ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9ffd0620-70c5-11dc-8387-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 26, org 7, person 77, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIII.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 8. srpna 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 215.
4 article
Ka ranní a udpol. Histy pledj láeí se v Praze v abininlež rae sa ktě sle .... k z na čivet. Iiela s draji donáškou na mnře na okleta. . 7 k č0rh ve lác: 2 K t0h na měsíce . . . Toštouí n miste ni ns čtvrt lela s dvají zisilkou ns niěate . . . . n r lt . . . .1 k s
Praha
5 article Připravujme se na rozhodnutí!
Připravujme se na rozhodnutí! Události uherské pokračují urychleným tempem, hr. Khuen Hederváry navrhne či již navrhl, dle souhlasných zpráv, za nynějšího svého pobytu v Išlu odstoupení svého kabinetu, aby se umožnilo východiště ze zmatků historií podplácení opposičních poslanců jen ještě pevněji zadrhnutých, a tak panuje všeobecný pocít, že za nedlouho dojde na vážná rozhodnutí v Išlu, jež se asi dotknou i. posa- vadního poměru obou polovin soustátí. Vážnost situace, jež nadchází, proniká od delší doby do všech kruhů, a nedávno upozor- nili jsme tuto na výzvu klerikálního listu štyrsko-hradeckého, aby strana, k níž se hlásí nedala se překvapiti událostmi. Události tyto mohou býti směru dvojího: buď se přistoupí zásadě na stanovisko maďarské i ohledně armády anebo stane se pokus, zmoci hnutí maďarsk prostředky mimořádnými. Pro první směrse vyslovil, jak známo, orgán blízký zahraničnému ministerstvu, pro druhý list předsedovi minister stva dru. Körbrovi přisluhující. Věci povšimli si konečně i v kruzích kon- servativní šlechly, a zdejší »Politik« uveřejnil v posledních dnech tři statě, dva články » Re- spice finem« jakožto »hlas konservativce« projev vynikajícího člena panské sněmovny »K pokusu o uzdravení monarchie«, jež se vesměs snaží — napomoci řešení ve smyslu — velkorakouském, či správněji řečeno starorakouském. Oba politikové konservativní shledávají, že jediným spolehlivým prostředkem jest zachování posavadní jednoty armádní s německým du- chem, a snaží se tuto svou myšlenku vydávati za společný cíl všech v soustátí odstrčený ch národů.
Išlu Khuen Hedervára panská sněmovna
6 article
Národu našemu hledí se zavděčiti autor článku »Respice finem« srovnáním stanoviska kruhů vojenských ke hlášení se českých vojínů slůvkem »Zde« a k nynějšímu stavu »národ- ních« požadavků maďarských v uherské části armády, i volá »staré statečné »sekáče«, aby ujali se slova, dokud jsou ještě »společní« Leká se přilišné povolnosti ve věcech vojen- ských, a domnívá se, že by předseda minister stva dr. Körber, kdyby rozhodně promluvil, mě na své straně všecky strany, celou zem i oppo sici. Kdyby bylo nezbyti, nechť se sáhne s plnou odvahou k mimořádným prostředkům moci Při tom nelíbí se mu součinnos všech činitelů v Uhrách, a vyslovuje domněnku, že by federalismus, upravený dl potřeb moderního života, byl nevedi do takove tísně jako dualismus. Člen panské sněmovny pak doporučuje utvo ření ligy všech vlastenců a mobilisaci duchů ve smyslu velkorakouském, aby odstředivé snahy byly zváženy Čechy, Slováky, Poláky, Slovinei a Chorváty, a doufá, že by zavedení v šeobee- ného hlasovacího práva i u Němeů Maďarů, Vlachů, jakož i Rumunů, Rusů a Srb opatřilo převážnou většinu pro myšlénku velko- rakouskou. Taková jest asi podstata projevů, opětovan námi tuto stručně, ale přece dosti obsažně, aby čtenář mohl správný smysl jejich postihnouti. Hlavní, oč oběma konservativním polítikům jde, jest zachování posavadní jednoty armádnía pomocí její dospěti k nové jednotě říše. Než o těchto dvou otázkách promiuvíme, doikneme se obalu, v němž jsou veřejnosti podány.
