ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 bb1b8ff0-661e-11dc-963d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 80, org 15, person 96, work 1
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 12. listopadu 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 312
4 article
Na rauní a odpol. listy O přilohami (.Naněný Obzor“ ve středu a „Litarární Hlidka v pátek) předplácí sen Praze v administranl na měsic . . . . . . 2 ns čivst leta . . . . . 6 K — s dvojí čenílkou na měsíe . . . . 7 K 50 ns čtvt leta ve filislkácha sa měsíe . . . . . . 2 K 30n Poštoui na naěsíe. artlis . 9 K en na měal e stvrti lek
Praha Litarární Hlidek
5 title
Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article „Vláda tmy.
„Vláda tmy. Německý militarism a britský imperialism současně pootevřely hledí svých šišákůva umravněný svět trne při tom pohledu. Děsné světlo vrhá zajisté případ nakázan vraždy insterburské na zabořilost, surovost a krutost ducha, panujícího v důstoj- nictvu pruském, tomto výkvětu německého vojáctví, tomto »ideálu člověčenství«, jak ne- dávno z vysokých úst mu zalichoceno. Syn počestné pastorské rodiny, která dle slovanského jména svého (Blažkovie) snad pochází z emigrantské rodiny české, mladý 25letý řádný muž, který byl poručíkem při druhém praporu 147. pěšího pluku ně- meckého, měl před svatbou; i uspořádal na rozloučenou se stavem panickým veselou hostinu, při níž však sám »přebral«, takže dva kamarádi musili jej domů vésti. Ne daleko bytu jeho nechali ho stát, myslíce, že už sám dojde. Nedošel však, nýbrž sklesl a na dlažbě usnul. Kamarádi se tudíž vrátili, aby mu pomohli na nohy; opilý hoch vy tržen z alkoholického spánku nepoznav jich, počal se zuřivě bránit a při tomje uhodil ve tvář. Procitnuv příštího dne, nevěděl ovšem zhola o ničem a odjel domů na svatbu. Tam ale dostihne ho telegram čestného soudu vojenského, by se bez dlení vrátil do kasáren. A tu se dověděl, že mils ti jeho šlechetní kamarádi ho u dali u velitelstva a že »čestný« vojenský soud v němž zasedal plukovník, setníka dva nadporučíci armády německé, uznal na souboj. Marně zapřísahal se nevinný hoch, že svých kamarádův nikdy nechtě udeřit, že jich v úplné své zpilosti neznal.
7 article
marně: oba ti uražení kamarádi, dojati nářkem jeho rodiny, všechno mu odpouštěli a úplnou jeho nepříčetnost při činu dosvědčo- vali — nikoli: »vojenská čest byla uražena« a taková vina »nemůže býti smyta než krví« zněl výrok čestného soudu, a smíření sokové donuceni svými představenými k souboji na bambitky. Obapolný současný výstřel a — nevinný, řádný hoch, trefen do ledví, za krátko byl mrtev. Každý soud světa vzděla- ného byl by ho z viny osvobodil, poněvadž tu naprosto nebylo žádného úmyslu k urážce, poněvadž tu člověk, opojený alkoholem, jednal ve stavu čiré nepříčetnosti, vzhledem ku kterémuž stavu i uražení mu před soudem odpoustělí. — Avšak ten duch kastovnictví německého militarismu řídí se zcela jinými názory o urážce cti a hájení jejím než my ostatní smrtelníci. Tu panuje takové přepjaté ponět o cti, že musil nedávno sám císař německý Vilém II. proti němu vydati důstojnictvu ně- meckému napomenutí, aby se nebilo pro malicherné urážky. Než, mnoho-li to zpo- mohlo, dokazuje právě vylíčená nakázaná vražda v kasárnách insterburských. — Dobromyslní lidé doufají, že ohromné rozechvění a pohoršení občanské veřejnosti v Německu, z tohoto zločinu vzešlé, zlomí konečně toto středověké hrubství, tuto kru- tost, tento rovně nesmyslný jako nelidský předsudek, pozůstalý z dávných dob ordalií ve »vyšších« aristokratických a vojenských kruzích Evropy. My nedoufáme. Dokud ne- pomine německý militarism, dotud nepohasne také ten blby předsudek o zvláštní krom- obyčejné a výhradné cti důstojnické, který pokládá každékoliv udeření důstojníka, byt i stalo se ve stavu největšího rozčilení mysli nebo v úplné nepříčetnosti z opojení za zlo
