Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

zmeio snoiz 3i č

3

V Praze, v sobotu 23. února 1907.

Praha

4

sa ete cnol

5

Číslo 54.

6 article

Na ranní a odpol. listy předpláei sse v Praze v administraei sa přsíe . , . . . 2 K —kh na čtvrt lets . . . . Hi K — h s dvojí donáškou la. . . . 7 K s0 ve dlislkách na měsíc . . . . . . 9 K S0h P'ošton: r. . . k s dvojí ztsšlkou na měaío . . . . . t . . . . K eo

Praha

7 title

Dnošní čísle pro Prahu je o 10 stranácl.

Praha

8 article Osvědčení.

Osvědčení. Vstupem zástupců nejširších vrstev lido vých do parlamentu připravena byla nová půda pro zápas českého národa o politické. osvětově i hospodářské jeho požadavky. Aby nových, příznivějších poměrů mohlo býti plně využito, jest první a nezbytnou podmínkou sjednocený postup všech zástupců, jež český národ vyšle do říšské rady. Přičiniti se o to, aby takového postupu dle možnosti bylo do- saženo, a aby na radu říšskou vyslány byly sily k tomu nejzpůsobilejší, jest za dnešních poměrů vážnou povinností všech vrstev a stavů v národě. Pociťujíce tuto povinnost, plnou její vahu, prohlašujeme, že chceme zúčastniti se politických prací v tomto směru. Uznávajíce dále, že politické i osvětové po- vznesení národa musí založeno býti na zdra- vém vývoji hospodářských i sociálních po- měrů ve všech vrstvách a stavech národ- ních, vyslovují podepsaní ochotu, zúčastniti se s příslušníky jednotlivých stavovských a zájmových skupin všech snah a prací, aby hospodářským i sociálním potřobám těchto skupin bylo plnou měrou vyhověno.

9 article

Ježto národní strana svobodomyslná svým postupem při volební re- formě, dále nově upraveným svým programem politickým i hospo- dářským, jakož i obnoveným svým vnitřním üstrojím poskytuje záruky že v řadách jejich bude lze působiti ú spěšně k politickénu, osvětovému, hospodářskému i sociálnímu povznesení národa ve všech jeho vřstvách, příhlašují se podepsan kveřejné práci do řad této stra ny, vycházejíce z přesvědčení, že v zájmu velkých úkolů, národu nastáva- jících, povinen jest každý pří slušník národa odložiti své od chylné názory v otázkách podří- zených. V Praze,-22. února 1907 Prof dr. Jaroslav Hlava, rektor české universily Dvorní rada A. Velflik, rektor české techniky Ludvik Ambrož Prof. dr. Fr. Augustin. D Bělohlávek. Prof. dr. Jar. Bidlo. Karel. B. Biskup. Dri Jaromir Borecký. Doc. dr. Joset Cisler. Doc. dr. Lad. Čelakovský. Vinceno Červinka. Doc. dr. J. V. Daneš Proť. dr. K. Domalip. Doc. JUDr. Josef Drachovský. Prot. Č. Dusil. Jan Emler Prof. V. Ertl. Dr. Otakan Fischer. Prof dr V Flajšhans Dr Emnil Pranke. Dr. B. Franta. Prof. dr. Gustav Friedlrich. De V. Funk Prof. dr. Jul. Glücklich. Prof. dr. F Groh Prof dr. Josef Gruber Dr. Jiři Guth Prof. Jindř. Hantich. Inž. Václav Havel. Prol dr. A. Heveroch Prof dr.. Leop. Heyrovský Bada zem. soudu A. Hlaváček Prof. dr. Ivan Honl JUDr. Rud Hotowetz Rada zem. soudu Jos. Chlumecký. Dr. Jauko. Dr. Jesenský. Inž. Jaroslav Jindra. Alois Jirásek MUDr. Frant. Kašpar. Prof. dr. Rudolí Kimla. Prof. Fr. Klapálek Dr Komrs. Dr. Královec. Dr. Krčmái JUDr. Rud. Krejčí Dr. K. Krofta. Prof. Karei Krnis. Jaroslav Kvapil. Doc. dr. B. Kučera. Jan Kučera Prof. K. Knffner Dr. R. Lindner. Inž V. List Prof. K. B. Mádl. Prof. Fr. Mašek. 0og

