny budoucí časy na svou pověsť. Ode
dneška počítáme jej ke škůdcům národa na-
šeho a nikdy již ať se pokrytecky neplíží
nelísá k nám zahalen v plášť nestrannosti
spravedlnosti. V politice jest jako v lásce
Kdo se jednou prohřešil a zpronevěřil, sám
se odsoudil.
Vetter
Vídeň
poslanecký sněmovna
necký sněmovna
17
article
Ejhle tu slavnou morávskou stranu
střední! Předstírajíc objektivnost uchvátil
praesidium na sněmě moravském a praesi
dium v parlamentě vídeňském. Ve skuteč
nosti není lepší nežli garda Chlumeckéhoa
celá její přetvářka jest vypočítána toliko na
zisk. V obyčejném životě jest na takové jed.
nání paragraf trestního zákona, v parlament
ním jest na takové lestné loudéní a lákání
odveta jiná: Nemiti nižádné pospolitosti
lidmi, kteří jí nezasluhují.
Hr. Moric Vetter připověděl dru
Žáčkovi před svou volbou, že se bude
říditi pouze jednacím řádem a nikoliv zná
mými punktacemi levice. Pravý opak udělal.
Jedná tak kavalír? U nás v Čechách dom
máme prostonárodní pořekadlo: » Mysliti jeso
panské, splniti jest selské.«
Pan hrabě Vetter dokázal, že nálež-
ke kastě, k panstvu. Jest kavalírským jedná
ním bráti národu jeho právo? Jest kavalír
ským jednáním propůjčovati se za ničitel
tohoto práva? Dr. Viktor Fuch s, vídeňský
advokát, rodem Salepurčan, muž, který nen
slova neněmeckého mocen a který nikdy
nežil mezi Slovany, zjednal jazykům nené-
meckým, aspoň pokud šlo o písemná po-
dání, rovné místo s německým v protokole.
Vetter
Žáček
doktor
Fuch
Hradec
Čechy
Slovan
Salepurčan
18
article
Hr. Vetter však, který česky mluví, kterýz
ucházel se o hodnost místodržitele v mar-
krabství moravském, který tam v politické
správě byl činným, který je tam volen, který
hlasoval pro jazykové výnosy Badenovy.
který se holedbá, že jest »přítelem« národa
českého a že míní podporovati jeho kulturní
snahy, spravedlivé požadavky, dnes jazyky
neněmecké vypudil z protokolu do příloha
nastolil v onom autokratickou tyranií vý-
hradně německý jednací jazyk a učinil ofíi-
cialní protokol jednojazyčným, jak si přáli
němečtí radikálové. Oč výše stojí dr. Viktor
Fuch s nad hr. Moricem Vettrem ?l
Nikdy nezapomeneme, že toto nové po-
nížení jazyka svého a zpáčení jeho platnosti
děkujeme členu moravské strany střední. My
Čechové máme dobrou paměť pro každe
dobrodiní nám prokázané, ale ještě lepší pro
zlo nám způsobené. O panu hr. Vettrovije
soud náš ustálen. Obrat jeho charakteru ne-
bude kolísavým v dějinách našich zápasů
jazykových.
Chtěl své rozhodnutí o neněmeckých do
tazech odložiti na konec schůze, patrně tuše,
že tato může býti rozbita. V obavě té se ne-
zklamal. Ale tento strach je svědkem proti
němu. Dokazuje, že byl si vědom špatnosti
svého činu. Poslanci čeští, jmenem kterých
promluvili dr. Brzorád a dr. Plaček, donutili
jej však, urychliti vyhlášku.
Obsahuje, co jsme včera ohlásili. Ne-
německé dotazy se budou přijímati a pouze
ku přání podavatele v původním textu
přikládati ku přotokolu do přílohy.