Vilém II Německo Evropa
8 article
čin, »který žádá býti smytu krví« — a nedá se napravit žádným odprošením, žádným smírem, nýbrž jen tou hazardní hrou o život, o smrt, zvanou »soubojem «. — Takový křesťanský — mrav panuje vte vojácké říši, říši »bohabojnosti, kázně a dobrých mravů«, takové mrzkosti promyšlené jsou tam možny z chladnokrevného výroku vysokých důstojníkův pruských! Takým po- zdravem »ducha« svého, či správně bezduchosti, vítá zoři XX. století ně- mecký militarism! — A duch britského imperia- lismu zápolí s ním věru důkladněo palmu ! Právní cit všech vzdělaných národů světa dávno odsoudil loupežnou, výbojnou tu válku Anglie proti nečetnému, ale hrdin- nému národu Burův, který brání toliko své neodvislosti, své vlasti svobodné proti ná- jezdu lakotného cizáctva. Přes dva roky trvá již nerovný a nejnespravedlivější tento souboj mezi Goliášem anglickým a Davidem burským, i pohltil již nesčetné tisíce životů lidských a na 4 milliardy jmění anglického národa. Zdaž nemohlo by se za to míti,že v intelligenci národa tak vysoce vzdělaného, tak pokročilého, tak svobodomyslného a — zbožného, jakým praví se býti národ Mil tonův, Stuartů Millů, Gladstonův a Ruskinův, posléze hne se lidské svědomí a cit kře- sťanský tak, že vyvstanou a poctivě řeknou konečně: Dosti toho krveprolití hrozného.
David burský Stuart Mill Gladstonův Ruskinův Anglie
9 article
Nechceme záhubě statečného toho národa křesťanského. Když volí raději zemříti, než by se podrobil našemu panství — my vzdá- váme čest této chrabrosti a podáváme mu ruku k poctivému smíru a sousedství, ne- klademe jiných výminek, než jaké žádá bez- pečnost našich posavadních držav v Africe Taková mluva mohla se zajisté očeká- vati konečně od vládcův a representantův té velké, vzdělané Anglie; celý svět byl by se z ní zaradoval a byl by rázem zapomenui Anglii její hříchy pro tento konečný velko- myslný její čin lidskosti. Než, jak zatím mluvil včera lord Robert Salisbury tento »věhlasný« státník Anglie a čelný před- stavitel její politiky imperialistické? — Vzdav evropským vládám dík za to, že po dvě léta netečně a chabě přiblížejí, jak
Robert Salisbury Afrika Anglie
10 article
Angličané v Transvaalsku řádí, popravují a konfiskují, v čemž spatřuje pokrok civilisace evropské — (ll) sedmdesátiletý ten výtečník britských Toryův prohlašuje, že prý Anglie nesmí v této strašné válce ustati, dokud od- boj Burův nadobro neporazí a nezlomí, a že jim nemůže dopřát bývalé samostatnosti a neodvislosti vlasti jejich, nýbrž musíji podrobit pod žezlo anglické jako velkobri tánskou provincii, toho prý vymahá čes A nglie a jistota její držav v jižn Africe ! — K omluvě této dravčí, hltavé politiky neváhá ctihodný lord Salisbury Evropě ve tvář opálati tu starou anglickou lež, jakoby Burové byli dobrým sousedům anglickýmv Africe vodu kalili. Zcela podobně jako Němci zdejší tvrdí o nás, že my Čechové je ohro- žujeme v klidném jejich bytu a v pokojné jich existenci: zrovna lak lord Salisbury (a ovšem teprve Chamberlain) lže o míru- milovných rolnících burských, že prý chystali a zbrojili se ode dávna k nepřátelskému vpádu do kapské kolonie Anglíčanů. A zatím ve skutečnosti měly se věci právě naopak: Angličané žíznivi po zlatých dolech v republice transvaalské, hrnuli se tam od let napořád hojněji a bohatnuvše tyjíce z přirozených pokladů vlasti burské,
