1
masthead
Ročnik XXXXIX.
5
masthead
V Praze, v neděli 25. července 1909.
Praha
7
article
la ranní a večerní liaty
předplácí set
v Praze v administraci
Ba maěsle.
na čtort leta : . . . 8 K —
s dvojí donáškou
na člvrt ieta . . . . 7 K 62i
ve fliálkách:
. 2 K 90D
na měslo.
Poštou:
na měslc.
na čtvrt ieta . . . . 9 K oo
s dvojí zásilk u
na měsle
re.
sa čtvrt leta
Praha
8
article
Dnešní číslo pro Prahu le o 16 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu le o 16 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 26. červenee
v obvyklou hodinu polední.
Praha
9
article
Na stráž proti vyděračům!
Na stráž proti vyděračům!
Hned po uzavření parlamentu cislajtán
ského ukázal jeden z kapitánů zle pošramo
cené vládní lodi, náčelník to křesťanskýek
sociálů a bývalý ministr dr. Gessma n
ku Praze: »Nyní nezbývá, než do podzimu
hledět zažehnat německou obstrukci z če
ského sněmu a provést sanaci zemských f
nancí,« radil vládě Bienerthově ve svém
křesťansko-sociálním orgánu »Reichsposte
»Neboť nebudou li přes léto zjednány
naprosto nové základy pro politické
akce, pak objeví se v podzimním
zasedání parlamentu tytéž obtíže,
jakým nyní podlehl. Jest zapotřebí posta-
rati se především o to, aby se mob
český sněm ustavit a Čechové
aby byli ochotni ke spravedlivému vy-
rovnání s Němci. «
cb
Odpověděli jsme dne 17. t. m. panu
Gessmannovi, že ke spravedlivému
vyrovnání jsme ochotni již 60 let a proto, že
se měl správně obrátit in puncto spra ve-
dlivého vyrovnání našeho sporu s Němci
a s Vídní toliko na adresu zdejších něme-
ckých poslanců, jakož i na adresu jejich
patronky — vlády Bienerthovy.
Gessm
Bienerthův
Čecho
Němec
Gessmann
Praha
Vídeň
10
article
Dokud vláda Bienerthova nespálí svýc
pohoršlivých rozhraničovacích předloh, doku
autoritou svou neučiní přítrž nezáko nnému
odmítání jazyka našeho od prahů c. k. ně
meckých soudů v Čechách, dokud neodčiní
těžkou křivdu, národu našemu učiněnou
v pražském poštovním ředitelství — a doku
němečtí buntovníci nepřestanou tak
nelidsky pronásledovat a týra
naše české menšiny a vůbec nebudou
si proti našemu národu, jenž tvoří dvě tře-
tiny obyvatelstva a jest vlastním historickým
prabydlitelem této země, počínati ve veřej-
ném životě, na sněmu českém i v tisku
svém zcela jinak, než posud si vedou
dotud — pravili jsme — nelze pomýšlet
na žádné českoněmecké smiřo
vačky, nad tož od českých poslanců žádat
a očekávat, aby zaplatili německým
obstrukčníkům nějakě výpaln
z našeho národního majetku za jich upuštění
od obstrukce proti českému sněmu, od ob-
strukce to nejírivolnější, jakou viděl svět
V té příčině dovedeme vyčkat, až no uze
německých voličů samých naučí ně-
mecké furianty .. . daliborskou housti.
Bienerthův
Čechy
11
article
Od té doby dala vláda Biener-
thova svými oficiosy prohlásit, že svolá
najisto český sněm v druhé polovině měsíce
září a že mu podá předlohy zemských
zákonů: o krajských zastupitel-
stvech, o užívání zemských jazyků při
úřadech samosprávných, jakož 1o
změně zřízení zemského, obsahu-
jící rozmnožení členů zemského
výboru a zajištění menšině sněmovní při
měřeného zastoupení v ředitelstvech ústavů
zemských. Zároveň dala opětovat svou dáv-
nou přípověď, že se usilovně vynasnaží
sblížení obou táborů národních«.