doktor Hlava A Velflik Ludvik profesor František Augustin Jar Bidlo Karel B Biskup docent Joset Cisler Lada Čelakovský Červinka J V Daneš K Domalip JUDr Josef drachovský Prot Emler V Ertl Otakan Fischer Flajšhans Emnit Pranke Franta Friedlrich V Funk Jula Glücklich F Groh Gruber Guth Jindřichův Hantich Havel A Heveroch Heyrovský Bada A Hlaváček Honl Hotowetz Jos Chlumecký Jauko Jesenský Jaroslav Jindra Jirásek MUDr Kašpar Kiml Klapálek Komrs Krčmáe Krejčí K Kroft Karei Krnis Kvapil Kučera K Knffner R Lindner Mádl Mašek Praha Č . Dusil Francie Královec Proť

10 article

Dr. Mašín. Prof. dr. Matějka. Inž. Matějovský Ředitelský rada dr. Fr. Mayer. Prof. dr. Jindř. Metelka. Primář dr. Michal. Prof. dr. B. Němee Prof. dr. Lubor Niederle. Dr. Jan V. Novák Prof. dr. M. Pešina. Rada zem. výboru dr. J Pilal. Přednosta odboru J. Podhajský. D Politzer. Prof. Ant. Popp. Dr. J. Pražák. Prot Jan Ot. Pražák. Doc. dr. Fr. Procházka. Dr. Boř. Prusik. Prof. dr. Prušák. Dr. Reimann. Josef Ryšavý. Pošt. rada Josef Řídký. Dr. Oldt Souček. Prof. dr. Jul. Stoklasa. Dr. Stráník Poštovní rada Al. Stránský. Prof. Ant. Svojsik K Suchý. Dr. Jaroslav Šafařovič. Dr. J. Šafa- řovič. Dr. Šolin Inž. K. Špaček. Doc. dr. V Švambera. Dr. Jos. Šusta. Frant. Táborský. D Otakar Theer. Doc. dr. V. Tille. Dr. Jan Tr bický. Ředitelský rada dr. Váňa. Prof. Jaroslae Vlček Prof. H. Vysnký. Prof. dr. K. Weigner Dr. A. Weinfurter. Prof B Zelinka. Aug. Žalu Dr. Th. Živanský.

doktor Mašín profesor Matějek Matějovský František Mayer Jindřichův Metelka Michal Niederle V Novák M Pešina J Podhajský Politzer Antonín Popp Prot Jan Otakar docent Procházka Prusik Prušák Reimann Ryšavá Josef Oldt Souček Jula Stoklasa Stráník Al Stránský Šafařovič J Šaf Šolin Ing Jos Šust Táborský Theer V Till Jan trestní Váňa Jaroslae H Vysnký K Weigner A Weinfurter Aug Th Živanský profesor B

11 article Ráz druhé dumy.

Ráz druhé dumy. Posavadními volbami do druhé hosudar- stvenné dumy rozhodnuto již o jejím příštín složení a směru. Z 524 členů dumy zvoleno bylo do čtvrtka odpoledne 355 a z počtu toho připadá pouze 27 krajní pravici, kdezto všickni ostatní náležejí ke stranám oprav, počínaje od mírných stran pravice až po krajní strany levice, při čemž ovšem členov krajní levice, sestávající z trudoviků, sociál ních demokratů a skupiny sociálně revoluční. sotva se dají získati pro klidnou práci zá konodárnou. Nebere li se tudíž zřetel k oběma krajním křídlům, jak pravice tak levice možno odhadnouti počet přatel ústavníh vývoje Ruska dle nynějšího stavu volebníci výsledků na 255, tedy skoro na plnou polo vinu všech poslanců a zbývajícími volbam bude počet tento zajisté ještě značně roz množen. Dle známého předvolebního okružníku. jejž předseda ministerstva Stolypin zasla gubernatorům, v němž se stejně nepříznivé vyslovil jak proti krajním stranám levice tak proti odpůrcům všelikých oprav na pravici, a v uvážení, že vláda odpírala i straně kadetů či národní svobody svého uznání, možno pokládati pouze stoupence mírné pra- vice za vlastní stoupence nynější vlády jejichž počet však jest tak nepatrný (asi 40). že porážka její ve volbách již nyní jest zpečetěna. Možno tudiž ráz příští dumy označiti jakožto nade všecku pochybnost opposiční. Ovšem by bylo předčasné domnívatis proto, že jest tímto výsledkem volebním zpečetěn i osud druhé dumy, t. j. že bude záhy rozpuštěna, rovněž jako se stalo její předchůdkyni z minulého roku před sedmi měsíci.

