1. dubna 1903.

Číslo 90.

NÁRODNÍ LISTY.

Strana 3.

tastrofální, jest volen velmi ne- šťastně. Nikdo z nás takovou politiku vésti nechce, ale co můžeme žádati a co odpovídá programu národní strany svobodomyslné jest, aby politická činnost poslaneů našich a jich opposiční stanovisko proti každé vládě vídeňské, jež sloužiti bude dosavadnímu systému, bylo neo- chvějné, vytrvalč, vnítřním pře- svědčením skrz na skrz pronik- ntě, vždy věcné a důstojné. D- edně provozováns, takováto po- litika nemůže se minouti se zda- rem. Výčitka českého poslance dra. Kramáře, adresovaná českému voličstvu — že pokračování v obstrukci známená politiku katastrofální — spadá na něj zpět, neboť nikoliv voličstvo ně- jakým Hlasováním, ale výkonný výbo strany a klub poslanecký na ob- strukci se usnesli. (Výborně !) My nikdy jsme nepředpisovali a nebudem také předpisovati poslancům našim taktiku, avšak, jestliže poslanci zvolili sobě taktiku ob- strukční, jestliže zvedli zbraň, kterou. Némci byli odložili a jestliže poslanci naši ještě pře nedávnem správně uváděli důvody pro tento tak- tický postup obstrukční, — bylo jeji ch povinností, aby veřejnosti změnu v taktice své vysvětlili způsobem takovým, jenž by vylučoval každo pochybnost o tom, jakoby česká delegace ve svém opposičním o- poru proti vládě ochabl.

Pan dr. Kramář jeví se však následkem setrvačnosti českého voličstva na poslanci zvo- lené taktice obstrukční velmi nervosní a roz- čilený. Jinak nedovedli bychom si vysvětliti jeho beztaktní výrok o nevděčnosui voličstva na Starém městě, jež zvolilo sobě poslancem pana dra. Baxu místo p. dra. Nováka. Česká dele- gace zasadila se o to, aby Praze dostalo se podpory státní 16 mill, korun a jednala jen dle své povinnosti. (Výborně! Tak jest !) Pod- pora 16 mill. korun jest plně odůvodněna věc- nými potřebami Prahy a úkoly, které za stát vykonává, a nemůžeme ji považovati za žádný zvláštní akt milosti vládní. Voličové staroměstští nehlasovali pro dra. Nováka, poněva dz chtěli naznačiti volbou dra. Baxy své neochvějné opposiční stano visko, pevné odhodlání vytrvat v boji proti Vídni a svou nespoko- jenost s nevysvětleným obratem české delegace. Volba staroměstská jest výstrahou, adreso- vanou na vedení českého klubu. Národ ohromné většině žádá na svých poslancích, aby politická činno s jejích byla vždy v souhlasu s pro- (ramem strany svobodomyslné. aby politika jejich byla neodvi slá. rázná i prozíravá a aby nepodlehli poslanei vášně prosté vytrvalosti dra. Körbra. Jestliz však vedení strany neustále vyhledává spojení se stranou staročeskou, o níž nemůžeme říci, že by byla stranou lidovou, svobodomyslnou pokrokovou a jestliže z úst předáků strany čast slyšíme projevy, že mezí nimi a Staročechy není rozdílu, pak není divu, že voličstvo svo- bodomyslné stává se nedůvěřivým a jest zne- pokojeno.

