»r napa vg

JUVPA oupIodpo I VISI2 o9uAqUz oz KuVAOudo nosÍ 2-9 KuV

naouvan oogo ojpm os 1q oJ [ 9ojsn in oznoj- ono juopokoad ornpuzká nunrns nojut eí e nupd mpAs o avadka u ojzp jeAozuajjod esan puqopodopávadou juou o1 oz uajumuop os ur pjtánad »'pin Jsska zou Isdoj orpouu nopng 4s orve orunjfez oooqnu o i Kqose va es ápej vuegouzA n oorujep oad nsouu pás o japaaod uvg I[ n » nqoS a sya n u p uppo KA op ud oo v- evpnojsod u oona a mosnogori 1i90, u kjkq ju vu zel qosp o u aquAs o napadz noupdp pojfnuvsgo u »urpoz qoj -dojfou z oupol« jzejyu jez oz jsoujoo noj voguesgm qsejm u2 9onoued o eu e »— Aseu osní souuAod nou sol oz mesí eo zoq ejvA jÁq o oze[ usAu enz veA guezonud ouu ozd o jág upA ef ez eA ez unzo1 es oJ. ZHeJ A Ásv 91qop npnysA vu u navapz pujdp of touu 7o . : . onna ueqosyd oguA o ejeujez os KyÁpZA PJ9AVadÁA sva o u peop « nuojes op ejpaa fef zápy nsmory 9 oz menAzd s ugAu p 9eA uosuju tÁjpu ejIAvad »emaoS a pA es ojsí ez mes[ ejesá[se noAvyoA uusoÁsuu vjíq pnsod e puojopuseu upozd a AsuA saV peVÁA zIÍ es Kjepou 120 uumrejos ASyIA Vases vjÁq Adojs ju vu euoouuz sup »puomuí nojepds Apza upnu nynysa nost 9Aoqns ifoj nzoqeu onpfod otzojs šveaq« : eáuad vuus nupp u qpopou su 1es putusť lplsnguz paa jado vujurs os zeN

»Zde jest jedině to jasno — bůh vidí, že jsem neschopen pro toto dílo, proto mi je odňal.« Odvrátila se od stolu, a večeře zůstala netknuta. První ranní poštou došel dopis od Glory. »Zahradní pavillon, Člement's Inn. W. C. Odpusťte mi! Vrátila jsem se do města. Nemohla jsem si pomoci, nemohla, nemohla! Londýn mne táhl zpět. Co jsem měla dělati, když vše bylo urovnáno a te- tičky zaopatřeny? — vypomáhati v dívčí škole a vésti válku se čmáranicemi a háčky? Oh! Umírala jsem nudou — umírala, umírala, umíralal A potom činili mi tak lákavé nabídky. Ne hudebn síň — to si nemyslete. Osmělím se říci, že v tom jste měl zcela pravdu. Ne, ale divadlo, pravidelné divadlo. Mr. Drake koupil nějaké rozbořené, staré stavení, a udělá z něho divadlo výhradně pro mne. Budu hráti Julii. Jen pomyslete — Julii! — a ve svém vlastním divadle ! Při- padám si již jako osvobozený otrok, který přešel své Rudé moře. A nemyslete, že smutek ženy je jako hloupá ro- zepře za stara, jež trvala pouze tři dny. O n je pohrben v mém srdci, ne v zemi, a já jej budu milovati a ctíti vždy! A potom, neřekl jste sám, že by to nebylo správné, kdybych připustila, aby jeho smrt zastavila můj život ? Pište mi a rcete, že mi odpouštíte, Jene. Odpovězte obratem pošty a učiňte se sám svým listonošem — ex- press. Najdete mne u Rosy. Přijďte, přijďte, přijdte Nikdy vám neodpustím, neprijdete li brzy — nikáy, nikdy uv ap »ánm pv ju s áq vájszosuu Apospezd pehouks oz ojausfoy- vuniſua

Glory.«

ou seup oz u juoroq vt ápu oz ouo2oj ntn ojáq lunso vovinu vosau od e »a01s o90« ousuuf iepj sgtu uoos nszvo od juuep noAs vu Kqns npoApad A IzUKA e[ Aase Juzs nansvid a vypnd vujued jesod nuop azuoud zápy 9A0OVIE jud n uu2n nApsavu Iuaaď oziuod o pisozd 1esKA uo u Kujmu ApamsÁa qeu Kudnoy es 4g zpu ez nzou ounu oÁq vuas 10qI 99j8n Hl- nsám o vu gomeu — ouja ose ejz nu ojeuqozd o zaN mojod — mojod u urga u guuujydn Jáq oz pran upzaau oef nizyz opng osnp zusel jfef : isstu guaes ez9ue 9eA naj os nBzA mseo I eAoAuzdud Kaop p — eu yuesíu ejáq uvyuojsít on uesa ez npuz a nuuoga os ojozdo juospnu pupojuozeq ovof opajuI »uuesa aa ospel ouo A pasod ouu o os qvg vI oa uju- » BAjsaosuu npospozd j9do ausámeu puus nagA« »oquno qÁA pzA nuou zjuz nyug u oo 9mo Jepuga — Aoopy« » nysou Ayzjued o uu ejetzaa opy ojv« » Auoz oseu poqo Aso uao mopÁqu es oujfods o o peAojisn pAopauado I-omepng vajsue,sor goupef o ujánjmozg nsouzoqzoa JssKAfou o9 nozd efog op oAo pueoupoſs ns noujd nAzkA poH puAou o ugAu .,qus osef gasto j oyune ,pej oge! guguzaysodeu 3e) pngí« t usku eoyad vsuoz s o1nysou opniso opnq oz uszzopod 9sea uvj- — 983 —

— 437 — — 440 — ruku každému, kdo vcházel a vycházel. Neprozradil pře- kvapení, nýbrž pozdravil je uctivě a pak šel kolem nich. Každý okamžik času byl zaujat. Pokoj byl plný mladých dívek ze čtvrti, tu a tam byla Sestra ze zcela jiného světa. Některé četly, některé rozprávěly, jiné hrály n piano a jiné zpívaly. Hlasy jejich naplňovaly vzduch jako čiřikání ptactva, a tváře jejich byly jasné a šťastné. »Dobrý večer, Otče,« řekly, když vcházely a »Dobrou noc, Otče,« když odcházely. Oni dva muži stáli několik minut a rozhlíželi sepo pokoji. Bylo zpozorováno, že lord Robert nesmekl klo- bouk. Žvýkal konec zlomené cigarety, kdežto druhý konec mu visel na bradu. Jedna ze Sester slyšela, že řekl: »Půjde to s malou změnou, myslím.« Na to odešel, a Řek přikročil k Janu Stormovi. Nebvlo to poprvé, že mu Jan věnoval pozornost, jakmile tak mohl učiniti, počal žvatlati o svých vlastních záležitostech. »Hleďte,« řekl s radostným úsměvem mávnuv rukou, »hleďte, co nás je! Brzy budeme nuceni pomýšleti na to, aby se otevřelo vedle. »Otče Storme,« děl Řek, »mám vám cosi vážného říci, ačkoliv úřadní oznámení dostanete, to se rozumí, zvláště.« Janova tvář se zatměla jako zralé žitniště, když slunce zajde za mrak. »Je mi líto, musím vám říci, že patroni, ježto do- stali příznivou nabídku za tento majetek —. »Nu?« Jeho velké, upřené oči zarazily Řeka. »— rozhodli se prodati.« »Prodati? Pravíte pro—? Komu ? Co?- »Povím vám pravdu, syndikátu koncertní síně. Křostan.