2
masthead
V Praze, v úterý dne 12. listopadu 1901.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
O přilohami (.Naněný Obzor“ ve
středu a „Litarární Hlidka
v pátek) předplácí sen
Praze v administranl
na měsic . . . . . . 2
ns čivst leta . . . . . 6 K —
s dvojí čenílkou
na měsíe
. . . . 7 K 50
ns čtvt leta
ve filislkácha
sa měsíe . . . . . . 2 K 30n
Poštoui
na naěsíe.
artlis . 9 K en
na měal
e stvrti lek
Praha
Litarární Hlidek
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
„Vláda tmy.
„Vláda tmy.
Německý militarism a britský imperialism
současně pootevřely hledí svých šišákůva
umravněný svět trne při tom pohledu. Děsné
světlo vrhá zajisté případ nakázan
vraždy insterburské na zabořilost,
surovost a krutost ducha, panujícího v důstoj-
nictvu pruském, tomto výkvětu německého
vojáctví, tomto »ideálu člověčenství«, jak ne-
dávno z vysokých úst mu zalichoceno.
Syn počestné pastorské rodiny, která
dle slovanského jména svého (Blažkovie)
snad pochází z emigrantské rodiny české,
mladý 25letý řádný muž, který byl poručíkem
při druhém praporu 147. pěšího pluku ně-
meckého, měl před svatbou; i uspořádal na
rozloučenou se stavem panickým veselou
hostinu, při níž však sám »přebral«, takže
dva kamarádi musili jej domů vésti. Ne
daleko bytu jeho nechali ho stát, myslíce,
že už sám dojde. Nedošel však, nýbrž sklesl
a na dlažbě usnul. Kamarádi se tudíž vrátili,
aby mu pomohli na nohy; opilý hoch vy
tržen z alkoholického spánku nepoznav
jich, počal se zuřivě bránit a při tomje
uhodil ve tvář. Procitnuv příštího dne,
nevěděl ovšem zhola o ničem a odjel domů
na svatbu. Tam ale dostihne ho telegram
čestného soudu vojenského, by se bez dlení
vrátil do kasáren. A tu se dověděl, že mils
ti jeho šlechetní kamarádi ho u dali
u velitelstva a že »čestný« vojenský soud
v němž zasedal plukovník, setníka
dva nadporučíci armády německé,
uznal na souboj. Marně zapřísahal se nevinný
hoch, že svých kamarádův nikdy nechtě
udeřit, že jich v úplné své zpilosti neznal.
7
article
marně: oba ti uražení kamarádi, dojati
nářkem jeho rodiny, všechno mu odpouštěli
a úplnou jeho nepříčetnost při činu dosvědčo-
vali — nikoli: »vojenská čest byla uražena«
a taková vina »nemůže býti smyta než krví«
zněl výrok čestného soudu, a smíření sokové
donuceni svými představenými k souboji na
bambitky. Obapolný současný výstřel a —
nevinný, řádný hoch, trefen do ledví, za
krátko byl mrtev. Každý soud světa vzděla-
ného byl by ho z viny osvobodil, poněvadž
tu naprosto nebylo žádného úmyslu k urážce,
poněvadž tu člověk, opojený alkoholem,
jednal ve stavu čiré nepříčetnosti, vzhledem
ku kterémuž stavu i uražení mu před soudem
odpoustělí. —
Avšak ten duch kastovnictví německého
militarismu řídí se zcela jinými názory o urážce
cti a hájení jejím než my ostatní smrtelníci.
