Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXI.

2

V Praze, v úterý dne 31. března 1903.

Praha

3

Číslo 89.

4 article

Na ranní a odpol. list, předplácí se v Praze v sdminlstraci na nřsle na čivrt leta s dvojí donáškou na měsíe 7k5ok za čtvit leta ve fillalkácht na měsíe . . Poštou: na měsíe na čtvrt lel s dvojí zisilkou na měsí skz 2K9 na atvrt leta . . . . n K do

Praha

5 title

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách

Praha

6 article Budiž po chmurách jasno!

Budiž po chmurách jasno! Zpráva, že výkonný výbor strany naší usta- novil se svolati do tří neděl — ke dni 26. dubna — sjezd zemských důvěrníků za účelem úrady o posjupu našeho poselstva v nastáva- jícím tuhém zápasu o rakousko-uherské vyrov nání, zajisté uvítána bude u všech upřímných našinců s vřelým uspokojením. Nic horšího, nie trapnějšího ve válce, než ony chvíle nejistoty kdy sbory armádní, očekávající, že vedeny jsou ke blizké rozhodné bitvě, na postupu svém náhle dostanou rozkaz, buď aby se v postupu ustalo, neb aby se zabočilo v jinou stranu — aniž by kdo věděl a rozuměl, co ten obrat znamená. k čemu to ustání v postupu neb volení jiného směru? Skalopevnou musí býti důvěra mužstva v osvědčené vojevůdce, aby v něm nevznikla hlodavá pochybnost, aby nezachmuřila se jeho mysl a neutrpěla jeho bojovná křepkost. Psychologický zjev ten, objevující se bez- počtukráte v dějinách válek skutečných, ješte snadněji nastává ovšem za dlouhých a těžkých zápasů politických a národních v branném táboře národů, jimž štěsti válečné přes všechnu jich vytrvalost a chrabrost až dosud nevalně přálo, jimž bylo souzeno každou píď úspěchu těžkými obětmi sobě dobývati a dobytých dnem i nocí bděle hájiti a stříci. Tu každá nevysvětlená a neporozuměná změna ve strategickém operování přirozeně zrovna nejbojovnější kombattanty zaráží a netrpělivost rozčiluje a vlastenecká mysl jejich trpí mukami nejistoty, obávajíc se, nestala-li se u vedení chyba snad pro celou věc národa osudná.

7 article

Taková nálada zavládla poslední dobou ne- popíratelně též u veliké části branného tábora opposice české. Pronikly v něj zprávy o »fun- damentální změně« dosavadní bojovné taktiky českého poselstva, o rozhodnutí se klubu českého ve Vídni pro zmírnění dalšího způsobu boje v parlamentě proti vládě Körbrově, že nesáhne poselstvo naše již nikdy po břitké a účinné zbrani věcné obstrukce, nýbrž přestane na pouhé normální ostré opposici parlamentní, která vládu od případu k případu nemilosrdnou pole- mikou stihá, pronásleduje a bičuje, která proti nedobrým předlohám jejím důsledně hlasuje. avšak jsouc v nepatrné menšině nikterak zmařiti jich nemůže a tudiž nepříznivé vládě kromě mravných škod a poráž ek žádné skutečně smrtelné rány zasaditi nedovede. Perspektiva takovéhoto umírněného, ať tak díme, platonického a tedy sotva výdatného zá- pasu ovšem nezamlouvala se hluboce roztrpčené mysli lidu již tak dlouho nevinně neskonalou křivdou trpíeího. — Tlumočili jsme věrně trapné to překvapen a roztesknění u veliké části lidu českého, tou- žíce, aby vlastenecké jeho obavy byly vůdčími kruhy poselstva vídeňského co možná nejrych- leji rozplýleny upřímným českým slovem ku srdeím českým, aby ukrácena byla zlá nejistota, tato neblahá roditelka podezření a zmatku. Po- třebu toho také poselstvo naše uznávalo a hle dělo ji vyhověti svým manifestem, který však pohříchu byl spíše pro státníky než pro lid kon cipován a následkem toho neskytl mu žádoucího světla vytoužené srozumitelné a rázem přesvěd- čující pravdy. Lid náš čekal a žádal, že jeho poselstv vídeňské v manifestu svém slavně potvrdí

