ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 a3a42710-75a5-11dc-b56d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 26 celkem · entity: person 46, place 19, org 6, work 5
1 masthead
19. července 1908.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „Národních Listů“ k č. 197.
3 masthead
šnts
4 masthead
Strana 9.
5 article Buchtičky.
Buchtičky. Mravoučně-varovná historie. Napsal Frant. S. Jaroš Kdo si vzpomene na letošní zimu a na ten přechod ze zimy do jara, nebude se ani dost málo divit, že jsem si také ulovil nehoráznou chřipku. Byla ji plná Praha a i na venkověsi na ni naříkali. Studená paní Zima špatně za- vřela za sebou dvéře a protože to jimi ošklivě fičelo, netroufalo si mladé, košilaté Jaro vstou- pit. Dostal jsem se také do toho průvanu a jak jsem již pravil, porazilo mne to, slabého smrtel nika .. Čtrnácte dnů jsem se povaloval na loži čtrnácie dnů živil jsem se samým chininem phenacetynem a bůh milý ví, jakými čerch- manty... Co taková chřipka umí, ví už mnohý čtenář ze zkušenosti i z vyprávění těch „potre- fených“ a nedávno to velmi příkladně vylíčil v těchto místech náš bodrý humorista, pan Y psilon : . Po čírnácti dnech „umučení“ začal jsem jakž takž se míti k světu a bývaly dný, kdy jsem pociťoval chut na to neb na ono, což před tím nebývalo. Také návštěvy, které mi v nemoci byly pro tivny, snášel jsem klidněji a počínal jsem se podobati zvolna tvoru, k obrazu božímu stvoře- nému ..
František S Jaroš Praha Y psilon boží stvořit
6 article
Přišla švakrová, příšel kolega z úřadu, do- stavily se mnohé v přítelkyň mé ženy, i men želky mých přátel a známých; a ti všichni sna- žili se mne opravdu křesťansky těšiti a ujišťo- vali mne, že jistejistě ještě neumru, o čem jsem byl ostatně sám v duchu přesvědčen. Někdy sešli i sešly se dva nebo dvě, ano i tři součnsně a tu se mluvilo, co slina na jazyk přinesla. Nadávalo se na počasí — tím se z pra- vidla takové besedy začínají — pak nadávali páni na politiku, dámy na služky, společněse láteřilo „na tu drahotu“ (nadávat se musí) protože slina přináší na jazyk nejčastěji chut na něco dobrého, přešel hover na kuchyň a na vše, co se v ní kuchtí. — — — a co vy jíte nejraději?“ otázala se mne sladce (s nemoeným se mluvívá vždycky sladce) — paní N. „Já jím všechno — je-li to chutně připra veno“ — skromně odpovídám, nechtěje zby tečně toto thema rozlahovati. „Ba přece — —! Každý máme svoje li bůstky,“ obrací paní N. „Toť se rozumí!“ — pokračuje paní K. — „každý máme svůj „laibšpais“ — nezapírejte!“ Usmívám se a nevím, mám-li se přiznat. čili ne. Nežli jsem dospěl k rozhodnutí, přede- šla mne už moje drahá polovička a řekla z mne:
7 article
„On nejraději moučná jídla. Chci-li se mu zavděčiti, připravím mu dobré buchličky, a tu bych vám přála vidět jeho blažený obličej.“ Vrtím se a mlčky kývnu hlavou, jakobyeh dělal za tou větou puntík. A milé dámy pustily se nyni s takovou horlivostí do líčení přípravy různých moučných jídel a buchtiček zvláště, že se mi samému až sliny na jazyku sbihaly . .. V sobotu, v neděli a v pondělí vystřídaly se u nás téměř všechny naše známé dámy a bylo to něco zvláštního: všechny přešly v ho- voru na jídlo a všechny ze mne vynutily při- znání, že nejraději jim — buchtičky . .. Přiznávám se k tomu tedy veřejně ještě na tomto místě, že to je pravda ... llovr Přiblížil se pátek. Ráno při snídaní táže se mne žena: „Co ti mám dnes vařit? Nebyl jsem na tu otázku právě připraver a chvili jsem se rozmý šlel. „Co je dnes za den?“ táži se. „Pátek. „Mně je to jedno. Krátká pausa. Je slyšet jenom srkání kávy a křoupání rohlíků. „Víš co?“ — přeruší mlčení žena — „j ti připravím dnes dobré buchtičky“. Přiznávám se rád, že jsem velmi ochotn přisvědčil. Měli jsme tedy buchtičky. Chutnaly mi výborně a to tím spíše, že jsem byl po delš době opět jednou, jak říkáme, při chuti.
