2
masthead
V Praze, v neděli dne 27. října 1901.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. list
přilohami (.Naučný Obšor“? v
středu a „Literárnl Hlidka
v pátek) předplécí sei
Praze v administra
na něs
6 K —h
ps čirrt leta . . . ..
s dvojí čenáškou
měste . . . .
ve nilsikác
9 K 30t
za něslo . . .
Foštont
na čtvr jeia . . . .
sdvají ziallioe
na měsí
ns Hivrti leta
Praha
Literárnl Hlidek
5
title
Dnešní čislo pre Prahu je u 20 stranách.
Praha
6
article
Buďme pevni a zůstaňme
pevnými!
Buďme pevni a zůstaňme
pevnými!
»Rakouský parlamentarism
těsně minul krisi. Bezděky ocitl se
v nebezpečném postavení, jemuž
ještě v čas unikl..«
Tak zahajuje dnes officiósní »Fremden-
blatt« svou epopeji a s ním skoro deslovně
počíná orgán německé levice »Neue Freie
Presse« svůj leader: »Kritický den
minul poslaneckou sněmovnu a skončil na
štěstí lépe než začal.«
Vida, vida ! Sotva zasedá něco přes
týden a už byl ve svrchovaném nebezpeči
života, už měl na mále ! To je věru skvostné
doznání o křepkosti, zdravosti a životní síle
toho slavného cislajtánského parlamentu.
s nímž před týdnem chtěl pan Körber vy-
zývat hrdinně Maďary jako Německo na
» mejdan«.
Kdo by si to byl pomyslil po všec
těch radostných bulletinech Körbrových off-
ciosův o jeho zdatnosti, konsolidovanostia
pracovitosti, jimiž nás častovali za těch
investičních a vodních debat, kdož by se
toho byl nadál po té parádní řeči minister-
ského předsedy ze dne 17. t. m. a po tom
potlesku, s jakým ji ten »obrozený a znovu
nalezený« parlament provázel? Neminulo
od ní než deset dní a titíž officiósové vy-
zrazují světu, že měl týž slavný parlament
zpropadeně na mále — ještě krok a byl by
se sřítil do propasti a zlomil vaz. Blaho-
přejí mu, že v posledním momentu, těsn
na pokraji krise, unikl a vyvázl z nebezpečí
životního.
Körber
Maďar
Körbrový
Blaha
Německo
Neue Frei Presse
7
article
A co vlastně spáchal, čeho se nešťast-
ník dopustil, že již opět nad hlavou jeho
houpal se Damoklův meč rozpuštění, ba
snad absolutismu
Nechmež si to naschvál vyložit povola-
ným tlumočníkem Körbrovým samým:
»Nevědomky, v otročím sledování sta-
rých návykův, a pohrávaje si takměi
s nebezpečím, byl by parlament brzy dovrá-
voral do krise, kdyby se ještě v čas nebyl
vzpamatoval. Od těch dob, co zmizely svazy
velikých stran a co v něm operují r ůzné
skupiny sněmovní samostatně,
nekrotí žádnou z nich pocit zod
povědnosti« — žaluje vládní » Fremden
blatt«: »nýbrž každá vede sobě na
vlastní vrub, nepovážíc, že naposled
celý účet musí zaplatiti parla-
ment sám. Tak vyvíraly z různých sku
pin ony pilné návrhy, až byl by jimi
býval málem veškeren pokrok velké parla-
nentní práce pozdržán a zastaven. Několik
nnálo dnův ještě bylo by stačilo, aby parla-
ment v houštině různých těch pilných ná-
vrhův nadobro se zapletl. Neboť jeden pilny
Damoklův
Körbrův
8
article
návrh sotva zůstává osamocen; spíše plodí
jiné a tak je možné, že by již příštím
týdnem byla bývala dělnost par-
larventu pohasla a v překážkách
nakupených umdlela. Na štěstí prý se
však šlechetné skupiny německé levice vzcho-
pily ještě v čas »k záchranné akci«,
kterouž všechny pilné návrhy poodloženya
přikročeno k prvnímu čtení rozpočtu. Tím bylo