Mám pevné přesvědčení, že z daných poměrů jest jednotné sil- sné strany svobodomyslné v náro- odě českém nutně třeba, avšakk udržení a upevnění jejímu mus býti krásné programy a zásady ne- jen hlásány, ale také prováděny. Nejužší styk lidového svobod- myslného poslance s voličstvem jest ovšem první podmínkou zda- ru, první podmínkou souladu souzvuku mezi poslancem a lidem jím z astupovaným. Bez této korrespon- dující součinnosti poslance i voličstva není žádný úspěch politický možný. Výbor Novoměstského občanského klubu již ve schůzi své dne 23. března 1903 konané, usnesl se žádati výkonný výbor za svolání sjezdu důvěrníků. Svolání sjezdu stalo se skutkem ben naší ingerence a mám za to, že tento postu měl býti již dříve zvolen a mohlo býti zabrá- něno zmatkům ve straně se vyskytnuvším. Na sjezdu důvěrníků bude moci výkonný výbor podati zprávu bez kliček a bez okolků schválí-li sjezd důvěrníků stanovisko vyčkávae klubem poslaneckým zaujaté, pak zajisté přispěje to více k uklidnění nežli všechny dosavadní sprojevy této olázce věnované. My, velectění pánové, jsme všichni př vrženci národní strany svobodomyslné z pře svědčení, poněvadž souhlasíme s programem strany, jenž v podstatě znl: 1. neodvislost státu českéh v mezích říše rakouské; 2. uskutečnéní naprostého ro ného práva jazykového; 3. boj proti postupu zpáteč- nictví a klerikalismu; 4. rozvoj ústavních řádů duchu pokroku, rovnosti a pol tické svobody; 5. pěstění vzájemnosti s ostat žními slovanskými národy.

Dokud poslanci naši jednat budou v mezích tohoto program upřímně a věcně a dokud zaují- nati budou rozhodné opposičn stanovisko, jež bylo již sjezdem ymburským jim uloženo, nemus míti obavy o důvěru českého vo- ličstv a. (Výborně! Výborně ! Potlesk.) Pan Lambert Novotný praví, že má-li se upřímně a otevřeně mluviti o nynějším směru politiky české, nemožno vyhnouti se ostré pole- mice a kritice slov i skutků naší strany. Po- slední doba vykazuje se třemi rozhodujícími momenty: manifestem strany, uveřejněním ná- vrhu zákona jazykového, staroměstskou volbou říšského poslance a řečí dra. Kramáře v Ta- boře. Řečník probírá podrobně tyto »události« posledních dnů, vytýká, že v navrhované osnově zákona není jasně a zřetelně stanoveno, že úřadníci státní jsou povinni znáti oba jazyky zemské. Nedávný manifest strany obrat v poli- tice české ani nevysvětluje, ani neodůvodňuje, naopak dokazuje tvrzení jednoho zdejšího lislu, že po smrti Riegrově stali se Mladočeši delnitivními Staročechy. (Tak jest. Výborně!) To ostatně doznal i dr. Kramář, jenž ny- nějlí postup české delegace ospravedlňioval tím. že do strany vstoupily živly staročeské a reali- stické, což vlastně mělo znamenati, že živlyty natyly tam převahy a zmocnily se vedení strany. právozujíce tak na jmeno svobodomyslné strany politiku stran vlastních. Jaký to obrat v posled- ních letech! V boji o jazyková nařízení byl po- slancům vítán opposiční projev českého lidu, nyní však, kdy národ opět vyzývá poslance své k zaujetí posice válečné, k útoku rozhodnému, kdy samo voličstvo protestuje proti tomu, aby síla lidu českého byla podceňována, tu při- cházejí vůdcové naši, aby tlumili spravedlivý hněv jeho a aby troubili k naprostému ústupu.

Pánově, jsem přesvědčen, že volba staroměstská byla posledním mementem pro poslance a správ- ným jest názor, že voličstvo při volbě této uká- zalo se býti důsledným, ale nedůsledným ukázalo se vedení strany (Výborně!) které dnes přesvěd- čení a odhodlání lidu podceňuje, odbývajíe je slovem »populárnost«. Politikoré naši, místo aby čerpali posil z radikálnějšiho smýšlení voličstva v boji proti Vídni, místo aby, poukazujíce na odvahu ná- roda postoupiti krutý boj, sami poslanci naš podáváním nesprávných výkladů o hnutí v ná- rodě, dodávají odvahy našim nepřátelům. Nyní kaceřují poslanci tak zv. »popularitu«, dřiv však jedině k vůli popularitě bili se za svoji vymoženost, totiž za jazyková nařízení. (Tak Řečník končí prohlášením, že nutno volati poslance k zodpovědnosti za skutky jejich, aby se zabránilo, by jména strany nebylo zneuží- váno ku pěstování každé jiné politiky, jen n vskutku svobodomyslné. (Výborně, hlučný po- tlesk.) Pan MUDr. Viktor Sedláček stěžuje si, že se koná málo schůzí voličských, kterých by bylo zejmena v nynější době hojně třeba, do- vozuje, že každému sledujícímu konání našich zástupců musí se zdáti, jakoby vše nebylo tak heské jak se ličí a žádá na poslancích českých možný boj politický, na který 52 poslanci ná- rodní srany svobodomyslné plně stačí, jen ne- dajíli se ničím a nikým zviklati. V energickém hájení potřeh našich by se zajisté sešli vždy všichni čeští poslanci, ať náležejí tomu neb onomu směru, )sn kdyby byl na mysli cil nikoliv osobní prospšchy a slabosti. Energický postup našich poslanců mue poučiti vládu, že národ veský chce své kulturn a hospodářské prospěchy vředevším pro sebe. že má na ně právo, že chce pouze své. Bohu- žel však z poslanců různých stávají se poslane vyjednavači, kteří se spokojují pbuhými sliby.

