Ročnik XXXXII

V Praze, v neděli dne 3l. května 1903.

Číslo 148.

Na ranní a odpol. lisey předpláeí se v Praze v admíntstrasl ns měníe .. 8 K — na čtvrt leti s drojí donáško na měsle na čtvit leta . . . . 7 K 60h ve slislách 2K soh na měsfe . Poštou: n.. . : 9ko s dvají zisilkeu a měal nrt le

Dnešní čislo pro Prahu le o 24 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 2. června t. r. v obvyklou hodinu polední. Valný sjezd slovanských novinářů v Plzni. Nechť nám zášť sousedův zlých i nepřízen mocných ztrpčují život strázněmi věčného očistce. toho přece nám Slovanům již zabrániti nemohou, abychom se vespolek scházeli, vroucně si pra- více stiskli a jediným pohledem si pověděli, co citíme, po čem práhnem a v co doufáme i spole- háme. Veliký, ba neocenitelný jest význam ve- škerých těch sjezdů slovanských pionérův svo- body a národnosti od památného sjezdu slovan- ského v Praze o svatodušních svátcích v roce 1848, o jehož zdar snad nejvíce přičinilse český publicista, náš nezapomenutelný Karel Havliček, až po sjezd moskevský a petrohradský v r. 1867 a pak opět od sjezdu krakovského až po první sjezd — slovan- ských novinářů dne 19. června 1898 v Praze, svolaný naším spolkem českých žur- nalistů o slavnosti Fr. Palackého, jímž položen základ k trvalé a bohdá již neroz- lučné allianci všeho poctivého národního časopisectva všech slo- vanských národů tohoto soustátí, ne snad jen pro oprávněně hájení a zvelebo- vání vlastních stavovských zájmů svých, nýbrž pro účinnější a vitěznější obranu životních zájmů, práv a budoue- nosti svých národů slovanských jichž věci spravedlivé a velké zasvětili své slly a schopnosti s tím čistým zápalem mužův my šlénky, s tou vírou nadšenou ve vítězstv pravdy a práva, »která hory přenáší« a jejíž apotheosu zvěčnilo křesťanstvo biblickou památkou svatodušního nadšení a vzmužen horlivosti osiřelých těch prostých apoštolo mučenníka golgotského. — »Všickni stojíme sice ve službách růz ných národních celků« — znělo pryn slovo českých novinářů v říjnu roku 1897 —

»Poláci, Chorvaté, Slovinci, Ruslni, Srbově Čechoslované máme všickni různé úkoly a sta- rosti, jaké nám vykázaly přiroda, historie a poli- tika. Cesty naše ve mnohém se rozcházejí, b jsou i chvíle, kde zdánlivě stojíme proti sobě ale bylo by slepotou neviděti, že jsou jisté veliké interessy, zvláště obranné, které jsou nám všem, vždy a za všech okolností spo- lečny a jež pěstovati a co možná ve spo- lečném dohodnutí a uvědomění moudře opatřo- vati, všickni za svou povinnost máme . . . Zdaž nebylo by možno dociliti sbližení slo- vanského novinářstva zemí rakousko- uherských? Takové sblížení, založené na osobnín poznání a styku, by zajisté velmi prospělo v ěe nám všem společné l« A za osm měsíců potom již vítala radostně vzrušená Praha prvý sjezd slovanských novinářů, k němuž i milí hostě z Ruska se dostavili a jejž zahájil předseda jeho, Slo- vinec, starosta Lublaně pan Ivan HIribar, mluvě česky, polsky, chorvatsky a slovinsky těmito památnými slovy: vMy Slované jsme se dosud, bohužel, přiliš málo znali. Jeli kož jame se však neznali, podeeňovali jsme, jak to jinak ani býti nemůže — své síly- Membra disjecta jsme v tomto státě. Němei. s nimiž přinuceni jsme věsti zápas, bydli kom- paktně; mezi nás však klínem vílačili se odloučili nás Jihoslovany úplně o severních našich bratří. Ano i český národ té- měř osamotili od polského. Mimo to dělí ná od Slovanů druhé poloviny říše politické zti- zení dualismu. A tak se stalo, že jsme druh druha podceňovali a přílíš málo důvěry měl ve svou sílu, že místo abychom v politickém boji stáli při sobě, my Slované se na svoje neštěstí rozdělovali, ba někdy i s nepřáteli spo- lečnými se spojovali ke škodě bratří svých. Nyní však vyhlíží to zeela jinak.