doktor Körber Čecho Slovák Polák Chorvat Maďar Vlach Rumun Srb Uhry panská sněmovna
7 article
Do obalu toho náleží jednak zjednati pomocí národnosti uherských protiváhu proti Maďarům, jednak nadehnouti pro vylčený cíl odstrčen národy v této polovině říše. Co se týče prvého. nepokládáme videňské politické umění, kteréž r. 1867 vědomě a zúmyslně národnosti vydalo nadvládě maďarské za dosti upřímné, aby opravdu nápravu zjednalo, a za ochotné to učiniti. Vídeň- ská politika má vyslovený ráz německý, to patrno i z postavení jejího ve trojspolku, i ze středo- evropské politiky obchodní a hospodářské a jak zprávy o protestu proti zvolení Rampolly za pa- peže na novo dosvědčují i z politiky církevní. Jak přesvědčí Vídeň nejen národnosti v Uhrách, ale i Maďary samy, že její nynější volání po jed- notě armády a státu není než prostředkem upev- niti středoevropskou posicí Němců i v Uhrách? Či snad národnosti uherské nevidí, jak se vede nám Čechům v kraji smíšeném, jak na Moravě. jak ve Slezsku, jak Slovincům atd., a nepozo- rují, jak u nás se utahují německé svorníky ve všech úřadech i za cenu nepravidelného postupu u soudů? Konservativní politik dále vytýká jakožto zl součinnost všech politiekých činitelů v Uhrách; není-liž to přímo zvrácení všech ústavních zásad a nevyslovil-li tím konservativní politik zdreující odsouzení — vlastního různění od zájmů národa českého? Býti vždy takové součinnosti u nás, kde by mohl již státi náš národ? Vestigia terrent — stopy jaké zů- stavuje po sobě politika vídeňská a různění kon- servativců u nás, budou vždy výstrahou i pro od- strčené národnosti uherské.
Maďar Němec Čecho Slovinec Vídeň Uhry Morava Slezsko
8 article
Jim kyne mnohem více nadějí, že spíše do- mohou se snesitelného postavení z obrany Ma- darů proti postupu němectví na Východ, než když tomu postupu podají pomocnou ruku. A kon- servativní politik také zapomněl podati důkaz. že vídeňská politika není předvojem politiky středoevropské koalice při postupu na Východ, ač s ním jinak úplně souhlasíme, když praví, že Čechůma Uhrůmjestnapjati všech sil, aby se ubránili mohutnému nátlaku ze Z- padu, který stále poros te. Proti tomu nalézti lze prostředků jen ve smírném uspořádání poměrů, jen ve spravedlivé a upřímné podpoře všech národů soustátí rakou- ského, tlakem ze západu ohrožených. Ale politice konservativní nedostávalo se v čas porozumění pro tuto potřebu společné obra- ny Čechů a Uhrů, a rovněž se jí nedostávalo tu- hosti, vytrvalosti a energie v boji za myšlenk federalismu a rovného práva všech národů; slo- vem ona nedovedla zachovati takovou součinnost všech politických činitelů, aby vytvořila tlak tísně, aby vehnala německou a němčící Vídeň v náladu rozumné povolnosti, jak to dovedou i „konservativci“ v Uhrách! Proto by asi málo působila sebe rozhodnější řeč předsedy ministerstva dra. Körbra na od- strčené národy, kteří za pomoc, vždy ochotně po- skytovanou Vídni, ocili se v postavení, jež i kon- servativní politik nucen je poznamenati jakožto odstrčené. Jakákoliv součinnost předpokládá nápravu tohoto odstrčení, jehož se dostalo v posled- ních letech zvláště hojně rovnému právu našeho jazyka. Všeobecné hlasování, jakožto výpomo v posledním okamžiku připomíná v ústech vyni- kajícího člena panské sněmovny až přiliš — květnovou konstituci, k níž se odhodlala aristo- kracie polská — před samým rozdělením „Řeči pospolité“.
