1
masthead
17. února 1901
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k číslu 48.
4
article
Po jiných kolejích.
Po jiných kolejích.
Napsal Jiří Sčerbinský
Nadcházel večer. Po slunci zbyly už jen
zlaté odlesky a ty stoupaly vysoko nad obzor
Vody, které se Maškovi mihaly kolem, potoky
řeky, rybníky i kaluže na pasekách leskly se
ostře a bodaly do očí. Ale zlaté pruhy na nich
se úžily a stahovaly ku břehům víc a více, až
zcela zmizely. A vody rázem zčernaly, a cely
ton krajiny, do té chvíle ještě jasné, zachmuřil
se, ztemněl. Už jen některé olše odrážely se
od tmavého pozadí, ale za chvíli i ty splynuly
s pruhy lesů a černým nebem v jeden s každou
minutou temnící se pás.
Mašek stál v chodbičce rychlíku a zamy-
šlen díval se na ten příchod nové noci. Chvil-
kami obracel se a skleněnou příhradou díval
se do kupě. Na sedadle polo sedíe a polo ležíe
spala jeho žena. Naproti ní kývala se neforemná
hlava tlusté kupčichy, která si jela až odněkud
od Nižního Novgorodu do Karlových Varů pro
zdraví. Tma houstla a mrkavé světlo ve stropě
šířilo se a mocnělo, až ozařoval vnitřek kupé.
Sčerbinský
Voda
Mašek
Novgorod
Karlová Vary
5
article
Mašek zadíval se pozorně do tváře ženiny a
s uspokojením uznamenal, že bledost zaviněná
nevyspáním a utrpením posledních dnů, zase
ustupuje růžové barvě. Hluboký spánek čini
divy. Žena jeho sice dosud oddychovala nepo-
kojně a nejednou i se protrhla ze sna, ale
otevřené oči hned zas se zamkly a ona znovu
čerpala sily ve spánku. I Mašek cítil se hrozně
unavena a snad víc na duchu, než na těle. Ale
proto přece jen pociťoval silnou potřebu bdítia
myslit . . . myslit l
Bylo nač myslit! Pohřeb jeho švakrové.
ze kterého se právě se ženou vracel, působil
už do předu jeho hlavě vážné obavy. To úmrtí
samo sebou tak nenadále, ještě k tomu přišlo
velmi nevhod. Proč musila umřít taká silná,
zdravá žena, když na sta churavících, slabých
marně doprošuje se úlevy smrti?. Proč letošní
zákeřná chřipka podkopala právě její žulové
zdravi a proč smrt přepadla ji zrovna v čas,
kdy rodina jí nejvíce potřebovala? To mnoho-
tvárné proč nechtělo dnes Maskovi z hlavy.
Mašek
Mask
6
article
Ale konec konců, byla to vůle boží, a nedá s
to změnit. Třeba myslit raději na to, co ted?
A to bylo, co Maškovi zbraňovalo spát,
co nutílo ho, aby použil chvile, kdy nikdo ho
nerušil a aby tu v rychlikové chodbičce spo
řádal si v hlavě celý plán. Zůstalo tu po šva-
krové hospodářství; to bude třeba prodat, pro-
tože oba hoši, jakživi by nebyli do hospodář-
ství. Jeden tíhl k malířství, druhý energicky se
chopil strojnictví, ale o hospodaření ani slyšet.
A nutit snad je do toho? Toho měl Mašek
nejeden špatný příklad, z té příčiny také na to
ani nemyslil. Hospodářství tedy se prodá . .
oh, jak se to zdá lehkým. Ale Mašek už cítil
na sobě celou tu tíhu zodpovědnosti, aby našel
výhodného kupce, aby kapitál dětem bezpečné
a s výhodou uložil, aby nějaký ten dluh, který
na domě vázne, neuškodil prodeji a tak ještě
mnohá obava letěla mu hlavou. A dál: hoši
budou jako dosud chodit do svých škol, zů-
stanou jako dosud na bytě u Maška a po
prázdninách připojí se k nim i jejich sestra,
kterou na přesrok už Mašek nepošle do Němec,
ale dá ji do některé pražské školy. Jozefka ne-
bude snad ani dost málo na obtíž, tu tam
bude ženě v lecčems na ruku a přece,
přece... Teď už nebude švakrová na deli
platit, ani nebude posílat všelicos do kuchyně
a stači-li procenta z budoucího kapitálu, aby
nasytila tři nové mladé a hladově krky a aby
ošatila tři bujná, neposedná těla? A k tomu o
a žena a vlastní dvě děti a služka . . ..
Mašek
Němec
7
article
A hned zas napadlo Maškovi počítati své
přijmy a vedlejší při vydělky: byla to nevelk
řada číslic, ale daleko větší byla čísla, jimiž
celkové sumy v duchu dělil, napínaje s úzkostí
všechnu pozornost, jen aby konec konců zůstalo
nějaké to zcela malinké plus. To zdědil po své
matce, tu manii počitaci. Při sebe menším pří-
bytku výdajů už chápal se tužky a počítal o
základů, sčítal, dělil, kombinoval a nezřídka
zmučen, zmalátnělý na duchu nedopočitalse
přece.
