Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

otoonnla lasento

3

ooa ba šoti nán

4

V Praze, ve čtvrtek fl. dubna 1907.

Praha

5

dopdstslaa nšbaýn 28 e

6

ománz 1st teomslnee šehagě tolalenigonon nodooš so la dovšlas bo l

7

Číslo 99.

8

nvést . . .. K- alrt ista lr lpšáo vbí kei a anit da te- manksek nse . .. . 2 K s

9

Ka ranní ai odpol. list, předslácí ee v rraze v alnlelitna

10 Pošte

Pošte vril toia dvoji nie ke

11

ass dožnogea m

12

v sot a soia odin, oq iacb madvo j vo dlialkách na v nls e

13

v arobilem preneji rn o s. a s stpsle dai nnt čelo rser av y plati sh ko to vě naně Fiedrracen rertPi zdnlcl- — 1l ueklon nericlesnesssi

14

Ralspty vo novrac

15 article

lnešní číslo pre Prahu je o 12 stranách.

Praha

16 article Třeba připraviti se dobře V čas!

Třeba připraviti se dobře V čas! Ne více než pouhý měsíc děli nás rolební bitvy, proti níž byly všechny před thozí pouhými bitkami. Teměř všechn srany již mobilisují své přivržence a vydal jm bojovná hesla ve svých provoláních vo- kebních i listinách kandidátních — nicmén ršak nemožno ani dnes ještě učiniti si před- stavu jasnou o celistvém obrazu nedaleké Mitvy, nadtož o jejím výsledku konečném- Jisto jen tolik, že v táboře Němectva rakou- ského převláda větší povědomí solidarity národní všeněmecké, nezli v táboře Slovan- stva rakouského. Nemine téměř dne, aby Němci z nej různějších zemí, krajin a koutův Cislajtanie nevolali na sebe: »Volme za poslance sv jen takové uvědomělé a pevné německé muže, kteří vědí, že věc německá v Rakou sku pouze tehda může zvítězit, budeme-l my Němci v příštím parlamentu jako z jedné litiny, budeme-li prot Slovanům a Vlachům státi k sobě za jeden muž, utvoříme-li ze sebe počtem nejsilnější stranu v parlamentě. Pak bude každá rakou- ska vláda před námi míti patřičný respekt, pak se ani neopováží zřizovat proti nám nějakou slovanskou a vlašskou koalici a vět- šinu, nýbrž bude nucena ucházet se o naše hlasy, o naši podporu a vládnouti po přán našem Německý náš blok může bez sociál ních demokratův čítati ke 200 příslušníkův. Dostatečná to síla, aby imponovala příteli, nepříteli, aby se nemohlo vládnouti bez nás, nadtoz kdy proti nám !- Tak to šumí dnes v táboře německém. Jsou ovšem i mezi Němci pochybovači nevěřící proroci, ktaří chovají obavu, ž tento »mohutný německý blok« dopadne hodně skrovněji počtem i významem politi- ckým, že skutečnost zůstane daleko za ideálem.

Němec Vlach Mitva Slovan

17 article

Avšak dosti zatím věru na tom, že takový ideál si Němci tvoří, že četnía známí vůdci jejich pro něj horují a lidu ně- meckému za cil na oči staví: kdežto v tá- boře Slovanstva rakouského do dnes, na měsíc před bitvou volební, tužby podobné neviděti a neslyšeti ! Co bojův stálo, nežlise podařilo vymoci »bloku slovanskému« aspon tu spornou nadpoloviční většinu 259 hlasův mezi 516 sněmovníky. Mohlo se za to míti, že dovedousi všichni slovanšti národové těžce dobytého úspěchu toho vážit a v přípravách k zápasu volebnímu nezapomenou dorozumívati se ve- spolek o pospolitém budoucím postupu za společnými svými zájmy a cíli — za my- šlenkou nás všecky sjednocující: rovnosti to všech národů ve svobodných vlastech jejich. Kde mohli jsme býti, kdyby se bylo poda- řilo podobné usjednocení myslí všech Slo- vanů rakouských za velké dějinné chvíle ra- kousko-pruské války (r. 1866) před zrozením dnalismu. Pokoušeli jsme se tehda o to my Čechové snažně a poctivě, avšak — nechceme dnes odestírati staré viny, — veliká chvíle nalezla tehda Slovany rakouské malýmia nesvornými a připravený společný program federalistův slovanských zůstal — nepode- psán. Dnes opět nadešla v politickém dra- matu řiše habsburské chvíle kritická a velká, leč zastává opět slovanské národy rozptýlené po různu na svou pěsť bojující, a neviděti nad nimi vláti žádného praporu jednotn myšlenky, neslyšeti o žádném jich dohodo vání se o budoucím pospolitém postupu, o žádném osnování společného programu zá- sadního pro nastávající zápasy se společným nepřítelem