Jim Čechůma Čecho Ma Vídeň Uhry panská sněmovna
9 article
A nyní k vlastní myšlence záchrany. My nesdílíme názor o velkorakouské či starorakousko jednotě soustátí, protože tato idea se stala vlastně prazdrojem všech nesnází, porušivši poprvé hi- storické individuality státní, dualism jest jen plo dem této původní, neudržitelné idey. Tato staro rakouská centralisace osvědčila se neméně osud nou, než stav dualismem nyni přivoděný. Ná prava může tedy vzejíti jen umožněním novéh vývoje státních a národních individualit, a tíms zvýší spolu obranná síla a energie všeho soustáti Němectví, jakožto jednotící tmel, svou úlohu již schrálo — a prohrálo. Dnes je řadí sám konser vativní hlas v „Politice“ mezi živly odstředivé irredentistické. Proto nemůže zůstati nezměněno ani jeho postavení v armádě, a proto jest též neudrži- telná posavadní jednota armádní, v smyslu starorakouském, německém. Nynější a máda již dávno není tím, čím byla v době ab solutismu. Ona jest dnes v pravém slova smyslu souborem národů ve zbrani, a může se udržeti na výši moderních armád jen když v lůno svém poskytne náležitý prostor k největšímu rozvoji individuální síly, podmíněné rázovitost národní. Německá uniformita posavadní obětuje tuto vzácnou sílu národních schopností za vnější zdánlivou jednotnost armády, a ztrácí ve výchově vojenské nejen tuto nenahraditelnou mravní sílu, imponderabilie, jak říkal v obdobných okolno- stech Bismark, a ztrácí i vzácný čas vtloukáním německých zkomolenin, kdežto by jej jinak vě- novati mohla odborně vojenské výchově a vzdě- lání. Zavedením dvojleté branné povinnosti stanou se tyto vady ještě citelnější a vážnější. Možno-liž za takových okolností opravdově za to míti, že jedině armáda může duchem svým zkameněti ve formách doby vojsk státu absolutistického?
10 article
Končíme slovy štyrsko-hradeckého „Volks- blattu“, tal. blízkého politikům konservativním, jenž dnes pravi vzhledem k Uhrám: „Otázkou jest pouze, jak dlouho se ještě bude odkládat okamžik rozhodnutí neudržítelného poměru k této polovině říše; dle toho se zařídí cena, za nižse hodlá v Uhrách zjednati mír. Zda „dříve či po- zději“ přijde úplné osamostatnění Uher ve smysl řeči hr. Apponyie, to nesmí již vymizeti z vě domí naší politiky a musí býti vodítkem našich příprav pro rozhodnutí. Pověděli jsme již na tomto místě, že při pravy české politiky musí se nésti za urči tějším vyjádřením státní individuality zemí če- ských v bezejmenném útvaru zemí na radě řišské zastoupených. Cíl ten stojí za to, aby všichni političtí činitelé u nás vytvořili takovou tísnivou situaci, jakou si přeje míti Vídeň, než se odhodl — k rozhodnutí. Politika jest přece uměním, uplatniti vlastní síly dle daných poměrů. Pro bychom jen my Čechové měli toho pravidla ke stálé a na dále snad nenapravitelné své škod nedbati?
Uher Čecho Uhry Vídeň
11 title
Sjezd českého učitelstva a přátel školství.
12 article Representační den sjezdu.
Representační den sjezdu. Bylo-li kdy slovo representační v pra vém slova smyslu vystiženo velkolepým zastou pením té které korporace před veřejností — pak tomu dojista bylo tak včera, v hlavní den sjezdu českého učitelstva a přátel školství. Známe pře dobře prostory velké dvorany žofínské a cho váme v paměti účastenství nesčelných schůzí
13 article
sjezdů, ale tak imposantní počet hlav snad jen za dnů sletu všesokolského tísnil se v prostor- ném sále a na galeriích. Jak již podotčena na tři tisíce učitelů a učitelek sjelo se do Prahy. nikoliv snad za zábavou a seznámením, nýbržv prvé řadě ku práci kulturní, k vybudování kul- turního a školského programu, za loženého na zásadách čistě demokratických, ná rodních. Přípravné práce v sekcích s rozmyšle ností a důkladností vedené, byly včerejšího rána dokončeny a na hlavní schůzi sjezdu, který za hájen byl o 11. hodině dopoledne přijaty jedno- myslně, po předchozím probrání celého ela berátu. Průběh sjezdu. První, kdo slova se ujal, byl posl. Černý který vřele a vhodně před zahájením sjezdového jednání, ve chvíli radostné vzpomenul i stínů jež dolehly v kraje českého jihu pohromami ži- velními a vyzval přítomné, aby sbírkou, ad ho uspořádanou, přispěli ubohým postiženým. Jeho stručná, ale místná přímluva vzbudila bouři po- tlesku a neminula se účinkem. Po něm slovo převzal předseda sjezdového komitétu, učitel B. Skála a uvítal shromáždění následujícími slovy: „Dostalo se mi vzáené eti, uvítati jménem přípravného výboru sjezdového účastníky 11. sjezdu učitelstva českého a přátel školství. Před zraky celé veřejnosti vystupuje učitelstvo, sdru- žené v Z. Ú. S., aby manifestovalo své cíle a snahy promyšleným a v sekcích zpracovaným programem, jenž má býti základem pro další práci. Učitelstvo vyřizuje své názory, jež chce za součinnosti celého národa uvésti v život.