Tak i dnes, až se mu hlava zpotila a roz-
pálila. Díval se teď do inkoustové noci, kterou
tu tam prešlehlo jen světélko strážního domku
nebo skupina světel ze vzdálených vsl. Namáha
se nemysliti na nic a upínal tím větší pozornost
na všechno kolem. V chodbičce stál sám a do
druhých kupé ani neviděl; cestující zatáhli skle-
něnou příhradu záslonami. Ale ticho bylo úplné
a tak pro nezaměstnaný sluch Maškův nabízelo
se jen hučení kol a rylmické dopadání jich na
pražce. A oko jeho nenacházelo jiné pastvy.
než tmu kolem a jen když vozy jely úvozem
a osvětlení oken padalo na svah, pozoroval
kroužící v záři bílé kotouče dýmn. Ale pak zas
vyjel vlak na rovinu a osvětlení oken zmizelo
jakoby se bylo rozletělo v širou, černou plán
Ten dnešní večer Maška do opravdy roz-
tesknil. Už dávno odvykl pozorovati přírodu
už dávno v chvatu životní práce nenašel času
ani chuti zabrali se v pozorování velké, volně,
uchvacujíeí přírody. Až dnes na smutné cestě
zahleděl se v usínání dne. Kmitlo se mu hlavou,
jak mlád a svěží vital rozpuk dne, jak vídal
první zlatý paprslek na vrcholeích stromů, na
hladině potoka a na hrbetech vyhládlých ovel.
Mašek
Maškův
8
article
Kolikrát díval se oknem svého studentského
pokojika na rozbřesk nové denní práce, na to
milé probouzení se venkovského života. Jak
mu to tehdy připadávalo drahým a oč daleko
vle touží po tom všem dnes, dnes kdy vše to
už se nikdy nevrätí, a kdyby sebe víc to volal
a sebe vlc tesknil . . . dnes, kdy krok za kro
kem vstřie jde konci toho všeho, co od jeho
narození tvořilo život, a vstřic jde čemusi ne-
známěmu, v co tak rád věřil a co přece plnilo
ho podivnou hrůzou. Ano smrť a po ní co?
Maškovi v tu chvíli zachtělo se silně mlu-
viti. Mluviti s kýmkoliv, s konduktorem, s nej-
bližším cestujícím a mluviti o čemkoliv, jen
mluviti a nemysliti na to, čeho se bál vždy
ve svém slabošství a čeho se bál tím víc ted,
kdy překročil již polovinu obvyklého našeho
života. Ale čím víc přál si mluviti, tím méně
naskýtovala se mu příležitost k hovoru. Šel
kolem jednou konduktor a Mašek, aby navázal
Mašek
9
article
řeč, zeptal se ho, dohoní-li vlak do Prahy
zpozdění. Ale konduktor unavený a zpocený po
parném dni nevrle přisvědčil a přešel po můstku
do druhého vagonu. A z cestujících nikomu
nechtělo se jaksi na chodbičku k člověku,
který dychtil po hovoru, aby zahlušil nemilé
myšlenky.
Čekaje marně, vešel tiše do svého kupé
s chutí unaveného usedl si na sedadlo. Pozo-
roval mlčky svou žemu, která ležela mu na-
proti. Těšil se u sebe z toho, že aspoň na
chvíli nesdíli ona s ním ty tísnivé myšlenky do
budoucnosti, které s ním už sdílí skoro dese
let. Snažil se uhodnouti dle slabého úsměvu.
co as sní a myslil si Bůh ví proč, že s
jí zdá nespíš o mořských lázních. Ale hned na
to rozhodl se, že se ji zdá o dětech, a to
myslil, že je správnějším. A pak zas zadíval
se na tlustou kupcovou v druhém koutě. Bylo
ono přítmi v kupě, při němž mimoděk v nás
vzniká pocit nevolnosti. Zaviňuje to okolnost,
že má-li váš spolucestující jen trochu nachýlenu
hlavu do předu, nevíte nikdy spí-li, či pozoruje-l
vás otevřenýma očima. A v takovém případu
nejnevinnější oči zdají se vám v přítmí lesknout
se zachytralým zábleskem vraha z povolánía
sebe menší jeho pohyb vyvolává ve vás obavu
náhlého útoku. Šnad právě tato okolnost byla
příčinou toho, že novgorodská kupcová probu-
divši se, pojala ničím než nevlídným, večerním
dojmem oduvodněné podezření proti Maškovi
snad zrovna toto podezření nutilo ji k tomu,
aby s ním se dala do řeči.
bůh
Mašek
Praha
Poza
10
article
Hned na první nahodilou otázku, — je-l
Praha velké město či cos podobného — odpo-
věděl Mašek tak radostně a tonem tak srdečným,
že dojista ani ne v pěti minutách ošklivé pode-
zření rozplynulo se jako bílý dým na polích.