Němec Čecho

18 article

Divu-li pak, že tento vůčihledě nabývá mysli a troufalosti, že odstoupil již od Něm- cův nadobro všechen strach před příštím »blokem slovanským«, poněvadž mohou té- měř již považovati za jisté, že ho ve sku- tečnosti tak hned nebude, že zůstane dlouho pouhým přízrakem a mlhovinou jim ne- škodnou. — Nemusí se ovšem tato naděje a tužba Němcům naplniti. Silou přírody může se státi, že v rozhodné chvíli jediná příčina rázem dovede sraziti dohromady co k sobě náleží, že svůj přilne k svému a všecko Slovanstvo vůči nebezpečí nájezdu všeněme- ckého semkne se v jeden šik na obranu práva a pravdy. Šťastná a přežádoucí mož- nost ta kyne však jen tehda, najdou-li se v hodině rozhodné oba historičtí slovanšti národové český a polský na bojišti ví- deňském jako spojenci. Ke spojenectví pak vede totožnost interesů a prospěchu. Dovedeme-li my Čechové nastávajícími volbami svými vyslati do Vídně poselstvo, vybrané z nejlepších našich lidí, poselstvo nejen počtem, ale duchem a charakterem silné, poselstvo bystrých politických hlav, osvědčených zákonodárců a věhlasných pa- triotů českých, slovem tedy poselstvo, zna- menající květ české poctívosti a síly, české vzdělanosti a statečnosti vlastenecké, kterét by v každém ohledu imponovalo přátelům jako nepřátelům, pak bezpečně budou stří- zliví politikové polští počítati s touto naší silou politickou a vedeni interesem svým, rádi nabídnou nám své spojenství, než aby hledali sobě přátele u stran německých. Jinak ovšem, kdyby nastávající první demokratické volby v Čechách dopadly — neslavně a ne- šťastně, kdyby nezkušení a zmatení voliči dali svou důvěru lidem, nestačícím na veliké povolání zástupců národa českého v době nynější, v parlamentě rokujícím na půdě tak úporné a horké, jako jest vídeňská.

Němec Čecho Německo Vídeň Čechy

19 article

Veliká jest tentokrate zodpovědnost vla- stenecká všech voličů v národě našem. Nikdo se nebude ve Vídni po tom ptáti, kterou frakci, který stav společenský zastupuje ten který poslanec český. v Ale na to bude sou- středěn zřetel všech nepřátel našich, jaké to hlavy politické vyslal tentokrát český lid do parlamentu, co znamenají ti noví mužové českého poselstva, tvoří-li neprolomný šik mužů ocelových, jako pouhé množství — třtin větrem se klátících, jsou-li to odpůrci vážní, s nimiž se musí vážně počítat, či nezkušenci političti, jež možno všelikou lstí rozptýlit a roztříštit v různé sebe potírající frakce ? — Takovéto nezřízené a nevynikající posel- stvo české, jsouc k posměchu nepřátelům našim, bylo by neštěstím velké věci české veškeré věci slovanské. A proto dokud čas. přičiňte se všickni upřímní, věrní a myslící našinci, aby po všech krajích vlastí našich lid český volil a rozsuzova zdravým rozumem a cítem českým. nedávaje se mýlit nesvědomitými agitátory mandátů lačných sobců, ale udíleje důvěru a hlas svůj toliko mužům v práci pr národ osvědčeným, pro velkou vě naši vroucně nadšeným a k těžkému za ni boji co nejlépe způsobilým

