ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7c94cfc0-6601-11dc-8ee0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 22, person 44, org 3, work 1
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 17. února 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 48.
4 article
Na ranní a odpol. ligtn předplásí noe. Praze v admlnl- sa divrt 1 o s drojí donánko něel laa : : vo slislkáe nnbk ps za něnte a dtrrti leka sn
Praha
5 title
Bnešní číslo pro Frahu je o 18 stranách.
6 article Až potud a nic dále!
Až potud a nic dále! Vděk svévoli a zpupnosti německých vítězův ze 17. října 1899, ohrožen jes šťastně i nový parlament Cislajtanie již opět slušným nebezpečím života, jedva počal dýchati. Kdož ví, nestane-li se mu již příští po peleční středa dnem kritickým prvého řádu. »Bouři na obzoru !« věští dnešní vídeň- ské listy — bouří pro ja z y ko vo otázku v parlamentě a líčí situac jako velice nebezpečnou pro vládu Körbrovu. ale ještě více pro parlament sám. Tento prý může býti cyklonem smeten jako pýř »neboť ani Češi ani Němci nechtějí od svého stanoviska povolit, ti jako oni hrozí nejkraj- nějšími prostředky, nebude-li jim vyhověn a na smír protiv není naděje.« Tak běduje polovládní vídeňský tisk, ale nemá té poctivosti, aby vylíčil právn podstatu sporu a řekl prostě: Němečtí radi- kálové a nacionálové Wolf a Prade usi- lují ve své lačnosti pangermánské po novém brutálním násilí na Slovanech rakouských, chtějíce jim bezohledně vzíti právo, kterého až dosud ve sněmovně rady říšske bez odporu požívali, které jim podle základních zákonů ústa v jako podle jednacího řádu sně- movny nepopíratelně náleží:a tento hříšný attentát podnikají jen proto, aby mohli němčinu prohlásit a vyvýšit na jediný zákonodárný jazvk této říše.« — Tak by slušelo dle pravdy zjistit holy skutek, o nějž jde; ale toho se počestná ta žurnalistika vídeňská ovšem bedlivě chrání, poněvadž by tak ihned všechen svět víděl, kdo tu nasil vítr, z něhož hrozí bouře.
Čech Němec Wolf
7 article
Ba dojista, strhne se bouře síly a zhoubnosti nedozírné, nedovede-li do tří dnův vláda odkázati tu německou sveřepost do slušných mezí, nedovede-li se postaviti na stráž základním zákonem zaručené rovno- právnosti slovanských národův, nedovede-li svým vlivem na levici zamezit a zabránit, uby nedošlo k té loupeží posledníh zbytku našeho národního práva v tom parla- mentě ústředním, do něhoz bylo tak těžko nás Čechy dostati, a kde nám slibován roku 1879 slavně a svatě nej- větší svoboda a šetrnost Či tak se má držeti dané nám slovo? A tak má býti konečně odměněna naše půl- stoletá slovanská dobrácká po- volnost a mírnost, s jakou jsme my Slované snášeli pro ten boží mír trpělivě nad- vládu němčiny v ústředním parlamentě této ze dvou třetin slovanské říše, vyhražujíce sobě toliko v principu své rovné právo? »Toť největší sebezapřen a nejbolestnější oběť, jaká se n kterémkoliv živoucím národu požadovati může,« jsou slova poctivého Němce Fischhof (roku 1869), »aby svou mateřskou řeč vyzul a zůstavil v předsíni parlamentu a k tomu svolil, aby se zá- kony, jimž podrobiti se má, zdělávaly j a zy- kem a tedy duchem jemu cizím.« Tá- žeme se, který značnější, vzdělaný historický národ v Evropě přinesl by dnes dobrovolně státnímu celku té oběti povážlivé, aby v po- spolitém zastupitelstvu pro usnadnění jeho dělnosti nepoužíval svého přiroze- ného práva a nerokoval tu svým jazykem vlastním, nýbrž činil koncessi jazyku men- šiny? Toho dovedli jen Slované rakouští. »Mluvímeli zde německy,« pravili