Pátek
8 article
Odpoledne ozval se zvonek. — Návštěva — Vešla paní K. Obličej zářil jí úsměvem a podávala m dosti objemný balíček: za „Přinesla jsem vám něco — co vy rád!“ řekla. Rozbalil jsem to. — Mému zraku objevily se krásné žluté — buchtičky. Poděkoval jsem srdečně, neboť mne opravdu těšila ta pozornost. Za půl hodiny dostavila se paní N. a s něž- nou roztomilostí podávala mi také úhledný ba líček. Byly v něm také — buchtičky. I to mne těsilo Když odešly, ochutnal jsem z obou balíčků Poznal jsem, že se dámy vynasnažily, připravit jídlo nejdokonalejší. Ještě jsem nespokl poslední sousto a už se ozval zvonek po třetí. nronnv
9 article
To švakrová přispěchala k nám a už ve dveřích volala, že mi přináší — buchtičky. Po švakrové dostavilo se ještě pět návštěn a všechny obdarovaly mne výbornými — buch tičkami. Jako by se byly umluvily! Měli jsme jich všechny mísy plné, bylo jieh plná spíže, až zrak přecházel. Kam jsem se podíval, všude byly buchtičky. Dva dny mně chutnaly, třetí den už jsem se škaredil, když mi je žena rozpekla, a později už jsem je nemohl ani vidět.. Předkládali jsme je hostům — (chudácil!) — dávali jsme je žebrákům — (chudáci!!) — konečně, když ztvrdly, stroubali jsme je místo housek, a nemohli jsme se jich zbavit . .. b ob mol S tlukoucím srdcem očekával jsem příšt pátek. Ze strachu přéd buchtičkami ohlásil jsem se jako zdravý a už ve čtvrtek šel jsem do úřadu. Byl jsem nasycen buchtičkami, že jich mám na dlouho dost a dost — — Od té doby bojím se stonat, neboť není vy- foučeno, že by se mi to mohlo opakovat — totiž ty buchtičky — a není nic tak hrozného, jako útlocitné dámy, které navštěvují nemocné a přinášejí jim jejich zamilovaná jídla ... Varuji všechny rekonvalescenty, aby svým švakrovým, tetám a jiným damám neprozrazo vali svá zamilovaná jídla. Raději lžete, že máte přísnou dietu! Budu to nyní dělat také tak. Podobné přiznáni mívá nedozírné následky
10 article Několik tónů v A-dur.
Několik tónů v A-dur. Anglicky napsal C. C. Osborne, Přeložila Bel Klaviková. „Dvě hodiny bijí, jest třeba převzíti hlídku nad stády.“ John Talbot Waring, náhle probuzen prudkou ranou pěstí, mohl za čadivého kmitání lucerny stěží nalězti svou obuv, která byla po hozena v kaluži vody u vchodu. Mezi tim, ee druzi hlídači stád probouzeli se bručíce, nama- hal se marně dostati naběhlé své nohy do pro- močené obuvi. Konečně toho docílil; zahaliv se ve vlhký plášť, následoval za jemného dešt svého druha k hlídce. Tito dva jezdci, přibli- živše se stádu, rozdělili se a vystřídali znavené hlídače. Došlo na ně, aby hlídali po tři lodiny na okrajích ohrady. Zvířata však byla klidná nebylo ani potřebí tohoto dozoru. Waring mohl přemýšleti o smutném osudu své nynější čin- nosti. Připomněl si svůj příchod do ležení před šesti měsíci, a tvrdé chvile, jež mu bylo pře- státi, nežli se pozměnil v úplného skotáka, on. člověk tak zhýčkaný, zvyklý na veškeré pohodl moderního života... Ale tolik ztrát a bolestí nedocházolo vytouženého konce — zapomenutí. Pochopil, že nestačí přejíti z jedné pevniny na druhou a změniti své živobytí; don ze dne více jitřila se jeho rána v srdci. Ona, jeho žena, pocítila-li též tu truchlivost odloučení? Lituje-li jeho nepřítomnosti? Viděl se v blahé době jich zasnoubení Zdálo se mu, že slyší píseň, kterou jeho snou bonka zpivala při prvním jich setkání na jakést hostině. Viděl v myšlenkách skvělé dny, které následovaly, vzájemnou shodu, posilovanou spo- lečnou jieh zálibou v hudbě, zázračný den jiei spojení před oltářem v chrámu sv. Trojice, sva tební cestu, na níž projeli jako ve snu země jichž kouzla zdála se jim jen pro ně schystána Jaký to byl návrat do půvabného útulného, vla hého domova!
