ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 addd7af0-75a1-11dc-8a83-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 30, person 61, org 6, work 3
1 masthead
Ročník XXVIII.
2 masthead
V Praze, v neděli 5. dubna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 95.
4 article
Fa ranní a odpol. listy přečplácí set v Praze v adinlnistraci a mřsíe na čtsrt kta . . . . 6 K —h s dvojí donážkou na čivt lata . . . . 7 K 50 h ve Ptialkáchí . 9 K no na něsle Tožton: a měsíe na čtvrt lela . . . . 9 K so s dvojí zisllkou rt va . . . K e
Praha
5 article Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranácb.
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranácb. „lazykový zákon říšský pro Čechy! »Pořád nám dávají co se nám nelíbí. pořád nám dávají co my nechcem !« začínal břitký popěvek Havlíčkův na vládu Stadio novu Bachovu. Nuže skoro po 60 letech mů žeme si opét tak zazpívat. Opět nám cos ve Vídni chystají po čem netoužíme, co se nám nelíbí a čeho nechcem: Nový ja zy- kový říšský zákon páně Becků pro Čechy! — Cokoliv potřebujeme jako soli a čeho se dovoláváme pro rozvoj svůj to se nám zadržuje, toho se nám nedostan stůj co stůj (viz na př. českou univer- situ v Brně !). Ale čebo nepotřebu- jeme, oč nestojíme, to se nám chystá a strojí bez dlení —: proč? Poněva dz páni Němcitoho potřebují ke svému zisku a k naší škodě. —
Havlíčkův Bachův Beck Praha Čechy Vídeň Brno Stadio nov
6 article
Kdy počali volat po jazykovém zákonu pro Čechy? Prošlo třinácte let od vyhlašení prosincovky; než za celou tu dobu panstva ani nenapadlo pořídit ke člůnku 19 státních základních zákonů prováděcí zákon pro soudy a úřady politické v zemích českých. »Nevi děli jsme toho potřeby pro sebe«, odtuši nám Plener svou známou otrlostí. Ale jak mile Taaffe se Stremayrem r. 1880 vydal známé své nařízení jazykové pro královstv české a pro Moravu (»O rovnoprávném uží vání zemských jazyků při jednání politickýeh úřadů a soudů se stranami a samospráv- nými úřady«), tu německý füror počal soptit. že prý je tím nařízením ohrožena německá řeč, ba i německá národnost, i ústava sama. — a hned jali se »ohrožení rytíři« vyzývat vládu Taaffovu, »aby ku provedení článku 19. státních základních zákonů podala říšsk radě předlohu zákona jazykového. kterým by »za podržení němčiny ja k řeči státní upraveno bylo užívání ja zyků v zemi obvyklých v úřadě, ve škole a životě veřejném.« — Autonomistická většina (pravice) přikázala tento návri Wurmbrandtův zvláštnímu výboru v němž Němci přímo hartusili na minister ského předsedu Taaffa, aby pověděl. chce li neb nechce li jim učiniti po vůli. — Nuže, pamatuje se Jeho Ex. pan baron Beck na tehdejší odpověď Taaffovu?
Taaff Stremayr Taaffův Wurmbrandtův Němec Beck Čechy Morava
7 article
Máme příčinu pochybovat a proto mu n v nynější chvíli rádi posloužíme Hrabě Eduard Tanffe, kterému také šlo Rakousko nade vše. odpověděl tehda Němcům doslovně: »Především sluší uvážiti otázku, bylo-l by v nynější době příhodno podati podobný návrh zákona jazykového. Vláda je toho mí nění, že podobná přihodná chvile pouze tehda teprv nastane, když před tím do jde k dorozumění a dohodě mez různými národy a mezi politi- ckými stranami. Předlohu ja zy kového zákona, která by byla toli ko opravami doplňována (amendo- vána) a většinou parlamentu při- jata, nemohl bych v zájmu říše ani v zájmu zemí považovati z spásonosnou. Nadešelli již takový mo ment, kde by mohla býti řeč o dorozumění národů a stran, to musím zůstaviti posudku slavného výboru. A proto nemůže se vláda ještě odvážiti poči n u. Na to většina výboru, jejíž zpravo- dajem byl Polák dr. Stanislav Madey s ki. podrobila návrh Němcův tak důkladné jako duchaplné státovědecké kritice, pod jejíž lu- čavkou návrh Wurmbrandtův pohořel stejně jako o tři leta později monstrositou svou ubitý návrh Scharschmiedův. Zvláště povedl se pádnou stručností svou Madevskému důkaz, že vůbec říšská rada nemá dle ústavy prosincov ani nejmenšího práva usnáše se o zákonech, kterými by se základní článek XIX. o rovnoprávnosti ná rodův a jazyků národních blíže vyklá dal a prováděl.
