1
masthead
Ročník XXVIII.
2
masthead
V Praze, v neděli 5. dubna 1908.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. listy
přečplácí set
v Praze v adinlnistraci
a mřsíe
na čtsrt kta . . . . 6 K —h
s dvojí donážkou
na čivt lata . . . . 7 K 50 h
ve Ptialkáchí
. 9 K no
na něsle
Tožton:
a měsíe
na čtvrt lela . . . . 9 K so
s dvojí zisllkou
rt va . . . K e
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranácb.
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranácb.
„lazykový zákon říšský pro
Čechy!
»Pořád nám dávají co se nám nelíbí.
pořád nám dávají co my nechcem !« začínal
břitký popěvek Havlíčkův na vládu Stadio
novu Bachovu. Nuže skoro po 60 letech mů
žeme si opét tak zazpívat. Opět nám cos
ve Vídni chystají po čem netoužíme, co se
nám nelíbí a čeho nechcem: Nový ja zy-
kový říšský zákon páně Becků
pro Čechy! — Cokoliv potřebujeme jako
soli a čeho se dovoláváme pro rozvoj svůj
to se nám zadržuje, toho se nám nedostan
stůj co stůj (viz na př. českou univer-
situ v Brně !). Ale čebo nepotřebu-
jeme, oč nestojíme, to se nám chystá
a strojí bez dlení —: proč? Poněva dz
páni Němcitoho potřebují ke
svému zisku a k naší škodě. —
Havlíčkův
Bachův
Beck
Praha
Čechy
Vídeň
Brno
Stadio nov
6
article
Kdy počali volat po jazykovém zákonu
pro Čechy? Prošlo třinácte let od vyhlašení
prosincovky; než za celou tu dobu panstva
ani nenapadlo pořídit ke člůnku 19 státních
základních zákonů prováděcí zákon pro soudy
a úřady politické v zemích českých. »Nevi
děli jsme toho potřeby pro sebe«, odtuši
nám Plener svou známou otrlostí. Ale jak
mile Taaffe se Stremayrem r. 1880 vydal
známé své nařízení jazykové pro královstv
české a pro Moravu (»O rovnoprávném uží
vání zemských jazyků při jednání politickýeh
úřadů a soudů se stranami a samospráv-
nými úřady«), tu německý füror počal soptit.
že prý je tím nařízením ohrožena německá
řeč, ba i německá národnost, i ústava sama.
— a hned jali se »ohrožení rytíři« vyzývat
vládu Taaffovu, »aby ku provedení článku
19. státních základních zákonů podala říšsk
radě předlohu zákona jazykového.
kterým by »za podržení němčiny ja k
řeči státní upraveno bylo užívání ja
zyků v zemi obvyklých v úřadě, ve
škole a životě veřejném.« — Autonomistická
většina (pravice) přikázala tento návri
Wurmbrandtův zvláštnímu výboru
v němž Němci přímo hartusili na minister
ského předsedu Taaffa, aby pověděl.
chce li neb nechce li jim učiniti po vůli. —
Nuže, pamatuje se Jeho Ex. pan baron
Beck na tehdejší odpověď Taaffovu?
Taaff
Stremayr
Taaffův
Wurmbrandtův
Němec
Beck
Čechy
Morava
7
article
Máme příčinu pochybovat a proto mu n
v nynější chvíli rádi posloužíme Hrabě Eduard
Tanffe, kterému také šlo Rakousko nade vše.
odpověděl tehda Němcům doslovně:
»Především sluší uvážiti otázku, bylo-l
by v nynější době příhodno podati podobný
návrh zákona jazykového. Vláda je toho mí
nění, že podobná přihodná chvile pouze
tehda teprv nastane, když před tím do
jde k dorozumění a dohodě mez
různými národy a mezi politi-
ckými stranami. Předlohu ja zy
kového zákona, která by byla toli ko
opravami doplňována (amendo-
vána) a většinou parlamentu při-
jata, nemohl bych v zájmu říše
ani v zájmu zemí považovati z
spásonosnou. Nadešelli již takový mo
ment, kde by mohla býti řeč o dorozumění
národů a stran, to musím zůstaviti posudku
slavného výboru. A proto nemůže se
vláda ještě odvážiti poči n u.
