Ročník XXXXIX.

la mloubtím zaí lněvolaže or

V Praze, v úterý 6. července 1909.

bed v lsteboien ban onben

1o din oltee

Číslo 134.

Na ranní a večerní listy předplácl ne V Praze v administraci na lstjeta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou na ničsie na čtvrt leta . . . . 7 K 6sk ve filiálkáchá na měsie. . . . . 2 K 80 Poštou: na měsln. na čtvrt leta . . . . 9 K o s dvoji zásilkou na měsi Ba devrt ieta : . . K S

Protest Národní rady české proti Bienerthovým předlohám. Upozorňovali jsme v minulých dnech opětovně, kterak na povel německého Volks- ratu, s nímž německý ministr-krajan Schreinen jest ustavičně spojen bezdrátovou telegrafií, vzplanula po zněmčeném území znovu vášnivá, divoká agitace pro roztrhání české země; kterak na četných ně- meckých schůzích poslanci němečtí znovu podněcují poštvaný německý lid, aby »pro záchranu ohroženého Němectva« usilovně nalehal na vládu Bienerthovu, by své před lohy rozhraničovací a jazykové buď nepro- dleně promrskala parlamentem vídeňským. anebo je zkrátka absolutisticky nám oktro- jovala; kterak domlouvají německým městům na sebe řevnivým, aby se co nejrychleji mezi sebou dohodly o sídla příštích kraj ských vlád neb soudů německého uzavře ného území, by vláda mohla při té oktro- jírce vzíti na svornou vůli Němectva zdejšího plný ohled a své předlohy ještě více Němcům na tělo ušít. »Můžeme počítati s tím, že dojde k uskutečnění vládní jazykové a rozhraničo- vací předlohy cestou oktrojírky,« pravil ne- dávno německý předák dr. Urban. Vskutku také již Most a Žatec pod dojmem blížícího se vyplnění nejbujnějších německých choutek dohodly se spolu o sídlo příští krajské vlády a krajského soudu.

S druhé strany však německý Volksrat dne 2. t. m. zaslal důtklivé napomenutí ně- meckým poslancům z Čech na říšské radě. aby nasadili všechny páky při vládě Biener- thově i v parlamentu, by vyřízení jazykových a rozdělovacích předloh vládních stalo se urychleně, vším úsilím ještě za této letn kampaně; načež poslanci němečtí odpověděli výzvou, aby v polovici tohoto měsíce (mezi 10 a 17. červencem) byla svolána buď do Prahy nebo do Litoměřic valná schů z německého Volksratu, na kterou dostaví se pět německých říšských poslanců Vůči tomuto novému stupňovanému rozmachu lačných trhanů vlasti naší, vůči tomuto zemězhoubnému žhářství, spolehajícímu na ostrý vítr proti nám Čechům té doby z Vídně fičící: ohlédli jsme se teskně po neutěšeném stavu našeho národa, rozeklaného vnitřními spory a rozbroji i zatoužili jsme v předvečer výročního valného shromáždění Na- rodní rady české, aby pozvedla svého vážného hlasu k obraně života i práv těžce ohroženého národa našeho a staroslavné jeho vlasti.

Nuže, této snažné tužbě naší valný sbor Národní rady včera 4. července 1909 vskutku náležitě vyhověl. Usnesl se jednomyslně na reso luci, protestující proti jazy ko vým a rozhraničovacím před lohám Bienerthovým jménem všech českých národních str an co nejdůrazněji a nejvážněji. »Vládní ty předlohy Bienerthovy chtějí řešit úpravu otázky jazykové a organisace politické správy v království českěm zákonodárstvím — řlšským...« vytýká Národní rada hned na počátku své resoluce: »a kromě toho ještě způsobem, který po- rušuje, ba snaží se zničiti od- věká práva národa českého, spo- čívající na základních zákonech tohoto krá- lovství . . . Osnovy ty odporují i nyněj- šímu zřízení zemskému ze dne 26. února 1861 ř. z. 20 a základním zá- konům ústavy říšské ze dne 21. pros. 1867 i jsou proto jak po stránce pří-

