Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 256. ze dne 19. záři 1903.

Různé zprávy. — Nová živnost. K malým pařížským živnostem o nichž d'Anglemont již tolik zajímavého pověděl, při- družila se nová, na niž se nikterak nemohlo pomý- šleti. Potřeby moderní komunikace ve městech učinily žádoucím, že všude položeny koleje městských drah i tam, kde musily býti záhyby velmi ostré. Jedou-li po těchto záhybech městské dráhy, nastává následkem tření kol v koleji tak pronikavý a vytrvalý skřipot, že nervy nešťastníků, kteří bydlí v sousedství takovéno záhybu, trpí pekelná muka. Bylo však pozorováno, že při silných deštích, byly-li koleje plny vody, ne- příjemné ty zvuky úplně pomíjí. Jakýs chytrák při- padl tudíž na myšlénku, opatřiti si dvě konve vodya zalévat jimi pilně koleje. Každý z trýzněných sousedů poskytuje mu za tuto práci rád malou odměnu.

„Krásné dámy“ messinské. Nanejvýš podivný tajný spolek, o němž dosud málo bylo známo, existuje od nepamětných let v Messině na Sicilii. Spolek ten. jenž se nazývá „společnost 33 krásných dam“, má značnou moc nad nevědomým lidem. Tvrdí se, že těchto 33 paniček každého úterka, čtvrtka a v sobotu v noci za příznivé pohody schází se „v duchu“, aby se poradily, kdo zasluhuje, aby ho milovaly neb nená- viděly. Večer před takovouto schůzí připomene každá „bella signora“ svému manželi neb jinému členu ro- diny, že její duše „vyletí“ a že se nikdo nesmí od- vážiti, přiblížiti se k ní. Hodným těm lidem ostatně by ani nenapadlo, porušiti tento rozkaz. Stává se dosti často, že nekterý člen „třiatřicítky“ zůstane několik dnů a nocí mimo dům a po celou tu dobu neodváží se pan manžel takřka ani sebou hnout. Jest přesvědčen, že jest nemocen a že zůstane nemocen, dokud se jeho manželka nevrátí. Muž, jenž má ženu „bellu signo- ru“, domnívá se, že má všechnu příčinu, býti hrdý a spokojený, neboť dostává velmi často anonymní zá- silky znamenitého ovoce, vzácné drůbeže, hedvábných šátků, ba i peněz. Nebohý klamaný manžel přijímá všechno to vděčně s dětinnou naivností a cítí se šťa- sten ve víře ve „vznešené povolání“ své manželky.

Nejpodivnější historie vypravují se o dobrých a zlých činech těchto »krásných dam«. Připisují jim moc. léčit nejhroznější nemoci. Zemře-li nějaký člen »tři- atřicítky«, volí se ihned nový člen. Panička, jíž se této cti má dostati, musí býti především krásná, pak musí mít vynikajícfi smysl pro spravedlnost a musí uměti rovněž poslouchat jako mlčet. Nespravedlivá, neposlušná aneb dokonce nemlčelivá »bella signora« bývá dle pověry lidu proměněna v ropuchu. Proto také žádný chudý nevzdělaný Sicilián tomuto užiteč- nému zvířeti neublíží, což snad jest jediným prospě- chem této pověry. Žádnému knězi, žádnému soudci, žádnému lékaři a žádnému filosofu se dosud nepoda- řilo, přesvědčit nevědomé obyvatelstvo, že »krásné dámy« rovněž se nemohou v duchu procházeta konat zázraky jako kterýkoli jiný obyčejný smrtelník. = O bývalé tranědce Fanny Janauschkové, jež pochází z Prahy a jež se nalezá ve velké finanční tísni, tak že jí věřitelé zabavili i její svršky, ozna- mují americké listy: Tragédka Fanny Janauschková, svého času velmi vynikající umělkyně na německých, později pak na německo-amerických a anglicko-ame- rických jevištích, jest již po několik let v Saratoze nemocí na lože upoutána. Bylať přede třemi lety ra- něna mrtvicí. Nashromážděného jmění ze svých uměleckých cest po Americe pozbyla v nešťastnýeh

