Poslední zprávy. Z Vídně, 3. února. (C.-B.) Člen panské sněmovny kníže Jindřich Stahremberg zemřel. Válka jiho-africká. Z Lourenco-Marquezu, 2. února. Reuterova kancelář oznamuje z Caberonesu, že plukovník Plumer ve svých operacích pokračuje. Dne 24. ledna zahájil palbu z no- vých děl na posice Burů, kteří ji opětovali. Z Laurenco Marquezu, 2. února. (C.-B.) Reuterova kancelář sděluje, že dle zprávy z Tuly rozvodnila se řeka Limpopo tak, že strhala mosty. Přechod přes ni do března jest nemožný.

Ze soudní síně. Vzorný podnájemník. (Prvního porotního období líčen páté.) Nerozlučný poměr lásky zavládl mezi bývalým sklepníkem Richardem Richtrem a Josefou Vrzalo- vou. Richter čítá 23 roky, Vrzalová má na zádech již čtvrtý křížek. Letos bude 40 let stará a jest na 15. rok vdanou. Oba milenci sdíleli společnou domácnosta Richtr měl na starosti její vedení. Dostalo se mu za to již údělem 48hodinné vězení a tříměsíční žalář pro přestupek a zločin krádeže. Dnes zodpovídá se opět ze zločinu tohoto druhu. Od ledna minulého roku bydlil Richter s Vrzalovou u vdovy Františky Stelšovské na Král. Vinohradech. Věda o kvartýrské, že má peníze a skvosty, předchá- zel si ji všelijak, až si konečně získal její důvěry. V květnu ztratilo se pí. Stelšovské za 331 zl. skvo- stů. Panička měla je složeny v pokoji ve skříni klíče od almary nosila vždy při sobě a přes noc pak ponechávala je na stole v ložnici.

Krádež květnovou Stelšovská nepozorovala, ne- boť nenapadlo jí ani ve snu, že by Richter mohl býti tak prohnaným člověkem. A právě proto, že Richter stav věcí dobře znal, hřešil na úkor toho dál. Již v červenci vloupal se v nepřítomnosti Stel- šovské znova do její skříně a vzal jí odtud spoři- telní knížku městské spořitelny pražské. Knížka zněla na jmeno Aloisie Beránkové a na obnos 400 zl. Vyzvedl si z toho všeho tři stovky a mimo jiné koupil Vrzalové hedvábné šaty a slu- nečník .. A ještě toho nebylo dost. Na podzim vypáčil Richter kufr Stelšovskéa vybral jí odtuď zásob prádla v úhrnné ceně 130 zla- tých. V zastavárně dali mu za to tři desltky, jež opět s Vrzalovou probil. Stelšovská přišla na stopu krádeží až ku konci září; podezření její padlo ihned na Richtra a když jej za pachatele pátrajícím úřadům označila, přiznal se Richter, že čin spáchal. Omlouval se tvrzením, že prý potřeboval na různé kauce a prohlašoval zá- roveň, že pí. Stelšovské všechno nahradí. Zdědí prý po tetě, až bude plnoletým, 1700 zl. a otec jeho,

jenž jest v Liberci hostinským, mu prý nějakou částkou pomůže. Než všechny tyto řeči Richtrovy nebyly ničím jiným, nežli zcela všední, nemotornou lží. Vida ko- nečně, že se mu Damoklův meč snáší nad hlavou, dostavil se Richter v listopadu k soudu sám a udal se dobrovolně ze všeho, co provedl a tak stojí dnes před porotou. Dnešnímu líčení předsedá president dr. Wo- kaun, votanty jsou pánové dr. Růžička a sekr. Ša- bata, žalobu zastupuje nám. pan dr. Sandtm an, žalovaného hájí pan dr. Sládeček. Do poroty byli vylosováni pp.: František Enders, sochař z Kar- lína, Frant. Aust, rolník z Českého Brodu, Frant. Slavík, rolník ze Slivence, Frant. Procházka, rolník z Letek, Josef Engelmann, továrník z Kar- lína, Frant. Kulhánek, rolník z Hudlic, Josef Erben, spolumajitel domu z Prahy, Václ. Vlček, rolník z Jinočan, Ferdinand Heitler, koželuh z Kladna, Vojtěch Urban, truhlářský mistr z Dejvic, František Novotný, majitel plzeňské restaurace z Prahy a František Choděra, rolník ze Záp. Obviněný uvádí ku všeobecným otázkám před- sedovým, že se narodil ve Vídni a že jest do Li- berce příslušným. Z aktů konstatuje se, že celková škoda z krádeží, na paní Stelšovské spáchaných, ob- náší 791 zlatých. Richter se k vině přiznává. V době, kdy krádeže prováděl, měl 40 zlatých měsíčního platu, což mu však na lehkomyslný způsob života nevystačovalo. Uvádí, že věci bral po částech a to v době, kdy Stelšovská buď doma nebyla, nebo když spala. Tím výslech obžalovaného končí. (Dokončení.