slušnosti, tak i ve věci samé na prosto nepřijatelny.« Stačí pohlednout jen na jediný ten § 37 osnovy jazykové, který svým odstavcem 2. ruší veškeré posavadní předpisy o rovném právu jazyků zemských ve státních úřadech království českého, tedy nejen ob- novené zřízení zemské Ferdinanda II., ale i majestátní listy posledního korunovaného krále českého Ferdinanda V. ze dne 23. března a 8. dubna roku 1848, ale i pří- pověď obsaženou v královském reskriptu panujícího mocnáře ze dne 12. září 1871. »Osnovy ty,« zní soud Národní rady naší »jsou tedy zřejmým útokem na bytí národa českého v král. če- ském, poněvadž jejich cílem je st a výsledkem bylo by zbudovati celou řadu obvodů německých úřadů jednojazyčných v tomto krá- lovství, z nichž by jazyk český až n některé výjimky byl vylouče n.e A nyní vyličuje Národní rada naše slovy nemnohými, však za to lapidárními ná- sledky zamýšleného předlohami těmi ná- rodního rozhraničení a rozdělení země české: »Pravlasť národa českého by byla obmezena na obvod, v němž jazyk německý zachovati má důležité vý- hody, nabyté proti právu a na úkor národa českého. Kolébka a hlavní jádro vla- stí českých klesly by tedy na ostrov, nemající hranic ani poli- tických, ani geografických, na útržek země bez státní minulo- sti a bez naděje na vlastní bu- doucnost, na trosku, která by byla obklopena obyvatelstvem, ovládaným úřady německými a vydána by byla na pospas dalším útokům.

Předlohy ty jsou tudíž národu českému nebezpečny, ba po stránce jazykové i politické zhoubny« Tak vyznívá protest nejpřednější naší národní instituce, soustřeďující v sobě ve- škeré vlastenecké strany naše a požívající tudíž v celém národě našem v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i v Dol- ních Rakousích nesporné autority a váhy. Tato jednomyslně přijatá resoluce jest pak toliko závěrkem obšírnéhopamětní h spisu, jejž vypracoval jazykový odbor Na rodní rady na základě zevrubných porad s četnými znalci jazykové otázky a jejž vydá v nejbližších dnech tiskem, také po ně mecku. Doufejme, že nedojde tato důkladná právnická odpověď Národní rady do Vídně pozdě! Po ní však nebude míti vláda Bienerthova přes svou německo-nacionální většinu snad přece tolik smělosti, abysi troufala dle přání německých vášnivcův tu svou petardu jednoduše prakem oktro- jírky do Čech mrštit, anebo vídeňským parlamentem ji proti nám promrskat. Každým způsobem však bylo svrcho- vaně na čase, že zaprotestovala Národní rada česká proti brozící nám zhoubě mluvou tak ráznou, ohlašující Vídni nesmířitelný. ba zoufalý odpor veškerého vla- stenecky uvědomělého lidu na šeho, proti každémukoli pokusu o rozpol- tění vlasti naší a o oloupení našeho národa o rovné domovské právo v celé její oblasti. V ministerské radě kabinetu Bienerthova za- sedají dva staročeští ministři, kteří přes sve konservativní smýšlení, trváme, nikdy by ne- mohli převzíti spoluodpovědnost za podobnou těžkou a dalekosáhlou křivdu, chystanou na český národ a českou jeho vlast. Byloť by

jim zapříti celou vlastní minulost a vyhostiti se z vlastního národa, jehož důvěru si přece dr. Žáček i po svém bosenském hříchu všemožně udržeti hledí. A dr. Bráf Dávnoliž tomu, co sám v »Union« odsuzoval ony jazykové a rozhraničovací předlohy Bie- nerthovy, podobně jako dnes činí Národní rada česká. Tak by chtěje vyhověti Němcům, mini sterský předseda bar. Bienerth věděl, že vy povídá válku veškerému 6milionovému národu českému, válku na život a na smrt, jejíž konce pro Rakousko byly by ne dozírné a jistě přeosudné. Nechť vče rejší jednomyslný protest valného sboru Národní rady české jest mu výstrahou spasitelnou, nechť mu připomene dějinami stvrzenou zkušenost, kterak národ český i když býval vnitřními rozbroji rozeklán, vždy nieméně dovedl na jíti sebe sama a vyvinout ele mentární sílu, jakmile hrozilo mu ži- votní nebezpečí. A to mu hrozi z úsilí po roztrhání vlasti jeho jedině, po snížení ja zyka jeho pod úroveň rovného práva v cele nedílné vlasti.