Tu panuje takové přepjaté ponět
o cti, že musil nedávno sám císař německý
Vilém II. proti němu vydati důstojnictvu ně-
meckému napomenutí, aby se nebilo pro
malicherné urážky. Než, mnoho-li to zpo-
mohlo, dokazuje právě vylíčená nakázaná
vražda v kasárnách insterburských. —
Dobromyslní lidé doufají, že ohromné
rozechvění a pohoršení občanské veřejnosti
v Německu, z tohoto zločinu vzešlé, zlomí
konečně toto středověké hrubství, tuto kru-
tost, tento rovně nesmyslný jako nelidský
předsudek, pozůstalý z dávných dob ordalií
ve »vyšších« aristokratických a vojenských
kruzích Evropy. My nedoufáme. Dokud ne-
pomine německý militarism, dotud nepohasne
také ten blby předsudek o zvláštní krom-
obyčejné a výhradné cti důstojnické, který
pokládá každékoliv udeření důstojníka, byt
i stalo se ve stavu největšího rozčilení mysli
nebo v úplné nepříčetnosti z opojení za zlo
Vilém II
Německo
Evropa
8
article
čin, »který žádá býti smytu krví« —
a nedá se napravit žádným odprošením,
žádným smírem, nýbrž jen tou hazardní
hrou o život, o smrt, zvanou »soubojem «. —
Takový křesťanský — mrav panuje vte
vojácké říši, říši »bohabojnosti, kázně a
dobrých mravů«, takové mrzkosti promyšlené
jsou tam možny z chladnokrevného výroku
vysokých důstojníkův pruských! Takým po-
zdravem »ducha« svého, či správně
bezduchosti, vítá zoři XX. století ně-
mecký militarism! —
A duch britského imperia-
lismu zápolí s ním věru důkladněo
palmu ! Právní cit všech vzdělaných národů
světa dávno odsoudil loupežnou, výbojnou
tu válku Anglie proti nečetnému, ale hrdin-
nému národu Burův, který brání toliko své
neodvislosti, své vlasti svobodné proti ná-
jezdu lakotného cizáctva. Přes dva roky
trvá již nerovný a nejnespravedlivější tento
souboj mezi Goliášem anglickým a Davidem
burským, i pohltil již nesčetné tisíce životů
lidských a na 4 milliardy jmění anglického
národa.
Zdaž nemohlo by se za to míti,že
v intelligenci národa tak vysoce vzdělaného,
tak pokročilého, tak svobodomyslného a —
zbožného, jakým praví se býti národ Mil
tonův, Stuartů Millů, Gladstonův a Ruskinův,
posléze hne se lidské svědomí a cit kře-
sťanský tak, že vyvstanou a poctivě řeknou
konečně: Dosti toho krveprolití hrozného.
David burský
Stuart Mill
Gladstonův
Ruskinův
Anglie
9
article
Nechceme záhubě statečného toho národa
křesťanského. Když volí raději zemříti, než
by se podrobil našemu panství — my vzdá-
váme čest této chrabrosti a podáváme mu
ruku k poctivému smíru a sousedství, ne-
klademe jiných výminek, než jaké žádá bez-
pečnost našich posavadních držav v Africe
Taková mluva mohla se zajisté očeká-
vati konečně od vládcův a representantův
té velké, vzdělané Anglie; celý svět byl by
se z ní zaradoval a byl by rázem zapomenui
Anglii její hříchy pro tento konečný velko-
myslný její čin lidskosti. Než, jak zatím
mluvil včera lord Robert Salisbury
tento »věhlasný« státník Anglie a čelný před-
stavitel její politiky imperialistické? —
Vzdav evropským vládám dík za to, že
po dvě léta netečně a chabě přiblížejí, jak
Robert Salisbury
Afrika
Anglie
10
article
Angličané v Transvaalsku řádí, popravují a
konfiskují, v čemž spatřuje pokrok civilisace
evropské — (ll) sedmdesátiletý ten výtečník
britských Toryův prohlašuje, že prý Anglie
nesmí v této strašné válce ustati, dokud od-
boj Burův nadobro neporazí a nezlomí, a
že jim nemůže dopřát bývalé samostatnosti
a neodvislosti vlasti jejich, nýbrž musíji
podrobit pod žezlo anglické jako velkobri
tánskou provincii, toho prý vymahá čes
A nglie a jistota její držav v jižn
Africe ! —
K omluvě této dravčí, hltavé politiky
neváhá ctihodný lord Salisbury Evropě ve
tvář opálati tu starou anglickou lež, jakoby
Burové byli dobrým sousedům anglickýmv
Africe vodu kalili. Zcela podobně jako Němci
zdejší tvrdí o nás, že my Čechové je ohro-
žujeme v klidném jejich bytu a v pokojné
jich existenci: zrovna lak lord Salisbury
(a ovšem teprve Chamberlain) lže o míru-
milovných rolnících burských, že prý chystali
a zbrojili se ode dávna k nepřátelskému
vpádu do kapské kolonie Anglíčanů.
A zatím ve skutečnosti měly se věci
právě naopak: Angličané žíznivi po zlatých
dolech v republice transvaalské, hrnuli se
tam od let napořád hojněji a bohatnuvše
tyjíce z přirozených pokladů vlasti burské,
Angličan
Burův
Burová
Němec
Čecho
Salisbury
Chamberlain
Anglie
Afrika
Salisbury Evropa
11
article
počali se v ní rozmáhat a roztahovat, počali
usilovat, aby jim cizákům Burové přiznal
rovné právo občanské a volební, jaké mají
sami.