Tanffe Němec Polák doktor Madey Němcův Rakousko
8 article
»Rozhraničení práv mezi říšskou radou a sněmy zemskými« — dovozováno ve zprávě většiny výboru z 9. března 1883 — »spo čívá, jak známo, na zásadě taxativního vyjmenování těch záležitostí, které patří v obor působnosti rady říšské. Záleži- tosti, které nejsou v § 11. zákona z 21. prosince 1867 čís. 141. výslovně vyhrazeny radě říšské, spadají dle doslovného znění článku 12. téhož zákona v kompetenci sněmů zemských Nuže: v žádném odstavci článku 11. není provedení článku devate náctého základního zákona o všeob. prá- vech státních občanů vyhrazeno rad říšské. — Odstavec m) článku XI. přiznává sice povšechně radě říšské, zákony ku provedení zmíněného státního základního zákona. Avšak to jen výslovně s podmínkou, že musí býti v příslušném státním základním zákoně na podobný prováděcí zákon poukázá no Avšak právě u článku XIX. (o rovnoprávno- sti) státních základních zákonů s ch á zí tato podmínka, tam není ani zmínky o pro- váděcích zákonech. A tak jest nade všechnu pochybnost, že za trva- jící ústavy nenáleží radě říšské zdělati zákon, jímž by se čl. XIX zpome- nutého základního zákona státního prováděl
XI XIX
9 article
Než, co vadí a překáží Němcům ústava. kde jim běží o jejich choutky a interesy Ve svém pověstném svatodušním pro- gramu z r. 1899 již opět naléhali na zru šení všech dosud platných naří- zení, výnosů a instrukcí v záležito- stech jazykových a to bez výminky; na místo nich nastoupiti prý mají říšské zá- kony jazvkové a národnostní, dle vůle německé upravené. Od tohoto praepo- tentního požadavku pak neupouští houžev- natost jejich po dnešní den a hle konečně dočkávají se v ministerském presidentu ra- kouském bar. Beckovi, státníka, který jim chce býti po vůli a slibuje jim velikonoční vajíčko předlohy jazy ko- vého zákona říšského, však pouze pro království českél Neuvěřitelná pak zpráva z Vídně do- kládů, že prý jsou i v Národním klubu jed notliví poslanci lidu českého, kteří ničeho proti tomu nenamítají, aby misto jedi ne oprávněného sněmu královstv českého — vídeňský parlamen rozhodoval o našem jazykovém právu v Čechách, aby rovné právo našeho jazyka záviselo na cizí nám mimo- české většině.
Němec Beck Vídeň Čechy
10 article
Ano, číro neuvěřitelně zní zpráva zdejší »Union« ze dne 3. t. m, dle niž pan dr Kramář v Národním klubu vídeňském přes to, že nezná dosud ani zásad jazykové předlchy Beckovy, nicméně stran kompe- tence říšské rady takto prý se pronesl: »Při nese-li zákon národu prospěch, jest mi lhostejno bude-li usnesen třebas i ve Zlámaně Lhotě, jen když ponese podpis císařův.« Tak přece nemůže co živ mluviti vážně český autonomista, nadtož státoprávník ! — Že však pohříchu není vyloučeno nebezpečí podobné slabosti osudné u vládní většiny delegace české prosvítá z pozoruhodných slov polského poslance Kozlowského který v rozpočtovém výboru důrazně se proti tomu ohražoval, aby otázka jazyková řešila se na říšské radě i doložil: »Úprava ta právné patří sněmu zem- skému a podle práva obyčejového patří mezi práva exekutivy. Ohražují se proti tomu, aby zásadami jazykového nařízení pro Halič ze dne 19 července 1869 bylo otřásáno bez svolení haličského sněmu. Toho by polští po- slanci nikdy nepřipustili, Českým poslancům jest volno, communi consensu těchto práv zemského sněmu se vzdáti, polští poslanci musí se však proti tomu ohraditi, aby z této vý jimky měl povstati precedens ve příčině práv haličského sněmu. « — Upozorňujeme veškeru naši vlasteneckou veřejnost na tento vážný mrak centralismu hrozící nám z politické ochoty Beckovy k Němcům a z chorobné téměř slabosti našich »positivních« (!) politiků vůči každé koliv libosti Beckově. Kde jsou konsulové kteří by bděli?