vyplněno nejsnažnější přání vlády a tak unikl
rakouský parlamentarismus své jisté záhubě.«
Klassický to věru obraz poměrův ústav-
ních v této říši na počátku dvacátého sto-
letí. Ve všech ostatních ústavních monarchiích
světa platí parlament aspoň za činitele
rovnoprávného s odpovědnou vládou
ale zde — jak figura ukazuje — osobujesi
vláda takovou převahu a přemoc nad parla-
ment, že jakmile týž netančí podle její pí-
šťaly, jakmile jí několika pilnými návrhy
hatí její program, hned mu zahrozí ne snad
jen rozpuštěním, alebrž krisí rakouského
9
article
parlamentarismu vůbec, t. j. po česku pro-
stým kassírováním celého parlamentního zří-
zení a zavedením éry absolutismu. Pod tíhou
této hrozby vládní skomírá cislajtánský par-
lamentarlsm, zbavený surovostmi všeněmeckě
obstrukce své důstojnosti, jako byl svým
nespravedlivým složením dávno zbaven dů
věry a lásky národův. Nějsa věrným a pra-
vým jejich zastupitelstvem, nemá v nich
kořenův, ze kterých by čerpal rovnocennou
svou sílu proti vládám.
Zřízen býv na úkor a potlačení svobody
a samostatnosti vlasti našich, trpí a chřadne
přirozeným živelním odporem šestimilliono-
vého historického národa českého, živoří toliko
z milosti vídeňských vlád, které jsouce na-
skrze centralistickými, německými a byro
kratickými, nedovedou a nemohou býti při
rozeně nikdy prodchnuty duchem v prav dě
svobodomyslným, nemohou nikdy byt
vládami v pravdě parlamentními. Tu vězí
kořen a příčina bídy a úpadku parlamenta-
rismu rakouského.
V rozhovorech s poslanci pravice před
svým odjezdem do Uher stěžoval si dr. Kör-
ber, že nemá v parlamentě žádné spolehlivé
většiny ani pro zkrácené vyřízení rozpočtu
Kdosi mu namítl: »Jak pak není většiny?
Při pilných návrzích českých o severozá-
padní dráze a Litovli byla přece!« —
Pan Körber však trpce odvětil: »Vím, ale
ne pro mne, nýbrž proti mně.«
Rozpoznal situaci správně.
Kör
Körber
Uhry
Litovel
10
article
Bylo by většiny pro vládu spravedlivou
k většině národů rakouských, a není jí
nebude bohdá pro systémy a vlády nám
křivdící a úporné. V tom vězí perma-
nentní krise cislajtánských vlád
a cislajtánských parlamentů o
vítězství mladočeské strany
r. 1891. Šedesát neodvislých a nepodajných
zástupců českého národa překáží panstvu
cislajtánskému a všeněmeckému jako suk
Nemohou krotiti německou vět
šinu proti nám a slovansko-auto-
nomistické nechtějí sné sti.
Události však nutkají, aby vláda, mající
řešit problémy uhersko-uherského vyrovnání
a obchodní smlouvy, měla v parlamentě
vídeňském svou bezpečnou většínu. Jak má
si ji sehnati kabinet Körbrův, Böhm-Bawerkův
a Spensův tak celým srdcem ná-
chylný německým levičákům
že sami Všeněmci v něj důve
řují?ln
Vi proto pan Körber nejlépe sám, že
odložením pilných návrhů a zahájením roko-
vání o rozpočtu ještě nikterak nevyhrál
nepřeskočil překážky jemu hrozící, ale na-
opak teprv před nimi se ociťuje a krkolomný
boj podniknouti musí. Odtud podrážděnost
jeho čiv, odtud »krise Rezkova« v jeho ka-
binetě. Nerozřešená otázka česká
— tať pramenem rozpakův a nesnází vlády
Körbrovy. Proto budme pevni a zu-
staňme pevnými
Körbrův
Böhm
Bawerkův
Spensův
Körber
Rezkův
11
article
Parlamentní mezihra.