Burové však zcela správně nechtěli.
strachujíce se těch cizáků a poddaných
vlády anglické, že by použili svého voleb-
ního práva proti nim domorodcům a nabyvše
většiny, mohli jednoho dne prostě uhla-
sovat zrušení samostatnosti republiky trans-
vaalské a podrobení vlasti jejich koruně an-
glické. Toto nebezpečí měli Burové stále na
očích a proti němu se opatřovali děly a ruč-
nicemi. Když pak Angličané pod Jamesonem
již odvážili se úkladné výpravy ku Johannes-
burku, když perfidní Chamberlain otáčel
země Burů napořád hrozivějším řetězem
anglických vojsk: tu vlastenci burští sobě
řekli: »Nečekejme dále, ale předejdéme
útok nepřátel!« — »Odstupte od hranic na-
šich, sice vás od nich zapudíme!« znělo
ultimatum Krügrovo, učiněné asi v domnění,
že Angličané se zaleknou a odstoupí. Leč
oni tak neučinili a tak Burové, vyčkavše tří
dnů, udeřili na ně. —
Smí a může je kdo proto před soudem
dějin obviňovat, že oni spor začali a zavi-
nili? Smí a může za tohoto stavu věci
vzdělaný národ anglický činiti sobě nejmen-
šího práva na vlasť Burův? Či není to ho-
lou loupeží, holým pěstním »prá-
vem« středověkým, jménem kteréhož chce
lord Salisbury podmaniti Transvaal koruně
anglické a oloupiti statečný ten národ o jeho
neodvislost jako nešťastné národy Indie
A kdyby jim sebe větší samosprávu pod
žezlem Anglie sliboval: vždy zůstanou ruce
Angličanů poskvrněny loupeží státní neod-
vislosti šlechetného lidu toho.
Že toho necítí duše anglického národa.
že se proti tomu nevzpírá a nebouří, to
smutným důkazem, jak dala se otráviti je-
dem Disraeliho, jenž první proti šlechiet-
nému Gladstonovi rozdráždil mysl anglickou
opojnou myšlenkou výbojného imperialismu.
Burová
Angličan
Jameson
Johannes
Chamberlain
Bur
Burův
Disraeli
Gladstone
Salisbury
Transvaal
Indie
Anglie
12
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 11. listopadu.
Ruský hlas o české politice ve Vídni
»CET« píše: Čeští poslanci na říšské
radě svými řečmi znova obrátili všeobecnou
pozornost na rozkolisané Rakousko. Oči kul-
turných národův upírají se na
Čechy a jejich hrdinný boj. Ruský
tisk v poslední době práve
tak jako francouzský se sympa-
temi, jaké zřídka projevují jiným
národům, všímá si kulturného i
politického snažení Čechů aje
uznává za slovanský předvoj na západě. Fran-
couzští spisovatelé, na př. Chéradame, projevili
takovou znalost položení českého národa v Ra-
kousku, jakou se i mezi Slovany málokdo
může pochlubiti.
List myslí, že sympatie poctivých lidí
národů k Čechům budou se stále prohlubovat
i rozšiřovati také na jiné západní Slovany
Osudu Poláků pode jhem německým všímají s
už listy francouzské, anglické, italské, španělské
portogelské, holandské, rumunské i švědské.
Sblížení Ruska s Uhrami.
Sensaci vzbudí úvodní článek »HoB. Bpex.
o významu návštěvy velikého knížete Michaila
Nikolajeviče v Uhrách. Radostné hlasy uherského
časopisectva, vítající vzácného ruského hosta.
učinily v Petrohradě nejlepší dojem. »Honoe
Bpena« kvituje madarská pochlebenství a praví-
Čecho
Fran
Chéradam
Nikolajevič
Praha
Vídeň
Rakousko
Čechy
Rusko
Uhry
Petrohrad
Honoe Bpen
13
article
»Mezi námi a Uhry není propastí, jak se ještě
nedávno mohlo zdáti. Hospodářské a obchodní
tihnutí Uher na nejbližší Východ, na Balkán
přes Bosnu a Hercegovinu i Srbsko, nevylučuje
možnost mírného soupeření. Zbývá o táz ka
o Slovanech: Slovácích, Srbech
Chorvatech a podkarpatský ch
Rusech. K vůli nim uherská vláda byla ne-
jednou napadána. Není ovšem v naší moci.