Vetter
Badenův
Fuch
Vettr
Čecho
Brzorád
doktor
Plaček
Hradec
19
article
Čísti a protokolovati bude se jen německý
překlad. Takový je úkaz hr. Vettra. Než
hr. Vetter zapomněl, že v procesu, kterýtu
byl svévolně způsoben Němci, byli jsme my
Čechové stranou, jež reklamovala pro sebe
stanovisko dosavadní državy a že nedáme
bez odporu vrhnouti se zpět. Předseda, jak
se zdá, zakládá si náramně na svém roz-
řešeni, pokládaje je rozsudkem v pravdě
šalamounským, při kterém prý světlo
a stín jsou rozděleny stejně. Takověho
jmena zasluhoval by pouze nález, stanovící,
že dosavadní právo neněmeckých dotazů
zůstane nedotčeno. Demarkační čára však,
rýsovaná hr. Vettrem, nejde středem, ale
šourem.
Hr. Vetter ovšem nevyhověl tlaku Němců,
by se nepřijímaly jiné dotazy leč německé
a posl. Schönerer slyše, že každý poslanec
bude také dále oprávněn podávati inter-
pellace »svým jazykem obcovacím a mateř-
ským«, že tyto v originále budou dodány
ministrům a v původním jazyce otištěny
v přílohách, hnal se na hrab. Vettra,
by jej srazil. Posl. Skene jej zaskočil a za-
držel. Členové všeněmeckého svazu lomozili
a bouřili, že přece jen nevzato neněmeckým
jazykům právo všechno. Tato nevůle něme-
ckých výstředníků nekalí však nikterak do-
jem Čechů, že hr. Vetter svým opatřením,
které nazval provisorním, způsobil jazy-
kům neněmeckým újmu, oklestiv
jejich právo, vykonávané bez odpor
s kterékoli strany od listopadu 1899, velmi
podstatně.
Vetter
Němec
Čecho
Schönerer
Posl
Hradec
20
article
Pracně a stěží mohl dočísti svoje pro-
hlášení. Jeho silný orgán zanikl v trvalém
ryku a naposledy bylo jen viděti, že čte —
c o čte, však slyšeti nebylo. Dovršiti chtěl
svůj diktát bezohledným odepřením
slova všem, kdož se o ně hlásili, zvlášt
Čechům, kteří mu dáti chtěli neprodleně
odpověd.
Poslanci čeští potom schůzi
rozbili. Podali tak nový důkaz, že do-
vedou, chtějí-li, zmařiti veškeré jednání
poslanecké sněmovny.
Nechť je to dro. Körbrovi a všem jeho
soudruhům, kteří v největším rozechvění dí-
vali se na vše, co se kolem nich děje, vý-
strahou. Dr. Körber celý zesinal
když vynutili Čechové předčasný
a náhlý konec schůze, hleděl roz-
pačitě kole m.
Tak si nový parlament asi nepředsta-
voval a jeho dělnost ještě méně. Mihla s
snad v okamžiku, kdy odcházel, jeho hlavou
myšlénka, že hr. Velter nezasadil tak ránu
Čechům jako jemu?
Nemůzeme na tomto místě zamlčeti
jednu podrobnost ve scenerii, která se jevila
po sdělení předsedově.
Uprostřed zasedací síně stáli radi káln
Rusové haličtí s prof. Romančukem
bar. Mikulášem Vasilkem v čele. Tleskal
o závod s německými velkostatkáři pochvalu
hr. Vettrovi. Utiskovaní Slované applaudu-
jící utiskovateli slovanských jazyků: jak
to žalostné a hluboce zkormucující divadlo
Kdož by se potom divil, že si na takové
Slovany v Haliči troufá každý a odvažuje
naproti nim všeho
Zejtra hr. Vetter na svůj ortel
uslyší českou odpověd.
Čecho
Körber
Romančuk
Vasilko
Slovan
Vetter
Rusová
Halič
poslanecký sněmovna
Slovan
21
article
Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi
o 11. hod. 15 min. dopoledne.