Angličan Burův Burová Němec Čecho Salisbury Chamberlain Anglie Afrika Salisbury Evropa
11 article
počali se v ní rozmáhat a roztahovat, počali usilovat, aby jim cizákům Burové přiznal rovné právo občanské a volební, jaké mají sami. Burové však zcela správně nechtěli. strachujíce se těch cizáků a poddaných vlády anglické, že by použili svého voleb- ního práva proti nim domorodcům a nabyvše většiny, mohli jednoho dne prostě uhla- sovat zrušení samostatnosti republiky trans- vaalské a podrobení vlasti jejich koruně an- glické. Toto nebezpečí měli Burové stále na očích a proti němu se opatřovali děly a ruč- nicemi. Když pak Angličané pod Jamesonem již odvážili se úkladné výpravy ku Johannes- burku, když perfidní Chamberlain otáčel země Burů napořád hrozivějším řetězem anglických vojsk: tu vlastenci burští sobě řekli: »Nečekejme dále, ale předejdéme útok nepřátel!« — »Odstupte od hranic na- šich, sice vás od nich zapudíme!« znělo ultimatum Krügrovo, učiněné asi v domnění, že Angličané se zaleknou a odstoupí. Leč oni tak neučinili a tak Burové, vyčkavše tří dnů, udeřili na ně. — Smí a může je kdo proto před soudem dějin obviňovat, že oni spor začali a zavi- nili? Smí a může za tohoto stavu věci vzdělaný národ anglický činiti sobě nejmen- šího práva na vlasť Burův? Či není to ho- lou loupeží, holým pěstním »prá- vem« středověkým, jménem kteréhož chce lord Salisbury podmaniti Transvaal koruně anglické a oloupiti statečný ten národ o jeho neodvislost jako nešťastné národy Indie A kdyby jim sebe větší samosprávu pod žezlem Anglie sliboval: vždy zůstanou ruce Angličanů poskvrněny loupeží státní neod- vislosti šlechetného lidu toho. Že toho necítí duše anglického národa. že se proti tomu nevzpírá a nebouří, to smutným důkazem, jak dala se otráviti je- dem Disraeliho, jenž první proti šlechiet- nému Gladstonovi rozdráždil mysl anglickou opojnou myšlenkou výbojného imperialismu.
Burová Angličan Jameson Johannes Chamberlain Bur Burův Disraeli Gladstone Salisbury Transvaal Indie Anglie
12 article
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 11. listopadu. Ruský hlas o české politice ve Vídni »CET« píše: Čeští poslanci na říšské radě svými řečmi znova obrátili všeobecnou pozornost na rozkolisané Rakousko. Oči kul- turných národův upírají se na Čechy a jejich hrdinný boj. Ruský tisk v poslední době práve tak jako francouzský se sympa- temi, jaké zřídka projevují jiným národům, všímá si kulturného i politického snažení Čechů aje uznává za slovanský předvoj na západě. Fran- couzští spisovatelé, na př. Chéradame, projevili takovou znalost položení českého národa v Ra- kousku, jakou se i mezi Slovany málokdo může pochlubiti. List myslí, že sympatie poctivých lidí národů k Čechům budou se stále prohlubovat i rozšiřovati také na jiné západní Slovany Osudu Poláků pode jhem německým všímají s už listy francouzské, anglické, italské, španělské portogelské, holandské, rumunské i švědské. Sblížení Ruska s Uhrami. Sensaci vzbudí úvodní článek »HoB. Bpex. o významu návštěvy velikého knížete Michaila Nikolajeviče v Uhrách. Radostné hlasy uherského časopisectva, vítající vzácného ruského hosta. učinily v Petrohradě nejlepší dojem. »Honoe Bpena« kvituje madarská pochlebenství a praví-