abychom změnili své sympatie k národům s námi
příbuzným, ale za to je v moci Uhe
postaviti je v takové podmínky ná-
rodního bytí, aby nepotřeboval
našeho soucitu. Učiniti to nebylo by
Uhrám příliš těžko ani nebezpečno, jakmile se
jim dostalo ujištění, že uznáváme
trvání uherského království ze
nevyhnutelné, aby zachována byla
ve střední Evropě rovnováha. Tato
nevyhnutelnost jest ode dne ke dni patrnější
neboť německý »Drang nach Osten« příliš ote-
vřeně sbírá své síly. Rakousko již praská ve
všech švech, jak se v něm pangermanism roz-
tahuje. Také Uhry musejí věděti, že brzy státi
budou proti »Drangu nach Osten« hrudí prot
hrudi. Kdyby pangermanism zadávil Rakousko.
nezastavil by se před nedolknutelností Uher
Uznávajíce, že zájmy jejich rovnoběžny jsou
s našimi, Uhři nejsou neochotni, rozptýliti ne-
dorozumění, která nás různí a přejí si, abychom
jim vyšli v ústrety. Avšak my bychom si přáli
viděti, že také Uhři hotovi jsou vyjíti v ústrely
nám ne pouze slovy, nýbrž i skutky.«
Nyní tedy jest na Maďařích, aby promlu
vili vážně a upřímně.
Uher
Slovák
Srba
Chorvat
Ruse
Osten
Uhry
blízký východ
Balkán
Bosna a Hercegovina
Srbsko
Evropa
Rakousko
Slovan
14
article
Protiministerští socialisté
francouzští
spojili se nyní na sjezdu svém v Ivry v jednu
velikou skupinu. Na ulicích napadeni byli po
lieií, jež jim chtěla vyrvati rudě prapory. V re-
soluci přijaté vyslovily odsouzené tu obě skupiny
(guesdisté a blanquisté) opovržení Millerandov
a nazvaly jej »zločincem«, jenž za ministerské
křeslo prodal své zásady. Bývaly doby, a není
tomu dávno ještě, kdy se i naše listy sociali
stické Milleranda proti našim úsudkům náramno
vášnivě ujímaly.
Francouzská „žlutá kniha“ o Číně
Minulý týden byla rozdána členům parla-
mentu francouzského »žlutá kniha« o Čině
obsahující akta od 1. června až do 10. října
roku 1901. Ke konci obsahuje »žlutá knihae
některá data: 1. O všeobecném obchodu mez
Francií a Čínou; 2. O kapitálech ve veřejných
činských půjčkách uložených; 3. O železnič
ních a důlních koncessích, jež byly dosaženy
francouzskými společnostmi v Číně; 4. O fran
couzských obchodních osadách a o majetkovém
právu v Čině. Ze zprávy rovněž vysvílá,že
vývoz Francie do Číny roku 1893 5,636.000
fr. obnášel, kdežto nyní na 34 mil
liny sto upl.
Kurovnání franko tureckého sporu
Francouzské loďstvo té chvíle snad již —
dle rozkazův daných — odplulo od ostrova
Mytilene. Zakotví prozatimně ve vodách řeckých.
před Syrou, kdež bude nepochybně vyčkávati
jakým tempem sultán prováděti bude koncese
Francii učiněné a námi již sdélené. Pařížský
»Figaro« naráží na zajímavý možný, ač ovšem
nezjištěný důvod, jenž snad vede Francii k od
volání loďstva, tak řikaje, od ústí Dardanell. List
praví nejprvé, že ústup loďstva francouzského ve
Francii trapně působil a že v cizině vyvolal iro-
nické poznámky, že tudíž jest na nejvýše zá
Millerand
Figaro
Ivra
Čína
Francie
15
article
V drobném pvodejit
raní čí-lo o sobě . . . a
odlpoliední
. . . na t
e dlialkách na venkorš-
ranní éílo. . . . .
sdpolední . . . . . . . . 3
Inseráty
platí se hetové vapřel.
Předplacení a inserty příjisaá -dmlst-
stracs v Mariauské vlici č. 3
Tam nscházají se též redakea
tiskárna s expedlce „Národních Listě“
Rukopisy se nevraeni
16
article
hodno, aby důvody odvolání loďstva byly v parla-
mentu objasněny — táže se pak — má-li snad
Francie úzkost před svými vlast-
ními přáteli a zdaž hrozilo nebez-
pečí allianci s Ruskem, jak se prý
o tom — »jístě bezdůvodně«, dokládá list —
i v Paříži šuškalo.