Ruska byla hovorná a Mašek neunavný v od-
povídání. Mluvil o všem: o místní drahotě,o
divadle, o komunikaci i o společenských pomě-
rech, vykládal ji se stejnou důležitostí, v čem
záleží tajemství světového plzeňského jako to,
kterak na něho působilo ruské účastenství př
slavnostech Palackého.
A šťasten, že zahlušuje nepokojné myšlenky
mluvil — on, jindy nad obyčej zamlklý, mluvi
tak dobře rusky, až se kupčicha divila, mluvi
pořád a mluvil o všem . .
Ženu svou neprobudil, až když byli v praž
ském nádraží.
Děti už spaly, když Maškovic příjeli domů
I hoši po nebožce, kteří k vůli škole vrátili se
z pohřbu již včera, odhodili knihy a lehli si.
Proto Mašek se ženou tiše prošel do svého po
koje, jenž mu byl i pracovnou i společnou lož-
nicí. Na psacím stole nalezl několik listů, ale
nechtělo se mu dnes otevříti ani jediný. Na
stolku byla pro něho a pro ženu připravenu
večeře od uzenáře a džbánek s pivem, uepaný
servitkem. Žena Maškova pojedla málo a skoro
docela mlčky; bylo na ní znáti, jak velice je
cestou a smutkem zemdlena. Ani Mašek nemě
dobré vzezření; jakkoliv přišel na tři dny do
jiného ovzduší a jakkoliv neviděl aspoň ty tř
dni své milé kollegy, přece jen smutný účel
cesty a nové hlavou mu bouřicí starosti dodá-
valy mu výrazu zmučeného a nezdravého. To
dobře postřehla jeho žena, proto naléhala na
něho, aby si šel hned lehnout. Ale on jen se
usmál jejím strachům a pod záminkou, že po-
malu dopije pivo, uložíl ženu a sám zůstal se-
dět u otevřeného okna.
Mašek
Palacký
Maškův
Praha
Rusko
Maškovice
11
article
Byla teplá, až horká červnová noc. Z ma-
lého bytu Maškova ve čtvrtém patře u Pala-
ckého mostu rozvirala se před ním širokáa
rozkošná vyhlídka na kroutící se pás Vltavy.
na zčernalou skálu vyšehradskou a na hrbolatý
hřbet smíchovských skal. Pod jeho bytem roz-
kládaly se černé dřevařské ohrady a křivolaká
podskalská ulice, malé domky, skrčené jak
hanbou pod moderními paláci na nové navážce.
Kolik let tu už Mašek don jak den vídal tu
stále stejnou scenerii a vždy se mu tolik v ní
líbilo. Den jak den než zavřel okna před spa-
ním zadíval se do té široké tmy, srostl s tím
vším, co v noci kolem něho žílo. Ve dne ne-
našel chvilky, aby se z okna díval, a i kdyby
tu zase ve dne panoval všední ruch, jaký je
na všech mostech a všech spojovacích ulicích.
Nie specificky lokálního nemělo to jeho okolí
ve dne. Ráno přijela pod okna elektrická tram-
way a přivážela i odvážela lidi tomuto okoli
zcela cizí — ale jakmile o jedenácté hodině
poslední vagon odjel do remisy, tu měnilose
celé náměstí a tu ukazoval se aspoň kousek
odumírajícího podskalského života. I sousoší n
mostě vystoupila ostřeji v noci na jasném po-
zadí nebe, i výběrčí a strážník u mostu po je-
denácté hodině jakoby se náhle byli desatero-
násob uplatnili. Už nebyli zastrčeni v chumlu
lidí chvátajících sem a tam, teď byli zřefelni
na pustém náměsti a při západních větrech byl
i hovor jejich skoro zřetelným. Snad jindy bylo
by to malicherným, ale Maškovi zalibilo se v
tom pozorovati život svého okolí. Nemohl jí
spát hned se ženou, jednak nedovolovaly mu
to mimoúřadní práce,
jednak dlouholetý zvyk
naučil ho seděli přes
půlnoc, takže by nikdy
dřiv nebyl usnul. A ženu zdržovati od spaní,
k tomu neměl srdee.
Maškův
Mašek
Palo
Vltava
12
article
Věděl dobře, co za den
se namučí v kuchyni, s dětmi i se služkou,a
proto sám kolikrát ji donutil, aby si hodně brzo
lehla. A s potěšením díval se několikrát za ve-
čer na zdravé oddychování a pevný její spánek.
