Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

31. května 1903. Číslo 148

4 article

nechal pěkný statek, vymíniv si světničku a živo- byti. Kdysi vylezl na půdu, aby naházel sena koze, kterou si ještě držel, ale syn mu odnesl žebřík a nechtěl tátu pustiti dolů. Cizí lidé mu- sili starému pomoci a ten se hned hnal k soudu. Sešli se před právem otec a syn. Otec žalo- val a syn se bránil, tvrdě, že má sice výminkán svobodný vstup na půdu, ale nikoliv s půdy proto, že je v právu. Na to si nyní Vrutič vzpomněl a bylo mu táty lito — a teď ještě soud se ženout Bylo mu zle a protože byl právě sychravý podzim, nechtělo býti lépe. Ale co platno, k soudu chtěl a musilí „Víš, Nanynko, řekni Vodehnaloví, aby mně půjčil koně. Do vozu mně nastelete peřin já s boží pomocí do města dojedu. Tak, beruško- idi, a já ti povídám, že prohraješ.“ Vrutička udělala mužovi po vůli. Schnal povoz, nastlala peřin a přisedla k nemocnému manželovi. Pak jeli, Advokát Vrutiččin uměl více než brambory z popela vyhrabovat a Vrutic slavně prohrál. Mrzut odcházel ze soudní sině. Žena vedl ho pod paží a tu jí muž šeptal: „Ale Nanynko tři zlatky by's mně mohla půjčit na rekurs. Přee to takhle nenechám! Vrutička mu půjčíla tři zlatky. Dovezla si muže domů a uložila ho znov do postele. Tato cesta nemocnému dodala. V noci v běhla Vrutička na náves a volala lidi, neboť prý Vrutič dokonává. Ale Vrutič se ještě vzpamatoval a dočkal se rána. Ba i o svou knihu požádal, aby zapsal k „čís. 150. contra Nanynka Vrutičová, ale kniha mu vypadla z rukou a poslední záchvat nastal. Vrutič všemožně se bránil a šermuje ru- kama, křičel: „Rekuruji! Rekuruji! K appel- laci!“ ale to bylo také jeho poslední, neboť smr odmítla rekurs a odvedla Vrutiče k nejvyšší in stanci. A tak se stalo, že se Vrufič nedočkal svého „lubíloja“.

Nanynka Vodehnalový Vrutiččin Vrutičová Vrufič

5 article Pařížské dojmy a skizzy.

Pařížské dojmy a skizzy. (Návštěvy: Charles Norman d.) Architekt, archeolog, malfř, spisovatel, h storik, conferencier, neunavný agitátor umění propagator kultury a krásy, bojovný ochránce památek, hlasatel esthetiky města a ulice .. takovým je mladý muž, jenž patři k nejsympa- tičtějším našim přátelům v Paříži. Ohromně činný, populární, neodvislý a při tom skromný, roztomilý, veselý, dovede si získati srdce ka- ždého. Znal jsem Charla Normanda dle jména, jako jednoho z nejhorlivějších ochránců starých památek, jako vydavatele krásné revue »L' ami des monuments et des artse (»Přitel památek a umění«) a jako jednoho z nejsrdečnějších francouzských čechofilů. Po- znal jsem jej ve společnosti a byl mi ihned sympatický pro svě universální vědomosti, pro svou vtipnou výmluvnost, pro svůj tempera- ment umělce. Setkával jsem se s ním často Paříži. Vždy někam neb odněkud pospichal vždy měl v ruce portefeuille plný papírů, pod paží nějaké knihy, v kapsách brožury korrektury, někdy se plahočil s kreslícím prknem neb skizzářem a málokdy jsem jej zahlédl bez fotografického apparátu. Jeho jméno jsem čital ve všech projevech širokého zájmu uměleckého, v čele podniků k ochraně historických a umě- leckých památek, noviny zaznamenávaly jeho konference, jím aranžované procházky po Paříži nebo po okolních zámcích, pamětihodných stav- bách. Měl jsem představu muže vzácné pružnosti a hybnosti duševní, který své vě- domosti historické, archeologické a architekto- nické věnuje propagandě umění, jenž je spíšo žurnalistou a agitátorem umění a krásy, nežl tichým pracovnikem vědeckým.