Parlamentní mezihra.
Ve Vídni, 26. října.
Ve srozumění s předsedou kabinetu
řekněmež raději po jeho rozkazu, dal pan před-
seda poslanecké sněmovny jako první odstave
první schůze podzimního období na jednac
pořad — první čtení rozpočtu.
Ne aby touto promiérou zavděčil se žízni-
vému po parlamentních skutcích politickému
publiku, ale k vůli p. Körbrovi. Jednak se to vládne
mnohem lip, má-li chéf kabinetu parlamentem
sehválený rozpočet, než nucen-li hospodařiti n
základě § 14, a potom chce míti pan dr.
Körber činnost za každou cenu.
Proto zvedl se po svém odborovém kollegov
Böhm-Bawerkovi a pronesl hned v první schůz
známou svou řeč. Hrdou, sebevědomou, takovou,
jaké v Berlíně a v Pešti ještě neslyzeli.
doktor
Körber
Böhm
Bawerk
Hrdá
Vídeň
Berlín
Pešť
12
article
»Zakopejte vzpomínky na minulost, položte
do hrobu všechno, co by vám snad ve slabé
chvili připomenouti mohlo obstrukci, naopak
s chuti a svěží silou vrhněte se do práce jako
lvi a dokažte, co dovede Rakousko a jeho parla
ment, když chcel Především ale pusťte se do
paštiky, kterou vám předkládám a ve ktere
každý z vás nalezne, co rád!« veo
A pan Jaworski šeptal v první lavie
hluboce se kloně své obligátní » unbedingt«a
v samém panu Irovi ozýválo se cosi, co mu
namlouvalo, aby panu Körbrovi nedělal obtíže.
Však v žádném zákonodárném sboru tohot
světa není tolik zlomyslných zástupců lidu jako
ve Vídni. Marně namáhal se oddaný vládě tisk
jim dokazovati, že povoliti rozpočet je nejdůle-
žitějším a nejkrásnějším »právem« poslaheckým.
všude jinde že by parlament po rozpočtové de-
batě chňapl jako ryba po mouše — ve Vídn
nalezlo se dost lidí, kteři soudili jinak a tvrdili.
že, mluviti v rakouském parlamentě vůbec, je
mlácením prázdné slámy a vláda že dovede ho-
spodařit s rozpočtem jako bez něho a že položky
v něm obsažené jsou tak pružné, jak si to jen
přáti může ten, kdo dovede s číslicemi provo-
zovati všeliké hry, jako tak mnozí národohospo-
dářští ekvilibristé a žongléři.
A lidé ti, znající jednaci řád a kteří dobř
věděli, proč pan dr. Körber poslance do tak vzá-
cného privileje: povoliti mu 1600,000,000 K
přímo nutí, domnívali se, že nebude tak zle,
když před rozpočtem vyřidí se několik pilných
návrhů, zejmena takových, jež úzce souvisejí se
zbědovanou nynější situací hospodářskou a z nichž.
kdyby byly realisovány, lid by něco měl.
Jaworský
Ir
Körbr
doktor
Körber
Rakousko
Vídeň
13
article
Prvními v řadě byli svobodomyslní poslane
čeští, již učinili čtýři pilné návrhy, které do jed-
noho všechny býly pilnými uznány. A nebyly
to skutečně jen uměle vyhlodané záležitosti, aby
jednání rozpočtové bylo zdrženo, naopak, vesměe
lakové, že naléhavost jejich na bránu parlamentu
v pravém loho slova smyslu bušila. Po Mlado-
češích dostavili se se svou troškou do mlýna
též tak zvaní »národní dělníci«, agrárnici, Vše-
němci, sociální demokraté, Rusové a ti všichn
kladli na stůl domu, co přáli si aby bez dlou-
hých okolků bylo parlamentně vyřízeno.
