ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 9bb25b70-6601-11dc-b177-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 27 celkem · entity: person 41, place 19
1 masthead
17. února 1901
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k číslu 48.
3 masthead
Strana 9.
4 article Po jiných kolejích.
Po jiných kolejích. Napsal Jiří Sčerbinský Nadcházel večer. Po slunci zbyly už jen zlaté odlesky a ty stoupaly vysoko nad obzor Vody, které se Maškovi mihaly kolem, potoky řeky, rybníky i kaluže na pasekách leskly se ostře a bodaly do očí. Ale zlaté pruhy na nich se úžily a stahovaly ku břehům víc a více, až zcela zmizely. A vody rázem zčernaly, a cely ton krajiny, do té chvíle ještě jasné, zachmuřil se, ztemněl. Už jen některé olše odrážely se od tmavého pozadí, ale za chvíli i ty splynuly s pruhy lesů a černým nebem v jeden s každou minutou temnící se pás. Mašek stál v chodbičce rychlíku a zamy- šlen díval se na ten příchod nové noci. Chvil- kami obracel se a skleněnou příhradou díval se do kupě. Na sedadle polo sedíe a polo ležíe spala jeho žena. Naproti ní kývala se neforemná hlava tlusté kupčichy, která si jela až odněkud od Nižního Novgorodu do Karlových Varů pro zdraví. Tma houstla a mrkavé světlo ve stropě šířilo se a mocnělo, až ozařoval vnitřek kupé.
Sčerbinský Voda Mašek Novgorod Karlová Vary
5 article
Mašek zadíval se pozorně do tváře ženiny a s uspokojením uznamenal, že bledost zaviněná nevyspáním a utrpením posledních dnů, zase ustupuje růžové barvě. Hluboký spánek čini divy. Žena jeho sice dosud oddychovala nepo- kojně a nejednou i se protrhla ze sna, ale otevřené oči hned zas se zamkly a ona znovu čerpala sily ve spánku. I Mašek cítil se hrozně unavena a snad víc na duchu, než na těle. Ale proto přece jen pociťoval silnou potřebu bdítia myslit . . . myslit l Bylo nač myslit! Pohřeb jeho švakrové. ze kterého se právě se ženou vracel, působil už do předu jeho hlavě vážné obavy. To úmrtí samo sebou tak nenadále, ještě k tomu přišlo velmi nevhod. Proč musila umřít taká silná, zdravá žena, když na sta churavících, slabých marně doprošuje se úlevy smrti?. Proč letošní zákeřná chřipka podkopala právě její žulové zdravi a proč smrt přepadla ji zrovna v čas, kdy rodina jí nejvíce potřebovala? To mnoho- tvárné proč nechtělo dnes Maskovi z hlavy.
Mašek Mask
6 article
Ale konec konců, byla to vůle boží, a nedá s to změnit. Třeba myslit raději na to, co ted? A to bylo, co Maškovi zbraňovalo spát, co nutílo ho, aby použil chvile, kdy nikdo ho nerušil a aby tu v rychlikové chodbičce spo řádal si v hlavě celý plán. Zůstalo tu po šva- krové hospodářství; to bude třeba prodat, pro- tože oba hoši, jakživi by nebyli do hospodář- ství. Jeden tíhl k malířství, druhý energicky se chopil strojnictví, ale o hospodaření ani slyšet. A nutit snad je do toho? Toho měl Mašek nejeden špatný příklad, z té příčiny také na to ani nemyslil. Hospodářství tedy se prodá . . oh, jak se to zdá lehkým. Ale Mašek už cítil na sobě celou tu tíhu zodpovědnosti, aby našel výhodného kupce, aby kapitál dětem bezpečné a s výhodou uložil, aby nějaký ten dluh, který na domě vázne, neuškodil prodeji a tak ještě mnohá obava letěla mu hlavou. A dál: hoši budou jako dosud chodit do svých škol, zů- stanou jako dosud na bytě u Maška a po prázdninách připojí se k nim i jejich sestra, kterou na přesrok už Mašek nepošle do Němec, ale dá ji do některé pražské školy. Jozefka ne- bude snad ani dost málo na obtíž, tu tam bude ženě v lecčems na ruku a přece, přece... Teď už nebude švakrová na deli platit, ani nebude posílat všelicos do kuchyně a stači-li procenta z budoucího kapitálu, aby nasytila tři nové mladé a hladově krky a aby ošatila tři bujná, neposedná těla? A k tomu o a žena a vlastní dvě děti a služka . . ..