(Souhilas. ) Řečník praví dále: Žádné vyjedsávání Buď nám povolí vláda po dobrém anebo p zlém. Po dobrém jsme nedostali nikdy ne. proto zbývá jen přinutiti vládu, aby dala p zlém. Co se stane pak? Vláda parlament roz- pustí a buď vypíše nové volby anebo bud vládnouti absolutisticky. Absolutismu se nemu- síme obávati, jak se nám namlouvá. Vypíšou- se nové volby, dostanou se zajisté do parla- mentu mnohem ráznější poslanci než jsou ny- nější. (Souhlas. ) Řečník vytýká na to poslancům národní strany svobodomyslné, že propustili brannou předlohu, že připustili první čtení rozpočtu předloh vyrovnacích, že odložili svedení ohlá- šeně hlavní bitvy do výborů a že předáci našich poslanců diktují, ostatní se pak mlčky dávají ovládati. Obíraje se pak posledním manifestem ni ských poslanců národní strany svobodomyslné praví řečník, že konečná vlastenecká slova mani- festu jsou dnes pro nás bez ceny. Výsledek manifestu jest: více dělati nemůžeme ňež jsme dělali, poněvadž máme přemocné nepřátely vláda i přes naše hlavy si pomůže § 14. (Hauba !) Poslanci by měli jíti mezi své voliče a říi jim upřímně a otevřeně, proč změnili svou tak tiku, proč propustili brannou předlohu a umož- nili první čtení rozpočtu a uherského vyrovnání.

Řečník odmítá pak výtky, učiněné v Táboř posl. drem. Kramářem voličům staroměstským a žádá, aby poslanci čeští mluvili v parlamentě vídeňském pouze česky. Až se bude tak díti, pak nadejdou doby, kdy se bude musiti s námi jednati jinak. Národ český bude pak nabývati váhy, poněvadž v ministerstvech a v nejvyšších úřadech státních bude vždy několik lidí češtiny dobře znalých, aby se dovedli domluviti s po slanci českými. Když tak budou postupovati Poláci, Slovinci a Vlaši, když všichni budou svým jazykem mluviti, bude se musiti uvažo vati, aby tento neudržitelný stav ve vídeňském parlamentě se odstranil. Náprava stane se z jisté jedině tím, že záležitosti, týkající se jed notlivých národů, byly by vyřizovány v parla mentech domácích a jen společné ve vídeňském Řečník končí slovy: Poslanci lidu českého by měli stále se nacházeti v opposičním posta- vení proti každé vládě tak dlouho, dokud národ nedostane vše to, co mu po právu náleží. Ne vcházet v žádné vyjednávání, nýbrž sestavit ve škeré potřeby kulturní a národohospodářské. předložit vládě, a které jsou předloženy, obno vovat, nevcházet v žádné vyjednávání s Němci poněvadž nemáme s Němci co vyjednávat. Vlád zdržovat veškeré předlohy, hlavně ty, které jej byti podmiňují. Ať se starají o všechny kulturn a hospodářské potřeby místní, okresní a zemské