Norman Paříž

6 article

Ale teprve, když jsem uzřel Charlesa No manda v jeho pracovně v rue Miromesnil a tam shledal celé jeho dílo, poznal jsem jiného Nor- manda, jenž mne překvapil ohromnosti vykonané práce a jenž mi imponoval svou činností právě tak, jako mi byl milý svou povahou. Charles Normand, jenž je i v Praze znám, neboť zúčastnil se návštěvy městské rady pařížské při všesokolské slavnosti a několikrále zvedl hlasu svého ve prospěch ohrožené staré Prahy, je vážným, hlubokým znalcem historie a kultury antické i středověké a jako spisovatel i archi- tekt je autorem několika děl trvalé ceny. Jen stručně ehci se zmíniti o jeho bohaté literárni a vědecké činnosti. Hlavní díla Normandova jsou: skvostná monografie »L' Htel de Cluny«, »Livre d'or du Salondarchitecture«, »Les chambres anciennes du Musée de Salzbourg«, »Les arenes de Lutěce« (rekonstrukce římské Paříže), »Le ttre Egyptiagnes«, »Le Chateau Vaux le-Praslin«, »Une ville antique inědíte.« Nejvíce však přispěly k věhlasu Norman- dovu ve světě učeném i umělncké jeho zname- nité restituční práce ze starého Řecka. Jako mladý muž vydal se na Balkán a do Orientu, do krajin, ozářených poesií a mythy antickými.

Normand L Htel Musée Salzbourg jít Lutěce Norman Miromesnit Praha Paříž Řecko Balkán Orient Les Le Chateau Vaux lePraslin

7 article

Se Schliemannem sešel se v Řecku a dovede zá- bavně bistorie vyprávěti o tom podivínovi, který mluvil několik řečí, byl příslušníkem několik států, nosil troje skla a chodil ošuměle, ač byl millionářem. Z Orientu přivezl Normand množství kre seb, studií, akvarel a v »Saloně« r. 1891 ne- obyčejnou pozornost vzbudily jeho karlony představující pokus restituce Métapont u dl nových bádání mladého architekta. Normand vnikl do hlubin ducha hellenského a oživi obraz města Pylhagorova. Jeho práce obdržela zlatou medailli II. tř. v Saloně r. 1891 a zla- tou mednilli I. tř. na světové výstavě 1900. Dalším a rozsáhlým dílem Normandovým téhož druhu je Lycosura »plány, kresby, míry, fotografie, sebrané při novém bádání archeologickém a uměleckém tam, kde stálo první město, na něž slunce svítilo.« Normand studoval několik let památky řecké a po této důkladné průpravě věnoval se studiím na půdě hellenské. Velkolepým dílem jeho je restituce Paniheonu a Acropole z doby před perským epustošením (480 před Kristem). Viděl jsem

Schliemann Normandův Normand Krist Řecko Orient Pylhagorov

8 article

v atelieru Normaňdově v ulici Miromesuil rozměrné akvarelové obrazy, představující- Aero- pol právě v té době, kdy perští barbaři kladou oheň do míst velebné krásy řecké. Svěžím barvami znázorněno je široké průčeli chrámu. sochy bohů a bohyň, mystické symboly ducha a poesie řecké. Průčelí chrámu a všech monumentů je bohaté harmonickými barvami jež odnímají slohu řeckému chladnost přisnost. Normand ukazuje, jak veliké místo za- ujímala polychromie ve starém umění řeckém. Normandovy obrazy jsou dílem učenee, archilekta i básníka a krásně vyznává mladý autor: »Odpusťte mému nadšení, vyvolanému in timním a vášnivým stykem s Alheňankami, jež sestoupily s Olympu, vznešené ve svých rouchách elegantních, bohyně lidské, úchvatné ve své mramorové nehybnosti, na nichž vidíte obdivu hodnou čistotu původních forem, přes všecky pohromy, jež utrpěly věkem. Jejich božské po- hledy strnulých zraků faseinují jejich etilele. Chtěl jsem jim dáti hrdý úsměv, sdružený cudností a dobrotou jejich očí, podlouhlých jako u Japonek, a snivý vzhled jejich tváře, plné extase orientální, jež tak hluboce překvapuje obdivovalele umění řeckého.s Normand odhaluje nové krásy Řecka, nichž jeme netušili, dokud nám je znechucovala suchopárnost a mělkost professorské učenosti. Jeho dilo je smělé, moderní a významně. Normand vylíčil též originálně obraz Troje Homérovy, výsledek to dlouhých studii ve vykopaninách Sehliemannových.

