Ročník XXXXV

V Praze, v neděli dne 19. března 1905.

Číslo 78.

Na ranní a odpol. Histy přelelácí ss- v Praze v administraei na měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K. — s dvojí donáškou za měste na čtvit leta . . . . 7 K 60h ve Elislkéch: na měsle . . . . . . 9 K 30h Poštou: n! : . : kei s dvejí zásilkeu na maěsíe za čtvrt leta . . . Ke

Onešní čísle pru Prahu Je o 20 stranácl.

Válka. M. Z Kolína n. F., 18. března. (Pův zpráva.) Z Petrohradu se sděluje, že prý Kuropatkin dostal rozkaz, aby se ihned navrátil do Petrohradua podal vysvětlení, jak bylo 500.000 ( Rusů od méně silnějších japonských vojsk tak zdoláno, že z toho povstala porážka u Mukdenu. Celé okolí carovo žasne nad touto okolností. Žádné těžké dělo nedostalo se do rukou ja- ponských, z čehož vysvítá, že Kuro- patkin své postavení u Mukdenu již napřed považoval za neudržitelné. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.)

Nedejme se obelstít! Dobře učinili poslanci naši, že poučení trpkými zkušenostmi minulosti, vůči nové vládě Gautschově nijak se nepřenáhlili, nýbrž s ná- ležitou ostražitostí netoliko vytkli určitě lhůtu, do které hodlají vyčká vat slibovaných její skutkův spravedlnosti vůči na- šemu národu, nýbrž i přesně vymezil předměty, které v této lhůtě připustí ve sně- movně ku projednání. Vláda Gautschova přišla, jak známo, s uji- štěním, že uznává za první podmínku uzdravení parlamentu a za nejpilnější svou úlohu státni- ckou brzké uklizení osudného sporu česko-ěmeckého a to v srdci Čech samém, pročež vynasnaží se na českém sněmu způsobiti zvolení podobného stálého vyrovnacího výboru, jakýž trvá od let ve sněmu moravském. Troufala si pak svým uměním státnickým dosíci v Praze toho, aby aspoň o zásadách budoucího smíru národního Němci s námi se dohodli, a tak místo boje za- vládlo příměří v Čechách, které by umožnilo českým a německým poslancům zasednout pospolitě vedle Poláků na křesla ministerskáv rekonstruovaném kabinetě Gautschově. Leč zástupci naší vůči těmto záludným plá- nům barona Pavla Gautsche zůstali rozumně pochybujícími českými Tomáši a položili Jeho Exeellenci výše zmíněnou pevnou lhůtu do le- tošních Velikonoc. Jako mužové čestní dostáli svému slovu: nezmařili obstrukcí ani refundační předlohu, ani zákon o odvodu brancův a pustili i státní rozpočet do výboru. K tomu se byl uvolili a to dodrželi.

Co ale zatím vláda Gautschova? Znamenal kdo, že by byla dodnes — i jen jediným skutkem vládním hleděla osvědčiti svou dobrou vůli a spravedlivost vůči našemu ná- rodu? Nikdo v Čechách o tom neví. Či snad podnikla nějakých příprav ke sjednání vytouže- ného onoho příměří mezi oběma národy vlasti naší na sněmu českém. Ani o tom není v Če- chách zvěstí, ni stop a za tábor německý ujišťuje dnešní „Neue Freie Presse“, že prý nebylo s Němci doposud v smírčí té akci na sněmu če- ském se strany vlády nejmenšího sděleno. Za to však zráčilo se vládě Gautschově připraviti nám na vídeňské půdě čiperné překvapení. Na dnešní schůzi předsedů parlamentních stran měl se učinit po- kus o prolomení smluvených s nám mezi pracovního programu parla- mentu. Kde se vzal, tu se vzal „spásonosný“ návrh, aby ve výboru právě dojednaný společný rakousko-uherský celní tarif byl horempádem ještě v tomto měsíci sněmov- nou projednán, resp. schválen, což prý by byl znamenitý touš vůči maďarským rozluě- níkům jednoty celní a také znamenitým pro spěchem vůči cizině, t. j. vůči oněm velmocem, s nimiž jsme posud obchodních smluv neob- novili . . SNěmeckem jsme ji mohlibe z cel- ního tarifu uzavřít, ale s Italií, se Srbskem, Rumunskem a Ruskem tr pojednou bez celního tarifu nejde. A košutovci by se jistě také toho vídeňským parlamentem schváleného celního ta- rifu nesmírně zalekli, tak že by rázem ke kříži lezli . ..