Na lavici ministerské všichni ministři.
Pilné návrhy na odpomoc nouzi přika-
zují se příslušným výborům.
Za čtení petic navrhuje posl. dr. Ší-
lený, aby česká petice jím navržená byla
přitištěna k protokolu.
Posl. Schönerer křičí: Protestujeme.
proti tomu, by zde byly čteny české peticel
Promluvíme si ještě o toml
Posl. Stein: To je pedloudnictví! At
podá Stránský petici hebrejskou: Vláda a
presidium lezou do pasti!
Po přečtení petic prohlašuje předseda
hr. Vetter výsledek volby do živnosten-
ského výboru, vykonané v poslední schůzi
a podává prohlášení ve příčině censurova-
ných interpellací, v němž praví: Poněvadz
sněmovna odepřela o tom debatu v dnešní
schůzi, jakož i konání důvěrné schůze,
považuji případ tento za vyří-
zený i nedopustím žádnéhoo
tom jednání.« Předseda prohlašuje
dále, že hodlá práva podle jednacího řádu
mu příslušného jenom způsobem nejliberál-
nějším vykonávati a že bude sledovati při
censurování interpellací následující pravidla:
Bude-li za to míti, že některá místa jed-
notlivých interpellací ve veřejné schůzi ne-
mohou býti předčítána, učiní před seda před-
běžné opatření, podle kteréhož sdělí sněmovně,
že interpellaci zadrží i že předčítána bude
v tajné schůzi téhož dne nebo v příští schůzi
v plném znění i dotáže se sněmovny, má-li
interpellace talo přečtena býti v plném znění
také ve schůzi veřejné.
Vetter
doktor
Ší
Posl
Stein
Stránský
Poněvadz sněmovna
22
article
Předseda sněmovny žádá, aby mu v té
příčině nebyly činěny žádné potíže, i aby byl
ve svém obtížném úřadě podporován.
Posl. Iro křičí: Státní zástupce
Po prohlášení předsedy přihlásil se ke
slovu posl. dr. Ellenbogen. Praví, že
není pravda, že sněmovna v záležitosti této
již rozhodla, neboť nebyla meritorně dotázána,
zdali by se debata zahájiti měla. Nejdůleži-
tější, ano jediné právo sněmovny bylo vlastně
nohama pošlapáno.
Chce-li předseda zachovati dělnost par-
lamentu, nemá vrhati do sněmovny nových
hořlavin. My jsme poslanci i nepo-
drobíme se ani censuře státní ho
návladního, ani censuře před-
sedy sněmovny. Kdyby bylo chtělo
předsednictvo hověti úmyslům trůnní řeči,
nesmělo poskytnouti nového to-
hoto podnětu k obstrukci.
Řečník dovolává se jednacího řádu
i praví, že se v něm nenachází ani slova,
kteréž by předsedovi tohoto práva přizná-
valo. Nesmí se činiti analogie mezi právem
předsedy, přerušovati řečníka a mezi prá-
vem jeho na censuru té které interpellace,
Řečník navrhuje posléze, by o prohlášení
předsedově zahájila se debata.
Předseda hr. Vetter: Dám o tom hla-
sovati.
Posl. dr. Mayreder: To se příčí jed-
nacímu řádu! Debata o prohlášení před-
sedy jest nepřípustná! (Souhlas na levici.)
Posl. Daszyňski: Prosím, by se kon-
statoval poměr hlasů! (Velké rozechvěnía
hluk.)
Pro návrh povstávají pouze Čechové,
sociální demokraté, radíkalní Němci, oppo-
Posl
doktor
Ellenbogen
Vetter
Mayreder
Čecho
Němec
sed sněmovna
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Historie velikého divadelního
striku v roce 1867.
a—. V Praze, 20. února.