Al Vídeň

20 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 10 dubna (Seh vále n'é z e m- ské zákony.) Dle úřadních novin vídeňských byl panovníkem schválen zákon, jímž se pro Vorarlbersko zavádi volební pövin- nost. Současně se sděluje, že nabyl sankce také zákon, jímž se dle usnesení sněmu halič- ského upravuje otázka zemských ja- zyků ve vniiřní a zevní službě samosprávných úřadů haličských. Po vyhlášení tohoto zákona raské obce pozbývají práva, měniti dosavadni

Praha Vorarlbersko

21 article

polský úřadní jazyk v ruský za obvyklé pr sence a budou nyni nniceny říditi se před pisy. stanovenými novým zákonem. V Praze, 10. dubna. (Z volební h ruchu.) Polská národní rada vydala vo- lební provolánI. Povinnosti každého Po- láka jest dle národní rady voliti za poslance jen takového kandidáta, který se bezpodmínečně zaváže dbáti solidárnosti polské b kola ve Vídni. Národní rada nevystupuje proti programům různých politických stran, nýbri proti těm, kdo oné solidárnosti neuznávají, tedy proti socialistům, sionistům, ruskému i polskému radikalismu, poněvadž všechny tyto směry ohro- žují prý národní budoucnost polského národa.

Praha Vídeň

22 article

Solidárnosti voličů polských dovolává s také vídeňský dopisovajel krakovského »Czasu« ve stali, věnované podezřelé lásce, vídeňských liberálních listů k haličským Rusům. Stálě ne- přátelství rusko polské vnuklo liberálním Něm- cům myšlenku, že by bylo možno ruskou de- legaci v přištím rakonském parlamentě získati pro spojenství s Námci proti ostatním Sloranům, čímž by slovanský blok ve sněmovně sklesl opět na menšinu, Hlasy o německo-ruském spo- jenství vyskytly se v posledních dnech i se strany ruské, tak že výstraha krakovského listu není bezdůvodna. Ale nespravný jest závěr, k němuž dochází »Czas«. Poněvadž prý budoucí rušt poslanci mohou přimknouti k Němcům, jest dle »Czasu« povinnost polských voličů, posiarati se, aby do říšské rady bylo zvoleno pokud mežno nejměně Rusů. Dle našeho soudu neroz- hodne, bude-li na řlšské radě o jednoho neb dva Rusy. více nebo měně. Jde o to, a by ruští poslanci neměli důvodu, o- tahovati se od slovanského bloku a to se stane tehda, když se Poláci v Hsliči postarají, aby Rusově byli spokojení především doma. Z Pešti, 9. dubna (K a téře Vajdo v ě.) V letech devadesátých, vydal jakýsi madarský sp sovatel knihu, v níž se ostře útočilo na Ru- muny. Byla v ní i polupná báseň o Rumunech.

Rus Ruska jítlegace Němec Polák Rusův Vajda Rumun Německo Pešť

23 article

Nejmenovaný, rumunský, hásnik odpověděl, n tuto urážlivou knihu rumunskou básní »Tinen minte« (Má v paměti), která ovšem nikterak ne- bichotí Maďarům. Obě tyto básně posl. Vajda eitoval ve své včerejši obstrukční řeči proti Apponyovu školskému zákonu, citáty dostaly s do stenografického pratokulu a proto“ v dneiání schůzi došlo na projev předsedy Joslha, jenž skončil návrhem, aby ze Vajdovi uděhila prolo- kolární důtka. Tresť rumunské, básně je taková : Brli jste ničemný národ od přadávna; nexíte ani, odku jste přišli. Jen tolik je jisto, že po deset věk cizopasíte jako krvelačný hmyz na těto vlasti. To má v paměti Rumun. Jste loupežná horda a dávno byste byli zmizeli ve propasti, kdyb vás proti Turkům nebylo ubránilo zmužilé va lašské srdce Huňadrovo. Za to jste ho probla- sili za Maďára. I to má v paměti Rumun. Jam syti, abychom vás dále mlčky rozmnožovali zkaženou krev vaší občerstvovali. Rumunský li nabyl vědomi, že je zvláštní národ a nyní jej neukřičite. Dále se činí zmínka o rumunskám hrdinovi Janku, jenž r. 1848 branil Sedmihrady proti Košutoví, jehož báseň nazývá věrolomným a konči ubezpečením, že konečně z Úher přece zmizí »asíjská luza«, jež úmyšlně ostatní nářod- nosti vybizí ku pomstě. I to prý má v parmet

Maďar Vajda Joslh Rumun Jam rumunský báseň

24 title

Rumun.

