Ročník XXXXI.

V Praze, ve středu dne 5. srpna 1903.

Číslo 212.

Na ranní a odpol. listy předplácí si v Praze v administrae na měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donážkuu na měsle n dot leta . . . . 7 K 50h ve sllalkách: 2 K 9ok na ně-k . .. Poštout na něse nani . . . : 9ko s dvojí zásilkou na měeí čtnt lta . . . iK so

Politická stránka ve volbě nového papeže. Včera konečně, čtvrtého konklavního dne zvolen byl římským papežem kardinál Jose Sarto, dosavadní 68letý arcibiskup benátský který přijal jméno „Pius X.“. Volba nové hlavy církve římské zaměstná- vala všechen vzdělaný svět. Napjetí, s nímž pohlíželo se ke chvíli, kdy ohlášeno bude jmén nového papeže, jest pochopitelno a odůvodněno. Řím, nejprvé vojenský, po něm kněžský, vládl po tisiciletí celým téměř známým světem; ne- minulo posud ani půlstoletí, co papež římský byl i světským panovníkem a mimo národy a státy křesťanské v nejširším smyslu i mnoho nekře- sťanských má s papežstvím římským předůležité styky. I tisíciletá tradice i skutečné poměry ny- nější jsou příčinou, že výsledek nové volby pa- pežské očekáván byl obecně s interessem větším, než by se očekávalo zvolení kteréhokoliv vladaře světského. Mezinárodní, skoro universální ráz volebního výkonu, jehožto jevištěm těchto dnův byl Vatikán, jest jediný svého druhu ve společen- ském, státním a kulturním ústroji člověčenstva.

Přípravy k němu odbyly se veřejně; akt sám tajně. Však situace byla vyložena ve vší úplnosti a jasnosti. Volba měla dvě stránky: eírkevní politickou. Při obou šlo o odpověď k otázce: má všechno zůstati při starém, nebo mají nastati změny v obou oborech? Pozornost obecná, ví- žící se k možným změnám politickým na stolici papežské, byla nepoměrně větší, než kterou poutá k sobě případná změna ve správě církve katolické. V politice pak v popředí stojí otázka: jak nový papež bude chovati se k Italii a ke Francii? Tyto dva evropské státy totiž v politice pa- peže zesnulého nebyly na tétéž rovině. Lev XIII zaujímal ke každému z nich stanovisko jiné K úřadní Italii postavil se příkře, nesmířitelně a setrval až do posledního vydechnutí svéhov tomto ledovém poměru svém. K úřadní Francii byl vždy samý ohled, samá shovívavost, samá šetrnost, ba samá trpělivost.

Vlastenectví jeho italské nebylo tak veliké aby bylo přemohlo jeho odpor, jeho nepřátelstv proti novému ústrojí státu italského, s nímž ne shoduje se další trvání papežského panství svět- ského. Vlastenec italský úplně zanikl, umřel v papeži římském, jenž nejen sám vymknulse z příslušenství ke sjednocenému království, ač jím byl ohraničen, a odepřel vykonávati povin- nosti italského občana, bez rozdílu důstojenství. ale jenž i celému dvoru svému, všemu obyvatel- stvu vatikánskému co nejpřísněji byl zakázal. aby nikdo z nich neúčastnil se voleb ani do re- presentace města Říma, ani do sněmu řimského. Mezi papežem Lvem XIII. a úřadní Italií byla propast, již nenávist jeho proti novověkému proudu dějin, založenému na myšlénce národ- nosti, nedovolila překlenout. Lev XIII. odešel se světa, nesmířivse s pravdou, že k dobré správě církve katolické není potřebí papežova panství světského a že další trvání tohoto panství jest už jen otázkou času. Milliony dobrých katolíkův už dávno jsou o tom přesvědčeni. Právo národa italského žádá. aby stalo se tak co nejdříve. Papež Lev XIII. byl by opustil tento svět s větší slávou, jméno jeho bylo by s neskonalou úctou a vděčností vyslovo- váno na věky, kdyby byl provedl nejnalehavější nikoliv změnu, ale opravu v církvi římské, opravu, jížto odkládati, jižto vyhnouti se na dlouho přece nebude možno. V jaké velikosti, v jaké velebné záři papež Lev XIII. skvěl by se v dějinách světa, kdyby jen se byl smířils ná- rodem, jehož byl synem, kdyby byl se podrobil jeho sjednocení, jeho svrchované vůli, jeho vítěznému právul