Zpozoroval jsem — je to mým nejzamilova
nějším a nejpříjemnějším zaměstnáním pozorovati
co si vysocectěné p. t. čtenářstvo přeje — že
má těch divadelních výkladů ještě málo, proto
přispíšil jsem si, abych také já, ovšem že v ob-
mezeném oboru své působnosti, tomuto čitel-
nému nedostatku dle sil svých odpomohl a zá
roveň obohatil svou skrovnou hiřivnou literaturu,
jejímž předmětem je jedna z největších a nej-
vážnějších události v moderní hislorii našeho
národa — lelošní divadelní strike
O tom, kdo má pravdu, rozepisovati se ne-
budu, již proto ne, poněvadž bych dostal co
proto, ať již bych se přídal k těm či oněm,
mojí touhou je ale žili s celým světem, zejmena
ale s tím českým v přátelství a míru. Dovolím
si nanejvýše tolik připomenouti, že, jako tak
mnohé jiné zjevy ve veřejném našem životě, je
i nynější stávka, dle měho zdání, výmluvným
dokladem naši čilosti a hybnosti, naší energie
a slly. Dá se ovšem namítati, že by snad lépe
bylo, osvědčifi tuto hybnost, energii a sílu na-
proti jiným, ale to je už tak národní naše vlast-
nost, od předkův zděděná a stářím svým po-
svěcená, že nejraději rveme se mezi sebou.
Teď ale přikročiti zamýšlím k vlastnímu
thematu svého povídání.
Praha
24
article
Nechť nikdo, zejmena ale původcové jeho.
se nedomnívají, že tento divadelní strikej
prvním v Čechách. Byla by to osudná histo
rická mýlka. V letopisech, jejichž sporé zlomky
a zbytky chovám jako drahý poklad v bezpeč-
něm úkrytu, zaznamenáno, co stalo se na pod-
zim roku 1867 v této naší staré královské ma
tičce a co by bylo snad panu Wáclawu Wladi-
woji Tomkovi i panu Wintrovi i jejich epi
gonům ušlo, kdyby následkem stávky páně
Palečkovy nebyla ve mně pojednou ozivla vzpo-
mínka na tuto událost zvláštní a pamětihodnou.
Přihodila se následovně:
Jako každá historie má i ta moje určité
millieu. Ta moje odohrála se ve čmoudu petro-
lejových lamp v zaniklém již pražském, druhdy
proslulém sále. Byl jsem jako student zuřivým
ochotníkem. Hrál jsem všechno: France Moor
i Karla, starého Drna v »Doktora Fausta do-
mácí čepičce«, Kluka v »Řemeslnické merendě«.
Carlosa v »Clarigu« a Pařížského hadrnik .
Hrál jsem pořád: všedního dne na zkouškách
v neděli na představení. Hrál jsem všude :
Karlině, na Smichově i na Malé straně.
Historie, o níž vypravovati zamýšlím, udál
se na Malé straně v tak zvaném lázeňském sále.
Hrál tam náš, toť se ví, že tajný ocho-
nický spolek, jehož předsedou byl malostranský
fotograf pan Z. Byl to dobrý, hodný muž, je-
diný z nás, který měl trochu rozumu. Znal ze-
jmena cenu peněz, šetřil, ba škrtil každou zlatku
a tím se nám mladíkům stal strašně protivným.
Do představení dostavil se z pravidla s políro-
vanou, dřevěnou kasettou, posadil se ke vchodu
a po prvním jednání odnášel ji domů plnou
papírových šestáků a jiných skvostných mincí.
Wáclawa
Tomek
Winter
Palečkův
Franc Moor
Karel
Drn
Faust
Karlin
Čechy
25
article
To nás strašně dopalovalo. Neměli jsme
mnohdy na džbáneček piva, abychom zvlažili
vypráhlá hrdla a on Harpagon, odnášel a uklá-
dal bezcitně námi krušně vydělané peníze. Ale
mlčeli jsme a dlouho dali si to libiti. Dnes by-
chom v Konviktě uspořádali schůzí a tam mu
provolali hanbu! Tenkráte neměli jsme bohužel
jestě tak znamenitou konstituci jako dnes, ten-
kráte jsme podle Schmerlinga měli takovou,
»jakou mají v Anglii«, totiž konstituci, na zá-
kladě které byli by nás zavřeli, kdyby se byl
dověděli, že máme předsedu, jednatele, správe
domu, ba i přehližitele účtů.
