1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 8. srpna 1903.
Praha
4
article
Ka ranní a udpol. Histy
pledj láeí se
v Praze v abininlež rae
sa ktě sle
.... k z
na čivet. Iiela
s draji donáškou
na mnře
na okleta. . 7 k č0rh
ve lác: 2 K t0h
na měsíce . . .
Toštouí
n miste
ni
ns čtvrt lela
s dvají zisilkou
ns niěate . . . .
n r lt . . . .1 k s
Praha
5
article
Připravujme se na rozhodnutí!
Připravujme se na rozhodnutí!
Události uherské pokračují urychleným
tempem, hr. Khuen Hederváry navrhne či již
navrhl, dle souhlasných zpráv, za nynějšího
svého pobytu v Išlu odstoupení svého
kabinetu, aby se umožnilo východiště ze
zmatků historií podplácení opposičních poslanců
jen ještě pevněji zadrhnutých, a tak panuje
všeobecný pocít, že za nedlouho dojde na vážná
rozhodnutí v Išlu, jež se asi dotknou i. posa-
vadního poměru obou polovin soustátí.
Vážnost situace, jež nadchází, proniká od
delší doby do všech kruhů, a nedávno upozor-
nili jsme tuto na výzvu klerikálního listu
štyrsko-hradeckého, aby strana, k níž se hlásí
nedala se překvapiti událostmi. Události tyto
mohou býti směru dvojího: buď se přistoupí
zásadě na stanovisko maďarské i ohledně armády
anebo stane se pokus, zmoci hnutí maďarsk
prostředky mimořádnými. Pro první směrse
vyslovil, jak známo, orgán blízký zahraničnému
ministerstvu, pro druhý list předsedovi minister
stva dru. Körbrovi přisluhující.
Věci povšimli si konečně i v kruzích kon-
servativní šlechly, a zdejší »Politik« uveřejnil
v posledních dnech tři statě, dva články » Re-
spice finem« jakožto »hlas konservativce«
projev vynikajícího člena panské sněmovny
»K pokusu o uzdravení monarchie«, jež se
vesměs snaží — napomoci řešení ve smyslu —
velkorakouském, či správněji řečeno
starorakouském.
Oba politikové konservativní shledávají, že
jediným spolehlivým prostředkem jest zachování
posavadní jednoty armádní s německým du-
chem, a snaží se tuto svou myšlenku vydávati za
společný cíl všech v soustátí odstrčený ch
národů.
Išlu
Khuen Hedervára
panská sněmovna
6
article
Národu našemu hledí se zavděčiti autor
článku »Respice finem« srovnáním stanoviska
kruhů vojenských ke hlášení se českých vojínů
slůvkem »Zde« a k nynějšímu stavu »národ-
ních« požadavků maďarských v uherské části
armády, i volá »staré statečné »sekáče«, aby
ujali se slova, dokud jsou ještě »společní«
Leká se přilišné povolnosti ve věcech vojen-
ských, a domnívá se, že by předseda minister
stva dr. Körber, kdyby rozhodně promluvil, mě
na své straně všecky strany, celou zem i oppo
sici. Kdyby bylo nezbyti, nechť se sáhne s plnou
odvahou k mimořádným prostředkům moci
Při tom nelíbí se mu součinnos
všech činitelů v Uhrách, a vyslovuje
domněnku, že by federalismus, upravený dl
potřeb moderního života, byl nevedi do takove
tísně jako dualismus.
Člen panské sněmovny pak doporučuje utvo
ření ligy všech vlastenců a mobilisaci duchů ve
smyslu velkorakouském, aby odstředivé snahy
byly zváženy Čechy, Slováky, Poláky, Slovinei
a Chorváty, a doufá, že by zavedení v šeobee-
ného hlasovacího práva i u Němeů
Maďarů, Vlachů, jakož i Rumunů, Rusů a Srb
opatřilo převážnou většinu pro myšlénku velko-
rakouskou.
Taková jest asi podstata projevů, opětovan
námi tuto stručně, ale přece dosti obsažně, aby
čtenář mohl správný smysl jejich postihnouti.