Mašek Němec
7 article
A hned zas napadlo Maškovi počítati své přijmy a vedlejší při vydělky: byla to nevelk řada číslic, ale daleko větší byla čísla, jimiž celkové sumy v duchu dělil, napínaje s úzkostí všechnu pozornost, jen aby konec konců zůstalo nějaké to zcela malinké plus. To zdědil po své matce, tu manii počitaci. Při sebe menším pří- bytku výdajů už chápal se tužky a počítal o základů, sčítal, dělil, kombinoval a nezřídka zmučen, zmalátnělý na duchu nedopočitalse přece. Tak i dnes, až se mu hlava zpotila a roz- pálila. Díval se teď do inkoustové noci, kterou tu tam prešlehlo jen světélko strážního domku nebo skupina světel ze vzdálených vsl. Namáha se nemysliti na nic a upínal tím větší pozornost na všechno kolem. V chodbičce stál sám a do druhých kupé ani neviděl; cestující zatáhli skle- něnou příhradu záslonami. Ale ticho bylo úplné a tak pro nezaměstnaný sluch Maškův nabízelo se jen hučení kol a rylmické dopadání jich na pražce. A oko jeho nenacházelo jiné pastvy. než tmu kolem a jen když vozy jely úvozem a osvětlení oken padalo na svah, pozoroval kroužící v záři bílé kotouče dýmn. Ale pak zas vyjel vlak na rovinu a osvětlení oken zmizelo jakoby se bylo rozletělo v širou, černou plán Ten dnešní večer Maška do opravdy roz- tesknil. Už dávno odvykl pozorovati přírodu už dávno v chvatu životní práce nenašel času ani chuti zabrali se v pozorování velké, volně, uchvacujíeí přírody. Až dnes na smutné cestě zahleděl se v usínání dne. Kmitlo se mu hlavou, jak mlád a svěží vital rozpuk dne, jak vídal první zlatý paprslek na vrcholeích stromů, na hladině potoka a na hrbetech vyhládlých ovel.
Mašek Maškův
8 article
Kolikrát díval se oknem svého studentského pokojika na rozbřesk nové denní práce, na to milé probouzení se venkovského života. Jak mu to tehdy připadávalo drahým a oč daleko vle touží po tom všem dnes, dnes kdy vše to už se nikdy nevrätí, a kdyby sebe víc to volal a sebe vlc tesknil . . . dnes, kdy krok za kro kem vstřie jde konci toho všeho, co od jeho narození tvořilo život, a vstřic jde čemusi ne- známěmu, v co tak rád věřil a co přece plnilo ho podivnou hrůzou. Ano smrť a po ní co? Maškovi v tu chvíli zachtělo se silně mlu- viti. Mluviti s kýmkoliv, s konduktorem, s nej- bližším cestujícím a mluviti o čemkoliv, jen mluviti a nemysliti na to, čeho se bál vždy ve svém slabošství a čeho se bál tím víc ted, kdy překročil již polovinu obvyklého našeho života. Ale čím víc přál si mluviti, tím méně naskýtovala se mu příležitost k hovoru. Šel kolem jednou konduktor a Mašek, aby navázal
Mašek
9 article
řeč, zeptal se ho, dohoní-li vlak do Prahy zpozdění. Ale konduktor unavený a zpocený po parném dni nevrle přisvědčil a přešel po můstku do druhého vagonu. A z cestujících nikomu nechtělo se jaksi na chodbičku k člověku, který dychtil po hovoru, aby zahlušil nemilé myšlenky. Čekaje marně, vešel tiše do svého kupé s chutí unaveného usedl si na sedadlo. Pozo- roval mlčky svou žemu, která ležela mu na- proti. Těšil se u sebe z toho, že aspoň na chvíli nesdíli ona s ním ty tísnivé myšlenky do budoucnosti, které s ním už sdílí skoro dese let. Snažil se uhodnouti dle slabého úsměvu. co as sní a myslil si Bůh ví proč, že s jí zdá nespíš o mořských lázních. Ale hned na to rozhodl se, že se ji zdá o dětech, a to myslil, že je správnějším. A pak zas zadíval se na tlustou kupcovou v druhém koutě. Bylo ono přítmi v kupě, při němž mimoděk v nás vzniká pocit nevolnosti. Zaviňuje to okolnost, že má-li váš spolucestující jen trochu nachýlenu hlavu do předu, nevíte nikdy spí-li, či pozoruje-l vás otevřenýma očima. A v takovém případu nejnevinnější oči zdají se vám v přítmí lesknout se zachytralým zábleskem vraha z povolánía sebe menší jeho pohyb vyvolává ve vás obavu náhlého útoku. Šnad právě tato okolnost byla příčinou toho, že novgorodská kupcová probu- divši se, pojala ničím než nevlídným, večerním dojmem oduvodněné podezření proti Maškovi snad zrovna toto podezření nutilo ji k tomu, aby s ním se dala do řeči.