Vídeň Lido

8 article

co řekl dr. Herold nepřátelům našim v plném parlamentě dne 13. března t. r.: »Nevěřte že jsme odložili zbraň obstrukee deřinitivně! Že když propouštíme vyrov- nací předlohy ku prvnímu čtení, tím již je hlavní bitva svedena a vyrov- nání hotovo. Dokonce ne. My užijeme prostředku obstrukce znovu a zas, jakmile uzříme, že nám zbraň ta prospívá a že nás přiblíží k cíli ! Ještě není bitva dobojována, ještě není vyrovnání hotovo. Nevěřte, že jsme odložili meč obstrukce na dobro i« Na místě takového jadrného a zmužilého slova čtlo sa v manifestu ze dne 22. března toliko: »Boje proti vládě jsme nenechali a ne- necháme. V jednání výborovém i v plné sně- movně chceme činiti plně svou povinnost a žád- ného parlamentního prostředku jsme se pro bu- doucnost nevzdali«. — Hned na to však násle- dovalo rozkládání, kterak by prý každý ner oz vážný krok mohl poškodit národ, co chyb osudných prý se stalo u nás již nedo- statkem chladné rozvahy atd.

Herold nepřítel

9 article

To nemohlo ovšem povzbudit srdce a ještě méně mohla pookřáti mysl česká táborskou elegií dra. Kramáře mluvícího o zlomené páteři české obstrukce, i zapřísahajícího potomky Tá- borův, aby nežádali na svých zástupeích, by rozbíjeli videňský parlament politikou »katastro- fální« — nýbrž vyslovili se pro politiku »pra- covní«. — Nemusilo-liž vše to jen zvyšovat ne- dorozumění, pochybnosti a nejistotu obecnou Šťastná slova nalezl tudíž v pravou chvíli poslanec dr. Ladislav Dvořák, když zcel v souhlasu s drem. Heroldem n voličské schůzi v Domažlicích včera prohlásil »Klub náš nezamýšlel puštěním prvního čtení vyrovnacích předloh v z dáti se obstrukce ve stadiu příhodném. Konstatují dle pravdy: klub žádného usnesení ani pro foro interno neučinil že při projednání rakousko-uher ského vyrovnání ve výborech av plenu nemá být obstruováno, naopak ostrý postup náš ve výborech i při 2. čtení může nastati každé chvile. Kdy tento okamžik nastane, klub, znaje zajisté sám na místě po- měry nejlépe, dovede rozhodnouti. Kdyby pak jiný postup, nežli uvedený, po- važoval klub za výhodný a prospěšný národu, věřte, že by musil míti k tomu vážné dů- vody, které by také nerozpakoval se sděliti k rozhodnutí předem předložití sboru k tomu povolanému.« — Žel, že nebylo tak promluveno klubem sa- mým hned 11. t. m. Nuže, svoláním sjezdu důvěrníkův zemských na- stoupena nejsprávnější cesta ku žádoucímu uklidnění myslí všech upřímných a statečných příslušníků národa našeho a strany naší!

doktor Dvořák Domažlice

10 article „Česká spořitelna“.

„Česká spořitelna“. Z minulého týdne zbývá nám ještě slo- víčko promluviti se svatoanenským orgánem od »Bohumila Háze«, jak se podepisovala tiskárna »Bohemie« na nejstarších výročních zprávách »České spořitelny«. Na náš citát z »Osvěly« odvětil list něme cko-liberálního vrchního sinekuristy pana dra. Eppingra podle hlubokosti své nizkosti, peským denunciantstvím autora výborného článku »Osvětě« uveřejněného pana dra. Vl. Fáčka n adresu br. V. Schönborna. Doufáme, že ani

Háze Fáček V Schönborn Český spořitelna Bohemia

11 article

úřad ani noblessa tohoto kavalíra nezavazuje jej, aby poklepal lichotivě po hlavě německo- liberálního spportéra se sluchy tak znamenit zavěšenými, za to, že mu apportoval jméno autora článku, svobodně a poctivě pod jeho prací podepsaného. Ale bídáctvím zůstane čin »Bohemie« přece, nikoli však něčím u ní ne- obvyklým. Denunciace svoje provázela »Bohe mia« poznámkou, že otištění článku »Osvěty« je svě dectvím, že se »nervosně ohlížíme po spojen- cích v našem tažení proti »České spořitelně«- To napsala »Bohemia« den před neděli, kdy všechna česká žurnalistika ná rodně cítící bez výjimky přinesla fulmfhantní články proti České spořitelně, na důkaz, že jest všechno veřejně mínění v otázce České spořitelny za jedno a také na důkaz, že nám není už dnes třeba po spojen cích se ohlížeti. Naopak, dva známí spo jenci »Bohemie« česky když necítíci, tedy aspor česky tištění, kteréž »Bohemia« s takovým nad- šením překládala, zmlkli a zhasli docela a tou dobou stojí v koutě na místě hanby, jako ci- telně pokáraní oukropečkově. O spojence tedy není naprosto žádné nouze, soud nad Českou spořitelnou jest celému národu společný a z provádění rozsudku, který nechce nic jiného leč zjednati si svépomoci spravedlnost, která se národu odpírá v této kruté, v této co do hanebnosti a mrzkosti do nejtajnější nahoty odhalené nestoudnosti, nikdo nebude a nesmí se vymykati! Než mohli by- chom každodenními citáty z ruských, srbských, polských, slovinských, bulharských, francouz- ských listů naplňovati celé sloupce, kdyby naše články nebyly nervosní »Bohemii« i tak neko- nečně dlouhými, jak se výslovně přiznává.