Hlavní, oč oběma konservativním polítikům
jde, jest zachování posavadní jednoty armádnía
pomocí její dospěti k nové jednotě říše. Než
o těchto dvou otázkách promiuvíme, doikneme
se obalu, v němž jsou veřejnosti podány.
doktor
Körber
Čecho
Slovák
Polák
Chorvat
Maďar
Vlach
Rumun
Srb
Uhry
panská sněmovna
7
article
Do obalu toho náleží jednak zjednati pomocí
národnosti uherských protiváhu proti Maďarům,
jednak nadehnouti pro vylčený cíl odstrčen
národy v této polovině říše. Co se týče prvého.
nepokládáme videňské politické umění, kteréž
r. 1867 vědomě a zúmyslně národnosti vydalo
nadvládě maďarské za dosti upřímné, aby opravdu
nápravu zjednalo, a za ochotné to učiniti. Vídeň-
ská politika má vyslovený ráz německý, to patrno
i z postavení jejího ve trojspolku, i ze středo-
evropské politiky obchodní a hospodářské a jak
zprávy o protestu proti zvolení Rampolly za pa-
peže na novo dosvědčují i z politiky církevní.
Jak přesvědčí Vídeň nejen národnosti v Uhrách,
ale i Maďary samy, že její nynější volání po jed-
notě armády a státu není než prostředkem upev-
niti středoevropskou posicí Němců i v Uhrách?
Či snad národnosti uherské nevidí, jak se vede
nám Čechům v kraji smíšeném, jak na Moravě.
jak ve Slezsku, jak Slovincům atd., a nepozo-
rují, jak u nás se utahují německé svorníky ve
všech úřadech i za cenu nepravidelného postupu
u soudů?
Konservativní politik dále vytýká jakožto zl
součinnost všech politiekých činitelů v Uhrách;
není-liž to přímo zvrácení všech ústavních zásad
a nevyslovil-li tím konservativní politik zdreující
odsouzení — vlastního různění od zájmů národa
českého? Býti vždy takové součinnosti u nás, kde
by mohl již státi náš národ?
Vestigia terrent — stopy jaké zů-
stavuje po sobě politika vídeňská a různění kon-
servativců u nás, budou vždy výstrahou i pro od-
strčené národnosti uherské.
Maďar
Němec
Čecho
Slovinec
Vídeň
Uhry
Morava
Slezsko
8
article
Jim kyne mnohem více nadějí, že spíše do-
mohou se snesitelného postavení z obrany Ma-
darů proti postupu němectví na Východ, než
když tomu postupu podají pomocnou ruku. A kon-
servativní politik také zapomněl podati důkaz.
že vídeňská politika není předvojem politiky
středoevropské koalice při postupu na Východ,
ač s ním jinak úplně souhlasíme, když praví, že
Čechůma Uhrůmjestnapjati všech
sil, aby se ubránili mohutnému nátlaku ze Z-
padu, který stále poros te.
Proti tomu nalézti lze prostředků jen ve
smírném uspořádání poměrů, jen ve spravedlivé
a upřímné podpoře všech národů soustátí rakou-
ského, tlakem ze západu ohrožených.
Ale politice konservativní nedostávalo se
v čas porozumění pro tuto potřebu společné obra-
ny Čechů a Uhrů, a rovněž se jí nedostávalo tu-
hosti, vytrvalosti a energie v boji za myšlenk
federalismu a rovného práva všech národů; slo-
vem ona nedovedla zachovati takovou součinnost
všech politických činitelů, aby vytvořila tlak
tísně, aby vehnala německou a němčící Vídeň
v náladu rozumné povolnosti, jak to dovedou i
„konservativci“ v Uhrách!
Proto by asi málo působila sebe rozhodnější
řeč předsedy ministerstva dra. Körbra na od-
strčené národy, kteří za pomoc, vždy ochotně po-
skytovanou Vídni, ocili se v postavení, jež i kon-
servativní politik nucen je poznamenati jakožto
odstrčené.
Jakákoliv součinnost předpokládá nápravu
tohoto odstrčení, jehož se dostalo v posled-
ních letech zvláště hojně rovnému právu našeho
jazyka. Všeobecné hlasování, jakožto výpomo
v posledním okamžiku připomíná v ústech vyni-
kajícího člena panské sněmovny až přiliš —
květnovou konstituci, k níž se odhodlala aristo-
kracie polská — před samým rozdělením „Řeči
pospolité“.