Praha
14 article
Proto pozvalo ke svému sjezdu mimo členstvo všecky vlivné činitele, korporace, známé přátele své, zkrátka, představitele celého národa, aby brali podílu na osvětné práci učitelstva, jež m na zřeteli jedině prospěch národa. Pozvali jsme i všechny spřátelené organisace učitelské z ce- lého Předlitavska, aby podporovaly nás v důle- žité práci. Vyzvání naše setkalo se s výsledkem netušeným. Na tři tisíce kollegů se sešlo, aby manifestovalo, že jim leží na srdci pokroka lepší budoucnost lidu českoslovanského, řady přátel, již se dostavili, aby projevili, byť jen sporadicky, přece, doufám, vřelé účastenství na našem díle. Jest mi milou povinností, tyto přátele učitelstva i školství vřele uvítati. Vítám zejmena srdečně p. dra. Vladimíra Srba, sta- restu král. hlav. města Prahy (Bouřlivý potlesk) a protektora sjezdu. Kůlturní a školský program náš vybudován jest na základě čistě autonomním. Ve školstv pražském vidím tento požadavek, vtělený ve sku- tek a v osobě sama pana starosty příklad, jak v pravdě osvícená intelligentní autonomie může školství naše povznést. (Výborně.) Vítám slovut ného pana starostu i jako člena zemské školní rady, nejvyššího našeho zemského úřadu škol ního a doufám zajisté s vámi všemi, že osvědče nou přízeň svou ke škole a učitelstvu projev i tím, když tomuto kompelentnímu úřaduz vlastního názoru bude referovat o našich cílech a vlivu svého užije k tomu, aby na těchto mí stech snahy oceněny a podporovány byly. Vitám i druhého zástupce rady král. hlav města Prahy p. ředitele Jos. Raší na. Vítám srdečně i velectěné pány zástupe ostatních korporací, z nichž vzácnou přitom- ností sjezd náš poctili pp. za výkonný výbor nár strany svobodomyslné posl. Jos. Anýž, dr Herold, Ervín Špindler, Josef Soko a posl. K ar bu s, za výbor nár. strany pokro
Srba Kůlturní Anýž Herold Špindler Soko Předlitavsko Praha Jos národní strana
16 article
kové dr. Antonín Hajn a Joklík, za českou universitu dr. Drtina, za výkonný výbor strany státoprávní dr. Baxa, za výkonný výbor strany lidové dr. Herben a red. Jung, za výkonní výbor národní strany sociální red. J. Pichl, za Českou Obec Sokolskou br. Klenka, za Zem- skou jednotu řemeslnickou posl. Kratochi víl, za stranu agrární posl. Kubr, za Zemskou jed- netu hasičskou Jindra, Michálek a Seidl, za Národní jednotu pošumavskoup. Netušil, řed. hasíčského sboru Vejdělek a j. v. Doufám, že se všeobecným souhlasem všech kollegů mohu k nim vznésti snažnou žádost, aby laskavě přízeň nám zachovali a svorně s námí pracovali na kulturním díle osamostatnění, pro- spěchu a blaha školy. Vítám srdečně i zástupee spřátelených korporací: za Ústřední jednotu uči- telskou na Moravě předsedu Josefa Ulehlu, Bašného a Havlíka, za Ú. S. Č. učitelstva ve Slezsku pp. Šimoše a Němce. Dále z školu „Komenský“ p. Ludvíčka z Vídně zástupkyně Jednoty učitelek slč. Šollaro vu a Pobudovu. Konečně vítám nesčelné řady kollegů, kterých prosím, aby s celou agilností věnovali se další práci za pochopením a realiso- váním navrženého dnes díla. Nechť každá ves- nička po celé vlasti je jednou z jisker, z nichž z každé vzplane pochodeň osvěly a z této pak národní posílení a osvobození. (Výborně!) Sjezd zahájil předseda p. Rašin témito slovy: Pokládám si za čest, že mohu zahájiti representační schůzi pracovního sjezdu českého národního učitelstva. Celý národ českoslovanský, bez rozdílu stavu a politických stran, očekává výsledky našeho jednání. Ty stavy a ty strany, které to míní s pokrokem lidové kultury upřímně, zajisté vyslaly své nejlepší pracovníky, jednak aby se informovali o snahách organisovaného če- ského učitelstva, jednak aby také přičinili platně k dílu, jež za úkol jsme si vytkli.