Kramář Beckův Kozlowski Němec Lhota Halič národní klub
11 title
Říšská rada.
12 article Poslanecká sněmovna. (Schůze 55.)
Poslanecká sněmovna. (Schůze 55.) Ve Vídni, 4. dubna. (Původní telef. zpráva »Nár. Listů«.) Krátká byla dnešní schůze poslanecké sné movny, sotva čtyrhodinná, navštívená prabídně — nebylo zajisté přitomno přes 100 poslanců, a ministra zeměbrany poslouchalo sotva 30 po slanců — ale byla veskrze zajímavá. Podm a šálek šl. Georgi ohlásil snížen tříloté praesenční služby na dvou- letou a oznámil také, že bude letos ude- lena vojákům na zkoušku“ dovo- lená na žně. Všso pravou rukou dal, t zase levou vzál a sta v, jaký py nastal po zave- dení dvouleté služby, vyličoval p stránce vojenské la finanění bar- vami tak chmarnými, že všechen dobrý dojem s této pronikavé změny smazal. Tři poslanci čeští promluvili: Udržal, br Sternberg a Bergmann. Druhý mluvil proti prv nímu a třetí proti druhému. Vždycky jsme lito vali, postavili-li se poslanci čeští proli soba kdežto mají státi v jedné řadě, a litujeme, že mluvili proti sobě navzájem také dnes. Ale vinu nese jedině poslanec za venkovské obce jaro- měřské, který si věru nemůže stěžovati, že byla naň stříleno tak, jak on střílel a stříli sám d jiných, za to však posl. Bergmann posvítil ma gnesiovým světlem na celou jeho individualit a na jeho kandidaturu při letošních zemskýeh volbách zvláště. Ve včerejší schůzi legitimačního výboru na- zval posl. Bielohlawek Lva Tolstého strupem, a když se ve sněmovně ptal poslanec Daszyňsk je-li to pravda, přisvědčil. Dnes vyhledali pře počátkem schůze sněmovní poslanci Glěbovický
George Udržal Sternberg Bergmann Bielohlawek Daszyňsk Glěbovický Vídeň poslanecký sněmovna Lev Tolstý strup
13 article
a prof. Hráský presidenta dra. Weiskirchnera a požádali ho, aby vyslovil politování nad uráž kami, Tolstému způsobenými. Dr. Weiskirchne odvětil, že se napřed poradí se stranou křesťan sko-sociální. Posl. Glěbovický byl odhodlán kon- cem schůze učiniti protestní projev; ale opozdi se, přišed do zasedací síně, když byla schůze prohlášena již skončenou. Proto své ohražení odložil na schůzi pondělní. Oceňujeme sice plně šlechetné intence posl. Glěbovického a profesora Hráského, tolikéž předsedy „Klubu českých agrárníků“ Udržala, který ve své řeči odsoudi chování posl. Bielohlawka, myslíme však, že se výroku posl. Bielohlawka dává dosah a důleži tost taková, jaké naprosto nemá. Co jest pan Bielohlawek naproti Tolstému? Pan Bielohlawel nemůže velikost Lva Tolstého zmenšiti ani stla čiti, ani nemůže jej uraziti.
