nosu vsvnod vaozpuoIIey Juu

tor purj o1 su Kq zqou vz souoo 1 nejsuu 4q Kom e o1 vu paqozáa o1 vu Is IudkA 90áyod uqueqez u puoz msndpo zápy eAosty juo2n usidpogd ojp oj opng z mmron u oo usar ejojs oqgjovuejuAop Kynokuruu J20 op. 1us puus oy opng noges s tns jeáosos uou o zápsj mouvld mguknojp ou mašzev nap e uoz juodnoska u nusrno z eu ud aa ouof tot pujao osa opeN eppskou oreis nou A juku jág ovui soq9p pazísozdn zif 1áq uinos uur zápi g5soou jue psof nsídop ojotor zsnosjul »huon au oad o9pu q Io o9ps v no 9s 1s2L, z0q Kuuagoo e nojna op mnosod sva unuz uep Iuposa Kuqorp Kunu juvajgs oj jso nousupod 109A 9qoutu njes nosz jseť 1oga ovoupy nsnyod ovoseA nze2oapozď A mnas per upk qokqe pizopou 9sol se.) spA uz jsoupn Ao dpo noks upyo kpulf zou ooja usa opesd nuznod odajfeu oa oum jsnui upuor u opz zsef zsouutaod vu 297 npusg ezd ouef o jezeuon os volqe upuzod up out jelpo nojojsozd nojenáqos noks Jutsfop láq oqef sydoa upodzeq ot uo — uapzymoaus of uo IIIIso nn oqgu oad Kpo mouplq 3o1g mosa os upila 9yjmr e ZAllosvus — AjeAodogo fef zef nuup u nsoAnIsÁ wumop nsoumjzdnou greuzeu ojsoideu 9ngas ugutejs oiuuosA Jouejstxe nojnejds Jseu JsA ojse es JeAoUoZ a -ayd nujs rue souonosf 9As 9ojz 9upaf A Jue osle vomeu zef sojáq q uo npudyz op ze uop gufosjod ojáq uis ouel nyoju ujs Fupyz opas nupuguzay sodeu oel es uzqudeu jsozn vupyz puavads o1 4q oláqeN oaiz sva enavjsez ouor js kaé oinsndopsu gsu ossu

— 98ž — 3oná oppzs pqus mvm — nams moauapz uIsÍoulu mom A pytu npux o tuypyzodou fef pnaop julpou Du kpyru v e — mAo fof soup nnsA — 91sem A qpormod o haavadzoxod gAuse vAzqoud uoserp o ojpta nu — opA u unzoa os os qo v »nqos a nap uoz vovoqu 925 os oo nzodpod noauysu I9nA uu nuvoy -ods zipn nuo« neznozod es ofeuo AvIsA ue meenS zueo a fon jsd jupou IIAojouz nuul p10p oue Aopnsvu es oupeus u Kuzau sIllsd ol o1ze ou o zsozzn vu nose 29z 9unop ejnsnds e ujozunt ouzqop ouoqn ufe po ep o jsaf ez epjoy ujdásv uju s os ajzu u gqos ueoAuz ou Ápuj zyuoozd 9as oz pud os IA tzuuo mojí 9020z o ju pezďí niu z ifepzod jousou os esť Kpyu e ye,nus ejsou jul od suo e ejsod ee n2o noysred vuzuu ejom p18py tuip 9sOId 9Auzq o q9qd qnop eEAOAEIdíA ny e »— ovo od uzyq ez pI JoIfeuA uosí vgpra nsmo S ez ujsud mosť oo e otoS epanad nnys of oauad AA op y Auood fep qopnajsyz qo Ánle 51s12 qAs aA l es peajpod naesu op poqo u su as vpyz Kp 9 á p vÍ egav« »aqIns e vz zoq nos[ feAnon nysA z9[Izog opzsp poss u AopA oq of qq oz J9snodud puvyse Jzouu EL ompe ás O) SVA ez ou 1s2L“ »1 zxa oue1 ase! 5uspn e! — ,ez uu Ápeod 2qos oyfnpz mosNju ) ÁpzA — uju12 qBy Pr- — Jazsuoj2As zsoí Asuqoq q1 ez nuAouudid 9w 18 Kq 9pIl Iuzou z e eepauq jos zsa zsouuozq d- 881—