doktor Hajn Joklík Drtina Baxa Herben Jung J Pichl Michálek Seidl Vejdělek Ulehla Bašný Havlík Šimoš Němec Komenský Ludvíček Pobudův Morava Slezsko Vídeň strana lidový doktor národní strana sociální redakce
17 article
Česká veřejnost bude pozorovati i posuzo- vati upřímné snahy učitelstva po zvelebení české školy a snahy o zvýšení osvěty lidové, s jejímž zvýšením ruku v ruce kráčí větší zdatnost vý- robní, podklad to většího blahobytu lidu. Práce tohoto sjezdu musí vyvrátiti všecko očerňování učitelstva při jeho domahání se o zlepšení trud- ných, hmotných poměrů; neboť české učitelstvo dokazuje, že sotva částečně uleveno bylo jeho nesnesitelným, tíživým poměrům hmotným. Ono provádí těžký úkol vybudování kulturního pro- gramu lidu českého, aby nejen učitelstvo, ale všecky stavy a strany v národě ujasnily si, čeho v zájmu lidu nutně jest se nám domáhatia k čemu, byť dělila nás i různá přesvědčení stran- nická, musí všichni pokrokoví a svobodomyslnt lidé v každé době a při každé příležitosti praco- vati. Pravdou vždycky zůstane, že počtem mal národové mají za nynějších osvětových poměrů jen tenkráte postavení obtížné, když nesnažíse veškerým úsilím nahraditi to, co jim na počtu chybí — jakostí, zvýšenou intelligencí všech svých příslušníků. Z důvodů této pravdy appelluji na každého pokrokového a svobodomyslného českého člo- věka, aby bez upjatosti, bez podezírání pohlíže na vznešené snahy českého učitelstva a ty přátele českého lidu a jeho mluvčí ze řad neučitelů, kteří svými bohatými a vzáenými zkušenostmi vědomostmi ke zdokonalení díla našeho se při- činili, snažně žádám, aby vlivem svým v kruhu své působnosti pracovali, by dílo naše, dílo čino- rodého života schopné, nezaniklo, aby snesené
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ze života hamoristy. Ke stolelým narozeninám Rubešovým*) vzpo míná Karel Zástěra. Rubeš nebyl ještě ve Skutči a již kolovaly městem rozmarné drobnosti že živola proslulého již tehdy humoristy. Mnohý se dokonce chlubil, že s Rubešem v Praze mluvíval. Mnohé ovšem věděli a mohli vypravovati svým rodákům zajímavém auloru Antonín Rybička Skulečský nebo bratří dr. Jan a František Melicharovi, sami mužové literárně i společensky vynikající. Arci na počátku let čtyřicátých nebylo u lidu ještě mnoho porozumění pro otázky literární. Léta minula. F. J. Rubeš jako soudní úřadník byl přeložen do Skutče. Literárnich přátel, kteří zprávu byli by mohli v plném významu oceniti, bylo v městečku málo, za to ale způsobila značné vzrušení v nejedné rodině, kde nejméně jedna dcera byla na provdání, neboť se ihned rychlosti blesku rozneslo, že Rubeš je starý mládenec, ještě ani čtyřicátník, tedy muž v nejkrásnějším věku a se zabezpe- čenou budoueností! Že byl ke všemu také »slavný básník a veselý společník« přijato n vědomí jako podrobnost, která nemůže škodit. Maminky hned osnovaly plány, jak by nej snadněji »pána« ulovily. Co doposud zatajo váno — výše toho kterého věna a hojnost vý bavy — stalo se pojednou veřejným tajemstvím.