Normandův Japonka Homérův Sehliemannový Olymp Řecko Trója Aero

9 article

Mladý Francouz prostudoval objevené, zříceniny, okreslil a změřil je a vydal své práce v publikaci velmi zajímavé, instrukřivní, jež byla i německou kritikou velmi příznivě posouzena. Jen pro karakteristiku bohaté a všestranné čin- nosti Normandovy zaznamenáváme tyto práce, jež mohou býti oceněny jen odborníkem. Nor mandoví dostalo se za ně mnoho vyznamenání i v cizině. Kromě zmíněných zlatých medailliv »Salonu« a na světové výstavě, obdržel na svě tové výstavě velkou medailli za archeologické práce, dále zlatou medailli na výstavě v Ant verpách r. 1895 a Akademie přiřkla mu velkou cenu Baillyho- Charles Normand je snad nejdůkladnějším znalcem Paříže, její památek a starožitnosti. Vydal čelné monografie o starých budovách pa- řížských a zajímavou publikaci o objevení zbytků římské arény v Paříži, a dokázal, že Paříž, antická Lutecia, z epochy římské, byla velkým městem, jež mělo amfiteatr a dvě neb tři velká divadla. Normand připravuje velk dílo »Nové starožitnosti gallo- ro manské v Paříži.« Jednou z největších a pro nás nejzajíma- vějších knih Normandových je jeho »No uve itineraire quide artistigue et ar chéologique de Paris«. Kniha zname- nitá, svědomitá, skvělá, neocenitelná pro kaž dého, kdo chce poznati. Paříž starou a uměle- ckou. Vydána je ve dvou svazeích in. — 12 s přečetnými rytinami a plány v textu, též mimo text. Přes dvacet let pracoval Normanď na télc krásně knize. Praha by zasluhovala též podobnů svědomitě sestaveného a skvostně i účelně vy- daného průvodce uměleckého a starožitného. Zde spolupůsobil historik, umělec, archeolog i literát v jedně osobě.

Francouz Nora Normand Paris Paříž Praha Normandový

10 article

Všechny podrobnosti v »Paříži« uvedené byly ohledány, konstatovány, verifikovány auto rem, není domu v knize vyličeného, jejž by Normand neprolezl, není kamene tam zazname- naného, jejž by nebyl prohlédl. A vše je po- dáno lehce, poutavě, slohem barvilým. Illustrační část je rovněž svrchovaně zdařilá. Celá Paříž jeví se tu ve své velikosti a kráse umělecké historické. Jinou stránkou působnosti Normandovy jsou jeho »Průvodei po Francil.« Pod- nikl ohromné dílo. Chce vydati jakýsi i nven tář bohatství uměleckého a ma lebného ve Francii. Začal se svou »užs vlastí«, s krásnou a úrodnou Normandií. Proce- stoval pěšky se svým nerozlučným apparátem fotografiekým a se svým skizzařem šíré kraje vydal dosud o »břehu normandském « pět svazků o 1180 stránkách s čelnými obrazy v textu i přílohách, plány, mapami atd. Malebné, bohaté a v sezoně tak pestře oži- vené pobřeží normandské je tu vylíčeno svěže a podrobně, bez suchopárně ledabylosti bäde- ckrovských a joanovských průvodců. Normand je vždy úzkostlivě zásoben hoj- nými dokumenty, je pozorovatelem přesným. Na vštěvovatelé známých lázeňských míst v severní Francii, jako jsou Dieppe, Etretat, Fécamp, Eu, Pourville atd. najdou ve sbírce Normandově vše co se vztahuje k historii, kultuře, ethinografii současnému životu těchto míst. Již z těchto zběžných řádek lze souditi n neobyčejnou obsáhlost, a plodnost práce Nor- mandovy. Ale tím je slabě naznačena jen jedna část. V přištím článku promluvím o propagační akci Normandově.

Francil Normand Fécamp Paříž Francie Normandie Dieppe Etretat

11 article Různé zprávy.

Různé zprávy. Jak slavně vítali Soběslavští ruské vojáky roku 1799. Teprve v posledních letech obraci se pozor- nost našich badatelů k pamětem o stycích r- ských vojínů za válek Napoleonských s českým lidem. První se obšírněji zmínil o pobytu Rusů v Čechách, jak na Hradecku tak v Praze Aloi Jnrásek ve svém znamenitém románu „F. L. Věk a od té dobý objevovaly se četné statě o tomt předmětu v různých časopisech. V čísle 8. ročníků XII. národopisného sbor- níku „Český Lid“ podává M. Schoenbem článek o vítání ruských vojáků v Soběslavi. Kromě tétc stati obsahuje toto číslo články M. Gebaurové „Z dopisu B. Němcově V. Č. Bendlovi“, K. Če- máka „Tykání a vykání u dětí československých!“ H. Grossa „Rozmarné dopisy Peíra Voka z Ro- žemberka“, dokončení článku F. Velce „Lepe- nice na Slánsku“, dra. Č. Zíbrta „B. Němcova sbírka Různořečí Domažlické“ a „V. Krolmus Slovník obyčejů a pověstí, pověr, zábav a slav- nestí lidu českého“, pokračování povídky z Va- lašska J. M. Slavičinského „Na schodě“ a četn zajímavé drobnosti celkem se třinácti illustra cemi.

Rus M Schoenb M Gebaurová V Č Bendl K če Peír Vok F Velc Různořeč V Krolmus Slavičinský Čechy Hradecko Praha Soběslav ro Slánsko Č . Zíbrt Virginie

12 article

Znalcům školských poměrů, zejmena pal členům slavu učitelského, jemuž jistě všichn vděční odchovanci českých škol z toho srdce přejí konečného zlepšení platů nynější částečnou úpravou služného, nezjevujeme žádné noviny sdělením, že předchůdcové našich pánů učitelů za starých „zlatých“ časů neměli ani o nic lepší zaopatření, než učitelstvo naše před schválením nového zákona. Odlehlost tohoto úvodu od vlast ního předmětu zprávy naší, o vítání Rusů v So- běslavi, již by nám chtěl kdo vyčítati, ukáže se jen zdánlivou, jakmile jen připojíme stručnou zmínku o původu pramene svého, z níž okamžite vyjde souvislost trapné bídy starého učitele jiho českého s parádní muzikou na počest ruskéh regimentu, táhnoucího v říjnu r. 1799 staro slavnou Soběslaví.