Na to většina výboru, jejíž zpravo-
dajem byl Polák dr. Stanislav Madey s ki.
podrobila návrh Němcův tak důkladné jako
duchaplné státovědecké kritice, pod jejíž lu-
čavkou návrh Wurmbrandtův pohořel
stejně jako o tři leta později monstrositou
svou ubitý návrh Scharschmiedův.
Zvláště povedl se pádnou stručností svou
Madevskému důkaz, že vůbec říšská
rada nemá dle ústavy prosincov
ani nejmenšího práva usnáše
se o zákonech, kterými by se základní
článek XIX. o rovnoprávnosti ná
rodův a jazyků národních blíže vyklá
dal a prováděl.
Tanffe
Němec
Polák
doktor
Madey
Němcův
Rakousko
8
article
»Rozhraničení práv mezi říšskou radou
a sněmy zemskými« — dovozováno ve zprávě
většiny výboru z 9. března 1883 — »spo
čívá, jak známo, na zásadě taxativního
vyjmenování těch záležitostí, které
patří v obor působnosti rady říšské. Záleži-
tosti, které nejsou v § 11. zákona
z 21. prosince 1867 čís. 141. výslovně
vyhrazeny radě říšské, spadají dle
doslovného znění článku 12. téhož zákona
v kompetenci sněmů zemských
Nuže: v žádném odstavci článku
11. není provedení článku devate
náctého základního zákona o všeob. prá-
vech státních občanů vyhrazeno rad
říšské. —
Odstavec m) článku XI. přiznává sice
povšechně radě říšské, zákony ku provedení
zmíněného státního základního zákona. Avšak
to jen výslovně s podmínkou, že
musí býti v příslušném státním
základním zákoně na podobný
prováděcí zákon poukázá no
Avšak právě u článku XIX. (o rovnoprávno-
sti) státních základních zákonů s ch á zí tato
podmínka, tam není ani zmínky o pro-
váděcích zákonech. A tak jest nade
všechnu pochybnost, že za trva-
jící ústavy nenáleží radě říšské
zdělati zákon, jímž by se čl. XIX zpome-
nutého základního zákona státního prováděl
XI
XIX
9
article
Než, co vadí a překáží Němcům ústava.
kde jim běží o jejich choutky a interesy
Ve svém pověstném svatodušním pro-
gramu z r. 1899 již opět naléhali na zru
šení všech dosud platných naří-
zení, výnosů a instrukcí v záležito-
stech jazykových a to bez výminky; na
místo nich nastoupiti prý mají říšské zá-
kony jazvkové a národnostní, dle
vůle německé upravené. Od tohoto praepo-
tentního požadavku pak neupouští houžev-
natost jejich po dnešní den a hle konečně
dočkávají se v ministerském presidentu ra-
kouském bar. Beckovi, státníka,
který jim chce býti po vůli a slibuje jim
velikonoční vajíčko předlohy jazy ko-
vého zákona říšského, však pouze
pro království českél
Neuvěřitelná pak zpráva z Vídně do-
kládů, že prý jsou i v Národním klubu jed
notliví poslanci lidu českého, kteří ničeho
proti tomu nenamítají, aby misto jedi ne
oprávněného sněmu královstv
českého — vídeňský parlamen
rozhodoval o našem jazykovém
právu v Čechách, aby rovné právo
našeho jazyka záviselo na cizí nám mimo-
české většině.
Němec
Beck
Vídeň
Čechy
10
article
Ano, číro neuvěřitelně zní zpráva zdejší
»Union« ze dne 3. t. m, dle niž pan dr
Kramář v Národním klubu vídeňském
přes to, že nezná dosud ani zásad jazykové
předlchy Beckovy, nicméně stran kompe-
tence říšské rady takto prý se pronesl: »Při
nese-li zákon národu prospěch, jest mi
lhostejno bude-li usnesen třebas i ve
Zlámaně Lhotě, jen když ponese podpis
císařův.«
Tak přece nemůže co živ mluviti vážně
český autonomista, nadtož státoprávník ! —
Že však pohříchu není vyloučeno nebezpečí
podobné slabosti osudné u vládní většiny
delegace české prosvítá z pozoruhodných
slov polského poslance Kozlowského
který v rozpočtovém výboru důrazně se proti
tomu ohražoval, aby otázka jazyková řešila
se na říšské radě i doložil:
»Úprava ta právné patří sněmu zem-
skému a podle práva obyčejového patří mezi
práva exekutivy. Ohražují se proti tomu, aby
zásadami jazykového nařízení pro Halič ze dne
19 července 1869 bylo otřásáno bez svolení
haličského sněmu. Toho by polští po-
slanci nikdy nepřipustili,
Českým poslancům jest volno,
communi consensu těchto práv zemského
sněmu se vzdáti, polští poslanci musí
se však proti tomu ohraditi, aby z této vý
jimky měl povstati precedens ve příčině práv
haličského sněmu. « —
Upozorňujeme veškeru naši vlasteneckou
veřejnost na tento vážný mrak centralismu
hrozící nám z politické ochoty Beckovy
k Němcům a z chorobné téměř slabosti
našich »positivních« (!) politiků vůči každé
koliv libosti Beckově. Kde jsou konsulové
kteří by bděli?