bůh Mašek Praha Poza
10 article
Hned na první nahodilou otázku, — je-l Praha velké město či cos podobného — odpo- věděl Mašek tak radostně a tonem tak srdečným, že dojista ani ne v pěti minutách ošklivé pode- zření rozplynulo se jako bílý dým na polích. Ruska byla hovorná a Mašek neunavný v od- povídání. Mluvil o všem: o místní drahotě,o divadle, o komunikaci i o společenských pomě- rech, vykládal ji se stejnou důležitostí, v čem záleží tajemství světového plzeňského jako to, kterak na něho působilo ruské účastenství př slavnostech Palackého. A šťasten, že zahlušuje nepokojné myšlenky mluvil — on, jindy nad obyčej zamlklý, mluvi tak dobře rusky, až se kupčicha divila, mluvi pořád a mluvil o všem . . Ženu svou neprobudil, až když byli v praž ském nádraží. Děti už spaly, když Maškovic příjeli domů I hoši po nebožce, kteří k vůli škole vrátili se z pohřbu již včera, odhodili knihy a lehli si. Proto Mašek se ženou tiše prošel do svého po koje, jenž mu byl i pracovnou i společnou lož- nicí. Na psacím stole nalezl několik listů, ale nechtělo se mu dnes otevříti ani jediný. Na stolku byla pro něho a pro ženu připravenu večeře od uzenáře a džbánek s pivem, uepaný servitkem. Žena Maškova pojedla málo a skoro docela mlčky; bylo na ní znáti, jak velice je cestou a smutkem zemdlena. Ani Mašek nemě dobré vzezření; jakkoliv přišel na tři dny do jiného ovzduší a jakkoliv neviděl aspoň ty tř dni své milé kollegy, přece jen smutný účel cesty a nové hlavou mu bouřicí starosti dodá- valy mu výrazu zmučeného a nezdravého. To dobře postřehla jeho žena, proto naléhala na něho, aby si šel hned lehnout. Ale on jen se usmál jejím strachům a pod záminkou, že po- malu dopije pivo, uložíl ženu a sám zůstal se- dět u otevřeného okna.
Mašek Palacký Maškův Praha Rusko Maškovice
11 article
Byla teplá, až horká červnová noc. Z ma- lého bytu Maškova ve čtvrtém patře u Pala- ckého mostu rozvirala se před ním širokáa rozkošná vyhlídka na kroutící se pás Vltavy. na zčernalou skálu vyšehradskou a na hrbolatý hřbet smíchovských skal. Pod jeho bytem roz- kládaly se černé dřevařské ohrady a křivolaká podskalská ulice, malé domky, skrčené jak hanbou pod moderními paláci na nové navážce. Kolik let tu už Mašek don jak den vídal tu stále stejnou scenerii a vždy se mu tolik v ní líbilo. Den jak den než zavřel okna před spa- ním zadíval se do té široké tmy, srostl s tím vším, co v noci kolem něho žílo. Ve dne ne- našel chvilky, aby se z okna díval, a i kdyby tu zase ve dne panoval všední ruch, jaký je na všech mostech a všech spojovacích ulicích. Nie specificky lokálního nemělo to jeho okolí ve dne. Ráno přijela pod okna elektrická tram- way a přivážela i odvážela lidi tomuto okoli zcela cizí — ale jakmile o jedenácté hodině poslední vagon odjel do remisy, tu měnilose celé náměstí a tu ukazoval se aspoň kousek odumírajícího podskalského života. I sousoší n mostě vystoupila ostřeji v noci na jasném po- zadí nebe, i výběrčí a strážník u mostu po je- denácté hodině jakoby se náhle byli desatero- násob uplatnili. Už nebyli zastrčeni v chumlu lidí chvátajících sem a tam, teď byli zřefelni na pustém náměsti a při západních větrech byl i hovor jejich skoro zřetelným. Snad jindy bylo by to malicherným, ale Maškovi zalibilo se v tom pozorovati život svého okolí. Nemohl jí spát hned se ženou, jednak nedovolovaly mu to mimoúřadní práce, jednak dlouholetý zvyk naučil ho seděli přes půlnoc, takže by nikdy dřiv nebyl usnul. A ženu zdržovati od spaní, k tomu neměl srdee.