Rus Soběslav

13 article

Wolfgang Wiedemann, rodák z Neumětel odbyv kurs učitelský na c. k. normální škole u sv Jindřicha v Praze r. 1785, záslužně účinkov jako skutečný učitel v Nedvědici u Soběslav 7 let, totiž až do r. 1795. Dalších 6 let stejne úspěšně působil v Hlavatcích, obci větší a tedy zámožnější, kamž přesídlil jen proto, že tu doufa sobě zlepšiti příjmy za svízelné povolání své Jakkoli však honosil se znamenitým vysvědče ním magistrátu soběslavského za své vzorné uči- telování v Nedvědici, byl v naději své o polepšen chatrných příjmů trapně zklamán. V Hlavatciek nijak si nepolepšil a takž byl nucen, žádat o úřad- ní povolení („koncessi“) ku provozování kupectv pro svoji manželku, což mu částečně k živobyt napomáhalo, neboť zde sobě ziskal lásky a váž nesti takové, že mu přáno bylo ode všech osad níků, zvlášť kupeckému závodu jeho manželky. Vesnické kramářství tedy vedlejší živností učite lovou. Mima své horlivé působení učitelské na cvičil si však ještě pan „principál“ Wolfgan Wiedemann 25 žáků svých v hudbě, kteráž ka pela hlavatecká patrně byla záhy všude známa jak nasvědčuje lichotivé pozvání, jímž vlastně jsme již u věci, totiž u slavného vitání ruského pluku obcí města Soběslavě.

Wiedemann svatý Jindřich Wolfgan Wiedemann Neumětely Praha Nedvědice Soběslav Hlavatce Soběslava

14 article

Zní soběslavské úřadní pozvání kapely hu- debníků hlavateckých, svědčící tehdejšímu faráři P. Malachiáši Kreutzerovi, ke slavnému vitání Rusů, v doslovném překladě z německého origi nálu takto: „Veledůstojný a veleučený, vysoee ctihodný pane! Dne 25. října t. r. to jest v pátek vtáhne do města zdejšího oddíl císařských ru- ských vojsk, kteréž k vedení tohoto voje přítomný král. krajský komisař pan hrabě Dohalský, jakož i zdejší pan purkmistr tureckou hudbou uvitati do města uvésti si přejí. Pročež mně poručili. abych Vaší Důstojnosti uctivě požádal, abyste ráčil Svůj hlavatecký hudební sbor s potřebnými nástroji toho jmenovaného dne laskavě sem dovo lit a jej vypraviti tak: aby týž dne 25. října, nej déle v 8 hodin ráno sem přibyl a mimo to však několik hudebnin si připravil, aby případně též za oběda k tabuli komandujícímu (velícímu) panu štábnímu důstojníku také některé hudební kousky zahráti mohl. Tato banda muzikantů hlavateckých obdrží od zdejší městské obce přiměřenou od měnu („Doceur“). Vyhovuje rozkazu výše jme- novanému, prosím spolu o laskavou odpověd mám čest znamenati v největší úctě Vaší Důstoj nosti nejoddanější služebník Jan Gemmer, tajem- ník magistrátu. V Soběslavě, dne 23. října 1799.

P Malachiáš Kreutzer Rus Dohalský Gemmer

15 article

Veledůstojnému a veloučenému pánu Malachiáš Kreutzerovi, nejdůstojnějšímu faráři a správe duchovnímu v Hlavaticích. Originál německé listiny této, krásným písmem zřetelně psané, jest co nejlépe zachován i se „zlatým“ posejpátkem slídovým a s pečeti opatrně vystřiženou a darován byl vnukem hla- vateckého učitele, panem řídícím učitelem Aloi sem Wiedemannem v Plané n. Lužnicí muser král. českého. Jak hlavatečti hudebníci dostáli čestnému úkolu svému v Soběslavi a jak štědře za to byl odměněni a zdali tam s nimi také oyl kapelník učitel Wolfgang Wiedemann, o tom již ničeh se nedovídáme.