Slovan Němec Fischhof Čechy Evropa
8 article
hned na prvním říšském sněmu Rakouska roku 1848, »činíme to jedině vzhle- dem k nynějším neobyčejným poměrům, poněvadž chceme za- chovati krutě otřesený byt mon- a rchie a poněvadž nahlížíme, že v pří- tomném okamžení řeč německá k žá- doucímu dorozumění nejlépe se hodí; proto jen vzdali jsme se na ten čas užívání řeči své, či lépe: my jsme se jí nevzdali, nýbrž my právo své jen poodložili,« pravil tehda (11. záři 1848) dr. Frant. Lad. Rieger zaprotestovav spolu rázně proti zpupným ná- rokům tehdejších Všeněmců: »Jenom Slovanu může se státi, aby někdo se o něm domníval, že bude v tomto státě na sebou trpěti panství národnosti, která je tu menšinou. My Slované tvo- říme hlavní moc tohoto státu: hlavne našimi penězi, naší krví on se udr- zuje; avšak on bude trvati jen pokud my Slované chceme!« Náš Karel Havlíček pak prones se krátce a břitce: »Očekáváme, až j ak konstituce Rakouska vypadne: podrží -l se pak zrovna takový sněm ústřední jako tento jest, pak ovšem musíme i m
doktor František Rieger Slovan Havlíček Rakousko
9 article
Čechové svého jazyka zde uží- vati.« — Ale za tuto dobrovolnou koncesi, učiněnou pro ten »boží mír«, vymohla sobě tehdejší svorná pravice toto po- zonuhodné usnešení prvního parlamentu rakouského ze dne 11. září 1848: »Všeliké předlohy vlády a návrhy poslanců, vše chny opravné návrhy, všechny z právy komisí, všechny protesty a pro- tokoly o jednání sněmovním, ja- kož i jednací řád sněmovny mají býti vytištěny ve všech osmi jazycích zastoupených tu náro- dův a než přikročí se ku hlaso- vání o některém návrhu, má býti každá otázka, o níž hlasovati se má, od transtátorů, sněmovnou usta- novených, přednešena v jazycích všech zastoupených národů.« — Skutečně po tom na ústavodárném sněmu rakouském r. 1848—49 každý návrh, o němz hlasovati se mělo, ohlašován také: česky. polsky, rusky, srbsky, italsky a rumunsky.
Čecho boží mír
10 article
A šlo to bez závady. Pohříchu však dvanáctiletý absolitism povilágoš ský zahladiv všechno sněmování a sevřev národy slovanské znovu nejkrutějšími pouty byrokratismu a němčourství — nemálo ublí. žil naší síle a křepkosti někdejší. Sklíčeni vstupovali Slované rakouští r. 1861 v ten vídeňský rajchsrát německého Frankfurtisty Schmerlinga, aniž by tu byli ihned od prvo- počátku prakticky použili svého práva přiro- zeného, mluvíce a podávajíce návrhy i do- tazy svými jazyky. Spokojovali se tím, že se ani jednacím řádem nové sněmovny ne- popíralo rovné právo jazyků jejich, avšak nepoužívali svobody své opět pro ten boží mír a k usnadnění dělnosti sněmovny. Býval to jediný poslanec moravský, Sko- palík, jenž řečníval jazykem českým, teprv později užil svého práva některý Jihoslovan. Poněvadž však nebylo na snadě stenografů znalých jazyků slovanských, nezanášeny tyto slovanské řeči do protokolů a slovanští po- slanci dali sobě tuto křivdu líbit. Teprv dne 24. října 1888 mladočeští poslanci první proti ní se ozvali, zaprotesto- vavše důrazně »ve jmenu rovného práva proti urážlivému tomu umlčován českých řečí ve sněmovním protokolu, který má dle příkazu jednacího řádu poda- vati úplnou a věrnou zprávu o celém jednán sněmovním.