Bohemia Český spořitelna

12 article

Avšak to jsou všechno jenom spojenci, kteř nenajdou milosti před tváří paní Anny Bohemie neboť to jsou všechno naši dobří přátelé. Než jako se stává, že spravedlnost někdy nebes proráží (ovšem část nebes přímo nad jistým velice vysoce postaveným úřadem na Mal straně jest nerozbitná !), tak se i někdy stává, že hodně tlusté do očí bijící bezpráví i Němce praští, zapomene-li na chvíli na podstatu sv polenové nátury. Ovšem stává se to velic zřídka, a pro statistiku mravnosti v německém tisku je to tím smutnější, že jsme napočital dosud jen dva případy takové počestnosti, kter neostýchala se pověděti své mínění o bezpráví, ač děje se jenom na českém národě. Ale přece jenom nejsme bez spojenců i mezi po- čestnými Němci, kteří se vyskytují jenom z zemskými hranicemi fohoto královstvi! Jeden z těchto připadů — oba vyskytují se v odbor- ném finančním tisku némeckém, což jim dodává obzvláštní dokumentní pádnosti — skončil tragicky. Uvedli jsme před čtrnácti dny hlas vídeňského »Spar- u. Rentenztg.« o runu na Českou spořitelnu, který přinesl několik drobtů pravdy o jejích věcech. Ačkoli to byl dávka velice nepatrná, otrávila dvě velice po- četná shromáždění německá a sice valné hro- mady »Verbandu« a »Centralbanky« německých spořitelen, takže nad vídeňským listem pronesen acht říšský i zemský. To se nepochybně stane i časopisu, z něhož uveřejňujeme článek níže položený, vídeňskému odbornému listu »Zei- schrift für Staats- u. Volkswirthschaft«. Uveřej ňujeme jej celý beze změny, aby se vidělo, že si nevybíráme jenom hrozinky; tedy i s mísly tendenčně proti nám namířenými, kteréž ovšen nemusíme ani vyvracet v očich našeho čtenár

Anna Bohemia Němec Rentenztg Spar

13 article

stva, s dostatek poučeného o spořitelních fak- tech. Ale spravedlnost české posice oproti České spořitelně jest tím zřejměji prokázána, uzná-li ji nepřitel, který se současně s tímto uznáním ani netají, že jest nepřítelem. »Run na Českou spořitelnu jest něco co jsme v těchto rozměrech v hospodářských dějinách Rakouska dosud nezažili. V prvním týdnu r. 1859 byla tehdejší národní banka tísněna a by učíněn pokus vyvěsti z ní pod dojmem politických zpráv z Francie a Italie její pracně nashromážděný poklad stříbra. Po defraudacích, spojených se jmén Jauner a Kufler, udál se malý run na dolnorakouskou Eskomptní společnost; malé uherské spořitelny bý- vají obětí podobných návalů, když v nich objeveny defraudace. Avšak nával na Českou spoři- telnu, jak již řečeno, nemá příkladu i co do příčiny i co do rozměrů. Vlastní příčinu nelze vlastně ani zbádati. Věc vyvinula s patrně podobně, jako bývá s lavinou v horách. Pláček, který se někam posadí, uvede v pohyb ně- kolik vloček, kteréž se obalí a sesunujíce se nějakou větší sněhovou kouli v pohyb uvedou — o sto metrů níže jest již lavina hotova a zkázu přinášejíc řítí se do údolí. Nějakou náhodou vznikly různé pověsti o bonitě České spořitelny. K tomu přišla na- cionální a strannická vášeň se svým příspěvkem a lavina byla hotova. Snad mnozí, kteří k jejímu kotoulu přispěli, potichu toho litovali, co učinili, avšak bylo již pozdě. Hlas, který z prsou unikne a šíp, který lukem vymrštěn, nemohou býti už odvolány: »Voce dali' senn sfogitta piu richiamar' non vale, non i trattien lo strale, quando dall' arco uscci.«