Věru, roztomilé to zahájení smiřovac
Jakce se strany vládní: všemi těmi ohlá-
šenými předlohami od první do po
slední vychází přece vstříc pouze a vý
hradně tužbám a choutkám ně
meckých obstrukčníků — kdežtc
pro národ náš nemá ničeho, než starou ne
šetrnost a bezohlednost.
Divu-li, že pod dojmem těchto vábných
oficiosních »zlatých prasátek« ihned nastalo
v německém kasině rušné uvažování, nevy.
platilo-li by se Němcům lépe, za tak příznivě
změněné situace a »vůči důležitějším
otázkám, o něž se hraje«, zanechat p r
ten čas sněmovní obstrukce, přehodit si
plášť státu oddané umírněnosti a zapískat
trochu na šalmaj míru v »Prager Tagblattu«
snad by se někteří čeští hejlové dali na-
chytat... »Neobjevili se však česká
sněmovní většina na podzim po
volnou na prospěch německých
požadavků — zahroženo v zápětí —
pak Němci, půjdou-li vůbec na sněm,
vstoupí do sněmovny jenom ve znamení ob-
strukce.« —
Biener
Němec
12
article
Touto methodou a toninou postupují již
po devět dní naši, »vezdy dobří sůsedé« v
svých samomluvách — neboť se strany
českých poslancův nedostalo se jim posud
odpovědi — až dospěli k vrcholnému arro-
gantnímu diktátu Eppingrovu, aby už
před zahájením sněmovního zasedání byla
českými vůdci osvědčena Něm-
cům buď výslovným prohlášením
nebo zjevným činem ochota, že chceme
uskutečnit »příští úpravu poměrů v Čechách
na základě myšlenky, pokud možná
nejobsáhlejší autonomie ná-
rodní!« »Spolehlivé záruky s če
ské strany« — epovažuje se poža-
dovat velkoobročník »České spořitelny« dr.
Eppinger, »jsou tím nezbytnější, poněvadz
situace je přiostřena dosavadním
příkrým odmítáním všech podobných
prohlášení, jakož i ochromením říšské rady
českou obstrukcí a poněvadž nálada něme-
ckého lidu je dělnosti sněmu českého ne-
přízniva. Pouhý zřetel na finančn
bídu země a na škody hrozíe
poplatníkům z nedělnosti sněmu če-
ského nedostačí německým poslancům k za-
nechání obstrukce proti sněmu českému.
doktor
Eppinger
Německo
Čechy
Český spořitelna
13
article
Směřujíli chystané vládní předlohy k ná-
rodní autonomii a ke spravedlivějšímu (!)
zastoupení Němců v zemském výboru
v zemských ústavech, a dojdou-li sou-
hlasu na obou stranách, mohlo by
zasedání sněmu posloužit smírnému vyrov-
nání. Zdali tomu tak bude, ukáže se před-
chozim slyšením zástupců obou národův.-
Německý gentleman požaduje tedy
skromně, abychom vykoupili si dělnost na-
šeho ubohého sněmu českého předchozím
zásadným uznáním německéh
uzavřeného území v království če-
ském — neboť o nic méně se Němcům ne-
jedná; máme kapitulovat před německým
justamentem, máme dáti předem souhlas
k roztržení tisíciletě jednoty království če-
ského, jak o ně usilovali již za Taaffa ve
vídenských punktacích, máme obělovat svých
200.000 rodaků v těch čtyřech nebo pěti
příštích »německých krajích« odnárodňova-
címu násilí velkoněmeckých hakatistův: jinak
neuvolní nám český náš sněm ti chrabří ně-
mečtí patrioté, kterým »nic nesejde na
finanění bídě země ani škodách, hrozicíeh
Němec
Taaff
14
article
z nedělnosti sněmu poplatníkům, třebas
vlastní krve.