V téch hodinách opuštěnosti zabíral se vší silou
do práce. Věděl, že není zcela zdráv, věděl
také, jaký zárodek nemoci přínesla mu okol-
nost, že je z mlynářského rodu, proto tak zou-
fale pouštěl se do rozpracovaného díla. Byly
chvíle, kdy zdávalo se mu, že vybral si nad-
lidský úkol, že ani nejzdravější pracovník nebyl
by s to, za těch několik let, které tvoří náš
život, přivésti ho až ke konci, že bude třeba
zúžit ho ... dával se znovu do zúžené práce
a znovu nespokojen a roztrpčen vracel se k pů-
vodnímu, rozsáhlému plánu.
A ve chvílích, kdy pero únavou zrovna
padalo mu z rukou, přistupoval rád k otevře-
němu oknu, aby nadýchal se trochu zvlhlého
vzduchu od řeky. Takové chvilky odpočinku
byly příčinou, že zamiloval si své noční okolí
Bavily ho i noční monology rozjařeného dře
vaře, pod jehož těžkou obuví dřevěné schody
do Podskalí duněly daleko široko, rachot po-
sledního vlaku přes most železniční o jedné
hodině po půlnoci vítal jako starého známého.
Jen hudbu z nedaleké zahrady Šáryovy nesly-
šel rád a věčné lampě na protějším vyšehrad-
ském hřbitově pokud mohl, se zrakem vyhýbal.
Podskalí
13
article
Oboje naplňovalo ho silnou tesknotou
oboje připomínalo mu smrt. Kolik lidí už pře
ním bavilo se v teplých letních nocích zvuky té
zahradní hudby a kolik lidí po něm bude po-
slouchati tytéž táhlé, nyvé zvuky v teplé noci
Mašek nikdy nemyslil na smrt tak častoa
s takovou úzkostlivou bázní, jako od té chvíle.
co se oženil. Dřív, za svobodna, byl jako
všichni lehkovážný. Slovo smrt bylo mu tehdy
prázdným zvukem, dnes ale při jméně tom elti
celý ten zánik svého já, cítil, jak už na paty mu
šlape noha jeho nástupce, který po něm zaujme
jeho místo v úřadě. Oh, kdyby byl ten budouci
jeho nástupce v úřadě jeho následovníkem
i v jeho rodině, snad by mu myšlenka na smro
nebyla připadala tak strašnou. Ale ty úzkostio
budouenost ženy a té své drobotiny, co bude
z nich, až mu ztuhnou prsty, ty obavy rozčilo
valy ho při nejmenší vzpomínce na možnou
brzkou smrt.
Mašek
14
article
Pohřbům se vyhýbal pokud mohl, jen
z oné sobecké bázně. A když jednou při pohrbu.
který šel pod jeho okny, viděl bohaprázdnou
nevážnost k nebožtíku, zavíral okna a nediva
se nikdy ven. Oh, tehdy ho ta surovost strašně
zabolela: šel kolem pohřeb nějakého poštovního
úřadníka a listonoši i jejich hudba před mostem
postavili se ve špalír a dali vozu projeti za
zvuků pohřební vážné hudby. Leč vůz s mrtvým
tělem, jemuž právě vzdávali čest, nebyl ještě
ani v polovině mostu a už spustila hudba ba-
nální, vřeštivý pochod a za rozjařené nálady
vracel se průvod zarmoucených zpět. To ho tehdy
ták zhněvalo, že pro neznámého nebožtík
málem byl by zaplakal.
Daleko na řece, až u Zlichova, objevilse
intensivní, bílý bod. Mašek znal dobře to světlo.
Byl to jistě parník, vracející se s noční společ-
ností z výletu. Noc byla stále ještě ta tichá
klidná noc červnová. Nic kolem se nehnulo. Jen
občas z tmavých ohrad dole zapískly honícís
kočky, zaštěkl pes, krátce hvizdla lokomotiva
v smíchovském nádraží a z křivolakých uliček
mezi ohradami zavzněl výkřik opilce nebo
refrén nejnovější odrhovačky. Ale pak zas na-
stalo hluboké a těžké ticho.
Mašek
15
article
Únava tělesná přece jen zmáhala Maška a
tak i on ulehl. Z první dřímoty probudila h
směs výkřiků, mohutná zvuková vlna, která val
se vzduchem při každém hromadném projevu.
Mašek přiskočil k oknu a viděl, že parník plný
mladých lidí podjíždí právě pod mostem. By
to nejspíš studentský výlet. A mladí lidě roz-
jařeni a nadšeni zpívali ještě na poslední chvíl
a pak provolávali »Na zdar !« a »Sláva !« aniž
vždy sami věděli čemu . .. Dolejšek lodi osvět-
lený dával tušiti přítomnost uchýlivších se tam
mladých horoucích srdcí, která ještě naposled —
a dnes už as po tisícátě — přísahala si věrnou
a nezměnitelnou lásku . . .
Těch přísah před prázdninami! A těch
zrad o prázdninách! A těch změn při návratu
do Prahy ..