Kramář
Beckův
Kozlowski
Němec
Lhota
Halič
národní klub
12
article
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 55.)
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 55.)
Ve Vídni, 4. dubna.
(Původní telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Krátká byla dnešní schůze poslanecké sné
movny, sotva čtyrhodinná, navštívená prabídně
— nebylo zajisté přitomno přes 100 poslanců,
a ministra zeměbrany poslouchalo sotva 30 po
slanců — ale byla veskrze zajímavá. Podm a
šálek šl. Georgi ohlásil snížen
tříloté praesenční služby na dvou-
letou a oznámil také, že bude letos ude-
lena vojákům na zkoušku“ dovo-
lená na žně. Všso pravou rukou dal, t
zase levou vzál a sta v, jaký py nastal po zave-
dení dvouleté služby, vyličoval p
stránce vojenské la finanění bar-
vami tak chmarnými, že všechen dobrý
dojem s této pronikavé změny smazal.
Tři poslanci čeští promluvili: Udržal, br
Sternberg a Bergmann. Druhý mluvil proti prv
nímu a třetí proti druhému. Vždycky jsme lito
vali, postavili-li se poslanci čeští proli soba
kdežto mají státi v jedné řadě, a litujeme, že
mluvili proti sobě navzájem také dnes. Ale vinu
nese jedině poslanec za venkovské obce jaro-
měřské, který si věru nemůže stěžovati, že byla
naň stříleno tak, jak on střílel a stříli sám d
jiných, za to však posl. Bergmann posvítil ma
gnesiovým světlem na celou jeho individualit
a na jeho kandidaturu při letošních zemskýeh
volbách zvláště.
Ve včerejší schůzi legitimačního výboru na-
zval posl. Bielohlawek Lva Tolstého strupem,
a když se ve sněmovně ptal poslanec Daszyňsk
je-li to pravda, přisvědčil. Dnes vyhledali pře
počátkem schůze sněmovní poslanci Glěbovický
George
Udržal
Sternberg
Bergmann
Bielohlawek
Daszyňsk
Glěbovický
Vídeň
poslanecký sněmovna
Lev Tolstý strup
13
article
a prof. Hráský presidenta dra. Weiskirchnera
a požádali ho, aby vyslovil politování nad uráž
kami, Tolstému způsobenými. Dr. Weiskirchne
odvětil, že se napřed poradí se stranou křesťan
sko-sociální. Posl. Glěbovický byl odhodlán kon-
cem schůze učiniti protestní projev; ale opozdi
se, přišed do zasedací síně, když byla schůze
prohlášena již skončenou. Proto své ohražení
odložil na schůzi pondělní. Oceňujeme sice plně
šlechetné intence posl. Glěbovického a profesora
Hráského, tolikéž předsedy „Klubu českých
agrárníků“ Udržala, který ve své řeči odsoudi
chování posl. Bielohlawka, myslíme však, že se
výroku posl. Bielohlawka dává dosah a důleži
tost taková, jaké naprosto nemá. Co jest pan
Bielohlawek naproti Tolstému? Pan Bielohlawel
nemůže velikost Lva Tolstého zmenšiti ani stla
čiti, ani nemůže jej uraziti.
profesor
Hráská
Tolstý
doktor
Weiskirchnout
Posl
Hráský
Udržal
Bielohlawek
Bielohlawel
14
article
Z Vídně, 4. dubna. (K. k.)
Předseda dr Weiskirchner zahájil schůz
v 10.25 hod.