C C Osborn Klaviková Talbot Waring Adur
11 article
Později náhle jakýsi mrak zastínil jejieh štěstí. Waring, zkounajc se, kladl si otázku zdali nechybil, že projevoval takovou nesmířli- vost. Vždyť ona byla dítě a zajisté že mělji ustoupiti; on sám nebyl vždy spravedliv v době jich dětinských hádek. A co dělati? Vrátit se? Zpovídati se ze svých chyb? Nikdy! Pouhá vzpomínka na jejich poslední rozmluvu, při níž ona pronesla několik zraňujících slov, uváděla cit jeho do varu. — Pouhá vzpomínka a již krev mu stoupala do obličeje. Jak jen mohl ji tak klidně odvětit: „Vaše počínání mne přo svědčuje, že dále spolu žíti nemůžeme. Nezapo- menu ničeho, neodpustím ničeho. Odeházím. Žádejte o rozvod, chcete-li. Tři léta rozluky myslím, postačí, abyste nabyla k tomu práva. To bylo vše. — Odešel beze slova, zůstavi ji bledou a lehybnou uprostřed jich krásného pokoje. Potom prchl, co mohl nejdále, aby pře vznv toto brutálně řemeslo zapomněl celého svého minulého živola . .. Sehýliv střechu svého promioklého som- brera, hleděl zavésti své myšlenky jiným smě- rem. Nejprve lhostejně tázal se sama sebe zdali jeho správei dobře pečují o jeho velike statky. — Potom vzpomněl si na podivný lístek. který včera obdržel a tázal se, odkud asi přišel a co znamená. Byl svěřen péči jeho právníhe přítele, který jej odeslal na vzdálený poštovní úřad, zapadlý v horách, kamž obyčejně dostával své dopisy. Byla to zcela obyčejná dopisnice, zvláštn tím, že oznámení nesestávalo ze slov, nýbrž ze čtyř taktů hudby v „A-dur“. Andante espres
12 article
Mnoho a mnohokráte přezpěvoval si tu melodii; zdála se mu býti tak povědomoua přece nomohl se rozpomenouti, odkud tento vy- ňatek pochází, ani na jméno jeho skladatele. A tušil, že tato hádanka má pro něj důležitý význam. Mezi své přátele počítal mnoho milov- níků hudby a bezpochyby to byl jeden z nich, jenž zvolil tento způsob korespondence. Pře- jížděje kolem stáda, prozpěvoval si opět svou melodii. Vítr a déšť byly již ustaly a bleda růžova záře objevovala se nad horami. Pustiv mimo sebe tajemství, které jej popouzelo a dráždilo, dal se do zpěvu. S nastávajícím jitrem celé ležení se probudilo. Muži, tetelíce se zimou, vycházeli ze stanů. Zvířala jedno po druhém se protahovala, vstávala a začala se pásti. Warin zpíval neustále, přecházeje od vyňatků z oper až na veršíky svatých písní. Náhle uprostřed jedné arie od jakéhosi vel kého skladatele zastavil se, zachvěl se překva pením, neboť právě byl zpíval větu ze svéhio lístku. Vytrhl jej z kapsy své vesty, napsa slova pod noty a připojil nějaký podpis. Když tak účinil, nemohl potlačiti výkřik radosti, obrá- til svého koně k ležení a ujížděl blázngvským letem. Sotva že dorazil na místo, sřítil se v pra- vém slova smyslu s koně a dvěma skoky byl u svého patrona. „Musím býti dnes večen v Denvoru, dejte mi rychle svého oblíboného koně.“ Patron se na něj drsně podíval: „Jsi blá- zen, bochu; jeť 120 mil odtud do Donveru.“ Waring dupl nohou: „Ale jest jich jen 60 do Empiru, tam sednu na vlak, který odjižní v jednu hodinu. Přijdu v čas, půjčíte-li mi Stara... Vím, že nikdy nikomu nedovolujete na něm jezditi, avšak opakuji vám, pane Go- berly, že musím absolutně dnes vočer tam býti.