Mašek
Praha
16
article
Mašek se až tiše rozesmál, když si vzpo-
mněl na to všechno. Oh, dělával to, jakot
mladí nadšenci. Horoval pro vše, neodmíta
chmelný nápoj, miloval zpěv, volal »Na zdar !«
i »Pereat!«, přísahal z hloubi duše věčnou
lásku a pak zas z hloubi duše na přísahy za-
pomínal, smál se a nejednou i plakal .. . oh,
kde to je všechno, kam, kam se to podělo
proč se to už nikdy v jeho životě nevrátí?A
hlodavá lítost a závisť zahryzla se mu do srdce,
když díval se, jak pod okny mu proudí mladý,
bujný svět. Skupiny studentů, vyprovázejících
své lásky pod dozorem ospalé gardedamy až
do těch vrat domovních. A mezi tím, co matinka
bude zapalovat svíčičku, použije toho ješte
párek k výměně polibku a když ne to, aspoň
k tisknutí ruky... A té dobré matince ani ne-
napadne se ohlednout a kdyby sebe podezřelejší
zvuky za sebou slyšela, ba zdá se, že zrovna
dnes to zapálení svičky dá mnoho práce. Vždye
matinka obírá se ve své ospalé mysli počítáním,
za kolik let by asi »on« mohl být doktorem
mohlo-li by tedy z toho něco být... A k tomu
domovník má tvrdé spaní a pak bydlí až v zadu
ve dvoře . ..
A zas ta neodbytná myšlenka na mládí
postavila se Maškovi před oči. Proč zrovna dne
připomíná mu všechno ten čas, který prchl
nikdy víc nepřijde zpět. Jindy mu ani nena-
padlo vracet se v mysli do minulosti, jindy
všechna jeho duševní sila drobila se na práci
přítomnosti, všechny jeho myšlenky upínaly se
na den příští a minulost byla pro něho tak
mrtva.
Mašek
Pereat
17
article
Nic mu v duši jeho o ní nemluvilo, jako
se nemluví v rodině o nezdárném synu, který
se stal ji hanbou... A přece měl minůlost
čistou a šťastnou! Ba právě proto, že byla
sťastnou ta minulost, bál se vzpomenoutiji.
aby neviděl to jho, do kterého zapřáhla ho
přítomnost. Jho vysilující práce o trochu toho
života ...
Rozmrzen těmi myšlenkami vrhl se Mašel
prudce na lůžko a konečně usnul.
Prvá léta Maškova života byla řadou bez
starostných dnů. Vzpomínky na ty časy všechny
ozářeny jsou sluncem veselého mládí, otepleny
pohledy ustarané matky a veselého, od rána
do noci křičícího otce. Až rok 1866 zanechal
první a hlubokou ránu v jeho srdci. Ten rok
neblahý, jenž tolik přinesl smutku, vzal mu
otce. A ani ta útěcha nezbyla těm, kteří mly
náře Maška oplakávali, že padl jako tisícové
v boji na povel svého panovníka. Byl to opilý
pruský desátník, jenž v rozjařenosti probodl
mlynáře Maška, když mu tento odepřel vydati
víc piva než z rozkazu důstojníka byl povinen.
Co platno, že tehdy důstojník, tichý a smutný
Polák od Poznaně, zavedl bez lítosti přisné vy-
šetřování — mlynář Mašek zemřel v několika
minutách. Od toho dne dolehla na hochova
prsa chmura a té nezbavil se už nikdy. Už
nikdy nebyl tak zcela šťasten, jako do té doby
teď už střídaly se starosti se zármutkem. Hnedle
na to podlehla choleře nejstarší jeho sestraa
Majít
Maškův
Mašek
Polák
Poznaň
18
article
ani neminul rok, už následovala ji matka, chy
tivši ve studeném sklepě zárodek smrtelného
zánětu plic. Rodina stála tu opuštěna. Nejstarš
bratr převzal teď docela do svých rukou mlýn
mladší šel na lesnictví, druhý učil se řezbář
ství, sestry hleděly se povdávat a jen nejmladší,
mazlíček všech, nechán byl ještě doma, aby
školu dochodil. Ale pak přece jen přibližil se
okamžik, kdy poručník měl rozhodnouti, e
s hochem.
Nejlépe bylo by bývalo dát ho na ře-
meslo; nebylo by to drahé a hoch mohl hnedle
vydělávat vlastní peníze. Ale byl to hoch slabý
jemného složení těla a těžko bylo najíti pro
něho řemeslo, které by mu nebylo přinesle
ne-li smrt, tedy alespoň chorobu. A dát ho na
studie, po nichž hoch tolik toužil ?