Díky bohu a — německému furoru, myšlénka slovanského sblížen myšlénka solidarity slovanské, kteráž dosud ve vzduchu visela, stala se ne- zbytnosti prvého řádu, uskutečnila se a slavi dnes vítězství svoje. Nyní jest úkolem slovanské žurnalistiky, aby sou- stavnou prací, opírajíc se o do- brou organisaci, živila, šIřila a pevnila přesvědčení o nezbytne potřebě nejtěsnějšího sbliže n všech slovanských národů této říše.« A Polák Chyliňski (redaktor krakov- ského »Czasu«) hned k tomu doložil: za ja- kým účelem a eílem: »Chceme hájit svých národních práv a vymože- ností vzdělanosti. Chceme hájit svézákonnost a svéráznost ze m a usilovati o její rozšíření; chceme hájiti úpl- nou rovnoprávnost svého jazyka národního svobodný rozvoj všech národů v , Budeme se opirati vší silou všelikým sna- hám a nárokům na jakoukoliv nadvládu jednoho kmene neb jednoho jazyka národního nad dru- hými, chceme hájiti základy ústav ní he života a volná zřizení parlamen tární, i přejeme si, aby spory národní a jazy kové byly co nejrychleji zmírněny vzájemným dorozuměním se; ale to dorozumění se můze jen tehdy míti šťastný výsledek, bude -l uzavřeno mezi sobě rovnými,to jest, nerozumíli se dohodoutím — podrobení Na dohodnutí přistoupime, na podrobení a útisk však nikdy.

Jako sami utlačovati nechceme, tak nemů žeme dopustit, abychom v ústavním Rakousku my Slované byli utlačováni. Toť povšechné sta- novisko, na němž státi může dnes novinářstvo slovanské, toť prapor, pod nímž snadno sesku- piti se můžeme ke společné práci a potřeba-li, i ke společné obraně a společnému boji!« V tom duchu zahájen prvý sjezd slovan- ského novinářstva před pěti lěty v Praze — lýž duch pak věrně ovládal rok za rokem ná- sledující sjezdy: krakovský, dubrovnický, lublan- ský, i ovládati bude, tím jsme jisti, také dnešní náš sjezd ve starobylé Plzn která, což s ra- dostí zaznamenáváme, přivítala zástupce žurna- listiky slovanské tak srdečně a vřele, jakoje cestou zdravil celý ten náš uvědomělý krásný český kraj, jímž hostě naší projížděli.

Vzácný a blahodárný paprslek nezlomného vlasteneckého ducha českého zjasnil letošní chmurné politické Letnice naše. Slovanští naš hosté dojati vděčili bodrému lidu našemu za srdečné přivítání, spatřujíce v něm radostný důkaz národní procitlosti a zdravé křepkost ducha i srdce českého. Kéž i na další pout své naším západem českým poznají ke své po- těše, jaký to pevný a statný lid stojí na krajní stráži západního Slovanstva, otužený v odvěkém zápasu chodském... Však vraťme se opět ke vlastnímu úkolu leto niho pálého sjezdu slovan- ského novinářstva. Neprohádáme asi, tušíme-li, že interess nej- živější vzbudí a upoutá porada o dvou před- mětech programu: O martyrologii ne- odvislého tisku v království chor- vatském a o zpátečnické zabořilosti většiny parlamentu cislajtanského vůči s vobo d ti sko vé. »Politický tisk v Chorvatsku a Slavoni podobá se dnes zmučenému »Ecce homol Nejen že nelze mluvit o nějaké svobodě tisku. nýbrž držitelé moci v Chorvatsku za podpory soudů a pošt tento tisk nespravedlivě proná sledují, užívajíce dokonce zákona tam, kde by se ho nemělo užiti ani dle litery ani dle duch jeho. « — Tak požaloval jíž před pěti lety na prvém sjezdu našem v Praze zástupce poclivého ná- rodního časopisectva chorvatského a konči zprávu svou dojemnou prosbou, abychom se my ostatní žurnalisté slovanští při každé příležitost ujalí mučednického opposičního tisku periodického v království chorvatském.