Jim
Čechůma
Čecho
Ma
Vídeň
Uhry
panská sněmovna
9
article
A nyní k vlastní myšlence záchrany. My
nesdílíme názor o velkorakouské či starorakousko
jednotě soustátí, protože tato idea se stala vlastně
prazdrojem všech nesnází, porušivši poprvé hi-
storické individuality státní, dualism jest jen plo
dem této původní, neudržitelné idey. Tato staro
rakouská centralisace osvědčila se neméně osud
nou, než stav dualismem nyni přivoděný. Ná
prava může tedy vzejíti jen umožněním novéh
vývoje státních a národních individualit, a tíms
zvýší spolu obranná síla a energie všeho soustáti
Němectví, jakožto jednotící tmel, svou úlohu již
schrálo — a prohrálo. Dnes je řadí sám konser
vativní hlas v „Politice“ mezi živly odstředivé
irredentistické.
Proto nemůže zůstati nezměněno ani jeho
postavení v armádě, a proto jest též neudrži-
telná posavadní jednota armádní, v
smyslu starorakouském, německém. Nynější a
máda již dávno není tím, čím byla v době ab
solutismu. Ona jest dnes v pravém slova smyslu
souborem národů ve zbrani, a může se
udržeti na výši moderních armád jen když v lůno
svém poskytne náležitý prostor k největšímu
rozvoji individuální síly, podmíněné rázovitost
národní. Německá uniformita posavadní obětuje
tuto vzácnou sílu národních schopností za vnější
zdánlivou jednotnost armády, a ztrácí ve výchově
vojenské nejen tuto nenahraditelnou mravní sílu,
imponderabilie, jak říkal v obdobných okolno-
stech Bismark, a ztrácí i vzácný čas vtloukáním
německých zkomolenin, kdežto by jej jinak vě-
novati mohla odborně vojenské výchově a vzdě-
lání. Zavedením dvojleté branné povinnosti stanou
se tyto vady ještě citelnější a vážnější. Možno-liž
za takových okolností opravdově za to míti, že
jedině armáda může duchem svým zkameněti ve
formách doby vojsk státu absolutistického?
10
article
Končíme slovy štyrsko-hradeckého „Volks-
blattu“, tal. blízkého politikům konservativním,
jenž dnes pravi vzhledem k Uhrám: „Otázkou
jest pouze, jak dlouho se ještě bude odkládat
okamžik rozhodnutí neudržítelného poměru k této
polovině říše; dle toho se zařídí cena, za nižse
hodlá v Uhrách zjednati mír. Zda „dříve či po-
zději“ přijde úplné osamostatnění Uher ve smysl
řeči hr. Apponyie, to nesmí již vymizeti z vě
domí naší politiky a musí býti vodítkem našich
příprav pro rozhodnutí.
Pověděli jsme již na tomto místě, že při
pravy české politiky musí se nésti za urči
tějším vyjádřením státní individuality zemí če-
ských v bezejmenném útvaru zemí na radě řišské
zastoupených. Cíl ten stojí za to, aby všichni
političtí činitelé u nás vytvořili takovou tísnivou
situaci, jakou si přeje míti Vídeň, než se odhodl
— k rozhodnutí. Politika jest přece uměním,
uplatniti vlastní síly dle daných poměrů. Pro
bychom jen my Čechové měli toho pravidla ke
stálé a na dále snad nenapravitelné své škod
nedbati?
Uher
Čecho
Uhry
Vídeň
11
title
Sjezd českého učitelstva
a přátel školství.
12
article
Representační den sjezdu.
Representační den sjezdu.
Bylo-li kdy slovo representační v pra
vém slova smyslu vystiženo velkolepým zastou
pením té které korporace před veřejností — pak
tomu dojista bylo tak včera, v hlavní den sjezdu
českého učitelstva a přátel školství. Známe pře
dobře prostory velké dvorany žofínské a cho
váme v paměti účastenství nesčelných schůzí
13
article
sjezdů, ale tak imposantní počet hlav snad jen
za dnů sletu všesokolského tísnil se v prostor-
ném sále a na galeriích. Jak již podotčena na
tři tisíce učitelů a učitelek sjelo se do Prahy.
nikoliv snad za zábavou a seznámením, nýbržv
prvé řadě ku práci kulturní, k vybudování kul-
turního a školského programu, za
loženého na zásadách čistě demokratických, ná
rodních. Přípravné práce v sekcích s rozmyšle
ností a důkladností vedené, byly včerejšího rána
dokončeny a na hlavní schůzi sjezdu, který za
hájen byl o 11. hodině dopoledne přijaty jedno-
myslně, po předchozím probrání celého ela
berátu.
Průběh sjezdu.