Ejhle, jak jinak choval se v politice své k úřadní Francii! Kdežto Italie úřadní jako ne- úřadní poslušně uznávala jeho pravomoc ve všech otázkách eírkevních, šetřila všech jeho nařízení jako nejvyšší hlavy církve katolické, ani v nejmenším neobmezovala jeho svrchovanost ve věcech duchovních: úřadní Francie na sklon- ku jeho života ostře a bezohledně zasáhla do moci, působnosti a práv jeho jako papeže, zavírala kláštery, vyhosťovala ze země jejich vlastníky a obyvatele, poháněla biskupy pro věci církevní před své soudy atd. Ale kdežto k Itali papež Lev XIII. neznal než tvrdost, neústupnost. nesmířitelnost: ke Francii už ani sám nevěděl. jak projevovati dosti měkkosti, smířlivosti a sla- bosti! A úřadní Francie ublížila mu přece mno- hem více než úřadní Italie. Tato podrobovala se ve všem jeho moci duchovní, uznávala ho stále papožem, nechtěla pokládati ho jen dále za panovníka světského: onano pak podlamovala a mařila jeho moc papežskou, pří tom jen se tvá- říc, jakoby uznávala ho i nadále za vladaře svět- ského, ale nehnuvší ani prstem na obnovu jeho panství světského! Nástupce jeho, Pius X., najde v poli- tice římského papežství dědictví velice smutné. Jak se postaví k úřadní Italii a jak k nynější dreyfusovské vládě francouzské. Zachovati tu i tam situaci posavadní, jen pokračovati v poli- tice papeže zesnulého, jak v některých kruzích vatikánských se radí a žádá, zajisté neni možno. O zvoleném papeži Piu X. praví se hned v první chvíli jeho zvolení, že jest odhodlán, obí- rati se především vnitřními záležitostmi kato- lické církve, že vystříhal se již jako kardinál sporů církevně-politických a že má opravdovou snahu způsobiti příznivější poměr k Italii a pa- nujícímu rodu savojskému.

Změny v politické soustavě papežstvi římského jsou pak už svrchovaně naléhavé i na jiných místech nejen vzhledem k Italii a ke Francii. Protestantism německý právěv posledních létech života Lva XIII. ustavil se jako útočný, výbojný tábor politi- cký, dal si nejen barvy a prapory, ale i účely politické; vstoupil do služeb politiky pru- ské. Z posavadní činnosti jeho v tomto pře- strojení jest nade všechnu pochybnost jasno, že protestantism německý usiluje o zřízení zvláštního církevního státu pruského. Působnost jeho v katolických krajinách, leží- cích v obvodu monarchie habsburské, jest toho svědectvím popíratelným tím méně, čím okáza- leji on sám se přiznává ke konečným účelům svým. Vysoká hierarchie římská patrně posud nemá ani nejmenšího ponětí o tomto novodobém hnutí německého protestantismu, namířeného na popruštění valné části soustáti rakouského. Generální tajemník Lva XIII. kardinál Ram- polla rovněž jako papežský nuntius ve Vídni po- kládal je za pouhou, neškodnou hříčku. I v krá- lovství českém o politice německo-nacionální totiž pruské, na místech rozhodujících pověřený referent, světici biskup Frind, ještě roku minu- lého zaplašoval vzniklé obavy ve vídeňských kruzích nejvyšších ujišťováním, že ruchu, pro- váděného pod heslem: „Pryč od Říma!“ v po- hraničných severních krajích naší vlasti značně ubývá, tak že není potřebí, podniknouti proti němu něco vážného. Papež Pius X. vykoná jen svou povinnost, učiní-li opatření, aby o ruchu protestantismu ně- meckého, pod škraboškou „evangelia“ pro- váděném na územi monarchie habsburské jen ku politickému prospěchu církev- ního státu pruského, zjednal si c nejdříve správné, spolehlivé in- formace, a zařídil dle toho i po- litiku svou. Zprávy, jež o něm v Římě měly dosud, jsou přímým opakem pravdy.