Nuž, jakáž k tomu trudná příležitost přičina teprve dnes, kdy národu věrný chorvat ský tisk vydán jest v šanc (ak neslýchaně bar barské persekuci, kdy redaktoři národních listo do jednoho jsou pozavíráni a jako zločine v okovech do žalářů vláčeni, kdy redakce ob kličeny kordony vojenskými a policejními, kdy listy chorvatské vycházejí jen s děsné zejícími mezerami censurními po depních konfiskaclch, jakoby v jejich sloupcích byl řádil nějnký Attila. Možno-liž, aby ostatní slovanské novinář stvo zůstalo k tomuto evropskému skandálu Khuen Hedervarovy tyranie lhostejným, aby ne protestovalo proti surovému tomu násilí mada ronskému, jehož účelem jest umlčeti chorvatský národ, aby nemohl se bránit proti křivdě, depía- jicí zákon i právo za účelem podmanění Chor vatův hegemonii Maďarstva.

Avšak, co dnes Chorvatům od Maďarů to na zejtří může se díti nám od Němcův Duch, jakým dnos pohříchu posedlá jest většina německých »zákonodárců« v parlamentě cis lajtánském vůči neodvislému tisku vůbec a slo vanskému tisku zvlášť, neslibuje věru nie ji ného, než hrozící reakci, náhubky a pouta svobodnému slovu tišťénému. Či myslite, že chystaným novým zákonem zlomi se vládám vídeňským moc, aby nemohly vyhlášením stavu výminečného rázem pollačiti zničit na léla nepohodlný opposiční tisk v ce lých krajích a zemích? Ani pomyšlení ! Či my slíte, že provede se současně radikální změn dosavadního zastaralého trestního zákon níka z doby bachovského absolutismu, za jehož plstnosti, vězí tisk zdejši stále jehnou nohou v kriminále? Ani potuchy o této žádoucí ná pravě, naopak, slovanskému tisku opposičnímu hrozí z nepřízně německých »liberálů« a kon servativeů jen další křížová cesta ke Golgotě v budoucnosti. A tak zaprotestuje, bohdá, dnešn sjezd slovanských novinářů i proti tomuto při koří a hrozicímu zpátečnictví ve jménu svobody

Pátý sjezd slovanských novinářů v Plzn. V Plzni, 30. května 1903. Řadou povznášejících a velkolepých projev všeslovanské vzájemnosti, zápalem opravdovéa vřelé úcty a vážnosti prošli účastníci pátého sjezdu novinářského, než se ze slovanské Prahy dostali k cíli pouti své, do Plzné. Na četnýeh mistech připraveny jim representacemi obel okresů srdečně ovace a všude projevováno přání. aby zástupcové velmoci tiskové neopomijeli tlu- močiti lidu ve svých oblastech, jak vřele cl se zde se vším a o všem, cokoli se děje v jin zemi slovanské. Účastníci sjezdu odnášejí s z prvého dne plzeňské svě výpravy dojmy nej mohutnější. Dojmy ty úplně zaplašily rozmrze lost, způsobenou neochotou pražského ředitelstv slátní dráhy, kterě, jakoby zůmyslně pro účasl níky sjezdu vypravilo vagon starého systému takže pasažéři už v nejbližších stanicichi z něho prchali. Zakaboněná nálada pominula na sta nici Karlštejně, kde novinářům slovan ským připraveno skvělé uvitání.