První, kdo slova se ujal, byl posl. Černý
který vřele a vhodně před zahájením sjezdového
jednání, ve chvíli radostné vzpomenul i stínů
jež dolehly v kraje českého jihu pohromami ži-
velními a vyzval přítomné, aby sbírkou, ad ho
uspořádanou, přispěli ubohým postiženým. Jeho
stručná, ale místná přímluva vzbudila bouři po-
tlesku a neminula se účinkem. Po něm slovo
převzal předseda sjezdového komitétu, učitel
B. Skála a uvítal shromáždění následujícími
slovy: „Dostalo se mi vzáené eti, uvítati jménem
přípravného výboru sjezdového účastníky 11.
sjezdu učitelstva českého a přátel školství. Před
zraky celé veřejnosti vystupuje učitelstvo, sdru-
žené v Z. Ú. S., aby manifestovalo své cíle a
snahy promyšleným a v sekcích zpracovaným
programem, jenž má býti základem pro další
práci. Učitelstvo vyřizuje své názory, jež chce
za součinnosti celého národa uvésti v život.
Praha
14
article
Proto pozvalo ke svému sjezdu mimo členstvo
všecky vlivné činitele, korporace, známé přátele
své, zkrátka, představitele celého národa, aby
brali podílu na osvětné práci učitelstva, jež m
na zřeteli jedině prospěch národa. Pozvali jsme
i všechny spřátelené organisace učitelské z ce-
lého Předlitavska, aby podporovaly nás v důle-
žité práci. Vyzvání naše setkalo se s výsledkem
netušeným. Na tři tisíce kollegů se sešlo, aby
manifestovalo, že jim leží na srdci pokroka
lepší budoucnost lidu českoslovanského, řady
přátel, již se dostavili, aby projevili, byť jen
sporadicky, přece, doufám, vřelé účastenství na
našem díle. Jest mi milou povinností, tyto
přátele učitelstva i školství vřele uvítati. Vítám
zejmena srdečně p. dra. Vladimíra Srba, sta-
restu král. hlav. města Prahy (Bouřlivý potlesk)
a protektora sjezdu.
Kůlturní a školský program náš vybudován
jest na základě čistě autonomním. Ve školstv
pražském vidím tento požadavek, vtělený ve sku-
tek a v osobě sama pana starosty příklad, jak
v pravdě osvícená intelligentní autonomie může
školství naše povznést. (Výborně.) Vítám slovut
ného pana starostu i jako člena zemské školní
rady, nejvyššího našeho zemského úřadu škol
ního a doufám zajisté s vámi všemi, že osvědče
nou přízeň svou ke škole a učitelstvu projev
i tím, když tomuto kompelentnímu úřaduz
vlastního názoru bude referovat o našich cílech
a vlivu svého užije k tomu, aby na těchto mí
stech snahy oceněny a podporovány byly.
Vitám i druhého zástupce rady král. hlav
města Prahy p. ředitele Jos. Raší na.
Vítám srdečně i velectěné pány zástupe
ostatních korporací, z nichž vzácnou přitom-
ností sjezd náš poctili pp. za výkonný výbor nár
strany svobodomyslné posl. Jos. Anýž, dr
Herold, Ervín Špindler, Josef Soko
a posl. K ar bu s, za výbor nár. strany pokro
Srba
Kůlturní
Anýž
Herold
Špindler
Soko
Předlitavsko
Praha
Jos
národní strana
16
article
kové dr. Antonín Hajn a Joklík, za českou
universitu dr. Drtina, za výkonný výbor strany
státoprávní dr. Baxa, za výkonný výbor strany
lidové dr. Herben a red. Jung, za výkonní
výbor národní strany sociální red. J. Pichl, za
Českou Obec Sokolskou br. Klenka, za Zem-
skou jednotu řemeslnickou posl. Kratochi víl,
za stranu agrární posl. Kubr, za Zemskou jed-
netu hasičskou Jindra, Michálek a
Seidl, za Národní jednotu pošumavskoup.
Netušil, řed. hasíčského sboru Vejdělek
a j. v.
Doufám, že se všeobecným souhlasem všech
kollegů mohu k nim vznésti snažnou žádost, aby
laskavě přízeň nám zachovali a svorně s námí
pracovali na kulturním díle osamostatnění, pro-
spěchu a blaha školy. Vítám srdečně i zástupee
spřátelených korporací: za Ústřední jednotu uči-
telskou na Moravě předsedu Josefa Ulehlu,
Bašného a Havlíka, za Ú. S. Č. učitelstva
ve Slezsku pp. Šimoše a Němce. Dále z
školu „Komenský“ p. Ludvíčka z Vídně
zástupkyně Jednoty učitelek slč. Šollaro vu
a Pobudovu. Konečně vítám nesčelné řady
kollegů, kterých prosím, aby s celou agilností
věnovali se další práci za pochopením a realiso-
váním navrženého dnes díla. Nechť každá ves-
nička po celé vlasti je jednou z jisker, z nichž
z každé vzplane pochodeň osvěly a z této pak
národní posílení a osvobození. (Výborně!)