Pláček Rakousko Francie národní banka Český spořitelna

14 article

My tedy nevěříme, že run byl uměle způsoben, naopak jsme o tom přesvědčeni, že povstal náhodou, ale právě tak jsme pevně přesvědčeni, že když náhodou povstal, byl od českých extremistů zlomyslně podporován. Učinivše to, pro- kázali špatnou službu (!!) chudým vkladatelům (l ll) že to však učinili, to vysvětluje se samo sebou z politování hodných politických poměrů v Cechách. V této zemi každý domnívá se, že nejlépe podporuje zájmy vlastního národa, poškodí-li nějak zájmy národa druhého. Když před nedávnem Svatováclavská záložna kolosální defraudací byla zničena, bylo to na mnohých místech v německých krajinách v Čechách oskavováno jako nacionální úspěch.

Cecha Čechy

15 article

Čeští vkladatelé utrpěli velikou škodu, osobnosti. kteréž v české společnosti hrály jakousi úlohu, byly kompromitovány — to byl hotový triumf pro Němce v Čechách. Se specificky německého stanoviska v Čechách nebylo to neprávem, když bylo vítězo- slavně z děl stříleno. Jak poměry v Čechác stojí, bylo možno české neštěstí po- kládatí za německé štěstí (II!). Avšak v jedné věci se Němci v Čechách přepočítali, či lépe řečeno, nebyli s to budoucnost lépe odhadnouti. Ne- přímo zavinila zkáza Svatováclavské záložny run na Českou spořitelnu. Také václavská zá- ložna platila za naprosto bezpečnou a úvěruhodnou, její bonita povýšena byla nade všechnu pochybnost. Když se však přece sřítila, bylo v celé zemi rozseto sémě nedůvěry, kteréž se jedovatě ujalo. Sotva že kampa nila v Benátkách spadla, zdálo se, že se v Italii všechny staré věže houpají. Zlomil-li se jeden sloup. tak bylo i v Čechách rozumováno, kterak by mohl druhý vydržeti? A něco podobného srovnává se s lidovou logikou. A tak také ti, kdož s jásot em uvítali darebácké kousky pátera Drozda a zman Svatováclavské záložny, musí si vy- týkati značný podil z toho, co se nyní událo s Českou spořitelnou.

Němec Drozda Čechy Benátky

16 article

Také správu tohoto ústava nelze spro- stiti všech výtek. Finanční hospodářství zdá se nám (t. j. »Zeitschriftu für S. u. V.«) býti prosto výtek, nejvýše snad že může výše poskyt- nutých hypotečních půjček shledána hýti přílišnou. Není však pochyby, že Česká spořitelna nebyla politicky ve- dena tak, jak veden býti má podobný ústav v zemí dvojjazyčné. Ve svých vě- nováních nejevila Česká spořitelna vždy žádoncí takt, a okolnost, že ve vrchní správě ústava, jehož vkladatelé jsou převahou Češi, nezasedá ani je- diný Čech, sama sebou dosti jest vý- mluvna. Tato národní nesnášelivost hořce se vymstila na vlastním těle Če- ské spořitelny. K dyby v jejímkuratoriu V drobném prodejtt ranní číslo o sobě . . . za 8 h odpoledni . . na 2k Ve flialkách na venkové raaní čí-lo. . . . . . . . 10 h sk odpolední . . . . . . . . Insera ty plati re hotově rapřeš. Předplaneni a inserty přijímá z dmnisl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam tacházejí se též rodakce tiskárna a ezpadlee „Národnich Lista“ Bukopiny so norracijí