Za účelem tím ať jsou v neustálém a čilém styku s těmi korporacemi místními, okresními neb zemskými, které se těmito potřebami lidu zabý- vají. Ať podávají lidu občasné zprávy o situae celkové, politické a národních poměrech našich aby lid byl neustále zpravován o všech krocic poslaneckých. Ať se nepovažuje vstup některého Čecha do ministerstva za ústupek, nýbrž za po- vinnost státu, aby byla vláda v neustálém styku s národem českým, který dnes representuje ohromnou poplatní sílu v Rakousku a který re- presentuje kulturně nejvyspělejší národ v Ra- kousku. Ať se starají vždy a všude, aby úřadníkům ať státním a samosprávným, nebo důstojníkům vojákům nebylo v ničem ukřivděno, užívají-li ja- zyka českého, kdekoliv a kdykoliv. V případu opačném ať stojí tak dlouho na potrestání vi níků, až se sjedná zákonu zadostučinění.

jest l)

Národ český pak ať provede revisi těch, kteří se nacházejí v čele české politiky a ať bez- ohledně odsoudí vše, co je naší politice česke na překážku. Dle toho ať také strana svobodo- myslná provede ve straně důkladnou očistuv hlavě a vinníky nynější zoufalé situace politické obětuje. Jsem přesvědčen, že národní strana svo- bodomyslná i dle síly početní i dle svého pro- gramu je dnes schopna říditi politiku českého národa, ale nesmí se politika česká ubírati ce- stami, které byly nastoupeny. Směr politiky ny- nější zničí stranu svobodomyslnou. Když se takovým způsobem počne v če- ském národě pracovati, pak nebude zapotřebí žádných konferencí dorozumívacích, nebude po- třebí řešiti otázku jazykovou různými paragrafy, nýbrž každý příslušník národa si ji bude řešití sám dle státních základních zákonů — česky a poslanci naši budou míti povinnost všude tam, kde jednotlivec nebude stačiti, všecko napnouti, aby zákonu a právu zjednán byl průchod. Když se vším úsilím každý příslušník ná- roda českého, ať poslanec, ať intelligent, at živnostník, řemeslník nebo dělník bude míti na paměti naše povznesení kulturní a hospodářské a všichni budou v neustálém harmonickém styku na základě kulturním a hospodářském, pak bu- deme síliti tak, pak si hospodářsky dobudeme takové emancipace, že se to bude rovnati na- šemu státnímu právu.

Naše české státní právo tak snadno a náhle nedostaneme. Ale takovou přípravou houževnatou si vše tak připravíme, že je vlastně budeme míti a bude potřebí jen sankce. (Hlučný souhlas.) Posl. dr. Ferd. Pantůček žádá, aby dríve než odpoví na jednotlivé vývody řečníků před- cházejících, mohl se dotknouti situace povšechné, aby objasnil určité zjevy, jichž vylíčení pova- žuje za nezbytné, poněvadž v příčině jich je příliš mnoho nedorozumění, a pokračuje: Pokud jde o konečný cíl naší politiky, jsou všecky lidové strany české v tom za jedno, že domáhati se musíme uznání svých histori- ckých práv a svého sebeurčení v rámci Rakouska. Však, zda možno jest praktické mu politiku jen tento konečný cíl míti na zřeteli a jen dle něho zařizovati své kroky i svoji taktiku? . Kdo obírá se jen politickým theoretiso- váním, mohl by tak činiti, kdo však stojí na půdě práce reální, ten se přesvědči, že vedle práce za oným ideálem, plniti mu jest četné úkoly bližší, běžnými potřebami národa jednotlivých jeho vrstev mu diktované. Však plnění těchto úkolů „běžných“ ne- kryje se vždy s cestou, která vede přímočárně k dosažení zmíněného našeho politického koneč- ného ideálu Vždyť důsledné provádění politiky s táto- právní vyžadovalo by vůbec, nevstoupiti ani na půdu parlamentu vídeňského, jenž sám sobě jest již negací našich státoprávních snah. Jestliže přece uznáváme, ovšem jen fakticky a s výhradou říšskou radu, dopouštíme se již tím jakési nedůslednosti, jsme již nucení uchýliti se od přímé cesty státoprávní. Podobně nedůslednosti dopouštěti se mu- síme při mnohých aktech zákonodarných a není to snadnou úlohou, zachovati se tak, abychom jednajíce na radě říšské svému principiálnímu stanovisku nepraejudikovali.