Rokovalo se dál o pilném návrhu Pogačnikoví
stran
kontingentu nováčká na r. 1909.
Posl. Demšar žádat, by šetřen a zachováván by
náboženský a národní duch v armádě, a vojáci, po-
cházející z kruhů zemědělských, nebyli odcizováni
svému povolání. Třeba zavésti 2lelou službu a ome-
zili vojenská cvičení. (Pochvala mezi Slovinci.)
Posl. dr. Okuněvský stěžoval si do slabosti lido-
vého parlamentu, který netroufá si odepřiti nováčky
Hr. Dzieduszycki zminil se téz o utrpení Poláků
Prusku Kdo tam trpí? táže se. Je to hr. Dzleduszy-
cki? Jsou to pánové z Polského kola? Před utrpením
tamějších Poláků máme také respekt. Jsou nám blíže
než vám, poněvadž my také trpíme. (Souhlas mez
Rusy.) Také v Haliči musí dojíti k míru, avšak s ta-
kovými nenávistnými řečmi, jako včera, neposlouž
se míru. Rečník prohlašuje konečně, že nemůže ar-
mádě povoliti ani jediného muže, ani jednoho haléře
pokud správa v Haliči se nezmění
Post. Udržal vzpomíná události za včerejší roz-
pravy, kdy člen sněmovny co nejsprostěji spilal hr
Lvu Tolstému, jehož celý vzdělaný svět uznáváz
velikána.
Weiskirchner
Posl
doktor
Okuněvský
Polák
Prusek
Rus
Rečník
Udržal
Tolstý
Vídeň
Hradec
Halič
sněmovna
15
article
Odmítá tuto urážka co nejrozhodněji (Hlučná po-
chvala a potlesk mezi Čechy.) a liluje, že takov
odmítnutí nestalo se hned vo onom případu s kom
pelentního místa. (Nová hlučná pochvala mez
Čechy)
Řečník lituje, že důležité právo povolování nová-
čků jest omezeno delegncemi, jež odhlasují výlohy
na vojsko. Instituce lidového vojska se u nás do-
posud nevžila vzdor desítiletému trvání a valná větši
na rakouského ohyvatelstva vidí v branné mocí bu
obtížnou soldatesku, nebo mučenníky. Pokud v naš
ammnádě bude národní příslušnost nebo sociální půvo
více plotiti, než pilnost, vzdělání, nadání a počestnos?
nebude se moci branná moc přiměřeně vyvinouti
Jest svrchovaný čas vyhověti spravedlivým požaduv
kům obyvatelstva.
Čechy
16
article
Směřují k zavodení 2leté služby nepovoláván
záložníků na cvičení za žní, k spravedlivému roz-
dělení vojenských dodávek s vyloučenín zprostřed-
kovatelství, k reformě trestního soudního řádu
branného zákona. V těchte oborech musí se milita-
rismus zmodernisovati. Militarismus jest u nás ve
vleku německého šovinismu a nejlepší síly stálu
podlamují se národnostní nenávistí, která se vycho-
vává ve vojsku. Rozhodující kruhy v Rakousku měly
by býti pamětlivy ,že poslouchajícímu jen velitelje
silný a velký. Bude-li si vláda vědoma této zásadyo
bude věděti, co má budoucně dělati. (Pochvala.)
Min. podm. šl. Georni opakuje své výborové pro-
hlášení, že zavedení 2leté služby za obyčejného pre-
senčního slavu mužstva není možné a spiš musí
se počítati se zvýšením dosavadního kontingentu
(120.000) na 180.000 m. Cvičení v 11. a 12. služeb-
ním roce mohla by se zrušiti jen za přiměřeně zvý-
šeného stavu mužstva v míru. Ministr vojen ství die
svého prohlášení v delegacích zaslal všem plukovním
velitelům výnos, v němž jim ukládá, aby vojenské
hudby varovaly se veškeré soutěže s civilními hu-
debníky.
Obecná uslanovení o odvodu branců, pro nějž
stanovena je doba od 1. března do konce dubna.
musír býti co možná dodržována proto,, že čelní
odvodem povinní mladíci v tuto dobu vracejí se do
vlasti, a také z jiných národohospodářských důvodů.