13 article
Coberly svraštil obočí: „Vy víte, Jacku že jest zbytočno žádati mne o mého koně; jako že žádné jiné zvíře vás nedonese v ustano- venou hodinu do Empiru, musíte od toho upu- stiti. Co u čerta vás dohání k tomu rychlém odjezdu? Waring vteřinu přemýšlel, načež vzdáliv svého patrona doslechu skotáká mluvil do něho s velikou horlivostí a konečně mu ukázal svou dopisnici. Coberly ji pozorně prohlížel, jeho obličej se změnil, a když pozvedl oči na spolu- mluvčího, bylo to s výrazem úcty a zároveň údivu. — „Proč jste mi to neukázal hned?! Waring dal spěšně s bohem svým soudru hům, vsedl na koně a ujížděl co mohl nejrych- V poledne se zastavil a prohlížel si úzkost livě ušlechtilé zvíře, které jej tak dobře neslo. Tato prolulídka jej upokojila. Star vypadal ještě statečně. Ale měl už jen hodinu pro vykonání 12 mil a několik z nich na nejpřikřejší ceste celé krajiny. Mohl-liž toho doclliti? Ještě jeden pohled na Stara a Waring v sedle jal se s nej větší ryehlostí slézat závratnou stezku, vedoucí do hustého lesa, prostírajícího se dole. Star cválal, až mu od podkov jiskry sršely na křeme nite půdě, mezitím co jezdec stěží doven udržeti rovnováhu. Dosáhli takto břízové aloje, sjeli nížea vjeli do lesa. Míli odtud přejeli tryskem kolem přepřažní stanice. Cestovatelé postřiknuti blá- tem, ucouvli uleknuti před tímto zjevem.
Jacek
14 article
Konečně dosáhl jezdec rovné silníce a mě před sebou ještě 5 mil. Slar klusal rychlea pevně a jezdec, oddechnuv si volně, vzpomně- si teprve nyní, jaké ohromné úsilí uložil svému koni. Při jedně zatáčce spatřil jiného a chysta se ho předejetí, když tu cizinec, obrátiv se, vy táhl revolver a vykřikl: „Zastav, chci s tebou mluviti! Waring chtěl odmitnouti toto vyzvání, ale cizinec zdál se býti odhodlán a proto řekl Wa- ring s hněvivým hlasem: „Chcete bezpochyby mé peníze? Nežádám, než abyste mi nechal tolik, bych mohl zaplatiti si cestu do Denveru.“ Druhý se ušklíbl: „To je hloupost, ale n tom nezáleží. Jsem šerifem a byl bych šťasten zvěděti, kam jedete na koni pana Joe Coberlya? „Oh,“ pravil Waring potěšen, „nic nen prostšího. Pracoval jsem u Cobarlya a on mi půjčil svého koně, abych mohl dostihnout vlalu. Nyní mne nechte, abych pokračoval ve své jízdě.“ „Tento tlach se mne stejně netkne, jak předešlý. Znám starého Coberlya a vím, že by ani svému vlastnímu bratru koně nepůjčil, natož pak jednomu ze svých skotáků. Nuže, pojďme. dám vás zavříti do příchodu jeho lidí.“ Woring zčervenal. „Panc šerife, přísahám vám, že dím svatou pravdu. Coberly mně půjcil Slara, poněvadž jost to jediný kůň, který je s to doněsti mne včas ke vlaku a dnes večer musím býti v Denveru, děj se co dějl Waring vzpomněl si na dopisnici. Ukáza ji úřadnikovi policie, klerý ji čell, nechávaje hlaveň revolveru namířenu na svého zajntce Když byl pohlédl na lístek, výraz jeho obličeje se zjemnil a on sklonil ihned svoji zbran.
Waring Coberlya Denver
15 article
„Nuže, dobře, můj milý. Lituji, že jsem vás zdržel a nedivím se již, že Joe vám půjči svého koně. Dyl bych učinil totéž, i kdybyel musil potom pěšky. Nyní však, nezmeškeji vlaku! Doprovodím vás na nádraží, obávaje se aby vám tento kůň nezpůsobil dalších nepři jemností. Waring, potěšen přiznivým rozuzlením věci bodl koně ostruhami a dal se v trysk, zatín co šerif klusal podle něho se vší rychlostí. Vy jevše na pahorek, spatřili město na míli vzdá- lené. Vlak byl na nádraží! Ještě jedno bodnut ostruhou a Star dal se do běhu, jímž nechal z sebou šerifa, ač i ten byl jinak v dobré jizdě Již měli před sebou jen půl tisíce! Čivr! Černý kouř lokomotivy počal se zvedat v těžkých spirálech a řada vozů pomalu se po- n o hybovala. Nastal okamžik, kdy Star ukázal svůj ob divuhodn, oheň. Bič dotekl se jeho boku po prvé za celý den. Vyskočil v přod a hnalse k městu rychlostí blesku. Byl tu obvyklý hlouček nádražních zevlou nů. Pozornost jich byla upoutána dvěma jezdci říticimi se jako smršť. S účastí pozorovali zá- vod, když jeden z nich vykřikl: „He, prvý kůň, známý kůň Coberlya, ubíh pekelným tryskom.... druhý nemůže ho sti- hnouti... Kdo je to vlastně ten druhý? Ale, tu máš! To je šerif! Hrome, pronásleduje zlo děje koni! Počkej, padouchu, já ti zarazím Přiložil k líci karabinu, mezitím co jeho druzi řvali z plných plic: „Zloděj! Zloděj!“ Ve chvíli, kdy Waring, skloněn na šíj koně, přejížděl v plné rychlosti kolem nich, hro- madný výstřel pušek jej uvítal; koule hvizdly mu kolem uší, oniž ho která z nich zasáhla.