Officiosové vídeňští, jako zejmena Golu- chowského „N. Fremdenblati“ se pre tento kvetoucí nesmysl tak junácky rozehřáli. že již provedení jeho považovali za věc hoto- vou a radujíce se z tohoto „značného roz- šíření pracovního programu sněmovny“, blaho- přáli parlamentu vídeňskému k jeho šťastnému a trvalému uzdravení z přestálé české obstrukce. Ba dle „Politik“ sám bar. Gautsch, vy- žádav si rozmluvu s drem. Pacákem, „pro- jevil vůči poslancům českým přání, kterak prý by bylo v nynější chvíli prospěšno, kdyby celní tarif byl co možná nejdřive vyřízen v druhém čtení, aby pro případ, že by krise v Uhrách byla rozřešena zří- zením nového kabinetu, mohla vlá- darakouská s poukázáním na v parlamentě rakouském schválený celní tarif, učinit vládě uherské určité dotazy neb i návrhy.“ — Avšak tu vrazila kosa na kámen. „Žádný celnítarif, a vůbec žád- nou předlohu politického rázu nepropustíme na jednací pořad parla- mentu“ — zněla odpověď našich: „doku nebude jasno mezi námi, vládou a Němci do budoucna, t. j., dokud ne- bude nám zaručeno, že Němci ustanou od své obstrukce na sněmu českém, jejž svolá vláda o letošních Velikonocích a že jsou ochotni pracovati s námi o zhojení financí zemských a dohodnouti se o podmínkách snesi- telného národního spolůžití.“ Tážeme se všech slušných lidí, mohli-li zástupci našeho národa jinak odpovědět? Drž se prostě toho, co jim vláda Gautschova př nastoupení svém byla přislíbila a nalehají na pět neděl před vypršením smluvene lhůty prostě na vyplnění obdrženého slibu, když vláda troufá si jim přijíti s novým svým — přáním! Avšak co naši vezdy dobří němečtí sousedé k tomu?

Neupustí a neupustí prý od své obstrukce proti sněmu českému, tak ujišťuje svorně »Neue Freie Presse« jako liberecká »Deutsche Volkszeitung« — dokud nebudou splněny »aspoň« tyto požadavky pp. Prada, Eppingra, Bachmanna, Schückera, Ma- lého ald.: Rozdělení sněmu v ná- rodní kurie, zákonem zajištěné přiměřené zastoupení Němců v zemském výboru a v zem- ských ústavech a komisích, především pak roz- dělení rozpočtu zemského tak, aby přirážky Němců byly jen ve prospěch Němeů vynakládány. Jak vídět, chtějí si dát pánové svou ob- strukci proti sněmu českému jak náleží draze zaplatit! Nejpěknější však jest, že týmž dechem. kterým takovéto brigantské výpalné na nás požadují a vydírají, zároveň v »N. Fr. Presse« skuhrají, čeho prý to v nynější tísni my Čechové od vlády požadujeme, jak prý ji v kleštích držíme, zrovna když ona chce za Rakousko proti Maďarům mečem dělného parlamentu se ohánět. Oni tedy povolit v Praze nechtějí, my ale ve Vídni povolit máme. Oni chtěji český sněm svírat kleštěmi své obstrukce,dokud jim nezaplatíme cenu lichvář- skou. My však máme vládu i parlament pustit z kleští pro nic za nic, zadarmo. Velice chytré a mravné od pánův. Zůstavujeme tuto německo- nacionální a německo-pokrokářskou ethiku klidně soudu historie.

Český sněm. Ve vídeňské sněmovně odehrála se těcht dnů episoda, jež tomu nasvědčuje, jak jistí pán z tábora druhého nesprávně pohlížejí na situaci, jež utvářila se následkem rozhodnutí poslancův českých, vzdáti se na čas, mimochodem řečeno, určitě vymezený, obstrukce. Působením jistého pána, jenž jest sice rozhodným Němcem, však přes to nejednou již stal se terčem velmi ostrých a bezohledných útoků ze strany svých connationálů proto, že není tak nesmířlivým jako oni, stalo se, že mimo nadání vyskytla se myšlenka vřaditi v pořad jednací celní tarif a projednati jej pokud možná před Velikonocemi. Uznáváme milerádi, že vyřízení této věci posici cislajtánskou naproti Uhrám by značně sesílilo a že z ohledů hospodářských bylo by si přáti vyřízení této záležitosti, však páni, kteř se o to zasazují a vláda pokud je za nimi, zapomínají ve své horlivosti vytáhnouti polem proti maďarským »pretensím«, že tak daleko ještě nejsme, aby zástupci národa českého svolíti mohli, by integrující součásť oněch vel kých otázek, které označují se politicko- parlamentně jménem »státních důležitostí« byla již nyní parlamentně projednána.