Slovan Frankfurtista Schmerling Jihoslovan ský
11 article
Leč předseda tehdejší, Polák dr. Smol ka odbyl našince smutně památným přípisem (ze dne 27. října 1888), v němž vymlouval se, že prý to nejde, že by to způsobovalo vel- kých útrat a velikého nepohodlí a že musí zůstati při posavadním zvyku, »poněvadž v parlamentním životě zvyklost nabývá právní platnosti«. Opatr- nému Smolkovi uklouzla tu neopatrně — neocenitelná výstraha pro neostra- žitost naši slovanskou. Nyní viděli staří vůd- cové slovanských stran, kam jejich třice tiletá dobromyslná shovivavost vedla. Sám jejich starý Smolka krčil rameny: »Dali jste si to líbit po léta, aby vaše řeči slovanské nebyly pojímány do protokolů sněmovních, právo vaše jest promičeno«, neboť v parlamentním životě nabývá zvyklost právní platnosti. Za to ovšem přiznával a připouštěl podle staré té zvyklosti dr. Smolka od roku 1882 bez závady, aby petice lidu, dochá- zející sněmovny v jazycích neněmeckých, byly ve sněmovním protokolu otištěny ve znění původním.
Polák Smolek doktor
12 article
Tímto drobtem se ovšem poslanci naši nikdy nespokojili, nýbrž v každém zasedání opět a opět reklamovali plné právo a svo- bodu jazyků slovanských v parlamentě vi- deňském až v lednu r. 1899 vymohli toho. že předsednictvo dávalo čísti ve sně movně a protokolovati interpel lace slovanské, aniž by se strany Něm cův býval proti tomu zdvižen odpor. Vy- sledkem slovanské naší skromnosti a shoví vavosti tedy bylo na konec: půlstoleté nepo- píratelné právo nás Slovanů mluviti ve sně- movně vlastním jazykem, dva ceti le ta zvyklost parlamentní, aby petice slovan- sky sepsaně byly protokolovány a tříle tá zvyklost parlamentní, aby slovanské in- terpellace byly ve sněmovně čteny a proto- kolovány v původním znění. Změřte, jak toho bylo uboze málo prot dobrému právu našemu, proti mnohočetnosti a významu našemu a proti praxi prvníh sněmu rakouského z r. 1848. — A nyní chtějí nás Wolfové a Pradové o toto málo oloupiti! Nechápou ve- škeří Slované hluboký dosah tohoto drzého pangermánského nájezdu? Nechápou, jaké pokoření, v jaké otroctv bychom se řítili všickni, kdyby- chom i tuto ránu si dali zasaditi? — »Až potuď a nic dálele musí bt heslem všech poslanců slovanských, kterí dbají své národní a mužné cti.
Wolf Pradová Slovan Německo cův
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 16. února. (Po první ná- maze.) Sněmovna se rozešla na týdenní prázd- niny, aby si odpočinula po dvounedělním na- máháni, při němž se zmohla na usnesení, že odpovědí zástupců národů rakouských na trůnní řeč má býti mlčení. Jsou škarohlidové, kteří se diví, že sněmovna poslanců, ač měla již šest schůzí, ještě se nerozbila a žije dosud. Pravda, některé zárodky rozkladu se již objevily: ne- oprávněná předsedova censura podaného dotazu, odpor proti neněmeckým dolazům. Obé by mohlo míti za následek bouři, která by hravě zlomila chorý stonek parlamentního života. P čas prázdnin bude se tedy vyjednávat, aby se zažehnalo hrozící nebezpečí a nový parlament byl zachován práci, které na něm žádá vláda.