Rumun

25 title

Politické zprávy zahraničně.

26 title

V Praze, 10. dubna.

Praha

27 article Studenli v Rusku.

Studenli v Rusku. Kyjevská universita je sich otevřena, ale revoluční živly studentské i z ulice ji opanovaly Studenti se nyní rozčilují připravami k volbám do „universitní rady“, kterážto zvlástnost ru- ských vysokých škol je smíšena z volených zá- stupců profesorstva i studentstva. V budově uni- versity denně se konají mnohohodinné meetinay.

Rusko

28 article

na kterých studentští kandidáti vykládají své politické přesvědčení a způsoby, jakými, chtěji profesory donutiti k poslušenství. Moskevská universita je prozatím za- Vřena do 1. (14.) května, ale podle všech zná mek nebude otevřena ani potom, tak že začne působit až příšiim školním rokem. Student kteří se v universitě chtěji učit, vydali ko kole gům provolání, ve kterém je zaklinají: Druhové ve jménů lásky k vědě a naší ubohé vlasti, jež především potřebuje pravdivé kultury, zapřisa- hámo vás: prohlaste jednomyslně a přímo, že universita mi sloužiti vědě!“ Smutné student. stvo, které může o tom pochybovatl Jedna ze školských reforem, v posledníci dvou letech v Růsku závedených, je z ru šl e zkoušek. Učitelé jsou ve škole k vůli tomu aby žáky učili a naučili. Při dobrém a pilném učiteli zák musí nábýti hlubších nebo mělčlch vědomostí; proto je zbytečno trýzniti ho, zkou- škami. Ale žáci v Rusku škel nenavštévůjí včitel, kdybý byl sebe pilnější, nemůže zákůmi žádných vědomostí vštipitř, kdýž jich před st- bou nemá. Vzhledem k tomu ministerstvo vy- učovaní nařidilo, aby zkoušky znovu byly zavei deny na středních i vysokých školách. Proti t - mu protestuje „pedagogická rada“ moskevšká, ježodšuzuje nařížení ministrevo, protože zkou- šky jsou opatření, dávno zavržené pedagogickou myšlenkou, a v Rusku, za nynějšího napěti ner- vů, jsou přínio nebezpečny.“ r. a

Rusko

29 article

Střednt školy poskytují i ješté žalostnější obraz, než vysoké. Gymnasisté do nedávna ná- podobili své starší kolegy, ale nyní je to omrzelo atupadají v evnism a rozvrnt. Parodujíce známé heslo „Zemlja i volja“, zakládají si společnosti, nazvané „Volia i pivo. Gymnasisté i gymna- sistky tráví prázdné hodiny v „porternýchl (piv- nicích), a to i z nejmladších ročníků. Při kaz- dém šymnasiu je posvobozenská skupina“ , která podniká- krvavé atentáty i loupeže. Tak je v Ru- sku vlastním, na Kavkaze i v Polsku. Ve) Var- šavě nedávno gymnasisté „expropriovali“! po- štovní pokladnu. lov av jmula l so she sro l dlv