profesor Hráská Tolstý doktor Weiskirchnout Posl Hráský Udržal Bielohlawek Bielohlawel
14 article
Z Vídně, 4. dubna. (K. k.) Předseda dr Weiskirchner zahájil schůz v 10.25 hod. Rokovalo se dál o pilném návrhu Pogačnikoví stran kontingentu nováčká na r. 1909. Posl. Demšar žádat, by šetřen a zachováván by náboženský a národní duch v armádě, a vojáci, po- cházející z kruhů zemědělských, nebyli odcizováni svému povolání. Třeba zavésti 2lelou službu a ome- zili vojenská cvičení. (Pochvala mezi Slovinci.) Posl. dr. Okuněvský stěžoval si do slabosti lido- vého parlamentu, který netroufá si odepřiti nováčky Hr. Dzieduszycki zminil se téz o utrpení Poláků Prusku Kdo tam trpí? táže se. Je to hr. Dzleduszy- cki? Jsou to pánové z Polského kola? Před utrpením tamějších Poláků máme také respekt. Jsou nám blíže než vám, poněvadž my také trpíme. (Souhlas mez Rusy.) Také v Haliči musí dojíti k míru, avšak s ta- kovými nenávistnými řečmi, jako včera, neposlouž se míru. Rečník prohlašuje konečně, že nemůže ar- mádě povoliti ani jediného muže, ani jednoho haléře pokud správa v Haliči se nezmění Post. Udržal vzpomíná události za včerejší roz- pravy, kdy člen sněmovny co nejsprostěji spilal hr Lvu Tolstému, jehož celý vzdělaný svět uznáváz velikána.
Weiskirchner Posl doktor Okuněvský Polák Prusek Rus Rečník Udržal Tolstý Vídeň Hradec Halič sněmovna
15 article
Odmítá tuto urážka co nejrozhodněji (Hlučná po- chvala a potlesk mezi Čechy.) a liluje, že takov odmítnutí nestalo se hned vo onom případu s kom pelentního místa. (Nová hlučná pochvala mez Čechy) Řečník lituje, že důležité právo povolování nová- čků jest omezeno delegncemi, jež odhlasují výlohy na vojsko. Instituce lidového vojska se u nás do- posud nevžila vzdor desítiletému trvání a valná větši na rakouského ohyvatelstva vidí v branné mocí bu obtížnou soldatesku, nebo mučenníky. Pokud v naš ammnádě bude národní příslušnost nebo sociální půvo více plotiti, než pilnost, vzdělání, nadání a počestnos? nebude se moci branná moc přiměřeně vyvinouti Jest svrchovaný čas vyhověti spravedlivým požaduv kům obyvatelstva.
Čechy
16 article
Směřují k zavodení 2leté služby nepovoláván záložníků na cvičení za žní, k spravedlivému roz- dělení vojenských dodávek s vyloučenín zprostřed- kovatelství, k reformě trestního soudního řádu branného zákona. V těchte oborech musí se milita- rismus zmodernisovati. Militarismus jest u nás ve vleku německého šovinismu a nejlepší síly stálu podlamují se národnostní nenávistí, která se vycho- vává ve vojsku. Rozhodující kruhy v Rakousku měly by býti pamětlivy ,že poslouchajícímu jen velitelje silný a velký. Bude-li si vláda vědoma této zásadyo bude věděti, co má budoucně dělati. (Pochvala.) Min. podm. šl. Georni opakuje své výborové pro- hlášení, že zavedení 2leté služby za obyčejného pre- senčního slavu mužstva není možné a spiš musí se počítati se zvýšením dosavadního kontingentu (120.000) na 180.000 m. Cvičení v 11. a 12. služeb- ním roce mohla by se zrušiti jen za přiměřeně zvý- šeného stavu mužstva v míru. Ministr vojen ství die svého prohlášení v delegacích zaslal všem plukovním velitelům výnos, v němž jim ukládá, aby vojenské hudby varovaly se veškeré soutěže s civilními hu- debníky. Obecná uslanovení o odvodu branců, pro nějž stanovena je doba od 1. března do konce dubna. musír býti co možná dodržována proto,, že čelní odvodem povinní mladíci v tuto dobu vracejí se do vlasti, a také z jiných národohospodářských důvodů. Se zřetelem k tomu, že mezi vyřízením kontingentu
Rakousko
17 article
V drobném Prodejtt ranní číslo o sobě . . . za 9h odpoledni . . . . n 2k Ve flialkáeh na venkově ranní čáslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k 1nserát plati se hetově mpřed Předplacení a insenty příjímá sdnini- sirace v Marianrké ulicl č. 3. Tam nashárají se též rrdakce tiskárna a ezpedice „Národnich Listů“ Bakopiey se novracsjl.