Jest přece známo, že zástupci lidu českého ve vídeňském parlamentě vrátili se k činnosti parlamentní jen prozatímně, vytknuvše určitou lhůtu, do kterěž splněny býti musí aspoň předpoklady, že nastane obrat ve vnitřní politice oproti požadavkům národa našeho. Zá- roveň si vyhradili, že do té doby nesmí býti dána na pořad jednací některá z výše zmíněných předloh, zejmena ne předloha, jež týče se rakousko-uherského vyrovnání neb některá z cel- ních a obchodních smluv, jež maji býti uzavřeny s cizími státy, zejmena s Německem. Na podmince té poslanci češti neústupně trvají a v tomto směru učinil též příslušné pro- hlášení předseda poslaneckého klubu. Se strany německé namítá se ovšem, že sazba celní je záležitostí naprosto hospodářskou, bez jakýchkoli kriteril politických. Netřeba nám toho dokazovati, že v podstatě své jest záležitost ta věcí skutečně pouze ekonomickou, však v souvislosti své se souborem ostatních otázek, týkajících se rakousko-uherského vyrovnání a v situaci, v níž se delegace česká na říšské radě té doby nalezá, je celní tarif »politikum« ne- malého významu a se3tí poslánci nezbytně na tom trvati budou, že vyřízení celního tarifu zůstati musí prozatím z parlamentního jednání vyloučeno. Jde také o to, aby nebyli nemístnou po- volnosti českou upevnění odpůrci naši i vláda v klamném domnění, že poslanci čeští poskytl parlamentní aktivitě lhůtu do Velikonoc jen tak na oko. V pravdě, že vzdali se obstrukčního odporu definitivně a podmínky, za jakých to učinili, že stipulovány byly pouze k maskování ústupu směrem dolů. Tak se věci nemají; za pouhé odstoupení dra. Körbra poslanci češti nebyli by se nikdy odhodlali k trvalé změně taktiky své.

Tím menší je na jejich straně ochot k tomu dnes. Neboť nepopíratelné je faktum, že vláda, která snad má dobrou vůli, dosud ani jediným skutkem většího významu nepro- kázala, že v jiném směru chce postupovati než vláda Körbrova. Však i z jiného důvodu nelze pomysliti na to, aby poslanci čeští odložili de- finitivně zbraň, která jim vtlačena byla do rukou neblahými poměry a jíž se chopili, donuceni k tomu krajní nezbytnostl. Jde tu o sněm tohoto království. Tážeme se: Je možno, aby zástupci ná- roda českého u vědomí svých povinností ne- věrni se stali svému slovu a poskytli neochotné dosud vládě možnost, přeněsti se přes úskalí nejnebezpečnější, v okamžiku, kdy ze strany německé a sice ne pouze z tábora nesmiřitel- ných Všeněmců, nýbrž i ze společnostis »státnickým nádechem« káže se další obstrukce na sněmu této země a kdy Němci za dělnost svou v zemském parlamentě žádají věci, které buď jsou zjevnou nespravedlností nebo pro svou podstatu se předmětem nějaké dohody ani státi nemohou? Němci žádají totiž na předním místě, aby ve stavu zemského úřadnictva měli příslušný podíl též jejich soukmenovci. A přece nikdy nebyli němečtí kompetenti ze zemské služby vylu- čováni. Není-li jich tam poměrně tolik, jako Čechů nezavinilo toho ani »české strannictví«, ani »ne- vraživost« rozhodujících činitelů na Němce, ale prostě ta okolnost, že způsobili Němci se o místo v zemské službě vůbec neucházeli. Má snad zemský výbor poníženě pány německé kandidáty prosit, aby se ráčili hlásiti a mají snad lidem nekvalifikovaným, kteří jako úřadníci v zemi většinou české jazykem majority obyvatelstva opo- vrhují, udělena býti tučná místa na úkor výborně kvalifikovaným kompetentům českým, jedině proto, že jsou Němci a nás nenávidí?