Papež zvolen. Z Říma, 4. srpna. (C-B.) Papežem zvolen byl kardinál Sarto. Z Říma, 4. srpna. (C.-B.) K 11. hodině 40 min. přibylo na Petrské náměstí silné od- dělení vojska, sesílit na něm umístěnou stráž Zároveň objevil se na zevnější loggii basiliky dělník a přehodil přes balustrádu velký kobe rec. V krátké době vynořil se na loggii velký kříž. Vojsko vzdalo česť. Kardinál Macchi provázen papežskými ceremoniáři, vystoupil na loggii a oznámil jasným hlasem, že papežem zvolen byl kardinál Sarto, použiv k tomu tradicionálních slov: »Annuncio vobis gaudium magnum. Habemus Papam eminentissimum el roverendissimum dominum cardinalem Jose- fum Sarto.« (Zvěstuji vám radost velikou Máme papeže emin. reveren. pána kardinála Josefa Sartu. ) Prohlášení toto uvítaly zástupy lidu na Petrském náměstí nadšeným jásotem, který ne- utuchal, až kardinál Macchi dal rukou po- kyn, aby zachoval se klid. Kardinál Macehi dokončil pak své prohlášení slovy: ». . . gu sibi nomen imposnit Pius X. (. . . který s dal jméno Pius X.). Lid znovu propukl v jásot. Kardinál Macehi neprodleně z loggie odešel. O 12. hodině 10 min. objevil se na vnitřnt loggii basiliky v obleku pontifikálním papež Plus X a udělil obecenstvu požehnání. Nový papež byl nadšeně pozdravován. V všech římských kostelích rozhlaholily se zvony

Josef Sarto, nynější papež Pius X. narodil se dne 2. června 1835 v Riese v Be- nátsku a pochází z chudé rodiny. Byv vysvěcen na kněze, působil výhradně a jedině v provincii benátské a byl tudíž do jejího zabrání Itali rakouským poddaným. Cestu k papežskému stolci razil si neobvyklou cestou: nebyl nikde nunciem, ani nezastával žádné funkce ve Vati- káně, ale po vysvěcení na kněze oddalse službě duchovní jako kaplan, až stal se farářem v Tombolo, pak v Salzano, kanovníkem v Trvízi a generálním vikářem trvízského biskupstvíi r. 1884 jmenován byl biskupem v Mantově dne 15. června r. 1893 patriarchou v Benát kách. Tři dny před tím a sice dne 12. června jmenován byl Lvem XIII. kardinálem zároven s nynějším arcibiskupem v Bordeaux Viktorem Lecolem.

Giuseppe Sarto pochází, jak podolknuto z chudé rodiny a z oboanského rodu.— Jeho nejbližší přibuzní žijí dosud v nejskrovnějších poměrech. Dvě jeho sestry žijí v jeho bývalé farnosti Salzanu. Sestra Lucia provdala se tam za kostelníka Luigi Boschina, který při koslel nictví do dnešního dne provozuje také podomn obchod, kdežto druhá, Antonie, jest švadlenou a provdala se za Francesca d'Ebela. Třetí sestra nového papeže Terezie bydlí v otcovském domě v Riese a její muž má v něm vinárnu a ob chod se solí a tabákem. Bratr Pia X. má vi- nárnu v Mantově. Tři neprovdané sestry matka papežova žily do nedávna v jeho okoli. Josef Sarto jest nejstarším s 8 sourozenců. Papež Pius X. vyšel z lidu a také v něm vyrostl, což nezůstalo bez vlivu na jeho povahu Praví se, že byl nejliberálnějším ze všech kar dinálů, že jest mužem praktickým a samostal ným. Náležel mezi kardinály tak zv. umírněne a vystřihal se vždy, aby dával na jevo své poli tické mínění. Nejvíce sbližoval se svým smý slením neapolskému arcibiskupovi kardinálu C pecelatrovi, zpovědníku královny Markéty,o něhož líšil se však tím, že pohlížel na otázku světského panství papežova okem poněkud více vatikánským a že nikdy nesdílel jeho náhledu o bezúčelnesti návratu k světské moci.