Kavkaz Polsko Vara

30 article

Nový francouzský vyslanec v Berlíně pan Jules Čambon odevz dal v pondělí své pověřovací listiny německému císaři, který ho přijal velmi přívětivě. Audience trvafa asi čtýn hodiny. Císat nemtuvil s francouzským vyslan- cem o ponitice a všectiny zprávy ve příčině nějakýsh polličkých výroků cfsaře učiněných vůcí výslanci, jsou smvštenkou. Rozhovoru byle přitomna četná družina, což již vylučuje roz- mluvu důležitého politického rázu. Tak oznamují berlinské listy. Berlinský dopisovatel žurnálu VPetít Parisien? oznamuje domněle autentické znění uvitacich proslovů. učiněných při první audienci Cambonové. Fra- eouzský výslanec pravil: »President republiký vláda francouzská svěrily mi příjemně poslání abych pečlivě dbal o dobré sty ky mezi Německem a Fralncit. Budu se snažiti dostáti tomuto úkolu jak nejlépe dovedu a odvažují se spolehati na dobrotivou podporu Vašeho Veličenstval« Cisar Vlém odvětil: »Vázím si úmyslo presidenta republiky a francouzské vlády. Vr, pane vyslanče, mlůžete v každém ohle d spolehati na pomoc mou a me vlády, když se jedná o udržení vyvinutí dobrých sťýků mezi dvěm zeměmi, jež jsvu tak nlaklo ně ny společně pracovati ve prospěch elvilisace a po krot ku.e Tajné skladiště nábojáv objeveno. K odbalení tajného skladiště zbraní v New- castlu, sděluje se ještě: V obydll krejčího Hegertha objevila policie celkem 25 000 nábo jův pro Mauserovy pistole a 6500 pro Mause- rovy pušky. Hegerth byl zatčen, pro- hlásil, že jistý cizinec, jehož od minulého týdn nespatřl, svěril mu bodnu k přechování, anie

Jules Čambon Parisien Cambon Vlý Mauserův Berlín Německo Fralncit New

31 article

prý on něco o jejím obsahu věděl, neboť měla nápis »Htebíky a barvy«. Tedy týž nápis, jako bednapretněkolika dny v Sutherlandu obje- veň. Tko náboje v Newcastlu měly znádlla němetkéeroby. Cizinec, nepochybné agent dodavatelův, minulého týdne dal odvézli ze skrýše již několik beden podobných. Policie- nalezla mimo to 250 Mauserových pušek a 100 různých částí pušek. I mysli, že náboje nalezené tvoři jen menší čásť střeliva, pod- loudně do Newcastlu dopraveného. Nalezla ostatně i německý nákladní listek na náboje stštnl. K jakému účelu měly náboje sloužiti, v žádně zprávě se neprozrazuje.

Newcastle Mauserův

32 article Montagnini a vatikán t e

Montagnini a vatikán t e Papožské okoli nenía jak se zdá, valně roz- čileno uveřejněním papfrůmsgra. Mon la g ni na. »Osšervatore Romano«a je velmi zdrželivý« pouze se ohražoval proti podezření, že by. Merry, deo Val chtěl pudněcovati proti zákonu rozlukovému, jak vysvítá z dopisu Merry del Vala, uveřejné- ného v »Tempsu«, kde kardinál sekretář dopo- ručuje svému pařížskému důvěrníkovi, abyl se- postaral o rozšiření projevů veřejnosti francouz- ské protiorozlukovému zákonu. ol Méně di khidu projovuje známý, vatoi kán ský dopisovatel furinské »Stampy«, jenž oznamuje, že Montagnini připravuje svou obranu. Neni známo, zda-li bude uvořejhěna. Nejspíše mu Vatikán doporučí mlčení, nehoť chce vyčkati, ažse bouře přenese Jsou všakobavy, že v pa- pírech Montagninových jsou- jisté zlé věci, ze- jména jisté ostré úsudky o francouzských bisku- pech. Bude-li uveřejněno něco, co by se dotklo jejich sebevědomí a ješitnosti, může to ohroziti- jejich jednotu a oddanost vůči Vatikánu. Velkou starost působí prý Vatikánu šifrovaný z á- pisník Montagnin ů v.o Dosud nebylo z něho nic uveřejněno, ale může se státi hroznou zbraní nepřátel proti Svaté stolici, neboť pomocí kliče ko šifrám bude možno rozluštiti všechny depeše, vyměněné mezi Vatikánem a pařížskou nunciaturou a mnohé z nich jsou povážlivého obsahu.a pr eoleo mpon

