2
masthead
V Praze, v neděli dne 9. září 1900.
Praha
4
article
v nlatě nat čadn
5
article
Na ranní a cupol. listy
předp lácí. s -
v Prazeo v sdministrani
na měer
nn čtvrt leta
s dvojí čensšket
za měste
na čtvrt let
koo
ve nlislkách: g K so
cs něsje
Poštont
na měsíe . . . .
sa štvrt laia
s avájí zšellkee
na měsl
na čiveš Jeka
6
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
7
article
Volební manifest vlády
Körbrovy.
Volební manifest vlády
Körbrovy.
tan
Rozpouštějíc parlament cislajtánský a vo-
lajíc jeho různě oprávněně voliče ku novým
volbámj vláda Körbrova vydala včera v ne-
úřadní části »Wiener Ztgu« delší poloúřadní
prohlášení, v němž předně zle žaluje na po-
savadní cislajtánský parlament, jakým že byl
od tří let vzdorným, veškeré práce se štítí-
cím lenochem, takže sním nebylo déle kob-
stání, načež vyzývá voliče, aby byl
pamětlivi pouze svých hmotných,
hospodářskýcch prospěch ů, volil
parlament lepši, hodnější, který by pilně
a ochotně v čas vyřizbval veškeré národo-
hospodářské a finanční předlohy vládní.
Wiener
Körbrov
8
article
Pokud se toho odsouzení centrálního
vídeňského parlamentu, respektive jehoojalo
vosti a neschopnosti zákonodárně týče, mů-
žeme jen se zadostučiněním podotknouti, že
jsme my Čechové pronesti tentýž soud o něm
na sně mu království českého jíž
před půltřetím rokem, totěž ve své
adrese ze rdne 12. února 1898, v níži jsme
pravili doslovněě »Vaše Veličenstvol Sněm
království českého nesmí a nechce se uza-
vírati poznání, že nynější poměry politické
v královstvích a zemích na říšské radě za-
stoupených nabyly ostrosti povážlivén Po-
slanecká sněmovnaradybi šske
stala se jevištěm bezpříkkbad-
ných událostí: principnvětšány,
bez kterého není parlamentari-
smu, znásilněh a poslaniecká s ně-
movna,kteréž přikůzáno isvíce
úkolů, než dovede splniti i v do-
bách mírných, naprosto seu ká-
zala nezpůsobio ui ku záko no-
dárné prácijs ban ia nohud dtze
Ale tenkrát dělali obstrukci. Němci
proto nedbáno stížnosti a žaloby naší, nýbrž
necháno většinu národů znásíl-
ňovat v tom parlamentě brutálnostmi
zpupné německé menšiny po celá dvě leta
nezkáraně dále, až posléze osudného dne
17. října autorita státní před revoltující tou
menšinou německou skutkem ministerstv
Clarova neslýchaně kapitulovala. " Tenkrát
dána, jak dnešní »Bohemie« a tempo připo-
míná, německým obstrukčníkům dru. Pergel-
tovi a Hochenburgrovi — slavná přípověd,
že »Němcům úporný systém« po
minul a že se v jazykových otázkách ne
nastoupí více cesta nařízovací.
Čecho
Němec
Clarův
Pergel
Bohemia
9
article
»S tímto principem (pokračuje orgán
zdejší německo-pokrokově koterie) zahajil
hrabě Clary svou vládu a dr. Ko'er be
princip ten po něm přejal. Če-
chům jest tedy odňata veškera
vyhlídka, že dosáhnou zadostučinění
způsobem jimi žádaným... Minister-
stvo Koerbrovo zachová se i na
budoucně odmítavě vůči všem
českým požadavkům — a tak zni
jeho program: vyvaruje se každémukol
opatření, v němž Němci by mohli spatřo-
vati ohrožení svých zájmův nebo sve
državy.