Malachiáš Kreutzer Wiedemann Lužnice Soběslav

16 article

Když nám loni neunavný badatel o stycíe rusko-českých, prof. varšavské university Vlad. Andr. Francev, svým přesvědčivým způsobem vykládal mezi jinými též vlivy častých a delších pobytů ruského vojska v Čechách, a když jsem pak teprve pozorně studoval památky těchto vo- jenských styků rusko-českých v městském museu pražském, nenadál jsem se arci, že také v měm rodišti zachovala se ještě zaručená zvěst o pobytu Rusů vojáků na Táborsku. Nyní dovídám se téprvé, že také v Plané n. Lužnicí zemřeli ně- kteří vojíni ruští, tehda zde tábořící, a jsou po hřbeni na zrušeném starém hřbitově „v Kamení za obcí, několik jich také leží pohřbeno „na Skále“, na pravém břehu Lužnice, za erární sil- nicí k Soběslavi vedoucí, blíže kříže Kosova n tak zv. „Kopečku“, odkud je krásný rozhled na klikaté zátoky Lužníce s villami Bečkovou a Pe- řinovou, proti nimž vlévá se do řeky oustrašický potok, známý svými malebnými partiemi lesními V levo pak s pohřebiště Rusů lze víděti velký rybník „Hejtman“ s rozkošným lesnatým ostrův kem Markétiným (zvaným tak na počest hraběnky Markéty Harrachové roz. princezny Lobkovi- czovy, choti hraběte Jana Harracha, maj. velko- statku Zelče) a se zříceninou hradu Choustníka v pozadí. Toto místo jest z nejkrásnějších co do vyhlídky v útulném okolí Plané.

Andr Francev Rus Bečkův Markétin Harrach Čechy Táborsko Lužnice Soběslav Kopeček Choustník Planá univerzita Vlad

17 article

Václav Hl adík.

Václav

18 article

= Ze živola žurnalisty. Z Paříže se oznamuje V neděli zemřel zde žurnalista Paul Blonet, známý v Anglii a v Americe pod jmenem Max O'Rell, jenž náležel k nejoriginálnějším anglickým spisovatelům. Skotský mali? Whistler, žijící v Paříži, irský dramalik, socialista a vegelarián O. B. Show a O'Rell náležejí k autorům, kteří snad nejsvérázněji ovládají angli- činu. Charakteristický nějaký projev některého z těchto tří mužů putoval vždy všemi anglickými listy a byl vždy vítán jásotem. O'Rell jakožto humorista byl tak obliben, že cokoli prohodil z Londýna neb z Pa říže o Angličanech, nic mu nebylo vážně zazlíváno, ale autor, jenž by byl měl méně humoru, sotva by se byl mohl odvážiti takové upřímnosti. Když na př. pro »Newyork Journal« líčil pohřeb královny Viktorie. zmínil se mimo jiné o slupkách z pomerančů a pa- pírech od chleba s máslem, jimiž byly ulice londýn- ské po pobřební slavnosti pokryty a mohl pak prá- vem podle toho prohlásit, že pohřební slavnost byla pro novoyorské obyvatelstvo ohromný piknik. Pau Blouet byl původně důstojníkem francouzské jízdy byl u Sedanu zajat, bojoval proti komuně a byi těžce raněn. Od r. 1872 žil v Anglii jakožto žurna- lista a pracoval pro »Journal des Débats«. První jeho kniha »John Bull a jeho ostrov« učinila jej hned na první ráz tak slavným, že mohl cestovati po celém světě, aby si před Angličany, Amerikány, Holandany a Francouzy dobíral Angličany. Celkem uspořádal za svého života na dva tisíce přednášek; pronesl se o tom kdysi: »Šestiměsíčná cesta s přednáškami jest jako šestiměsíčná trestnická práce, jen že méně zne- uctívá a více vynáší.« V jedné ze svých přednášel

Blonet O Rell Whistler O B Angličan John Bulla Amerikán Holandana Francouza Paříž Anglie Amerika Londýn Sedan Viktoria

19 article

»Evangelium veselosti« pokusil se o charakteristik francouzského lidu. Tvrdil neustále, že Angličan nikdy nedovede pochopiti skutečného Francouze naopak Francouz skutečného Angličana. — »Kdyby Francouzi přestali se domnívat, že lordmajor lon dýnský jest první občan Anglie a kdyby Angličané přestali věřit, že Francouzi nikdy neužívají mýdla. rozuměli by si oba národové lépe,« prohlásil kdysi. — Jako každý humorista, O'Rell rád nadsazoval tak na př. tvrdil, že Skotově mají zvláštní svůj kro proto, že mají příliš velké nohy, tak že by je skrze spodky nedostali. V posledních letech byl O'Rel jakožto evropský dopisovatei »Newyork Journalue usedlý v Paříži. Krátce před korunovací v Lon dýně operován byl následkem téže choroby, c král Eduard VII. A zatím, co zasílal telegra fické popisy slavností v opatství westminste skěm, byl zachvácen mdlobou. Obával se, že ho operovali jen proto pro zánět slepého střeva, že to »nejčasovější nemoc«. Ve skuječnosti trpěl rakovinou žaludku. Max O'Rell rád psával o že- nách. »Její královská výsost žena« jest jednímz jeho nejpopulárnějších spisů. »Co činí herečky ta okouzlujícími, jest, že jsou dvojnásob ženy«, říká val. — Jiný jeho výrok jest: »Stále se říká, že mu jest silný a žena slabá — proč pak tedy vždycky očekáváme u žen ctnosti, jež vyžadují sílu, jaké m muži nejsme sehopni ?