»Temps« oproti tomu nazírá na skoncování
sporu velmi optimisticky a očekává od energi
ckého prý postupu Francie přiznivé důsledky pro
celou Evropu. List konstaluje ostatně, že to bylo
od 30 let poprvé, kdy se Francie proti někter
evropské »velmoci« ujala násilných prostředků.
Jak vidno, v samě Francii nejsou dosud za jedno
o příčinách a důsledeích mírného skoncování
sporu. V cizině, mimo Anglii, jež jest spokojena,
tím méně.
Poplach v Novém Yorku
pro porážku korrupční, dosud všemohoucí eligny
»Tammany Hallu« — ovšem jen v kruzích této
— jest veliký. Za to po volbách obecních hlásí
se k reformnímu »Velkonovoyorskému demokra-
tickému klubu«, jenž byl pro volební zápas proti
ostatní části demokratů »Tammany Hall« hájícíeh
založen, množství členů. Soudí se, že hlava
elipuy poražené, Crocker, uprchne do Anglie
dříve, než bude zavedeno proti němu vyšetřo-
vání pro různé šmejdy. Nový starosta Seth
Low chce zavésti správu čistě věcnou, nestran-
nickou. V táboře »Tammany Hallu« jest úplná
derouta.
Crocker
Rusko
Paříž
Francie
Evropa
Anglie
Nový York
Tammany Hall
Seth Low
17
article
Všestudentská schůze v české
vysoké škole technické.
Všestudentská schůze v české
vysoké škole technické.
Projevem manifestačním a spolu imposant-
ním možno označiti akci, včera provedenou po-
sluchači českých vysokých škol pražských ve
prospěch zřizení slovinské university v Lu-
blani a druhé české university v Brně
Spravedlivý tento požadavek doznal ve veškeré
naší veřejnosti upřímného a opravdového souhlasu
a zejmena kruby studentské se zápalem odhodlaly
se požadavek zřízení obou universit podporo-
vati. Za tim účelem svolana byla na včerejší
odpoledne schůze, na níž mělo být pro tyto
požadavky manifestováno. Schůze měla se ko-
nati ve velké posluchárně v prvém patře české
vysoké školy technické, ale pro velký nával
studujících techniky i z university místnost tato
byla velmi malou a proto povoleno konati schůz
na rozsáhlém nádvoři techniky.
Do schůze se dostavili pp. prof. Hrázs ký.
prof. Stokla sa, dále poslanci dr. Grégr.
dr. Fiedler, dr. Pantůček a dr. Baxa
Za předsedu schůze zvolen byl pan professon
Hrázský, za místopředsedu p. prof. S to-
klasa, za zapisovatele pp. Roz košný
Pštross, pořadateli pp. Schrotz
Volenec.
profesor
Hrázs
Stokl
doktor
Grégr
Fiedler
Pantůček
Baxa
Roza
Pštross
Schrotz Volenec
Brno
český vysoký škola technický
18
article
Předsedající pan prof. Hrázský uvílal
nejdříve slovinsky přítomné studenty jiho-
slovanské a poukázal k tomu, že počet jich
rok za rokem na našich školách vysokých
stoupá, a že tudíž přání za zřízení nové uni-
versity v Lublani je odůvodněno. Zmíniv se pak
o tom, jaké překážky se vyplnění této žádosti
v cestu staví, uvedl, že národ slovinský obývá
šest zemí, že jest mnohem četnější než Vla-
chově a hnutí pro sluvinskou universitu že da-
tuje se od r. 1787. Od roku 1810—1813
přednášelo se slovinsky v Lublani. Řečník po-
kračoval česky takto:
Přihlédněme blíže k domnělým důvodům,
které se proti zřízení vysokých škol slovanských
uvádéjí: nejprve jest to prý nepatrný počet malých
národů slovanských. Námitka tato jest nespráv-
nou a řečník dovozuje, že v této polovině říše
profesor
Hrázský
Lublaň
Vl
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze země Beduinů.
Výzkumy českého cestovatele.
Obrovský polouostrov arabský, pětkráte větší
královstvi a zemí pod žezlem habsburským spo-
jených, samostatnému zemědilu podobný, byl ve
starověku a za prvých dob středověkých mnohem
lépe znám, než za hloubavých dnů našich.
