V Praze, v sobotu dne 3. února.

K číslu 33. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3k

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

LRSTi Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Česko-německé konference. Z Vídně, 3. února. Do té chvíle nikdo z účastníků česko-německé konference ne- má ještě pozvánky ministrpre- sidenta dra. Körbra. Oznámili jsme, že německo-nacionální jednota v království českém na čtvrteční schůzi pražské se usnesla neobeslati těchto konferencí a to proto, že prý svatodušní program je průlomem do státní němčiny. povoluje vnitřní češtinu a protože nikdo. kdo se v konferencích těch zúčastní, není oprávněn jmenem německo-nacionální strany. která má převážnou většinu německého lidu v království, mluviti nebo jednati. Proti tomuto stanovisku »N. W. Tag blatt« uveřejňuje inspirovanou polemiku, kde se konstatuje, že svatodušní program byl schválen jednohlasně, tudíž také za sou- hlasu dvou zástupců německo-nacionální strany a že v něm o platnosti obou zem- ských jazyků při samosprávných úřadech je stanoveno: »Každý samosprávný úřad v Če- chách má svoji řeč vnitřní a svoji řeč vnější, kterou si sám stanoví. Prohlásí-li jednu z nich, češtinu nebo němčinu, za vý- hradní jazyk úřadní, nemůže býti nucen při- jímati podání sepsaná jiným jazykem.« Němečtí delegáti konají zde zej- tra společnou poradu. Německý velko- statek vyšle do konferencí stejně jako konservativní velkostatek tři zástupce. Posl. Pfersche telegrafoval včera večer zdejším listům, že dostal z amítavý přípis posl. dra. Karla Schückra 29. ledna. Odpověděl naň appellem na jme- novaného poslance, aby přece se dostavil, chvále jeho vědomosti a zkušenosti. Dr

Funke požádal také dra. Körbra, by dra. Karla Schückra pozval. Pokud jde o známý nezdvořilý list, posl. Wolfem dru. Funkovi zaslaný, oznamuje tento, že nebyl to list, nýbrž telegram. Císař do Pešti. Z Vídně, 3. února. Císař odjede 13.t. m. do Pešti, kde prodlí tři neděle. O pobytu ministrů v Pešti. Z Vídně, 3. února. Při krátkém po- bytu ministrů dra. Körbra a dra. Böhm- Bawerka v uherském hlavním městě nemohly samozřejmě pilné záležitosti, za nimiž tam jeli, býti dojednány, nýbrž vzaty jen theore- ticky na přetřes. Vláda rakouská při tom projevila vůli zasaditi se v parlamentě vídeňském o ko- nečnou indemnita pro císařská nařízení, ji- miž vyrovnací předlohy byly uvedeny v plat- nost, jakož i pro konečnou úpravu kvoty na dobu 912 leta. Protože zasedání říšské rady a říšského sněmu uherského nebylo prohlášeno skončeným, myslí obě vlády, že mandát obou kvotových deputací je na dále platným a že tudíž netřeba provést volbu novou. Vzhledem na neurčité poměry cislajtánské nemohl býti, pokud jde o vyrovnací akci, žádný definitivní postup stanoven. Konstatován jen souhlas obou minister- stev po této stránce. Co se týká rakousko- uherské banky, má se za jisté, že obě vlády navrhnou dra. Biliňského za guvernera ra- kousko-uherské banky, do té chvíle však žád- ného návrhu učiněno nebylo. Uherská vláda, protože tentokrát je na řadě se svým návr- hem vláda vídeňská, veškeré iniciativy se vzdává a přistoupí na podnět rakouských kollegů, koruně učiněný. — Včera rokovalo se též o známém požadavku maďarské vlády po z d a něni

uherských cenných papírů v Ra- kousku, resp. pro osvobození uherských cenných papírů od rakouské daně ren- tovní. V té příčině dal též positivní slib hr. Clary. Patrně dr. Körber nebude chtít vůči Maďarům býti méně štědrým. Zrušená konfiskace. Z Vídně, 3. února. Dle »Ostdeutsche Rundschau« zaznamenali jsme zprávu, že kalendář německého svazu pro Čechy byl zabaven. Dnes se dodává, že konfiskace ta byla zrušena. K opětnému provdání arcivévod- oni kyněvdovy Stefanie. Z Vídné, 3. února. Poloúřadně se oznamuje: Ještě v únoru vydána bude vy- hláška o opětném provdání arcivévodkyně- vdovy Štěpánky. Předcházeti bude ovšem renunciace.