Čecho Fran Chéradam Nikolajevič Praha Vídeň Rakousko Čechy Rusko Uhry Petrohrad Honoe Bpen
13 article
»Mezi námi a Uhry není propastí, jak se ještě nedávno mohlo zdáti. Hospodářské a obchodní tihnutí Uher na nejbližší Východ, na Balkán přes Bosnu a Hercegovinu i Srbsko, nevylučuje možnost mírného soupeření. Zbývá o táz ka o Slovanech: Slovácích, Srbech Chorvatech a podkarpatský ch Rusech. K vůli nim uherská vláda byla ne- jednou napadána. Není ovšem v naší moci. abychom změnili své sympatie k národům s námi příbuzným, ale za to je v moci Uhe postaviti je v takové podmínky ná- rodního bytí, aby nepotřeboval našeho soucitu. Učiniti to nebylo by Uhrám příliš těžko ani nebezpečno, jakmile se jim dostalo ujištění, že uznáváme trvání uherského království ze nevyhnutelné, aby zachována byla ve střední Evropě rovnováha. Tato nevyhnutelnost jest ode dne ke dni patrnější neboť německý »Drang nach Osten« příliš ote- vřeně sbírá své síly. Rakousko již praská ve všech švech, jak se v něm pangermanism roz- tahuje. Také Uhry musejí věděti, že brzy státi budou proti »Drangu nach Osten« hrudí prot hrudi. Kdyby pangermanism zadávil Rakousko. nezastavil by se před nedolknutelností Uher Uznávajíce, že zájmy jejich rovnoběžny jsou s našimi, Uhři nejsou neochotni, rozptýliti ne- dorozumění, která nás různí a přejí si, abychom jim vyšli v ústrety. Avšak my bychom si přáli viděti, že také Uhři hotovi jsou vyjíti v ústrely nám ne pouze slovy, nýbrž i skutky.« Nyní tedy jest na Maďařích, aby promlu vili vážně a upřímně.
Uher Slovák Srba Chorvat Ruse Osten Uhry blízký východ Balkán Bosna a Hercegovina Srbsko Evropa Rakousko Slovan
14 article
Protiministerští socialisté francouzští spojili se nyní na sjezdu svém v Ivry v jednu velikou skupinu. Na ulicích napadeni byli po lieií, jež jim chtěla vyrvati rudě prapory. V re- soluci přijaté vyslovily odsouzené tu obě skupiny (guesdisté a blanquisté) opovržení Millerandov a nazvaly jej »zločincem«, jenž za ministerské křeslo prodal své zásady. Bývaly doby, a není tomu dávno ještě, kdy se i naše listy sociali stické Milleranda proti našim úsudkům náramno vášnivě ujímaly. Francouzská „žlutá kniha“ o Číně Minulý týden byla rozdána členům parla- mentu francouzského »žlutá kniha« o Čině obsahující akta od 1. června až do 10. října roku 1901. Ke konci obsahuje »žlutá knihae některá data: 1. O všeobecném obchodu mez Francií a Čínou; 2. O kapitálech ve veřejných činských půjčkách uložených; 3. O železnič ních a důlních koncessích, jež byly dosaženy francouzskými společnostmi v Číně; 4. O fran couzských obchodních osadách a o majetkovém právu v Čině. Ze zprávy rovněž vysvílá,že vývoz Francie do Číny roku 1893 5,636.000 fr. obnášel, kdežto nyní na 34 mil liny sto upl. Kurovnání franko tureckého sporu Francouzské loďstvo té chvíle snad již — dle rozkazův daných — odplulo od ostrova Mytilene. Zakotví prozatimně ve vodách řeckých. před Syrou, kdež bude nepochybně vyčkávati jakým tempem sultán prováděti bude koncese Francii učiněné a námi již sdélené. Pařížský »Figaro« naráží na zajímavý možný, ač ovšem nezjištěný důvod, jenž snad vede Francii k od volání loďstva, tak řikaje, od ústí Dardanell. List praví nejprvé, že ústup loďstva francouzského ve Francii trapně působil a že v cizině vyvolal iro- nické poznámky, že tudíž jest na nejvýše zá