Pošetili, zapomněli, že parlament v Ra-
koussku neni pro lid, účelem jeho že jednak
opatřit vládu úplně osobní ústavní folií a potom
jako ventil bezpečnosti, poskytnouti příležitos
různým rhetorickým magnátům vymluviti se.
Pan dr. Körber byl nucen učiniti slib, že
do vánoc bude míti rozpočet vyřízen a proto
měl reperloir přesně sestávený tak, že nesměi
z něho vypadnouti ani den, by nejděle 22. pro-
since mu do ucha zacinkala sladká slova před-
sedy: »Rozpočet na rok 1902 vyřizen ve
třetím čtení.« Proto stával se každým dnem
nervosnějším, každým dnem nepokojnějším.
Mlada
doktor
Körber
Vánoce
14
article
Vždyť na sobotu byl pozván do Gödöllö, aby
tam o postupu parlamentních prací referoval
a měl snad tam říci, že s nimi nebylo an
započato? Neboť odůvodňovati pilné ná
vrhy není, dle pana Körbra, žádná práce.
A ještě něco dra. Körbra trápilo. Tak ne-
patrný effekt zanechala tedy skvělá jeho řeč, od
níž tolik byl si slihoval?
A když tak o věcech přemítal, snad
v duši jeho poprvé vznikla myšlenka, že také
on, pan Körber, není povolán, aby vykonal
v tomto státě, co nevykoná zde nikdo, poněvadž
je to práce Sysifova, která se ukládá ředitelům
osudů této říše. Neboť co platno jim valit
balvan na kopec, když tam stojí kdosi, který
do něho pokaždě kopne, jakmile octne se na-
hoře. Ne snad, jakobychom tvrditi chtěli, žes
pan dr. Körber tak přiliš namahal s »balvaneme
našich požadavků, jsou ale jiné ještě věci.
které tvoří ne zrovna závidění hodné jeho
Pan dr. Körber, v prvních dnech tohoto
zasedání plný humoru a nejlepších nadějí, po
jednou stal se zamlklým, vyhledával nápadně
často samotu ve své kanceláři, až konečně
pensum.
Körbr
Körber
Sysifův
doktor
15
article
proneseno v couloirech osudné slovo —
krise.
Bylo skutečně vrženo mezi poslance za tim
úmyslem, aby připravilo je na budoucí věei
vážné, či to byla pouhá taktika?
Je těžko rozhodnout. Na růžích ustláne
pan Körber nemá, že by ale několik těch píl
ných návrhů bylo snad zlomilo jeho energiia
víru v lepší budoucnost? Možná, že se to ještě
ukáže, ale zajímavý byl effekt, jak zpráva na
jednotlivé strany působila. To, co jmenuje se
německé souručenstvo, bylo ihned na nohou.
Přes to, že strany ty tu i tam si zakokelují se
svým »opposičním« postavením, byly konsterno-
vány a hned se sešly, aby učinily známý projev.
že chtěji býti hodny a panu Koerbrov
ze všech sil pomáhat. A Všeněmci, již nalozaj
se mimo souručenstvo, byli prvními, kteří —
když zahájena byla tahanice o pilné návrhy —
vzali svůj návrh nazpět. Po nich následovali
ostatní. Zůstali jen socialisté — nacionální
i internacionálni, kteří ostatně již do té mlr
se sbližili, že podepisují si navzájem dotazy
Ale neustupnost jejich byla jen formälní, „ Ná-
vrhy jejich byly sice projednány, ale se svolením
jejich původců jen letmo. Páni navrho-
vatelé znich osten obstruktivní
který snad v nich vězel, sami vy
táh li.