Stolypin Rusko

12 article

Podobné pověsti šířily se zejména z Pe- trohradu v posledních dnech, ale to nutno považovati pouze za volební manevr, aby s seslabil dojem posavadních volebních ne úspěchů vládních a pokud možno při zbýva jících volbách se posílilo postavení stran mírných. V témž smyslu rozuměti dlužno i dalším zprávám, že bude duma rozpuštěna, nabude-li v ní převahu ráz revoluční; že by taková duma dlouhého trvání neměla,to není třeba zvláště oznamovati a předpo vídati. V tomto ohledu možno úplně souhlasiti s vývody prof. Kavalevského, jehož vláda vyloučila ze seznamu voličů, ač tím nezata- rasila vstup jeho do druhé dumy, kterýž rozpuštění dumy praví: V každé ústavní monarchii přináleží právo svolati a rozpu- stiti parlament výhradně nejvyšší moci; jest to vzácný prostředek k seznání, pokud ná rodní zástupcové se nacházejí v souhlase s převládajícím veřejným míněním. Řídíme li se tímto stavem při posuzování událostí ru- ských, shledáme, že ministerstvo Stolypinovo dosáhlo rozpuštění prvé dumy, protože slo- žení její pokládalo za náhodné a nesouhlasné s přesvědčením většiny voličstva. Průběhem sedmi měsícův učinilo vše, pokud na něm záviselo, aby voličstvo přistoupilo na jeho stanovisko — a výsledek všeho jeho úsilí jest zvolení oposiční většiny v dumě. To do- kazuje, že národ trvá na témž přesvědčení. jako loni z jara a že svěřuje svou účast při práci zákonodárné mužům téhož směru.

profesor Kavalevský Stolypinův

13 article

To může býti ovšem nepříjemné dočasnému ministerstvu, jež zdar státu má za zabezpe- čený, zůstane li moc v jeho rukou. Ale nej vyšší činitel stojí nade všemi stranami a chce poznati pravé smýšlení společnosti a seznáva. že smýšlení to je oposiční a že se postavílo proti svémocné byrokracii — a tu do opravdy nevidím, proč by zájmy monarchie vyžado valy opětného rozpuštění nové dumy? Výsledek voleb musí tudiž zasáhnout především ty, kdo mu všemožnými prostředky chtěli zabrániti, t. j. ministerstvo Stolypi novo Ovšem že by odstoupení jeho byl pravděpodobným následkem oposičních voleb utvoří-li se v nové dumě tak zvaná děln většina. Prozatím jest pouze jisto, že oposiční živlům připadne v dumě rozhodná většina. ale nikterak se nedá ještě na jisto postaviti zda li opravdu vývojové skupiny budou s to utvořiti i většinu délnou. Jádrem této by se ovšem stali kadeti kteříž zajisté dovedoů těžiti ze svých posa- vadních zkušeností, zejména z chyb, jichž se dopustili tím v prvé dumě, že běžel o závod s krajními, bezohledně revolučními stranami, a dále z neúspěchu, s jakýmž se setkal vyborský manifest jejich, aby lid ode- přel placení daní a odvod rekrutů. A dle všeho kadeti do starých chy svých upadnouti nehodlají. Rovněž nezdá se, že by chtěli i tentokráte dumu učiniti ja kousí konstituantou. Dle všech časopiseckých a volebních projevův kadetů zdá se býti zjevno, že budou pokládati novou dumu zákonný podklad její za možné východiště ku provedení aceho programu, a že spokoji se změnou mimisterstva a revisí oněch zá konodárných ustanovení, jež se stala v době mezi rozpuštěním prvé a svoláním druhe dumy.