Merry Stamp Montagnini Val Vatikán Osšervatore Romana Merry del Val

33 article

Dle zprávy téhož turinského listu dosud prý žádný z kardinálů netlumočil papeží. své- náhledy o sféře Montsgninově! Pius X. nerad prý vůbec slyšíno této věci. Kardinálové netají se však svou nespokojeností ss kardinálem se- kretářem, jemuž vyčítají, že učinil papežskou diplomacii směšnou. Merry del Val octl se v ne- příjemné sitnaci, avšak není ani pomyšlení na jeho odstoupení.vsl iea l a . . . l Ke schůzce Viktora Emanuela III. s králem l ol zeckým. Polyčerejší slavnostní hostině v Aténáck měl italský král 20minutový rozhovor s mini- ster. předsedou Theofokisem o politic ktém poměru Řeeka k ostatním států m balkánským i o kretské otázee ujistil min.-předsedu, že obnova pořádku na Krétě učinila dobrý dojem na velmoci. Ihned po rozhovoru telegrafoval guvernér krétský Zeimis toto uznání vládě krétské. Také ministe Tittoní strávil s Theotokisem celou hodinu v hor- livém rozhovoru. Možná, že při těehto tajných a vřelých rozhovorech zvonilo vídeňským stát- nikům v uštch. . 1 ostatně o tom, co se kuje na pošledních schůzkách panovnických a jak pronikavý budou míti nepochybně vliv na novou situací v Evropě, kteráž vytvořuje se ve znamení nni d isolace Němnečka stále určitěji. zd nale mne

Pius Viktor Emanuel Tittonit Aténáck Kréta Evropa Merry del Val

34 article

Vilém II do Anglie. Londýnský »Fin. Chron,« trvají na tom, že Vilém II. navštiví Anglii u příležitosti regaty v Cowesu. Císař přibude 31. července, zúčastní se závodů o čestný pohár a jízdy automobilem. 8. srpna bude banket na počest cfsaře na jedné lodi za přítomnosti královských manželů angli- ckých. 10. srpna císař odjede. Podari lí se Vi-

Vilém II Anglie Finsko Cowes

35 article

e o

36 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Za Hannou Kvapilovou. V Praz e, 9. dubna. Slzy, palčivé slzy hrnou se mi do očí. Těžk se jim ubránit. Ave, anima pia. Ne, nemohu, nechci psát elegii. Všechno se re mně bouří a všechno se ve mně vzpírá. Nen to jen lítost, prudká a náhlá bolest nad tím, že tak náhle a neočkávaně odchází od nás drah naše Hanna Kvapilová „k těm břehům nezná- mým, od nichžto žádný se poutník nevrací““ — je to i hněv, prudký a vášnivý hněv, jenž tlačí mí slzy do očí. Hněv, jenž výkřikem dere se na rty a jenž rád zalomcoval by celým tím naším prohnilým, zbídačelým českým větem .. Nepoznal jsem ve svém životě vpravdě ušlechtilejší ženy nad paní Hannu Kvapilovou. Ji z prvých těch dob, kde bylo nám přáno radostně sledovati utěšený rozvoj vzácného talentu, ja- kým byla někdejší slečna Kubešova, nikoh z nás nebylo tajno, že příští velká umělkyn přináší si ssebou do života jedinou sice, al strašnou chybu, již v našem českém životě n- byle lze jí odpustit Chyba ta, již Hanna Kvapilová nedovedla se zhostiti do posledního svého vydechnutí, spo čívala v tom, že umělkyně svým vzáeným nadá- ním, svou inteligenci, svou tvořivostí, svím nadšením a svou prací vysoko, vysoko čněla na tou naší mělkou, všude se roztahující, ubohou a blahoslavenou prostředností. A u nás, v tom zaslíbeném ráji této blaho- slavené prostřednosti, nedovedli, nechtěli a ne- směli jí toto provinění odpustit oni, kdo vůči js- jímu světlému, čistému a zářísšímu zjevu tím ví pociťovali vlastní svou nízkost a ubohost.

