tak šeptem jedva slyšitelným. Vždyť neměl poslu- chačstvo, na němž by mu záleželo. Ve sněmovně nebyl přítomen jediný čelnější lord, toliko několik peerů třetího neb čtvrtého řádu tvořilo mezí dámami sporou stafáži, již četné obecenstvo na galerií zvě- davě prohlíželo. Než se poslanci odebrali do sně- movny lordů, usnesli se ještě o jakéms nepatrném zákoně, aby dali na jevo, že se mohou usnášet, aniž by k tomu byli povoláni královnou. = Dobrodružství tulákovo. Pařížské časo- pisy přinášejí následující historii tuláka, jenž těchto dnů zemřel v nemocnici Saint Antoine. Jmenoval se Jean Maloux a narodil se ve Phalsbourgu v Elsasku. Aby se nemusil státi německým vojákem, opustil ve věku 18 let svoje rodiště a odebral se do Paříže. Zde se mohl jen stěží uživit a vstoupil po roce do ci- zinské legie. Byl poslán do Batny, kdež však záhy odsouzen byl na šedesáte dnů do vězení a sběhl o legie. Uprchl do Maroka a stal se mohamedánem. Zde dal se najmout jako průvodčí karavany, jež se ubírala do posvátného města v Sahaře, Timbuktu. Takto dostal se Maloux opět na francouzské území. Tajil ovšem svoji minulost a dostal se do Saint-Louis na Senegalu a do Dakaru, kdež přijal službu na ja- kés faktorii. Avšak neopatrností se prozradil a aby ne- byl francouzskými úřady zatčen, musil na novo uprch- nout. Na německé lodi dostal se do anglické Gambie a v Saint Maria of Bathurst dal se opět najmouti za průvodčího karavany ve službách Konžského státu.

Tak dostal se do Matabi a Stanley-Poolu a podél Konga a Ubangi cestoval dále, až onemocněl a zů- stal několik měsíců na vojenské stanici, když puzen touhou, spatřiti opět Francii, přidružil se k arabským kupcům a cestoval s jejich karavanou. Tak se dostal do země Vadaj, prošel podruhé Saharou a přibyl ko- nečně do Tunisu. Měl ušetřeno dosti peněz, aby se na parníku transatlantické společnosti přeplavil do Marseilu, načež pěšky putoval do Paříže. Zde byl tulák onehdy při policejní razzii nalezen pod mostem Slavkovským a poněvadž byl tělesně úplně sešlý byl dopraven do nemocnice Saint Antoine kdež zemřel.

= Kolovrátkář hrabětem. Z Londýna se oznamuje: Zajímavý román, jenž se již po mnoho let odehrává v aristokratické společnosti anglické ocítil se v novém stadiu. Již před rokem zaměstná- vala se veřejnost touto záležitostí u příležitosti úmrtí earla of Poulett, jež zavdalo podnět k zajíma- vému procesu, o němž jsme se také dost obšírně zmínili. Earl oženil se, jak známo, s krásnou dcerou jakéhos lodivoda, ale již po šesti letech dal se roz- vést od své manželky a prohlásil, že syn její není jeho dítě. Hoch dorůstal a matka stále mu připomínala, že jest zákonným synem earla of Poulett. Mladík dovedl také uváděti se stále na paměť svému otci, jenž jej zapíral, neboť často objevoval se poblíž sídla rodiny Poulettovy jakožto kolovrátkář. Na svém kolovrátku měl velký plakát s nápisem: »Jsem viscount Hinton, prvorozený syn earla of Poulett.« Po smrti starého earla hlásil se viscount Hintono dědictví, byl však odmrštěn. Nyní však hlásí se bývalý kolovrátkář znovu o dědictví a jest pevně přesvědčen, že svoji při, o níž bude v nejbližší době jednáno před londýnským soudem, najisto vyhraje.