Joe Čivr
16 article
Šerif vrhl se do houfu, křiče: „Zadržte hlupáci! A nechle toho člověka dostihnouto vlaku! Všichni vypukli v smích a nyní, jsouce jati sympatií pro onoho neznámého, kterýž tak rychlo ujížděl ke svému cíli, nakláněli se přes ohiradu, odkudž mohli sledovati tuto jízdu o závod. Silnice táhla se rovně podél kolejí. Vlai získával v rychlosti každým otočením kola, ale Star též získával každým skokem. Publikum na nádraží dupalo nadšením. Dojede! oi — Nedojede! — Vyhrávál — Hurá Starovi! Dojede, dojede! Hurák Waring s utkvělými zraky a sevřenými zuby ujížděl zběsile. — Třicet stop! Diváci pozoro- vali tuto zoufalou jízdu! Dvacet stop! — Půda prehala pod báječným úsilím koně. — Deset stop! — A on ubíhal pořád. — Už není více, než pěť! Přibližoval se palec za palcem .. byl při samé trati. Pohnav koně ke kolejím, Wa- ring se naklonil, chopil rukama zábradlí, nad zvedl se v sodle, setřásl třmeny s nohou, a sko- čil na stupínek vlaku. Slabý ozvuk „Hurá““ do- lehl k němu z nádraží nyní již vzdáleného. Přijav lhostejně blahopřání cestujících svědků tohoto neobyčejného skutku, hotovil se Waring k odpočinku, když tu se někdo dotkl jeho ramene. Rychle se obrátil a spatřil kon- duktora. Pohled na zřízence připamatoval mu nutnost zaplatiti cestu; prohledal své kapsy.
Šerif Vyhrávát Star Půda Wa
17 article
leji. Jale nenalezl, nežli nůž a několik sirek. S hrůzou si vzpomněl, že zapomněl svůj váček v sedle. To bylo k zbláznění. Nezbývalo, než dáti se na milost i nemilost muži v modré uniformě. — Tento člověk poslouchá jeho omluvy s obliče- jem zatvrzelým, bez účasti. „Ztratím své místo, nechám-li vás cestovat bez lístku. Sestoupíte na příští stanici. Nejsme více než dest mil vzdálení od Empiru a nechal-l jste své peníze v sedle, najdete je brzy, ač ne- shrábl-li jich nikdo.“- Waring si zoufal. Takto byl by jeho šílený let zbytečným! Rozhodl se říci vše kondukto- rovi. Pošeptal mu několik slov a konečně uká- zal mu dopisnici. Muž podíval se na ni a vrátil ji, vzdychnuv „Vidim, že to musím nějak zaříditi. Ale vše, co mohu učiniti, jest, zaplatiti cestu ze své kapsy. Udělám to, vy mi pošlete peníze.““ Vytrhl lístek ze zápisníku, napsal naň svoje jméno s adresou, podal jej Waringovi s jizdnín lístkem a nedbaje díků, pokračoval v prohlížení lístků. Tento případ upamatoval Waringa, že po dobné překážky mohou se mu naskytnouti ještě v Denveru a on přemýšlel vážně o prostřodku jak dostati se z těchto nesnází. Když dojížděli k Table-Moutain, dospěl rozhodnutí: dopisnice ktera mi dosud tak dobře sloužila, neskončile zajisté ještě svého poslání. — Kola vozů te čila se ještě, když on již přešel velké nádraží Jeho těžké ostruhy zvučely o mramorové dlaž dice. Skočil do fiakru, dal se dovézti do jistéh obchodu, kde si vyžádal adresáře „7. rue Sud!“ vzkřikl na kočího, vstoupi znovu do kočáru. Dojev eíle, vyskočil v pod jezdu nádherné budovy a řekl vrátnému: „Přej si viděti pana Fostera. Mé jméno jest Waring Navštívenky s sebou nemám.