Přes to dlužno konstatovati, že Sarto byl i vůči italské vládě smířlivým a ústupným dovedl v ohledu tomto vzepřiti se i Vatikánu. Učinil tak na př. za schůzky krále Humberta s císařem Vilémem v Benátkách. Tehdy obdržel z Vatikánu pokyn, aby italského krále za jeho pobytu v Benátkách nenavštěvoval. Sarto tohot pokynu nedbal a navštívil syna »usurpátorova« s okázalostí, pokud mohl největší. Ve Vatikánu, kde byli zvyklí, aby kardinálové podle vzoru Ferraria a Svampy neopomenuli žádné příleži- tosti k projevu nepřátelství vůči královskému rodu savojskému, byli nad tímto jeho činem velice rozezleni. Přes to však dovedl si Sarto získati přízeň Lva XIII. a vypráví se, že mu tento kdysi řekl, že byl by vhodným jeho nástupcem na Petrův stolec. Sarto prý překvapen odvětil, že byt přesahovalo jeho síly. Papež dodal: »Vím, milý synu, že byste mohl prokázati církvi velk služby, neboť máte všechny vlastnosti, které jsou jí drahocenny.« Třeba ovšem podotknouti. že kolují podobné výroky i o jiných kardiná- lech, na př. o Oregliovi, Gotlovi a pod.

Ve svých dřivějších působištích, zejmen také v Benátkách byl v lídu oblíben. Byl, jak se sděluje, jednoduchým, skromným mužem, který se nevyhýbal moderním náhledům a ne- bylo prý u něho jezovitské popudlivosti a bo- jovnosti. Byl však při tom přísně církevním a tím bude i jako papež. Dosud byl Sarto také italským vlastencem a není pochyby, že zůstane jím aspoň vůči — cizině. Jak utváří svůj po měr vůči Quirinalu, nelze sice s určitostí před vídati. Zdálo by se, že dřívější venkovský farář který ve svém častém styku vycházel se stát ními úřady vždy dobře a žil s nimi ve shodě až do posledních dnů, bude i jako papež počí- nati si vůči italské vládě jinak, nežli jeho dva předchůdcové, ale naděje tyto patrně by zkla- maly. O poměru Vatikánu ke Quirinalu neroz- hoduje papež sám a v jeho vatikánském okoli bude dosti mužů v purpur oděných, kteří se již přičiní, aby ochota Pia X. ke Quirinalu, mělli poněkud větší, rázem ochiladla.

Pius X. jest menší, zavalitější postavy z jeho plného obličeje zračí se přívětivost. Kandidatura kardinála Sarta přišla na řadu, až teprve odstaveni byli kandidáti političtí ke zvolení dopomohl mu zejmena Rampolla, který pro případ, že sám nebude zvolen, fedro- val, aby potřel své politické, tak příkře prot němu se postavivší odpůrce, kandidáty nepoli- tické, zvláště kardinály di Pietra a Sartu. Jaké stanovisko zaujme Pius X. vůči cizím státům, zejmena vůči Německu a Francii, není dosud známo, ale jisto jest, že Rampolla do úřadu státního tajemníka se již nevrátí. Po- tvrdí-li se zpráva „Wiener Allg. Ztg.“, že ná stupcem jeho bude kardinál Agliardi, býv. nuncius ve Vídni a Mnichově, posune se tě- žisko vatikánské zahraniční politiky na újmu Francie ve prospěch Německa. Z Říma, 4. srpna. (C.-B.) O 11. hodině 15 min. bylo na 10.000 osob před Vatikánem Po 111/2 hodině pozorovati bylo v paláci neoby čejný ruch. Diváci, kteří stáli na ulici, vedouc k Sixtinské kapli, tvrdili, že z Vatikánu zaznívaly jakoby projevy pochvaly. Vskutku také kardiná- lové, v konklave shromáždění, hlučně vítali nově zvoleného papeže. Hned na to rozšířila se blesku- rychle městem zpráva, že novým papežem bude patriarcha benátský, kardinál Sarto. Davy lidu hrnuly se z Petrského náměstí a z celého města do sídelního kostela. Zatím odělo se také pa- pežské vojsko parádním stejnokrojem, čimž zvěst o zvolení nového papeže officiálně byla stvrzena. n. Z Berlina, 4. srpna. Ministerský předseda Zanardelli na dotaz dopisovatele „Local- anzeigru“, zdali prodlužování volby papežov