Politické zprávy domácí. V Praze, 5. července. (Ryt. Abraha mowiczopoměrech v polském kole. Haličské listy otiskují odpověď, kterou ryt. Da vid Abrahamowicz poslal red. „Gaz. Codzienné na vyzvání, aby se opět ucházel o mandátd říšské rady, jehož se vzdal. Abrahamowicz od pověděl, že se o mandát ucházeti nehodlá, po- něvadž je odpůrcem všeobecného hlasovacího práva, a při prvých všeobecných volbách přija mandát jen proto, že si toho přál panovník, Ryt. Abrahamowicz, použiv příležitosti, vyslovuje také své mínění o poměrech v polském kole. Zesnulý hr. Dzieduszycki byl prý nejhor- ším ministrem krajanme, který kdy zastupoval Halič v radé korunní. Za ministra krajana byl prý vyhlédnut prof. Glabiňski, ale ministr finan- ci, Korytowski, zmařil jeho jmenování. Teprve. když byl Abrahamoez vypuzen z předsednictva polského kola, hr. Dzieduszycki podal demisi. kterou bar. Beck ochotně přijal, aby na jeho místo do ministerstva mohl vstoupiti Abrahamo wicz. Za to je ryt. Abrahamowicz přesvědčen že nejlepším polským ministrem krajanem by on sám. Když v únoru padl první kabinet Bie- nerthův, jemuž náležel i Abrahamowicz, uchá- zel se o místo polského ministra předsedali doveů Stapiňski a sice s vědomím prof. Glabin- ského. Jeho kandidaturu podporoval také hr.

Dzieduszycki, patrně z vděčnosti za služby, kte- ré Abrahamowicz prokázal jemu při opouštěn ministerského křesla. A tu píše Abrahamowiez Bylo to jednání pro Halič velice škodlivé. Mě jsem v kabinetě veliký vliv, těšil jsem se doko- nalé důvěře panovníkově, a jako nejstarší mi nistr v kabinetě Bienerthově, s nímž jsem by osobně spřátelen, byl jsem s to splniti všechny požadavky polského kola. Také vstoupení lidovců s posl. Stapiňským do společného polského kola ryt. Abrahamowiez pokládá za neštěstí pro Halič. Kolo musilo na prospěch lidovců změniti své stanovy, přestal bývalá samovláda předsedova a sám Stapiňsk nabyl v kole velikého vlivu. Takové zdemokrati- sováni polského kola, kdysi přisně šlechtického ovšem se nemůže zamlouvati ryt. Abrahamo wiczi, a proto odešel prý dobrovolně z minister stva a vzdal se současně i poslaneckého man V Praze, 5. července. (Vlašská fakul ta.) Terst je na říšské radě zastoupen nyní sa mými sociálními demokraty. Jeden z nich, posl Pitoni, mluvil s redaktorem Chorv. korr. o vlašské fakultě v Terstu. Odsoudil nesmyslný dátu.