Obstrukce německá na sněmu českém — a to opakujeme opětně — byla skutkem poli- tické frivolnosti. A poslanci čeští měli by ve Vídni obstrukce se vzdáti, aby ji Němci tím po- hodlněji mohli provozovati v Praze? Ne, ne, my jsme trumfa svého ještě nevy- nesli, položili jsme si ho pouze stranou na stů a sáhneme k němu bez rozmýšlení opět, pro- vedou-li Němci svou a budou-li činnost sně- movní i na dále mařiti. Se strašáky nechť se na nás nechodí, ze- jmena v tomto okamžiku, kdy jsme si toho ne pouze my vědomi, ale kdy doznati musí každý politicky myslící člověk, jak by to v nynější krisi v této polovině říše vypadalo, kdyby sně- movna nucena byla vrátiti se opět ku projedná- vání pilných návrhů a kdyby rakousko-uherské vyrovnání provedeno bylo na základě — para- grafu čtrnáctéhol Ostatně je povinností vlády nyní, kdy česká obstrukce je dočasně zastavena, zjednati dělnost na českém sněmu; nedokáže-li toho, pak ovšem bude poslání její zmařeno. Jestliže Němci své doby volali na nás- bez dělné říšské rady žádný dělný sněm, odpo- vídáme my na to dnes: bez dělného sněmu nodělným zůstane i vídeňský parlament!

Politické zprávy domáci. V Praze, 18. března. (Ministr zemske obrany Schönaich o vojenský ch otázkách.) Vídeňská korrespondence Herzo- gova uveřejňuje mínění nového ministra rakou- ské zemské obrany, poln. zbrojm. Schön- aicha o aktuálných otázkách vojenských. Mi- nistr zemské obrany jest ovšem pro jednotu ar- mádní a poněvadž na udržování společné ar- mády jest třeba společných příjmů, jest také proti rozdělení celního území, poněvadž jednotná armáda předpokládá celní pospolitost. Ústupky, činěné Uhrám na základě programu devítičleného výboru liberální strany jsou sice značné, ale neznamenají rozdělení armády. Přeložení všech důstojníků, mají- cích státní občanství v Uhrách, k uherským plu- kům může vésti k nemilým důslodkům se stránky osobní; jinak věc ta není nebezpečna, ale jest otázka, způsobí-li přeložení uherských důstojníků náležitý dojem na krajně maďarské živly. Co se týče praporů a emblemů ministr Schönaich upozorňuje, že maďarské pluky mívaly své zvláštní prapory již za doby Marie Terezie a niktorak se tím nepoškodila po-

V drobném prodeji: zanní číslo o sobě . . . za 8h odpolední . . na 2k Ve úlialkách na venkově: ranní čáslo. . . . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty plalí se hotově zapřei Předplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Marianské ulicl č. a Tam nasházejí se též redakece. tiskárna a ezpedice „ Náredních Listá“. Bukopisy se nevracsji.

hotovost, jednota a kázeň rakouského vojska. Proto netřeba se obávati, že by společná armáda byla poškozena, kdyby se uherským plukům daly prapory a emblemy, vyhovující státopráv- nímu postavení Uher, jen když jednota armádní bude zřejmě vyjádřena. V otázce vyučovacích ústavů vo- jenských a jich reformy mohou nastati dvě možnosti dle dalšího rozvoje této otázky. Může se státi, že se reforma vojska nedotkne, ale může nastati též taková změna, jíž by bylo nutno lito- vati, poněvadž by obsahovala v sobě nebezpečí, že by ohrozila ducha, panujícího v armádě. Po- kud se týče jazyka velení, ministr soudí, že na žádný způsob nelze očekávati nijaké změny. Jinojazyčné velení mělo by v krátké době za následek též změnu jazyka služebního.