uppka omupolodpo ger eisl ov9auquz oz KuyAoudo nosl seav knuvn — 438 —

Jan zavrávoral, oddýchuje hlasítě. »Ted kdyby člověk věřil, že — Vite, že kdybych byl tušil, že taková věc se může státi — »Je mi líto, že to béřete tak vážně, Otče Storme, Je pravda, že jste vynaložil peníze na budovy, ale věřte mi, patroni nechtějí žádného zisku — »Zisk? Peníze ? Domníváte se, že myslím na to,a ne na zneuctění, pohanu, ohavnost? Ale kdo jsou? Je to onen — lord —« Řek přikývl, a Jan rozevrel dveře. »Ven odtudl Ven odtud, vy Jidáši!« A skoro dříve, než Řek překročil práh, bouchly za ním dveře, e Příhoda tato byla spozorována a v klubovní míst- nosti zavládlo hrobové ticho, avšak Jan pouze zvolale »Zazpívejme si něco, dívky,« a když jedna ze Sester za- pěla jeho zamilovanou »Nazaret«, nebyl žádný hlas tak zvučný jako jeho. Avšak pochopil vše. »Gloria« se vrací, a dílo mnoha měsíců je zničeno! Když odcházel domů, rozprávěl hlouček děvčat šeptem v sini, a paní Pincherová, jež si utírala oči u dveří, pravila: »Divím se, že to vydržíte — já ne!« Za rohem uličky čekal na něho Mr. Jupe, prosil za odpuštění a žádal o radu. Co řekl o paní Jupové, ukázalo se býti pravdou. Sharkeyovi to na ni »prošťou- chli« a byla zavřena. »Bylo to všechno ve večerních no- vinách včera,« fňukal ubožák, »a dnes mně řekl můj za- městnavatel, že učiním dobře, ohlednu-li se po jiném místě. Oh, má ubohá Lidie! Co mám počiti ? »Co počít? Odsekněte ji jako shnilou větev!« děl

Jan úsečně, a s těmi slovy krácel dále ulicl. Lidské mor — 439 — burácelo kolem něho, a jemu bylo, jakoby se měl vrhnouti doprostřed něho, aby ho pohltilo. Když došel na náměstí Víctorie, pověděl paní Kal- lendrové novinu — vychrlil to na ni s jakýmsi vítězným jásotem. Chrám jeho byl mu prodán nad hlavou, a ježto je pouze »kaplan řecko-turecký«, bude vyhozen na ulici. Tu se zasmál divocé, a z jakéhosi dábelského vnuknutí počal tupiti Glory. »Příští kaplun bude děvče, « zvolal, Sjedna z těch bytostí, jež posílají hubičky zevlujícím da- vům a vysekávají poklony za jejich špinavé kůrky. Avšak náhle zbledl jako duch, a usedl, chvěje se. Tvář paní Kallendrové se svírala, a aby se nedala do pláče, vypukla v palčivou satiru. »Takl!« řekla, sedíc na houpací židli a houpajíc se zuřivě. »Nevěděla jsem pěkně, kam to dojde?! Nehodou prý člověk zmoudří, když ne- zbohatne. Ale tímhle je vinen předseda ministerstva. Starý bloud! Nejspíš ho napadlo jeho bláznění. Z toho by mohl i rozvážný člověk přijíti o rozum, když pomyslí na takhle zehytralé vycenění. Já jsem vám říkala, co vás čeká, ale vy jste mi vždycky říkal, že jsem podezřívavá stará ženská. Oh, je to věc, v kterou jste nevěřil a netušil; ale Jana Kallendrová je pouze hloupá stará bába, jak vidíte, a neví, co říká!e Leč v příštím okamžiku vyskočila, vrhla se Janovi kolem krku, a plakala nad ním jako děvče. »Oh, muj synu! můj nejdražší synu! A což se to patří na mne, abych se do vás dala? Aj, aj, svět je bez srdce, hošku !« Políbil stařenku, a tu se snažila ulichotiti jej, aby jedl. »Pojďte, pojďte, malý žďabítek, jen maličký žďabítek. Musíme přece povečeřeti.- »Bůh jakoby byl mrtev, a nebe vzdáleno !e mumlal. »A krapítek whisky neškodi — jen malý krapítek.«