Se zřetelem k tomu, že mezi vyřízením kontingentu
Rakousko
17
article
V drobném Prodejtt
ranní číslo o sobě . . . za 9h
odpoledni
. . . . n 2k
Ve flialkáeh na venkově
ranní čáslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
1nserát
plati se hetově mpřed
Předplacení a insenty příjímá sdnini-
sirace v Marianrké ulicl č. 3.
Tam nashárají se též rrdakce
tiskárna a ezpedice „Národnich Listů“
Bakopiey se novracsjl.
18
article
branců parlamenlem a skutečným začátkem odvodu
uplyne přec asi 14 dnů, prosí sněmovnu, by vyřídila
záhy projednávanou předlěhu. (Pochvala.)
Posl. hr. Slernberu bude hlasovati proti předloze.
Oběti lidu pro vojenskou moc státní nezasluhují, aby
si někdo tropil z nich posměch a je bagatelisoval,
jak učinil posl. Udržal. Krev lidu jest svatou, a kletha
lidu stihla by muže, který by si tropil z krve našich
synů šašky. Jménem několika tisíců voličů budu
hlasovati proti kontingentu nováčků. Jest smutné,
že máme stát a vládu, které vymáhají předlohy svoje
pokradmo, v noci a za mlhy. Vláda, klerá má věsti
kormidlo slátní lodí, ale která má sádrovou ruku,
nemůže zjednati si respekt ani v cizině, ani doma.
To není žádná státní loď, to jest loď lupičů, na které
sedí podloudnici, kteří musí pašovati státní nezbyt-
nosti do télo sněmovny, mají-li vůbec býti projed-
nány. Tato methoda dokazuje toliko vlastní malomoc,
Jest v tom také kus všeobecného byzantinismu r-
kouského, dle kterého se napřed dělá ohromná svízel,
aby se potom nejvyššímu pánovi ukázalo, jaký on
jest chlapík, dovede-li všecky potíže překonati. (Ve-
selost.) Systém, který nemá žádně oposice, nemůže
existovati. Tomu nerozumějí naši velcí páni, ale tu-
recký sultán to pochopil, a když zařídil parlament
aínkdo nechtěl dělati v něm oposici, tu poručil prostě,
aby ji někdo dělal. U nás věci ještě dospějí tam, že
bude poslancům poručeno choditi na dvorní hrad
a dělat oposici. (Veselost.)
Posl. Udržal: Od vznešenosti ke směšnosti jesl
toliko krok, pane hrabě!
Posl. hr. Slernberg: To jsme pozorovali ria vaši
řeči! Naším úkolem je vybudovati armádu tak, aby
vyhovovala svému účelu. Armnáda v Rakousku, bo-
hužel, bývá trostána za jiné a stala se kompensačním
ubjektem pro národní a náboženské požadavky.
Posl
Udržal
Rakousko
tét sněmovna
19
article
Mluvě o posledních volbách do českého sněmu,
tvrdí, že o jeho volbě byly volební lístky ukradeny.
Místopředseda Starzyňski volá řečníkak
pořádku.
Posl. hr. Sternberg protestuje a činí poznám-
ku o haličských volbách, pročež je po druhé volán
k pořádku
Pojednávaje o armádě jako společně záležitosti,
praví, že se v Uhrách nepovolí nic bez kompensace.
Poukazuje na důležitost jednotného velícího jazyka.
Poctivá politika v Rakousku není možna: ministr
žije v zákonném manželství s měšťanskými stra-
nami, avšak v konkubinátě se sociálními demokraty
Na místo státní moci vstoupila korupce. Jeho voliči
takovému systému dáti nováčky nemohou. Teď byla
přihodná chvile pro Čechy žádati za schválení nová-
čků splnění svých kulturních a národních požadavků.
Důsledkem této politiky je bankrot měšťanských
stran a vzrůst sociální demokracie, která podkopává
základy společnosti.
Posl. Bergman zastává se posl. Udržala naproli
hr. Sternbergovi. Tento je politik ze sportu a nemrá
práva bráti v ochranu posvátnou čest českého rolni-
ctva. Česká veřejnost považuje hr. Sternberga za
patholegický zjev v politickém živolě
Prodsoda konče schůzi, sděluje, že nemůže vy-
hověti usnesení v jedně z posledních schůzí, aby pe-
tice posl. Markova byla otištěna ve stenografickém
protokole, protože prý je sepsána „v leči, jež není
v zemi obvyklou?