Však přece, jak již podotčeno, nedůslednost oné se dopouštěti musíme, poněvadž káže nám to netoliko program strany naší, která vzešla právě z odporu proti politice passivní a postavila se na stanovisko věcné politiky aktivní, nýbrž i prospěch národa, jenž ještě dnes nemá za- hojeny rány a odčiněny škody, které mu politika passivní způsobila, káže nám to nejen vůle volič- stva, jež od nás ochranu svých zájmů při pracíei legislativných žádá, nýbrž i rozumová úvaha. ježto nelze splnění běžných potřeb národa od- kládati až na dobu, kdy bude státního práva do- saženo, nýbrž třeba jest pracovati trvale na ho- spodářském a kulturním povzne- sení národa, i na utužení jeho politického významu, v dobách kritických na rozhodnou váhu padajícího. Z uvedeného patrno, že již sám program naší strany má v sobě jakousi, ovšem jen zdánli- vou a dobře odůvodněnou inkonsekvenci, že ji základní program sám ukládá české dele- gaci dvojí povinnost, t. j., pracovati ve smyslu státoprávním a vedle toho pe- čovati o denní běžné potřeby ná- roda.

Kdo správně chce posouditi činy české de- legace, musí obě tyto jejt povinnosti v náležitou vzíti úvahu. Kdo jen se stanoviska státoprávního činnost její posuzuje, snad ji odsoudí jako politiku příli opportunní, kdo zase pro naše snahy státoprávní nemá pochopení, bude nám vytýkati nemístní nacionální chauvinismus. Obojí úsudek jest zajisté stejně jednostran ný i stejně nesprávný. S jednostranností touto shledáváme se však netoliko, pokud jde o posouzení činů naší del gace v poměru jejich ke snahám státoprávním nýbrž i pokud jde o poměr jednotlivých konkretních úkonů k účelům a e- lům politiky aktuální. Abych mluvil konkretněji: Dnes pokládá se netoliko v delegaci samé, nýbrž v celé č eske veřejnosti za cíl naší aktuální poli- tiky: 1. restituce vnitřního úřadování českého a 2. zřízení druhé české university.

Oba tyto učely uvádím vedle sebe jako sou- řadné, stejnocenné, poněvadž, třebas by Čechy více kladly váhy na cíl prvý, staví Morava účel druhý v popředí a klub náš, jenž poslance české i moravské v sobě chová, i důležitosti Moravy jest si vědom, nesmí přání Moravanů nechati bez náležitého povšimnuti. Však ani k těmto cílům speciálním naší aktu- ální politiky nemohla se bráti delegace česká přímočárně. Majíe chrániti zájmy v šech vrstev národa i všech krajů, jí zastupovaných, nemohla dopu- stiti, aby bez ní nebo snad docela přes ní nebo proti ní byly vyřizovány četné otázky. za tím na jednací pořad přivedené. Nemohla se zajisté zachovati odmítavě nebo docela nepřátelsky k akcím, směřujícím k re- gulaci našich řek, jichž neupravenost krajinám českým milliony ročních škod působí, ke splavnění Vltavy, 16millionové subvenci praž- ské, k získání přebytků státních pokladen siro- čích pro zemi, k pojištění české techniky v Brně. ke zrušení erárních mýt, odpisu daně pozem- kové, k ochraně řepařů a cukrovarů našich před následky konvence brusselské. Však, jak měla delegace česká v době ve které překážením každé činno st rady říšské měla přiblížiti nebo domoci se satisfakce jazykové, positiv ně zasáhnouti činnost parlamentu, otázkami oněmi se obí rajícího? Zajisté nejinak, než že na čas a pro zatím zastavila se na své cestě za správnou — at právem či neprávem — pro otázku satisfakce jazykové i university moravské uznané, čiliji- nými slovy, odstavila pro záležitosti ony taktiku obstrukční.