Waring Sud Foster Jal Vidim Denver
18 article
Sluha, vytušiv pod hrubým oděvem genlle mana, vyzval jej do salonu, pravě, že půjdes podívati, zdali pan Foster jest doma. Několik okamžíků na to objevil se pár domu, zosobnění finančníka, pohledu přísného a lstivého. „Co mohu pro vás učiniti, pane ... Wa ringu?“ zeptal se. „Pane Fostere, vy jale presidentem Národn banky denverské, která, myslím, jest v obchod ním spojení s druhou Národní bankou v Bo stonu? Pan Foster přisvědčil a Waring pokračoval, „Mám v bostonské bunce účet a přeji si, abyst mi vyplatil chek. Úřady jsou zavřeny, vím to ale i kdyby nebyly, nemám ani průkazů sv totožnosti. Rysy bankéřovy tváře se necitelně stábly Waring pokračoval: „Jest nanejvýš důležito abych odjel večerním expresním vlakemd Estu. Jinak bych se vám nebyl představil tako výmte nekorektním způsobem. „Na okamžik, pane Waringu. Odpusťte, ž vás přerušuji, ale ušetřím tím čas vám i sobě Jest mi zcela nemožno vyhověti vaší žádosti Telegrafujte svým bankéřům. „Byl by jeden den ztracen,“ namíll Warin s netrpělivostí, „a tomu právě se chci vyhnouti Jsem hotev zaplatiti vám jakoukoliv rozumnou sumu . „Zbytečno naléhati, pane Waringu; takový chvat . .. „O ten mi právě běží.“ A jal se vypravo- vati historii a dopisnicí a o svém úsilí dostat se ke vlaku. „Ukažte mi dopisnici,“ pravil bankéř a obdržev ji, zkoumal ji velmi zevrubně. „Odku povídáte, že to jest vzato?
Foster Waring Est Wa ring Národn banka
19 article
Obdržev odpověď, opustil místnost a z chvíli vrátil se, drže v ruce ohromný svazek nót, který položil na stůl. Obracel listy až k hle danému místu; pečlivě porovnával větu z dopis nice s větou v knize. Tu obrátiv se k mladému muži, pravil? „Dám vám, čeho žádáte, pane Waringu. Jest to arci dohodnutí čistě osobní, příčícíse každému způsobu obchodnímu, ale nemohu ode příti takovému volání. Ostatně jsem dosti dob fysiognom a cítím, že se nemýlím ve vaší po- čestnosti. Kolik chcete? „Sto dolarů mi postačí. „Vystavte si chek na 150, budete jich po třebovati, nechcete-li totiž cestovati v tomu obleku.“ Waring vyplnil papír a podal jej bankéřovi Tento podepsal druhý chek, znějící na týž obno a podal jej Waringovi, doloživ: „Můžete se zastaviti v bance Brown-Palace Budu telefonovati pokladníkovi, abyste nemě překážek. — Neděkujte mi, jsem šťasten, že jsem vám mohl pomoci a dal bych věru čtvrtinu všeho, co mám, abych byl na vašem místě. Jeho hlas se lehce chvěl. „Nuže, jděte! Šťast nou cestu a na shledanoul“ Waring skákaje sošel se schodů. Posledn překážka byla odstraněna. „K telegrafnímu úřadu!“ vzkřikl na k Nedlouho potom běželo po telegrafním drátě těchto několik slov: „Dopisnici obdržel Budu v Bostoně v pátek večer. Podívejle se- Sv. Lukáš, verš 13. — Johin. Když tu noc chicagský rychlík opouště Denver, John Talbot Waring čerstvě oholen oblečen dle nejposlednější módy stál na plošině Pullmanova vozu. Popěvuje si výňatek velikého oratoria „Vykupitel“, držel dopisnici v ruce n oči jeho zářily nevýslovným štěstím, an zpíva tato slova: člho
Waring Johin Talbot Waring Pullmanův Denver BrownPalace svazek . Lukáš
20 article
„Neb dítko se nám narodilo synem nás nebe obdařilo. V téže době, dvě míle odtud v Estu, tiskla mladá blodá žena telegram k svému srdci. Před ní ležela otevřená bihle. Jemně se obrátilaa dívala se na novou kolébku, šeptajíe „Tvé jméno budiž Jan.-
Jan Est
21 article Letní večer-
Letní večer- Na širé, jake dlaň se táhnoucí lučině po letuje houf sněhobílých racků a mozi nimi černá se menší dav vran svorně se splétajících do b lých křídel racků. Nebe je čistě modré a jenom na okraj vroubí celek malinké bělounké mráčky jako krajkovým okrajem. Na lučině je tráva v plné svěžesti a tisice malých mušek a broučků pohybuje se nad pestrou směsí barev květů a květin. Milenci kráčejí bílou cestičkou, zcela blízko u sebe, k lesu. Mladá dívka mi rozevřen, krvavě červený slunník a její průvodčí právě sňal žlutý slaměnák s hlavy, aby se jím trochu cchladil. Siunce dosud s nezmenšenou silou svítí a bodá dokola, jakoby nemělo ani chuti skrýti ze za malou oponou modrých hor. Letní večer se však pomalu blíží a celá nádhera barev se počíná objevovati v krajině. Oranžová barva, podivná to předzvěst západu, kreslí se již polehounku na kraji bílé cesty. V popředí koruny obrovských dubů zahalují se do podivné svítivosti a docela vzadu problý- skává stříbrná plocha široširého rybníka.