Maškův Mašek Palo Vltava
12 article
Věděl dobře, co za den se namučí v kuchyni, s dětmi i se služkou,a proto sám kolikrát ji donutil, aby si hodně brzo lehla. A s potěšením díval se několikrát za ve- čer na zdravé oddychování a pevný její spánek. V téch hodinách opuštěnosti zabíral se vší silou do práce. Věděl, že není zcela zdráv, věděl také, jaký zárodek nemoci přínesla mu okol- nost, že je z mlynářského rodu, proto tak zou- fale pouštěl se do rozpracovaného díla. Byly chvíle, kdy zdávalo se mu, že vybral si nad- lidský úkol, že ani nejzdravější pracovník nebyl by s to, za těch několik let, které tvoří náš život, přivésti ho až ke konci, že bude třeba zúžit ho ... dával se znovu do zúžené práce a znovu nespokojen a roztrpčen vracel se k pů- vodnímu, rozsáhlému plánu. A ve chvílích, kdy pero únavou zrovna padalo mu z rukou, přistupoval rád k otevře- němu oknu, aby nadýchal se trochu zvlhlého vzduchu od řeky. Takové chvilky odpočinku byly příčinou, že zamiloval si své noční okolí Bavily ho i noční monology rozjařeného dře vaře, pod jehož těžkou obuví dřevěné schody do Podskalí duněly daleko široko, rachot po- sledního vlaku přes most železniční o jedné hodině po půlnoci vítal jako starého známého. Jen hudbu z nedaleké zahrady Šáryovy nesly- šel rád a věčné lampě na protějším vyšehrad- ském hřbitově pokud mohl, se zrakem vyhýbal.
Podskalí
13 article
Oboje naplňovalo ho silnou tesknotou oboje připomínalo mu smrt. Kolik lidí už pře ním bavilo se v teplých letních nocích zvuky té zahradní hudby a kolik lidí po něm bude po- slouchati tytéž táhlé, nyvé zvuky v teplé noci Mašek nikdy nemyslil na smrt tak častoa s takovou úzkostlivou bázní, jako od té chvíle. co se oženil. Dřív, za svobodna, byl jako všichni lehkovážný. Slovo smrt bylo mu tehdy prázdným zvukem, dnes ale při jméně tom elti celý ten zánik svého já, cítil, jak už na paty mu šlape noha jeho nástupce, který po něm zaujme jeho místo v úřadě. Oh, kdyby byl ten budouci jeho nástupce v úřadě jeho následovníkem i v jeho rodině, snad by mu myšlenka na smro nebyla připadala tak strašnou. Ale ty úzkostio budouenost ženy a té své drobotiny, co bude z nich, až mu ztuhnou prsty, ty obavy rozčilo valy ho při nejmenší vzpomínce na možnou brzkou smrt.
Mašek
14 article
Pohřbům se vyhýbal pokud mohl, jen z oné sobecké bázně. A když jednou při pohrbu. který šel pod jeho okny, viděl bohaprázdnou nevážnost k nebožtíku, zavíral okna a nediva se nikdy ven. Oh, tehdy ho ta surovost strašně zabolela: šel kolem pohřeb nějakého poštovního úřadníka a listonoši i jejich hudba před mostem postavili se ve špalír a dali vozu projeti za zvuků pohřební vážné hudby. Leč vůz s mrtvým tělem, jemuž právě vzdávali čest, nebyl ještě ani v polovině mostu a už spustila hudba ba- nální, vřeštivý pochod a za rozjařené nálady vracel se průvod zarmoucených zpět. To ho tehdy ták zhněvalo, že pro neznámého nebožtík málem byl by zaplakal. Daleko na řece, až u Zlichova, objevilse intensivní, bílý bod. Mašek znal dobře to světlo. Byl to jistě parník, vracející se s noční společ- ností z výletu. Noc byla stále ještě ta tichá klidná noc červnová. Nic kolem se nehnulo. Jen občas z tmavých ohrad dole zapískly honícís kočky, zaštěkl pes, krátce hvizdla lokomotiva v smíchovském nádraží a z křivolakých uliček mezi ohradami zavzněl výkřik opilce nebo refrén nejnovější odrhovačky. Ale pak zas na- stalo hluboké a těžké ticho.
Mašek
15 article
Únava tělesná přece jen zmáhala Maška a tak i on ulehl. Z první dřímoty probudila h směs výkřiků, mohutná zvuková vlna, která val se vzduchem při každém hromadném projevu. Mašek přiskočil k oknu a viděl, že parník plný mladých lidí podjíždí právě pod mostem. By to nejspíš studentský výlet. A mladí lidě roz- jařeni a nadšeni zpívali ještě na poslední chvíl a pak provolávali »Na zdar !« a »Sláva !« aniž vždy sami věděli čemu . .. Dolejšek lodi osvět- lený dával tušiti přítomnost uchýlivších se tam mladých horoucích srdcí, která ještě naposled — a dnes už as po tisícátě — přísahala si věrnou a nezměnitelnou lásku . . . Těch přísah před prázdninami! A těch zrad o prázdninách! A těch změn při návratu do Prahy ..