Viděl svět kdy opovržení hodnějšího
drzejšího politického vyděračství? Toho se
opovažuje, spoléhajíc na protekci vládní
jednotřetinová menšina v zemi proti domo-
rodému, historickému národu a při tom ještě
hledí jej očernit z nesmířlivostil
Apelujeme ke všem nestranným, sprave-
dlivým a slušným svědkům tohoto divadla
šalby, zpupnosti a vyděračnosti i tážeme s
jich, může-li své cti a svého práva dbalý
národ schýliti šije v takou porobu.
jakouž mu strojí tito licoměrníci, přehazující
si ovčí rouno, ale cenící pod ním své vlč
zuby na jednotu vlasti naší a budoucnost
našeho národa. —
Nikdy a za žádnou cenu světa nevykou
píme německou obstrukci proti sněmu
českého království koncesemí politi
ckými ani národními — nikdy
nesmí tato zpupná, beze vš
spravedlivé příčiny podniknutá
a udržovaná obstrukce něme-
ckých vlastiškůdcův proti sněmu
českému chlubiti se vítězstvím
a úspěchem, po němž dychtí na ujmu vlasti
české a národa českého.
Máli kdys dojíti ke spravedli-
vému vyrovnání a smíru poctivé mu.
musí naopak němečtí ti obstruk-
čníci dáti záruky nám, že nikdy jiz
nebu dou rouhavě brojit proti sa mo-
správě a jednotě země české, ani
proti rovnoprávnosti našeho na-
roda a jazyka v celém jejím rozsahu.
15
article
Ministerská krise ve Francii.
Ministerská krise ve Francii.
V pátek zahájil Briand rekonstruování
kabinetu. Část radikální protestovala proti
bývalému revolucionářskému socialistovi, jenž
má být postaven v čelo vlády, ale odpor ten
bude zmírněn udělením některého portefeuillu
vlivuplnému číenu radikální strany. Z této strany
má být jmenován Berteaux ministrem války
a Vallé ministrem spravedinosti. Finanční mi-
nistr Caillaux ještě dělá drahoty. Prohlási
prý opětně: »Ucházím se o minister s ké
předsednictvl, nie jiného nepřijmu
Pravdépodobně bude poslanec René Renoult,
zpravodaj pro daň z důchodů ve sněmovné, do
sazen do ministerstva finanel.
Církevnl kruhy pohližeji na krisi
velmi skepticky. V Římě soudí, že hro-
madné procesy proti francouzskému kleru, ze-
jména proti kardinálovi Andrienoví, mají
za účel odvrátiti veřejně minění od neúspěchu
daně důchodkové a zabraniční politiky a že se
má přpravit lid k volbě r. 1910 v duchu Cl-
menceauově. V církevních kruzích se ujišťuje.
že pád Clemenceaův nepřekvapil ve Vatikáně,
budoucnost nevzbuzuje ani iluse ani obavy. v
se, že v parlamentu bude vládnout duch Cl-
menceaův, jemuž zůstane věrným Bri a nd,
prvý inspirátor rozlukového záko n a.
Dle dalších zpráv z Paříže vykonal Brian
v pátek řadu návštěv. Vyhledal tři dřívější mi-
nisterské předsedy, jež však nezastihl. Byli to
Leone Bourgeois, jehož pobyt je stále ta-
jemstvím, dále Combes a Sarrien. Též
nenašel doma bývalého ministra války Etlenna.
S Raymondem Poincarém měl dlouhou
rozmluvu. Oba tito politikové různých názorů
osobně jsou si nakloněni. Též s Bertea u x em
a Millerandem konferoval Briand o mož-
ném úspěchu republikánské smírné politiky
Briand
Berteaux
Caillaux
Renoult
Brian
Leone Bourgeois
Poincaré
Millerand
Francie
Řím
Vatikán
Paříž
Bertea
16
article
O Delcasséovi se vůbec nemlu v
v nijaké kombinaci. Cailloux ještě
nedal rozhodnou odpověď, ale stěží se vzdá
portefenillu finanef. Radikálově trvají na tom.
že v případě, že Briand ponechá si presidentství
kabinetu, portefeuille spravedlnosti a vnitra, dají
mu radikálního strátce v osobě s tátní h
podsekretáře.
Statistika francouzských krisí.