Millerand Figaro Ivra Čína Francie
15 article
V drobném pvodejit raní čí-lo o sobě . . . a odlpoliední . . . na t e dlialkách na venkorš- ranní éílo. . . . . sdpolední . . . . . . . . 3 Inseráty platí se hetové vapřel. Předplacení a inserty příjisaá -dmlst- stracs v Mariauské vlici č. 3 Tam nscházají se též redakea tiskárna s expedlce „Národních Listě“ Rukopisy se nevraeni
16 article
hodno, aby důvody odvolání loďstva byly v parla- mentu objasněny — táže se pak — má-li snad Francie úzkost před svými vlast- ními přáteli a zdaž hrozilo nebez- pečí allianci s Ruskem, jak se prý o tom — »jístě bezdůvodně«, dokládá list — i v Paříži šuškalo. »Temps« oproti tomu nazírá na skoncování sporu velmi optimisticky a očekává od energi ckého prý postupu Francie přiznivé důsledky pro celou Evropu. List konstaluje ostatně, že to bylo od 30 let poprvé, kdy se Francie proti někter evropské »velmoci« ujala násilných prostředků. Jak vidno, v samě Francii nejsou dosud za jedno o příčinách a důsledeích mírného skoncování sporu. V cizině, mimo Anglii, jež jest spokojena, tím méně. Poplach v Novém Yorku pro porážku korrupční, dosud všemohoucí eligny »Tammany Hallu« — ovšem jen v kruzích této — jest veliký. Za to po volbách obecních hlásí se k reformnímu »Velkonovoyorskému demokra- tickému klubu«, jenž byl pro volební zápas proti ostatní části demokratů »Tammany Hall« hájícíeh založen, množství členů. Soudí se, že hlava elipuy poražené, Crocker, uprchne do Anglie dříve, než bude zavedeno proti němu vyšetřo- vání pro různé šmejdy. Nový starosta Seth Low chce zavésti správu čistě věcnou, nestran- nickou. V táboře »Tammany Hallu« jest úplná derouta.
Crocker Rusko Paříž Francie Evropa Anglie Nový York Tammany Hall Seth Low
17 article Všestudentská schůze v české vysoké škole technické.
Všestudentská schůze v české vysoké škole technické. Projevem manifestačním a spolu imposant- ním možno označiti akci, včera provedenou po- sluchači českých vysokých škol pražských ve prospěch zřizení slovinské university v Lu- blani a druhé české university v Brně Spravedlivý tento požadavek doznal ve veškeré naší veřejnosti upřímného a opravdového souhlasu a zejmena kruby studentské se zápalem odhodlaly se požadavek zřízení obou universit podporo- vati. Za tim účelem svolana byla na včerejší odpoledne schůze, na níž mělo být pro tyto požadavky manifestováno. Schůze měla se ko- nati ve velké posluchárně v prvém patře české vysoké školy technické, ale pro velký nával studujících techniky i z university místnost tato byla velmi malou a proto povoleno konati schůz na rozsáhlém nádvoři techniky. Do schůze se dostavili pp. prof. Hrázs ký. prof. Stokla sa, dále poslanci dr. Grégr. dr. Fiedler, dr. Pantůček a dr. Baxa Za předsedu schůze zvolen byl pan professon Hrázský, za místopředsedu p. prof. S to- klasa, za zapisovatele pp. Roz košný Pštross, pořadateli pp. Schrotz Volenec.
profesor Hrázs Stokl doktor Grégr Fiedler Pantůček Baxa Roza Pštross Schrotz Volenec Brno český vysoký škola technický
18 article