Mašek Praha
16 article
Mašek se až tiše rozesmál, když si vzpo- mněl na to všechno. Oh, dělával to, jakot mladí nadšenci. Horoval pro vše, neodmíta chmelný nápoj, miloval zpěv, volal »Na zdar !« i »Pereat!«, přísahal z hloubi duše věčnou lásku a pak zas z hloubi duše na přísahy za- pomínal, smál se a nejednou i plakal .. . oh, kde to je všechno, kam, kam se to podělo proč se to už nikdy v jeho životě nevrátí?A hlodavá lítost a závisť zahryzla se mu do srdce, když díval se, jak pod okny mu proudí mladý, bujný svět. Skupiny studentů, vyprovázejících své lásky pod dozorem ospalé gardedamy až do těch vrat domovních. A mezi tím, co matinka bude zapalovat svíčičku, použije toho ješte párek k výměně polibku a když ne to, aspoň k tisknutí ruky... A té dobré matince ani ne- napadne se ohlednout a kdyby sebe podezřelejší zvuky za sebou slyšela, ba zdá se, že zrovna dnes to zapálení svičky dá mnoho práce. Vždye matinka obírá se ve své ospalé mysli počítáním, za kolik let by asi »on« mohl být doktorem mohlo-li by tedy z toho něco být... A k tomu domovník má tvrdé spaní a pak bydlí až v zadu ve dvoře . .. A zas ta neodbytná myšlenka na mládí postavila se Maškovi před oči. Proč zrovna dne připomíná mu všechno ten čas, který prchl nikdy víc nepřijde zpět. Jindy mu ani nena- padlo vracet se v mysli do minulosti, jindy všechna jeho duševní sila drobila se na práci přítomnosti, všechny jeho myšlenky upínaly se na den příští a minulost byla pro něho tak mrtva.
Mašek Pereat
17 article
Nic mu v duši jeho o ní nemluvilo, jako se nemluví v rodině o nezdárném synu, který se stal ji hanbou... A přece měl minůlost čistou a šťastnou! Ba právě proto, že byla sťastnou ta minulost, bál se vzpomenoutiji. aby neviděl to jho, do kterého zapřáhla ho přítomnost. Jho vysilující práce o trochu toho života ... Rozmrzen těmi myšlenkami vrhl se Mašel prudce na lůžko a konečně usnul. Prvá léta Maškova života byla řadou bez starostných dnů. Vzpomínky na ty časy všechny ozářeny jsou sluncem veselého mládí, otepleny pohledy ustarané matky a veselého, od rána do noci křičícího otce. Až rok 1866 zanechal první a hlubokou ránu v jeho srdci. Ten rok neblahý, jenž tolik přinesl smutku, vzal mu otce. A ani ta útěcha nezbyla těm, kteří mly náře Maška oplakávali, že padl jako tisícové v boji na povel svého panovníka. Byl to opilý pruský desátník, jenž v rozjařenosti probodl mlynáře Maška, když mu tento odepřel vydati víc piva než z rozkazu důstojníka byl povinen. Co platno, že tehdy důstojník, tichý a smutný Polák od Poznaně, zavedl bez lítosti přisné vy- šetřování — mlynář Mašek zemřel v několika minutách. Od toho dne dolehla na hochova prsa chmura a té nezbavil se už nikdy. Už nikdy nebyl tak zcela šťasten, jako do té doby teď už střídaly se starosti se zármutkem. Hnedle na to podlehla choleře nejstarší jeho sestraa
Majít Maškův Mašek Polák Poznaň
18 article
ani neminul rok, už následovala ji matka, chy tivši ve studeném sklepě zárodek smrtelného zánětu plic. Rodina stála tu opuštěna. Nejstarš bratr převzal teď docela do svých rukou mlýn mladší šel na lesnictví, druhý učil se řezbář ství, sestry hleděly se povdávat a jen nejmladší, mazlíček všech, nechán byl ještě doma, aby školu dochodil. Ale pak přece jen přibližil se okamžik, kdy poručník měl rozhodnouti, e s hochem. Nejlépe bylo by bývalo dát ho na ře- meslo; nebylo by to drahé a hoch mohl hnedle vydělávat vlastní peníze. Ale byl to hoch slabý jemného složení těla a těžko bylo najíti pro něho řemeslo, které by mu nebylo přinesle ne-li smrt, tedy alespoň chorobu. A dát ho na studie, po nichž hoch tolik toužil ? To mělo svůj háček a velmi závažný Bylo by to bývalo přilišně břímě pro nejstar šího bratra, který co chvíli musíl vyplácet ně které ze sester věno a sám před zadlužením se jen jen zachránil výhodnou ženitbou. Ne- scházelo už mnoho a slabý, ubledlý hošík by by dýchal zkažený, horký vzduch některé dílny. byl by polykal otravné řeči lehkomyslných to- varyšů a byl by den ode dne blížil se tělesné i duševné zmrzačilosti. Nic nepomáhalytu stesky a pláč hochův, nic nezmohla nejlepší vůle bratrova, neúprosné cifry ukazovaly jasně, že břemeno bylo by příliš těžkým.