Za zvuků národní hymny a střílení z hmož dířů přijel vlak do stanice, odkudž bylo pozo rovati, že villy, domy a chaloupky četně jsou prapory barev národních ozdobeny. Také z hradu Karlova Týna vlály prapory červenobilé. Na ná- draží značným počtem byli shromáždění rolníe z okolních obcí, kteří hosty ze slovanských zem nadšeně uvítali. Okresní starosta p. Šule vý pravu slovanských novinářů takto oslovil: »Vítám Vás srdečně pod hradbami staro slavného sídla králů českých, před branou sva- tyně, jež chovala po věky posvátná znamení če- ské samostatnosti a sily. Přijměte naše vřelé diky za akt piety, již svou návštěvou prokazu- jete našim vzpominkám a našim tužbám. Tisk neme Vás k srdei, drazí bratří slovanští, kteři jazykem i osudy nám nejbližší, i Vás bratr z východu a jihu, s nimiž přes vlastní samo- bytnost národní, přes dějinami posvěcenou při- slušnost k různým státním celkům — tvořime knrenově jednu velkou mocnou rodinu, jeden mohutný kulturní celek. (Souhlas.)

Oceňujíce vděčně, že vy, vzácní pšnové. jako povolaní mluvčí jednotlivých národů slo vanských podali jste si ruce ke společnému pě- stění této bratrské světové jedsoty a přejí z duše vám i nám, aby vzájemnost, aby shoda, aby sila naše rostla a mohutněla, abyste jednou napsati mohli pismem zlutým, že odražen jest konečně útok odvěkých nepřátel, že nás všec národní byt jest zajištěn a že můžeme společně pracovali již jen k pokojnému osvětovému roz- voji Slovanstva a všeho lidstva !« Hlučný souhlas byl odměnou za tento vřelý projev. Když pak sličná alč. Šulcova podal s připadným oslovením kytici mluvčímu výpravy p. Chyliňskému, vzdal tento vřelé diky z upřímné přijetí, které se stalo na počátku cesty do Plzně a jest předzvěsti, že dalši uvítání bude stejně vřelým. Uvedl dále: Naše práce není válčiti, nýbrž práce klidná, obrana práva a spra- vedlnosti! (Souhlas.) Aby tato obrana byla koru nována výsledkem, je nutno všechny sily spoji a povzbuzovat shodu mezi národy, které zastu- pujeme! (Hlučný souhlas a provolávání » Na zdar !e) Po těchto projevech nastoupena cesta k hradu Karlštejnu. Účastníky sjezdu k clli do pravila řada kočárů. Průvod zahájili 3 jezd i z Mořině. Mezi jízdou neustále houkaly hmoždíře.

Na hranicích obce Budňany, velm hojně prapory ozdobené, přivítal slovanské no- vináře starosta p. Strach se členy obecníh výboru a zástupci místních spolků. Za toto uví tání jměnem výpravy poděkoval p. dr. M az zura, jenž vytkl, že přeje, aby každému ná- rodu dostalo se spravedlnosti. Přeje jí národu českému, jehož kraje i lid naplňují je) oprav- dovým nadšením. — Po strmé cestě dostala se výprava na Karlův Týn. S hradních věží hou- kala jim v ústrety starodávná průpověd. Na prvém nádvoří hradními očekával novi- náře správce p. Střelba, který vyslovil potě- šení, že může uvítati tak skvělou společnost projevil touhu, aby zprávy s velebnosti tohot sídla panovníků českých šířily mezi svými krajany.