Předsedající pan prof. Hrázský uvílal nejdříve slovinsky přítomné studenty jiho- slovanské a poukázal k tomu, že počet jich rok za rokem na našich školách vysokých stoupá, a že tudíž přání za zřízení nové uni- versity v Lublani je odůvodněno. Zmíniv se pak o tom, jaké překážky se vyplnění této žádosti v cestu staví, uvedl, že národ slovinský obývá šest zemí, že jest mnohem četnější než Vla- chově a hnutí pro sluvinskou universitu že da- tuje se od r. 1787. Od roku 1810—1813 přednášelo se slovinsky v Lublani. Řečník po- kračoval česky takto: Přihlédněme blíže k domnělým důvodům, které se proti zřízení vysokých škol slovanských uvádéjí: nejprve jest to prý nepatrný počet malých národů slovanských. Námitka tato jest nespráv- nou a řečník dovozuje, že v této polovině říše
profesor Hrázský Lublaň Vl
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ze země Beduinů. Výzkumy českého cestovatele. Obrovský polouostrov arabský, pětkráte větší královstvi a zemí pod žezlem habsburským spo- jených, samostatnému zemědilu podobný, byl ve starověku a za prvých dob středověkých mnohem lépe znám, než za hloubavých dnů našich. Angličané, Francouzi, Němei i my, slabi svými poměry, Čechové vysíláme za nejnovějších do odhodlané a vědecky vyzbrojené průkopníky, kteří nevážíce ani nepřízně podnebí ani neschůd- nosti krajiny podnikají smělý boj o prozkoumání tajin arabského vnitrozemí. Francouzové Saint Arnaud a Halévy objevili báječnou Sábu a úchvatné její památky starověké, Němec baron Maltzan zkoumal Hadhramant a Euting odvážil se do nepřístupných oás Teimy a el-Oly, Angličan Trumbull pronikl do pouště edomské i objevil slavnou Kadeš Barneu a dva synové vlasti naší. jeden z jihu a druhý ze severu, dostali se do končin, do nichž dosud nevkročila noha civili- sovaná. Némecký žid pražský dr. Edvard Glaser čtverou výpravou z Jemena a Hadhramanta razil cestu evropskému poznání do pustin jiho- arabských a statečný český Moravan dr. Aloj Musil, vedle předčasně zemřelého Antonina Steckra prvý náš cestovatel výzkumný, zjednal si uznání všeho učeného světa opětovanými zkumnými cestami, jež překvapujícími výsledky byly korunovány. Nejnovější cesta právě šťastně skončená i se znamenitou kořistí vědeckou ač ni- koliv bez obtíží provedená, připomíná ve mnohém podniky starých cestovatelů českých, Harantovy a Cerninovy.
Angličan Francouz Arnaud Halévy Němec Maltzan Hadhramant Euting Trumbull doktor Glaser Moravan Aloj Musil Antoninus Stecker Harantův Cerninův Sába Ola
20 article
Ve starověku vyvinula se v Arabii na dvou stranách, v Sábě i na pobřeží Perského zálivu. prastará vzdělanost. Závisela na ní jak kultura babylonská, tak i syrská a snad i egyptská. Nej novější dobou zjištěno, že záhadná zlatonosná semě Ofir, z níž plavci týrští přiváželi Salomonu israelskému a jeho nástupeům zlato a vzácné plodiny jihu, prostírala se po obou březích Per ského zálivu a na jeho ostrovích. Objeveny v jihoafrické zemi Mašonův antické trosky měst. skulpturami zdobených, které projevují nepo- chybný původ z jihoarabské Sáby. Plolemaiovci Římané i Byzantinci kupčili velice živě s Arabi a ještě Marco Polo v Ormuzu a v přístavech malabarských nabyl od kupcův arabských zprávy zevrubné o všech krajích od Habeše až po Zanzibar i Madagaskar. Význam Arabie povznesl se opět v XIX. stol. jednak výpravou Mehmeda Ali paše proti fana- tickým Váhábitům, kterouž byla opět vnitřní Arabie civilisovanému světu otevřena, jednak povznesením Rudého moře za nejpřednější cestu mořskou, spojující Evropu s jižní a východní Asií, s východní Afrikou a Australií. Proto po- kládáme za národní důležitost českou, že se vyskytl muž českého rodu i českého srdce, který jal se způsobem neobyčejně energickým řešiti záhadu vnitroarabskou.