18 article
branců parlamenlem a skutečným začátkem odvodu uplyne přec asi 14 dnů, prosí sněmovnu, by vyřídila záhy projednávanou předlěhu. (Pochvala.) Posl. hr. Slernberu bude hlasovati proti předloze. Oběti lidu pro vojenskou moc státní nezasluhují, aby si někdo tropil z nich posměch a je bagatelisoval, jak učinil posl. Udržal. Krev lidu jest svatou, a kletha lidu stihla by muže, který by si tropil z krve našich synů šašky. Jménem několika tisíců voličů budu hlasovati proti kontingentu nováčků. Jest smutné, že máme stát a vládu, které vymáhají předlohy svoje pokradmo, v noci a za mlhy. Vláda, klerá má věsti kormidlo slátní lodí, ale která má sádrovou ruku, nemůže zjednati si respekt ani v cizině, ani doma. To není žádná státní loď, to jest loď lupičů, na které sedí podloudnici, kteří musí pašovati státní nezbyt- nosti do télo sněmovny, mají-li vůbec býti projed- nány. Tato methoda dokazuje toliko vlastní malomoc, Jest v tom také kus všeobecného byzantinismu r- kouského, dle kterého se napřed dělá ohromná svízel, aby se potom nejvyššímu pánovi ukázalo, jaký on jest chlapík, dovede-li všecky potíže překonati. (Ve- selost.) Systém, který nemá žádně oposice, nemůže existovati. Tomu nerozumějí naši velcí páni, ale tu- recký sultán to pochopil, a když zařídil parlament aínkdo nechtěl dělati v něm oposici, tu poručil prostě, aby ji někdo dělal. U nás věci ještě dospějí tam, že bude poslancům poručeno choditi na dvorní hrad a dělat oposici. (Veselost.) Posl. Udržal: Od vznešenosti ke směšnosti jesl toliko krok, pane hrabě! Posl. hr. Slernberg: To jsme pozorovali ria vaši řeči! Naším úkolem je vybudovati armádu tak, aby vyhovovala svému účelu. Armnáda v Rakousku, bo- hužel, bývá trostána za jiné a stala se kompensačním ubjektem pro národní a náboženské požadavky.
Posl Udržal Rakousko tét sněmovna
19 article
Mluvě o posledních volbách do českého sněmu, tvrdí, že o jeho volbě byly volební lístky ukradeny. Místopředseda Starzyňski volá řečníkak pořádku. Posl. hr. Sternberg protestuje a činí poznám- ku o haličských volbách, pročež je po druhé volán k pořádku Pojednávaje o armádě jako společně záležitosti, praví, že se v Uhrách nepovolí nic bez kompensace. Poukazuje na důležitost jednotného velícího jazyka. Poctivá politika v Rakousku není možna: ministr žije v zákonném manželství s měšťanskými stra- nami, avšak v konkubinátě se sociálními demokraty Na místo státní moci vstoupila korupce. Jeho voliči takovému systému dáti nováčky nemohou. Teď byla přihodná chvile pro Čechy žádati za schválení nová- čků splnění svých kulturních a národních požadavků. Důsledkem této politiky je bankrot měšťanských stran a vzrůst sociální demokracie, která podkopává základy společnosti. Posl. Bergman zastává se posl. Udržala naproli hr. Sternbergovi. Tento je politik ze sportu a nemrá práva bráti v ochranu posvátnou čest českého rolni- ctva. Česká