Posl. Okuněvský dověděl se z úst minislra
zeměbrany, že tento neměl účastenství na trestním
udání probi jednemu poslanci. Lituje, že správa vo-
jenství jodnala tak, že toto zdání mohlo na ni
padnout.
Předseda dr. Weiskirchner soudí, že tato
věc měla býti přednešena ve formě věcné opravy
na konci debaly
Příšti schůze bude v ponděli odpoledne
Posl
Bergman
Udržal
Sternberg
Markov
doktor
Weiskirchner
Uhry
Rakousko
Čechy
20
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 4. dubna (Instalace opav-
ského starosty.) Sdělili jsme, je tomu ně-
kolik neděl, že po nebožiíku Rochowanském za
starostu opavského zvolen rada zem. soudu
Kudlich, ačkoli městský status opavský
aktivné státní úřadníky výslovně vylučuje z práva,
býti volenu za starostu. V Opavě čekali, co této
volhě řekne vláda a zejmena předloží-li ji pa-
novníku k sankci. Nyní se dočkali. Vláda za-
mhouřila nad opavským statutem klidně obě oči,
volba Kudlichova je panovníkem schválena
v úterý dne 31. m. m. nový starosta byl zem-
ským presidentem hr. Coudenhovem uvedenv
úřad. Zemský president, přijímaje přísahu no-
Kudlich
Kudlichův
Coudenhove
Praha
Opava
22
article
V Praze, 4. dubna.
Praha
23
article
6— (Kronika) Vzpomínáme, jak bývale
v Čechách veselejí až do r. 1526 1 Čeština vý-
hradným jazykem státním! Jak pyšně to zní
A kam se propadla? A ještě r. 1579, za krále
Maxmiliána, smělo být u soudů v Čechách jed-
náno pouze česky! Arci už se tenkrát někde
viklalo něco! A tak roku 1615 generální sněm
český znovu »se usnesl«, že výhradným jazy-
kem jednacím v Čechách je češhina!
Vyhrabáváme dnes ty vzpominky dávnýeh
časů. Rádi bychom, aby nám platily dokladen
dnešního našeho práva v zemi.
— Jakže? Roku 1526 byla čeština v Če
chách samojediná oprávněna a dnes u cheb
ského krajského soudu nechtějí ani dopusti
českou žalobu ? ..
Už ne, jak vidět! Nechtějí a nedopustí
A naše právo? Je přec tak jasně hi
storický doloženo ! .
Právo! Právo! Drahocenný statek ! A kde
jsi šťastným majitelem statku, pilný dávej pozor
aby ti ho vítr neroznesl! Hislorka špatného ho
spodáře! Bylo po dobré žni, krásný stoh si na
rovnal za humny. Vsecko bylo spočteno a doma
v knize zanešeno a spokojen hospodář se kladi
na lůžko Ale na noc opomenul postavit ke
stohu hlidače! A do rána zbylo za humny
něco — prázdné slámy!
Bědoval nešťastník! A láteřil! Měl přece
v knihách všecko tak krásně zanešeno ! Nie
platno! Krásné snopy ty tam ! Už se k nim ne-
dostal!
Usnesení generálního sněmu r. 1615 byla
pěkná věc. A nikdy nebyl zmařen papír, na
kterém bylo zaneseno. Ale — jiné věci se př
hodily!
Maxmilián
Čechy
generální sněm
24
article
Dovedete si představit, jak všecko přišlo
Živé právo je drahocenný statek! Třeba
nad nim bditi, jej hájit vstávajíc, lehajíc, neboo
skůdce neustále obchází. Ale naši předkové
šestnáctého a sedmnáctého věku byli už spoho-
dlněli, nedbalí hospodáři. Vstávat a dohližet e
chvíli a při každém šustu a vystavovat se ne-
pohodě, vzdorovat lsti a úkladu, neměli chuti
Klonili se už silné k naším zásadám — dnešním.
— Což nemáme všecko usneseno a spe
četěno — na papíře?
Jen na papíře, aby bylol
A na papiře byla sice čeština výhradným
jazykem, ale do země pořád přibývalo cizinců,
usazovali se, zjednávali si platnost, práva si oso
bovali, místa zabírali a úřady ! A nikdo se nestaral
nikdo nebránil, nikdo nic nepodnikal, aby do-
máci právo bylo uhájeno a písmena usnesení
aby při životě byla udržena Kde kdo se leda
snažil z nového stavu věcí co možná osobně —
něco vytěžiti.