To mělo svůj háček a velmi závažný
Bylo by to bývalo přilišně břímě pro nejstar
šího bratra, který co chvíli musíl vyplácet ně
které ze sester věno a sám před zadlužením
se jen jen zachránil výhodnou ženitbou. Ne-
scházelo už mnoho a slabý, ubledlý hošík by
by dýchal zkažený, horký vzduch některé dílny.
byl by polykal otravné řeči lehkomyslných to-
varyšů a byl by den ode dne blížil se tělesné
i duševné zmrzačilosti. Nic nepomáhalytu
stesky a pláč hochův, nic nezmohla nejlepší
vůle bratrova, neúprosné cifry ukazovaly jasně,
že břemeno bylo by příliš těžkým.
19
article
Ale pomoc přišla náhle. Hoch ve své tísn
obrátil se na bratra nebožtíka otce, skromného
vikáře na Hradčanech. Dobrý, slabý tělem, ale
silný duší kněz pochopil hned, jaké nebezpeč
hrozí ubohému hochovi a hned si pro něho
psal. Bratr Václav s náramnou radostí hnedl
dovezl ho do Prahy a slíbív dle možnosti při-
spívati viktualiemi na jeho živobytí, zanechal
ho péči strýcově
A nebyl jediný, koho se šlechetný staroch
ujal; snad nebylo bratra a sestry, od nichž
aspoň jeden hoch by nebyl u »pana strýčka«
vystudoval. Až sedm jich jeden čas tisnilo se
kolem kulatého stolu ve skrovném vikářském
bytu o třech pokojících. A všechny je vychoval
z nevelké své služby a přijal za to nanejvýš
trochu mouky a zemčat. Ale šlechetný strý
nečekal na odměnu světskou; dnes kdyby zti-
chého kouta břevnovského hřbitova mohlse
rozhlédnouti po Čechách a viděl by ty, které
zachránil svou obětovnosti pro vyšší vzdělání
viděl by, jaké vážné postavení všichini zaujímají
a jak v srdeích svých nezapomněli nikdy svého
dobrodince, jistě by se potěšil, ten dobrý »pan
strýček« ..
Václav
Hradčany
Praha
Čechy
20
article
To nastaly teď Maškovi zas léta štěst.
Strýc hnedle zaopatřil mu dvě kondice, jako
druhým, aby měli hoši na výdaje za šaty
drobnější potřeby. A Mašek vesele běhal z Eliš-
činy třídy do tehdejší Ostruhové ulice, od jedné
kondice ke druhé a dřel se, co mohl. Silná
radost z toho, že nepůjde na řemeslo, aleže
může studovat, přemohla první a nejhorší čas
práce a pak už šlo všechno hravě. Jako letem
uběhl čas gymnasijní a hned na to tříleti na
filosofické fakultě. Zbývalo než udělati zkoušku
a byl by mohl ulehčiti strýci a uprázdniti zas
místo nějakému mladšímu z bratranců. Ale dě
dičná choroba jeho rodu ozvala se mu tehdy
v prsou; ke konci posledního semestru, v hor-
kém dni červencovém, uprostřed práce krvav
skvrna, která zbarvila mu šátek, oddálila slo
žení zkoušek.
Mašek
ostruhový ulice
21
article
Budoucím školním rokem, mohl už na jeho
místo nastoupiti jiný, a teď tu zůstane on, chu-
ravý, lenošící a všem na obtíž. Ty myšlenky
ho mučily, když díval se za dlouhých letních
večerů na tmavou stavbu svatovítské věže, jež
nezřídka zdála se padati mu na hlavu. Ten
šerý chrám, plný nejobdivuhodnějších ozdob,
působil v bytu věčné šero a jakoby tlačilos
mu na mozek teď v jeho choré podráždě-
nosti .. . Stávalo se mu to nesnesitelným a on
vášnivě zatoužil náhle po zeleni, po lesích, po
přírodě. Ven z tmavé Vikárské uličky, ale kam
Doma ve mlýně zatím narostla rodina ata
sotva se sama tam hne, a jinde u sester a
bratří není jinak. Jednou za horké letní noci,
kdy zas trápil ho ten strašlivý tlak na prsa,
napadla mu myšlenka, které se chopil s horeč
nou touhou churavící duše. Býti vychovatelem,
někde na venku a zatím připraviti se k zkou-
škám. Tak by i jeho touha po zdravém vzduchu
došla ukojení i výčitky svědomí, že zabírá místo
potřebnějšímu a strýci že je na obtíž, docela by
odpadly. Svěřil se strýci a ten uznal alespoňi to,
že potřebuje lepšího vzduchu. Měl v ústavu
šlechtičen několik známých dam a tak jich po-
mocí už v srpnu nastoupil místo vychovatele
dvou synů v hraběcí rodině v pěkném lesnatém
kraji. Byl to rovněž šťastný život, který prožil
v službách šlechtických. Hrabě byl vdovec
muž opravdu ušlechtilý. Ztrativ v krátce z
sebou choť i nejstaršího syna, ubohého zblou-
dilce, jenž pro pomijející lásku tažného ptáka
volil smrt z revolveru, měl soucit ke všem
kdož trpi. Většinu roku byl sice na cestách, jsa
vášnivým archaeologem, ale i za tu krátkou
dobu, kdy odpočíval v kruhu svých děti, měl
Mašek přiležitost poznati jeho dobré, šlechetn
srdce. Byl málomluvný, ale když se rozhovoři
mluvil od srdce a k srdci.