Čech Národnich List Bukopina Čechy Zeitschrift für S . u . V

17 article

sedělo několik (?) českých důvěrníků nebyl by run nabyl nikdy tak velkých rozměrů. Ujištění těchto důvěrníků, že je všechno v pořádku, byli by čeští vkladatelé nvěřili, něme- ckému kuratorstvu a německému ředi- telstvu prostě nevěří. A tak pořezala ná- rodníintolerance a nespravedlivost Če- ské spořitelny jenom vlastní maso. Máme za to, že případ tento jest skončen (člá- nek vídeňského listu spatřil světlo světa dne 8. března !i Red. »N. L.«), rána dosti vykrvácela (!!) a brzy (lln se zahojí. Pro Českou spořitelnu jest ztráta vkladů, i kdyby měla býti trvalou, konečně dosti lhostejnou. (To konečně dosti brzy uvidíme. R.) zahanbujíci jest však událost tato pro sprá vu ústavu a pro obyvatelstvo. Obě strany jeví veliký nedostatek nezaujatého úsudku. Případ tento jest pří- mo školním příkladem; ukazuje, kam vede národ- nostní nesnášelivost a nacionální jednostrannostv Čechách. Přinese nějaké poučení? Mystíme, že ni- koli. Nepochybně osvědčí se cynické, ale nekonečně pravdivé slovo Rivarolovo, že to jedině čemu lze s z dějin naučiti, jest smutná skutečnost, že se z nich dosnd nikdo ničemu nepřiučil.« Tak co tomuhle říká »Bohemia«? Pohříchu nedovíme se toho nikdy, nebot »Bohemia« drží se pevně německého: »Nezbývá než mlčeti« a mlčí jako v žitě !

Reda Čechy Bohemia

18 article Zákon a německé školství na Moravě.

Zákon a německé školství na Moravě. V Prostějově, dne 27. března 1903. První jednání této komedie, smutné ko- medie, jest již čtenářům »Nár. Listů« známo; jen krátce je opakujeme. Žáci prvního ročníku středních škol zemských na Moravě, na něž musí obce značně přispívati a proto si vybírají také školné a od placení jeho osvobozují, ne- mají nároku na osvobození od placení školného za první pololeti, ale mohou žádati, aby se jim sečkalo, avšak jen tehda, mají-li ze všech povinných předmětů v prvých dvou měsících (tedy do 15. listopadu) nejméně známku uspokojivou (dobrou). Žádosti takové sdilí ředitelství ústavu dle vý- sledku konference učitelské obci s příslušnou zprávou, zda-li žadatelé tomuto nařízení mini- sterskému ze dne 6. května 1890 vyhověli. Tato zpráva ředitelství má bez odporu povahu listiny úřadni a nelze pochybovati, že vědomě nesprávný obsah listiny takové spadá pod příslušná ustanovení zákonníka trestního.

Prostějov Morava německý školství na Morava

19 article

Ředitel německé zemské reál ky v Prostějově František Scheller podal městské radě v Prostějově dne 18. listopadu 1902 34 žádostí toho druhu, k nimž připojil protokol konference ze dne 15. listopadu 1902, v němž známka prospěchu u jednotlivých ža- datelů byla uvedena jen průměrně, tak že městská rada žádala, aby byl průkaz prospěchu sdělen podrobně dle uvedeného nařízení mini- sterského. Toho řed. Scheller ovšem neučinil (poně vadž nemohl !), nýbrž svolal 30. listopadu novou konferenci, v níž v druhé polovici listopadu u 33 žadatelů shledán výsledek vesměs uspo- kojivý. Pátráním městské rady bylo zjišténo, že údaje první zprávy, v zákonitý čas podané, v mnohých případech byly nesprávny, nebot ku poshovění byli doporučení žáci, kteří z jed- noho nebo i více povinných předmětů byli přímo káráni a nemohli tudíž dne 15. listopadu míti z nich ani známku dostatečnou, tím méně uspo- kojivou. Poněvadž dle vyšetřování toho mohla býti obec fakticky zkrácena, podali poslanci dr. Ondřej Přikryl a dr. Václav Perek koncem prosince 1902 na zemském sněmě ve věci té dotaz na místodržitele jako předsedu zemské

Scheller doktor Přikryl Perek Prostějov

20 article FEUILLETON.