Angličan Francouz O Rell Skotův Journalue Eduard VII Anglie Paříž c král

20 article

= O sbírkách poštovních známek oznamuje ja- kýs americký list: Nejcennější sbírky poštovních zná mek nenalezají se v Americe, nýbrž v Evropě Nej důležitější ze všech jest tak zvaná sbírka Ferrariov v Pařiži. Záklaď její polužil sir Daniel Cooper Australii v lstech 1862—1878, kdy získal tuto sbírk markýz Filip de Ferrari ze 3000 1. st. Až do své smrti před několika lety rozmnožil sbírku na 250.00 kusů, mezi nimi nejvzácnější unika. Vydržoval stál několik cestujících agentů, aby pátrali po vzácno stech a získávali je, mimo to na dvace! osob k vy řizování korrespondencí, roztřiďování, uschovávání a zapisování známek v kalalogy s ročním služným 2000 až 5000 fr. Když Ferrari zemřel ceněna jeho sbírka na sedm millionů franků. Druhá největš sbírka byla majetkem cara Alexandra III, jež p jeho smrti obsahovala 190 000 kusů. Třetí největši sbírku má král Eduard anglický: čítala roku 1890 již 170.000 kusů. Neobyčejně vzácné známky maji dále vévoda Edinburgský, earl of Shaftesbury, baron Arthur Rothschild a různé jiné osoby v Anglii a v

Cooper Ferrari Eduard Rothschild Amerika Evropa Austrálie Anglie earl of Shaftesbury

21 article

Francii. Ačkoliv ve Spojených státech jest několik sbírek, jež mají cenu více než million dollarů, ne rovná se žádná z nich těmto uvedeným sbírkám. O roku 1870 pořádají se výstavy poštovních známek ve všech velkých městech evropských, z nichž nej velikolepější byly výstavy r. 1893 a 1901 v Paříži obeslané filatelisty celébo světa. Stálé výstavy po štovních známek udržují generální poštovní úřady v Paříži, Londýně a Washingtoně a říšské poštovn museum v Berlíně. Soukromné výstavy poštovníe známek jsou v Drážďanech a ve Vídni. Prodejem poštovních známek zabývá se mnoho tisíc osob. Ve Spojených slátech jest hlavním tržištěm poštovníe známek San Francisco, kdež se nalezá padesát ob chodů se známkami, jichž roční obrat páčí se ne 12 mill, dollarů. Cena oložených tam zásob páčí se n 50 millicnů dollarů. Pak následuje Filadelfie, Nový York, St. Louis a Chicago. Tržní cena známek, jal známo, mnohdy značně kolisá, podle událostí, jež podmiňují mnohdy jejich množství. Tak na příkla známky helgolandské značně slouply v ceně, když ostrov připojen k Německu, rovněž známky Porto Rica, Kuby, Havaje, když tyto země připojeny k

Francie spojený stát Paříž Londýn Washington Berlín Drážďany Vídeň Filadelfie Nová York St . Louis Chicago Německo Kuba Havaj Sana Francisko Rico

22 article

Spojeným státům. Nejvyšší ceny mají ovšem známky vydané v letech čtyřicátých a padesátých, vydan mnohdy jen v malém množství. Za dobře zachované známky britské Guyany, ostrovů Trinidad, Barbador Havaje, Réunion atd. z oněch let, platí zámožní sběratelé několik set franků. Také nejstarší kanto- nální známky švýcarské a známky soukromých pošt amerických jsou drahé vzácnosti. Největší vzácnost evropskou jest rumunská z r. 1858, modrá na mo dravém papíře 81 parale za 125.000 fr., nejvzácnějš známky vůbec obě 1penny cihlová a 2 penn modra z ostrova Mauritius roku 1847. Za červeno 1penny je cena as 20.000 fr., za modrou 2penny as 25.000 fr. Ale jsou to ceny jen nominelní, nebo těchto známek, obou druhů, jest známo toliko osn pravých kusů a ty jsou v pevných rukách. = Millionové dědictví. Z Pařlže se oznamuje Ve zdejších salonech vzbuzuje nemalou sensaci mil lionové dědictví malíře Luisa Fourniera. Umělec na maloval na vyzvání své nevěsty, hraběnky de Me jendje, podobiznu Sary Bernhardlovy, za níž mnoho násobný millionář Harold Barker ze Sydney v lon u příležitosti soukromé umělecké výstavy nabíd značnou sumu. Avšak obraz nebyl naprodej a Fou nier slíbil australskému millionáři, že tutéž podo biznu zhotoví znovu. Při vyjednávání o této záleži tosti si Barker umělce nanejvýš oblibil a bylo smlu- veno, že těchto dnů po pobytu v Bretonsku, kdež hodlal podnikati výlety na yachtě podle pobřeží, při- bude do Paříže a obraz si prohlédne. Na místo toho došla z Rennes zpráva, že Barker zemřel tyfem že ve své závěti ustanovil dědicí svého jmění, ježs páčí na 371/2 millionu fr., Fourniera a jeho mladou nevěstu. Barkerova sestra domáhá se polovice pozů- stalosti, ale, jak vidět, je z čeho dědit.