19 article
Ale pomoc přišla náhle. Hoch ve své tísn obrátil se na bratra nebožtíka otce, skromného vikáře na Hradčanech. Dobrý, slabý tělem, ale silný duší kněz pochopil hned, jaké nebezpeč hrozí ubohému hochovi a hned si pro něho psal. Bratr Václav s náramnou radostí hnedl dovezl ho do Prahy a slíbív dle možnosti při- spívati viktualiemi na jeho živobytí, zanechal ho péči strýcově A nebyl jediný, koho se šlechetný staroch ujal; snad nebylo bratra a sestry, od nichž aspoň jeden hoch by nebyl u »pana strýčka« vystudoval. Až sedm jich jeden čas tisnilo se kolem kulatého stolu ve skrovném vikářském bytu o třech pokojících. A všechny je vychoval z nevelké své služby a přijal za to nanejvýš trochu mouky a zemčat. Ale šlechetný strý nečekal na odměnu světskou; dnes kdyby zti- chého kouta břevnovského hřbitova mohlse rozhlédnouti po Čechách a viděl by ty, které zachránil svou obětovnosti pro vyšší vzdělání viděl by, jaké vážné postavení všichini zaujímají a jak v srdeích svých nezapomněli nikdy svého dobrodince, jistě by se potěšil, ten dobrý »pan strýček« ..
Václav Hradčany Praha Čechy
20 article
To nastaly teď Maškovi zas léta štěst. Strýc hnedle zaopatřil mu dvě kondice, jako druhým, aby měli hoši na výdaje za šaty drobnější potřeby. A Mašek vesele běhal z Eliš- činy třídy do tehdejší Ostruhové ulice, od jedné kondice ke druhé a dřel se, co mohl. Silná radost z toho, že nepůjde na řemeslo, aleže může studovat, přemohla první a nejhorší čas práce a pak už šlo všechno hravě. Jako letem uběhl čas gymnasijní a hned na to tříleti na filosofické fakultě. Zbývalo než udělati zkoušku a byl by mohl ulehčiti strýci a uprázdniti zas místo nějakému mladšímu z bratranců. Ale dě dičná choroba jeho rodu ozvala se mu tehdy v prsou; ke konci posledního semestru, v hor- kém dni červencovém, uprostřed práce krvav skvrna, která zbarvila mu šátek, oddálila slo žení zkoušek.
Mašek ostruhový ulice
21 article
Budoucím školním rokem, mohl už na jeho místo nastoupiti jiný, a teď tu zůstane on, chu- ravý, lenošící a všem na obtíž. Ty myšlenky ho mučily, když díval se za dlouhých letních večerů na tmavou stavbu svatovítské věže, jež nezřídka zdála se padati mu na hlavu. Ten šerý chrám, plný nejobdivuhodnějších ozdob, působil v bytu věčné šero a jakoby tlačilos mu na mozek teď v jeho choré podráždě- nosti .. . Stávalo se mu to nesnesitelným a on vášnivě zatoužil náhle po zeleni, po lesích, po přírodě. Ven z tmavé Vikárské uličky, ale kam Doma ve mlýně zatím narostla rodina ata sotva se sama tam hne, a jinde u sester a bratří není jinak. Jednou za horké letní noci, kdy zas trápil ho ten strašlivý tlak na prsa, napadla mu myšlenka, které se chopil s horeč nou touhou churavící duše. Býti vychovatelem, někde na venku a zatím připraviti se k zkou- škám. Tak by i jeho touha po zdravém vzduchu došla ukojení i výčitky svědomí, že zabírá místo potřebnějšímu a strýci že je na obtíž, docela by odpadly. Svěřil se strýci a ten uznal alespoňi to, že potřebuje lepšího vzduchu. Měl v ústavu šlechtičen několik známých dam a tak jich po- mocí už v srpnu nastoupil místo vychovatele dvou synů v hraběcí rodině v pěkném lesnatém kraji. Byl to rovněž šťastný život, který prožil v službách šlechtických. Hrabě byl vdovec muž opravdu ušlechtilý. Ztrativ v krátce z sebou choť i nejstaršího syna, ubohého zblou- dilce, jenž pro pomijející lásku tažného ptáka volil smrt z revolveru, měl soucit ke všem kdož trpi. Většinu roku byl sice na cestách, jsa vášnivým archaeologem, ale i za tu krátkou dobu, kdy odpočíval v kruhu svých děti, měl Mašek přiležitost poznati jeho dobré, šlechetn srdce. Byl málomluvný, ale když se rozhovoři mluvil od srdce a k srdci.