FEUILLETON. O praehistorické době v Čechách (Přednáška prof. dra. Jos. Lad. Píče v museu království českého.) Nejstarší dějiny Čech jsou podle výkladu historického velice prosté a jednoduché: jak první obyvatelé naší vlasti uvádějí se podle pramenů historických gallští Bojové, jejichž jméno zaznívá do dneška v názvu Bojohaemum- Böhmen; jest otázka pouze v tom, zdali Bojové přišli podle Livia z Gallie do Čech již za doby Tarquinia krále, neb podle Katona za velikého nájezdu gallského na Řím, vedením Brenna. Druhými obyvateli Čech byli Markomané, kteři podle zprávy Tacitovy vyhnali Boje a za Maro- buda zaujali hrozivé postavení proti říši řím- ské; jméno jejich upomíná se naposledy za veli kého tažení Attilova do Gallie r. 451. Po od- chodu Markomanů kladou historikové příchod Čechů, podle starého podání vedením praotce Čecha, přes tři roky z původní vlasti, kterou před Šafaříkem kladli do podunajské Sarmacie, od Šafaříka pak do zakarpatské země Venedů. Z těch, již zachovali tyto sporé zprávy o nejstarším obyvatelstvu Čech, nikdo do Čech ne- přišel, nikdo neznal ani zemi, ani lid. Ty pak. již zde do opravdy žili, již by nejlepší svě- dectví o sobě samých podati mohli, pojala v lůno své syrá matka země a přikryla je chladným plá- štěm svým. Jest tedy lůno matky naší země obrovským archivem, ve kterémž uloženo poko- lení za pokolením, jak tu žilo, od počátku až po dnešní den, podle svého obřadu náboženského a v národním kroji svém; a jestli i umlkla ústa pokolení těch pro nás, mluví přece obřad jejich pohřební a pozůstatky jejich krojové řečí nad míru výmluvnou a významnou a řeč tu, které jen zasvěcenci rozumějí, nazýváme archneologií.

profesor doktor Píč Livius Tarquinius král Kato Markoman Tacitův Attilův Čecho Šafařík Vened Čechy Gallie Řím Brenno muzeum království český BojohaemumBöhmen

21 article

Podle svědectví archaeologického bylo pak nejstarší osídlení naší vlasti mnohem složitějším, než jak vyprávějí prameny historické. První člověk vstoupil podle svědectv tohoto na půdu naší vlasti již v době dilu- via, v době, kdy cihlářské žlutky se tvořiti po- čaly, v době, kdy sob byl významným tvorem ve zvířeně české. Význačná ohniště lovců soba, s odpadky kuchyňskými z ulovené zvěře a po- hozenými nástroji z pazourku, jen hrubě otlu- čeného, nalezeny v Lubné blíž Rakovníka a na Generálce u Prahy, a již tato dvě bezsporná na- leziště (nehledě k několika jiným, proti kterým činěny námitky) svědčí jasně o prvních obyva- telích naší vlasti. Hroby člověka diluviálníhou nás nalezeny nebyly, buď že člověk ten jen krátce jako lovec pobyl u nás, buď že obřad pohřebný jako svědcetví víry v posmrtný život, ještě vy- vinut nebyl.

Lubná Rakovník Praha

22 article

Mezi pobytem člověka diluviálného v Če- chách a mezi potomním, již dosti četným osídle- ním naší vlasti leží mohutná vrstva diluviálni hlíny, na doklad, že minulo mnoho času od dob scba a jeho lovců, než stalo se skutkem pravi- dolné osídlení naší vlasti. Sluší pak především vytknouti, že po diluviu, před příchodem Bojů, vkládá se do dějin naší vlasti osídlení z dějin rovněž neznamé a sice osídlení dvojí, jednov stverních, druhé v jihozápadních Čechách. D severních Čech přišellid, který po- chovával své nebožtíky v poloze skrčené, v kamenných skřínkách, v kamen- ném obložení neb i prosté zemi. Lid ten zaujal nejúrodnější krajiny na Polabí, na dolní Vltavě, na Ohárce a Bělině (od Chrudimi a Hradce až po

Čechy Polabí dolní Vltava Chrudim Hradec Lido Ohárka a Bělina

23 article

Žatec) a proníkl až do kotliny plzeňské. Podle svědectví několika hrobů a četnějších sidlišt, při šel s kulturou, která v té směsi na konci doby kamenné byla zastoupena v Duryňsku, ale ozna- čen je v Čechách hlavně svéráznou kulturou bronzovou, pouze v Čechách tak bohatě zastou- penou, kterou podle pohřebiště únětického, nej dříve prozkoumaného, nazýváme kulturou úně tickou, a udržel se zde podle svědectví pohře biště bylanského až do pozdních záchvěvů kul- tury hallstattské i s příměsí kultury laténské. Po- kolení skrčených koster bylo lidem usedlýma zůstavilo stopy četných dědin, mnehdy i dosti rozsáhlých, jednak v podobě sídelních jam, nad kterými vystavěné byly z tenkého dřeva chaty, mazanicí pokryté, jednak v podobě popelovitých vrstev. Odpadky kuchyňské svědčí, že lid ten ži- vil se chovem domácího dobytka, částečně i l - vem, že pěstoval pšenici, proso a len, že na malém ručním mlýnku dovedl obilí rozetříti na movku, dovedl hotovit předměty z kamene, kosti a bronzu, v kroji užíval jehlic ke spínání šatu k ozdobě měl náramky a náušnice z bronzu a zlata, nákrěníky pak z jantaru a bronzu.