veřejnost považuje hr. Sternberga za patholegický zjev v politickém živolě Prodsoda konče schůzi, sděluje, že nemůže vy- hověti usnesení v jedně z posledních schůzí, aby pe- tice posl. Markova byla otištěna ve stenografickém protokole, protože prý je sepsána „v leči, jež není v zemi obvyklou? Posl. Okuněvský dověděl se z úst minislra zeměbrany, že tento neměl účastenství na trestním udání probi jednemu poslanci. Lituje, že správa vo- jenství jodnala tak, že toto zdání mohlo na ni padnout. Předseda dr. Weiskirchner soudí, že tato věc měla býti přednešena ve formě věcné opravy na konci debaly Příšti schůze bude v ponděli odpoledne
Posl Bergman Udržal Sternberg Markov doktor Weiskirchner Uhry Rakousko Čechy
20 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 4. dubna (Instalace opav- ského starosty.) Sdělili jsme, je tomu ně- kolik neděl, že po nebožiíku Rochowanském za starostu opavského zvolen rada zem. soudu Kudlich, ačkoli městský status opavský aktivné státní úřadníky výslovně vylučuje z práva, býti volenu za starostu. V Opavě čekali, co této volhě řekne vláda a zejmena předloží-li ji pa- novníku k sankci. Nyní se dočkali. Vláda za- mhouřila nad opavským statutem klidně obě oči, volba Kudlichova je panovníkem schválena v úterý dne 31. m. m. nový starosta byl zem- ským presidentem hr. Coudenhovem uvedenv úřad. Zemský president, přijímaje přísahu no-
Kudlich Kudlichův Coudenhove Praha Opava
21 title
FEUILLETON.
22 article
V Praze, 4. dubna.
Praha
23 article
6— (Kronika) Vzpomínáme, jak bývale v Čechách veselejí až do r. 1526 1 Čeština vý- hradným jazykem státním! Jak pyšně to zní A kam se propadla? A ještě r. 1579, za krále Maxmiliána, smělo být u soudů v Čechách jed- náno pouze česky! Arci už se tenkrát někde viklalo něco! A tak roku 1615 generální sněm český znovu »se usnesl«, že výhradným jazy- kem jednacím v Čechách je češhina! Vyhrabáváme dnes ty vzpominky dávnýeh časů. Rádi bychom, aby nám platily dokladen dnešního našeho práva v zemi. — Jakže? Roku 1526 byla čeština v Če chách samojediná oprávněna a dnes u cheb ského krajského soudu nechtějí ani dopusti českou žalobu ? .. Už ne, jak vidět! Nechtějí a nedopustí A naše právo? Je přec tak jasně hi storický doloženo ! . Právo! Právo! Drahocenný statek ! A kde jsi šťastným majitelem statku, pilný dávej pozor aby ti ho vítr neroznesl! Hislorka špatného ho spodáře! Bylo po dobré žni, krásný stoh si na rovnal za humny. Vsecko bylo spočteno a doma v knize zanešeno a spokojen hospodář se kladi na lůžko Ale na noc opomenul postavit ke stohu hlidače! A do rána zbylo za humny něco — prázdné slámy! Bědoval nešťastník! A láteřil! Měl přece v knihách všecko tak krásně zanešeno ! Nie platno! Krásné snopy ty tam ! Už se k nim ne- dostal! Usnesení generálního sněmu r. 1615 byla pěkná věc. A nikdy nebyl zmařen papír, na kterém bylo zaneseno. Ale — jiné věci se př hodily!