Sjezd zahájil předseda p. Rašin témito
slovy: Pokládám si za čest, že mohu zahájiti
representační schůzi pracovního sjezdu českého
národního učitelstva. Celý národ českoslovanský,
bez rozdílu stavu a politických stran, očekává
výsledky našeho jednání. Ty stavy a ty strany,
které to míní s pokrokem lidové kultury upřímně,
zajisté vyslaly své nejlepší pracovníky, jednak
aby se informovali o snahách organisovaného če-
ského učitelstva, jednak aby také přičinili
platně k dílu, jež za úkol jsme si vytkli.
doktor
Hajn
Joklík
Drtina
Baxa
Herben
Jung
J Pichl
Michálek
Seidl
Vejdělek
Ulehla
Bašný
Havlík
Šimoš
Němec
Komenský
Ludvíček
Pobudův
Morava
Slezsko
Vídeň
strana lidový doktor
národní strana sociální redakce
17
article
Česká veřejnost bude pozorovati i posuzo-
vati upřímné snahy učitelstva po zvelebení české
školy a snahy o zvýšení osvěty lidové, s jejímž
zvýšením ruku v ruce kráčí větší zdatnost vý-
robní, podklad to většího blahobytu lidu. Práce
tohoto sjezdu musí vyvrátiti všecko očerňování
učitelstva při jeho domahání se o zlepšení trud-
ných, hmotných poměrů; neboť české učitelstvo
dokazuje, že sotva částečně uleveno bylo jeho
nesnesitelným, tíživým poměrům hmotným. Ono
provádí těžký úkol vybudování kulturního pro-
gramu lidu českého, aby nejen učitelstvo, ale
všecky stavy a strany v národě ujasnily si, čeho
v zájmu lidu nutně jest se nám domáhatia
k čemu, byť dělila nás i různá přesvědčení stran-
nická, musí všichni pokrokoví a svobodomyslnt
lidé v každé době a při každé příležitosti praco-
vati. Pravdou vždycky zůstane, že počtem mal
národové mají za nynějších osvětových poměrů
jen tenkráte postavení obtížné, když nesnažíse
veškerým úsilím nahraditi to, co jim na počtu
chybí — jakostí, zvýšenou intelligencí všech
svých příslušníků.
Z důvodů této pravdy appelluji na každého
pokrokového a svobodomyslného českého člo-
věka, aby bez upjatosti, bez podezírání pohlíže
na vznešené snahy českého učitelstva a ty přátele
českého lidu a jeho mluvčí ze řad neučitelů,
kteří svými bohatými a vzáenými zkušenostmi
vědomostmi ke zdokonalení díla našeho se při-
činili, snažně žádám, aby vlivem svým v kruhu
své působnosti pracovali, by dílo naše, dílo čino-
rodého života schopné, nezaniklo, aby snesené
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze života hamoristy.
Ke stolelým narozeninám Rubešovým*) vzpo
míná Karel Zástěra.
Rubeš nebyl ještě ve Skutči a již kolovaly
městem rozmarné drobnosti že živola proslulého
již tehdy humoristy. Mnohý se dokonce chlubil,
že s Rubešem v Praze mluvíval. Mnohé ovšem
věděli a mohli vypravovati svým rodákům
zajímavém auloru Antonín Rybička Skulečský
nebo bratří dr. Jan a František Melicharovi,
sami mužové literárně i společensky vynikající.
Arci na počátku let čtyřicátých nebylo u lidu
ještě mnoho porozumění pro otázky literární.
Léta minula. F. J. Rubeš jako soudní
úřadník byl přeložen do Skutče. Literárnich
přátel, kteří zprávu byli by mohli v plném
významu oceniti, bylo v městečku málo, za to
ale způsobila značné vzrušení v nejedné rodině,
kde nejméně jedna dcera byla na provdání,
neboť se ihned rychlosti blesku rozneslo, že
Rubeš je starý mládenec, ještě ani čtyřicátník,
tedy muž v nejkrásnějším věku a se zabezpe-
čenou budoueností! Že byl ke všemu také
»slavný básník a veselý společník« přijato n
vědomí jako podrobnost, která nemůže škodit.