Žatec Duryňsko Čechy

24 article

Do jižních Čech proniklo patrně o něco po zději pokolení kamenných mohy s kulturou bronzovou, kteráž jest v poměru se sterském k bronzové kultuře uherské a nordické Pohřby vykonávány tak, že mrtvola někdy spá lená, někdy nespálená, položena na úroven země, s okrasami, zbraněmi i s nádobkami, n pohřeb nasypáno něco hliny, na to urovnána z kamene kuželovitá mohyla, jež zasypána opět hlínou; mnohdy i několik pohřbů uloženo v jedné mohyle. Pokolení kamenných mohyl dočkalo se u nás vnikání kultury halistattské i laténskéa z poslední této doby známe i několik sidlišt kdežto jinak pouze skupiny mohyl svědčí o del- ším přebývání tohoto lidu v Čechách. Pokolení kamenných mohyl usadilo se v jihozápadních Če chách ve dvou větších skupinách, v jedné od Bu- dějovic po Tábor, ve druhé od Domažlic po Plzeňsko a vniklo na krátko i na dolní Berounsko a do Povltaví. Nejhližší příbuzné má pokolení t v době bronzové na západě Čech ve skupině hornofaleské a francské s jedné a hornobavorsk a švábské s druhé strany. S příměsí kultury bron- zové ze švýcarských jezerních staveb rozšíří se pokolení to dále na západ až do Porýní a Švý carska a v dohě kultury hallstattské zaujme kra- jiny poděl horních přítoků Marny, střední a horn Loiry až téměř ku Pyrenejím. Jelikož pak po- kolení toto objevilo se v jižních Čech i v Ba- vorsku na půdě, do té doby neobydlené, s bron- zevou kulturou úplně svéráznou a úplně svéráz- ným obřadem pohřebním, můžeme říci, že pří- chod pokolení toho znamená příchod nového lidu do Evropy, lidu to, na který se v pozdějším jeh rozšíření až do země Allobrogů hodí Caesarův ná- zev Keltů. Zmizeli z jižních Čech někdy ve III. stol. př. Kr.

Caesarův Kelt Čechy Tábor Domažlice Plzeňsko Berounsko Povltaví Porýní Pyreneje Evropa

25 article

Bojové přišli podle pověsti do Čech ve stejnou dobu, jako pronikli Bojové severoitalšt do okolí Bologně. Jelikož pak Bojové severo- italští označeni jsou kostrovými pohřby v pouhé zemi a kulturou marnskou nebo tak zvanou la- ténskou, musíme přičísti i našim Bojům sourodé kostrové hroby s touže kulturou; když pak Ři- mané pro nové přistěhovalce ze zaalpských kra- jin znali výhradně název Galli, musíme i našim Bojům přisouditi národní název Gallů na rozdí od mohylových Keltů. Bojové usadili se při pří- chodu do Čech v téže části země, ve které tehdy sedělo pokolení skrčených koster; jelikož pak podle svědectví železných mečů, ve hrobec hojně nalezaných, byli národem bojovným a jeli kož nenalezena stopa jejich práce, musíme sou- diti, že byli národem panujícím, že žili z práce pokořeného lidu. Hroby jejich jsou v pouhe zemi; při kostrách položených vyskýtá seu mužských železný meč dvojbřitký a oštěp po pravé straně, na prsou neb na rameně spona, ně kdy bronzový náramek; u žen vyskýtá se z pra- vidla po 2—4 sponách, krk zdobi bronzový ná- krčník, ruce náramky a na nohou jsou ozdobné kruhy; v pozdější době vyskýtá se i bronzový pás článkový a skleněně náramky. Pokolení to zmizi v I. století př. Kr. beze stopy; meče totožné s meči našich laténských kostrových hrobů viděl jsem v museu v Nevěrsu, jsou poněkud odchyln od mečů, v Galii obvyklých, ale vyskytly sev kostrových hrobech v krajině, kde Caesar usadil Boje, z Bojohaema vystěhovalé.

Galli Gall Kelt Caesar Čechy Bologna Ře Galie

26 article

Pobyt Markomanů v Čechách označen jest několika charakteristickými črtami: Pra- meny historické vypravují totiž o městě Maro- budově, ve kterémž žili řemeslníci a kupci, vlasti- zrádně z říše římské přoběhlí, Tacitus vypravuje o velikém pokladu markomanském, Velejus uvádí, že ve vojště Marobudově bylo 4000 jezdců, což v germánském válečnictví bylo zje- vem mimořádným a Tacitus konečně uvádí, že město Marobudovo bylo přepadením dobyto, což vykládati se může, že přepadením vyvráceno.