Tak definuje dnes sám klassicky
svědek, jakým jest bez odporu orgán zdej-
šího německého kasina, tu — » politickou
nestrannost a národní nepod-
jatost« vlády Körbrovy vůči nám: Vůči
všem, tedy i vůči nejslušnějšíma
nejspravedlivějším požadavkům
a právním nárokům šestimillionového
historického národa: odmítavé ch ování
a varování se všeho, v čemkoli by
Němci mohli spatřovati nějaké
nebezpečí pro své zájmy a pro svou ná-
rodní politickou državu. A v čem všem ně-
mečtí hegemoni spatřují ohrožení svých zájmů
a své národní državy, kdož by to dovedl
vyjmenovati a vypočísti? Pod takovým
sobě příznivým vládním systé-
mem ocitoval se tedy dle vlast
leloB ponrolisure oběeží e
Claro
doktor
ko
Němec
Minister
10
article
ního doznání úhlavních našich
nepřátel národ náš a životn
zájem jeho od minulého podzimu,
tedy bezmála již po celý rok.
Věren svému určení a směru, nový
vládní systém ten pracoval pak důsledně
krok za krokem k tomu, aby vyhověl aspon
dvěma nejhlavnějším tužbám a přáním těch
Pergeltův, Hochenburgrův a Chlumeckých.
totiž: 1. aby nás hleděl schýliti ku příměří
s Němci na základě rozdělení Čech a nad-
práví němčiny ve veřejné správě vlastí na
šich; 2. aby nás hleděl osamotiti v parla-
mentě vídeňském rozrušením dosavadní vět-
šiny pravice a zřízením nové německo cen-
tralistické, klerikálně-polské většiny vládní.
Němec
Čechy
11
article
První se mu nepodařilo; druhé by se mu
však bylo málem podařilo, kdyby se nebyli
naši poslanci ve chvíli nejvyššího nebezpečí
vzchopili ku rázné odvetě svojí — »českou
obsitrukcí«, která v několika hodinách
celou tu machinaci »pracovní většiny« a s ní
celou tu prohnilou sněmovnu cislajtanismu
rozmetala jak pýr. — zdoh soe
Ano, my s pýchou známe se k tomu,
že jsme tu neplodnou a porušenou sněmovnu
cislajtánskou v noci 8. června 1900 dobili,
poněvadž hrozila nám, zkomí-
rajíc, ještě smrtelným uštknu-
tím, poněvadž proti všemu zá-
konu a právu chystala se, a by
svou »pracovní majoritous u zá-
konila ony jazykové předlohy
pro Čechy a Moravu, kteréž ob-
sahovaly tak kruté příkoří a bez-
práví našemu národu, ják toho do-
vodil zevrubně a pádně, pamětní protest
našich poslanců. Zda zbývalo nám k odra-
žení této rány od vlasti a národa jiného
prostředku kromě technické obstrukce ? Nuž
my ho po vyčerpání všech pro-
středků mírných ku své sebe-
obraně u žili a to se zdarem! Nicméně
mohla »politicky nestranná a národně ne-
podjatá« vláda i potom vždy ještě najíti
cest a prostředků ku smíru a vyrovnání
s urazeným národem českým, kdyby jen
byla opravdově chtěla. Potřebovala l jen
miti trochu hrdosti, síly a odvahy o proti
německým terroristům, potřebovala
je prostě odkázati ku onomu roz-
hodnutí nejvyššího soluſdínjí ho
dvoru ze Udne 27. prosince 1898, jenž
uznalnepopíratelnou zákonnou
platnost majestátu krále Ferdinanda V.
Čechy
Morava
král Ferdinand V
12
article
ze dne 8. dubna 1848, jímž ve všech
úřadech v královstvíčeském
jazvku českému dána stejná
platnost a vláda jako jazyku něme-
ckému, pročež nikdo nemá v Čechách na
úřad státní býti dosazen, kdo bysrovně ne
znal jazyka českého jako německého.
Však, kdež by se byla vláda K ö
brova osmělila ku kroku podobnému
Místo aby dolehala na německé násilníky.
by respektovali zemský i za-
kladní zákon říšský, a v zájmu děl
nosti vídeňského parlamentu dopustili, by se
nám Čechům stalo zadost po zá-
konu a právu: požadovala od nás
abychom spolkli bezpráví
křivdu.