Maminky hned osnovaly plány, jak by nej
snadněji »pána« ulovily. Co doposud zatajo
váno — výše toho kterého věna a hojnost vý
bavy — stalo se pojednou veřejným tajemstvím.
Rubešův
Zástěra
Rubeš
Rybička
doktor
Jan
František Melichar
F J Rubeš
Skuteč
Praha
Skulečský
19
article
Šireno pod rukou, že ta ona slečna dcera do-
stane »věrtel«, ba i více »lážových« (tolarů)
nebo dvacetníků; tolik a tolik peřin samým
»prachem« naplněných a »svrchnice« delší šesti
loktů, kolik truhel jemného plátna, kanafasu atd
Matinky se tužily, aby jedna druhou předstihla
Mnohý tatínek ovšem vrtěl povážlivě hlavou
zdálo se mu věno vzhledem na počet členo
rodiny příliš vysoké. Leč proti rozhodnutí ho-
spodyňky-matky nebylo odvolání.
Nadešel den přijezdu znamenitého, horečně
očekávaného muže. Hodina příjezdu byla známa.
dostavník z Chrudimi, jediné silniční spojení
města s okolím, nikdy se neopozdil. Nebylo
divu, že maminky a dcerušky »v pucu« už
»hezky brzo« před určitou hodinou procházely
*) Oslava dne 9. a 10. t. m. ve Skutči.
se po náměstí. Znaleům místních poměrů mohlo
býti leda nápadno, že při této »promenádě«
zpřátelené rodiny navzájem spíše se sobě vyhý-
baly, než se vyhledávaly, dobré přítelkyně náhle
se v sokyně měnily, každá maminka měla
v úmyslu ženicha jen pro svoji dceru uloviti.
I nám chlapeům — nejvýše třináctiletým vý-
rostkům — byla ta chladná napjatost jinak do-
brých přítelek zjevna. Pobihali jsme od jedné
ke druhé a vyřizovali: »Tetičko A. máte tamhle
k tetičce B...« Za odměnu padl mnohý »za-
tracený uličník«, což nám však pro budoucnost
neuškodilo.
Chrudim
Skuteč
20
article
Valný sněm »slabého« pohlaví na skuteč
ském náměstí začínal už dlouhým čekáním být
nevrlý, projevována už hlasitě chuť »rozejíti se«
Na skutek však nedocházelo, protože žádná ma-
minka nechtěla býti první. Konečně se rozlehlo
spasné »už jede!«. Jako na povel seřadilo se
vedle sebe svorně, co bylo rozhněváno: dce-
rušky v první řadě, za nimi v druhé maminky-
Dostavník zastavil před sochou proti domu č. 144
Než se kočí přitočil, aby cestujícímu dvéře drko-
tavého vězení olevřel, vykoukl Rubeš okénkem
černožlutého povozu a v tváři jeho zračilo se
příjemné překvapení z neočekávaného uvítání.
Právě ve chvili, kdy obličej vzácného příchozího
objevil se v okénku povozu, ať náhodou neb
úmyslně, byla jedna ze zvědavých krásotinek
nucena použiti kapesního šátku. Sokyně sou-
sedky svedeny pohybem a jinak si ho vysvětlu-
jíce, jaly se róvněž jemné svoje bílé šátečky
vytahovati a bezděčně jimi mávati. Paníma-
minky, rozumí se, se zúčastnily. Zkrátka »slavný
spisovatel« z velkého města nic zlého netušíe
nemohl si lichotivějšího přijetí ani přáti.
Dviřka dostavníku konečně otevřena a z nitra
staromodní archy opatrně v jakémsi cestovním
obleku zaobalena klubala se na světlo světa po-
stava muže, jenž ucitiv pod nohama pevnou
půdu, vlídně se klaněl ke shromáždění nadšených
svých ctitelek, a pak pozvolna nastoupil cestu
po hrbolovitém náměstí ke svému bytu. Za Ru-
bešem kráčela starostlivá máť básníkova se svým
vnukem Karlem, Rubešovým synovcem. Byla to
vlastně humoreska, jejiž hrdinou stal se autor
tolika veselých »cestovních přihod«, leč humo-
reska, která ovšem zůstala v péře, protože autor
svého »hrdinství« si nebyl ani vědom.