Telegraflcké zprávy.

Z dolní sněmovny anglické. Z Londýna, 2. února. (C.-B.) Dolní sněmovna pokračovala v rokování o adrese. Bryce odmítl podezřívání, že opposice chce z války vytloukati strannický kapitál. Vysvětlení ministrů o příčinách války jsou prý nedostatečná a neuspokojivá. Stížnosti Uitländerů jsou prý přemrštěné. Byli by si sami dopomohli k vítězství bez války, jež jest horší nežli stížnosti. Otázka suzerenity byla nešťastně Chamberlainem zavle- čena. Co se mohlo od Burů jiného očekávati nežli vypovězení války, když bylo jasno, že se k válce zbrojí? Nejtěžším obviněním vlády jest prý, že situace byla válečnou, kdy vláda činila přípravy k míru. Vláda dala protivníkům výhody přísně legálního casus belli. První válečné pohyby

FEUILLETON. Obrázky z našeho kraje. Skizzuje E. Arno Steffen. Pan řídící. Nemohu si pomoci — ta velká, nadbytečně velká kulatá hlava dělala na mne vždy dojem melounu, časem obrostlého prošedalým vousem pan řídící si totiž jen jednou do týdne holi celý obličej. To bývalo v neděli ráno a pak od pondělka do soboty odhadoval vzrůst svých vousů tím, že palec levé ruky položil na levou stranu brady, ukazováček a střední prst na stranu pravou a šoupal jimi v před i v zad Při tom se dobrácky usmívával. Pod úzkým hrudníkem sedělo mu bříško trochu širší, ale přece neobjemné, tak asi při- měřené jeho příjmům, a kabát — ten černý, nedělní, ve kterém kdysi vedl svou Lojzičku k oltáři a potom, po letech k poslednímu lůžku — splýval po něm až pod kolena; když pan řídící se doň oblekl, aby slavnostně předal školu svému nástupci, shledal, že kabát už tak něžně neobemýkal jeho tělo: jakoby ve všech švech byl povolil — aspoň starouškovi se to zdálo. Pak si vzdychl: »Hm — — hm! Uschneme — scvrkneme se jak to jablko.« Šel do kostela, obklopen jsa pány radními a provázen starostou; měl se loučit se školou, ale — — ale — —: nu — ten kabát mu nešel z mysli. Loučil se: prostě, od srdce k srdci; děti naň udiveně hleděly, když mluvil, matky vzlykaly, starosta mu děkoval jmenem obce, staroch hleděl před sebe do zeměa zvolna, zvolna začínal chápat . .. Třicet let byl tady v té nizoučké škole, teď půjde pryč; pryč od těch útulných stěn, a nevrátí se ! Už sestárl, schátral — i ten kabát už mu připomíná lepší eta. Neslyšel, co všecko k němu mluvili; když