Kabinet Clemenceauův byl třiačty ři
cátým od prohlášení třetí republiky. Pouze
pět kabinetů přetrvalo dvě leta a to nejdéle
vládl Waldeck Rousseau, od 22 června
1899 do 7. června 1902, pouze jim je překo-
náno ministerstvo Clemenceauovo, jež
trvalo 2 léta, 8 měsiců, 4 dni, od 24. října
1906 až do 20. června 1909. Následují pak
ministerstva Combes (1902 —1905), Jules
Ferry (1883—1885), Méline (1896 —1898)
Šest ministerstev vydrželo déle jak 1 rok
to ministerstvo Buffetovo (1875), Dufau-
rovo (1877), Jules Ferryho (1880), Pi-
cardovo (1889), de Freycineto v
(1890) a Rouierovo (1905). Některé kab
nety žily jen pár neděl, byly i takové, jež
zmizely za několik dní.
V postupných změnách těchto vlád je po-
zorovati důsledný pobyb Francie na levo. Roku
1876 dostala Francie s kabinetem Dufaurovým
svůj první opravdu republikánský ka
binet. Ferry utvořil první výslovný prot-
klerikální kabinet r. 1880. Patnáct let na
to dostal se k veslu první radikální mi-
nisterský předseda Léon Bourgeois. Prvním
socjalistickým ministrem byl roku
1899 Millerand. Sarrien přivedl r adi-
kální socialisty k moci a jeho kabine
byl vlastně ovládán Clemenceauem. Bude-
Briand jmenován chefem ministerstva, bude
to první socialistický premier v
Francii, neboť Briand přes svůj rozehod s Jau-
rěsem zůstal namnoze věren svým socialistickým
zásadám.
Ministerstvo republikánské
koncentrace.
Cailloux
Briand
Clemenceauův
Waldeck Rousseau
Combes
Jules Ferry
Buffetův
Freycineto
Dufaurův
Ferry
Léon Bourgeois
Millerand
Clemenceau
Francie
Dufau
Méline
Rouierův
17
article
S příštím ministerstvem budou zastupovat
požadavky radikálních socialistů Ber
teaux a Millerand. Radikální státní pod
lajemník má jim býti protiváhou. Briand
je přílis socialistou, než aby se mohlo věřiti
že provede volby ve smyslu radikálním. Dosu
se zdráhá přijati státního podtajemníka. Je též
možné, že bude utvořen generální sekre-
tariát v ministerstvu vnítra
Jako členové kabinetu Briandova mohou
býti již označení Pichon, Bertea ur
Ruav, Viviani, Millerand, Barthou
Caillaux a Cruppi. V kulosrech snémovny
se živě sgituje. Protest radikálů a radikálně-
sociální skupiny neučinil velký dojem. Dubie
pravil: »Připustíme Briandův kabinel, ale žá-
dáme, aby požadavky strany radikál n
socialistické byly hájeny. Před volbam
je ministerství vnitra důležité, chceme, aby byl
svěřeno poslanci neb senátoru radikálně- sociali
stickému a pan Briand aby se spokojil mini
strem spravedlnosti.
Posl. Chaumel řekl: »Briand, Millerand
Viviani, tři socialisté, to je přílis mnoho pre
kabinet
Lasies, klerikál, soudí, že bez vo
lební reformy se věc nedá dlouh
udržeti.
Briand pravil k jistému svému přiteli
»Důvěra presidenta republiky mne hlubocedo
Millerand
Briand
Briandův
Pichon
Berte
Ruav
Viviani
Barthou Caillaux
Cruppi
Posl
Millerand Viviani
18
article
V drobném prodejir
ranní čiulo o sobě . . za Bh
večerní . . . . . . . na 4 b
Ve flišlkách na venkově:
ranni čislo . . . . . . . 10 k
večorní
. . . . . . 5 h
Inseráty
platí se hotově napřeč
Přodnlaeeni a inserty přijimá
administrace v Marianské ul., a.
Tam nacházejí se téš
redakce, tiskárna a sapedica
„Národních Ll stů-
Rnkopisy ae nevracnj.
národní ll stus
19
article
jímá. Ale myslím upřímně, že jsem předčasně
se dostal do této situsce. Má politická dráha
není dosti dlouhá, aby mohla ospravedlniti ta-
kovou důvěru. Vidím dobře obtiže a byl byeh
raději, kdyby někdo jiný byl povolán k roz-
řešení krise. Ale nebudu se zdráhat učinit svou
povinnost. Přijmu řadu politiků a seznám-li, z
má osobnost je překážkou pro kon-
centraci republikánů, půjdu dále.