A všecko přišlo, jak přijít musilo. Než
minulo sto let — v životě národa krátká doba
noclehu od večera do rána! — bylo národní
právo, byl drahocenný národní statek ten tam
Zbyla mrtvá písmena.
. A leda ještě — naučeničko
Kde osobní pohodli a prospěch předcház
vyšším zájmům, tam z tělesa vyvětrala někudy
— mravní sila. A kde toho vzácného živlus
začalo nedostávat, můze-li tam nějaké »psané
právo« ještě uchránit ohrožený — drahocenn
statek?
Tytam jsou časové, kdy nějaký »generálný
český sněm« mohl ustanovovat češtinu státním
jazykem v Čechách! Co bývalo nenl. Usnesení
nebylo sie na papíře nikdy zrušeno, ale »živ
právo« ve skutečnosti dávno — promlčeno
V Chebu a po všem území našich odpůrných
krajanů někdejší »státní jazyk« dávno vymelen
na ulici.
Achich, co počít
Čechy
Cheb
25
article
— Inu, třeba starému právu dobýt za
— Inu, třeba starému právu dobýt za
novou platnost!
Dobrá, dobývejme tedy!
Kterak se »dobývají« takové věci?
— Třeba působit na dotyčnou instanci
Ať vláda koná svoji povinnost ! ..
Pohodlný kolovrátek !
Vláda ať nám snese s nebe modro našeho
ideálu! Kdo je hoden svého ideálu, má za ně
z pravidla být schopen nějaké oběti ! Ne li ? Ale
nám se zdá, že by bylo přece jen lépe, kdyby
potřebnou oběť za nás přinesl — někdo jiný
Ach, přestateční — dobyvatelél
Však, budiž! Položme možnost na chvi-
lenku! Nalezla se ochotná vláda! Chce nám
býti po vůlií
— Co myslíte! Bude-li možno, prosadi
naše úmysly proti vůli našich odpůrných
krajanů?
— Co nám po jejich vůli! Vláda má
v ruce moc a zákon je na naší straněl
— Však ve vládě jsou zastoupeni take
— oni!
— Ale nás je tu většina !
— Nás je většina, zajisté ! Ale většina —
se založenýma rukama. Většina čekající, že za
ni někdo druhý bude se namáhat pro — její
ideály! A přes takové většiny v celém světě ne-
přechází-li se — k dennímu pořádku ? . . .
Však položme přece možnost!
Našla se vláda podle naší chuti! Učinila
svá opatření. Do území našich umíněných kra
janů, ke všem úřadům dosazen bude nějaký
zřízeneček, zvlášť uslanovený odpovídat na české
dotazy a vyřizovat české záležitosti. A jemu
po bok a na ochranu bude postavena ozbro
jená moc, aby jménem zákona hájila jeho výkon
Bude nám překrásně vyhověno!
Dobrá! Ale teď, dejte si pozor!
26
article
Teď teprve naši milí krajané odpůrci uká-
žou, co zase dovedou oni, když si jednou dají
slovo! Kterak svojí vůli dovedou zjednávat
platnost! Kterak hájit své — ideályl
Každý nešťastník našineček, který odté
chvíle se opováží ve stínu bodáků zákona
opravdu se dovolávat svého práva v jejich území,
doví se teprve, zač je u nich takové smělosti
— loket! Jakmile opustí budovu úřadní, kde
jejich moc přestává, bude mu projíti takovou
lázní nejrafinovanější sekatury spoluobčanské, ž
na to do smrti nezapomene! Nikdo zajisté ne-
upře, klerak v těch věcech naší rozmili spolu-
krajané se znamenitě vyznaií! A ostatek si vr-
počtete na prstech. Jeden našineček po druhém,
jejž stihl osud, aby svého práva se dovoláva
v území nepřátelském, začne si svoji statečnost
znenáhla víe a více — rozmýslet. Jeden po
druhém začne od svého práva raději poma-
linku — upouštět. A nežli uplyne nějaký
kventlik stoletička, bude snad v dotyčných úřad-
ních budovách dotyčný orgán s žandarmy po
boku ještě zasedati, ale nebude mit na kone
už — žádnou práci. A než nový kventlík stoleti
uplyne, bude, jak v podobných případechs
stává, »pro nedostatek zaměstnání« potichu opět
— poslán domů.