Markoman Tacitus Marbudův Čechy

27 article

Srovnáme-li s těmito význačnými črtami histori- ckými stav archaeologický, shledáme, že v t debě bylo v Čechách jediné velké město, teraso- vitou, na sucho stavěnou zdí opevněné, na Hra- dišti u Stradonie. Ve městě tom, dle neklam- ného svědectví nálezů, byli kupci a řemeslníci kteří přišli z východní Gallie, nejspíše z někdej- šího hlavního města Aeduů, z Bibracte, před zru- šením tohoto města r. 10—5 př. Kr., o čemž svědčí především keramika úplně stejná, mince pozdní gallské, které kolovaly tu i tam a ko- nečně drobné předměty, tak zvané pozdní kul- tury gallské, které vyráběny v obou, abych tak řekl, sesterských městech. Než i některé mince a různé předměty z římské stanice Guriny v Ko- rutansku známé nalezeny na Hradišti, na zna- mení, že i kupci z alpských zemí nalezli cestu na Hradiště. Z doby Hradiště Stradonického po- chází veliký poklad zlatých mincí, u Podmoke nalezený, neboť všechny čtyři typy tohoto po

Stradonický Čechy Gallie Bibracte Gurin ko doba Hradiště

28 article

kladu kolovaly i hojně na Hradišti a ucho i bron- zový oblouček kotliku, ve kterém poklad byl uchován, svědčí, že poklad zakopán byl v prvé polovici I. stol. po Kr. a to v krajině, do té doby neobydlené. Zajímavo, že nedaleko zakopaného pokladu podmokelského nalezena skvostná cetka závěsná ze zbruje koňské, hlásající, že nějaký vznešený jezdec v době, kdy peníze pokladu byly v oběhu, meškal v těchto místech, což by se na útěk Marobuda neb spíše Katvaldy vykládati mohlo. Jako archaeologickou zvláštnost sluší vy- tknouti, že na Hradišti nalezeno více ostruh, než v celé střední Evropě dohromady, což svědčío neobyčejném počtu jízdy, o jaké na tu dobu je- dině ve vojště Marobudově zmínka se činí. Že pak Hradiště bylo vojenským táborem a nikoliv obchodním městem, toho svědectví podává předně okolnost, že Hradiště leží mimo obydlenou tehdy část země, jakož i že v obydlených tehdy čá- stech země nebyly nalezeny žádné zřejmé stopy kultury na Hradišti zastoupené. Ohromné spou- sty popela na Hradišti svědčí konečně, že město to lehlo popelem patrně následkem válečného přepadnutí, neboť zničeno jedním dnem celé.

Kristus Marbud Katvalda Marbudův Hradiště Evropa

29 article

Archacologicky lze tedy v Čechách zjistiti opev- něný tábor Marobudův, ale nikterak ne národ Markomanův a sluší zejmena vytknouti, že není pramene historického, ve kterém by po Maro- budovi byla řeč o Markomanech, v nějakém spo- jení s naší vlasti. Za druhé sluší vytknouti, že Markomané na Dunaji potom známí jsou stále v těchže končinách, ve kterýchž Římané usa- dili družiny Marobudovou a Katvaldovou, a když v míru r. 180 císař Komodus mohl jim přede- psati, aby své sněmy každý měsíc konali poblíž břehu Dunaje tak, aby římský centurio mohl míti dozor nad jednáním sněmu, je samozřej- mým, že nemůže býti řeči o Markomanech v Če- chách, zejmena když tou dobou jižní Čechy byly neobydleny. Celkový dojem jest ten, že Marko- mané od svého prvého objevení ve vojště Ariovi- stově v Gallii, až do svého zmizení, byly pouze vojenskou družinou (s příslušnými ženami) a Marobud že byl králem větších vojenských dru- žin, podobně jako Ariovist, Odoaker a jiní krá- lové germánští v době nájezdů germánských. Zatím proniklo do Čech ze severu nové po kolení, které své nebožtíky spalo- valo a sice dvojím proudem: Z Lužice proniklo pokolení popelnicových hrobů do Čoch po Labi

Marbudův Markomanův Markoman Říman Katvaldův Marbud Odoaker Čechy Dunaj Gallie