spekulacích a 5000 dol., jež přede dvěma lety jíz výnosu jednoho divadelního představení odevzdány, scvrklo se za nemoci 73leté stařenky tak, že byla nucena prodati vše, co jí z její šatny zbylo, jakoži klenoty a jiné cenné věci a dary v době její slávy jí věnované, by největší bídě ušla. Divadelní správa ve Frankfurtě nad Mohanem, kdež Janauschková svého času zvláště velké triumfy slavila, nabídlají minulý rok zvláštní pensi, stařičká umělkyně však nabídky nepoužila. V Supreme Courtu v Brooklyně žádal James Tossiny za soudní zmocnění ku prodeji šatny Janauschkové. V žádosti své praví: »Neměl jsem úmyslu bez svolení paní Janauschkové její věci prodati. Ona mně však dluhuje 1400 dol., ba při náležitém zúčtování ještě více. Její vaky a jiné věci jsou od roku 1900 v měm domě složeny. Nedosta- nu-li od ní v brzku bližší zprávu, budu nucen spo- lečně s p. N. Woodem u soudu žádati za prodej těchto věcí, bych tak mohl dluh její hraditi. Jináče nemohu ani já ani ostatní její věřitelé dostati pe- níze. Panu Ashtonovi, v jehož domě v Stratoze paní Janauschková bydlí, dluhuje ona 400 dol.; též on by rád dostal své peníze a schvaluje mé jednání.

Paní Janauschková zaplatila Ashtonoví v červenci na celý dluh 50 dol. a od té doby mu nic nesplácí, ačkoliv obývá se svojí služkou nejlepší dva pokoje jeho domu.« N. Wood, na nějž se Tossiny odvo- lává, jest známý herec, v Brooklyně bydlící, jenž patří k nejvěrnějším přátelům tak těžce stížené umělkyně a v posledních třech letech jest jejím rád- cem. Majitel domu, v němž Janauschkova bydlí, Ashton, vypovídá o smutné té záležitosti následovně: »Nedávno jsem se dostavil v průvodu tajemníka Harrisona Grey Fiska do kanceláře »Actors Fund« v Nov. Yorku, bych celou záležitost tam přednesl. K svému největšímu podivení jsem, nabyl přesvěd- čení, že úřadníci »Fundu« nejsou ani dost málo sta- řičké umělkyni nakloněni. Zdá se, že již dříve přátelé Janauschkové appellovali na fond a slíbeno jim, že bude o ni postaráno. Nabízena jí však velmi malá podpora, což ona zamítla a úřadníkům fondu zaslala ne právě velmi lichotivý přípis. Dáno mi na srozuměnou, že správa fondu nemá nijakv úmyslu říditi se vrtochy slavné bývalé herečky.

Jsem-li již nabažen ve prospěch její dále vyjedná- vati, mám prý ji odkázati na jednatele chudých. To však nemohu a nechci učiniti. Ale jinak nejsem s to, nemocnou umělkyni a její služku vydržovati, proto celou záležitost uveřejňuji, by tak došla k vě- domosti všech přátel bývalé slavné umělkyně.« = Ze žaludku krokodila. Anglický časopis „King“ vypravuje: Pštros a žralok obecný nejsou jediná zví- řata, jež se mohou honositi dobrým žaludkem, také krokodil má zažívací ústrojí rovněž důkladné a pružné. Před nedávnem usmrtili lovci na březích africké řeky Telugy velikého krokodila a byli dosti zvědavi, že mu otevřeli žaludek a neobyčejně úžasli rozmanitostí svého nálezu. Nejprve vyndali telátko, jež ještěr již nemohl úplně ztrávit. Pak následovaly: lidská lebka, stříbrný řetízek od hodinek, ženské šperky z mědi, ta- batěrka, posázená drahokamy, louskáček, jízdní lístek na dráhu, pouzdro na doutníky, láhev s hořčicí a mnoho jiných drobnějších předmětů. Inu, také krokodil svoji stravu ani neloupá, ani neobirá. = O vítání věhroplavce Santosa Dumonta při ná- vratu do vlasti oznamuje Reuterova kancelář z Ri de Janeiro: Vítání bylo neobyčejně nadšené. Více než