Rubešův Zástěra Rubeš Rybička doktor Jan František Melichar F J Rubeš Skuteč Praha Skulečský
19 article
Šireno pod rukou, že ta ona slečna dcera do- stane »věrtel«, ba i více »lážových« (tolarů) nebo dvacetníků; tolik a tolik peřin samým »prachem« naplněných a »svrchnice« delší šesti loktů, kolik truhel jemného plátna, kanafasu atd Matinky se tužily, aby jedna druhou předstihla Mnohý tatínek ovšem vrtěl povážlivě hlavou zdálo se mu věno vzhledem na počet členo rodiny příliš vysoké. Leč proti rozhodnutí ho- spodyňky-matky nebylo odvolání. Nadešel den přijezdu znamenitého, horečně očekávaného muže. Hodina příjezdu byla známa. dostavník z Chrudimi, jediné silniční spojení města s okolím, nikdy se neopozdil. Nebylo divu, že maminky a dcerušky »v pucu« už »hezky brzo« před určitou hodinou procházely *) Oslava dne 9. a 10. t. m. ve Skutči. se po náměstí. Znaleům místních poměrů mohlo býti leda nápadno, že při této »promenádě« zpřátelené rodiny navzájem spíše se sobě vyhý- baly, než se vyhledávaly, dobré přítelkyně náhle se v sokyně měnily, každá maminka měla v úmyslu ženicha jen pro svoji dceru uloviti. I nám chlapeům — nejvýše třináctiletým vý- rostkům — byla ta chladná napjatost jinak do- brých přítelek zjevna. Pobihali jsme od jedné ke druhé a vyřizovali: »Tetičko A. máte tamhle k tetičce B...« Za odměnu padl mnohý »za- tracený uličník«, což nám však pro budoucnost neuškodilo.
Chrudim Skuteč
20 article
Valný sněm »slabého« pohlaví na skuteč ském náměstí začínal už dlouhým čekáním být nevrlý, projevována už hlasitě chuť »rozejíti se« Na skutek však nedocházelo, protože žádná ma- minka nechtěla býti první. Konečně se rozlehlo spasné »už jede!«. Jako na povel seřadilo se vedle sebe svorně, co bylo rozhněváno: dce- rušky v první řadě, za nimi v druhé maminky- Dostavník zastavil před sochou proti domu č. 144 Než se kočí přitočil, aby cestujícímu dvéře drko- tavého vězení olevřel, vykoukl Rubeš okénkem černožlutého povozu a v tváři jeho zračilo se příjemné překvapení z neočekávaného uvítání. Právě ve chvili, kdy obličej vzácného příchozího objevil se v okénku povozu, ať náhodou neb úmyslně, byla jedna ze zvědavých krásotinek nucena použiti kapesního šátku. Sokyně sou- sedky svedeny pohybem a jinak si ho vysvětlu- jíce, jaly se róvněž jemné svoje bílé šátečky vytahovati a bezděčně jimi mávati. Paníma- minky, rozumí se, se zúčastnily. Zkrátka »slavný spisovatel« z velkého města nic zlého netušíe nemohl si lichotivějšího přijetí ani přáti. Dviřka dostavníku konečně otevřena a z nitra staromodní archy opatrně v jakémsi cestovním obleku zaobalena klubala se na světlo světa po- stava muže, jenž ucitiv pod nohama pevnou půdu, vlídně se klaněl ke shromáždění nadšených svých ctitelek, a pak pozvolna nastoupil cestu po hrbolovitém náměstí ke svému bytu. Za Ru- bešem kráčela starostlivá máť básníkova se svým vnukem Karlem, Rubešovým synovcem. Byla to vlastně humoreska, jejiž hrdinou stal se autor tolika veselých »cestovních přihod«, leč humo- reska, která ovšem zůstala v péře, protože autor svého »hrdinství« si nebyl ani vědom. Shromážděně krasolinky a jich maminky hned po odbytém výstupu neodolaly dáti výran
Rubeš Karel Rubešův
21 article