22 article
Jsme v třeboňské krajině. Třeboň má kouzlo přímoří a nádheru alpských krajinek za letních večerů. Kdo kráčel podél výšiny u K - pečku stále podle železniční trati, jistě pociti dojem, že nalézá se někde v krajině Alp. Je tu dokola bohatá zeleň lučin, na nichž se pasou stáda krav, je u mnoho lesa a mneho vůně, která táhne je krajinou jako zdravý po- libek jásajícího léta. A docela vzadu vystupuje jezerní krajina, jako ze země. Obrovská plocha rybníka blyšti se před zrakem, obrovské to rozložené zreadl, a na něm pobybují se malinké vlnky, jež vítr přenáší z jednoho břehu k druhému. A právě, když takov, letní večer se rozpro- stírá nad krajinou, je třeboňská krajina pohád- kově krásná. To ticho Jokola neruší ani ta nejmenší stopa neklidu. Je tu posvátné ticho alpských hor a je tu vůně alpských i šumavských lesů. A když bílý měsie dívá se někdy s modréhe nebe do tiché krajiny, zableskne se hladina ryb- níka ve stříbře. A takový letní večer bývá nejkrásnější . .. Krásnější než z jara, poněvadž tu zbývá nád- hera květů a zeleně, když již v jiných krajinách všecko odkvetlo a zoleň lučin sežloutla . Adolf Brabee.
Brabee Třeboň Alpy
23 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Viklngský hrob ve Francii. Kdežto posud na- lézány hreby Vikingů s charakteristickými nornan- skými loděmi jen v Norsku, dochází nyní z Franci zpráva, že na ostrově Grolxu nedaleko města Lorl- entu na jižním pobřeží breloňském byl rovn?ž nale- zen typický lodní hrob skandinavský. Francouzsk archaeologická komise soudí, že jest z deválého sto- lett. Bylo vykopáno mnoho zajímavých předměti zejména zbytky lod, opálené lidské a zvílecí kosti. bronzové nádoby, štíly, meče, kopí, šípy, zlaté prsle- ny, sedla, ostruhy, železné nástroje a náčiní z bron zu, cínu a olova. Když roku 889 byl upuštěno od po- kusu dobytí Paříže, táhlo velké normanské vojsk na jih a když se zmocnilo St. Loe v nynější Nor- mand, vtrhlo do Bretoňska, kdež proniklo až n jižní pobřeží. Zatím sjednotila se posud nesverná bretoňská knížata proli cizím dobyvajelům a porazil je v bitvě na hlavu, takže prý se z 15.000 Viking jen 400 dostalo nazpět ke svým lodím. Jeden z pad- lých vikingských knížat byl pak asi krajany svými pohřben dle nerčického zvyku se svou lodí a zbra- němi na ostrově Groixu. Nález tento budí ovšem vel- ký zájem a zvláště ve Skandinavii očekávají s napje- tím dalši vědecké výsledky. Poněvadž Franc ouzová nemohou býti specialisty v oboru nordické archaec- togie, odebral se do Bretoňska prol. Gustavson z uni- versty v Kristianii, jenž před několika lety. řidil vy- kopávky proslulé vikingské lodi u Osebergu. Nejdů- ležitějším úkolem bude vyšetřiti, byl-li tu pohřben norsky nebo dánský Viking, což snad přispěje k roz- řešení velmi sporné otázky, zdali na založení nor- manské říše měli větší účastenství Norové nebo Danové.