Do poslední chvíle, blahová, oddávala
se naději, že se obměkčíme a uvolíme bez
nejmenší nahrady, přinuceni hmotnou ho-
spodářskou tísní, ku kapitulaci. A teprv
kdýž zvěděla od výkonného našeho výboru,
jako od táborů našeho lidu, že my Čechové
dovedeme strádat a trpět, ale
nevzdáme se chabě svého práva,
nesmíříme se otrocky s křivdou
a neuznáme nikdy zbaběle bez-
práví a nezákonnost, nýbrž vždy
budeme proti nim vzhůru do sil
posledních: teprv pak — odsoudila tento
jalový centralistický parlament ku zahynutí,
— avšak — bohužel nikoli ku zahynutí věč-
nému, nýbrž jen dočasnému: chceť jej co ne-
vidět opět vzkřísiti novými volbami a volá
k voličům: »Jaká to pošetilost, k vůli ta-
dlekoldas
Čecho
Čechy
13
article
kové malicherné otázce o upra-
vení úřadní řeči v jednotlivý ch
částech říše, která se nikterak
nedotýká celého státu, obětovat a
zanedbávat hospodářské životní zájmy říše
a lidu le.
Doufá-li tímto trikém svésti náš uvě-
domělý lid, aby volil poslance ne
dbalé zájmů národních, pak osudně
se zmýlí. Tito uvědomělí voličové jen ji ve-
zmou za slovo a odpovi jí: »Aj, to jsme
chtěli konečně slyšet, že otázka úřad n
řečí státních úřadů v zemích ko-
runy české netýká se nikoho
kromě obyvatelstva těchto zem
a proto nepatří ta otázka nikd
před forum cislajtánské rady
ří šské, proto nemají nikdy Němci horno
a dolhorakouští, štyrští, korutanští a tyrolští
nejmenšího práva o této otázce hla
sovati a rozhodovati ! se
Druhá pak věc: ty zájmy národ o-
hospodářské. Což teprv od tříl le
obstrukce hospodářsky hyneme a chřad
nemo ? —
o tKaždé dítě v Čechách ví, že nás o
století vyssává a hubí vídeňský
centralism a militarism pře m
rou svých daní přímých a nepří-
mých, na nás svailovaných a že
jediná záchrana a spása proti tomu je st
ve státní, politické a finančn
samostatnostinaší na roven
uherské a nikoli v dělnosti cis-
lajitánského parlamentulit
Aj
Čechy
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 8. září.
O roznnštění řtšské rady.
»Arbeiter Zeitung« s uspokojením bere na
vědomí, že tomuto nedůstojnému, hnusnému
parlamentu je konec. Opona padá a tragedie
tohoto chorého parlamentu mizí s očí. Alez
paměti nevýmizí a všichni národové mohou. na
ní změřiti, kam zavádí stát politické
bezpráví, mohou z ni zvěděti, jak musejí
padnout a odumřít instituce, zbudo-
vané na bezprávi a nesvobodě.
Je-li Rakousku nemožno zmoudřeti jinak
než nejbolestnějšími zkušenostmi, můžel li tento
stát ku předu jen padaje z katastrofy do kata-
strofy, je-li třeba nezvratného a nepochybného
důkazu, že parlament privilegova-
ných patří už mezi nemožnosti; nuže dobrá,
ať je ten důkaz proveden čím dřív, tím llp
Rozpuštění říšské rady nepovažujeme za nic
jiného, leč za ohlášení bankrotu pri-
vilegovaného parlamentarismu,a
nové volby za nic jiného, leč za provedení dů-
kazu, že tento bankrot nedá se již zastříti. Co
má padnout, tomu má se pomoci strčenímy
znemravňujícn, politícký ži'v o
otravujicí privileje mu sejí pad
noutil
»Glos Narodus svítí nám na Kolo
polské a jeho předsedu p. Apolináře Javor-
ského, jak budou nyní proti nám intrigovat.
Glos Narodus
Apolinář
Praha
Rakousko
Arbeiter Zeitung
15
article
Jedinou jejich moudrostí jsou rady vládě, aby
užila naproti Čechům protiůstavného násilí. Totě
jejich činnošt — parlsmentárná. Divná jen věe
že ti pánové za času německé obstrukce vždy
cky bývali brzdou, když chodilo o jakékoli dů
raznější opatření proti revoltujícím v parlamentě
Němcům. Ale tím se fiasko Kola polského ne
spraví. Dostalo ránu moralnou a dostane i fy-
sickou — ztrátou poslaneckých mandátů.
lno
vsjd
Z katolického sjezdu chorvatského.