Fournier jít I Barker Barkerův spojený stát Guyana Trinidad Barbador Havaj Réunion Mauritius Sydney Bretonsko Paříž Rennes Sara Bernhardlův

23 article

= Tragický konec triumíu. Z Massy-Carrary s oznamuje: Tragický případ úmrtí vzrušuje vešker zdejší obyvatelstvo. Šignor Corsi, nově zvolený po slanec zdejšího okresu, odebral se ke svým voličům aby jim poděkoval za jejich důvěru. Byl přivítán s největším nadšením. Prostranství před nádražím bylo plno lidu s městskou hudbou v čele a poslane s velkou slávou doveden na radnici. Již na nádraži musil Corsi požíti lék, sílící srdce a když pak při- šel na radnici, kde jej očekávali starosta a zástupe úřadů, byl tak seslaben, že zašeptal teskně ke staro- stovi: »Tisknete ruku mrtvole; nevím, co mi je, jes mně velmi zle!« — Pojednou zbledl a zavrávoral takže ihned musili přinést židli. Po chvíli vzdychl »Ach, moje nebohé dětil«, hlava mu klesla na prs a byl mrtev. Venku hrála hudba veselé kousky a dau jásal, čekaje až poslanec objeví se v okně radnice osloví lid. Tu pojednou vztýčen prapor zahalený čer ným florem a na balkoně objevil se městský úřadník oznamuje lidu truchlivou zprávu, že signor Corsi ze- mřel. Stň na radnici proměněna ve smuteční kaplia tisíce lidí defilovalo předmrtvolou. Corsi byl členen strany republikánské. = Svédská pomocná výprava Nordenskjoeldovi. Ze Štokholmu se oznamuje: Říšský sněm schváli návrh vlády, aby povolen byl úvěr 200.000 švédských korun na vystrojení nové výpravy do Jižního oceanu. aby vylnledala Nordenskjoelda a mimo to soukromou cestou sehnáno bylo přes 50.000 korun, takže jsou již všechny přípravy v proudu, aby podník co možná nejdříve byl proveden. Jakožto ředitel výpravy vy hlédnut kapitán Olaf Gylden, syn zesnulého astr noma prof. Gyldena, nyní 36letý, jenž při výpravě ku měření zeměpisné délky na Špicberkách vedl lo

Corsi Gylden profesor Carrara Špicberky

24 article

»Antarctic« r. 1901. Odebral se již do Norska, aby si v tamních přístavech vyhledal příhodnou loď. Vý prava bude vystrojena na tři léta; poněvadž hlavnín jejím účelem jest vyhledání Nordenskjoelda, bude kladen hlavní důraz na tento účel, nikoliv na vědeck bádání a proto bezpochyby mimo zoologa docent bar. Klinkowstroema nezúčastní se cesty žádný uče nec. Výprava Nordenskjoekdova byla vypravena na nejvýš na dvě léta a měla se počátkem letošní zimy vrátili do Švédska. Zásoby, jež výprava vzala s se bou, budou tudíž již značně ztenčeny, ale tato okol nost nemá pro zdejší znalecké kruhy valného vy znamu, poněvadž zvěře a jedlých ryb jest v jižních polárních končinách dostatek. Tím větší však jsou obavy, co se týče schopnosti lodi »Arctic«; pochy- buje se nyní silně, že lod vůbec byla dostatečna na nepříznivé poměry ledu v oněch končinách. Jaká ne- hoda se as výpravě přihodila, nemůže ovšem nikdo vědět, ale že se lodi něco stalo, předpokládá se vše- obecně. Dle názoru prof. Nathorsta, o jehož dobré zdání se návrh vlády opírá, musí výprava koncem srpna nebo počátkem září opustit Švédsko, aby kon cem listopadu dospěla do antarktických končin. Nej prvé bude pátráno po dru. Bodmanovi, jenž s jedním mužem posádky zůstal u Snow Hillu, když Norden skjosld podle svého plánu podnikl cestu podle země krále Oskara, odkud se ještě nevráti.

profesor Nathorsta Bodman Norden Oskar Norsko Švédsko Arctic Snow Hill

26 article Hotel Kontinental.