Hrabě Mašek
22 article
V ten čas také přiblížila se Maškovi roz- hodná chvíle, kdy spojil svůj život s životem ženy. Ty studentské lásky, skrývané a proto tak poetické nezanechaly u ného hlubších stop, až zas ten čas rozohnil se znovu, leč tentokrát věděl hnod, že to bude naposled, že cit ten, jaký jej uchvátil, není jen přeletavá touha po tajném stisku ruky a ukradené hubičce. Děvče potřebovalo jeho ochrany a rychlé pomoci ato jen zvyšovalo Maškovu touhu už už dáti mu jmeno. Byla dcerou starého divadelního veterána Dvorského, který když mu žena utekla od tříle- tého děcka, stal se sirotě i otcem i matkou. Dokud žil, vypomáhala Antonie na divadle jen z ochoty, ale po jeho smrti byla nucena chytiti se toho jako spasného prostředku. Nechutil se ji ten kočovný život, to hrani, snižující svou ře- meslností dobré kusy, hanbila se vždy, když přišla na ni řada a ona musila podstoupiti trni- tou cestu zvaní k benefičnímu představení. Vi- děla na otylých tvářích těch šťastných usedlých měšťaček pohrdání víc zřejmé, než skrývané, a vždy do duše pokořena vracela se s hubenou kořistí domů. Ach klid, klid! Malé tiché, mi
Mašek Maškův Dvorský Antonia
23 article
stečko, jak ráda by pracovala. Nebo skromnou domácnost, jak milovala by toho, kdo by ji vy- trhl z potulného, dvojsnuplného života. Ale pra- covat nenaučil ji nikdo, od mládí byla divadel- ním dítětem, předem už určeným pro vláčení se s károu Psoudoumění. Ale muže se dočekala. Nejprv přihlížil se k ní Mašek jen z nudy. Uvítal v dlouhé zimě, trávené v zapadlém koutě, příchod divadelní společnosti. A vlastně kořil se hned dvěma; starší už vycvikovaně divadelnici, s nabarveným, rusým vlasem a mladě, plaché Tonince. Ona omrzela ho svou banálností po třetí rozmluvě, tato poutala ho víc a víc. Neměl z prvu čisté úmysly, navazuje s ní známost, ale za nedlouho poznal, že narazil na křemen, který se jmenuje síla — síla nevinnosti. Ještě po letech cítil, jak tehdy po představení rozpálen podnikl útok a jak prostě, jak hravě, ale jistě byl — odmítnut. Hanba a stud provázely jej až do mládeneckého pokoje. Ale to ho změnilo.
Mašek
24 article
Co nedslo se koupiti, toho od. té chvíle chtěl dosáhnouti opravdovou láskou. Neobešlo se to bez boje a bez intrik, v kterých hlavní slovo měla odmítnutá rusovlasá kollegyně. Ale konec byl vítězný a Antonie nešla už se společností dál, nýbrž stala se Maškovou ženou Tehdy opustil Mašek místo u hraběte a šel do Prahy nastoupit místo soukromého úřadníka. Pro ženu byl nucen vzdáti se naděje na brzké dodělání zkoušek a tim na dosažení suplentury v státních službách — byla to tehdy éra, kdy na kandidátu žádaly se nejen hotové zkoušky, ale i zkušební rok — bezplatný —; bylo třeba okamžilého chleba a toho poskytla mu samo- statná korporace, která stala se pomalu útulkem českého spisovatelstva. Tak nastoupil Mašek novou dráhu. Iv. Byla to léta trpkého strádání. Ode dne svého sňatku žil pro sebe vlastní život duševní. Jeho žena byla příliš šťastna a příliš vděčna, aby jí byl chtěl zkaliti štěsti nejmenší starostí. Proto všechny své obavy uzavíral u sebe v prsou, a k ní jevil se jen jako šťastný a ve- selý muž, jenž má všechno, co chtěl od života. A zatím — jak mnoho mu scházelo ! Měl v sobě ctižádosť dobyti si úspěchů literárních; začal také pěkně, ale pak ho ubil boj za život, horečné shánění výdělků vedlejších. A když ko- nečně nabyl klidu a chtěl znovu začíti, ovládly už zatím literaturu nové, mladé proudy a ty ho zakřikly hned po prvém pokusu, tak že roztrp- čen odložil péro na vždy. Viděl ještě brzký pád těch mocných, samozvaných vládců, kteří ve své touze samoděržavy ho nepustili k slovu, ale trpkosť nevymizela mu už ze srdce a on nepo- kusil se po třetí vstoupiti do literární arény. Chtěl si zjednati lepší a lepší postavení.