Angličané, Francouzi, Němei i my, slabi svými
poměry, Čechové vysíláme za nejnovějších do
odhodlané a vědecky vyzbrojené průkopníky,
kteří nevážíce ani nepřízně podnebí ani neschůd-
nosti krajiny podnikají smělý boj o prozkoumání
tajin arabského vnitrozemí. Francouzové Saint
Arnaud a Halévy objevili báječnou Sábu a
úchvatné její památky starověké, Němec baron
Maltzan zkoumal Hadhramant a Euting odvážil
se do nepřístupných oás Teimy a el-Oly, Angličan
Trumbull pronikl do pouště edomské i objevil
slavnou Kadeš Barneu a dva synové vlasti naší.
jeden z jihu a druhý ze severu, dostali se do
končin, do nichž dosud nevkročila noha civili-
sovaná. Némecký žid pražský dr. Edvard Glaser
čtverou výpravou z Jemena a Hadhramanta
razil cestu evropskému poznání do pustin jiho-
arabských a statečný český Moravan dr. Aloj
Musil, vedle předčasně zemřelého Antonina
Steckra prvý náš cestovatel výzkumný, zjednal
si uznání všeho učeného světa opětovanými
zkumnými cestami, jež překvapujícími výsledky
byly korunovány. Nejnovější cesta právě šťastně
skončená i se znamenitou kořistí vědeckou ač ni-
koliv bez obtíží provedená, připomíná ve mnohém
podniky starých cestovatelů českých, Harantovy
a Cerninovy.
Angličan
Francouz
Arnaud
Halévy
Němec
Maltzan
Hadhramant
Euting
Trumbull
doktor
Glaser
Moravan
Aloj Musil
Antoninus Stecker
Harantův
Cerninův
Sába
Ola
20
article
Ve starověku vyvinula se v Arabii na dvou
stranách, v Sábě i na pobřeží Perského zálivu.
prastará vzdělanost. Závisela na ní jak kultura
babylonská, tak i syrská a snad i egyptská. Nej
novější dobou zjištěno, že záhadná zlatonosná
semě Ofir, z níž plavci týrští přiváželi Salomonu
israelskému a jeho nástupeům zlato a vzácné
plodiny jihu, prostírala se po obou březích Per
ského zálivu a na jeho ostrovích. Objeveny
v jihoafrické zemi Mašonův antické trosky měst.
skulpturami zdobených, které projevují nepo-
chybný původ z jihoarabské Sáby. Plolemaiovci
Římané i Byzantinci kupčili velice živě s Arabi
a ještě Marco Polo v Ormuzu a v přístavech
malabarských nabyl od kupcův arabských zprávy
zevrubné o všech krajích od Habeše až po
Zanzibar i Madagaskar.
Význam Arabie povznesl se opět v XIX. stol.
jednak výpravou Mehmeda Ali paše proti fana-
tickým Váhábitům, kterouž byla opět vnitřní
Arabie civilisovanému světu otevřena, jednak
povznesením Rudého moře za nejpřednější cestu
mořskou, spojující Evropu s jižní a východní
Asií, s východní Afrikou a Australií. Proto po-
kládáme za národní důležitost českou, že se
vyskytl muž českého rodu i českého srdce,
který jal se způsobem neobyčejně energickým
řešiti záhadu vnitroarabskou.
Mašonův
Říman
Byzantinec
Pola
Mehmed Al paš
Arabia
Sába
perský záliv
Ofir
Habeš
Zanzibar
Madagaskar
rudý moře
Evropa
Asie
Afrika
Austrálie
Arabia civilizovaný svět
21
article
Dr. Alois Musil, professor v Olomouci, na
rodil se r. 1868 v hanácké vsi Rychtářově
u Výškova z rodičů rolnických. Gymnasijní
studia dovršil na Mýtě Vysokém, kdež lásku
k idejným snahám vštípili vnímavému jinochu
dva posud na ústavě působíel zasloužilí učitelé,
ředitel Václav Hospodka a professor P. Matěj
Dušek. R. 1887 vstoupil Musil na bohosloveckou
fakultu v Olomouci, kdež professor Mlčoch do-
vedl v posluchačích svých buditi zájem pro děje
i památky staroorientálské. R. 1891 byl Musii
na kněze vysvěcen, načež 20. června 1895
došel na téže fakultě hodnosti doktorské. Mezi-
tím již vzdělával se v jazycích východních
i byl vyslán do Jerusalema, aby se tam odborně
vzdělával na Eeole biblique, řízené vzdělanými
a zvlášť o prozkoumání Palestiny zasloužilými
francouzskými Františkány. V Jerusalemě obíral
se Musil horlivě studiem biblických starožitnost
a u zvláštních učitelův oddal se studii he-
brejského a nynějšího arabského jazyka, jaký
se mluvi v Syrii a v severozápadní Arabii.