Stalo se kdysi, že jednomu z našich sou-
druhů panu Š., který nic jiného nechtěl hrát.
než v dlouhých plavých parukách tragické mi-
lovníky, ukradl jakýsi darebák při zkoušc
zimník.
Přítel Š. byl o naše jeviště zvláště zaslou-
zilv. Nejen že nikdo nedovedl hrou svoile tal
mocně uchvátiti ženské, jako on — v největším
afektu dal se z pravidla do pláče — přítel 8.
byl zároveň dovedným malířem dekorací. Byl
to vůbec povaha umělecká, i zdá se mi, že
není dalekým, žije-li ještě, mladému výtvarníku
jehož jmeno v posledních dnech velmi pochvaln
bylo citováno.
Kabát byl fuč a zima taková, jako těcht
dnův.
Harpagon
Schmerling
Konvikt
Anglie
26
article
Co počít?
Sestrčili jsme hlavy dohromady a usnesl
se jednohlasně na následující resoluci: »Panuš.
byl ukraden zimník ve službách spolku, máme
tedy mravní povinnost ze spolkových peněz opa-
tříti mu náhradu. Následkem toho bude se příšt
představení pořádat ve prospěch jmenovaného
zimníku.« —
Resoluce doručena panu Z., kterýž cedulku
na níž byla napsána, povržlivě odhodil stranou
zabručev: V neděli hráti se bude ve prospěch
chudých, jako vždy 1.
Tak! zvolali jsme s prvním milovníkem,
kterým byl tehdy přítel P. z Národního divadla.
unisono hlasem hrozným a povolavše soudruhy
své do pokojíku za sálem, kde byla naše garde-
roba, hroznou přísahou jsme se zavázali, ž
svému řediteli, jak náleží, zatopíme. A k čemu
jsme se zavázali, také jsme vykonali.
Byla neděle, tichá, podzimní, par excel-
lence divadelní. Sál z večera již jak by nabil.
Pakli se dobře pamatuji, dávali jsme Pllegrovu
bluettu »Ona mne miluje« a »Čeled«.
My účinkující shromáždili se za kulisami
nebožtík Siegl nám nasadil paruky, nalepil pod
nos a na tváře krep, namazali jsme se červe-
nou hlinkou, pěkně po ochotnicku, takže každý
z nás vypadal, jakoby měl růži, a s tlukoucím
srdcem, avšak odhodláni k nejhoršímu, čekal
jsme, jak to dopadne.
Ředitel venku u kasy jakoby nic. Tak
aspoň oznamovala nám štafeta, kterou jsmesi
pořídili, abychom o každém jeho hnutí byli
zpravení. Pět minut před sedmou rovnal čly-
ráky na hromádky a když udeřila sedmá, me-
chanieky, iako vždyeky, zavřel u sálu jednu
polovinu dveří na znamení, že to má začít. My
ale nie.
Panuš
Pllegrův
Siegl
národní divadlo
Ichanieka
27
article
Minulo pět minut a štafeta oznamovala, ž
na panu řediteli počínají se jeviti první známky
netrpělivosti. Teď to praskne.
První milovnice, do všeho zasvěcena, hlu-
boce si vzdychla a zašeptala: »Bože, bože, jak
to skončí?«
Na štěstí byli po ruce páni, kteří jí potěši
dovedli.
Uplynulo nových pět minut a stafett
oznamovalat
»Už jdel«
Stanul mezi námi.
Rozbledl se vůkol a pak hlasem nejklid
nějším tázal se, proč prý už nezačináme ?