14 article

Silou okolností, praví na př. »Birž. Vědo mostí«, volba opravdových přátel ústavnosti soustředí se na těch, kdož si nepřejí revoluce ani z prava, ani z leva, kdož se obávají stejně návratu starých pořádků jako bez- konečných vnitřních zmatků. Ani sami kadeti nepopírají, že jejich strana národní svobodv dopustila se velikých omylů za své loňské činnosti v dumě, a že v nové dumě svou oposici povede ve zdech dumy. A s pro- měnou taktiky své, již nedvojsmyslně slibují její předáci, bude asi nejvíce jednolitoua nejsilnější politickou organisací, kteráž do vede touhy společnosti uskutečniti parlament- ním způsobem. Ve stejném smyslu posuzují poměry i strana opravná a strana mírné obnovy, jež doporučují svým stoupencům, aby dali své hlasy kadetům, a přispěli takto k obnovení pořádků bez dalších otřesů, bez prolévání krve — uvědomělou a promyšlenou prací v dumě vo nviov,

15 article

Podobně vyslovuje se »Rěč«: Nová duma musí býti pevnou a důslednou, ale musí si počínati jako parlament, musí se opírati o celou svou zákonitou sílu, a pomocí její právě působiti. My jsme to již zkusili bojovati jinými prostředky za to. čeho se nedostává národu, a neměloto úspěchu. Nyní nutno soustřediti všechny síly v dumě, kteráž zákonitými cestami bude se domáhati nápravy. Úspěch spočívá ve spo- jení všech odstínů stran opravných. Orgán moskevských kadetů »Rus. Věd pak praví: Zkušenosti první dumy potvrdily onu známou pravdu, že bude důma tím sil nější, čím přesněji bude zachovávati ústavní způsoby ve své činnosti. Jest nezbý tně nutno. vyhnouti se všem neústavním krokům, jez by mohly zavdati záminku k obvinění dumy. že překročila meze práv národního zastupi telstva. Tu musí mezi ústavními a proti- ústavními skupinami býti vytčena ostrá hra- nice. Každý neústavní krok dumy by byí vítán její odpůrcům. Kdo spolehali na na silné prostředky a vzpoury, těm připomí náme, jak se zklamali, když jich užívali Ono období již minulo. Pouze prospěšnou národu činností zákonodárnou může získati duma žádoucí autority. Doba živelní c pokusů politických zápasů minula a již s nenavrátí.

Rěč Rus

16 article

Volební reforma a české poselstvo Píše dr. Kramá. (Dokončení.) Názory, které zde hájím, bohudíky nejsou víc ojedinělé. Hlásí se k nim i valná část těch, kteří tak dlouho viděli v nich, co v nich opravdu nikdy nebylo, opouštěni našeho státoprávního stanoviska. A proto smím snád doufati, z hoslem budoucí politíky české na říšské radě bude, bez bázně a sebevědomě potírati každou vládu, která bude proti nám, ale loyálně podpo- rovati svými hlasy vládu takovou, která sprave- dlivou bude k národu našemu, a nebude říditi se zásadou, že možno nám povoliti jenom to k čemu svolí Němci, a sice z pravidla ti nej- radikálnější. Také Němci chtějí míti podílu nn moci vládní, a sami k tomu nestači — protoje povinností vlády, která chce být dost silna k ře- šeni těžkých problémů, zejména otázky uherské- aby s celou rozhodností žádala od Němců zu účast ve vládě tolik smyslu pro právo a sprave- dlnost, neřku-li pro plnění platných zákonů, aby i drubým umožněno bylo převziti zodpovědnost za vykonávání vládní moci, jak je to nutno ve státě opravdu konstitučním, jakým Rakousko

Kramá Němec Rakousko

17 article

nyní chce býti. V možnost úřadnické vlády „nad stranami“ beztoho nikdo více nevěři. Všeobecné právo hlasovací, odstranění privilegií přímo vy- žaduje nový poměr národů ke státu. Nejširší vrstvy lidové přejímají zodpovědnost za osudy státu. Pohodlný radikalismus, bezstarostný dů- věrou, že privilegovani všecko odhlasují, čeho stát potřebuje, patři minulosti. To vyžaduje ovšem nejen jinou výchovu lidu, vzbuzení v něm pocitu velké zodpovědnosti, nýbrž také jinou po- litiku státní. Stát musí veškerým svým jednánim přiblížiti k sobě všechny vrstvy lidové, a speci- álně u nás, kde tolik je národů, musí ve všech národech zjednati jiný poměr k státní moci. Na- rody musejí státu důvěřovati, a to je možno jenom konáním spravedl nosti ke všem národům. Tomuto pro- blému, vlastně tak starému, jak starým je Ra- kousko, nyní, kdy stal se všeobecným právem hlasovacím tak palčivým, aktuálním, nevyhne se více žádná vláda, a nevyhnou se mu také strany parlamentu. V tom je jeden z dalekosáhlých. nodozírných důsledků nového volebního řádu. který odstranil privilezovaně poslance, železnou