Chci býti mužem smiření, jež se opíráo
hlavní moc republikánských stran.«
V programu Briandově se již teď uji-
šťuje, že v ničem nebude se lišit od
programu Clemenceauov a. Briand při-
vede k eíli reformy začaté, od delší doby
odročené, jako starobní pojišťování dělníků,
úřadnický statut a všeobecné školské povinnosti.
Bourgeois a Clemenceau.
Léon Bourgeois, na nějž nejdříve po-
mýšlel president Fallires, aby mu svěřil
převzeti vlády, je dosud nezvěstný m. Každý
věděl, že Bourgeois nepřijme nabídku,
a každý věděl, že se mu tato nabídka musl
učiniti. Z Paříže se telegrafovalo na všechny
strany, ale Bourgeoisova stopa nebyla nale-
zena. Přednosta Falliěrova sekretariátu čekal
u všech vlaků přijíždějících z Německa na
severním nádraží, ale marně. Konečně se pre-
sident republiky vzdal myšlenky, nabldnouti Bour-
geoisovi utvoření kabinetu, což by bylo jistě za-
mítnuto.
O Clemenceauovi píše »Depěche d
Toulone«, že neotřesen událostmi, trvá na svém
stanovisku a věři v budouenost své politiky.
Briandův
Briand
Bourgeois
Clemenceau
Léon Bourgeois
Fallires
Bourgeoisův
Paříž
Německo
Toulon
Clemenceauov a
20
article
Pravil: »Nevezmu ani slovo zpětz
toho, co jsem řekl Deleasséovi. Vytkl
mně nedbalost v připravě obrany země. Žadný
zřetel na Deleasséa nemohl mne přiměti, abych
to mlčky snesl. Radili mi, abych neodpo-
vídal, čímž bych udržel většinu.
Řekl jsem Delcasséovi, že jeho politika nám při-
nesla pokořenl. Při tom ostávám. Opou-
štím vládu bez lItosti. Učinil jsem, co mi
velelo svědomi. Sloužil jsem své vlasti uvnit
i za branicemi jako dobrý Francouz, jemuž na
srdci leží velikost, pořádek a dobrá pověst jeho
země. Svému nástupci přejí z celého srdce nej-
lepšího zdaru. Hodlám vydati spis, n
němž pracuji s velkým zájmem.«
Podle posledních zpráv vstoupí do nového
kabinetu též Dupuy, vydavatel radikálního
nesmírně rozšířeného listu »Petit Parisien«, jent
byl ministrem obchodu za Waldeck Rouseana.
Ponévadž z téhož kabinetu je Millerand, možno
řiei, že tento kabineť je částečně opět vzkřisen.
Ministrem financí neostane přece Caillsux a bude
jeho nástupcem Cochery, jenž byl finančním
ministrem kabinetu Mlélinova. Briand dále
ujišťuje, že má v úmyslu provozovat politiku
mtru a republikánské koncentra-
ce. Jeho kabinst je zajisté důkazem dobré
snahy, neboť má zástupce velkých skupin repu-
blikánské levice. Briand sám se nečitá k žádná
straně.
Deleassé
Francouz
Petit Parisien
Waldeck Rousean
Ponévadž
Millerand
Cocher
Briand
obrana země
Caillsux
21
article
Krvavé boje v Marokku.
Krvavé boje v Marokku.
Spanělsko s obavami hledl vstříe dalšímu
průběhu bouřlivých události v Marokku. Jeho
vojenská výprava narazila na divoký a tvrdo-
šijný odpor tuzemců. Dne 21. t. m. byli Ka-
bylově odraženi, ale byli tím tak málo sesla beni,
že následujíeího dne obnovili své útoky na špa-
nělské vojsko. Jak z telegrafiekých zpráv pa-
trno, je ve Španělsku veřejné mínění d o kraj-
Maroko
Ka
Španělsko
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 24. července.