Ještě „zde“. V Náchodě konalo se loni ve dnech 9. a 10. října v sále Teršově kontrolní shromáždění, které ří- dil setník 18. pluku Rajmund Maržik. K němu do- stavil se také knihař Josef Míl z Červeného Kostelce který po celonočním i ranním popíjení byl setníkem jelikož hlásiti se měl až druhého dne, ze sálu vypu zen. Venku, kde stáli četníci Holomáč a Kříž a ně- kolik záložníků, radil prý Míl poslednějším, aby neblásili se německým slovem »hier!«, nýbrž český »zde!« Četníci Mílu udali a soud zavedl s ním vyše třování pro § 303. tr. z. (přestupek subordinační). V těchto dnech octl se Míl před krajským soudemv Hradci Králové jako obžalovaný. Vymlouval se na nepříčetnost, kterouž mu svědkové také potvrdili. Soud, jemuž předsedal pan vicepresident Kvěch, ne- shledal obžalovaného vinným zmíněného přestupku jelikož Míl mluvil velnku, nikoli v sále, kdež se kon- trolní shromáždění konalo. Po devíti letech obžalovaný vrah V Olomouci, dne 1. února. (Původní zpráva »Nár. Listů«.) Včera a dnes konalo se před zdejším porotním soudem líčení s Antonínem Weissem, 34letým nádenníkem ze Starého Města, obžalovaným ze zlo- činu úkladné vraždy. Weiss byl obviněn, že před devíti lety zavraždil svého strýce, rolníka Ed. Urbana v Arnolticích ve spánku. Jako motiv uváděla žaloba pomstu, kterou Weiss proti strýci prý vykonal za svého otce pro domnělé zkrácení v dědictví. Obžalo- vaný Weiss tvrdošijně zapíral vinu, dovozuje, že stal se omyl v osobě. Pp. porotcové přisvědčili ku

otázce, znějící na úkladnou vraždu pouze pěti hlasy, následkem čehož byl Weiss osvobozen a na svobodu propuštěn.

Tržní a hospodářské zprávy. Konkurs prohlášen byl obchodním soudem v Praze na jmění firmy Viktor Mayer a Fitzek a její společníky pp. Viktora Mayera, truhláře a Jo- sefa Fitzka, čalouníka v Praze. Konkursní komisař rada p. Šikýř, správce dr. Emil Stelzer, advokát v Praze, jeho náměstkem dr. Frant. Schmeykal, advokát v Praze. Schůze věřitelů 12. února, přihlášky do 12. března, stání likvidační 20. března, — Dluhy obnášejí as 187.000 zl. aktiva as 65.000 zl. Firma založena byla v r. 1882 a požívala v Praze dobré pověsti. Cuk r. (Poslední zpráva.) —n— V Praze, 3. února. (10 hodin 35 minut dopoledne.) Obchod se suro- vinou pevný. Pohotové Ústí K 25. 60, březen K 25.75 peníze. Raffináda ne- změněna K 84.— až K 85.— ze sta- nice.

M. Z Vídně, 3. února. (Počát. bursa.) Záznamy procent. Znamenaly: marky 118.12, 20franky 19.23, květnová renta 99.75, rak. renta korunová —.—, stříbrná renta —.—, rakouská zlatá renta —.—, uher. zlatá renta —.—, uher. korun. —.—, kreditky 237.90, uherské kreditky 188.—, anglobanka 124.—, unionky 155.50, bankovní jednota 137.—, länderbanka 118.—, státní dráha 135.50, jižní dráha 25.10, dráha Karla Ludv. —.— polabská dráha —.—, rak. zbrojovka —.—, turecké tabák. režie 138.50, alpinky 271.75, rýmavsko-muráňské 324.25, pražské želez. společ. —.— (nom.), tur. losy 126.50, mostecké uhlářské spol. 392.50 (nom.), pozemkové —.—, paroplavební —.—, buštěhradské A. —.—, buštěhradské B. —.—, západočeské uhelné společnosti —.—, tramway a) —.—, tramway b) —.—, Lloyd —.—, Poldina huť —.—, české báňské —.—, montanní —.—, uherské cihlářské —.—, hirtenberské —.—, silniční A. —.—, B. —.—. Smýšlení pevnější. Z Nového Yorku, 2. února. (Telegram »Nár. Listů«.) Pšenice na místě 771/s, na březen 763/2, na květen 741/s, na červenec 743/4. Kukuřice na květen 39, na červenec —. Mouka 2.70. Dovozné za obilí 31/2. Cukr 4. Káva 87/1e. Směnky na Londýn 4.841/4. Stříbro 601/8.