19 article

reservu každé vlády — a zrovna my máme vše- chnu příčinu vítati, že vlády vídeňské nebudou moci problému tomu i dále se vyhýbati. Ale nejen vláda, i my stojíme před novými velký úkoly. V činnou politiku vstoupily nyní vrstvý ároda, o které jsme se, řekněme si to upřímne, posud dost málo starali. Jako všichní druzí, spoléhali jsme se i my na volební privi- legie tak zv. středních stavů. A v poznání těchto nových úkolů vidím hlavní příčinu a oprávněnost reorganisace strany svobodomyslné. Velmi povrchně hledají se v přimknuti velké časti iitelígence, která posud stála mimo stranu. pohnutky mandátové. Takový pohodlný způsob souzení je velikou nespravedlností ke všem těm, kteří cítí v sobě nejen způsobilost, nýbrž i po- vinnost pracovati ve prospěch národa, a kteří po- sud nenašli dost silného popudu, vstoupiti ve stranu, ztrativší do velké míry vlastní vinou, ale také vinou nepříznivé pro nás politické situace. maaho na své síle přitažlivosti. Poměry radikálně se změnily. Strana naše vykonala veliký, daleko- sáhlý politický čin, vybojovala všeobecné hlaso- rací právo, a vydobyla si tím plné uznání své opravdové demokratičnosti i u těch, kleří posud nedůvěřivě se jí stranili.

20 article

Nyní vstoupili do strany, poněvadž doce ňnu í velikost poslání opravdu svobodomyslné strany všenárodní, poněvadž vědí, že to, co strana nase vykonala, stane se jen tehdy plným, celým skut- kem, dovede-li vyplniti nejen své úkoly v poli- tice positivní ve Vídni, nýbrž i vykonati svou práci organisační v národě. Proto vítati musí každý, komu na tom zá- leží, aby národ náš stál na výši nové doby, roz- hodnutí všech těch, kteří chtějí a dovedou pra- covati, vstoupiti v organisaci naší strany, při- nésti ji nové síly, novou energii, chuť ku práci a především dobrou vůli, pomoci straně svobodo- myslné k novému rozkvětu. A já pevně doufám. že brzo splynou se stranou naší v jeden neroz- lučný celek, a že volební oprava i v tomto směru přinese národu našemu veliký, trval) prospěch. Neboť všechny politické důsledky nové situace závisejí zvláště od toho, bude-li zde zdravá, svěží organisace národní, která dovede je při- vésti ku platnosti. Nejen ve Vídni musíme být silni a jednotni, zrovna tak důležitá a vážná je -dravá organisace našeho politického života doma. Vím dobře, že nezadržíme více utvoření se stran zájmových, ale jsme přesvědčen, že dobrá organisace národní strany svobodomyslné nejvíce k tomu přispěje, aby se z těchto samo- statných stran zájmových ve Vídni utvořiti mohl společný, jednotný klub pro všechny společné zájmy národní. A od toho závisí všechna budou- onost české politiky ve Vídni. Dovedeme-li slou- čiti všechny poslanco české, až na socfalistya zásadní radikály, jichž dojista nebude tak mnoho, v jeden mohutný národní klub, budeme ve Vídni tím, čím můžeme býti v důsledcích no- vého volebního řádu, jak dříve jsem to naznačil.

Vídeň stranit svoboda

21 article

Proto byl jsem také pro koncentraci českých stran ku positivní práci v parlamentě, prolo myslil jsem, že otázka několika mandátů ve věci tak velké nemůže rozhodovati, proto vítal jsem možnost, rád a ochotně zapomínaje na všechny osobní útoky, že by také strana národně- sociální odhodlala se k opuštění neplodného radikalismu, a společně s námi všemi prováděla velkou, sebe- vědomou positivní českou politiku. Věřím pevně a nezlomně, že jenom společným postupem do- budeme na Vídni národu svému všechno to, na co má odvěká práva, poněvadž jsme v útokui obraně mnohem silnějšími, když společně po- stupujeme imponující silou, než když obstarává to se sebe větším radikalismem mala frnkce na- šeho poselstva, a poněvadž také v positivné polr- tice tím větší a vážnější budeme hráti úlohu, čím více hlasů budeme moci položiti na váhu. To cítí každý, kdo ve Vidni byl, a proto pevně