Shromážděně krasolinky a jich maminky
hned po odbytém výstupu neodolaly dáti výran
Rubeš
Karel
Rubešův
21
article
svému zjevnému sklamání. »Pan adjunkt v nej
lepším mužném věku« a zatím pán, který právě
z vozu byl vystoupil, byl již obslárlého vzezření
zjevně chorobou stižený muž. A z děvčátel
každá ještě před chvílí viděla se v duchu »pan
adjunktovou«. Paňmatinky nabyvše přesvědčeni
že chorý muž sebe skvělejšího postavení za
ženicha se nehodí, rychle se mezi sebou zase
udobřily a staré přátelství zatlačilo již již se na
povrch deroucí závisť. Až později ve společnosti,
již každovečerně navštěvoval, dozvěděl se autor
»Pana amanuensisa« příležitostně, že tenkrát ono
slavné uvítání, na němž si chtěl nemálo zaklá
dati, neplatilo literátu, nýbrž — starému mlá-
denci a výhodnému »kandidátu ženitby«. Rubes
nebral to »vylržení z libého sna« ovšem tuze
tragicky, jak svědčily štiplavé poznámky, jimiž
sdělení doprovázel. Humoresku o tom nenapsal,
ale veselá deklamovánka kolovala městem »o tom
velkém uvítání«, z níž nějaký verš octl se do
konce na »pamětní tabuli« v hostinci »U Lu
káše«, nyní hötelu »U zlaté ryby«. Tabulo,
vlastně stůl, u něhož Rubeš každého večera
sedával, nebyla tehdy barvou natřena, nýbrž
prvotně bílá jako padlý sníh, však během doby
nejen maliřským nátěrem všemistra Času, nýbrž
i všelikými klikyháky uměleckých ochotníků po-
čmáraná, dávno své původní bělosti pozbyla.
Hostinskému Rybičkovi nebylo ani k nej-
větším svátkům dovoleno, aby dal tabuli »vy
drhnouli«. V takovém stavu zachována tabule
až do roku 1862. Při velkém požáru téhož
roku vyhořel hostinec »u Lukáše«, ale »Rubešův
stůl« ušel zkáze. Teprve při novoslavbě ho-
stince, za nepřítomnosti hostinského propad
zkáze, či vlastně jen »literárně-umělecký« jeho
povrch, neboť stůl proti zjevné vůli majitele
přebarven. Chová prý se do dnes v nalévárně
hotelu »U zlaté ryby«, tak mne ujištěno mist
ními znalci poměrů.
adjunktův
káš
Rubeš
Rybička
Lukáš
Rubešův
22
article
Jisto je, když autor »Pana amanuensisee
r. 1851 do Skutče přišel, nebyl už svěží, bou-
řím vzdorující dub, ale už slabá, větrem živola
zlomená květina. Při svoji churavosti však
vzdor hnátolomné cestě v dostavnících byl přece
již druhého dne po svém přijezdu u svého
úřadního stolu v kanceláři. Kromě obvyklého
úřadního nábytku stála tu blíže kamen dlouhá
dýmka, jejíž čistotu úřadní sluha na starosti
měl. Zahájiv úřadování, počal pan soudce ne-
milosrdně »bafali«. Měl prý ve zvyku při pro
jednávání sporů křičeti, až »z toho strach šel-
Ale následky nejednou byly dobré: sporne
strany se dřive smířily, než před »strašného
pana adjunkta předstoupily. Z takových smíření
míval Rubeš největší radost. Avšak lid brzo
prohlédl zdání a zván pak Rubeš »beránke
v kůži řvoucího Iva«.
Netřeba vykládati, že Rubeš těšil se vše
obecné vážnosti mezi občanstvem, lid venkovský
jej jako spravedlivého úřadníka takřka zbož-
ňoval; zvláště horský lid, jenž měl se často
zodpovídati z různých provinění své chudoby
že z panského lesa nějaké to polinko neb smrček
si »štípl«. Trest za to obyčejně nebýval žádný,
za to neobešel se bez káravého poučení, které
mnohdy účinněji působilo, než vězení.
Po úřadních hodinách odpoledne chodíval
Rubeš na hodinku procházkou kolem města.
Rád si někdy »vylezl« na Humperka k vůli
rozkošnému odtud rozhledu do českého kraje.