Körber
Koerbrov
16
article
To stalo se v pátek asi ve dvě hodiny
odpolední, kdežto o hodině čtvrté odnášel vlal
p. chefa kabinetu do Uher. O hodině páté nesl
za ním lelegraf radostnou zvěsť, že debata roz-
počtová konečně zahájena. A to byl — úspěch.
Aneb snad je jiná příčina, že pan dr. Körber
byl by odhodlán uchýliti se se svou pracovitost
a nepopiratelnou obratnosti do ústraní ? Lidé,
kteří mají příležitost ledacos vidět a slyšet,
šeptají si, že prý si uškodil příkrým tónem,
kterým mluvil o druhé polovině říše a které
prý právě v tomto okamžiku na tom sešlo, aby
ukázala, že v monarchii dosud hraje prim. Ne
divili bychom se tomu, ba žasli bychom, kdyby
pan dr. Körber z maďářského rencontru vyvázl
bez úrazu. Vždyt jsme mu to zrovna pře
týdnem prorokovali, že zůstane na kolbišti jak
tragický rek, s tragikou ovšem poněkud proble-
matickou. Polínko — tak se politicky klepe
dále — prý mu přiložili též češti velkostatkáři
kteří prý, zrovna tak jako jiní smrtelníci, nemohou
pochopiti miliskování se pana Körbra — s na
šimi všeněmeckými Prusáky.
Připomínáme ovšem — a prosime, aby s
nikdo nemýlil — že němectvi, třeba všeně-
mectví, nebylo by těmto pánům nikde překáželo
pravíme nikde, k tomu že přistoupiti musilo
heslo »Los vom Rom«, aby dáni byli na
index.
To jsou interessantní pověsti, možná ale, že
v nich přece jen jádro pravdy.
doktor
Körber
Körbr
Prusák
Rom
Uhry
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 26. října. (Zbytečný po-
plach.) Poslanecká sněmovna říšské rady při-
stoupila v páteční schůzi k prvému čtení roz-
počtu na r. 1901 a 1902. Několik nevyřízených
pilných návrhů bylo odročeno na pozdější dobu
prý proto, aby se zažehnala ministerská krise,
neboť dr. Körber dle vídeňských zpráv pohrozi
demissí, nedá-li se poslanecká sněmovna ihned
opravdově do práce. Dr. Körber v pátek sku-
tečně odjel k panovníkovi do Jedlové. O účelu
této cesty rakouského předsedy ministerstva při
náší však »Magyar Hirlap« z pramene prý kom
petentního zprávu, jež nikterak nesouhlasí
pověstmi, kolovavšími ve Vídni před odjezdem
Körbrovým. »Mag. Hirl.« totiž píše : »Zpráva,
že dr. Körber veze do Jedlové svou demissi,
jest pouhá kombinace. Na vyvrácení
oné pověsti postačí, prozradíme-li, že ona cesta
byla stanovena již před osmi dny. Už tehdy
bylo rozhodnuto, že dr. Körber přijede dne 26.
do Jedlové, aby si na císaři vyžádal schválen
různých běžných věcí. A za tímto účelem před
seda rakouského ministerstva přijel včerad
Körber
doktor
Magyar Hirlap
Körbrův
Mag
Hirl
Praha
Vídeň
18
article
V drobučm prodejit
renní číslo o pobě . . . za 8b
odpolední
. . . . za žb
Ve Elialkich na venkově-
ranaí čialo. . . .
odpoleduí . . . . . . . . 5b
Inserat
platí ze hotově napřea
Předplacaní a inserty pšíjeniá hdninl
strace v Marinnské ulici č.s.