V drobném prodeji: ranni číslo o sobě . . . za 8h vspolední .. . . ma zk Vé flialkách na venkově 20h ranní čísle. . . . . odpolední . . . . . . . . Bh Inserá ty plati ze hotově kapře. Předplaceni a inserty pěljímá tdmini- strace v Marianské ulici č.s. Tám nscházají se též redakne. tiskárna s expodica „Národnich Listů“. Rukopisy se novraosji.

nerozčiluje, odpověděl: „Proč? Jest pro osud Italie tak důležito, kdo ze 62 kardinálů konklave zasedne na Petrův stolec? Měli jsme konciliant- ního a intransigentního papeže za sebou a žádný z nich Italii ve vývinu nepoškodil. Jasnější bude situace, bude-li se pokračovati v politice zemře- lého papeže z posledních let, ačkoli z ethického stanoviska byl by ovšem žádoucí smířlivější pa- pež, který by se o nic nestaral, nežli o záleži- tosti náboženské a církevní v pravém slova smy- slu. Takovým, dodal Zanardelli, byl by di Pietro, nebo Capecelatro. Obávati se však dnes nemusí Italie ničeho, ani nesmíř- livého papeže.“ — Zanardelli po- čítal patrně na zvolení jednoho z těchto nepoliti- ekých kandidátů a zapomněl na Sartu, který se od nich celkem mnoho neliší a italské vládě jest také vítaným. Ministerský předseda přeje si, by nový papež umožnil návštěvu rakouského císaře v Římě, na níž Italie jako člen trojspolku

Z Říma, 4. srpna. (C. B.) Po verifikaci skrulinia a zjištění zákonnosti volby nového papeže, nařídil papežský děkan další předepsané obřady. Nejstarší ze tří kardinálů-děkanů tázal se zvoleného Sarta: »Přijímáš volbu papežem ?« Nový papež odvětil: »Nejsem sice hoden místa tak vznešeného, spoléhám však na boha, který naklonil mně hlas svaté koleje.« Kardinál děkan tázal se dále: »Jaké jméno volíš?« Nově zvolený papež odvětil: »Pius X.« V tom okamžiku byly spuštěny baldachýny ostatní, až na baldachýn, rozepjatý nad trůnem nového papeže. Všichni přitomní poklekli před papežem, který poprvé udílel požehnání papežské. V průvodu dvou kar- dinálů, tajemníka konklave a konklavistův ode- bral se na to papež do malé sakristie v sixtin- ské kapli, kde oděn byl rouchem papežským. Po návratu do kaple usedl papež na připravený již před oltářem trůn a dal si poprvé holdovati pří- tomnými členy kardinálského sboru na znamení poslušnosti. Jeden každý z kardinálů poklekl před papežem, poceloval mu nohu i ruku, načež teprve povstal a políbil papeže na obě tváře, po té pak objal ho a dal mu polibek na znamení míru. Na to připustil papež k libání nohou všecky přítomné konklavisty a odebral se pak do svých komnat trochu si odpočinout.