Zmenšila-li by se ve vyšších kruzích vojenské hierarchie znalost „sprostředkovacího jazyka“, bylo by vyloučeno úspěšné velení a vedení voj- ska (?). „Pro různost národností, sloučených v armádě, musí z praktických důvodů býti po- hotově jednotná sprostředkovací řeč. Zmizí-li německé velení — praví Schönaich — zmizí po- nenáhlu z pluků i německá sprostředkovací řeč, v čemž by se musilo rozhodně spatřovati nebez- pečí pro pohotovost armády. Ve službě dbá se z důvodů taktéž praktických mateřského jazyka vojáků, ale velení musíbýti nezbytně jen německé, poněvadž pouze němčina (?1) může býti dorozumívacím jazykem mezi tolika národnostmi. Vždyť i měšťanské ozbrojené sbory v některých neněmeckých městech podržely do- sud německé velení! (Bohužel! Pozn. red.) Mi- nistr dovolává se zkušeností z nynější války mandžurské a praví, že zejmena zprávy výzvěd- ných jízdných hlídek musejí se podávati v ja- zyku, srozumitelném všem velitelům, aby velitel v případě potřeby mohl učiniti okamžitě potřebné nařízem. Proto také u honvédů a chor- vatské domobrany nikdo se nemůže státi štábním důstojníkem, kdo neumí dostatečně německy. Němčina musí tedy zůstati jazykem velení, poně- vadž jako sprostředkovací jazyk jest životní otázkou rakousko-uherského vojska. Kdyby se v této věci „činily ústupky Maďarům, žádaly by též neněmecké národnosti v Rakousku, aby se u jich pluků zavedlo velen“ české, polské, ruské, vlašské atd. Tolik jazyků však nemůže prý ovlá- dati žádný, jinak sebr schopnější důstojník.

Se změnou branného zákona trestního řádu jest ministr Schönaich jako bývalý odborný přednosta v ministerstvě vojenství obeznámen do podrobna. Dvouletá činná služba bude zavedena všude kromě jízdy; tím zvýší se rekrutský kontingent, ale bude přece nižší, než na př. v Německu. Také náklad na vojsko se přirozeně zvýší; za to bude vyho- věno všem přáním, projeveným v posledních letech a zvláště bude odstraněno všeliké zby- tečné utlačován lidu. Nový vojenský trestní řád jest vypracován na zásadách moderních. Řízení bude ústní a veřejné a v některých věcech jdeme ještě dále, než zavedeno v nyní platném občanském trestním řádě. Na dohodu nedošlo dosud jen proto, že uherské vlády trvají na tom, aby jednacím jazykem soudním u uherských pluků byla maďarština. Rakouská vláda tu otázku již vyřídila úplně. Přelíčení s osobami různých národností povede se pomocí tlumoč- níků (!). Konečně zmínil se ministr o novém dělostřelectvu, které musí býti opatřeno v nejkratší době. Polní dělostřelectvo bude se- síleno pluky houfnicovými a rozmnoženo strojo- vými děly. Zemská obrana a honvédi mají vlastně už nyní své dělostřelecké pluky, ale po- čítají se dosud ke společnému vojsku. O změně v tomto vzhledě není ještě rozhodnuto. V Praze, 18. března. (Uherská krise.) Panovník přibude do Pešti v neděli večer po 7. hodině. Nejprvé přijme ve slyšení opět hr. Št. Tiszu a hned na to hr. Jul. Andrássye. Po něm mají býti vyslechnuti i jiní státníci,

FEUILLETON. V Praze, 18. března. 6— (Kronika.) Všecko prý se leď mus převrátit ve státě ruském. Je prý to »přání intelli- gence«. To by neznělo špatně! Ale nebýti ji ných příčin, nějaké »přání intelligence« co by spravilo ve státě? Nechte Rusko! O věci vzdálené těžkose příti. Za to naše vlastní, dlouholetá, nepopíra- telná zkušenost je tak poučna! Učí podivnou věc, že »přání intelligence« neznamená pro po- řádek věcí ve státě vlastně — nic! Anebo aspoň — skoro nic! Dokumenty jsou porážející. Jak dlouho trvá náš zdejší ústavni živol Bezmála půl stoleti! Po celou dobu intel- ligence slovanská měla jediné »přání«: rovno- právnost v životě a zřízení státním. — Slované mají většinu v říši ! říkala Ať se učiní po vůli většině! A výsledek půlstoletého »přání« většiny intelligence? Odpověď dávali onehdy slovanští řečníci debatě o rekruty na říšské radě. Ozývalo se jako jedním hlasem. — Slovanů je ve vojště 45%, Němců 289 Maďarů 189. Žijeme ve státě právním. Slova- nům ve vojště náleží totéž právo na svůj jazyk jako Němcům a Maďurům, ale . . Ale s právem slovanských jazyků stojíto zatím dnes, jako to stálo — před čtyřiceti lety. V ústředí moci, v úřadech nejvyšších, v parla- mentě, na bankovkách, ve vojště j azyk vět- šiny obyvatelstva neplatI. Dnes jako pře půl stoletím. Tolik znamená pro pořádek věcí ve státě — »přání intelligence«. Nic! Anebo skoro nic. Což vybíhá ko nečně v jeden smysl.