Mnozí nám ovšem proto vytýkají nedůsled- nost. Však nedůslednost tato není v nás, nen výrazem naší slabosti a nepevnosti vůle. nýbrž jen nutným, logickým důsledkem dvojí povinnosti, nám uložené, z nichž každá jinou cestu i jiné prostředky vyžadovala. Nedůslednost tato má stejné odůvodnění jako domnělá principiální nekonsekvence v na šem programu založena, která nás donucuje, po sitivně pracovati na půdě, již principiálně po píráme. Nedůslednost rázu tohoto by nám mohl vy týkati právem jen ten, kdo z nás sňal všecky ony běžné úkoly, kdo by zastavil běh života s jeho potřebami a kdo by převzíti mohl garancii že národ náš neutrpí větších škod, z konsekvent nosul žádané, než z naší domnělé nedůsled A garancii tuto zajisté nikdo převzíti ne- může, poněvadž delegace česká vždycky při svém rozhodování vzala v úvahu a učinila pak příslušné opatření, aby nižádné její za- kročení positivní ve věci potřeb národa nebo jeho jednotlivých vrstev, pro snahy jeho za aktuálními cíli české politiky, t. j., z dosažení českého vnitřního jazyka a universily moravské nebylo praejudiciálním. Však namítne se mi, že všecky tyto moje důvody neplatí a nejsou rozhodny pro zacho- vání se českého poselstva v době poslední, ze- jmena pokud jde o propuštění branné před- lohy a prvního čtení rozpočtua předloh vyrovnávacích. Tu slyšíme výtku, že zde jsme měli ob- struovati a splniti slib, že svedeme bitvu proti nynějšímu vládnímu regimu i za svá práva ja- zyková při jednání o rakousko-uherském vy- rovnání. Mohl bych ovšem dnes o otázce této po- mičeti a poukázati prostě na nedělní usnesen výkonného výboru, dle něhož má býti svolán sjezd důvěrníků, jemuž se příčiny našeho jed nání mají vysvětliti a od něho direktiva pro bu doucnost vyžádati.

Však nechci učiniti si svou úlohu dnešn tak snadnou, maje také za to, že budou címu jednání důvěrnického sboru nepředbíhám když důvody vyložím, které pro usnesení mi nulé klubu byly rozhodnými. Bohužel, že mohu a smím se obmeziti jen na důvody, veřejnosti přístupné. Pokud jsem stopovati mohl, formuluje s výtka nám činěná asi v ten smysl, že „s li bo- vali jsme, nepřipustiti projednán rakousko-uherského vyrovnání, do- kud nedostane se nám satisíakce v ohledu jazykovém, že však jsme přes to od obstrukce ustali a tím před ohlášenou bitvou učinili o- brat, kterým jsme vládu nynější, nám nepřátelskou, posílili a posta- vení své značně seslabili. Poněvadž dosud v rakousko-uherském vy- rovnání ničeho jiného se nestalo, než že bylo prvéčtení jeho, tedy jen formální, povšechná debata, odevzdání předloh těch výborům před- cházející, provedeno, jest zajisté výtka, že jsme vyrovnání rakousko-uherské jako ta kové propustili, nesprávna a při nejmenším docela předčasna. O tom, jak se zachováme ohledně vyrovnání tohoto při práci ve výborech a při meritorním jeho jednání, ve druhém čtení, nestalo se dosu nižádného, definitivního usnese- ní, naopak, bylo výslovně usnesení o tom od- loženo a na tom učiněno závislým, jak se vláda k našim známým přáním za- chová. Tvrdí-li se něco jiného, neodpovídá tvrzení to skutečnosti.