Praha
23
article
š— (Kronika.) Není zajímavější četby
nad korespóndenci Velikého Bedřicha. Zakladatel
síly a moci dnešního Německa sám ani se ne
eítil Němcem, jmenoval se králem »Prusů«
hýčkal tradice »braniborského rodu« a neschá
zelo mnoho a nějaký obrat kolesa dějin byl by
svobodymilovného panovníka učinil málem za-
kladatelem říše — »vendické«. Znamenitý muž
idey dovedl zůstat věrný svým ideám i v okol
nostech pro lidskou slabost nejtěžších: jako držite
moci. Nebylo prázdnou lichotkou, jestli takový
muž dějinami nazván Velkým.
Ku pravé velkosti jen strádáním cesta vede
Také Bedřich prodělal nejtrpčí školu života. Ne-
měl na růžích ustláno jako dědie trůnu. Neuvě-
řitelné doklady o poměrech, jaké za Bedřichova
mládí panovaly v rodině královské pruské, za-
chovány jsou ve známých Pamětech Bedřichovy
sestry Bedřišky Žofie.*) Byla chvile, kdy mladý
prine jen stěží před hněvem popuzeného otce
unikl ruce katově.
— Byl jsem po všechen svůj život ne
sťastný, píše dvacetiletý svému důvěrníku, mi
nistru Grumbkovu, a myslím, že je mi souzeno
nešťastným zůstat. Treba být trpělivým a sná
šeti časy, jak běží. Kdyby snad po všem bolu
a trudu, který mne stibal, co jsem přišel n
svět, bylo se náhle na mne usmálo štěstl.
snad by mne to bylo učinilo zpup-
ným. Zkrátka, přijď, co přijď, nemám, co bych
si vyčítal ..
Tak záhy příští »filosof«, jak sám ráds
nazývě, zvykl nahliželi do svého nitra a měři
svoji hodnotu.
Nutili mladíka do sňatku proti jeho chuti
jak bývá zvykem u dvorů.
— Chtějí mne, pane, holi donutit, abyeh
se zamiloval, píše jindy, ale na štěstí nemám
*) Viz: Na německém dvoře. Ze zápisků
sestry Jindř. Velkého. Matice lidu 1898.
Bedřich
Němec
Prus
Bedřichův
Bedřiška Žofie
Jindřichův
Německo
24
article
povahu osla a obávám se, že to nebude ni
platno . .. O ženách měl ostatně už mladý
muž své mínění.
— Jen žádnou ženskou vládu, ve kterékol
záležitosti světa! prohlašuje. .. Až se ožením,
zachovám se sice jako slušný muž, ponechám
milostivé její vůli, ale sám budu jednat, jak za
dobré uznám. At žije svoboda .
Týrán, pronásledován, vězněn mladý muž
záhy naučil se cenit pojem svobody. Mohl ji
uživat leda po kapkách. Vypovězen na venkov-
ský vzduch, směl se sotva vrtnout, aby nejhorší
nebylo o něm doneseno.
— Namluvili královně, že prý žiju strašně
rozkošnicky a ona to, zdá se, věří. . . . Vím
milý příteli, že máte soustrast s mými slabostm
a věříte, že budu časem zcela rozumný. Myslím
však, že ani Cato nebyl Catonem, dokud by
mlád . .
Jindy doneseno, prý mladý kněžic pěstuje
nebezpečnou četbu:
— Bůh mi svědkem, nikdy jsem Spinozu
nečell, ani ho nemám, nejlepší důkaz, jak ne-
smyslné řeči se o mně šíří . ..
Tak odkázán na sebe a neustálý zápa
s okolnostmi, vyrostl Badřich na silnou po
vahu. Své přátele nevolí sobě mezi vznešeným
rodem a mocnými toho světa. Chce se citit př-
devším člověkem a vznešenost svého rodu poci
ťuje leda za obtížnou povinnost.
Král otec vzal si do hlavy, že vychovate
Bedřichův, monsieur Duhan je vinen všemi
zmatky; prý vštípil princovi nepříslušné názory
Je za to složen s úřadu a uvězněn.
Bedřich píše těžce zkoušenému muži:
— Drahý přiteli! Jestli jsem se kdy citi
nešťastným, bylo to ve chvili, kdy jsem o vašem
osudu zvěděl . .