svému zjevnému sklamání. »Pan adjunkt v nej lepším mužném věku« a zatím pán, který právě z vozu byl vystoupil, byl již obslárlého vzezření zjevně chorobou stižený muž. A z děvčátel každá ještě před chvílí viděla se v duchu »pan adjunktovou«. Paňmatinky nabyvše přesvědčeni že chorý muž sebe skvělejšího postavení za ženicha se nehodí, rychle se mezi sebou zase udobřily a staré přátelství zatlačilo již již se na povrch deroucí závisť. Až později ve společnosti, již každovečerně navštěvoval, dozvěděl se autor »Pana amanuensisa« příležitostně, že tenkrát ono slavné uvítání, na němž si chtěl nemálo zaklá dati, neplatilo literátu, nýbrž — starému mlá- denci a výhodnému »kandidátu ženitby«. Rubes nebral to »vylržení z libého sna« ovšem tuze tragicky, jak svědčily štiplavé poznámky, jimiž sdělení doprovázel. Humoresku o tom nenapsal, ale veselá deklamovánka kolovala městem »o tom velkém uvítání«, z níž nějaký verš octl se do konce na »pamětní tabuli« v hostinci »U Lu káše«, nyní hötelu »U zlaté ryby«. Tabulo, vlastně stůl, u něhož Rubeš každého večera sedával, nebyla tehdy barvou natřena, nýbrž prvotně bílá jako padlý sníh, však během doby nejen maliřským nátěrem všemistra Času, nýbrž i všelikými klikyháky uměleckých ochotníků po- čmáraná, dávno své původní bělosti pozbyla. Hostinskému Rybičkovi nebylo ani k nej- větším svátkům dovoleno, aby dal tabuli »vy drhnouli«. V takovém stavu zachována tabule až do roku 1862. Při velkém požáru téhož roku vyhořel hostinec »u Lukáše«, ale »Rubešův stůl« ušel zkáze. Teprve při novoslavbě ho- stince, za nepřítomnosti hostinského propad zkáze, či vlastně jen »literárně-umělecký« jeho povrch, neboť stůl proti zjevné vůli majitele přebarven. Chová prý se do dnes v nalévárně hotelu »U zlaté ryby«, tak mne ujištěno mist ními znalci poměrů.
adjunktův káš Rubeš Rybička Lukáš Rubešův
22 article
Jisto je, když autor »Pana amanuensisee r. 1851 do Skutče přišel, nebyl už svěží, bou- řím vzdorující dub, ale už slabá, větrem živola zlomená květina. Při svoji churavosti však vzdor hnátolomné cestě v dostavnících byl přece již druhého dne po svém přijezdu u svého úřadního stolu v kanceláři. Kromě obvyklého úřadního nábytku stála tu blíže kamen dlouhá dýmka, jejíž čistotu úřadní sluha na starosti měl. Zahájiv úřadování, počal pan soudce ne- milosrdně »bafali«. Měl prý ve zvyku při pro jednávání sporů křičeti, až »z toho strach šel- Ale následky nejednou byly dobré: sporne strany se dřive smířily, než před »strašného pana adjunkta předstoupily. Z takových smíření míval Rubeš největší radost. Avšak lid brzo prohlédl zdání a zván pak Rubeš »beránke v kůži řvoucího Iva«. Netřeba vykládati, že Rubeš těšil se vše obecné vážnosti mezi občanstvem, lid venkovský jej jako spravedlivého úřadníka takřka zbož- ňoval; zvláště horský lid, jenž měl se často zodpovídati z různých provinění své chudoby že z panského lesa nějaké to polinko neb smrček si »štípl«. Trest za to obyčejně nebýval žádný, za to neobešel se bez káravého poučení, které mnohdy účinněji působilo, než vězení. Po úřadních hodinách odpoledne chodíval Rubeš na hodinku procházkou kolem města. Rád si někdy »vylezl« na Humperka k vůli rozkošnému odtud rozhledu do českého kraje.