Za vlídné oslovení jménem účastníků sjezdu odpověděl pan redaktor J. Anýž, který podě koval za uvítání na úpati hradu, velikého vý znamu. Hrad tento utrpěl mnoho změn, tai jako mňoho změn zažil český národ. Ale vzdor čelným proměnám zůstal neustále mohutným tak my také chceme svůj národ restaurovat aby se stal mohutným a nepoddajným. (Sou- hlas.) Hrad, který mocně vzdoroval přiboji ne přátel s malou posádkou, jest vzorem našemu národu. My si toho jsme vědomi a chceme s tím lidem pracovati k tomu, aby silou ducha oddolal přemoci nepřátel. (Hlučný souhlas.) Výprava rozdělena pak na dvě skupinya ve hradě podávali vysvětlení pánové Střelba Klecanda. Ve hradě výminečně povolen přístup i na místa, jindy vůbec nepřístupná a uzavřená. Panu Střelbovi za ochotný výklad vysloveno plné uznání. Pak nastoupena zpáleční cesla d restaurace »u turisty«, kde nákladem okresu berounského připravena účastníkům sjezdu stu V drobném prodeji: ranní čí-lo o sobě . . . za B h nzk odpole dní Ve slialkšch na venkově- ranntěnlo. . . . . . . . 10h vůpolední- . . . . . . . 3b Inserát plati se kotově napřei Předplaceni a inserty plljíná ndmini- strnee v Marianské ulisi č.3. Tam nacházejí se též redlnkee tiskárna n ezpedise , Nitodnich Listě“. Rukoplsy so novrseuji.

dená snídaně. Řadu přípitků zahájil zde pan redaktor Klecanda, který představil oba tá- bory navzájem: rolniky a žurnalisty, povznes číši na zdar slovanské vzájemnosti. (Souhlas. Hudba hraje »Kde domov můj«. Sířelba z hmo- ždířů.) PanOstaczewski-Baraňs k i srdečně poděkoval bodrým rolníkům za vzorné přij-tí, které se stalo s opravdovou slovanskou poho- stinností. Vzpomenuv významně činnošti slovan- ské Prahy pro celý nárad český, připil lidu če- skému. (Nadšený souhlas. Hudba hraje » Hej Slované l«) Jmenem lidu shromážděného děkan beroun- ský P. Lerch na po drav odpověděl, vzpo- menul idylických dob let 60. a toužil, abý jdy- lické poměry ty se vrátily s láskou k vlasti, aby všude zavládla svornost a české statečnosti v budouenosti projevil zdar. (Souhlas. Hudba hraje: » Naprej«) Jmenem bratří slovenských promluvil Sre- tozar Hurban-Vajanski, který pravil, že sice patři pod druhé žezlo, ale nás hranice ne- děli. Přicházím od Tater k vám s vřelým po- zdravem. Nechť žije český národ! Nechť boh dá vítězit českému národu! (Bouřlivý souhlas.)

Nadšení a vřelě sympatie k lidu chorvat- skému způsobil projev pana dra. M a z z ury, který se ještě stupňoval po proslovení pana Chyliňského, k jehož podnětu národu chor- vatskému provolána zdravice. Za všeobecného nadšení nastoupen byl z útulné zahrady pochod na nádraží, kde znova upevňováno přátelství, sice náhle navázané, ale nepomijející. Vlídné projevy vryly se zajisté do duší všech účastníků, kteři jim byli přitomni. Staří, v práci sešedivělí mu- žové, na nád aží na rozloučenou pěli novmnářům národní a vlastenhcké písně. Starosta hospodář- ského spolku pan Špaček ještě jednou podě- koval slovanským hostům za vřelá slova a už přijel vlak, který měl odvěžt účastníky sjezdu dále na západ. A z jedné náručí vlídného přijetí veházel slovanští novináři do druhého. Když opouštěli nádraží v Karlově Týně, vrouci »Sláva«, »Na zdar!« a »Na shledanou« jim provoláváno.