K nemalé mrzutosti hraběnky Poulettovy a jejich tří dítek, jež s ní meškají na panství Hinton St. George, blíže Črewkerne, přibyl neunavný nápadník těchto dnů do Crewkerne a ubytoval se v prvním hotelu této obce. Hodlá touto svou návštěvou dokázat, že nevzdal se naděje, že jednou přece dosáhne dědictví po starém earlu. Minulé neděle navštívil místní chrám a byl uvítán od obyvatelstva hlučnými ovacemi. Hraběnka Poulettova po skončené boho- službě opustila se svými dítkami chrám skrze sakristii a odešla pak parkem na svoje sídlo. Již nyní dostává nápadník dědictví po starém earlovi četné návštěvy lidí, kteří s ním sympatisují. Výsledek procesu o dědictvíearla of Poulett očekává se s velkým napjetím.

vinou úřadů, jež cos podobného trpí a nikoliv ne- bohých rodičů, kteří nechápou cenu vyučování. « = Zlaťák v ústech. V jedné velké restauraci pařížské zatčen byl těchto dnů jakýs číšník, jenž byl případl na zvláště chytrý prostředek, aby podváděl hosty. Vložil si pod jazyk desetifrank a když někdo u něho měnil dvacetifrank, vzal peníz mezi zubya vydal drobné na deset franků. Když host protesto- val, tvrdil sklepník, že dostal jen půl louisdorua zůstal v právu. Tak to šlo po nějakou dobu, až ko- nečně jakýs host přece jej usvědčil z podvodu a dal jej zatknout. = Kinematograf z jížní Afriky. Z Lon- dýna se oznamuje: »Warwick-Trading-Company« do- stala právě první zásilku snímků z jížní Afriky, kam poslala schválně svého zástupce. Divadlo »Olympia« pojistilo si první právo na ukazování těchto kinematografických obrazů. Představují rychle jedoucí obrněný vlak, sestávající ze dvou vagonů, z jichž boků vyčnívají ústí děl. Jeden z nejpohnu- tějších obrazů představuje kopinníky pod earlem of Airilie, přebroďující se přes Modder-River po bitvě u Enslinu. Jiný obraz představuje zdravotní sbor, sbírající po bitvě na Modder-Riveru na bojišti ra- něné. Zde jeví se velmi zřetelně a přesně, kterak mužstvo zdravotního sboru obvazuje raněné a na- kládá je do ambulančních vozů. Další serie — bude-li možno vůbec pořídit je — budou ještě méně potě- šitelné.

= Pařížský karneval. Příslušníci pařížských tržnic hodlají slavíti letošní masopust s neobyčejnou slávou. Letos přišla řada jmenovati »královnu králo- ven« tržnici čtvrtě Saint-Germain. Vyznamenání toho dostalo se 19leté obchodnici s obuví Klotildě Ozou- fové, jejíž půvab a skromnost jsou všeobecně známy. Slavnostní průvod bude znázorňovati svě- tovou výstavu. Majitel velkého krejčovského závodu pro dámy pořídí také tentokrát »královně královen« — každá tržnice má svou královnu — šat, rovněž jako dvěma jejich družkám. Časopisy vidí již, že šaty Klotildy Ozoufovy mají cenu 1200 fr. a toiletty jejích družek nejméně 500 fr.

Projevy českého lidu. 7. ledna usnesli se jednohlasně na tom, aby starostové obcí záležitost v příčině odepření účastenství při vykonávání přenesené působnosti předložili zastupitelstvům obecním by o ní roz- hodla a odepření vykonávání nepovinných vý- konů c. k. okresnímu hejtmanství oznámila a sice do té doby, dokud urážka národu našemu zrušením jazykových nařízení způsobená nebude úplně odčiněna a nynější národu našemu ne- přátelský systém vládní rozhodně změněn. Zá- roveň usneseno přistoupiti k resoluci zástupců české samosprávy na památné schůzi na staro- městské radnici v Praze dne 19. října 1899 přijaté a projeven souhlas s nastoupenou cestou poslanců českých na říšské radě a prohlášeno české poslance v jich počínání proti vládě za všech okolností a v každém směru a vždy pod- porovati i tenkráte, když nastoupí proti vládě nejostřejší opposici.