Mašonův Říman Byzantinec Pola Mehmed Al paš Arabia Sába perský záliv Ofir Habeš Zanzibar Madagaskar rudý moře Evropa Asie Afrika Austrálie Arabia civilizovaný svět
21 article
Dr. Alois Musil, professor v Olomouci, na rodil se r. 1868 v hanácké vsi Rychtářově u Výškova z rodičů rolnických. Gymnasijní studia dovršil na Mýtě Vysokém, kdež lásku k idejným snahám vštípili vnímavému jinochu dva posud na ústavě působíel zasloužilí učitelé, ředitel Václav Hospodka a professor P. Matěj Dušek. R. 1887 vstoupil Musil na bohosloveckou fakultu v Olomouci, kdež professor Mlčoch do- vedl v posluchačích svých buditi zájem pro děje i památky staroorientálské. R. 1891 byl Musii na kněze vysvěcen, načež 20. června 1895 došel na téže fakultě hodnosti doktorské. Mezi- tím již vzdělával se v jazycích východních i byl vyslán do Jerusalema, aby se tam odborně vzdělával na Eeole biblique, řízené vzdělanými a zvlášť o prozkoumání Palestiny zasloužilými francouzskými Františkány. V Jerusalemě obíral se Musil horlivě studiem biblických starožitnost a u zvláštních učitelův oddal se studii he- brejského a nynějšího arabského jazyka, jaký se mluvi v Syrii a v severozápadní Arabii. Eeole biblique pořádá každoročně s cho- vanci svými informační cesty, aby poznal
doktor Musil Hospodka P Dušek Mlčoch Musie Olomouc Rychtářov u Výškov Jeruzalém Palestina Sýrie Arabia
22 article
z vlastního názoru země s biblickou mi nulostí úzce sloučené. Také Musil zúčastnil se těchto exkursí a navštívil Egypt i Sinaj, nebyo ale způsobem cesty té valně nadšen. Dle vlast ního doznání měl z ní především ten užitek, že poznal, jak se costovati — nemá. Proto pomýšlel na samostatnou cestu infor- mační a prázdnin r. 1896 užil k prvé cestě arabské, pod ochranou tureckých úřadů konané. byl tu svědkem obdivuhodného zápasu staro- bylé, samostatné ústavy jednotlivých osad. rodův i čeledí s nařízeními silné a centralismu oddané vlády turecké. Cestovateli zželelo se pa- triarchálných těch řádů, živě připominajících na poměry za dob starozákonných a klinopisných. nyní však k zániku odsouzených. Z takových úvah vznikla stěžejná myšlenka, prozkoumai život arabský v minulosti, jak se do našich dob zachoval.
Musil Egypt Sinaj
23 article
Vrátiv se z cesty prvé, rozvinul Musil ob- divucodnou činnost průpravnou, k níž ovšem Jerusalem výborně se hodil. Studoval arabská nářečí, vyhledávaje Beduiny v Jerusalemě i v okolí, hleděl získati si přátel mezi tureckými hodnosty i mezí beduinskými šeichy, aby těžil z jejich pohostinné ochrany, a zevrubně obíral se studiemi topografickými se zřením k severo- západní Arabii a sice netoliko knižnými, nýbrž i vlastními. Za krátko procestoval všechen roz- sáhlý a nehrubě přístupný kraj od Vád ez-Zerka (údolí biblického Jaboka) až po Vád Músu v okoli ssutin někdejší edomské stolice Petry, od roklí na břehu Mrtvého moře a Vád- al-Arabi až k cestě poutnické, vedoucí z Da masku do Mekky. Z počátku r. 1897 meškal Musil v Bejrútu. kdež vědecké ústavy při jesuitské universitěa různé evangelické missie jemu usnadňovaly tři dění nálezův a nabytých zkušeností. V květnu r. 1897 vydal se na druhou svoji výzkumnou cestu. Východištěm byla důležitá Gaza, odkudž dal se po někdejším rozhraní palestinsko-edom- ském po Ain Gdés a Arad. Odtud u velikém kruhu jižně Mrtvého moře skrze někdejší Moul a Ammon na východ, pronikl až do nepřistupné tajemné vysočiny hauránské, bral se dále do oásy palmyrské, do Homsa v údolí orontském. do pohoři pověstných Nusejrů, v nichž dlužno spatřovati potomky někdejšího obyvatelstva severosyrského a vrátil se napříč Libánemdo Bejrúla.