Praha
14 article
Zdálo by se, že vláda, která se pletla i do volby presidia, pomůže nyní svým vlivem ne- zkušenému předsedovi snémovny a odstraní ne- odůvodněnou přokážku, kterou levice klade ne- německým dotazům, že užije nyní svého vlivu na levici už proto, aby dopomohla parlamentu k dělnosti. Ale tak daleko ochota Körbrova ne- sáhá; běží-li o zpupnost německé levice, je náhle nestranný, do sporu se nevměšuje a spo- kojuje se tím, že dal sněmovně heslo: Pracuj Dr. Pacák odpovídá na toto ministrovo vyzvání ve svém kutnohorském orgáně: »Taková výzva velmi pěkně se slyší, ně- kterým lidem dokonce náramně imponuje, jsouc jim svědeet.im, že má vláda dobré a reelní zámysly, ale takové výzvy jsou pohodlné a zní podivně z úst vedoucího ministra, který pro dělnost parlamentu sám neučinil ničeho, který žádné nápravy křivd ve správě českého národa nezjednal, ba se k ní ani nemá, který žije myslí, že jest úkolem všech sjednotiti se k po- slušnosti vůči pokynům vládním. Tak my ne- hrajeme, pane dre. Körbere. Také my chceme pracovat a že dovedeme pracovati nejen pro sebe, ale také pro celý stát, jsme dokázali. My chceme však také svoje právo a nechiceme, abychom byli co den byrokratickými mínistry ponižováni a zkracováni před německými vý- středníky. Nevidíme dosud, že by p. dr. Körber měl vůli podniknouti zlepšení. Otáli a vyčkává. My stejně se zachováme. Také my dovedeme čekat, snad déle, než chef nynější vlády.«
Körbrův doktor Pacák Körber
15 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 16. únor. Vážné chvile ve Španělsku. Provdána jest tedy už dědička trůnu špa- nělského, princezna Asturská. Provdána za syna nejdůvůrnějšího přítele karlistického pretendenta na týž trůn, za prince Bourbonského. Sňatky dynastické i při mnobých zvláštnostech svých nevykazují, i když ohledneme se hiodně zpět do historie, zjevu podobného. Spojení mezi r- dinou královskou a mezi rodinou oddanou pre- tendentovi, klerýž tentýž trůn královský, aspoň až posud, podrýti, podkopati. hleděl ! Ať již pouhý hlas srdce vedl k sňatku tomu, ať již jde tu o tichý kompromis mezi, vládnoucí lini bourbonskou a mezi karlismem a jeho repre- sentanty, mnohé vrstvy národa madridiského byly tímto aktem nemálo pohouřeny. Již mi- nule vyložili jsme proč. Obávají se právem, že sesilen bude u dvora sňatkem uím ještě více vliv klerikální a zpátečnický, kterýž nyní již v zpovědníku královny-vladařky, jezovitu Mon- tonovi, a ve vychovatelích mladého krále má vlivuplné přímluvčí, obávaji se neméně, že prine Bourbonský, syn hr. Caserty, mohl kdys do- konce míti přímý vliv na vládu země. Král Alfons XIII., jenž teprve za rok stane se plno- letým, jest jinoch zdraví nevalného a pro- případ, že by stihla jej katastrofa, přechází právo na trůn přímo na princeznu Asturskou.
Alfons XIII Praha Španělsko Caserta
16 article
Karlism, tento nejčernější výron zpátečnictví španělského, zasahoval by pak prostřednictvín manžela královnina ovšem přímo v osudy země a ve vývoj její. Jakým směrem — to ovšem jasno všem Odtud vzkypění myslí u všech přátel svo- body ve Španělsku, odtud i bouře, jíž uvitán byl netoliko ženich, ale ještě nenáviděnější otec jeho, hralě z Caserty, když i tento k svatb přibyl. Obklopen policit, jež tasenými šavlemi bušila v lid, ujižděl hr. z Caserty ulicemí madridskými, a se všech stran, z ulice, z oken, z balkonů burácely mu v sluch výkřiky: »Pryč s katem z Cuency! Pryč se zemězrádceml Na šibenici s níml« K politickým obavám přidružil se u demon- strantův totiž i hněv a odpor nad hroznou minu- lostí otce ženichova. Hrabě z Caserty byl za
Hrabě Španělsko Caserta Cuency
18 article
posledního odboje karlistického náčel- níkem gen. štábu pretendenta Dona Carlosa. V této funkci své dal sfanatisovaným rotám svým v plen dobyté sídlo liberálův, město Cuencu. A roty ony, podnícené jezovity, ihned daly se v práci a dokonaly ji způsohem v XIx. věku v pravdě neuvěřitelnými Pobíly všechno mužské obyvatelstvo, mnohé z mu- žův daly dokonce upáliti na hrani- cích a znásilniti veškeré tčmět ženy, od choti guvernérovy až do pozžední na ulici tulačky . .