Stávky horníků a nedostatek uhli v král. českém. hlí, pro Prahu a předměstí. Včera byly do Prahy přivezeny čtyři vagony uhlí z Pruského Slezska, dále sedm vagonů čer- ného uhlí z Mezilesí, dva vagony koksu pro karlínské továrny, dále do nádraží v Bubnech pro místodržitelství 6 vagonů kostkového uhlí a 6 vagonů briket. Městská rada v Hradci Králové zji- stivši, že jsou zásoby uhlí v městě jen velmi skrovné, vyzývá zvláštní vyhláškou obecenstvo, aby vzhledem k tomu, že lze se obávati stávky i ve slezských uhelných revírech, s uhlím še- třilo. Z těchže důvodů bylo obmezeno také svícení v městě, kdež všechny svítilny jen do 9. hod. večerní hoří, aby plynárna zásoby své, dříve než se budou moci doplniti, nevyčerpala. Jak se dále sděluje, uhlí některým školámv Hradci Králové již dochází a v obecenstvu, zejmena chudším, jest o ně již velká nouze. Na dolu pí. Markové v Libovici u Sla- ného, na kterém zaměstnáni jsou 83 horníci, pracovati se nepřestalo, poněvadž pl. Marková horníkům mzdu zvýšila. Z Brna, 2. února. (Pův. zpráva »Nár. Listů«). Poslanci Pospíšil a Martinek, pak člen průmyslové a zemědělské rady dr. Ja- roslav Seidl podali už před vypuknutím nouze o uhlí žádost k ministerstvu orby, aby doly uhelné byly sestátněny. V pamětním spise odvolávají se na § 365. obč. zák., jenž praví: »Žádáli toho obecné dobro, jest každý úd státu povinen, za přiměřenou náhradu i úplné vlast- nické právo k věci postoupiti.« Doly uhelné jsou právě jako lesy fondem ener- gie, kteréhož v zájmu budoucnosti populace má býti šetřeno. Pp. Pospíšil, Martinek a Seidl za- mýšlejí provésti věc do krajních důsledků. Mezi jiným žádají též bezodkladné svolání uhelné ankety.

= Italské školy. Z Říma se oznamuje V květnu minulého roku přinesl odborný učitelský list z pera redaktorova popis školských poměrů v Ber seziu, piemontské obci, kdež učitel a žáci po mnoho let sdílejí školní síň s 30 ovcemi, jedním volem a jedním oslem. Lavice jsou z neohoblova- ných prken, jež učitel sám připevnil na kolech, za- ražených do země a vzduch v zimních měsících, kde nebylo lze otevírati okna, byl přímo k zadušení. Důtklivé domluvy ministeriu vyučování zůstaly až dosud nepovšimnuty. Pan ministr Bacceli právě byl počal svoje proslavené kopání na Foru a musil se zastávati svého těžce kompromitovaného generálního ředitele musea. Nyní uveřejňuje učitelský list popis poměrů ve škole v Berseziu z pera sama nebohého učitele této školy. Je tak výmluvný, že není k němu třeba komentáře. Místnost, kdež učitel, jenž má 120 lir ročně, musí po čtyři leta již vyučovati as 30 žáků, měří 12 čtver, metrů a jest částí stáje 10 m. dlouhé, 4 m. široké a 2 m. vysoké. »Nábytek mé školy,« praví učitel, »sestává ze dvou hrubých lavic a malého hrubého stolku pro mne. Hlas můj jes stále přehlušován dobytkem. Žáci jsou neustále vy- rušováni bečením ovcí, poletováním a kdákáním slepic, přicházejícím a odcházejícím hospodářem.

Kdybyste věděli jaké mám svízele, abych udržel ká- zeň a pořádek! Kdo to neprodělal, nemůže mi uvěřit. Když večer opouštím tento brloh, jsem chraptivýa dovedu jedva promluvit. Čistoty nelze docílit. Knihy a písanky jsou stále plny skvrn od mrvy. Vzduch jest tak vlhký, že deset minut po počátku vyučování nejsou sešity k potřebě. Déle než 8 dní nemohl jsem nechat žáky psát, poněvadž neustále kapalo na se- šity. Vzduch jest ovšem dusný a smrdutý, zkažený výpary dobytka a hnoje. V noci nelze tu dokázat. aby svíce hořela déle než malou chvili. Dovedete si představiti, jaký to požitek, vdechovati po pět hodin denně takovýto vzduch. Jest nám hůře než vypově- zencům v Cayennu. Ti pykají za svoje zločiny, ale že se děti, jež byly zdrávy jako ryby a čilé a ve- selé jako ptáčata, po mnoho hodin denně a po tolik dnů v roce zavírají do takovéto místnosti, jest po- dlost. Jestliže tato silná těla při tom hynou, iest t