Rubeš Iva Skuteč
23 article
Však »ten kopec« mu dechu ubíral, stěžoval často. Po procházce za humny přicházel domů, převlekl se do tmavomodrého »burnusu«, vzal dýmku a usedl na lavičku před dům. Tehdá domy na náměstí měly »podsíně«, o kterých dnes není památky. Jsou většinou zastaveny v krámy a byty proměněny. Nejpamátnější podsln byla u domu č. 144, kde Rubeš bydlel a ze- mřel. Na piliři mezi dvěma okny přistavěna byla lavička, na níž podvečer sedával než do ho- stince odešel. Však nesedával sám. Býval s ním 6letý synovec jeho Karel, slaboučký hošik, kudrnatý, plný rozpustilých nápadů. Malý Karel měl za kamarády školáky již odrostlejší, kteři však si netroufali panu adjunk tovi se přibližiti. »Kluci, pojďte sem«, volával Bubeš na »študenty« — většinou jsme byli buď v první podreálce neb v první latinské; — ale rádi jsme se s Karličkem pobavili. Míval archy malovaných vojáků a jiných obrázků, vlastno- ručních výrobků strýčkových. Rubeš vyptával se o pokroku ve škole a jmenovitě jeli nám co známo z české historie, učíme-li se češtině a j. Odpovědi arci dopadaly smutně v těch časech. Co jsme ve škole neslýchali, o tom nám za to vypravoval »pan adjunkt«. Všelijaké po- věsti české, o Horymírově skoku a dívčí válce a jiných znamenitých věcech. Matka Rubešova vedla domáenost a úzkost
Rubeš Karel Horymírův Rubešův
24 article
livě dbala, aby Františkova světnička vždy jako »kryštál« čista byla. Pokojíček častokráte »pod- bělovala«, což se všsk Rubešovi příliš nelíbilo Aby matce ulehčil, ji však nerozhněval, vysvě tloval, že ty bílé stény jej jaksi oslepují a že by bylo prospěšnější, dát světničku, vymalovat. Přivolán tedy maliř a to byla veliká událost Nennavným pozorovatelem umělce pokojomalby byl Karliček. A když strýc z procházky se navrátil, vyptával se Karel, proč prý malíř dělá to a ono, a zvláště proč do barev mléka míchá Strýc miláčkovi vysvětloval, netuše následků. Jednoho dne ráno, když »strýc adjunkt« do kanceláře odešel a babička odebrala se na koupi, vzal Karlouš z police hrnek mléka, z psa- cího stolku škatulku drahých »barviček«, zalezl do kouta, barvy nasypal do mléka a začal hor- livě vařečkou michati. V práci své na chvíl ustál, když se babička navrátila a obnovil jí opět horlivě, když věděl, že babička v kuchyni je zaměstnána. Než se barvy »rozpustily«, trvalo dlouho.
Františkův Rubeš Karlička Karel
25 article
Jakou barvu smíšenina měla, bistorie nezazna- menává. Okolo poledne pak započal malír- samouk s tváři hlubokého přesvědčení natírati stěny síně. Štětka jen jen jezdila po kolmé ploše a tekutiny neznámé barvy bylo více n zemi, než »na obraze«. Karlouš se tužil, aby, než strýc přijde, byl s »dílem« hotov. Záměr však se nepodařil. Netřeba doličovati ustrnutí, jaké zmocnilo se pana strýčka při návratu z kanceláře. Umělee odnesl tentokráte skutečný výprask, ač si z něho — abychom pravdu zaznamenali — mnoho ne- Sedaje večerní hodinou před domem na lavičce, býval Rubeš často zamyšlen. Nebyla-li právě společnost, ani Karlik nepokoušel, mysliva chorý humorista na beznadějný stav svého zdraví. Byl si vědom, že to s ním jde »s kopce«. Ne jednou prohodil ve společnosti, že brzo » pojede za Šmahova«, jak Skutečti naznačují polohu svého hřbitova. Nerad býval samoten. K 8. hodině večer přicházel do svého ho- stince, nyní »u zlaté ryby«. Nebyl li ze společ- nosti ještě nikdo »na svém« místě, zasedlsi Rubeš zatím v šenkovně do kouta k památnému stolu a bavil se zatím kreslením a čmáráním po jeho desce. Jakmile se hosté sešli, přidružil s a pak bývalo ve vedlejším pokojí hodně živo při dělal. »makslu« i jiných hrách, jež byly oblibeny-
Rubeš Karlik Šmahův Skutečíst