Eeole biblique pořádá každoročně s cho-
vanci svými informační cesty, aby poznal
doktor
Musil
Hospodka
P Dušek
Mlčoch
Musie
Olomouc
Rychtářov u Výškov
Jeruzalém
Palestina
Sýrie
Arabia
22
article
z vlastního názoru země s biblickou mi
nulostí úzce sloučené. Také Musil zúčastnil se
těchto exkursí a navštívil Egypt i Sinaj, nebyo
ale způsobem cesty té valně nadšen. Dle vlast
ního doznání měl z ní především ten užitek,
že poznal, jak se costovati — nemá.
Proto pomýšlel na samostatnou cestu infor-
mační a prázdnin r. 1896 užil k prvé cestě
arabské, pod ochranou tureckých úřadů konané.
byl tu svědkem obdivuhodného zápasu staro-
bylé, samostatné ústavy jednotlivých osad.
rodův i čeledí s nařízeními silné a centralismu
oddané vlády turecké. Cestovateli zželelo se pa-
triarchálných těch řádů, živě připominajících na
poměry za dob starozákonných a klinopisných.
nyní však k zániku odsouzených. Z takových
úvah vznikla stěžejná myšlenka, prozkoumai
život arabský v minulosti, jak se do našich
dob zachoval.
Musil
Egypt
Sinaj
23
article
Vrátiv se z cesty prvé, rozvinul Musil ob-
divucodnou činnost průpravnou, k níž ovšem
Jerusalem výborně se hodil. Studoval arabská
nářečí, vyhledávaje Beduiny v Jerusalemě
i v okolí, hleděl získati si přátel mezi tureckými
hodnosty i mezí beduinskými šeichy, aby těžil
z jejich pohostinné ochrany, a zevrubně obíral
se studiemi topografickými se zřením k severo-
západní Arabii a sice netoliko knižnými, nýbrž
i vlastními. Za krátko procestoval všechen roz-
sáhlý a nehrubě přístupný kraj od Vád
ez-Zerka (údolí biblického Jaboka) až po Vád
Músu v okoli ssutin někdejší edomské stolice
Petry, od roklí na břehu Mrtvého moře a Vád-
al-Arabi až k cestě poutnické, vedoucí z Da
masku do Mekky.
Z počátku r. 1897 meškal Musil v Bejrútu.
kdež vědecké ústavy při jesuitské universitěa
různé evangelické missie jemu usnadňovaly tři
dění nálezův a nabytých zkušeností. V květnu
r. 1897 vydal se na druhou svoji výzkumnou
cestu. Východištěm byla důležitá Gaza, odkudž
dal se po někdejším rozhraní palestinsko-edom-
ském po Ain Gdés a Arad. Odtud u velikém
kruhu jižně Mrtvého moře skrze někdejší Moul
a Ammon na východ, pronikl až do nepřistupné
tajemné vysočiny hauránské, bral se dále do
oásy palmyrské, do Homsa v údolí orontském.
do pohoři pověstných Nusejrů, v nichž dlužno
spatřovati potomky někdejšího obyvatelstva
severosyrského a vrátil se napříč Libánemdo
Bejrúla.
Musil
Músa
Petro
Arab
Ammon
Jeruzalém
Mekka
Bejrút
Arad
24
article
Tato cesta svým rozsahem sama jest vážný
výkon cestovatelský. Když uveřejněny předběžné
zprávy o výsledeích cesty, vyzvala vídeňská
akademie věd Musíla, aby na náklad její pod-
nikl výzkum někdejšího Edoma, krajiny dotud
málo prozkoumané. Musil uvázal se v čestnou
úlohu a nastoupil 1. března 1898 pouť novou.
Z Bejrůta dal se na jih foinicko - palaestinským
pobřežím skrze Sidon, Tyros a Akkon, odtud
pak skrze Nazaret a Jerusalem do Gazy. Živé
a hlučné pomezní město toto bylo opět výcho-
dištěm třetí již cesty Musilovy, jejímž předmělem
nejprvé byla krajina až po egyptskou hraniční
stanici el-Ariš, načež prošel pouští sinajskou do
Abde a pronikl západní roklí Vádi el- Arabí do
přístavu Akaby při východní zátoce rudomorské.