Pokud jde o propuštění prvého čtení, mohla by nám proto býti činěna výtka jen tehdaž, kdyě by dokázáno bylo, že čtení toto podávalo v hod nou příležitost pro svedení ohlašovan bitvy, my však, že jsme tuto příležitost pro Však, velectění pánové, tomu tak není. Kdo v nynější poměry parlamentní jest zasvěcen, ter zajisté vidí, že obstruování prvého čten vyrovnávacích předloh, které na nás bylo ž dáno, netoliko by nemělo kýženého výsledku nýbrž snad opak našeho očekávání by splnilo. Neboť, co by se mohlo státi, kdybychon této cesty obstrukční použili. Záloží-li vládě na parlamentním projednání těchto předloh vyrovnávacích, pokusila by se nejprvé obstrukci naši překonati. Předpokla- dejme alternativu příznivější, že by se jí to nepo dařilo! Odstoupila by a učinila by místo vládě nám příznivější, pro spravedlivá desideria naše povolnější. Po zkušenostech sylvestrovských nemůžeme u této vlády, která bez ostychu provisorium roz- počtové § 14. povolila a která i s Uhry o užii § 14. pro vyrovnání se dohodla, před pokládat tolik pochopení pro ústavní život, že by z ode- pření parlamentního vládní předlohy učinila pří slušné důsledky. Naopak lze bezpečně čekati že by sáhla k § 14. a tím unikla útoku, jejž prot ní podniknouti hodláme a čekati to lze tím spíše poněvadž by ještě měla záminku, uzákoniti před- lohy ty pohodlnou cestou, nemajíc zodpovědnosti za jejich obsah i bez nebezpečí, že bude při me- ritorním projednávání poražena. Tuto přátelskou službu nechtěli jsme vládě a německým stranám, za ní stojícím, prokázati proto uvedením oněch předloh ve věcné jich jednání, t. j. připuštěním jich do výboru, jsme možnost použití § 14. značně zne- snadnili. Taktika tato osvědčila se již Němcům za dob jednání o vyrovnání Thun-Kaizlově, proo bychom zavrhovali vzory vyzkoušené2

Připuštění prvého čtení předloh vyrovná- vacích není tudíž nižádným obratem, nýbrž jen tahem taktickým, který má příčinu svoji i svůj důvod v nových, dříve neznámých okolnostech i poměrech, jak se utvořily po Syl- vestru, není zvrácením našeho dří- vějšíbo usnesení, že při vyrovnání rakousko-uherském vynaložíme své síly, abychom oprávněné své požadavky prosadili. Chceme loyálně splniti své slovo, pokud moc naše k tomu stačí. Jakými zbraněmi boj svůj svedeme, nemohu napřed vykládati. Taktika musí vždycky přizpůsobiti se poměrům a potře- bám okamžiku. Direktiva na dlouho napřed nebo od osob, v šiku bitevním se nenalezajících, jest co do- taktiky nemožna. Obecenstvo musí důvěřovati svým poslancům a nesmí hned je proto, že ne- mohou dojíti svých cílů, dosti rychle, podezří- vati z chabosti, tak jako nelze podezřívati advo- káta z neznalosti i neschopnosti, když naraziv ne houževnatého protivníka nebo jsa u liknavého soudce, rozepři neprovede tak rychle, jak by si strana jeho přála. Při posuzování činů české dolegace bylo by si přáti, aby byly přesně rozeznávány cíle a prostředky. V tom směru není u nás dosti kritiky a zhusta obstrukce, ač není a nemůže býti ničím jiným, než prostředkem, pokládá se za Ba, jdou mnozí zejmena ti, kdož vidí svoji budoucnost jen na troskách strany naší, tak da- leko, že hned nás vyhlašují za zrádce v ěcii programu, kde nejde o víc, než o krok tal- Lidé ti byli by schopni, nás viniti z národní zrady, třebas bychom i státního práva svého vy- dobyli, když bychom zanechali obstrukce. V příčině obstrukce samé musíme také několik slov říci. Jako každý zjev nový. appartní, tak i obstrukce, třebas by i byla mimo parlament ještě oblibenou novinkou, v par- lamentě samém již svého významu pozbývá.