Hrabě
Mašek
22
article
V ten čas také přiblížila se Maškovi roz-
hodná chvíle, kdy spojil svůj život s životem
ženy. Ty studentské lásky, skrývané a proto tak
poetické nezanechaly u ného hlubších stop, až
zas ten čas rozohnil se znovu, leč tentokrát
věděl hnod, že to bude naposled, že cit ten,
jaký jej uchvátil, není jen přeletavá touha po
tajném stisku ruky a ukradené hubičce. Děvče
potřebovalo jeho ochrany a rychlé pomoci ato
jen zvyšovalo Maškovu touhu už už dáti mu
jmeno. Byla dcerou starého divadelního veterána
Dvorského, který když mu žena utekla od tříle-
tého děcka, stal se sirotě i otcem i matkou.
Dokud žil, vypomáhala Antonie na divadle jen
z ochoty, ale po jeho smrti byla nucena chytiti
se toho jako spasného prostředku. Nechutil se ji
ten kočovný život, to hrani, snižující svou ře-
meslností dobré kusy, hanbila se vždy, když
přišla na ni řada a ona musila podstoupiti trni-
tou cestu zvaní k benefičnímu představení. Vi-
děla na otylých tvářích těch šťastných usedlých
měšťaček pohrdání víc zřejmé, než skrývané, a
vždy do duše pokořena vracela se s hubenou
kořistí domů. Ach klid, klid! Malé tiché, mi
Mašek
Maškův
Dvorský
Antonia
23
article
stečko, jak ráda by pracovala. Nebo skromnou
domácnost, jak milovala by toho, kdo by ji vy-
trhl z potulného, dvojsnuplného života. Ale pra-
covat nenaučil ji nikdo, od mládí byla divadel-
ním dítětem, předem už určeným pro vláčení
se s károu Psoudoumění. Ale muže se dočekala.
Nejprv přihlížil se k ní Mašek jen z nudy.
Uvítal v dlouhé zimě, trávené v zapadlém koutě,
příchod divadelní společnosti. A vlastně kořil se
hned dvěma; starší už vycvikovaně divadelnici,
s nabarveným, rusým vlasem a mladě, plaché
Tonince. Ona omrzela ho svou banálností po
třetí rozmluvě, tato poutala ho víc a víc. Neměl
z prvu čisté úmysly, navazuje s ní známost,
ale za nedlouho poznal, že narazil na křemen,
který se jmenuje síla — síla nevinnosti. Ještě
po letech cítil, jak tehdy po představení rozpálen
podnikl útok a jak prostě, jak hravě, ale jistě
byl — odmítnut. Hanba a stud provázely jej
až do mládeneckého pokoje. Ale to ho změnilo.
Mašek
24
article
Co nedslo se koupiti, toho od. té chvíle chtěl
dosáhnouti opravdovou láskou. Neobešlo se to
bez boje a bez intrik, v kterých hlavní slovo
měla odmítnutá rusovlasá kollegyně. Ale konec
byl vítězný a Antonie nešla už se společností
dál, nýbrž stala se Maškovou ženou
Tehdy opustil Mašek místo u hraběte a šel
do Prahy nastoupit místo soukromého úřadníka.
Pro ženu byl nucen vzdáti se naděje na brzké
dodělání zkoušek a tim na dosažení suplentury
v státních službách — byla to tehdy éra, kdy
na kandidátu žádaly se nejen hotové zkoušky,
ale i zkušební rok — bezplatný —; bylo třeba
okamžilého chleba a toho poskytla mu samo-
statná korporace, která stala se pomalu útulkem
českého spisovatelstva.
Tak nastoupil Mašek novou dráhu.
Iv.
Byla to léta trpkého strádání. Ode dne
svého sňatku žil pro sebe vlastní život duševní.
Jeho žena byla příliš šťastna a příliš vděčna,
aby jí byl chtěl zkaliti štěsti nejmenší starostí.
Proto všechny své obavy uzavíral u sebe
v prsou, a k ní jevil se jen jako šťastný a ve-
selý muž, jenž má všechno, co chtěl od života.
A zatím — jak mnoho mu scházelo ! Měl
v sobě ctižádosť dobyti si úspěchů literárních;
začal také pěkně, ale pak ho ubil boj za život,
horečné shánění výdělků vedlejších. A když ko-
nečně nabyl klidu a chtěl znovu začíti, ovládly
už zatím literaturu nové, mladé proudy a ty ho
zakřikly hned po prvém pokusu, tak že roztrp-
čen odložil péro na vždy. Viděl ještě brzký pád
těch mocných, samozvaných vládců, kteří ve své
touze samoděržavy ho nepustili k slovu, ale
trpkosť nevymizela mu už ze srdce a on nepo-
kusil se po třetí vstoupiti do literární arény.