Cuenc
19 article
Hrozný tento čin, jímž zachvěl se tehdy všechen národ španělský, zjednal hraběti z Ca- serty jmeno kata cuenského a způsobil, že hrabě tehdejšími řádnými soudy španělskými byi k smrti odsouzen. Rozsudek není zru- šen podnes, neodvážilať se žádná vláda navrhnouti jeho zrušení, a týž hrabě, jenž pro- padá vlastně podnes soudu a katu, přijel v resi- denci a hlavní město téže země, aby oženil syna svého s dcerou královského rodu! Jaký div, že vzepřelo se nad tím svědomí lidu, jaký div, že dle zásluhy uvítalo hosta s minulostl tak odpornou a strašlivou Hnav lidu sňatek nezamezil. Týž odbyl se. včera bez dalších nepokojů. Zcela tak, jak jsme očekávali. Účinek to stavu obležení, jenž musil ovšem obmeziti ano zdolati nepokoje tam, kde nebyly zorganisovány, kde nebyly promy- šleny a přichystány a kde postrádajíce tak všeli- kého ústredního řizení, propukly spontanně jen jak bezděčný výbuch nevole lidové Jitření utlumeno ale není ! Sňatek zmíněný již odčiniti se nedá, ale to neúčinkuje na mysle lidu způsobem uklidňujícim. Nebyl on jedinou příčinou rozechvění. Lid jest syt vůbec již jezo- vitského režimu, jemuž se nynější vláda Azcar- ragova za vykonavatole propůjčuje. Úpadek hmotný i kulturní, jejž způsobil režim ten ve- Španělsku, již minule jsme vylíčili. Připomenuli jsme nezměrnou bídu učitelstva, jemuž od ne- kolika let již nevyplácí se služné, připomenuli jsme již, že z 3 millionu dětí školou povin- ných jen 1,004.000 navštěvuje školy ač dnes jest návštěva ta dle zákona obligátní — stát nestará se prostě o budovy a místnosti školní.
Ca Španělsko Lido
20 article
Věnujeť sice ročně duchovenstvu 44 millionů, ale na školy vkládá do rozpočtu pouze 113 mil- lionu! Poukázali jsme ale také již i na jiné účinky bědné této soustavy vládní. Na obme- zení svobod ohčanských i politických, na pod- vrácený úvěr, na klesání blahobytu. Nebudeme se k tomu vraceti. Ani již ke vzniku demon- strací posledních. Vyložena byla již tuto aféra obšírně. Vzpomenuto bylo již také eloktrisují- cích účinků »Elektry«, protiklerikálního dramatu Galdosgova. Ličí toho jezovitu, kterýž v dramnatu má roli podobnou jako skutečný jezovita Cermeno v afféře slečny Ubaové. Té chvíle, kdy milenee hrdinky na jevišti mrštil jezovitou o zem, té chvíle zaburácel v hledišti ohlušující jásot a potlesk, bouře nesla se dál a dále, před divadlo, do všech ulic madridských. Nezastavily se. De- monstrace šířily se od města k městu, přes nalehání a zapřísáhání i vůdcův republikánských, kteři mínili, že jimi dnes pracuje se jen ovšem proti vůli demonstrantů k záchraně a upevnění vlády Azcaragovy. A těšila liž se vláda sama z počátku myšlenkou tou, možná, že přes obratně narafičený plán zmate se přece. Hnutí jde dál, než čekala, hnutí to přeroste ji možná přes hlavu. Již dnes věští se brzký pád Azcara- gova reakcionářského kabinetu. Žel, není však jisto ještě dnes, že pád ten zvedl by k moci liberální živly, ať již v čele s panem Sagastou neb kýmkoliv jiným, snad i spolehlivějším. Mluví se o tom, že koruna uchýli se nanejvýš ke konservativci mírnějšímu, k Silvelovi. Vžak jen
Ubaová Sagasta
21 title
FEUILLETON.