O banketě účastníků mezi jinými promluvil
také sarajevský areibiskup Šta
dler, jenž jakmile povstal, pozdraven byl
ohlušujícím polleskem. Pravil, že jako katolický
biskup a chorvatský biskup sobě nejvroucněji
přeje, aby Bosna a Hercegovina eo
nejdříve byly připojeny k Chor-
vatsku. Dále se vyjádřil, že bylo možno
najít pro Bosnu obratnějšího arcibiskupa, nikoli
však takového, který by svůj národ více mi-
lahzau vronili o8 olintt visžio nnomisNj ia osle
Čecho
Němec
Bosna a Hercegovina
Bosna
16
article
šlndeb mlžbuiq a 3pabo
17
article
loval, než on. »Jsem hotov každý osud se svým
národem snášeti a proň i zemříti.« Za svou
řeč byl odměněn nadšeným provoláváním »Ži
vio !« Všecko shromáždění povstalo a zazpívalo
mu »Ljubímo te naša diko!« (»Milujeme tě.,
naše pýcho !«)
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 8. září.
Jubilej čtyřicetiletěho panování
knížete Nikoly.
sn
III.
Druhý a poslední, den věnován byl. pani
chidě (parastosu) za duši a pokoj padlých v po
slední černohorsko-turecké válce 1. 1875—8
vojínů černohorských a hercegovských.
Tentokráte byl celý veliký chrám naplněn
statečnými syny Černé Hory v prostých, odě-
vech, doma z ovčí vlny zhotovených. Osmáhlé
postavy starých bojovníků a soudruhů padlých
junáků, jakož i mladí, dosud nepřivyknuvši
válce Černohorci v němé úctě tísnili se pod
mohutnými klenbami chrámovými. šavo
Na stěnách rozvěšené desky, obsahující
úplná jmena všech v této válce padlých bojov-
níků, seřaděných dle batalionů, s udáním dne
i místa, kdya kde zahynuli, osvětleny byly
plamenem voskových svie.
Kníže s kněžnou a princi Danilem i Mirkem
spolu s princeznou Annou dostavili se v rouchu
smutečním bez veškerých ozdob a zlata. Také
družina knížecí a zástupcové Ruska, Italiea
Řecka byli ozdobeni, jen řády černohorskými.
Celá tato smutečná slavnost zachovávala
čistě černohorský ráz, tak jakzi účel její a vý-
znam kázal, neboť byla to slavnost cele jen
věnovaná památce bohatýrů, padších za vlasta
za ujařmené bratry, »za krst časni i slobodu
zlatnu«, byla to slavnost, kdy kníže Nikola ve
středu svého junáckého lidu odložil na chvíli
moc svou vladařskou a jako prostý syn Černě
Hory modlil se za pokoj těch nezapomenutel-
ných svých bratří, kteří životem i krvi svou
budovali svobodu srbského národa a základ ve-
likosti malé Černé Hory«o nboř e-
avo Tvář knížete Nikoly, jindy klidná a vzne
šená,ljevila stopy velikého pohnuti a veliký slo-
vanský vladař, pravý otec svého národa, kleče
na půdě chrámové za velebného zpěvu chorálu
chrámového vzpomínal v modlitbě svých padlých
v čestném hojí soudruhů.o
Nikola
Černohorec
Kníže
Danilo
Mirek
Anna
Praha
Rusko
Řecko
19
article
Věru nepopsatelný dojem činila tato slav-
nostsmutečná, při níž každý vo vzpomínkách
tonul a kdy zdálo se, že v ohromných prosto-
rách chrámových přítomny jsou i duše padlýeh
junáků černohorských a hercegovských, v toli-
kých vzpomínkách oživeně.
oni Když pak mitropolita černohorský Mitrofan
spolu s bývalým bosenským mitropolitem Sávou
Kosanovičem, obklopeniigumeny a archimandrity.
za duši padlých zapěli poslední modlitbu, tu
celé to množství chrám naplňující padlo na ko-
lena a tisíce voskovie plápolajících, mezi národ
rozdahých, osvětlovalo klečící množství.