Sděluje, jaké prozatímné opatření pro svěho
starého přítele učinil.
— Na tom však nezůstane ! dokládá. Co
živ budu, vší svou moci se vynasnažím, abyste
byl šťasten a doufám, že svému milému Jandu-
novi (Duhan de Jandun) v íee skutky n ež
slovy zůstane vždycky přitelem .
A svému slovu také jako král doslál.
Kato
Spinoza
Bedřichův
Duhan
Bedřich
Janda
Cata
Ata žít svoboda
Duhan jít Jandun
25
article
Nejživěji ovšem zaujme část korespon-
dence určená Voltairovi. Za doby svého přátelství
s geniálným současníkem (1736—1778) napsal
mu Bedřich celkem 5704 listy. Jak neobratně,
skoro nejapně vládl Bedřich německým slohem
písemným (něco málo listů ke králi-otci a ně-
kterým podřízencům), tak mistrovsky ovládá
frančinu. Je vychováním Francouz. Mimo Vol
taira většina osob srdci Bedřichovu blízkých
jsou buď členové francouzské kolonie v Prusku
anebo aspoň po francouzsku vzdělání inteligenti.
Voltaira mladý Bedřich zbozňuje od první chvíle
co se obeznámil s jeho spisy. Posílá mu ver
šem i prosou dilhyramby horovného obdivu.
— Ačkoliv nemám výhodu osobní s Vámi
známosti, Jste přece jen mým známým svými
pracemi! zahajuje 24letý dědie trůnu svoji
korespondenci s duševním panovníkem své doby.
S kritickým zalíbením rozbírá dojmy děl mistro
vých, které dosud byl četl (Henriada, tragédie
César, Alzira, Chrám Vkusu) vyznávaje:
— Proto hořím touhou, dostati do svého
majelku všecky Vaše spisy . . . A je-li
mezi tím snad něklerý rukopis, jejž opatrnost
velí skrývati před zraky obecenstva, slibuji vám,
že zůstane zakryt mým mičením a že mi do-
stačí, vítati jej potleskem z a svoji osobu ..
Voltaire
Bedřich
Bedřich německý
Francouz
Bedřichův
Henriada
César
Alzira
26
article
Pisatel citil, kdo důvěrnost žádá, že sám
především důvěru je povinen. Odhaduje tedy
všecko své smýšlení:
— Chovaje Vaše spisy ve svém majetku.
budu se cítit bohatším, než jakým by mne uči-
nil majetek všech dočasných a pohrdných statků
Štěstěny . . . Vaše básnická díla mají vlast-
nosti, hodné obdivu a studia počestných lidí
uči nás mravně mýslit a jednat . . . Kdoje
četl, neodolá touze, bráti se jich stopou . .
Poznal jsem, jak málo ceny mají a vlastně
žádné ceny nemají všecky výhody
rodu a ona pára veličenství, kterou nas
marnivost nás obklopuje .
Vroucněji milenec neprostirá se své zbožňo
vané.
Mezi vysokorodým ctitelem a obdivovaným
autorem záhy se vyvinul poměr velmi přátelský.
Listy Bedřichovy, přes všecku volnost a nenu-
cenost výrszo, vždy zůstávají uetivými projevy
žáka k váženému učiteli. Bedřich se zápalen
mudroje a vyměňuje názory:
— Vás nestranný a soudný způsob nazíra
věci, zdá se mi nesmírně užitečný. Váš způsob
pochybovat má pro mne více poučného, než
všecky výklady božského Aristotela, moudrého
Platona i nesrovnatného Cartesia . .
Nadšení Bedřichovo pro velikého současník
nezná mezl. Chce jej míti vůdcem a rádcem
všech svých budoucích činů. Píše o tom jinému
mysliteli, německému profesoru svobodomyslníko
Christianu Wolfovi, jemuž byl protektorem:
— Úkolem filosofů jest, býti učiteli světu
a vychovateli knížat. Jim náleží
důsledně myslet, nám důsledně j edn at ...
Volisirovi pak vyznává:
— Vaše filosofie mne okouzluje . . . Nač
potřebuju vědět, jak dlouho blecha žije či jak
hluboko paprslek světla do moře proniká ?.