dvě stě lodí očekávalo parník »Atlantique«, na němž plul Santos Dumont a již dlouho před jeho příjezdem shromáždily se na nábřeží dlouhé řady povozů. Zá- stupci státu, městské úřady a zástupci vědeckýcha literárních spolků se dostavili, aby slavného Brazi- liána uvítali. Také studentstvo dostavilo se u velkém počtu. Pouze z university v Sao Paulo dostavilo se pět set studentů. Santos Dumont, na jehož počest budou pořádány velké slavnosti, zdrží se v Riu de Janeiro čtrnácte dnů.

= Požár pagody krále siamského. »Siam Free Press« podává následující podrobnosti o hrozném požáru v noci na 10. července pagody Vat Pra Keo v Bangkoku v obvodu královských paláců a pokladní komory. Byla sváteční noc a král sám meškal s krá- lovnou a četnými dvorskými hodnosty na nádvoří pagody. Jeden z bonzů (mnichů) pojednou upustil petrolejovou svítilnu, jež vybuchla a rozšířila ohen všemi směry. Král sám řídil záchranné práce, ale všechno namáhání bylo marno. Tvrdí se sice, že slavný Pra Keo, Buddha ze smaragdů, byl zachráněn, ale lid této zprávě nevěří. Pagoda obsahovala neoce- nitelné poklady. Tam chovány byly bangas mas, zlaté a stříbrné květiny, jež lenní pánové siamští po- dávali králi na znamení svého vasalství, dále vítězné trofeje všech slavných válek minulých dob, šaty a řády předešlých panovníků, ctihodné drahocenné ru- kopisy a vše to nyní zničeno požárem, Četné modly z masivního zlata a stříbra se rozlily, drahokamy neskonalé ceny leží pohřbeny v ssutinách. Nejen král a dvůr ale všechno domorodé obyvatelstvo Bang- koku jest nanejvýš zarmouceno. Očekává se národní pohroma a zkáza celého království. Poukazuje sek tomu, že krátce před obsazením Birmy byla slavná pagoda krále Thibaua zničena požárem a v Siamu prý bude právě tak. Lid připisuje požár okolnosti, že v pagodě Vat Pra Keo nalezal se zlatý Buddha z Kambodže, jenž při posledním vpádu siamského vojska byl odtamtud uloupen. Orakulum v Kambodží prý dávno předpovídalo, že uloupený Buddha způsobí zkázu království siamského, že zničí chrám, v němž byl postaven a pak skvěleji a slavněji než před tím- vrátí se do pagody v Chunersu.

Zemřelí - Praze. Dne 12. září 1903: Schicková Růžena, vdova po kupci, 54 roky, 1767—II. Půlpit Josef, sedlář; 66 r. 203—VII. Mareš Jaromír, syn soustružníka, 4 roky, 87—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Kober Bedřich, dělník, 58 roků. Kohn Josef, syn zedníka, 15 roků. Novákova Johanna, 23 roky. Volková Marie, posluhovačka, 42 roky. — U Milosrdn ých bra- tří: Kormunda Matěj, soukromník, 81 rok. Vladyka Antonín, obchodní sluha, 24 roky. — U Milosrd- ných sester: Huckova Anna, služka, 25 roků. Kříž František, dělník, 47 roků.

Dary a příspěvky.