Po parastosu kníže Nikola a kněžna Milena
v novém dvorci přijímali ve slyšení hosty ku
slavnosti se dostavivší a s balkonu paláce po-
hlíželi na národ v massách před dvorcem se
kupící s vědomím, že přes všechny násírahy
ciziny a úklady nepřátel kníže a národ černo-
horský stále tvoři jediný mohutný celek, jedno
tělo jediným ovládané duchem — duchem lásky
k vlasti a veliké národní idee slovanské.
Dr. Vrat. Černý.
vale
snl
Ruský list o »zabrání Transválue.
»Honoe Bpeva« posmívá se prohlášení
maršálka Roberisa, že Transvál jest od nynějška
unglickou zemí zabranou, a praví:
Položení obou bojujících stran dosudje
takové, že otázka, kdo zůstane vitězem, pořád
ještě nemůže nazvána býti rozřešenou. Prohlá-
šení Robertsovo má jen ten smysl, že chcesi
zabrati právo trestati Bury jako povstalce, když
mu do rukou padnou. Ale Angličané zapomínají,
že tak drzým pošlapáváním muzinárodního práva
mohou Bury přivésti v zoufalství a že také
Burové mohou přestat pohlížeti
Věra
Kosanovič
Nikola
Milena
Robertsův
Angličan
Bura
Honoe Bpev
21
article
v9v drobnéní prodejti
ranní číslo o zobě . . . za 8h
odpole dni
. . . ne z
Va allalkšch na venkověn
ranní číslo.
dpsledas. . . . . . . s
Inseraty
platí su hovnvá spolab
Piedplaceni aineetty piijiak sdsslao
strace v Hasianské ulici č. —-
Tan nachžahji se tes rrčsbhe,
tiskárna a sapedics „Márodnach Lástů“.
Rukopisy se nevrasas
Virginie
Hasianský ulice
Tana
Márodnach Lástus
22
article
na anglickou armádujako na
vojsko civilisovaného národaa
užiti toho názoru naprotí čelným anglickým za-
jatcům.
Události posledních dní jakoby schvalně
trestaly drzosť Robertsovu. Burové učinili pokus
rozbořiti johanesburský vodovod, 10 kilometrá
od tohoto města osvobodili a zbraněmi zásobili
zajatce, v žaláři zavřené, To se stalo v týle
Robertsově, na trati, chráněné vojskem angli-
ckým, a blízko místa, kde leží velká anglická
posádka,
V celé jihozápadní části Transválu, jejž
Roberta už před třemi měsíci za dobytý pro-
hlásil, válka vede se tak, jakoby Angličané
teprve vstupovali do Transválu. Kolonislná di-
víse gen. Janá Hamiltona na cestě offensivy od
Seerustu do Krügevsdorpu potkává silný odpor
Tutéž oporuje neuchvatitelný Devett. Na trati
k Petrusburgu Burové způsobili rozbití vlaku,
v kterém jelo anglické vojsko: k
bNa východě Oranžové republiky, kde podle
nedávných zpráv anglických listů odpor Bura
nadobro zlomen, věci nenadálo úplně se obrátily.
Robertsův
Burová
Robert
Angličan
Bura
23
article
Město Ladybrand za zády všech anglických posie
bylo obsazeno burskými četami Fouriera, Grob-
lera, Weimera a Mossobroka. Anglická posádka
v Ladybrandě patrně docela zoufala nad svým
zachráněním, neboť »spálila válečné zásoby«,
aby se nedostaly do rukou Burům. Totě velmi
originálný způsob nedati nepříteli do ruky přilis
mnoho trofejí. Obyčejně válečné zásoby se hájt
do posledního dechu. Tak nejednou dělála růská
vojska, sle rozumným Angličanům podobné
junáctví není známo.
A také na jihozápadě Transválu vede se
ještě litý boj, v středu převaha kloní se na
stranu Burů a celý ostatní Transvál kromě
úzkého pasu na jihu ješté je v rukou Burů.