Z Chotěboře. (Původní zpráva.) Zastupi- telstvo obce Vísky usneslo se ve schůzi dne 30. prosince 1899 jednohlasně zastaviti výkony přenesené působnosti, jež zákonem přiká zány nejsou. Z Trněného Újezdu. (Původní zpráva.h Zastupitelstvo spojených obeí Trněný Újezd, Zákolany a Kovar usneslo se ve schůzi dne 4. ledna všemi hlasy, že od 1. ledna t. r. zastavuje veškeru přenese- nou působnost, pokud není zákonem přidělena a sico nejprve vybírání daní a vojenské taxy potud, pokud vnitřní úřadní jazyk v království českém nebude opět zaveden.olv doe Z Neratovic. Zastupitelstvo naší obce usneslo se jednohlasně ve schůzi, konané dne 24. prosince 1899, aby veškeré práce, spadající do působnosti přenesené, pokud obcím uloženy nejsou zákony, dnem 1. ledna 1900 byly za- staveny na tak dlouho, dokud urážka, zrušením jazykových nařízení národu českému způsobená odčiněna nebude a dokud obecní zastupitelstvo usnesení svého neodvolá. Budka, starosta. Z Ledče. (Původní zpráva.) Okresní výbo v Ledči ve své, dne 4. ledna 1900 konané schůzi usnesl se na tom, aby klubu českých poslanců za neohrožené, statečné a vytrvalé hájení věcí českých na radě říšské i ve výborech vzdány byly vřelé díky a projevil tím své plné uznání a neobmezenou důvěru. Zároveň žádá poselstvo české, aby dosavadní opposiční postup zachovalo a proti každé vládě, která by národu našemu křivdu a bezpráví na prospěch levice činila, každou akci mařilo a stupňovanou ob- strukci organisovalo, Josef Kolář, okresní starosta.

Obecní výbor v Daňovsi (okresu měl- nického) usnesl se ve schůzi dne 30. prosince 1900, že zastavuje vykonávání veškeré na něho přenesené působnosti potud, pokud nebude na- pravena křivda, národu našemu zrušením jazy- kových nařízení učiněná a pokud vůbec potrvá nám příkrý a nepřátelský nynější vládní sy- Ze Slaného. (Původní zpráva.) Obec Po- zdeň v pol. okresu slanském zastavila ná- sledkem nynějších politických poměrů vykoná- vání přenesené působností obcí. Z Dolního Slivna, (Původní zpráva.) Obecní zastupitelstvo Dolního Slivna usneslo se dne 31. prosince 1899 na resoluci: »Členové obecního zastupitelstva v Dol. Slivně dnes shromáždění, usnášíme se za příčinou kruté urážky zrušením jazykových nařízení národu českému způsobené, zastaviti veškeré povinnosti přenesené působnosti, pokud nejsou zákonem přkézány, na tak dlouho, dokud urážka tato národu českému způsobená odčiněna nebude. Z Nepomuku. (Původní zpráva.) Zá- stupcové obcí a okresu nepomu- ckého na důvěrné schůzi svolané okresním starostou panem Josefem Štolbou do zasedací síně okresního zastupitelstva na den

stém. Z Rosic u Brna. (Pův, zpr. »Nár. L. «) Mezi zdejšími uhlokopy jeví se mocné hnutía očekává se, že záhy vypukne stávka. Horníci pracují zde za nepatrnou mzdu 1 zl. až 1 zl. 30 kr. denně 10 hodin. Čas ztrávený sjížděním a vyjížděním z dolů se do doby této nepočítá, takže chuďas pobude v dolech až 12 hodin. Jelikož však předáci dělnictva stávce nepřejí, nastala v něm roztržka, která se vymstí jen na něm. Těžařská společnost Rosice-Boží Po- žehnání jest ultragermánská a poněmčila celou Zastávku. Česká intelligence si zdejšího zchu- dlého českého dělníka málo všímá.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 145—148. — Jasností ku pravdě musí prý být heslem účastníků vídeňských konferenci, mají-li setkati se se zdárným výsledkem. Tak vykládá v »Bohemii« známý prof. Bachmann, týž, který před léty konal časté vyjížďky do Ně- mec, aby bratry z říše seznamoval s bolestmi Němců cislajtánských. Tážeme se, může-li býti co jasnějšího a pravdivějšího, než tvrzení naše, že jinak ku smíru a shodě mezi rozva- děnými nedojde, nebude-li podkladem shody té »rovné právo« ve všem a všnde a ne- vzdají-li se Němci poctivě a definitivně všech nároků na jakoukoli národní či jazykovou vý- sadu, vyvozenou z domnělé převahy kulturní neb z předstíraného zájmu státního. Jak