Z Říma, 4. srpna. (»Ag. Stof.«) Papežem zvolený kardinál Sarto líčí se jako povaha nadmíru pevná, takže jeho volbou vyhověno bylo zásadě, zvoliti papeže, který dovedl by zjednati opět kázeň mezi duchovenstvem. Pri odjezdu svém z Benátek, který dál se za hlučných ovací, prohlásil Sarto, že ani nepo- mýšlí na to, že by mohl býti zvolen. Z Říma, 4. srpna. (C.-B.) Listy ujistuji, že novou volbou nebyl ni v nejmenším dotčen poměr státu k církvi. Z Benátek, 4. srpna. (C.-B.) Zprávao zvolení patriarchy Sarta papežem byla veške- rým obyvatelstvem, které bylo kardinálovi nad- míru nakloněno, uvítána s radostí. Z Benátek, 4. srpna. Obecní rada města Benálek jakmile došla zpráva, že zdejší patriarcha Sarto byl zvolen papežem, svolána byla k mimořádné schůzi a zaslala novému papeži velice vřelý telegram. x. Z Brusselu, 4. srpna. Vatikánský dopiso- vatel časopisu „Patriote“ vysvětluje protáhnut papežovy volby sdělením: Kardinál Kopp a pražský arcibiskup kardinál Skr- benský podali, jak se zdá, jménem svých vlád rozhodný protest proti kandida- tuře Rampollově, kterým, ač se jím ne- zajistila volba Vanutella, byla volba Ram- pollova zmařena. Další příčinou průtahu byla neústupnost obou nejsilnějších stran Ram- pollovy a Vanutellovy, pro kterou ne- mohla se docíliti dvoutřetinová většina ani pro- kandidáta druhé řady. (Ostatní zprávy viz na str. 4.)

FEUILLETON. Do okolí Lvova. Z »vojny v míru« podává V. Fre yn. Naše četa podnikla jizdecký výlet na zku- šenou do okolí města. Volně klusají naše Koně po bílé silnici. Je hezké říjnové nedělní ráno. Choulíme se do krátkých kožíšků. Mlha šedě zaclonila rozhled. Bílé páry váli se nad močály a potoky, sytice vzduch vlhkem a stoupajíce, lámou paprsky žlutě a slabounce modře; ustupujíce kamsi do dalekých lesů, někam k jihu, kde pod Dněstrem vlhce dýše „Wielko bloto Vyjeli jsme na západ od Lvova. Několik vsí jsme minuli, bezvýznamných, nepěkných. Vždy hustěji se objevují kroje li dové. V blízkosti Lvova, v Sygnióvce, Sknilówu, Rudné, viděti v neděli na mši děvčata selská právě tak nevkusně oblečena jako v Čechách v bílých šatech, nevalně čistých, hranatě upjatá. s modlitbami v červených rukách a myrtovým věnečkem ve vysoko vyčesaném rulíku namastě- ných vlasů. Děvče, ueftíe váš úsměv, ohlédne se chuděra šťastna, v domnění, že se líbí. — Jinak zde, několik kilometrů dále. Skupiny žen i mužů vrací se z Powitna a Malezyce z chrámů. Živé, syté barvy šatů z daleka se hlásí o pozor- nost. Tvrdá modř kabátce, volně spjatého, ostře se odráží od zelené nebo červené, krátké sukně. pestrý šátek pěkně sluší osmahlým tvářím; zase zelená zástěra na modré sukni, žlutavé ko žíšky a pruhovaný šat pod ním, vysoké boty statně podupávající, bílá halena muže, široké, ne- lemované kalhoty, veliký kulatý klobouk — každá skupina jiná a pestřejší předcházející. Miji nás mlčky a vážně. Žijí tiše a skromně, bez nároků, namnoze i bez snažení po lepším; pil- nosti intensivní neznají. Kolem cesty pole, tmavá, ještě nezoraná, pastviska, sem tam histka stromů. V pravo. blíže