Vřelé a upřímně uvitání bylo novinářům při- praveno v Berouně. Tam v čele četného shromáždění, k uvitání se dostavivšího, byl městská rada se starostou p. drem. Šmolc- nepem, zástupcové spolků a četné dámya dívky. Účastníkům výpravy dostalo se zde pro- slulých berounských koláčů na ochutnání úhledné knížky v upomínku. Na vroucné uvl- tání odpověděl jměnem účastníků sjezdu pan prof. Zaviliňski, v rozmarné odpovědi da- mám děkoval za pozornost a přál dívkám be- rounským, jichž vlastenectví chválil, aby do- staly ženichy z Berouna a ne z Drážďan. Přípitek vyvolal hlučnou veselost. Ve Zdiclch výpravu pozdravilo velice četné obecenstvo, v čele pak rada městská se starostou p. Křemenem. Týž učinil projev jménem zastupitelstva obecního a pravil: Až přijde čas, že uznána budou naše práva, pak budete to vy novináři, kterým bude náležeti zásluha toho vílězství. Pracujte, aby vzájemnost slovanská ve všech vrstvách a činech stala se skutkem. (Souhlas.) Sjezd váš v historické Plzni budiž vám pokynem k nové svěží práci na prospěch vzájemnosti všech národů slovanských. (Opělný souhlas.) Po tomto uvítání dámy a divky novinářům rozdaly vonné kytice. Za projev srdečného přijetí odpověděl pan dr. M a zz u ra. Také na nádraží v Hořovicích při- praveno účaslníkům sjezdu vřelé a přálelské uvítání. Starosta p. dr. Stehliček jměnem zastupitelstva i občanstva vyslovil přání, aby sjezd skončil plodným výsledkem K uvítání do- stavili se zástupcové spolků a četné dámy. Jménem dam oslovila mluvčího výpravy slečn Šalerova, která mu darovala skvostnou ky- licí damského spolku »Vlasta«. Za krásný bra-

FEUILLETON. V Praze, 30. května. 6—. (Kronika.) Také otázka doby jste pro souboj či proti němu? Moderní vzdě- lanec snad ani jinak nemůže, než býti » proti«. A přece, kdo hlasují »pro« nejsou zrovna také žádní analfaheti. Poslední nepokoje na vyso kých školách vídeňských posunuly otázku dost k jádru. Oba názory v praxi života prudce se střetly. Studentské spolky na sebe narazily, jedni s řádem povinnosti oháněti se zbraní a potom spolky, jež zásadně zatracují souboj. Spor se rychle přesunul na vlastní své pole, na pole — symbolů. Spolek, jenž zatracuje souboj, má-li či nemá ještě právo nositi stejnokroja příslušnou k němu historickou výzbroj, kyja rapír? Má či nic? Spolky bojovného řádu upírají to právo svým mírumilovným soudruhům. Spor vedl ke hlučným srážkám přede dveřmi učebných síni, provalil se na ulici a odtud rovnou do parlamentu. — Kdo se nechce bíti, je zbabělec ! A kdo je zbabělec po zásadě, ať je jim také — po znaku hájí přívrženci buršáckého kommentu logicky své hledisko. Ale také přátelé protisoubojového hnu nejsok bez logiky. — Aby zásada mohla zvltěziti, musí mí své přívržence, hodně přívrženců, neboť v ny nější době rozhoduje —— množství. Spolek drž ideu, ale spolek polřebuje členy, hodně členů Členově zase vísí — na stejnokroji. Co by by spolek bez stejnokroje? Nikdo by k němu ne- přistoupil. Ke studiím nepotřebuje student spolku. Má-li přistoupit ke spolku, chce za to něco mít, chce si při parádě vyšlapovat. A bez pěkného slejnokroje, co možná historického, není

parády. A bez parády ztrácí přislušenství spolku všechen půvab. A k historickému stejnokroj patří — historická zbraň. Tedy mírumilovný spolek — se z braní po boku! Velmi správné! Zcela v logice pojímán mladieké duše. Na ideji nesejde, ale — na sym- bolu! Zbraň je symbolem odvahy a síly. A od- vahy a síly má muž zapotřebí, třeba horova pro ideu miru. A mladý muž chce přece být mužem odvahy a sily4 Chce se jim aspon — zdáti. A symbol budí zdání. Proto na sym- bolu tolik sejdel