Za takových okolností »zabrání Transválu«
mohlo by učiniti jen komický dojem, kdyby
nebyl práhledný úmysl Angličanů něčím se za-
střili, aby mohli býti ku chrabřým bojovníkům
za vlasť a svobodu ještě krütějšími a bezohled-
nějšími, než dosud byli.
ex sk
oli
Fourier
Grob
Weimer
Angličan
Ladybrand
24
article
Práva žen ve Francii.
Před čtyřmi dny zahájen byl ve Francii
sjezd žen.Schůze jeho učiněny přisíupnými
obecenstvu. Dostavily se čelné zástupkyně žen-
ského hnutí z Brusselu, Londýna, Berlína i Pa-
říže, věrny ideálu nové společnosti, kde by hrály
ženy úlohu, činnou. Ano, víděl zden hlasatelky
práv ženských ze všech zemí cizích: chladné
odměřené Němkyně, úsečné Angličanky, nervošní
a přeca brillantní Američanky i veselé a koketní
Francouzky. Krom toho bylo viděti mnoho ad-
vokátů, učenců, filosofů,spisovatelů a žurna-
listů. Ve svém úvodním proslovení paní Marie
Pognonová, předsedkyně ligy práv ženskýcha
zároveň kongresu, připomenula v pěkné řeči
veškeré výsledky činností této ligy. Poukázala
na nejvýznamnější sjezdy roku 1878 a dále
roku 1889. Potom vzpomíná roku 1896, kdy
feminism ve Francii definitivně nabyl půdy-
I zákonodárství zlepšilo postavení ženy. Tak
bylo odhlasováno ve sborech legislativních: 1.
Němkyně
Francouzek
Pognonová
Francie
Brusel
Londýn
Berlín
25
article
Připuštění žen jako svědků k aktům stavu ci-
vilního. 2. Právo volební do tribunálů obchod-
ních, 3. Připuštění do správý rady pro veřejnou
pomoc. 4. Právo voliti a býti volenu do vyšší
rady pro otázky práce. 5: Připuštění do školy
krásného umění. Kromě toho dvé důležitější
předlohy jsou odhlasovány sněmovnou posla-
neckou a čekají vyřízení v senátu. Jsou to : 1.
Zákon Goirandův, jenž oprávňuje ženu vdammnou-
přijímati výdělek ze své práce bez svolení man-
želova. 2. Zákon Vivianův, jenž uděluje prévo
ženám plaidovati jako advokát před soudem. Ze
statistiky, již dále předsedkyně uvedla, lze uvésti
čislice zajímavé, které ukazují, že ku prácia
praktickému povolání nejrůznějších oborů bylo
by ve Francii 2,565.625 žen oproti 3,428.908
mužů. To jsou číslice, kterými nelze pohrdati
a které prospěji feminismu více, než veškeré
argumenty. Předsednictvo sjezdu bylo přijato
i presidentem republiky, jenž pronesl k nému
tento spíše vtipný nežli hluboký výrok : »Ženy
mají tolik prostředků, aby nás učinily povol-
nými a dovedou nás tak dobře přesvědčiti
Goirandův
Francie
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a Ve Vídni, 8. září.
Vídeň
27
article
Drahá Karlol
Jsem opět ve Vídni. Je to sice měsio kaž-
dému Čechu, dokud ho nepoznal, strašné pro-
tivné, ale tak dokonale smažit kuřata a vodi
naivní národy za nos, neumějí nikde jako zde.
O jak ráda bych se byla ještě několik
neděl procházela v Paříži výstavou a pomáhal
oživovat velké boulevardy, však z Vídně cito,
eito! Ze prý mé přítomnosti zde nezbytně je
zapotřebí, že věci dospívají ku krisi a že bez
mé účasti a bez mé rady šťastně by to neskon-
čilo. Nezbylo mi nic jiného, než naplniti a za-
bedniti kufry, při čemž — ve spěchu děje se
tak obyčejně — nechala jsem ležeti v hotelu
za sto a dvacet franků blůzu, kterou jsem si
den před tím u Frěres Ferry koupila a co mne
nejvíce mrzi, roztomilou kytičku z umělých kvě-
tin, báječně parfumovanou, kterou mne poctil,
když jsem mu byla jako zástupkyně českého
ženského světa představena, pan Loubet. Ted
tu sedím a přijímám návštěvy. Včera byl u mne
pan dr. Lueger. Starý mládenec, jak ti známo,
ale pikantní. Karlo! Proč nikdo neřekne o staré
paní, že je pikantní? Proč? Proto že i v tomto
ohledu trpíme nespravedlivostí lidského soudu.