Hanna Kvapilův Hanna Kvapilová Kubešův Praz e

37 article Dnes všichní víme, že Hiannou K vapilovou

Dnes všichní víme, že Hiannou K vapilovou odešla českému dramatickému umění i celé kul- tuře naší, jež s tímto úzce je spjata, uměni toho kněžka tak ušlechtilá a vzácná, a duševní po- tence tak mohutné, že velké její jméno neztra na svém lesku, vyslovi-li se vedle dvou, tří jmé oněch vyvolených, jež, dcery jiných, šťastnějšíeh národů, v umění dramatickém dospěly met nej- vyšších A dnes, kdy tento posvátným žárem nadšení ztrávený a bohem posvěcený život pohasl na- vždy, dnes, právě dnes nutno si uvědomiti všeho, co tato nejušlechtilejší z žen po léta, po dlouhá, krutá leta vytrpěti musila v tom našem prohnilém a morem páchnoucím životě. Z těch, jež u nás velké jich nadání a samo božské po- svěcení postavilo v našem životě výše, než kam došplhati se mohla obmezená prostřednost, z těch všech, kdo byli nuceni probíjeti se naším životem, nebylo snad přece nikoho, proti němuž bylo by se užívalo zbraní tak nízkých a podlých jakými po léta, po celá dlouhá léta, týden z týdnem bojováno proti Hanně Kvapilové. A kdo proti ni bojoval! Jací to jsou lidé Lidé kvalit nejubozších, lidé, jichž inteli- genee a duševní polence nestačí ani na to, aby dovedli správně napsati jedinou českou vělu. lidé společensky dávno diskvalifikovaní — tio lidé zbabělí, štitící se denního světla, po léta směli beztrestně házeti blátem po této ženě vzne- šené a čisté, po umělkyni té nedostupné ryzosti jakou právem honositi se mohla geniální Kvapi- lová. Po léta, po dlouhá léta, zhusta i s tichým schvalováním té tak zv. veřejnosti, vždy cho- rebně lačné pomluv, klepů a skandálů, v šane byla dána Hanna Kvapilová nejsurovějším ná- jezdům a nejpodlejším, začasté i nejhloupějším výmyslům prostituované, v bahně velkoměst pučící psoudo-žurnalistiky.

Hianný Kvapil Hanna Kvapilová

38 article Po léta, po dlouhá teta, týden za týdnen.

Po léta, po dlouhá teta, týden za týdnen. volně a beztrestně, směli o ní pokoutním, zne- mravnělým, zbahnělým tiskem širiti nejperfid- nější klepy a Praha, ta Praha, která dnes rake paní Kvapilové zanáší květy ranného jara, (atá Praha po léta mičela k pustému řádění a dare- báctví pseudožurnalistických gaminů. Psali o ní — co dnů je v roce, ten každý den života jí, velké té duši, otravovali lidé, ktel po léta nohou nevkročili do divadla, ale o di- vadle psali a píší jen proto, že Praha, tepna kul- turního českého života, nemůže býti živa bez nízkých zákulisních klepů. Ta Praha, jíž je lho- stejno, napíše-li Vrchlický, Čech, Jirásek novou knihu, ale jež za to hltavě vrhá se na každý pamílet, kde někdo z lidí nejlepších smýkán je blátem lži a pomluvy. Tato paní Kvapilová, ano, právě ona, u jejía rakve v této chvili s hlavou nízko skloněnou a s očima zalitýma slzami, v úctě nejhlubší zdrceni bolestí stoji oni, kdo ztrátu její pro umě- lecký a kulturní život náš dovedou chápat — tato paní Kvapilová po dlouhá léta byla ubohou. ke štvaní a pronásledování vyhlédnutou obat Pronásledovali umělkyni i zenu až tam, kde za- staví se i nepřítel nejotrlejší — na práh ženiny l ozníce ... Kdo může a dovede, ať se vmyslí v utrpení a duševní stavy této velké, vzácné, ušlechtile ženy, která po vysilující, všcchny duševní i fy- sické síly vyčerpávající práci v divadle den z dnem byla vydávána v šane podlým útokům zba- bělých, ubohých lidiček, jimž světlá, nedostupná její velkost byla trnem vl oku. Po léta, po dlouhá léta, den za dnem ne- stačila jí pošta dodavati potupné, nad pomyšlen surové a ovšem — nepodepsané lístky a listy s ústřižky novin, pokoutnich a nízkých plátko. jichž pouhá existence je skvrnou české žurnali- stiky a nejžalostnějším dokladem té t. zv. kul- turní vyspělosti kralovské Prahy.