Ne-li »přání intelligence«, rozhodují ve vě- cech státního pořádku patrně činitelé — jiní. Je radno rozeznávati přesně věci. Jsou nevyléčitelní optimisté, kteří se vždycky potěší. — Teď už bude lépe ! říkali onehdy. Ma- daři prolomili zásadu armádní řeči. Maďarské pluky dostanou svůj jazyk služební a co bude platit pro maďarské pluky, musí pak »vším prá- vem« platit i — pro slovanské ! . .. »Vším právem« je takový slohový obrat, asi jako svrchu to »přání inteligence, « pomůže z řečnické nesnáze, ale obsahu niemá. Ve státě jako v přírodě není děje, který by se udával »vším právem«. Všecko se jen déje, jak se dí musí, jak sily spoluúčinkující určují. Maďaři prolomili dnes zásadu jednotné řeči a maďarské pluky dostanou proto příště svůj národní jazyk. Zajisté. Ale Maďaři prolomili zá- sadu už — před třiceti lety. Dostali tenkráh svoji maďarskou z emskou obranu. My jsme tenkrát svoji českou zemskou obranu nedo- stali. Nemáme ji ještě dnes. A není pochyby. že ani příště svůj národní jazyk »vším práveme do vojska — nedostaneme. Znenáhla, jak vidět, ukáže se potřeba změ- nit postup a také trochu změnit obvyklou — fraseologii. Jihoslovanský poslanec horlil ve sněmovnět — Jednací řečí u vojenských úřadů mus být nejen maďarská a německá, ale i mateřská řeč vojínova! Naše mocnářství už tradici nachá- zelo v nouzi vždy oporu ve svých Hrvatech. ale za to — šlape nohama jejich práva ! ... Dojemná řeč! Právo šlapat nohama ! Tuze působivý obrat! Leč, kdo ví? Snad vlastní bratr řečníkův — či třeba jeho strýc, anebo syn, anebo nejbližší známý! — je sám členem armády, sám snad ve své službě horlivě němčí (jako pan poslanee v parlamentě!), aby vyhověl požadavkům okol- ností, aby posloužil svému prospěchu a dostal se někam ku předu. Moenářství po něm, ačkoliv

je Hrval, do pravdy nikde »nešlape«. Stylistický obrat nijak se nekryje s věcí. Mocnářství je ohromné těleso a nemůže po nikom »šlapat«, nýbrž má své zřízení a jeho zřízení má zase ta- kovou povahu, jakou mu dovedli vtisknouti živlové v něm sloučení. Slované jsou také ze živlů sloučených v životě mocnářství. Ale s vůj ráz a povahu vtisknouti zřízení státu, ve kterém žijí, dosud — nedovedli. Tu je děj, který třeba označit stylistickým obratem. Žádné »šlapání«. A jiné ukázky! — Maďaři dostali své státní právo, myje musíme také dostat ! Maďaři mají svůj text na bankovkách, svoje slovo v zahraničné politice. mají honvědy, akademii vojenskou, dostali svoji dělostřelbu a nevím co ještě — to všecko nám po právu náleží! . .. Překrásně! Maďaři si přejí a dostanou. Slovanési »také přejí«, ale Slované — nedostanou. Slo- vané mají většinu v říši, je jich 45 procent do- hromady, jsou nadaní, obětaví, věrní a mají ne- vím ještě jaké cinosti, ale jejich slovo, jejieh přání, jejich »stylistické obraty« v pořádku věcí státních právě — nic neplatí. U čerta, pak musí přec vězet příčina někde jinde, nežli ve — stylistických obratech ! Kde vězí? Snad ve mládí plemene? Mládí má své iliuse, své přeludy nezkušeného smyslu, své optické klamy. — V uherském parlamentě byla bouře a hned na to spadlo Maďarům do klina nějaké ovoce úspěchu? Aha! To my také dovedeme ! Tedy jen notnou bouři v parlamentě ! . .. A byly slovanské bouře parlamentní! O let sedmdesátých až na naše časy zaznamenal kalendář parlamentní meteorologie mnohé kapi- tální hromobití se strany slovanské. Ba, Slované přivedli to v tom oboru i k jisté nepopiratelné