Zvykly si na ni strany, zvykla si i vláda, která jí úspěšně čelí § 14. Obstrukce vůbec jest snad ještě výhodna, kde jde o to, něčemu zabrá- niti, nikoli však, kde se jedná o to, něčeho vy- dobýti. Tím však nechci říci, že bychom se chtěl zbraně této vzdáti. To nikoli! Naopak, soudí, že jí a snad brzo opětně použijeme, však varuji před náhledem, jakoby byla obstrukce zbranl nejúčinnější nebo dokonce snad prostře- dek jediný. Bude zajisté zapotřebí užiti i prostředků ji- ných i vyhledati cest nových. Důvěřujte svým zástupeům a vyčkejte vý- sledků, a pak utvořte si svůj soud. Více od vás nikdo nežádá, než přesvědčení o pocti- vosti naši práce, než dobrou vůli nás po- chopiti a spravedlivě kroky naše oce- niti. Bude-li toho, pak zajisté nevypadne soud váš nepříznivě. (Hlučný souhilas a potlesk.) Pan v. Štěpánek promlouvá o staroměstská volbě. Posl. dr. Kramář svaloval veškeru vinu při této ztracené bitvě na poměry radniční, to. však jest veliký omyl, volba tato vedena i vi- tězně provedena ve znamení protestu proti slo- vům vůdců strany mladočeské na schůzi dne. 31. ledna t. r. o mocném, silném Rakousku, jako nejbližším našem programu, o armádní řeči atd. Promlouvá o postavení »Národních Listů« a praví, že redakce ovládána a řízena jsouc poslední vůlí dra. Julia Grégra, nutné ocitá se často v rozporu s nynějším vedením národní strany svobodomyslné. Polemisuje pak s vývody dra. Pantůčka, zejmena s jeho názory o obstrukci a politické taktice a praví, že mladočeské voličstvo při památných volbách je- jich nežádalo důslednou obstrukci, nýbrž toliko politickou, demokratickou a lidovou.

Mladočeská strana zpočátku skutečné pro- váděla politiku lidovou a opravdovou, nedbala spojenců a odpor její byl tak houževnatý, že strana mladočeská i v cizině kladena jako vzor strany lidové. Obstrukce ztratila prý svůj vý- znam a cenu, nikdo prý na ni nemůže již nic dáti, ale zapomíná se, že stalo se tak jen proto, poněvadž obstrukce se vůbec neprovádí. (Sou- hlas.) Prómluviv pak o aktuálních věcech nv- nější politiky, praví, že poslanci chtějí vetříti se do lásky rozhodujících činitelů v Rakousku a do téhož kursu politiky chtějí i nás zavěsti, proti tomu všichni protestujeme a proto se roz- horlujeme. (Hlučný, dlouhotrvající souhlas.) Tajemník p. G. Moudrý navazuje na zmínku v řeči p. Štěpánkově o poslední říšské volbě staroměstské, prohlašuje, že dotýčnou zprávu do »Národních Listů« psal sám a trvá na. tvrzeních v ní obsažených za hlučného odporu přítomných členů strany státoprávní.

Pan V. Štěpánek dovozuje pak, že se p. G. Moudrý dopustil ve svém referátě o schiůzi voličů staroměstských nesprávností. Posl. dr. F. Pantůček doznává, že v pro- hlášení poslaneckém schází, jak vytkl pan I. Novotný, požadavek, že všichni úřadníci v Če- chách i na Moravě musí býti znalými obou ja- zyků zemských, ale prohlašuje, že stalo se tak úmyslně, poněvadž o kvalifikaci úřadnické se musí mluviti v organisačním statutě anebo v příslušných instrukcích, ale do zákona o uží- vání jazyků nikterak nepatří. Dále vyvrací výtky . činěné poslancům národní strany svobodomyslně, že obstrukce agrárníků byla zdolána nepřímou pomocí poslanců mladočeských a ujišťuje, že obstrukce agrární trvala pouze pomocí mlado- českých poslanců, poněvadž oni zastoupilia prohlásili, že se nesmí státi žádné násilí. Po dalších polemických vývodech páno Kreishampla a řed. Kukly vůči p. C. Moudrému, navrhl jednatel klubu p. L. Novotný následujícl ctl.

»Přislušníci národní strany svobodomyslné, shromáždění na členské schůzi Novoměstského občanského klubu v Praze dne 31. března 1903, usnesli se na následující resoluci Vzhledem kneočekávané zméně taktiky českého klubu na radě říš- ské a vzhledem ke znepokojení v celé veřejnosti zavládnuvšímu žádáme výkonný výbor národni strany svobodomyslné a český klub na radě říšské, aby od roz- hodného opposičního postupu proti vládě dra. Körbra ani o krok neustoupil dotud, pokud nebu dou položeny základy ko s plnění po-