Rubeš
Iva
Skuteč
23
article
Však »ten kopec« mu dechu ubíral, stěžoval
často. Po procházce za humny přicházel domů,
převlekl se do tmavomodrého »burnusu«, vzal
dýmku a usedl na lavičku před dům. Tehdá
domy na náměstí měly »podsíně«, o kterých
dnes není památky. Jsou většinou zastaveny
v krámy a byty proměněny. Nejpamátnější podsln
byla u domu č. 144, kde Rubeš bydlel a ze-
mřel. Na piliři mezi dvěma okny přistavěna byla
lavička, na níž podvečer sedával než do ho-
stince odešel. Však nesedával sám. Býval s ním
6letý synovec jeho Karel, slaboučký hošik,
kudrnatý, plný rozpustilých nápadů.
Malý Karel měl za kamarády školáky již
odrostlejší, kteři však si netroufali panu adjunk
tovi se přibližiti.
»Kluci, pojďte sem«, volával Bubeš na
»študenty« — většinou jsme byli buď v první
podreálce neb v první latinské; — ale rádi
jsme se s Karličkem pobavili. Míval archy
malovaných vojáků a jiných obrázků, vlastno-
ručních výrobků strýčkových. Rubeš vyptával
se o pokroku ve škole a jmenovitě jeli nám
co známo z české historie, učíme-li se češtině
a j. Odpovědi arci dopadaly smutně v těch
časech.
Co jsme ve škole neslýchali, o tom nám
za to vypravoval »pan adjunkt«. Všelijaké po-
věsti české, o Horymírově skoku a dívčí válce
a jiných znamenitých věcech.
Matka Rubešova vedla domáenost a úzkost
Rubeš
Karel
Horymírův
Rubešův
24
article
livě dbala, aby Františkova světnička vždy jako
»kryštál« čista byla. Pokojíček častokráte »pod-
bělovala«, což se všsk Rubešovi příliš nelíbilo
Aby matce ulehčil, ji však nerozhněval, vysvě
tloval, že ty bílé stény jej jaksi oslepují a že
by bylo prospěšnější, dát světničku, vymalovat.
Přivolán tedy maliř a to byla veliká událost
Nennavným pozorovatelem umělce pokojomalby
byl Karliček. A když strýc z procházky se
navrátil, vyptával se Karel, proč prý malíř dělá to
a ono, a zvláště proč do barev mléka míchá
Strýc miláčkovi vysvětloval, netuše následků.
Jednoho dne ráno, když »strýc adjunkt«
do kanceláře odešel a babička odebrala se na
koupi, vzal Karlouš z police hrnek mléka, z psa-
cího stolku škatulku drahých »barviček«, zalezl
do kouta, barvy nasypal do mléka a začal hor-
livě vařečkou michati. V práci své na chvíl
ustál, když se babička navrátila a obnovil jí
opět horlivě, když věděl, že babička v kuchyni
je zaměstnána.
Než se barvy »rozpustily«, trvalo dlouho.
Františkův
Rubeš
Karlička
Karel
25
article
Jakou barvu smíšenina měla, bistorie nezazna-
menává. Okolo poledne pak započal malír-
samouk s tváři hlubokého přesvědčení natírati
stěny síně. Štětka jen jen jezdila po kolmé
ploše a tekutiny neznámé barvy bylo více n
zemi, než »na obraze«. Karlouš se tužil, aby,
než strýc přijde, byl s »dílem« hotov. Záměr
však se nepodařil.
Netřeba doličovati ustrnutí, jaké zmocnilo
se pana strýčka při návratu z kanceláře. Umělee
odnesl tentokráte skutečný výprask, ač si z něho
— abychom pravdu zaznamenali — mnoho ne-
Sedaje večerní hodinou před domem na
lavičce, býval Rubeš často zamyšlen. Nebyla-li
právě společnost, ani Karlik nepokoušel, mysliva
chorý humorista na beznadějný stav svého zdraví.
Byl si vědom, že to s ním jde »s kopce«. Ne
jednou prohodil ve společnosti, že brzo » pojede
za Šmahova«, jak Skutečti naznačují polohu
svého hřbitova. Nerad býval samoten.
K 8. hodině večer přicházel do svého ho-
stince, nyní »u zlaté ryby«. Nebyl li ze společ-
nosti ještě nikdo »na svém« místě, zasedlsi
Rubeš zatím v šenkovně do kouta k památnému
stolu a bavil se zatím kreslením a čmáráním po
jeho desce. Jakmile se hosté sešli, přidružil s
a pak bývalo ve vedlejším pokojí hodně živo při
dělal.
»makslu« i jiných hrách, jež byly oblibeny-
Rubeš
Karlik
Šmahův
Skutečíst