odpor terstských irredentistů proti slovinským školním požadavkům. Taková politika škodí ne- jen Slovincům nýbrž i Vlachům. Byla-li možno dohoda Vlachů se Slovany v Istrii, jest možna i v Tersté. Ovšem nestačí na to jen dorozumění mezi říšskými poslanci, nýbrž musilo by i terst ské městské zástupitelstvo zřici se své neústup nosti. Hlavní orgán terstských liberálů, „Piccolo“ je však proti jakémukoli vyjednávání se Slo- vinci. Jediné, co prý terstští Vlachové mohou učiniti pro Slovince, je, že budou podporovati jich žádost za zřízení vysoké školy v Lublani a reciprocitu zkoušek na universitě záhřebské- V Terstě však nedají Slovineům nijaké školy. i kdyby se nebe provalilo. Zatím tedy je do do- hody o terstskou vlašskou fakultu ještě velm daleko. V Praze, 3. července. (Německá ná rodní rada zadává slátní úřady.) Bar. Bienerth chlubil se tyto dni v parla- mentě, že jeho vláda je úplně nestranná a ne- podléhá vlivu nijaké politické strany. Téhož dne terstská „Edinost“ zvěděla, že německá národní rada pro alpské země rozeslale oběžník, v němž oznamuje, že má na za- dání asi 200 míst při státních že leznicich. Je-li pravda, že německá národn rada má vskutku tato státní místa na zadání — a o pravdě oběžníku těžko pochybovat! — pak nutno za to miti, že ona železniční místa něme- cké národní radě dal k disposici ministr železnic Wrba. Ale vláda, která se při obsazování želez- ničných míst řídí návrhem německé národn rady, nemůže o sobě tvrditi, že nepodléhá vlivu nijaké politické strany.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 5. července. Členové hosudarstvenné dumy a sovětu návštěvou v Anglii. Za návštěvy v Liverpoolu měl významnou řeč také člen hosudarstvenné dumy Maksudov Tatar. Dal výraz úctě, klerou k Anglii chovaj všichni moslemové, načež přešel na půdu ruskou. Pravil: V Evropě si představují Tatara jako jezdce, ozbrojeného kopim, hotového rozrušit všecko dobré a krásné. Ničeho podobného již není u současných Tatarů. My jsme čásť ru ského národa a společně se slovanskou jeho rasou pracujeme v národním životě Ruska. Sloužíme v armádě, učime se ve školách. zaujímáme soudní a jiné úřady. A když bosudaí imperštor daroval konstituci, byli jsme povolán spolu se Slovany k účastenství ve sněmovních pracech. Od této návštěvy očekávám mnoho nejen jako ruský občan, nýbrž i jako moslem. Zbližení dvou států s ohromným moslemským obyvatelstvem, zblížení morálné, intelektuálné politické, nemůže nemíti dobrého vlivu in moslemy. Když se Rusové z Edinburgu vrátili do Londýna, byly jim uspořádány nové hostiny ovace. Na jedné z nich anglický poslanee Smithon protestoval proti známým nájezdům anglických socialistů na cara. Na to se slova ujal londýnský lordmayor a prohlásil v připitku na zdraví carovo, že »veliký hosudar« bude v Anglii uvílán se srdečným nadšením. Stolov- nici dali potleskem na jevo souhlas a hudb hrála ruskou hymnu. Lordmayor na to připi ruským hostům a zminil se o obzvláštní své radosti, že je prvým londýnským lordmayorem kterému se dostalo cli, že může jménem lon dýnského obyvatelstva uvitati členy ruských zá konodárných sborů Rusko a Persle. Ruskému náměstku na Kavkaze bylo z Petrohradu nařízeno, a by

V drobném prodejie ranni číslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za t h Ve filiálkách na venkově ranni čislo . . . . . . vočerni . . . . . . . . 5k lnseráty plati se hotově napřed Předplaesni a inserty příjimá administrace v Marinnské ul., 3. Tam nacházeji se těž redakce. tiskárna a sxpedice „Národních Listů Rukopisy se nevraceji.

vzhledem k poplašnému stavu věct v Persii připravil vojsko, rozpolo- žené na Kavkaze, k odchodu na ruskou enzeli-teheranskou silnici, jakož i aby připravil lodi k od- vezení těchto vojsk z Baku do Enzeli. Tyto přípravy dějí se pro ten případ, kdyby další pohyb Bachtijarů a karvinských Fidajů k Teheranu mělo v zápěti anarchii, která by vážně ohrožovala ruské i evropské občany jejich zájmy v Teheraně. Samospráva Litvy »Goniec Wileúski« dovídá se z věrohodného pramene, že ruské ministerstvo vnitra uvědomilo vilenského gubernátora Ljubimova, že na Litvě zavedena bude zemská gu bernská samospráva ode dne 1. (14) ledna 1910. Volby se budou konati v kurilch dle národnosti. Zemský maršálek nebude volen, nýbrž jmenován pa- novníkem. Vilenský gubernátor už svolal pře- stavitele různých institucí a oznámil jim, n čem se car a vláda ustanovili. Zavedení zemské samosprávy na Litvě ukazuje na to, že ruská vláda chystá ji i pro Polsko a že jen od Poláků závisí, aby nebylo oddáleno. Příjezd bulharských Sokolů do Ruska Dne 17. t. m. přibude do Odessy na 2000 bulharských Sokolů za tím účelem, aby se utvrdilo přátelství mezi národem ruským a bul- harským. Bulharští Sokolové uspořádají v Odess veřejné cvičení, aby ukázali, jak dorost bulhar- ského národa tělesně prospívá. Zájezd jest uspo- řádán pod protektorátem bulharské vlády. V Odesse bulharští Sokolové pobudou čtyři dni, načež se vráti domů a jen 100—200 odeber se jich do Moskvy a Kyjeva. Se Sokoly při- jedou do Ruska také vynikající bulharští pol- tikové.