Všecka vzdělaná společnost ve svém duchu a přesvědčení je dnes vlastně proti souboji. Duch doby má už takovou tendenci. I strany v souboji, vyzývající a vyzvaná, svědkové pomocníci vyznávají vlastně ideu míru. Obě strany ve trapné chvili, kdy vykonávají dotyčné formality »strašně opravdové«, kdy nikdo neví. co nejbližší okamžik přinese, obě proklinaji v duchu »barbarskou instiluci«. Ale konaji přece, co považují za svoji — povinnost. Ta »povinnost« je sice holý předsudek. nesmyslný, šílený, zbrklý! Uznávají to obě strany, ale co naplat! Předsudek vládne svě- tem! Či není ka ždá povinnost vlastně — předsudek? Jen člověk bez mravů, bez vycho- vání a vzdělání, vyrostlý mimo ušlechťující vliv společnosti, je bez předsudků. A tu je vlaslne sila a význam soubojového obyčeje. Přičís zdravému rozumu a citu, ale hoví starému utkvě- lému předsudku. A starý předsudek je silnějš nežli zdravý rozum a ušlechtilý cit. Víte už o který předsudek běží! O předsudek — s ta- tečnosti. Muž chce být statečný. A konečně má být statečný. Statečnost je etnost, je povinnost pravého mu že. Je povinností jeho. proto

že je potřebou života. A čím býti má tím chce muž především se zdáti.T licoměrnost je v lidské povaze, Je v ní kus mravnosti samé přírody. Jedinec sám je snad sláb pro svoji osobu, aby skutečně dosťál mrav- nímu požadavku. Ale přiroda jej nuti, aby na venek aspoň zdáním přiznával ideálu přednost. A tak i rozený zbabělec vyna kládá vše, aby aspoň zdál se statečným. Odtud význam a síla bojovných formalit. všech parád a stejnokrojů, lesku a chřestu zbraní všeho puškování a šavličkování, rytiřských před- pisů a zákonníků. Dav na nich visí, protože pod porují zdání. A zdání davu je už jeho — přesvědčením. A přesvědčení davu je moc, jí nezbývá než se pokloniti. — Jsem proti souboji! Z hlubokosti svého přesvědčení opovrhuji tím »zbytkem středo věku« v moderní společnosti. Složil jsem proti němu výmluvný traktát, jenž, padnu-li, bude uveřejněn. Ale jsem dříve na potvrzení vývodů svých dlužen světu důkaz, že smýšlení mě neprýští z nedostatku statečnosti a proto, ač smýšlením protisoubojovec — přijí- mám souboj!... znělo vyjádření důsledného mudrce života, jenž se octl v romantické si tuaci. Chtěl se obětovat a skutkem přispět k vyjasnění názoru. Pouhé vývody na přesvěd čení davu nestačí. Máť dav vyvinuto porozumění jenom pro širokou mluvu symbolů, co možná zřetelných. A nejzřetelnějším symbolem je — skutek. Společnost zatraeuje souboj, ale cenís statečnost u muže. A statečným se zdá, kdo podniká souboj. Proto kde jaká zaječí dušičk obléká se do vlčího toho kožicha. Kde kdo se nutí affektovati »rytiřský mrav«. Mužíček je sice jist, že dík daným okolnostem nebude ze sou- boje nic, ale tím bezpečněji posilá straně své »svědky«. A jednu má při tom ovšem h l a v n