Chtěl si zjednati lepší a lepší postavení.
Antonia
Maškův
Mašek
Iva
Praha
25
article
Měl normální karrieru, ale při svém vyšším
vzdělání zasloužil i vyššího postavení, a po tom
toužil až k zoufalství. Byly to strašlivé měsíce,
kdykoli jednalo se o obsazení nějakého lepšího
místa a kdy on bez vědomí ženy zadav, s ho-
rečnou nedočkavostí očekával výsledek a chtěl
ji překvapiti, ačkoliv ta dobrá, tichá žena bez
nároků byla spokojena se vším a nikdy nedala
znáti, že chce výše.
26
article
Zvlášť trpké vzpominky zůslavil v něm
čas, když šlo o obsazení ředitele praesidialního
archivu. Bylo to neodvislé postavení a zcela
důstojné jeho vzdělání. Ostatně měl ze žadatelů —
jako absolvovaný filosofhistorik — nejlepší kva-
lifikaci. Chránil se ovšem na to spolehati a proto
čekal ve velkém neklidu. Věděl, že by se měl
u správní rady ucházeti o protekci, kolikrát už
se k tomu odhodlal a vždy toho nechal. Ba
jednou se vypravil i k hraběti, u něhož býval
vychovatelem a o němž věděl, že má v správní
radě známé. Nalezl ho šťastně v hotelu a z jeho
dobromyslné tváře četl zřejmé vyzvání: »Mluv,
co si přeješ, udělám pro tebe, co budu jen
moci.« Ale zatím mluvil jen o všedních věcech
a osudná slova: »Prosím o protekci«, po opa-
kovaném úsilí přece jen nepronesl. Stud zvítězil
nad chvilkovou slabostí.
A tak zas napjatě čekal, až jednou v čer
venci, dřiv než všichni čekali, přišlo rozhod-
nutí. Mašek místo nedostal, nedostali je však
ani jiní místní žadatelé, nýbrž mladý úřadník
z Vídně, jenž neměl sice vyšší studia filoso-
fická, ale za to vyšší protekci. Na den ten ne-
zapomene. Ulekané ženě, že nic nejí a je bled
i rozechvěn, předstiral, že ho hlava bolí a hnedle
po obědě vyšel ven. Chodil tehdy v rozžhave-
ných ulicích bez eíle tam a sem a v hlavě mu
kolotala jediná myšlenka, že teď je po naději
na samostatné postavení. Přednostou oddělení,
v němž pracoval, státi se nemůže, nejsa práv-
níkem a na nově obsazování ředitelského místa
v archivu není ani pomyšlení, když nový ředitel
je zcela mladý úřadník.
Mašek
Vídeň
27
article
A tak zůstane věčně věkův officiálem, pak
sekretářem — a to snad jen z milosti, titulár-
ním! — a dost. Nic dál, nic víc. Bude navždy
roveň officiálům, kteří nemají ani desetinu vzdě
lání, které má on ... To bodalo jeho ctižádosti-
vost, to ho bodalo nejprudčeji
V němém zoufalství toulal se tehdy Prahou
až do soumraku, kdy zapadl do neznámé vinár-
ničky. Mimo dva vyžilé, předčasně estaré mla-
díky, bavicí se nenuceně s nestoudně vyzývavou
sklepnicí, nebylo v místnosti nikoho. Mašek li
do sebe slabé, falšované víno a s pocitem uspo-
kojení pozoroval, že ho pomalu něco dráždí ví
než smutek pro ztracené naděje. Byl to hrubý
hlas sklepnice, hlas, jenž vlívem kouření cigare
a proplachování hrdla lihovinami ztratil i nej-
slabší pel ženskosti; byl to monotonní zvuk po-
lyfonu, který hrál nejotřepanější kusy; byla to
nízkost vtipů a smýšlení obou mladých starců,
kteří v společnosti zpustlé a i zevnějškem zane-
dbané ženy ubíjeli čas i peníze s výrazem nej-
větší oprávněnosti. Bylo již pozdé, když pomyslil
Mašek na návrat.
Když vešel do pokoje, klečela žena jeho
u postele, obličej majíc zarytý v dlaních. Mo-
dlila se. To čisté ovzduší vlastní jeho domác-
nosti působilo blaze na rozbolestněnou duši
jeho po tom nízkém a zkaženém vzduchu ve
vinárně. Domodlivši se, zvedla své zčervenalé.
zpocené čelo a starostlivě ptala se, zda ho ještě
bolí hlava.
Maškovi náhle rozbřesklo se. Divný pohled
ženin, zpocená tvář po vroucí modlitbě ... ted
teď tomu rozuměl! Ženu upokojil a uložil
k spánku, ale hlava mu se mohla teď rozkočiti.
Mašek
Praha