Maxmilián Čechy generální sněm
24 article
Dovedete si představit, jak všecko přišlo Živé právo je drahocenný statek! Třeba nad nim bditi, jej hájit vstávajíc, lehajíc, neboo skůdce neustále obchází. Ale naši předkové šestnáctého a sedmnáctého věku byli už spoho- dlněli, nedbalí hospodáři. Vstávat a dohližet e chvíli a při každém šustu a vystavovat se ne- pohodě, vzdorovat lsti a úkladu, neměli chuti Klonili se už silné k naším zásadám — dnešním. — Což nemáme všecko usneseno a spe četěno — na papíře? Jen na papíře, aby bylol A na papiře byla sice čeština výhradným jazykem, ale do země pořád přibývalo cizinců, usazovali se, zjednávali si platnost, práva si oso bovali, místa zabírali a úřady ! A nikdo se nestaral nikdo nebránil, nikdo nic nepodnikal, aby do- máci právo bylo uhájeno a písmena usnesení aby při životě byla udržena Kde kdo se leda snažil z nového stavu věcí co možná osobně — něco vytěžiti. A všecko přišlo, jak přijít musilo. Než minulo sto let — v životě národa krátká doba noclehu od večera do rána! — bylo národní právo, byl drahocenný národní statek ten tam Zbyla mrtvá písmena. . A leda ještě — naučeničko Kde osobní pohodli a prospěch předcház vyšším zájmům, tam z tělesa vyvětrala někudy — mravní sila. A kde toho vzácného živlus začalo nedostávat, můze-li tam nějaké »psané právo« ještě uchránit ohrožený — drahocenn statek? Tytam jsou časové, kdy nějaký »generálný český sněm« mohl ustanovovat češtinu státním jazykem v Čechách! Co bývalo nenl. Usnesení nebylo sie na papíře nikdy zrušeno, ale »živ právo« ve skutečnosti dávno — promlčeno V Chebu a po všem území našich odpůrných krajanů někdejší »státní jazyk« dávno vymelen na ulici. Achich, co počít
Čechy Cheb
25 article — Inu, třeba starému právu dobýt za
— Inu, třeba starému právu dobýt za novou platnost! Dobrá, dobývejme tedy! Kterak se »dobývají« takové věci? — Třeba působit na dotyčnou instanci Ať vláda koná svoji povinnost ! .. Pohodlný kolovrátek ! Vláda ať nám snese s nebe modro našeho ideálu! Kdo je hoden svého ideálu, má za ně z pravidla být schopen nějaké oběti ! Ne li ? Ale nám se zdá, že by bylo přece jen lépe, kdyby potřebnou oběť za nás přinesl — někdo jiný Ach, přestateční — dobyvatelél Však, budiž! Položme možnost na chvi- lenku! Nalezla se ochotná vláda! Chce nám býti po vůlií — Co myslíte! Bude-li možno, prosadi naše úmysly proti vůli našich odpůrných krajanů? — Co nám po jejich vůli! Vláda má v ruce moc a zákon je na naší straněl — Však ve vládě jsou zastoupeni take — oni! — Ale nás je tu většina ! — Nás je většina, zajisté ! Ale většina — se založenýma rukama. Většina čekající, že za ni někdo druhý bude se namáhat pro — její ideály! A přes takové většiny v celém světě ne- přechází-li se — k dennímu pořádku ? . . . Však položme přece možnost! Našla se vláda podle naší chuti! Učinila svá opatření. Do území našich umíněných kra janů, ke všem úřadům dosazen bude nějaký zřízeneček, zvlášť uslanovený odpovídat na české dotazy a vyřizovat české záležitosti. A jemu po bok a na ochranu bude postavena ozbro jená moc, aby jménem zákona hájila jeho výkon Bude nám překrásně vyhověno! Dobrá! Ale teď, dejte si pozor!
26 article
Teď teprve naši milí krajané odpůrci uká- žou, co zase dovedou oni, když si jednou dají slovo! Kterak svojí vůli dovedou zjednávat platnost! Kterak hájit své — ideályl Každý nešťastník našineček, který odté chvíle se opováží ve stínu bodáků zákona opravdu se dovolávat svého práva v jejich území, doví se teprve, zač je u nich takové smělosti — loket! Jakmile opustí budovu úřadní, kde jejich moc přestává, bude mu projíti takovou lázní nejrafinovanější sekatury spoluobčanské, ž na to do smrti nezapomene! Nikdo zajisté ne- upře, klerak v těch věcech naší rozmili spolu- krajané se znamenitě vyznaií! A ostatek si vr- počtete na prstech. Jeden našineček po druhém, jejž stihl osud, aby svého práva se dovoláva v území nepřátelském, začne si svoji statečnost znenáhla víe a více — rozmýslet. Jeden po druhém začne od svého práva raději poma- linku — upouštět. A nežli uplyne nějaký kventlik stoletička, bude snad v dotyčných úřad- ních budovách dotyčný orgán s žandarmy po boku ještě zasedati, ale nebude mit na kone už — žádnou práci. A než nový kventlík stoleti uplyne, bude, jak v podobných případechs stává, »pro nedostatek zaměstnání« potichu opět — poslán domů. Zcela tak, jak se to všecko sběhlo po všech všudy úřadech našich vlastí už ve století — sedmnáctém a osmnáctém. Neboť po všecky věky platil a bude platit nad jiné pouze psané zákony vrchní nepsaný sice, ale tím platnějs zákon přírody, stejné příčiny že mají — stejné ná sledky. A hlavní a jediná přičina, proč ve stolel sedmnáctém a osmnáctém v Čechách čeština svého práva pozbyla, je zjevna. Živého práva ja- zyka nikdo nehájil a mrtvá písmena sama se hájit nedovede.