22 article
V Praze, 16. února.
Praha
23 article
5— (Kronika.) O básníku Sulamity vy- pravují, jaký na směr jeho ducha měla vliv chůva vypravovatelka. Zamiloval si v dělství tu říši bájí a pohádek, od níž a pro celý život už si nepřál se odloučiti. Poměry na štěstí nebrá- nily této náklonnosti. Prchal jak mohl do od- lehlých koutků života, kde se vší horoucnost své fantasie mohl odevzdávati se svým snům. Miloval vše, co podporovalo to rozpoutání obraz- nosti, ať starý obraz, umělecký předmět, ku látky barvité nebo drobnůstka památná. A z ma- lebných těch hmot, vydechujíeích zvláštní ná- ladu, stavěl kolem sebe hradbu ochrannou prot »útokům všednosti«. Z téže potřeby vábila ho cizina. Uuíkal se do její dálek. Zdálo se mu. že tam jeho bytost uniká dosahu drsného prstu skutečnosti, kterého se tak lekal. A takový byl jeho názor o poesii. Byl mu snem, věčným snem lidstva. A proto tak nenáviděl skutečnost, nepřítelku „všeho snění. A proto tak příkře se stavěl proti »poža- davkům«, jež jmenem skutečnosti opovažovaly s »obmezovati« vznešenou »svobodu« poesie. Naposledy v předmluvě ke druhému vydání Sulamity polemisuje proti »nespravedlivosti« ta- kých pokusů. — Bylo mi pro tento výtvor fantasie (anděl A npiel v dramaté mnoho nespravedlivých a lichých výčite snášeti, stěžuje si. Nadpřirozené bytosti drama prý nesnese a zasahování nadpozemské bytosti do děje nemůže se prý na jevišti připustiti. Rekové, Shake- speare, alderon a Goethe byli na štěstí jiného ná- hledu a řídím se raději velikými příklady, než ma- lými thieoriemi Zatím měly se věci jinak. »Výtvory fantasie« byly nejen na jeviště »připuštěny«, ale i s velikou poctou provázeny. »Malá theorie« snažila se jen dokázati, čím to že ty výtvory nepůsobí s jeviště onou silou jak bylo předpokládáno. A tu vycházela na jevo podstata rozporu
Prchal Goethe Shakespeare
24 article Poezii leda ozdobným obratem slova lze
Poezii leda ozdobným obratem slova lze vykládati za onen »krásný sen« lidstva, který věčně stejný jako nějaké slunce se vznáší na obloze věků, nevázaný žádnými vztahy aniz účely. V pravdě je poezie dítko a kvítko' života, má života tvář i podobu, třeba zušlechtěnou. má i svoje povinhosti k době a ke člověku Každá doba má svého člověka, své obecenstvo, svůj způsob nazírání! Jaký tu jiný důsledek Každá doba má i svoji poezii, své umění, svo způsob podání, své prostředky umělecké i poe- tické. Obdivujeme se uměleckým výtvorům dob minulých, ale pro svoji potřebu nedlužíme s prosiředky jejich, nýbrž hledáme a nacházím svoje, máť každá doba svůj životní úkol a tudi i svůj poetický úkol vlastní — — Víme pro u Řeků, v době Calderonově, Shakespearově měly nadpřirozené bytosti na jevišti svoji půso- bivost. Ale víme také, že duchovní disposice dnešního diváka jsou jiné. Ba i duch hledišt z konce osmnšctého a dnešní, z konce deva- tenáctého století, co do vychování a názoru jsou už bytosti naprosto rozdílně . .. A že právě Goethe je volán k svědectvíl Jak soudil mistr Wolfgang o věkové trvan- livosti uměleckých prostředků? Mění obecen- stvo postupem doby svojí disposici niternou, podmínky svého vnímání, svůj názor a vkus — či je nemění? Je či není třeba, aby také umě- lec dle toho zařizoval své prostředky? Ve svazcích mistrových úvah a studií dal by se snadno nasbírati dostatek výroků pří- mých. Ale kniha o Vilému Meisterovi leží právě otevřená před námi na stole ! A tu je hned ona roztomilá episodka o divadelním před- stavením v zámku ! Má přímo dokumentní váhu k naší otázce, ta episodka Přípravy ku předslavení na počest knížet jsou v plném proudu. Sám hrabě, domác pán, muž staré školy, načrtal hlavními rysy slavnostní hru. Vilémovi uloženo, aby hru složil a vypravil.