starost, aby se o tom hodně mluvilo. Hlavně noviny aby byly plny! Ta je vlastní podstata moderních soubojů. Mrav sám je přežilý. Nehodí se do ovzduší doby. Jen uměle se udržuje v paměti zákon- níkem určitých uzavřených stavů a společností. Ale to jsou právě »šik« stavy! Svým způsobem a zřízením požívají neobmezené úety davu. Jsou mu nositeli síly a lesku. A síla i lesk podma ňují si davovou duši. Jsou-li stavy uzavřeny, tím lépe. Dav tím raději se koři, čím nepřistupnějši zdá se mu panstvo. Tím větší kouzlo se mu přiblížiti nebo dokonce — podobati! A protože »stavovská čest« káže zachovávati »rytiřský mrav«, osvojuje si dav rychle lesklé slovo formu. Marně mudrlantský modernism snaží se dokazovati, že není rozdílů mezi »stavovskou« a jinou »etí«! Čest prý je jedna pro všecky stavy ! Dav ví, co ví a co věděti — chce.

Proti obludě předsudku brojeno ode dávna skvělými důvody v osvícenské i náboženské lite- ratuře, Zlořád souboje trvá však dosud. Netvor nebyl patrně ještě raněn ve své slabině. Také nejnovější spisek proti »Minotauru cti« (autor. známý exotik názorů hrabě Coudenhove) je pěknou ukázkou břitké polemiky. Provětrává ne- milosrdně mezi plevou a zrnem názorů. Však i tato střela mine se bezpochyby eíle. Odpůrci souboje potírají mrav, který vlastně už neexistuje. Zlořád však zůstává nestižen ranou. Také autor »Minotauru cti« zatracuje souboj, jenž vzniká z — »falešného pojmu rytíř ské cti.« Ale dnešní soubojový nemrav nemá už dávno takového původul Dávno už nikdo nepodniká souboj, aby hájil nějakou svoji »čest«, protože už dávno nikdo v takový způsob hájení nevěří V tom ohledu pojmy jsou vyrovnány a ustá- leny. Ale přes to horlivě vyměňují se posílky »svědků« a smlouvají se s důležitou tváří pod- mínky« ozbrojeného střetu. Občanský hrdina afféry, byv uražen nebo vyzván, hraje si ochotně na rytiře, ne aby zjednal zadostučinění své »cti«.

Ví dobře, že čest žádnou ani neztratil, ani ne- získá. Ale z holé napodobivosti staví se »rytl- řem«. Vidí, jak to dělají kasty, kde »rytířský mrav« je zvykem a nuti se za každou cenu zachovávati zvyk, který zdá se mu skvělým. Zachovává »řád souboje« jako zachovávě řád sportu nebo jiných »nóbl passí.« Ale ani přislušník stavu, který má »rytíř- skou povinnost« ve svém zákonníku, nepodstu- puje souboj, aby uhájil svoji čest. Nastupuje proti soupeři z jiných pohnutek. Je vzdělaný muž, vědomý si své mravní ceny či neceny. Vi dobře, je-li počestný, že urážkou nebyl a ne- může býti »o čest připraven«. Neni-li počestný, ví dobře, že soubojem cti žádné nenabude. Ale přece podniká souboj, prolože je k němu veden svým — sobečkým zájmem. Kdyby na př. ne- učinil nebo nepřijal vyzvání, byl by podle sta- vovského zákonníku vyloučen z přislušenství, které mu zajišťuje jisté — výhody živolni. Mu- sel by si hledat novou společnost, zápasito nové podmínky živola, snad trpět a strádat. A toho se — leká. Bojí se následků a ze strachu před následky odhodlává se k činu. Stává se hrdinou — ze strachu. Předstirá z dá n statečnosti, chřestí zbraní, aby zakryl skutečnou svoji — nestatečnost. Tak někdejší mrav rytířský působením evo- luce idejí zvrhl se v pravý svůj opak. Bylo by v zájmu zdravého ducha oněch stavů, které za přední etnost kladou osobní stateč- nost, aby odstranily pro své příslušníky záva- zek, který nepodporuje než liché zdání a poško- zuje tudiž samu — véc. V pokročilejších stá- tech je závazek vskutku už odstranén.