Antonia Maškův Mašek Iva Praha
25 article
Měl normální karrieru, ale při svém vyšším vzdělání zasloužil i vyššího postavení, a po tom toužil až k zoufalství. Byly to strašlivé měsíce, kdykoli jednalo se o obsazení nějakého lepšího místa a kdy on bez vědomí ženy zadav, s ho- rečnou nedočkavostí očekával výsledek a chtěl ji překvapiti, ačkoliv ta dobrá, tichá žena bez nároků byla spokojena se vším a nikdy nedala znáti, že chce výše.
26 article
Zvlášť trpké vzpominky zůslavil v něm čas, když šlo o obsazení ředitele praesidialního archivu. Bylo to neodvislé postavení a zcela důstojné jeho vzdělání. Ostatně měl ze žadatelů — jako absolvovaný filosofhistorik — nejlepší kva- lifikaci. Chránil se ovšem na to spolehati a proto čekal ve velkém neklidu. Věděl, že by se měl u správní rady ucházeti o protekci, kolikrát už se k tomu odhodlal a vždy toho nechal. Ba jednou se vypravil i k hraběti, u něhož býval vychovatelem a o němž věděl, že má v správní radě známé. Nalezl ho šťastně v hotelu a z jeho dobromyslné tváře četl zřejmé vyzvání: »Mluv, co si přeješ, udělám pro tebe, co budu jen moci.« Ale zatím mluvil jen o všedních věcech a osudná slova: »Prosím o protekci«, po opa- kovaném úsilí přece jen nepronesl. Stud zvítězil nad chvilkovou slabostí. A tak zas napjatě čekal, až jednou v čer venci, dřiv než všichni čekali, přišlo rozhod- nutí. Mašek místo nedostal, nedostali je však ani jiní místní žadatelé, nýbrž mladý úřadník z Vídně, jenž neměl sice vyšší studia filoso- fická, ale za to vyšší protekci. Na den ten ne- zapomene. Ulekané ženě, že nic nejí a je bled i rozechvěn, předstiral, že ho hlava bolí a hnedle po obědě vyšel ven. Chodil tehdy v rozžhave- ných ulicích bez eíle tam a sem a v hlavě mu kolotala jediná myšlenka, že teď je po naději na samostatné postavení. Přednostou oddělení, v němž pracoval, státi se nemůže, nejsa práv- níkem a na nově obsazování ředitelského místa v archivu není ani pomyšlení, když nový ředitel je zcela mladý úřadník.
Mašek Vídeň
27 article
A tak zůstane věčně věkův officiálem, pak sekretářem — a to snad jen z milosti, titulár- ním! — a dost. Nic dál, nic víc. Bude navždy roveň officiálům, kteří nemají ani desetinu vzdě lání, které má on ... To bodalo jeho ctižádosti- vost, to ho bodalo nejprudčeji V němém zoufalství toulal se tehdy Prahou až do soumraku, kdy zapadl do neznámé vinár- ničky. Mimo dva vyžilé, předčasně estaré mla- díky, bavicí se nenuceně s nestoudně vyzývavou sklepnicí, nebylo v místnosti nikoho. Mašek li do sebe slabé, falšované víno a s pocitem uspo- kojení pozoroval, že ho pomalu něco dráždí ví než smutek pro ztracené naděje. Byl to hrubý hlas sklepnice, hlas, jenž vlívem kouření cigare a proplachování hrdla lihovinami ztratil i nej- slabší pel ženskosti; byl to monotonní zvuk po- lyfonu, který hrál nejotřepanější kusy; byla to nízkost vtipů a smýšlení obou mladých starců, kteří v společnosti zpustlé a i zevnějškem zane- dbané ženy ubíjeli čas i peníze s výrazem nej- větší oprávněnosti. Bylo již pozdé, když pomyslil Mašek na návrat. Když vešel do pokoje, klečela žena jeho u postele, obličej majíc zarytý v dlaních. Mo- dlila se. To čisté ovzduší vlastní jeho domác- nosti působilo blaze na rozbolestněnou duši jeho po tom nízkém a zkaženém vzduchu ve vinárně. Domodlivši se, zvedla své zčervenalé. zpocené čelo a starostlivě ptala se, zda ho ještě bolí hlava. Maškovi náhle rozbřesklo se. Divný pohled ženin, zpocená tvář po vroucí modlitbě ... ted teď tomu rozuměl! Ženu upokojil a uložil k spánku, ale hlava mu se mohla teď rozkočiti.
Mašek Praha