Ke vnitřní krisi německé Není k ni dnes zpráv politického rázu, jež by zajímaly veřejnost českou, nedychtící zvě- děti každou episodu drobných zákulisních ple- tich. Rovněž v depeši nedělní již vzpomenuté bouřlivé výkřiky při projednávání finanční re- formy v říšském sněmu německém, rozrušily-li poněkud na oné straně pomezí, v těto říši, v jejíž parlamentu dochážívá i ku pěstním zápasům, jsou něčím praobyčejným, co nevzbudí témět ani již pozornosti. Ve sněmu dostalo se liberá- lům jediného úspěchu: daň z voňavek byla za- mitnuta. Ostatní návrhy konservativců vítězí šmahem. Dnes v ponděli večer bude dle všeho dojednán kompromit mezi vládou, spolkovými státy a blokem kon- servativně klerikálním. Nechtěji krále v radnici Na upominku odražení švědského útoku na Kodaň r. 1659 věnovala část kodaňských měšťanů radnici kodaňské sochu vítěze, krále Bedřicha III, jenž byl ale za svého panování velikým absolutistou. Kodaňský sbor obecních starších odmltl dar z dů- vodů, že jest pro sochy královské dosti krá- lovských zámků a že radnice musí zůstati ob- čanským pantheonem Námořní manévry anglické Na veřejnost proniklo dosud málo zpráv o pobybech manevrujícího loďstva anglického. Podmořské čluny a torpedové lodi, které maji hájiti Dover, přibyly do tohoto přístavu, aby se zásobily. Jiná flotila odjela, aby konala hiídku v průplavu. Dosud se nevi ničeho o bl-

FEUILLETON. Hus a jeho dílo. Čím dál, tím větší dálka dělí nás, děti XX století, od oněch osob, které ve věku XV. vedly silnou rukou osudy národa našeho na dráhy nové, čím dál tím víc pokrývá prach zapomenuti mnohého z těch, kteři myslili, že mají nárok právo na nesmrtelnost. Kde jsou dnes jménaa pamět těch tří patriarchů, devětadvacíti kardi- nálů, třiatřicíti arcibiskupů, stopadesáti biskupů. kteří zasedali mezí soudci kazatele betlemského? Kdo z nich již po stu letech byl znám potomkům aspoň tolik, jako ten „jakýsi Jan Hus v tomto svatém sboru osobně postavený“, jak se o něm vyjadřovali oficiálně v konečné sentenci, kterou před málem půltisíciletím pronesl „svatosvatý obecný kostnický sněm, církev katolickou před stavující, v Duchu svatém řádně shromážděný. na věčnou této věci památku.“ Ale památka to- hoto tichého českého mistra nehyne dálkou věků, roste naopak a mohutní, ačkoli jest tomu již čtyřicet let, co poprvé věrní Čechové vypra- vili se na pouť kostnickou. A jest potěšitelno, že nezůstává jen při slo- vech... Byla celá desetiletí, která pohodlněse spokojovala úlohou bohatého dědice. Po Pala- ckém a Erbenovi nebylo pokračovatelů ani ná- stupců. Teprve bojovné slovo mladého aristo- krata před 20 lety na sněmě království prone- sené, zburcovalo národní svědomí — a studin o době Husově prožívají nyní novou renaissanci. Letos dílo Husovo hlásí se zvlášť důrazně; 18. ledna oslavili jsme výročí dekretu kutnohor- ského — a letos akademický senát university postaral se také o trvalou památku tohoto veli- kého činu Husova pěkným sborníkem „D ekre kutnohorský“. Tři přednášky dra. Kroí ty, Novotného a Šusty, jež každá sji

ného stanoviska osvěcují faktum samo a jeho faktory, velmi vhodně jsou doplněny znamenitým článkem profesora Friedricha. Profesor Frie drich podává nové vydání Dekretu kutnohor- ského, v němž velmi názorně vystupuje na jevo veliký pokrok české vědy historické od dob Pa- lackého, který před 40 lety dekret kutnohorský vydal naposled. Vzorné v každém směru vydání Friedrichovo na několika místech opravuje star- ší nedopatření, restauruje poprvé jazyk a pravo- pis doby Husovy, konstatuje, že dochoval se nám opis, jejž si dal pro koncil kostnický poří diti Hus sám a v krásném snímku předvádí zá- roveň obraz tohoto vzácného textu všem nyněj ším čtenářům. Je to kus minutiosní práce paleo grafické, přinášející přes tuto minutiosnost pln zajímavých novinek.