Řek Calderonův Goethe Wolfgang Meister Vilém
25 article
Měly v tom být zosobněny vlastnosti knížete jeho udatnost i lidumilnost. Tyto ctnosti zosob- něny měly hlásati slávu knížecího pána a nakonee měly poprsí jeho ověnčiti kvitím a vavřínem. A jmeno jeho mělo průsvitnými písmenamí prozařo- vati pokrývkou jeho hlavy Měl to býti dojemný večer. Duch oné doby potrpěl si na taková allegorieká předsta- vení. Transparentní přístroje a lampiony hrávaly při tom důležitou roli. Ale mladý poeta by pokrokovec. Nevěřil už v působivost těch druhdy tak oblíbených prostředků. — Jukže ? protestuje, což nedovedeme už jinéh nic, než podobizny s průsvitnými písmenami a alle gorickými postavami? A to na počest knížete, který přece docela jině chvály je hoden ! Jak pak to může lichotiti rozumnému člováku, vidí-li postavenu svoji podobiznu a vedle namaštěným papírem prosvitá- vati písmena svého jmena ?. A mladý poeta ihned zasedá k dílu a ho- toví už návrh pro slavnostní hru, nový, lépe od- povídající pokročilému vkusu Trefně, že? My diváci dnešních parterr dáváme rozhodně za pravdu námitkám krasocit- ného hrdiny. Ale co se týče Jeho Osvicenosti. pana knížete, není tak zcela ujednáno, že mu pan Vilém Meister přece jen více, než třeba, nelichotil, Nnaopak podobalo se velmi pravdě, že by Jeho Osvícenost, jako pravý kníže sv doby, byl asi velmi milostivě příjal oslavu pro- středkem allegorií a transparentů, ha že by pri vší své »rozumnosti« byl se cítil i dokonale zalichocenu Ale buď jak bud, nad jiné jasně vysvltá, kterak autor Viléma Meistra je si vědom pro- měnlivosti podmínek ve hledišti. Uznával potřebu aby básník a umělec, chce-li působiti na své vrstevníky — a co by to bylo za umělce, aby nechtěl? — přizpůsoboval své prostředky vníma- vosti těch, na něž chce působiti.
Meister Meistra
26 article
Básník Fausta skládal své arcidílo jistě v duchu své doby. Fráček i růžky jeho Mefista měly ještě tvar a střih upra- vený lidovou obrazností osmnáctého věku. Kdyby Goethe dnes skládal svého »Fausta« není pochyby, základné idey velebásně zůstal by asi tytéž, ale neméně je jisto, proveden v podrobnostech by dopadlo jinak. Umělecká hmota, již by byl básník nalezl v dnešním životě, byla by jiná. Neboť každá doba má hmotu svoji. Rovněž »Faust«, kterého by nějaký Goethe starověku byl skládal před dvěma tisíci lety, byl by jiný, nežli »Faust« osmnáctého véku. Obsah má každá doba svůj. A umělec, který chce na svoji dobu působiti, netvoři jinak, nežli z obsahu doby. A kterak jinak by mohl působiti »pro věčnost«, nežli — prostřednictvím té doby, ve které zije? A kde jinde hledati ducha doby, ne-li ve — skutečnosti? A co je skutečnost, ne-li — všední život? A jaký je úkol básnika, ne-li, aby gé- niem svým ze špinavé rudy všedního života dovedl těžiti ryzí kov — poesie? Jakýsi výko zpracovací, jenž předpokládá jistou neohroženost, přiblížiti se hmotě a nořiti do ní svéprsty . . A básník »Sulamity« trpěl právě tolik onou idyosynkrasií, která jej odpuzovala od toho ne- zbytného styku. Lekal se skutečnosti. Chtel snít, jen snům se oddávat! Odtud všechen jeh exotism. Toužil po vzdálených krajích, kde ce- stovatel pobyde jen na krátko, nemůže pro- niknouti ku všednostem života a vidí vše obe- střeno závojem svátečnosti V jednom z »Obnovených obrazů« (Vůně) vzpomíná Zeyer svých dojmů z návštěvy afriekého pobřeží. Jako rušivý zlozvuk dotknula se ho tam vzpomínka na — domov.