Co chtěl ?
Nabízel nám allianci.
»Přijela jste, milostpaní, abyste snad v no-
vém kabinetě, jenž se z nynějšího chaosu vy
noří, převzala ministerstvo krajanské?« spustil
Čech
Ferry
Loubet
doktor
Lueger
Karla
Vídeň
Paříž
28
article
»Ne, ale k vůli tomu, aby mi neušla roz
košná podívaná, jak se bude německé souru-
čenstvo rvát o mandáty.«
»Mluvme upřímné, milostpaní. Co jsme zí
skali obstrukci, my i vy ?«
»Však jsem litovala, že také my ženy ne-
seděly v parlamentě, byly bychom vám zahrály
ještě důkladněji než naši manželé, kteří mě
chačkami, puklicemi a plechovými hrnci ne-
uměji se tak ohánět jako myl«
»Neračte se, milostpaní, tak naparovat.
Byli bychom navrhovali jedno hlasování dle
jmen za druhým a sice s přesným udá-
ním stáří a vy byste byly kapitulovaly ještě
týž den. Ale žert stranou, milostivá paní. Jsme
na sebe odkázáni: vy i my a vy týráte nása
my týráme vás a při tom, co my se taháme.
směje se třetí.«
»Není-liž pravda, žid ?e
»Ano, židl.«
»Na tu vějičku mne, pane doktore, nechy-
títe, nejsem tak zvaná »vídeňská žena«. Jste
velice nevděční, pane starosto, že odkopáváte
žida za velké služby, jež vám prokazuje. Měli
byste jej do bavlny zavíjet, jej hýčkat a piškoty
krmit, neboť co byste byli bez něho? Kdo
vám dělá noviny? Žid. Kdo plní vaše divadla?
Žid. Kdo vás baví na jevišti, kdo vám zpíváa
kaprioly dělá? Žid. Kdo nad vodou udržuje
vaše elegantní hostince a kavárny? Žid. Kdo
jiný než žid jest dnes hlavní oporou společnosti
vaší? Kdyby mu jednoho krásného dne napadlo
jako Samsonovi, zatřást důkladně pilířem, na
němž spočívá ta vaše vetchá stavba, bude
po vás.
Žid
Samsonov
29
article
A vy za to naň plváte a do něho kopete
A vy za to naň plváte a do něho kopete
jako lidé opatrní ovšem jen »obrazně«. Ublíil
vám kdy, pane dre. Luegře, nějaký žid? Ošidil
vás o něco, pane advokáte? Naopak, ke komu
zpravidla se uchylují vaši přátelé, s nimiž spo-
lečně na nás útočite, když mají zapotřebí peněa
k boji proti nám? K lžidům. A až nyní vy-
dáte manifest svůj a sháněti budete své věrné
aby se na nás vrhli, kdo to zaplatí? Židě
Vyhodili jste je z radnice, ale když jste si po
stavili vlastní plynárny, abyste panu mechaniku
Schneidrovi poskytli příležitost vydělati si jmění.
na koho jste se obrátili o peníze.? V první řadě
na křesťany. Ti ale vám nedali ani vindry. Ži
ale vám peníze půjčil.
A za to všechno je nenávidíte, je proná
sledujete a vítajíli vás všeněmeckým »heil!«
vy za to hep! hep! Jak byste teprve naprou
nám se chovali, kdybychom měli nešťastný ná-
pad a dali se zapřáhnouti s Němci společně do
káry, na níž vezete své zboží!
Ne, ne, pane Luegře. Víme velmi dobře
že devět desetin židů je v táboře našich ne-
přátel. Je to smutný zjev a my bychom měl
příčinu z plné duše židy nenávidět. A my jsme
již tak smělí, že pokud jde o Němce-žida, také
to děláme i bez Vašeho povolení.