Na to jsme čekali.
Směle a odhodlaně postavil jsem se škrtitelovi
řediteli tváři v tvář a v kruhu za mnou mnozi
soudruhové, z nichž horkokrevnější už pěstě
zvedali:
»Začneme hned, jakmile nám vydáte kasul«
»Zbláznili jste se ?«
»Blázni bychom byli, kdybychom se zde
zadarmo dali okrádat o zimníky!« vykřikl sou-
druh plný temperamentu.
»A hráti tu bez piva a bez večeře ! « — do-
dala resolutní slečna Kreibichova, ochotniee
65 let stará.
»Tedy vzpoura ?e
»Nikoli, toliko: petition of right.«
Tomu nechtěl rozumět. Však otočil s
rychle na podpatku a odešel.
Kreibichův
Ted vzpoura
28
article
Ale ne pro kasu, nýbrž pro policejníh
komisaře.
Seděl v první řadě se čtyřmi dětmi tehdejš
správce malostranského komisařství pan P. Dobrý
to muž; vytýkalo se mu sice leccos, zejmena
to, že s tou troškou, co mu každý měsíc při-
nesli z hlavní pokladny, nikdy nevystačil, kdo
ale za to může, měl-li nepřirozenou žízeňa
jinak velké starosti. Ale pan P. byl. člověk
lidský a dojmům přístupný.
»Jaký pak to je pořádek? Nechcete prý
hrát ?«
S těmito slovy vstoupil v průvodu ředitele
za kulisy. Husté jeho obočí hněvivě se krčilo
a hlas jeho zněl náramně přísně. .. V oka-
mžiku tom projela mi mozkem myšlenka, že by
nás pan vrchní komisař mohl dát všechny za-
vřít. Leč znova vzepjalo se ve mně vědomí
mravní i přednesl jsem věc naši s takovým pře-
svědčujícím pathosem, že pan P. zabručev cosi,
postavil se do posice a velmi obřadně vyzval
pana ředitele, aby promluvil zase on.
Ředitel mluvil.
29
article
Pan vrchní komisař vyslechnuv strany obě
i na konec poškozeného, vrhl se do křesla, jež
stálo připraveno pro jeviště, ale mělo jenom tři
nohy. Svalil se dolů a já uživ chytře tétc
nehody velectěného pana vrchního komisaře,
zvolal jsem
»Zde máte doklady, pane vrchní komisari,
jak se u nás škrtí, na ujmu důstojnosti divadla,
ba i na ujmu tělesné bezpečnosti.
Vrchní komisař zvednuv se pomocí naší —
nebylo to věcí snadnou — přisvědčívě pokynul,
pak odplivi a konečně slavnostně prohlásil:
Poslyšte můj ortel: »Zimník ukraden byl ve
službě, musí býti tedy nahražen. Kde je kasa?
Ale hrát musite, už k vůli dětem.« Toť se ví,
že k vůli dětem páně komisařovým.
Ředitel musil přinésti pokladnu.
»Zavřete ji« — kázal komisař.
Ředitel učinil dle povelu.
»Vezmu ji k sobě a zejtra o 10. hod.
ranní dostavte se na komisařství.«
Na to jsme hráli. Bůh vl, že znamenitě.
Druhého dne táhli jsme na Malou stranu.
Na vyzvání pana vrehního komisaře ředitel
otevřel skřínku. Bylo v ní 84 zl. Pan komisa
vyňal z nich 25 zl., odevzdal mi je a nařídil,
abych na Linhartském náměstí u Kovařoviců
koupil panu Š. zimník.
»Jestě něco: Žádáme též, by pan ředitel se
zavázal, slečně Kreibichově povoliti po každém
představení večeři a pivo.«
I to bylo přijato.
A tak skončila divadelní stávka již před
34 lety-
komisařův
Kovařovic
Kreibichův
Jestě