Podnět akademického senátu nevyzněl na prázdno. Náš konsul v Anglii, hrabě Lützow čtyřistastránkovou knihou informuje vzdělaný svět o životě a době Husově („The life a n times of M. John Hus“). Hrabě Lůtzow ovšem nemá cílem, jako publikace právě zmí- něná (vydaná nákladem Historického klubu) v řadě monografií podati nové výsledky aneb zúčtovati s veškerou, takměř nepřehlednou lite- raturou o Husovi. Nýbrž omezil se celkem na několik spisů novějších, zvláště českých, a po- dává anglicky rozumějícímu čtenářstvu (dílo vy- chází zároveň v Londýně a v Novém Yorku) krásnou, česky cítěnou informaci o hlavních událostech života Husova a jeho posmrtné pa- mátce. Dílo má nádhernou úpravu, je provázeno krásnými deviti fotogravurami (z nichž jen ti- tulní, obraz Husův podle podobizny ochranovské naprosto nehistorické, může snad čtenáře uvésti v omyl) a podává čtenářstvu obou polokouli obraz líčení Husova v celku takový, jak jej dnes vytvořila česká věda. Angličané nejsou sice chudi monografiemi o Husovi; americká práce Gillettova, britská Wratislawova líčily velmi sym

pathieky a velmi zevrubně život a dobu našeho reformátora; vědecká literatura anglická pak ne- dávnou knížkou Workmanovou dostala dílo vel- mi vzácné ceny. Ale přece byly to vždy obrazy hlavně podle prací německých, česká věda zu- stala omezena věncem hor hraničních. Že nyn knihou hraběte Lützowa nastupuje česká věda cestu přes oceány, zůstane na vždy neposlední zásluhou ušlechtilého tvůrce této krásné práce Naše Akademie připojuje se k české uni versitě publikací právě vydanou, jejíž titul zn trochu exoticky. Je to M. Jakoubka ze Stří- bra překlad Viklefova Dialogu, ot štěný M Svobodou podle jediného rukopisu musejního. Do nedávna bylo sice obecně známo že se u nás hojně číly a překládaly spisy Vikle- fovy, ale nebyl znám ani jediný český překlad. ačkoli la'inských opisů známe do set a ačkol hlavně podle rukopisů kdysi v Čechách poříze- ných nyní Angličané sami vydávaji spisy svého velikého Kazatele Lutterworthského. Teprve ne dávno byl nalezen překlad jednoho z nejslavněj ších spisů Viklefových, Dialogu. Ukázalo se, že jej pořídil přítel Husův Jakoubek a ukázala se zároveň věc ještě zajímavější, že právě tohoto nám dochovaného rukopisu užíval Chelčický Pan Svoboda, známý překladatel latinskýeh spisů Husových, kdysi vydávaných firmou Vi- límkovou, vydal nyní péčí III. třídy Akademie první překlad Viklefa, k němuž nepochybně při- druží se záhy jiné. Vydání je filologieky vzorné — a není-li dílo samo prací Husovou, jistě vzniklo jeho vlivem a působením. Je to ukázka oné propagandy nového učení živým slovem mateřského jazyka (jak první počal Štitný) o němž jsme měli sice zprávy, ale nikoli do- klady. Zásluhou Akademie vychází dílo právě v čas. Konečně sem náleží dra. Jakubce Dě jiny české literatury, vycházejíeí při lohou k Naší Době. Jest to první náčrt staro