Viking Stanislav Loe Franc Noro Dano Francie Norsko Pearl Paříž Kristiania u Oseberg
24 article
— Svoli Hedin. Švédský učenec dr. Gunnar An- dersen píše v „Dagens Nyheter“: Poslední dopis He- dinův býl zaslán z krajiny u Gartoku dne 5. pro- since 1907. Tehdy zamýšlel odebrati se do Kotau Vzdálenost mezi Gartokem a Kolau činí asi 700 kilo- metrů a proto není pochyby, že muž zkušeností He- dinových by tam již dvno byl dorazil a zprávy o zdaru jeho plánu byly by dávno došly do jeho do- mova, To bylo by se stalo i tehdy, kdyby se byl obrátil na západ od Kašmíru. Zbývá jedy jediná domněnka, že karavanu stihlo nějaké neštěstí, nebo že se dala jiným směrem a doslala se do velkého. neznámého území severovýchodního Tibetu. Že by Hedin a jeho průvodci byli Tibeťany porubáni, není pravdě pedobno, neboť jednak byl Hedin v těchto krajích dobře znám, jednak má vláda na obyvatel- stvo áplný vliv a učinila s dřívějšími pokusy, odstra- niti dotěrné badalele, velmi smutné zkušenosti, tak- že by se sotva chtěla vydali novým nepříjemnostem.
Svoli Hedin doktor Gunnar Hedin Tibeťan He Dagen Nyheter Hedinův
25 article
Nebezpečí, že by výprava mohla podlehnouti drsné- mu zimnímu podnehí, není také velké, neboť Ie- dinevy těžce nabyté zkušenosti jej poučily, aby b vždy připraven také na měnivé klimatické poměr Naproti tomu jest velmi možno, že Hedin, selkal l se při provádění svého úmyslu, proniknouti na vý- chol, s přílišnými obtižemi, použil příležitosti, vy- hledati „bílé skvrny“ v severním Tibetu. Je-li tomu tak, rak nelze vůbec odhadnouti, kdy může od něho dojili zpráva do civilisovaného svěla. Může to (rvati půl roku i déle.“ Dle názoru dra. Andersana není ještě důvodu k vážným obavám o osud odvážného badatel = Sesazený král mody. Hvězda krále Eduarda jako vládce v říši mody pohasíná! Zaměstnává svět tolik svým diplomatickým uměním, že se novinkám jeho garderoby již nevěnuje taková pozornost jako dříve. Cambon nazval krále Eduarda největším di- plomatem světa, za to však nepřísluší mu již tilul krále medy. Dokazuje to nejlépe následující připad Král Edvard přišel na zahradní slavnost v černém kabátě, černých kalholách, zelené vestě a se zelenou kravatou, zdobenou šeříkovým vzorkem i se zeleným karafiátem v knollikové dírce. Minul týden i druhý týden a posud ještě anglická společnost novou modu nepřijala. Konečně zpozoroval to sám král.
Hedin Eduard Cambon Eduard velký Edvard nova modus
26 article
„Myslíte, že černý oděv se zelenou veslou a kravalou není krásný?“ otázal se jistého aristo- krata. „Zajisté, sire,“ odvětil dvořan. „Proč to tedy nikdo nenosí?“ — „Poněvadž se nikdo neodvážil vzíti Vašemu Veličenstvu monopol,“ zněla odpověd- Se slovy: „Posud takovou šelrnost ke mně neměli, král rozmrzen odešel. Tento obrat nenastal ovšem náhle, nýbrž byl ponenáhlu připravován. Pokud byl moda úplně závislá na králi Eduardovi, dleli kresliči velkých mezinárodních modních závodů v Londýně a oznamovali svým závodům každou novolu, klerou král zavedl. Tak vycházely nejnovější mody nejen v Londýně, nýbrž byly současně vylvořeny také v Paříži a v Berlíně, čímž se anglické firmy cílily ve svém vývozu poškozeny. Nyní triumfují pařížské firmy, neboť „de roi est mort, vive le roi!“ při čemž se „vive“ vztahuje na vévodu Orleanského. Jeho sláva jako hrdiny mody byla králem Eduardem za- stíněna, ten nyní padl a Francouzí dávají přednost krajanu před anglickými kresliči. = Laciná žena. Egyplský khedive, jenž právě dli na návštěvě v Londýně, má velmi krásnou a při tom lacinou ženu. Khedive nemá žádného haremu. jako třaba turecký sultán. Mohamedá nské nábožen- ství dovoluje mu sice míti čtyři ženy, ale Abbas II. spokojuje se stejně jako jeho otec s jednou. Chot jeho byla dííve čerkesskou otrokyní a matka khedi- vova koupila ji pro její neobyčejnou krásu od ji- stého tureckého puše za necelých 1600 korun. KKhe- dive, jenž má pět roztomilých dcer a jednoho s ena, prý svou choť zbožňuje. en a vbee
Eduard Orleanský Londýn Paříž Berlín