Musil Músa Petro Arab Ammon Jeruzalém Mekka Bejrút Arad
24 article
Tato cesta svým rozsahem sama jest vážný výkon cestovatelský. Když uveřejněny předběžné zprávy o výsledeích cesty, vyzvala vídeňská akademie věd Musíla, aby na náklad její pod- nikl výzkum někdejšího Edoma, krajiny dotud málo prozkoumané. Musil uvázal se v čestnou úlohu a nastoupil 1. března 1898 pouť novou. Z Bejrůta dal se na jih foinicko - palaestinským pobřežím skrze Sidon, Tyros a Akkon, odtud pak skrze Nazaret a Jerusalem do Gazy. Živé a hlučné pomezní město toto bylo opět výcho- dištěm třetí již cesty Musilovy, jejímž předmělem nejprvé byla krajina až po egyptskou hraniční stanici el-Ariš, načež prošel pouští sinajskou do Abde a pronikl západní roklí Vádi el- Arabí do přístavu Akaby při východní zátoce rudomorské. Neváhal pustiti se dále do krajin sotva dle jména známých a pro spory turecko - beduinské téměř nepřístupných. Směrem byla mu staro- věká silnice, která vedla do někdejšího Maánu nebo krajiny midjanské skrze edomskou Petru. Fenín a Madábu, kdež se mu podařilo překro- čiti turecké hranice a proniknouti do samostatné Arabie. Tu ocitl se Musil ve zcela jiném ovzduší. v území svobodných kmenů beduinských, kteř kočujíce na širém prostranství mezi Palaestinou.
Musil Musilův Abd Petr Palaestiný Sidon Tyros Akkon Nazaret Jeruzalém Gaza Akaba Arabia akademie věda Edoma Bejrůt
25 article
Syrií a Mezopotamií, živí se namnoze loupeží Karavany buď si volnost od nich vykupují, bud opatřují se — ovšem za značný peníz — ne spolehlivou ochranou vojenskou. Ale zákon po hostinství a pobratimství jest u nich svatý tak jako za prvých záblesků dějinných. Musil uži těchto vlastností výhodně. Sbratřiv se se šeichem Talaálem min al Fájer, účastnil se s nim váleč ných výprav proti kmenům pouště a tím na skytla se mu příležitost proputovati krajiny v poušti dotud Evropanům naprosto neznámé Nový svět, velikolepé hroby dávné svérázné vzdělanosti, objevily se užaslému zraku českého badatele, Na zimu r 1898 vrátil se Musil do Evrop a podal zprávu o svých výzkumech vědeckým společnostem, mezi nimi i České akademii věd. Ministerstvo vyučování uvažujíc o potřebě, aby výsledky Musilovy byly náležitě zpracovány, vy- pravilo bzdatele za hranice. Pracoval v orien- tálském oddělení britského musea v Londýně. pobyl v Cambridgi, Berlině i Cařihradě, všudy srovnávaje, třídé, shledávaje a nápisnou kofiso svou k vydání upravuje. Literární činnost Musilova měla dotud ráz připravný. Česká veřejnost zvěděla o podnicích svého krajana z kratičkých zpráv v brněnské »Hlidce« a ve »Věstníku České Akademie«.
Fájer Evropan Musil Musilův Sýrie Evropa Londýn Cambridge Berlín Cařihrad Český akademie věda britský muzeum Český akademie
26 article
Teprve v počátku r. 1901 podal Musil vídeňské akademii věd první část svého místo- pisného díla »Kusejr Amra und andere Schlössen östlich von Moab«. Akademie vídeňská navrhla ministerstvu, aby vypraven byl dr. Musil do Arabie na novou cestu. Tenkráte měl být Musil vůdcem samo- statné výpravy vědecké, ne toliko archneologické, nýbrž určené i pro zisk věd jiných. Několik odborníků mělo býti vyzváno, aby se přidružili Z přihl šených zbyl však jediný A. L. Mielich, maliť předmětů východních. Dr. Musil vystrojil se na cestu zcela způ- sobem beduinským. Bradu i tvář dal si obrůsti vousem, přes bedra měl ručnici, za pasem několikeré bambitky, v ruce třímal dobře oko- vanou a sekyrkou opatřenou hůl. Hlavu kryl turban, týl ašiji bělostná vlněná rouška prot úpalu. Hlavním eílem této výpravy byl tajemný zámek Amra, jejž dr. Musil již r. 1897 objevil a r. 1898 i 1900 navštívil. Jest to pravá po- hádka z východních niv, čteme-li v listech Musilových, že shledal na sténách tohoto ne- přistupného, v mrtvé poušti položeného a od obyvatelstva beduinského s tajemnou hrůzou pozorovaného hradu přes 320 obrazů překrásné umělecky provedených, některé z nich v obrov- ských rozměrech, jeden na př. 9 m. zdéli 2.80 m. zšíři. Jako v egyptském Benihasánu
Musil Kusejr on Moab doktor A L Mielich Musilův Arabia akademie věda