cesty jako ostrov houšť mohutných, starých to- polů, obloukem rozestavených, za ním šlechtick statek. Dvé kočárů právě vyjíždí po úpravné uličce nízkých křovisek k silnici. První řídí dáma. Zadržela koně, spatříe naši kavalkádu. Přepych venkovského boháče silně kon- trastuje s okolím. Kráčíte rozbahněnou cestou mezi chudičkými, vesměs doškovými chatkami. s okénky opravdu jak dlaň, obhlížíte rozbité ploty a prázdně, smutné dvorečky, a za po- slední zdí ocitnete se náhle uprostřed dvora, na žluté, tvrdé cěstě anglického parku, před nádher- nými kobercř květin, ladně srovnaných, před bílými okny velikých skel, s pozadím ohromných stodol a stohů obili; a o krok dále v malebném háji nad tichou tůní mohutná hrobka s kamen- nými lvy tušiti dává, že jste v dědičném dvorci polského pána. A kousek lesa za dvorem —a jste opět na holém pastvisku a chudém poli. Je zde mnoho Němců mezi Poláky rozhozeno a ti jsou na lepším stůpni. To viděti již v Ottenhau- senu. Velká, úpravná ves přímo překvapuje či- stotou a výstavnosti. Ráz hospodářství nasvěd- čuje jinému duchu. Zdejší Němec věnuje mnoho na výchovu svých dětí. Školu vydržují si sami Aspoň učitele německého („Herr Professor“ bylo dlužno jej titulovat), jako houževnatě drží se i své víry, reformované. V Ottenhausenu ostatně jinýchi zvláštnost není, leda, že je ves neobyčejně dlouhá. Na ná- vsi možno pořádutí hotové koňské dostihy. Sta- rost o nocleh odbyta brzo. Obyvatelstvo je po- hostinné. „Host do domu, Bog do domu“. Ovšem sláma a koňská houně konají hostům od jízdy služby dobré.

Večeře odbyta slavným způsobem společně v chalupě, kde nám místa ochotně propůjčili. Byli jsme opatřeni prakticky: S námi (vlastně před námi) jela kuchařka, najatá ze Lvova. Zá- hodno se zde tak o sebe předem postarati. V Ottenhausenu je na příklad jediná krčmaa v ní nic, než starý, neslýchaně špinavý žida — vódka. Ani tabáku nebylo, ač venku tabulka oznamovala trafiku. Někdy ovšem najde se krčmář, který vida možnost výdělku, se činí, seč jest — leč nějaké to vajíčko, smažené na loji nebo káva, pochybné jakosti, také na dlouho ne stačí. A obtěžovati příliš dobré sedláky jsme ne- chtěli. Kus polského salámu a šunky, i čutora s likérem v sedle, doplňovaly mimořádnější po žadavky naše, vedle pořádného jídla jednou za den. A tak dobře pečená husa, a láhev, byť ne tuze valného okoczinského piva, také s námi vezeného, výborně naladila nás ke spánku. Ráno dále. — Po mnoha kilometrech ho- lých polí konečně les. A zároveň — děšť.

Drobný, vytrvalý déšť, jehož krůpěje mírně šu- měly hustým borovím, svlažujíce hluboký písek křivolaké, úzké cesty lesní. — Čtyři hodiny volným klusem proplétali jsme se houští stromů. jichž větve nízko padají v cestu, bijíce obličej i ruce. Temná zeleň smrčin a mladých borovie mile osvěžovala po únavné jednotvárnosti šedých plání. Konečně vyjeli jsme u Zalezie na tvrdou silnici. Přišly vrchy. Zalesněné, temné chlumy sou- sedí tu s holými skalami, jež vystřídává rozto- mílé údolí. Déšť přestal, vyzářilo slunce. Potok jako stuha kol malého mlýna horského, drobné můstky spojují bílé stezky, několik chaloupek přímo pod horou, krčí se v houšti zahrádek, při nich jasné barvy ženského šatu a halen mužů srůstají v pěkný obrázek. A opět do kopce. A zase srázná cesta dolů, mezi olšovi, tak pů- vabné hedvábem své zeleně, v němž bystřina rozlévá se v několik jezírek, by dále opět přes kameny zmizela v tišině lesní. A bílá cesta vine se po úbočí kopců, dovolujíc volný rozhled. až na konec rozběhne se do dlouhého sedla mez dvěma hřebeny, a — opět do širé, rovné pláně Byl již večer, když stihli jsme Krechow Stěží v polotmě prohlédli jsme; zase velký dvůr kde nabídnut nocleh několika z nás, pro ostatní pak vyjednán v sousedství. Několik slušných nízkých domů, ostatek dřevěné chalupy a stájo horského rázu.