Z úřadních zpráv. Místa na středních školách. Na českých státních reálkách obsazena budou od příštího školního roku místa: v Praze na Starém městě skutečného učitele pro češtinu s němčinou neb fran- činou; v Praze na Novém městě skutečného uči- tele pro matematiku s fysikou a zatímného učitele

ač vášnivé povahy, stane se obětí hráče ve výstřednostech životních — herce, který hoví kratochvílím — pouhého podvodníka. A co mi pravíte o změněných okolnostech své pří- telkyně, nezbavuje mne těchto úzkostí. Muž, který pod- vedl dívku jednou, snadno podvede ji opět. Krátce před samým sňatkem takovéto spojení přeruší se zcela, za ka- ždou cenu. Jsou-li vydržovány ve volném poměru, může býti oběť jista, že bude dále učiněna obětí, a její poslední stav bude horší než první. Nicméně nechci nikoho haněti, nejméně vás, jež jste činila vše nejlepší, a zvláště nyní, kdy se s vámi loučím navždy. Nikdy jste si neuvědomila, čím jste mně byla,a pochybuju, že jsem to sám věděl až podnes. Vy víte, jak jsem byl vychován — samotářským starým mužem — bůh buď s ním! — který se snažil býti ke mně la- skav pro svou ctižádost a milovati mne pro svou odvetu. Nikdy jsem nepoznal matky, nikdy jsem neměl sestrya nikdy jsem nemohl míti ženy. Vy byla jste mně všemi třemi a sama sebou mimo to. V naší domácnosti nebylo ženy a vy jste zastupovala ženu v měm životě. Neřekl jsem vám to dosud nikdy, avšak nyní vám to pravím, jako umírající šeptá své tajemství posledním dechem. Psal jsem dopisy na rozloučenou — jeden svému otci, prose za odpuštění, jestliže jsem mu nějak ukřivdil; jeden svému strýci, projevuje mu svou lásku a díky,a jeden vašemu dobrému starému dědouškovi, vzdávaje se slavného a posvátného opatrovnictví nad vámi. Mé jed- nání ovšem bude odsuzováno jako slabé a pošetilé z mnoha ohledů, avšak mým odchodem odstraní se některé nesnáze, a ostatně jsem dospěl k náhledu, že vše děje se duchem a nic tělem, a že modlitbou a postem více vám pomohu

Polly byla v ložnici, malé jako krabice na stuhy,a byla ještě růžovější a bělejší než jindy proti plátnu na ná- sběrkách svých podušek. Vedle postele žena neurčitého věku v hlubokém smutku, s malýma, mrkajícíma očkama a tlustými tvářemi houpala na kolenou nemluvně a bre- ptala nad ním v podnapilém lichocení. »Pámbu požehnej, jak pozoruje! Hou — hou — hou !« Glory se nahnula nad maličkým a prohlásila, že jest to nejhezčí děťátko, jaké kdy spatřila. »Nikdy neviděla, slečno. Takové nenajde v celém Londýně!« Jest to právě takové miminko, jaké můžete mít ráda. Ubohý drobeček, zrovna si mne už všímá, ja- koby vám chtěl dodati odvahy, má drahá.« »To je paní Jupová,« řekla Polly, »vezme dítě n vychování,« »Hou — hou — hou! A hezká nová kolíbka čeká na ně před ohněm v zadním pokojíčku. Hou — hou — hou !« »Ale vy se zajisté nikdy nerozloučíte se svým mi- minkem!« děla Glory. »Cože, co myslíte, drahoušku? Myslíte, že se při- poutám k dítěti pro všecek život, a nebudu s to vůbec nikdy někam jíti neb něco dělati neb se baviti?« »Tak jest. Bude to k našemu vzájemnému pro- spěchu, jak jsem řekla, když jsem odpověděla na váš inserát.« Glory se tázala ženy, je-li vdaná a má-li nějaké vlastní děli. »Já, slečno? Jsem vdaná jedenáct let, a vždycky jsem prosila pána boha, aby mi dal děti. Mám-li nějaké? Jen jednu holčičku; avšak já chci adoptovati jiné od Kleta.