Faust Goethe Toužil Zeyer
27 article
— Od rána po celý den bloudil jsem bílým, po- svátným Tunisem . . . Chodil jsem po celý denv těch úzkých, křivých, středověkých ulicích kol mešit a paláců, bloudil bazary plnými vůní, překypujících dojmů a obrazů . . . Chodil jsem tak od rána do večera, v které době jsem s drolících se zdí staré Kasby, toho tunisského Vyšehradu, celé to bilé město ještě jednou a v ideální apotheose zapadajícího slunce spatřil — nuže teď, když jsem v šeru své komnaty . . . v šeru těch vidin tonul — vyburcoval mne pojednou můj dobrý Bukara z opojnýca upomí- nek otázkou, která mne střemhlav sra zila v rutinu a nudu nějakého Kolín a nebo ně- jakých Budějovic. Tunis a — Budějovice ! Jaká nechuť, jaké opovržení vyjádřeno tím zdrcujícím epitetem ! Ně- jaký Kolín! Nějaké Budějovice! Ta jmena če- ských měst mají tu ovšem úkol symbolický. Zastupují onu bezbarvost každodenního domá- eího života, jenž básníku u porovnání se živo- tem vzdáleného Východu připadá tak, ale tak hanebné prosaickýml Básník navštívil se svým průvodcem orien- tálskou kavárnu. Barvolesklý žár sálá z jeho ličení předmětů i lidI. Z nadšení nevychází.
Kolín jaký Budějovice Tunis Budějovice
28 article
— Nemobl jsem oči nasytiti tím neobyčejně ladným ve své prostotě obrazem, pohledem na ty krásně skupené muže tak výrazných tváří, tak har- monicky, jemně zbarvených rouch, na ty lidi, mající kytice v rukou a sedicí s tak vážným klídem v tom šeru jako pod závojem z průhledného modravého dýmn, vzniklého z tabáku a parfumu . . . »Čekají všickni na povídkáře«, řekl mi Bukara. O šťastné pokolení východu, které zná ještě tu snivou lenost rostlinného světa, přístupného v úplné zahálčivosti radosti slunečných proudů, vlnícího se vzduchu, chladícího stinu a radosti stoupající mízy ! . . . Turista opojený novotou dojmů ani si ne- připustil nu mysl, kterak to »šťastné pokolení vý- chodu« za clonou barvitého zdání, kterou nepro- niká vid mimochodného návštěvníka, vede zase svůj život »nízké všednosti«, složený z úkonů neméně banálních, zjevů nechutných a spro- stých, život vyplněný svého rodu »rutinou a nudou«, bez jaké už žádná činnost lidská se neobejde . Básník turista dal si ztlumočiti vypravování východního povídkáře a ve svém obraze je opa- kuje »s osvětlením a barvou všech svých z Tu- nisu nabytých dojmů, s osvětlením a barvou svých upomínek na vše, co tam viděl a zažil« »Nepatrí tedy, dokládá o svém vypravování, jak zde stojí pouze tomu povidkáři, ale t éž mně« A to je tak význačné pro poetu snílka. Prchal od života, jehož danou »banální« hmotu zpracovávati se mu protivilo a žil jen vidinám a snům vzdálených krajin, bájí a legend, z nichž upřádal vidiny a sny, báje a legendy . nové, svoje . ..