Neváhal pustiti se dále do krajin sotva dle
jména známých a pro spory turecko - beduinské
téměř nepřístupných. Směrem byla mu staro-
věká silnice, která vedla do někdejšího Maánu
nebo krajiny midjanské skrze edomskou Petru.
Fenín a Madábu, kdež se mu podařilo překro-
čiti turecké hranice a proniknouti do samostatné
Arabie.
Tu ocitl se Musil ve zcela jiném ovzduší.
v území svobodných kmenů beduinských, kteř
kočujíce na širém prostranství mezi Palaestinou.
Musil
Musilův
Abd
Petr
Palaestiný
Sidon
Tyros
Akkon
Nazaret
Jeruzalém
Gaza
Akaba
Arabia
akademie věda
Edoma
Bejrůt
25
article
Syrií a Mezopotamií, živí se namnoze loupeží
Karavany buď si volnost od nich vykupují, bud
opatřují se — ovšem za značný peníz — ne
spolehlivou ochranou vojenskou. Ale zákon po
hostinství a pobratimství jest u nich svatý tak
jako za prvých záblesků dějinných. Musil uži
těchto vlastností výhodně. Sbratřiv se se šeichem
Talaálem min al Fájer, účastnil se s nim váleč
ných výprav proti kmenům pouště a tím na
skytla se mu příležitost proputovati krajiny
v poušti dotud Evropanům naprosto neznámé
Nový svět, velikolepé hroby dávné svérázné
vzdělanosti, objevily se užaslému zraku českého
badatele,
Na zimu r 1898 vrátil se Musil do Evrop
a podal zprávu o svých výzkumech vědeckým
společnostem, mezi nimi i České akademii věd.
Ministerstvo vyučování uvažujíc o potřebě, aby
výsledky Musilovy byly náležitě zpracovány, vy-
pravilo bzdatele za hranice. Pracoval v orien-
tálském oddělení britského musea v Londýně.
pobyl v Cambridgi, Berlině i Cařihradě, všudy
srovnávaje, třídé, shledávaje a nápisnou kofiso
svou k vydání upravuje.
Literární činnost Musilova měla dotud ráz
připravný. Česká veřejnost zvěděla o podnicích
svého krajana z kratičkých zpráv v brněnské
»Hlidce« a ve »Věstníku České Akademie«.
Fájer
Evropan
Musil
Musilův
Sýrie
Evropa
Londýn
Cambridge
Berlín
Cařihrad
Český akademie věda
britský muzeum
Český akademie
26
article
Teprve v počátku r. 1901 podal Musil
vídeňské akademii věd první část svého místo-
pisného díla »Kusejr Amra und andere Schlössen
östlich von Moab«.
Akademie vídeňská navrhla ministerstvu,
aby vypraven byl dr. Musil do Arabie na novou
cestu. Tenkráte měl být Musil vůdcem samo-
statné výpravy vědecké, ne toliko archneologické,
nýbrž určené i pro zisk věd jiných. Několik
odborníků mělo býti vyzváno, aby se přidružili
Z přihl šených zbyl však jediný A. L. Mielich,
maliť předmětů východních.
Dr. Musil vystrojil se na cestu zcela způ-
sobem beduinským. Bradu i tvář dal si obrůsti
vousem, přes bedra měl ručnici, za pasem
několikeré bambitky, v ruce třímal dobře oko-
vanou a sekyrkou opatřenou hůl. Hlavu kryl
turban, týl ašiji bělostná vlněná rouška prot
úpalu. Hlavním eílem této výpravy byl tajemný
zámek Amra, jejž dr. Musil již r. 1897 objevil
a r. 1898 i 1900 navštívil. Jest to pravá po-
hádka z východních niv, čteme-li v listech
Musilových, že shledal na sténách tohoto ne-
přistupného, v mrtvé poušti položeného a od
obyvatelstva beduinského s tajemnou hrůzou
pozorovaného hradu přes 320 obrazů překrásné
umělecky provedených, některé z nich v obrov-
ských rozměrech, jeden na př. 9 m. zdéli
2.80 m. zšíři. Jako v egyptském Benihasánu
Musil
Kusejr
on Moab
doktor
A L Mielich
Musilův
Arabia
akademie věda