Kvapil Vrchlický Čo Jirásek Kvapilová Praha

39 article

Ne — nejen bolesti: hněvem, prudkým vášnivým hněvem bouří se krev při pomyšlení na ta léta trvajíci muka, jimž vydána byla tato nejuslechtilejší z našich žen. Hněvem bouřís krev při vzpornínce, jak před fváří všeho našeb českého světa, kdykoli se mu jen zlíbilo, smě po této geniální, velké a čisté ženě plivnouti otřiti se kdejaký žurnalietický gamin. Bravi, kteli ze řemesla dají se najmouti k zákeřnému za- skočení kterékoliv jim naznačené oběti, žurnali- stičtí pobudové a literární diletanti nejpochyb- nějších kvalit po léta předstihovali se v tom. této ženě nedopřáti jediné chvíle oddechu. Lidé, jichž tupá hlava nikdy ani pochopit nemůže b- dáctví, jež páchali vůči téte ženě, ti lidé po léta neměli jiné práce, jiné snahy a jiné touhy, než aby tato, pro svou velikost jimi nenávidéná Kva- pilová, byla odstraněna s jevistě Národního di- vadla. Nuže, dnes mohou zaplesat: paní Kvapi lová odešla, paní Kvapilová nikomu již překážet nebude. Ano, odešla . . . Splnilo se mnohých nejvroucnější přání, p léta nepokrytě hlásané: jméno paní Kvapilové neobjeví se již na divadelní ceduli. Bestia triumfans má, čeho si tak vroucně přála. Ona, bestia triumfans, ani snad sama ta- koveho úspěchu a takového výsledku svorného svého úsilí neočekávala. Role paní Kvapilové je dohrána, opon spadla za ní naposled... Co na tom, že od nás jimž věnovala celý svůj bohem posvěcený život a vzácného svého umění květy nejkrásnější, ze dna duše a z krve srdce vytrysklé — co na tom, že od nás odešla dříve, než mohla vydati květy své všecky, že od nás odešla s duší žhavě ceitiei to vše bezpráví, jež na ni bylo pácháno, s duší

Kvapi Kvapilová Kvapil

40 article

otrávenou morem toho českého ovzduší, jejž dýchati a v němž naposled vydechnouti bylo jí sc uzeno Z nejhlubších, čárovných zřídel duše try- skalo velké, svaté a ryzí její umění — vysoko, vysoko čněla nad tou naší ubohou, blahoslave- nou prostředností —: proto musil být celý jejt život, preto musila býti její duše otravována lidmi, jichž ona tak se štítila ... Proto musíla býti po léta terčem nejnečistějších zbraní a proto ona, jejíž odehod znamená pro nás všechny ztrátu nejbolestnější a vpravdě nenahraditelniou, proto musila býti po téta štvána jako ubohá, dnes již uštvaná zvěř. Prstem dnes ukazuji po těch, kteří se toho odvážit směli, po té chátře, již celá léta nikdo nezakřikl, když blátem házeli po tom, co mohlo býti chloubou i větších národů. Prstem ukazuji na tu láji, aniž bych jména těch, jiehžto i já se štitím, chtěl uváděti vedle drahého a posvéce- ného jména Hanny Kvapilově, uštvané jejich oběti. Jména jejich najde již budoucnost, která bude jejich soudcem. A jako že věřím ve spra- vedlnost: věřím a vím, že ona budoucnost, jež soudit bude dobré i zlé, hanbou a potupou za- valí profanní a nízká jména těch, kdo po léta beztrestně mohli a směli ubijeti ty, kdož byli a jsou nejlepšími z nás. Ano, po léta směli p- řědati zábavné štvanice na ubohou, bezbrannou oběť, jen proto, aby kulturní národ pohodlné mohl se baviti pohledem na úzkostí štvané a do- bíjené oběti. A věřím zároveň, že tataž budouenost, jež soudit bude nad nimi, ke cti a nesmrtelné slávě pozvedne světlou památku ženy tak čisté, tak velké, geniální a vzácně ušlechtilé, jakou byla naše drahá — Hanna Kvapilová . .. Ave, anima pi

Hanna Kvapilův Hanna Kvapilová

41 article

vl sdl o Bohdan Kaminský.

Kaminskij