Vídeň

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. tnnr Caesar a Kleopatra. ) Caesar žije u vědomí kulturního lidstva v dvojí podobě: buď jako typick,, ,velký člověk kolos, jehož kroky drti trpaslíky, omámený slá vou, vznéšenými pohyby a slovy renomistickými anebo jako nedostižný vzor ,reálního politika“ pohrdajícího pompou, střízlivého počtáře, Rl- mana od kostí, diplomata, jenž se chopil meče nikoli ze ctižádosti strategické, nýbrž s klid- ným rozmyslem politického reformátora. Prvá z těchto dvou velice odlišných postav jest dě- dictví doby renaisanční, druhá, životnější a oso- bitější, byla vytvořena moderní vědou dějepisnou. Ode dvou let se přidružil k Caesaru Shakespea- rovu a Mommsenovu nový jmenovec: hrdina Shawovy „historie“ Caesar a Kleopatra.- Od svého velkého britského předchůdce ne- převzal Ir Bernard Shaw takřka ani slůvka, a je těžka řici, která z obou postav je Shakespearovu pojetí cizejší, zda Shawova naivní Kleopatra de- monické svůdkyni Marea Antonia či pathetické- mu Juliovi Shawův charmantní a velmi lidský světapán. Od portretu badateli vykresleného při jal moderní básník ovšem mnoho rysů, ale do- vedl je tak dovedně spojiti s obrazem, jejž sám si koncipoval, že možno vysloviti, co pro drama- tika znamená nejvyšší a vlastně jedinou chválu v Shawově dramatu je stvořen člověk.

Caesar Kleopatra Shakespe Mommsenův Shawův Ir Shaw Shakespearův Kleopatra jítmonický Pearl Marea Antonia

23 article

Shaw píše k vlastním pracím komentář vú- vodu, v doslovu a ve scenických poznámkách. jsme tudíž o jeho intencích dostatečně zpraveni Sám reklamuje pro povahu svého hrdiny přede- vším původnost a smysl pro humor. Caesar byl dle něho originál, to znamená, nedal se poučo- vatí konvencí ani zaslepovati dějinami, šel svou cestou a za svým cílem: toť prvá podminka geniál- *) Tvoří samostatnou střední čásť Shawových »Her pro puritány«, z nichž u nás první »Pekelníke byla provozována v Uranii, poslední“ »Kapitán Brass- bound« na Smíchově. nosti a základní požadavek Shawa myslitele- Caesar jako pravý muž činu však nikdy nepod- ceňoval přítomnosti, nebylo maličkostí, by proi neměla zájmu a poučení, zachoval si i v posled ním okamžiku jasný přehled a tudíž dávku ironie vůči sobě i svým vrahům: v jeho humoru, jenž věci nebral ani na příliš těžké ani na příliš lehké váhy, je spolu důvod neuvěřitelných úspěchů. graciesní vyrovnávání mezi myšlenkou a činem. mezi odhodlaným skutkem a smějící se filosofi je druhou podmínkou geniálnosti a prvým poža- davkem Shawa umělce. Skutečně, praktický Caesar zasluhuje interes svého praktického bás níka; jsouť v životě velkého dobyvatele situace, které vyhližejí, jakoby úmyslně přichystány pro zpracovatele rázu Shawova. Ona anekdota na příklad, kterak mladistvý římský důstojník v za- jetí vyhrožuje piratům smrti, posunuje Caesara do osvětlení, v jakém Shaw vidívá své pekelníky.