virtuositě. Dovedou si v parlamentě zabouři jen cožl A ovoce úspěchu? V Budapešti si zabouřili a dostanou — ar- mádní řeč. Co dostanou Slované za svoji bouři? Nějakou školní lavici nebo okresní silnici! Na- nejvýš padne ministerstvo. A když jedno padlo, přijde — druhé. Kolik ministerstev už padlo o časů Taaffa? Devět! A oč je dnešni Gant schovo více slovanské, než bylo Taaffovo? O niel Co hodlají Slované? Snad »bouřit« proti devátému, aby přišlo desáté? A třeba — dva- cátě? Není v tom všem vskutku jen — přelud smyslů mladistvého plemene? Ani »přání intelligence«, ani »stylistické obraty«, ani bouře v parlamentě nedovedly způ- sobiti, aby Slovanstvo v říši vtisklo státnímu zřízení — povahu svého živlu. Je k tomu všemu patrně třeba něčeho ještě — jiného. Mládež ráda napodobí pózu zralých. Mívá při tom smyslný dojem — zralosti života. Naše »dělejme jako Maďaři!« je takový klam mladistvých smyslů. Napodobíme pózu je nám divno, že se nedostavuje — efekt. Maďaři mají svůj parlament a mají svoj — vládu. Co tu chtějí napodobit Slované Kde mají Slované s voji vládu? Také Maďaři neměli vždycky svoji vládu Ale jak k ní přišli? Vládnout znamená ovládat svoje síly, mí je seřízeny. Maďaři měli svoje národní síly se- řízeny už v době, kdy Slované skládali tepr svoje národní — písničky. Slované volají po respektu pro svoji »vět šinu«. A kde je ta většina ? Jak se jeví? Kdoj má respektovati? Vždyť Slované ji nerespektuj — sami. Kdyby ji respektovali, musili by pro ni nacházet nějaký výraz, musili by o ní věděti pro sebe, musili by jednati spolu, postupovati

spolu, cíle vytyčovati spolu, spolu nacházeti cestu, šikovati spolu síly. A společné sily — ovládati. A jak ovládati spelečné síly, nejsou-l ovládány ani — jednotlivé? »Ovládati se«, co to jiného, než seřadi mravní i hmotné prostředky. Jak se ovládáme jen my Čechové? Máme svůj ústřední orgán, svoji Národní radu ! Ústřední orgán má zapotřebí finančních prostředků a Národní rada shání prodej Národ- ního kolku pomocí — novinářských noticek jako néjaký komitét bazarový. Kde seřaděny jsou síly, tam je i apparát, který obstará finance. Nemáme žádný aparát. Tak jsme seřaděni. Ne- dávno byl Sjezd samosprávy, ustanovena nějaká komise, aby vypracovala základ zřízení. Dva měsíce minuly, komise nezasedá. Do které vody už zase padla ta komise ? Nesejde se snad? Či je tak ujednaná věc, na čem se národní hromada usnese, že neznamená — nic? Je tedy všecko jen póza? A mocnosti od- půrné maji ustupovati naší — póze? Taksi představujeme dobývati — úspěchy? Seřízení sil je rozdělená práce, je zaměst- nání talentů, je soustava, je přehled, je vše, co zaručuje účelný postup. Kde nic není se- řízeno, není rozdělena práce, nejsou soustavně zaměstnávány talenty, není přehled, co tam může panovat jiného, než veliký zmatek, veliké bez- mocné »přání intelligence«, jediný naivní ú div, proč se nic nedaří, proč je tolik hluku a tak málo vlny, tak veliká strkačka viny jednoho na druhého, že mají Maďaři pořád »všecko«a Slované pořád »nic« a že jsme se svojí »45 proc. většinou« dnes zrovna tam, kde jsme byli — před půl stoletím. Ale při tom stále ovšem veliká hotovost, rozhořčovati se mravně, že dosud není náležité postaráno o pořádek ve věcech — ruských.