Bedřichův
Bedřich
Aristoteles
Platon
Cartesius
Wolf
Jim
27
article
Jasná mysl nás povznáší k božstvu, chmurná
z nás činí zloduchy . ..
A jinde praví otevřeně:
— Prál bych si býti hoden přátel
ství mužů, jakým jste Vy a těšit se vážnost
lidí počestných . . . Cítím až přiliš, že bycl
byl jen velmi málo, kdybych nebyl kní
žetem . . . Mně musí pomáhati titul, erb
příjmy, aby se zraky lidí ke mně obracely ..
Velmi záhy pouhý písemný styk začal ne-
dostačovat mladé mysli, roztoužené po ideálu
Bedřich posílá svému milovanému mudrci tou
žebné vzkazy, přeje si ho poznat osobně. Píše
nedočkavé listy. Až konečně nadešla vytoužená
chvile.
Nastoupiv na trůn po smrti otce, Bedřieh
zařidil vše, čeho bylo třeba, aby geniální muž
mohl se stát hostem svého knížecího ctitele.
— Osudy mé se změnily, píše. By
jsem přitomen posledním okamžikům krále . .
Nebylo mi věru této lekce zapotřebí, abych
vstupuje na trůn byl přesvědčen o marnost
vší lidské chlouby . . . Prosím Vás, nehledt
na mne jinak než na horlivého občana
trochu skeptického filosofa, ale věrné h
přitelé. Ať Vám probůh nejsem víc, než
človék prostý všech titulů, jména i vnějšího
lesku . ..
Bedřich
28
article
Po veliké touze ovšem veliké — rozčaro-
vání. Voltaire nebyl z těch mužů duchaa
mistrů formy, kteři osobním sblížením — získají.
Mimo svou flosofli měl velmi nepěkné osobní
vlastnosti. Jeho pobyt v Berlíně končil veřej-
nými skandály. Svou svárlivosti a nepokrytou
zištnosti, přimo chorobným kramářstvím velmi
se znechutil svému královskému příznivci. Kolo-
vaty o tom v užším kroužku i vtipné verše,
které Bedřich přiležitostně složil jako náhrobní
nápis »panu Arouetovi« (Voltaire), jenž se byl
právě probral z téžké nemoci:
Zde odpočívá seigneur Aroust,
jenž v chytráctví byl mistr nedostižný,
muž krasocitu, obratný a svižný.
I tehdá zisku svého pamatoval,
když na onen svět posléz byl zaputoval
a došed stinných břehů Acheronu,
tam o převozné hádku strhl v tónu
tak prudkém, že až Charon nevrlý
jej kopl do zadnice v zloby vznětu
čímž navrácen byl zas našemu světul
Bedřich sám osvědčil se lepším filosofem
dokonalejším člověkem nad svého mistra, zapo-
menuv mnohé nesnáze, jež mu byl Voltsin
svou nezřízeností způsobil a udržuje s ním,
pojeho odehodu z Berlina, písemné přátelská
styky až do smrti.
Voltaire
Bedřich
Arouet
Charon
Bedřich sám
Voltsin
Berlín
Acheron
29
article
Svou duchovní hodnotu osvědčil Bedřich
v době, kdy jiní svou »filosofli« nejraději zra-
zují, ve chvili skutku jako držitel moci. Jako
čekatel trůnu a soukromá osoba žil svým tužbám,
libůstkám a zábavám, mocnáři nastávaji po-
vinnosti.
— Právě jsem začal skládati epištolu
o přehmatech módy a zvyklosti, sděluje svému
příteli, a tu mne překvapila zvyklost prvore-
zenstva, ukládá mi nastoupit na trůn a svoji
epištolu na nějaký čas poodložit . . . Přiznávám,
že se mi zdá daleko vábnějším život člověka,
který má úkol jen myslet a žiti sobě,
nežli život druhého, jehož jediným zaměstnáním
má býti, aby oblažoval ostatn! . ..
Těžké břemeno, úkol krále
— Přejete si vědět, jak žiju? Od 7 ráne
do 4 odpoledno pochodujeme. Pak obědvám,
Bedřich