Shaw Caesar Shawův Brass Smíchov Pekelníke Uranie Caesar

24 article

své zpurné kapitány, stojící tváří v tvář zdánlivě záhubě: místo aby se rozčilovali či snad prosili, dráždí „s klidem Angličana“ nepřitele, až jeho vztek se mění v omrzení nebo v šprýmy. Tak se chová i Caesar u Shawa. Není tam ovšem dobra- družství s piráty; ale kdykoli řimské vojsko je v úzkých, tváří se jeho velitel vesele, jestliže okamžik ho opustila víra v záchranu, hned se zase vrací dobrá nálada, jakmile se karta sebe nepatrněji obrátila. Je zkrátka vždy na výši si- tuace, pronikavý jeho hled nesnese šalby, jeho mysl jest vyrovnána s bohy a lidmi, nemůže bý překvapena úspěchem, ani zradou zklamána; ne- zná lásky, tudíž ani nenávisti; strachu, ani extase: „Kdo nikdy se neoddával nadějím, ne- může si nikdy zoufati.“ V čem záleží tedy kouzlo jeho osobnosti a tajemství neslýchaných, často nekrvavých vítězství? V tom, odpovídá Shawovo drama, že na věci pohlížel očima otevřenýma tak, jako dítě a tak, jako stoik, jemuž heslo ni admirari mění se v souznačné ,omnia admirari“ Na některých místech působí Caesarova ostraži tost se svým vzhledem nonchalance podezřele. ne-li směšně; s věčně shovívavou tváří odklizi překážky, nechápe, proč se lidé rozčilují, a staví

Angličan Caesar Shaw Shawův Caesarův

25 article

proti rozkacené mysli nepřátel asi takovou vzne šenou koneiliantnost na odiv, s jakou ona po divuhodná Lady z třetí Shawovy puritánské hry dovede krotiti vztek divochů; a, nemohu si po moci, slavný Julius Cnesar náučil se leečemus od noměně slavných anglických detektivů. vi díme-li, kterak dovede využiti hlouposti a ne obratnysti svých protivníků, kterak je láká ne vinnými slovy do pasti, kterak ani nnutím brv nedává na jevo, že se blíží rozhodný okamžik. a slyšíme-li dokonce, kterak jeho sekretář v shromáždění Egyptanů, hrozících smrtí všemu římskému, volá podrážděně: „vy všichni jste Cnesarovi zajatci“, kdežto Caesar s elegantnín úklonem odvolává: „O, nikoli, pánové jsou Cae sarovi hosté“, pak lze věru býti na vahách. máme-li před sebou všemocného triumvira anebo — Sherlock Holmesa.

Shawův Julius Cnesar Sherlock Holmesa

26 article

Beze žertu: v Shawově obrazivosti má vel- ký vojevůdce znaky dovedného slídiče, bez nichž těžko obejít se v praktickém i theoretickém ži- votě (ani ve vědě!), a užívá svých výzkumů ve prospěch státu a lidstva; Shawův Caesar jeví se nikoli tupým athletou, v jehož povědomých pu- dech dřímá lačnost po velkosti a obří síla, nýbrž jasným myslitelem se stupňovaným úsudkem. genius dobyvatelský se vykládá svrchovaným in- telektem. Vždyť to je oblíbená methoda Shawo- vých paradoxů. Kde běžným názorům zdá s působiti nějaká ztajená irrationální síla, instinkt vášeň, demoničnost, tam snaží se hladké rozu- mářství irského dramatika uvésti celý proces na zápas dvou pojmů, v nejhorším případě na nedo- rozumění dvou temperamentů. Tak jako z Cae- sara dovede udělati virtuosa chytráctví, tak po- kouší se v komedii o člověku a nadělověku od- disputovati jinému dobyvateli osudnou jeho ma gii, Donu Juanovi totiž, jehož pojímá jako bla scovaného resonera, povídajícího, povídajícího ještě jednou povídajícího; stejně inkarnace zla, výsměchu a vzpoury, Satan sám, stává se Sha- wovi filosofickým dandym, místo pak věčných muk a trestů, peklo mění se mu v zemi fadních zábav a oduševnělé otravy. Před touto chladnou

Shawův Juan

27 article

analysou není bezpečna ani sebe jemnější před- stava; jak prázdné na př. působí Shawova tri- vialisující manýra, v katechismu revolucioná- řově, kde polo vážně polo skepticky řeší národně hospodářskými spekulacemi myšlenku, povstalou z choré touhy, totiž záhadu nadělověka! Pokud vystačí se zbraněmi rozumu, nedovede se Shav nadchnouti; pokud se dá něči zloba či nenávist vysvětliti nízkým stupněm inteligence, nen s to ho podráždit. Neboť zdá se, že se vrací mo- derní myslitel k Sokratově identifikaci etnosti vědění, k čemuž připojuje ještě anglickou rov- nici mezi věděním a mocí. Nepřipouští vraždy ani pomsty ani násilí, ježto vše to zbytečně zdr- žuje a vzbuzuje odvelu; mírnost a velkodušnost kryjí se s praktickými důvody; usmrcení má je- dinou omluvu, vyplynulo-li nikoli ze záští, nýbrž z instinktivního odporu, jenž se vymyká oblast rozumově; i konání dobra, tak jako inteligence