české literatury na základě vědeckém, shrnujíe v obšírných a kritických poznámkách literaturu předmětu, jenž nahrazuje starší práci Vlčkovu značně skromnější. Arch právě vyšlý obsahuje líčení literární činnosti Husovy, jež vůbec za ujímá v díle dotud vyšlém lvi podíl. V těchto rozměrech nebylo dosud u nás knihy podobné a můžeme hned předem říci, že bylo jí již svrchovaně potřebí a že potřebě také značnou měrou vyhovuje. Jen jednu poznámku bych mě pro informaci čtenářů, Dílo jest asi téhož ob sahu, jako práce hr. Lülzowa — populárně in formační: a za to náleží autoru dík všech čte nářů. Ale podle celého rázu textu a podle plýt vání jmen v literárních odkazech mohl by čte- nář souditi, že jest to všude vlastní výtěžel autorův, že jest to krátce práce vědecká na zá- kladě pramenů. To domnění by bylo arci klam- né; informace Jakubcovy jsou správny jen „tak trochu“, „asi tak“ — každým slovem se pro- zrazuje laik a neodborník, jenž vázne všude

tam, kde musí měniti text své předlohy. Pro přiklad čtenáři na př. zpráva (str. 115) o Hu- sově dílku „o krvi Kristově“, jež káralo podvody se svatou krví „ve Wilsnacku v Branibořích, jež tehdy patřily k arcidioecesi pražské. Když výnosného podvodu bylo následováno i na jiných místech, arcibiskup r. 1405 dal celý zázrak pro- zkoumati zvláštní komisi...“ atd. Není zde slova správného: Branibory nejen že nikdy ne- mohly náležeti k arcidiecesi pražské, ale tehdy nenáležely ani k církevní provin- cii pražské, nýbrž ku provincii magdeburské Arcibiskup pražský nemohl tedy ani dáti „celý zázrak“ prozkoumati — a Hus také nie podob- ného nikde netvrdí. Spisek onen jest obsahu zcela jiného a docela jinak by musilo ono místo zníti. Ale něco takověho, asi tak sku- tečně bylo: byl nepravý zázrak ve Wilsnacku. arcibiskup zakročil, Ius o tom psal . . . ale jen tak trochu... Nebo (str. 116) zachoval prý se

nám „hojný počet“ výkladů Lombarda z praž- ské university, za to (str. 134) kázání Husových „z první doby zachováno málo“. Těch vý klado Lombarda zachovalo se „hojně“ — totiž je- den (mimc Husův); a kázání Husových z prv- ních dvou let zachováno „málo“ — totiž asi sto: je to zas „tak trochu“ pravda: bylo skutečně mnoho výkladů Lombarda, Husových sbírek kázání zachovalo se poměrně málo atd. Katalogy Truhlářovy (133) vyšly „nákla- dem České Akademie“ — vyšly nákladem Kr. Společnosti Nauk; ale je to zas tak trochu pravda: 200 stran ze 1300 bylo vydáno také nákladem Akademie. Hus prý měl „řeč v úmrtní den Karla IV. dne 5. prosince 1405“ (na str. 115) úmrtní den Karla IV. padá 29. listopadu a Hus řečnil roku 1404: ale je to zas „tak trochu“ pravda, čtenář sadno si zase vyloží. A tak cum gratia in infinitum... Kdyby tedy čtenář sou- dil, že práce Jakubcova podává vlastní výtěžky a stavi na pramenech, byl by na omylu. Ale to arci úkolem Jakubcovým nebylo; chtěl infor- movati na základě vědeckém, podle prací cizích, širší obecenstvo — a to se mu celkem po- vedlo dobře, kniha jeho bude jistě dobrou pří- ručkou širšímu publiku. — — Jest tedy i letos patrný pokrok v poznávání životních osudů Mistrových a jeho díla. Roste pomalu řada monografií vzácné ceny vědecké — a výtěžky tohoto zkoumání vnikají čím dále tím více do vrstev nejširších. A jen úplné a doko- nalé poznání díla a života Husova, jak pověděl před lety Kalousek, může vésti ke shodě a jed- notě názorů, které jsme ještě dnes dost daleci. Jubileum dekretu kutnohorského působilo úrod- ně — doufejme, že nedaleké již jubileum dru- hého rektorátu Husova, které oslavíme letos v říjnu, přinese rovněž hojné ovoce. Bylo to snem Ilusova života, aby „národ svůj slavný shromáždil v jedno“ — k tiché a plodné práci.

V. Flajšhians.