Čechy
27 article
Jsme sobě pořád dlužni odpověd na veli- kou otázku. Hlásáme stále, jak je nám nade vše drahé právo našeho jazyka. Je otázka. jestli tak velkým slovem nechceme jen klama druhé i — sebe? Komu je právo drahé, vy naloží všecku svoji schopnost, aby svého práva dobyl. A jestli odpůrce překáží právu, vynalož vše, aby odpůrce — donutil. A donutit odpůrce? Což to jiného, než způsobit něco takového aby odpůrce sám na konec uznal za dobré, se mnou — se vyrovnat? Zdali na všem světě někdo jiným druhým ještě způsobem něčeho — dobyl? Naši odpůrci dříve neuznají za dobré, při- znat nám nějaké právo, dokud toho nebude žádat jejich — prospěch. To je tak jisto, jako zeela přirozeno. A jejich prospěch dolud se ne- bude shodovat s našim právem, dokud sam budeme přičiňovat. aby oni proti nám byli u výhodě be z našeho práva. A věru, kde jsou proti nám ve výhodě, netřeba vykládat. Věc bije do očí. Ze svého územi svým přičiněním náš jazyk nadobro vymetli, ale v našem území našim vlastním při- činěním panuje — dvojjazyčnost. Tím je vše pověděno. Chceme se vyrovnávat, ale nemáme, co bychom druhé straně nabídli. Chceme svého odpůrce »donutit«, ale nemáme, zač bychom jej popadli. Je proti nám ve všem všudy na vrehu. A kdyby s ním měla být do opravdy řeč, zbý- vala by jediná cesta: výhody, klerou má proti nám, dřive jej — zbavit.
28 article
Je v naší moci, nastoupit tu cestu. Kdo chce opravdu dobýt svého práva, je povinen, učinit vše, co je v jeho moci Tu je vytčena naše povinnostl Vyrovnávat se může jenom rovný s rov- ným. A naši odpůrci dřive nás za rovné pova- žovat nebudou, ba ani nemohou, dokud svoji rovnocennost budeme dokazovat jen — slovy. Skutků je třeba. Ale skutek v zájmu idey předpokládá mravní sílu. Nebude lépe s naším národním právem, dokud v jeho zájmu neob- jevíme v sobě nějakou mravní silu. Nebude lépe, dokud se neodhodláme, v zájmu svého práva přiměřené zařídit všechen život ve svém domově. Nebude lépe, dokud nepronikne přesvědčení, že poškozuje těžce naše právo, kdo jakkoli při- spívá, aby naše území mohlo platit za dvou- jazyčně, dříve, nežli stejný poměr nebyl nám zaručen na protější straně. Nebude a nemůže být lépe, dokud sami znehodnocujeme svoje právo, dokud sami dopouštíme, aby odpůrce náš, dřive než jsme se vyrovnali, mezi námi bez na- šeho jazyka přijemně se mohl obcházeti, do- kud sami své podniky, ať velké nebo malé, vedeme dvojjazyčně, dřive nežli stejná výhoda nám zabezpečena také naproti. Nemůže být zkrátka lépe, dokud bude dopuštěno, aby zájmy podřízené braly vrch nad zájmy celku. Něco je jisto! Kde podřízeným zájmům je dána možnost, aby se vypinaly nad svrcho- vanost zájmu celkového, tam celek je zdemo- ralisován. A zdemoralisovaný celek nikdy žád- ného živého práva — nedobude.