Shawův Shav Sokratův

28 article

konec konců zakládá se na určité vrozené dis- posíci. Shaw sdíli osud většiny „přehodnocova- telů“: odnímá lidstvu běžnou minci, dívá se n ni dlouho, otáčí na všechny strany, shledává, že je lohiká — a vrací ji zase nezměněnu; směje s ustáleným představám o kvalitách mravnostních aby posléze přec jen přijal rozdélení liddf dle zdatnosti morální. Na věci nie nemění, že má antipathii proti slovu dobru, jež nahrazuje slův- kem ctnost: Having virtue, he has no need o goodnees, praví o svém Caesarovi: kdo je ctnost- ný, nepotřebuje býti dobrý, ježto mu ani nepři- padne, by jednal proti své inteligenci a proti svým pudům. Nejhlubší výrok rationalistické mo- rálky pronáší Caesar sám, dověděv se, že zrádný osočovatel byl mstivě a úskočně zabit; všichn schvalují čin, a nikdo nechápe Caesarovo roz- hořčení, až on sám se obrátí k původcům, praví: „Jestliže na celém světě, dnes či v bu- douenosti, jediný člověk se najde, jenž by vě děl, že jste jednali špatně, pak onen člověk bude musit buďto dobýti světa tak, jako ja.

Shaw Caesar Caesarův Having virtue

29 article

anebo světem býti ukřižován.“ Spasitel světa fysický poďmanitel jsou tedy v základě totožni od genia moci ke geniu všeobsáhlé lásky neby by než krok! S takovým poznáním stojí Caesar osamocen, a v jeho isolovanosti mísí se k hrdému vědomí superiority také melancholie. Cítí únavu ze svých triumfů, je smuten svými vítězstvíml. Co může širý svět poskytnouti ještě muži, jenž vyprázdnil poháry rozkoše a slávy a jenž k lid- stvu nemá nejmenší úcty? V namáhavé práei plynou jeho dni mezi davem, jenž nerozumí; ži- vot pozbyl novosti a ceny; smrt, jež může při- jíti co chvíli, nenajde ho nepřipravena.

Caesar

30 article

Je pochopitelno, že v Caesarově srdci brz dělinném a brzy stařeckém láska nezaujímá při- lis cbsáhlého místa. Naprosto, jí nepohrdá, ale nepřikládá jí světodějné váhy. S jemným vtipem postavil Shaw svého hrdinu do pěti aktů, z nichž každý by mohl býti erotický, a žádný není. Již titul budí podobností s titulem Shakespearovy apotheosy vášně očekávání, že běží především o mílostné pletky, vždyť historie sama vypra- vuje, že pozadí dobrodružného Caesarova pobytu v Alexandrii po vítězství nad Pompejem bylo silně eroticky zabarveno, že se dobyvatel dai podmaniti neodolatelným kouzlem mladistvé královny, v jejímž objetí málem by byl zapome- nul na panství nad světem a s niž zplodil syna Caesariona. Shaw však dějin nedbá, nebo lépe, kastiguje historii a ignoruje pohnutky, čerpané z náruživostí a lásky. Hry pro puritány mají ukázati, že dobrodružství srdce nejsou jediným předmětem, hodným zpracování uměleckého, ani jedinou pružinou velkých skutků — a jsou sku- tečně lidé, umělci i diváci, kteří o tom musí puritánskými hrami teprve býti poučováni — i opomíjí se vše, co by mohlo přivoditi kata- strofu něšťastné lásky. Podmínky erotického dramatu jsou sice dány, ale náklonnost, jedva vznícená, mízí zase pro neúčast strany druhé, a z pravidla jsou to ženy, které podnikají nej- prudčí attaky. Rozvíjiť Shaw (v předmluvě ke komedii o člověku a nadělověku) celou theorii, že mužové jsou ve věcech lásky tvorové pasivní a politováníhodní, že po celý život unikají žen- ským nástrahám a konečně v ně přece klesají jak štvaná zvěř. Don Juan jest takovou obětía

Shaw Shakespearův Pompej Caesarion Juan Alexandrie