Hlavní starostí byla večeře. A tu — jak překvapení — ve středu našem náhle nový kra- jan, velitel místní švadrony hulánů, p. R., rodák jičínský. Objev zvláště roztomilý. Únava po ve- čeři jakoby spadla a když objevilo se na konee víno, a sklénky vždy znova plněné, zvedány ke zdravicím a na pokyn obraceny „až na dno“ neměla dobrá nálada konce. Bylo hezky k ránu. když teprve jsme se uchylovali na objednaný no- eleh. Naši domácí směli právem žehrat na ne- šetrnost naši: Stará paní, dobračka, v lenošce se- dic, čekala posud na náš příchod. A s úsměvem uvítala nás. A při pohledu na lože připravené — teprv lítost nás pojala! Neuměli jsme ani zvá- žiti pohostinství tak vzácného. Dva elegantně za- řízené pokoje a bílé, měkké, vábicí postele, jako pro princezny ustlané, ne pro vojáky, nás čekaly. Po kolika týdnech poprvé budeme zase jednou slušně spat! Přítel jurista — už v peřinách za- hrabán, cituje příslušný paragraf, kterým jsme měli být ztrestáni za lehkomyslnost a nedbalost k sobě samým i k hostitelům.

Leč, ach, požitku tak na krátce! Jen málo veršů nám dopuštěno odespati a znova — vzhůru! Je svěží, krásné ráno — a den později bude parný. Bylo nutno, za chladu ještě kousek cesty uraziti. Opakovalo se, co předevčírem — zde mnoho na vybranou v kraji není. Lepší keutky, romantické, máme za sebou — vracíme se zase ke Lvovu, od severu obloukem k jihu. Projeli jsme Gliňsko a za ním větší Ždl- kiew, město nižšího řádu, se slušným náměstím. s pěkným počtem slušných domů, s hojností vojáků i s obvyklými už ukázkami nepořádkua špíny. Pak po rovné silnici, zaprášené a dlouhé na východ kolem Sopoczynu do kraje pahor- katého, jednotvárností nepůvabného. Noc — do třetice — ztrávena v Artásóvě. Nejrozbitější dědina! Obyvatelé, Rusíni, lidičky z míry dobří. V maličkém baráčku nalezl jsem si pro několik hodin příbytek. Čtyřicet sedm obrázků svatých a světic tam viselo po

stěnách až ko stropu malé, nízoučké světničky, zcela čistě. Starý sedlák, smutného obličeje, měk- kých rysů, dlouhých, v zátylí rovně zastřižených vlasů, v šedé haleně a širokých, dole roztřepe- ných kaťatech, hleděl se se mnou dorozuměti způsobem mírným a oddaným. Byl velmi pří- větivý. A večer, když jsem přišel, nalezl jsem na stole hrnec mléka, chléb, máslo a ovoce. Stařenka selka myslila prý, že asi budu míti po cestě hlad. I koně mi obsloužili, jak už dlouho nikde. Za pochmurného, mrazivého rána nastoupen návrat ke Lvovu. Zase mlhy nad každou kaluží vody. U potoka na konci vsi několik žen klečí na malém dřevěném můstku a kusem dřeva po- klepávají kus nějakého šatu, chvílemi jej namá- čejíce ve vodě. Tak odbývají si zde známý, pro muže u nás tolik nepříjemný den prádla. Cesta vedla ještě přes Kulików, malé město, s ulicí čistě východního rázu, s křivým, nakloně- ným náměstím a s klassickými ukázkami zdej- ších židů, obchodníkův. Za náměstím mění se městečko v nepěknou ves. Ale dva chrámy tu mají vedle sebe, bílé, jak z mramoru a oba pěkné architektoniky; jakoby hrou náhody sem pře- neseny z nějakého bílého města. Ještě pěkný kousek kraje od nedalekého Zaszkówu, přímo na jih, lesem, podél malebného řečiště. Orlové dva, patrně zbloudilí sem z Tater, vysoko krouží zvolna nad našimi hlavami, a dole několik chatek, porůznu rozhozených, nezdá se ani míti obyvatel. Takové ticho smutné zde vládne. Jen na chvíli vše vzrušeno rachotem vlaku po nedaleké hrázi kolem. V Borki-Dominikáňskie jsme ještě pooběd- vali v malé chaloupce a pak na sklonku dne krásným lesem kolem několika letohrádků s úpravné myslivny znova na silnici. Stmívá se rychle. Leč mocná záře na jižním nebi svědčí, že jsme nedaleko cíle — osvětle- ného Lvova.