mu jedna ze žaček podávala kytici, viděl jen neurčité obrysy bílých šatečků, vztažené tře- soucí se ručky a nejistě sáhl po květech. Pak už jen zpola chápal, co se s ním dělo; až te- prve když večer v novém bytě svém, který z vděčnosti obec mu poskytla a upravila, když tu skoro bázlivé pohledy rozhodil do všech koutů, cítil, že to je jeho poslední zastávka před tou společnou a nejposlednější. Tady, na tom čtyřstranném kousku půdy už tedy si počká až do shledání se s Loj- zičkou —— — Pro ukrácení dlouhé chvíle opisoval noty »pro kostelíček« a jen časem šel někoho vy provodit k »řehákovskému« rybníku, za ves, kde kolem hraběcí hrobky spali osadníci: za- zpíval mu slábnoucím hlasem »requiescat«, vy- peskoval některého z pánů kluků-zpěváků, že zevluje kolem sebe a pozdě nebo špatně into- nuje, a — pak zase zapadl mezi své čtyři stěny. Jednou v týdnu zacházel si do školy: po celých třicet let, co zde v té neveliké škole byl vládcem, měl vzadu v zahradě kousek půdy, kterou rád uctíval titulem »moje plantáž«. Vždy z jara mu ho zároveň s ostatní školskou zahradou nádenník přeryl, dědoušek si ho uhrabal, rozdělil v políčka a pak sil a sázel. Na jedno políčko mátu, na druhé balšám, na třetí trsy mateřídouškové, a — bůh sám. ví, co ještě. Před svatým Václavem šel klidit: otrhal své bylinky, svázal pečlivě do otýpeček a plnou náruč toho nesl domů. Za oknem pak to býlí sušil a když doschlo, to nastával »velký dene panu řídícímu. Dědoušek rozemnul kus máty mezi prsty a přichvaloval si polohlasně: »Suchá je, suchá. Tím dával sám sobě svolení k dalším pracem. které záležely především v tom, že pan řídíc vyklopil na stůl obsah své pokladnice a z úspor vzal, kolik myslil, že by mohl potřebovat. Pak rozhoupal se přes náves ku trafikantovi a zá- roveň obchodníku- se vším možným, Fuchsovi

Když cinkly dveře u Fuchsova krámu, ukláněl se nejprve mládenec :- »Pěkně vítám, pane řídící! — — Hned, kuchařinko, hned — — pan řídící ráčí cigárka, prosím, pane řídící — slečinka si přeje — —« Starý Fuchs všinul do krámu objemnou schránku svých útrob a zahuhňal si: »Pán bůh zdraví — — pan řídící ber hainburské — že jo ?« Pan řídící vybírá doutník za doutníkem, stiskne slabě jeho špičku a když »křupne«, klade jej vedle škatulky, mezi své »vyvolené«. Zatím vyčouhne ze dveří mezi krámem a bytem Fuchsových, rozplizlý, tučný obličej paní Fuch- sové a přes stavidla jejích rtů sype se chrapla- vým tonem: »I to jsou k nám vzácní hosté — a pan řídící pořád jako melounek, pořád ještě jako rybička! Co se unsereiner nastůně, Gott der Gerechte, víc muší jeden být u doktora nežli u pekaře — — Staroch vybral, co za vhodné uznal, za- platil, a nežli mu drobné na nějakou tu zlatku dodali, promluvil zdvořilost, jaké mluvíváme, když nechceme ničeho říci. Pak se šourá domů. Roztopil oheň, přistavil několik hrníčků s vodou a rozložil se do lenošky. Na chvilku se nad těmi doutníky zamyslil, snad jakoby sám sebe se ptal: »jak dlouho ještě — ?« Pak dal se do práce! Několik doutníků opatrně obalil a proložil tím kterým býlím, svázal režnou nití v otýpečku a naslouchal. .. Ještě se voda nevařila, svazoval tedy otýpečku druhou, třetí, čtvrtou, pak na některé cosi opravoval — až zasykla voda na plotně. Jednu otýpečku po druhé bral potom, smočil do vody a »nechal var obejít«. Pak ji zase vyndal, oklepal a nad kamna zavěsil. Za kratičko po té přehlížel své dílo: rozvázal opatrně balíček, bral doutník za doutníkem do třesavých prstů a zlehka uhla- zoval jeho povrch. A znovu je sušil, sušil, prohlížel, voněl k nim a skládal je do ška- tulek, k tomu účelu zdávna upravených.