(Složeno u pokladny „Národních Llstů-)

Ústřední Matici školské. Žitomír na Rusi. Pan Feodor Feodorovič Ryšánek, účetní, zasílá jako dar svato- václavský výtěžek sbírek z pokladničky

velbloudi byli obtěžkáni královskými poklady a posláni do Avarisu. Po dvou dnech poslední král pastýř Egypta, rozrušený, hubený, bledý jako smrt, leže na nachových poduškách svých nosítek, opouštěl navždy Tanis; na druhých nosít- kách nacházel se Manasse a Efrajm, dědicové sříceného nyní trůnu, na nějž chtěl kdysi zasednouti jejich otec. Odjezd faraonův vyvolal v městě pravou paniku; všichni Hyksové, pokud bylo jim to možným, prchli do Avarisu, všichni však cítili, že odcházeli navždy a proto jak mohli ukájeli svou zlobu: hodnostové sami zapalovali své do- my; krvavá řež, která zalila krví Memfis, odehrála se také na ulicích Tanisu. Za několik dní po těchto událostech Taa III. bez boje zmocnil se sídelního města svého nepřítele a byl nad- šeně uvítán egyptským obyvatelstvem a tichou zlobou zby- lých Hyksů. Starý král chtěl v Tanisu ztráviti dosti dlou- hou dobu. Město bylo napolo zbořeno a pravidelné správy ne- bylo; bylo třeba obnoviti pořádek a učiniti opatření, aby Hyksové byli vyhnáni z posledního útulku a aby byla jim odňata možnost přejíti k útoku. Takovým způsobem Taa ubytoval se v paláci, jejž opustil Apopi, a Armais, pokoušeje se uvésti do pořádku zpustošený a vyloupený palác, učinil nález, který ho roz- rušil i zaradoval. V jednom sále nalezl mumii Hišelat. Žrecové, zabývající se balsamováním, přinesli krátce před útěkem Apopiho; neměli času ji pohrbíti,

Překvapený Potifera změřil si ji nespokojeným po- hledem; poprvé dala na jevo své účastenství k osudu svých synů. »Vyplnění tvého přání není ode mne závislým,« od- pověděl se staženým obočím; »což pak jsi zapomněla, že Apopi prohlásil Manassea za svého nástupce? Proto ti hochy nevydá; tito nacházejí se v jeho paláci a v ka- ždém případě je s sebou odveze do Avarisu. Kromě toho jsem nucen ti podotknouti, že divím se tvému neklidu stran osudu synů člověka, jenž byl katanem Egypta. Jest dokonce pro tebe ostudou býti jich matkou a proto můžeš zcela klidně na ně zapómenouti, zvláště nyní, kdy od- krývá se ti nová budoucnost. Bohové najisto sešlou ti syny, v jichž žilách bude prouditi krev otce rovněž tak vznešeného, jako jsi sama.« Bledá tvář Asnat zčervenala. »Nestydím se za syny Josefovy a nečervenám se za to, že jsem jejich matkou,« odpověděla pobouřeným hla- sem, hrdě se vzpřímivši. »On sám zemřel, zničený, ne- náviděný, to však nijak mu nevadí, aby nebyl v pa- měti národů největším mužem své doby. Pod jeho že- leznou rukou ohýbali se farao, mocná naše kasta a celý národ; jestliže jeho synové zdědili energii a moudrost svého otce, pak Egypt bude moci býti na ně hrdým.« Při této neočekávané odpovědi dcery Potifera zbledl a vyskočil. »Nešťastnice!« pravil, zadýchaje se a bera Asnat za ruku, »ty's ho milovala! Ty, dcera vrchního žrece helio- polského, milovala's propuštěného otroka, tohoto ničemného psa, jenž sám svýma nečistýma rukama jako nějakou vražednici uvrhl tě do žaláře, jakmile byla jsi na závadu jeho ctižádosti !« Želozný kanelář.