Zcela tak, jak se to všecko sběhlo po všech
všudy úřadech našich vlastí už ve století —
sedmnáctém a osmnáctém. Neboť po všecky
věky platil a bude platit nad jiné pouze psané
zákony vrchní nepsaný sice, ale tím platnějs
zákon přírody, stejné příčiny že mají — stejné ná
sledky. A hlavní a jediná přičina, proč ve stolel
sedmnáctém a osmnáctém v Čechách čeština svého
práva pozbyla, je zjevna. Živého práva ja-
zyka nikdo nehájil a mrtvá písmena sama se
hájit nedovede.
Čechy
27
article
Jsme sobě pořád dlužni odpověd na veli-
kou otázku. Hlásáme stále, jak je nám nade
vše drahé právo našeho jazyka. Je otázka.
jestli tak velkým slovem nechceme jen klama
druhé i — sebe? Komu je právo drahé, vy
naloží všecku svoji schopnost, aby svého práva
dobyl. A jestli odpůrce překáží právu, vynalož
vše, aby odpůrce — donutil.
A donutit odpůrce?
Což to jiného, než způsobit něco takového
aby odpůrce sám na konec uznal za dobré, se
mnou — se vyrovnat?
Zdali na všem světě někdo jiným druhým
ještě způsobem něčeho — dobyl?
Naši odpůrci dříve neuznají za dobré, při-
znat nám nějaké právo, dokud toho nebude
žádat jejich — prospěch. To je tak jisto, jako
zeela přirozeno. A jejich prospěch dolud se ne-
bude shodovat s našim právem, dokud sam
budeme přičiňovat. aby oni proti nám byli u výhodě
be z našeho práva. A věru, kde jsou proti nám ve
výhodě, netřeba vykládat. Věc bije do očí. Ze
svého územi svým přičiněním náš jazyk nadobro
vymetli, ale v našem území našim vlastním při-
činěním panuje — dvojjazyčnost. Tím je vše
pověděno. Chceme se vyrovnávat, ale nemáme, co
bychom druhé straně nabídli. Chceme svého
odpůrce »donutit«, ale nemáme, zač bychom jej
popadli. Je proti nám ve všem všudy na vrehu.
A kdyby s ním měla být do opravdy řeč, zbý-
vala by jediná cesta: výhody, klerou má proti
nám, dřive jej — zbavit.
28
article
Je v naší moci, nastoupit tu cestu. Kdo
chce opravdu dobýt svého práva, je povinen,
učinit vše, co je v jeho moci
Tu je vytčena naše povinnostl
Vyrovnávat se může jenom rovný s rov-
ným. A naši odpůrci dřive nás za rovné pova-
žovat nebudou, ba ani nemohou, dokud svoji
rovnocennost budeme dokazovat jen — slovy.
Skutků je třeba. Ale skutek v zájmu idey
předpokládá mravní sílu. Nebude lépe s naším
národním právem, dokud v jeho zájmu neob-
jevíme v sobě nějakou mravní silu. Nebude lépe,
dokud se neodhodláme, v zájmu svého práva
přiměřené zařídit všechen život ve svém domově.
Nebude lépe, dokud nepronikne přesvědčení, že
poškozuje těžce naše právo, kdo jakkoli při-
spívá, aby naše území mohlo platit za dvou-
jazyčně, dříve, nežli stejný poměr nebyl nám
zaručen na protější straně. Nebude a nemůže
být lépe, dokud sami znehodnocujeme svoje
právo, dokud sami dopouštíme, aby odpůrce náš,
dřive než jsme se vyrovnali, mezi námi bez na-
šeho jazyka přijemně se mohl obcházeti, do-
kud sami své podniky, ať velké nebo malé,
vedeme dvojjazyčně, dřive nežli stejná výhoda
nám zabezpečena také naproti. Nemůže být
zkrátka lépe, dokud bude dopuštěno, aby zájmy
podřízené braly vrch nad zájmy celku.
Něco je jisto! Kde podřízeným zájmům
je dána možnost, aby se vypinaly nad svrcho-
vanost zájmu celkového, tam celek je zdemo-
ralisován. A zdemoralisovaný celek nikdy žád-
ného živého práva — nedobude.