Hotel Kontinental. Velký hotel prvého řádu. Nejlepší p loha. Uíiční dráha všemi směry — Mírné ceny. —

Kontinental

28 article

Bezvadně vývozu schopná. nn

30 title

Oslava památky

31 article Rudolfa Pokorného-

Rudolfa Pokorného- (Předběžné oznámení.) Jest tomu 50 let, co narodil se ve měst našem nadaný básník a spisovatel český, Rudol Pokorný. Snad mnohému ze čtenářů těchlo řádků vybaví se vzpomínka na osobu, spis ně- jaký neb drobnou básničku zesnulého, snad al těž mnohý čísti bude tu jméno buď vůbec mu neznámé, aneb jen jako ohlus čehosi již dávn zašlého, slabě prosvitajícího. A přece nepatr rodák náš k těm, jež možno bez křivdy k ne- paměti odsouditi. Význam Pokorného nezáleží jen v jeho čin nosti literární a publicistické; v něm vedle vy soce talentovaného básníka, snaživého spisovatele, essayisty i milého humoristy poznáváme přede- vším upřímného Čecha-Slovanofila, nikoliv pol- tika, ale tichého, horlivého pracovníka, žijícího jen své vůdčí idei česko-slovanské vzájemnosti A v tomto směru především vrcholnou touhou bylo vždy Pokornému utvoření pevného, brat skou láskou spojeného svazu národů zemní koruny české se Slovany atranskými — pod jařmem úpícími Slováky, jakožto mostem k ostatním ná- rodům slovanským. A pro to žil, pro to horli a pracoval. Proto význam jeho lépe oceňován jest na Slovensku, než u nás samých. Články, spisy a stýkáním se s předáky slo venskými snažil se Pokorný vzbuditi pevné uvědomění si vážných společných interessů obou haluzí společného kmenu česko slovenskéhoa stal se proto též zakladatelem sdružení »Česko- slovanské jednoty«, k níž napsal sám stanovy. A těšil se, tolik se těšil, jak od centra praž- ského budou se vinouti slibné odnože — odbory plné uvědomělých, k obětem hotových přátel Slo- venska, po vlaslech českých, po městech i dě- dinách. Však přišla smrt, skosila jej neúprosně v plné mužné síle — a ideály, jeho, bohužel, do dnes zůstaly jen vylouženými vidinami.

Pokorný Rudol Pokorná Čecho Slovák Pokorná spojený svaz Slovensko

32 article

Městská rada města našeho vědoma jsoue si povinnosti své ku důstojnému uctění památky Pokorného, svolala zástupce všech spolků míst- ních a tak sestavil se zvláštní výbor k oslavě 50letých narozenin Rudolfa Pokorného a k z- sazení desky na rodný jeho dům za protekto- rátu městské rady. Současně rozvržen výbor v odbory: technický, finanční, sjezdový, dam- ský, zábavní, ubytovací a literární. Památku upřímných pracovníků neucti tuctová slavnost jalových řečí a prázdného nadšení, nýbrž jedině pokračování v jich pracích, snaha po realiso- vání jich ideálů. A město naše úkolu tohoto jest si plně vědomo Především založen tu již dnes Odbor če- skoslovanskě jednoty — prvý na českém ven kově, jehož zdárně fungování zaručeno jest vše- obecným zájmem, s jakým uveden jest v život Na druhém místě stará se již nyní literární od- bor slavnosti o vypravení důstojného pamětního almanachu s příspěvky všech čelných spisova- telů českých i slovenských. Konečně slavnost vlastní, při níž odhalena bude pamětní deska má být sjezdlem všech upřímných přátel Slovenska vůbeca shody československé zvláště. Literární přátelé Pokorného, etitelé jeho idel, osobní přátelé, spolurodáci a bratři ze Slo- vače učiní si. v slavnostní den dostaveníčk v rodišti jeho, stisknou si pravice a povzbud ke vzájemně lásce, osvěžení styků české veřej- nosti se Slovenskem a uvědomění si pokreven- ských zájmů — toť cílem a účelem slavnost Rudolfa Pokorného. Výbor dovoluje si tímto předem upozornit na chystanou oslavu, vyzývaje všechny P.T. interessenty, kteří by se chtěli blíže o všem informovati, by obrátili se na příslušný odbor. nebo na Slavnostní výbor v Heřmanově Městci. Slavnost konati se bude v prvých dnec měsíce srpna. V Heřmanově Městci, v měsíci květnu 1903. Výbor slavnosti k uctění památky Rudolfa Pokorného.

Pokorný Slovensko St Heřmanův Městec

34 article

Kanalisace měst a betonu, Čistící nádrše pro odpadkové vode z betonue, Těsněni sklepů proli spodní vode z betontí, Holendry, káde z betonu, Naduvníky a dlašby humen z betenau. Řepní splavy Podnikalelaťví slavsb Betonových o tovdrky stavebnníc výrobků Hrůsa Rošenberg, Prala — Vldsň — Olomou

Hrůsa Rošenberg