Ale těchto dnů dostala se mi do rukou malá,
nepatrná knížečka: »Ceskožidovský ka-
lendáře. Cetla jsem úvod k zábavné část
tohoto kalendáříčku a zaslzela jsem. Snad proto,
že jsem žena. Z této knižečky jsem, pane dře-
Luegře, vyčetla, že my máme také hrstku židů,
která s námi poctivě smýšlí a s námi česky clt.
Schneidr
Němec
Luegra
30
article
Nepronáším tu žádnou frási, vím to a dokážu
to — z této knížečky. A hleďte, pane Luegře,
i u nás jsou lidé, kteří tyto židy házejí s židov-
skými našemi nepřátely do jednoho pytle. Ži
jako žid! řikaji a dopouštějí še tím největšího
bezpráví a poškozují tím zbytečně zájmy svého
národa.
Nikdo z nás Čechů nebude hájiti nebo za-
stávati se oné bidné, ničemné chasy, klerá dne
ve finančním rozkvětu udržuje zdejší nepřátel-
skou nám hlavní tvrz, jakkoli ji od tamtud již
bez mála dvacet let vyhazují a jí své opovržení
při každé příležitosti na jevo dávají. Nikdo z nás
nemůže míti než odpor proti židům, kteří české
nápisy jen na své krámy věsí, svým obchodům
dávají tilule »u Vlastenky«, »u Čecha«, »Slo-
vanský bazar« atd., kteří ale děti své do něme-
ckých posýlají škol, v rodině jen německy mluví
a jsou stálými hosty v německých divadlech.
Proti těm boj do krajností.
Ale proto nebude kdo u nás rozumný a
spravedlivý k vůli Vám, pane dre. Luegře, klerý
zavírati dáváte funkeionáře českých spolků ví
deňských, vyvěsí-li si na dům český nápis, který
jste přísahal, že utlačovati a týrati budete vi-
deňské Čechy, kteří k národnosti své se hlásí,
vylučovati ze společnosti národní onu hrstku
židů, která skutečně je naše a naším českým
žije životem. Již proto je v úctě míti musíme, že
nejsou pouhými vyznavači svého českého pře-
svědčeni, nýbrž že jsou skutečnými jeho pio-
néry. A my jimi ani zhrdati nesmíme. Jsme
národ malý a nemáme příčiny odmítati toho,
kdo v nejpoctivějším úmyslu hlásí se k nám-
slovy: »Jsem celý váš!« A nepodceňujeme také
Luegra
Čecho
31
article
vlastnosti, které přinášejí s sebou věnem. Dvacet
let již vydávají svůj kalendář a když uvážíme,
co v době té sklidili nevděku, posměchu a
ústrků a přece se nezarazili a neklesli, musíme
míti k nim úctu. Jsou to lidé stateční a pro
myšlenku svou zanícení. Jest jich ovšem mál ,
tuze málo, ale my přes to s Vámi, pane dre.
Luegře, allianci neuzavřem, s Vámi, kteří ne-
přátelstvím a vzteklou záští proti nám pranie
od nejvýbarvenějších německých liberálů — židů
i nežidů — v ničem se nelišíte.« — —
32
article
To jsem mu, Karlo, dala, co?
Souhlasíš se mnou či ne? Viď, že moje
stanovisko je správné?«
Dr. Lueger po mé řeči z hluboka vydychi
a pravil:
»Milostpaní, o mně je známo, že mám
dobrou vyřidilku, ale s vámi přece jen bych
konkurovati nemohl.«
A šel.
Nu a což, ty Karlo, v Paříži už jsi byla?
Nedá se upříti, že svět slušně pokračuje ku
předu, že v Paříži je všechno, čím se pochlu-
biti může. Jen my tam nejsme, Karlo. Aneb
jako bychom tam nebyli. Můžeš si představiti,
jak má vlastenecká prsa hrdostí se dmula, když
jeden z vynikajících francouzských politiků
národních hospodářů v plzeňském pavillonu po-
ctil mne komplimentem, že netušil, jaké my Ma-
daři umime dobré pivo vařit.
Teď ale s bohem, má drahá. Tisíc po-
Julky.
zdravů a polibků od Tvé
Karla
doktor
Lueger
Julek
Paříž
Ma