Tam nacháznlí se téš rečakes.
tiskárna s erpedics „Národnich Listů-
Rukopisy se nevraesji
Marinnský ulice
19
article
Pešti. Jest přirozeno — píše dále »Mag. Hirl.e
— že dr. Körber při té přiležitosti podá cíšaři
také zprávu o parlamentní situaci. Avšak žádné
řeči nemůže býti o tom, že pokládá za nutno
podati žádost za propuštění. Neniť správ no,
že, pokud se týče projednání roz-
počtu, převzal nějaký závazek,
spojený s určitou lhůtou, a násled-
kem toho odpadá také kombinace, že zřejmá
již nemožnost, závazek ten provésti, nutí jej k
podání demisse. Dr. Körber — končí peštský
list — nelpi na svém portefeuillu; chceť na
svém místě setrvati tak dlouho, dokud neztro-
skotají jeho snahy, vládnouti s pomocí parla-
mentu. O ztroskotání takových snah dnes řečí
býti nemůže a proto jsou také nevčasny pověst
o jeho demissi.e
Vzhledem ke včerejšímu vyjednávání v par-
lamentě nepostrádá zajímavosti také telegram,
zaslaný krakovskému »Czasu« v pátek ráno,
tedy před skončením vyjednávání. »Czasu
totiž se sděluje: »Kletbu, spočívající na sně
movně, závínil nedostatek discipliny v táboř
německém. Vůdcové německých stran slibují
sice vše možné, schvalují dokonce i zcela roz-
umnou taktiku, avšak ukazují se bezmocnými
naproti jednotlivým členům stran, honfcím se
po populárnosti . . . Předseda kabinetu dr.
Mag
Hirl
Körber
doktor
Pešť
20
article
Körber nyní už vidí, že schváliti rozpočet pře
vánocemi jest nemožno a jede do Jedlové, aby
císaři představil situaci. Mluví se o tom, že si
chce vymoci od panovníka zmocnění, aby smě
rozpustiti sněmovnu. Pověst tato jest na všechen
způsob přepjatá; mnohem pravděpodobnější
jest, že dr. Körber, který projevil před panov-
níkem naději a snad i jistotu, že rozpočet bude
do svátků vyřízen, vypravil se nýní do Jedlové,
aby císaře připravil na to, že daný slib ne-
může býti splněn.« K tomu »Czas« připojuje
přání, aby polské kolo a jiné štrany z bývalé
pravice uveřejnily resoluci, která by odhalila
bezdůvodnost žalob, vznesených na ně se strany
německé. »Ať se stane cokoliv — konči »Czas«
— Němci musejí převziti onu část viny, jež n
ně připadá, a zdá se, že to bude č ást nej-
větške
Z Pešti, 26. října. (Zahájeni uher-
ské sněmovny.) Nově zvolený říšský sněm
úherský měl dnes prvou schůzi. Sněmovní
questor, Bela Csavossy, pozdravil poslance
vyzval nejstaršího z nich, posl. Jos. Mad-
ras z a; aby převzal předsednietví dle stáří.
Jos. Madarasz, zaujav předsednické místo, vítá
své soudruhy poslance a projevuje přání, aby
jich činnost byla na prospěch vlasti a národa.
Körber
doktor
Němec
Bela Csavossy
Madarasz
Pešť
Mad
21
article
Vlast může býti šťastnou jen tehda, až bude —
prosta všelikého vlivu, svobodně rozhodovati o
svých potřebách. Za hlučného souhlasu na
krajní levici prohlašuje schůzi za zahájenou.
Na to sděluje, že předseda ministerstva zaslal
sněmu dopis, že však přesvědčení mu nedovo-
luje, aby dále řídil jednání sněmu. Opoušti pre-
sidentskou tribunu, vyzývaje své soudruhy, aby
ve šlechetném zápolení podporovali blaho národa
a vlasti.
Na vyzvání queštora ujímá se předsedni-
ctví posl. Theofil Fabiny. Čte se přípis mi-
nisterského předsedy, jímž se sdéluje, že císa
v pondělí ve 12 hodin v poledne slavnostně
zahájí sněm na královském hradě.
Posl. Bela Barabaš prohlašuje jmenem
Košutovců, že tito se nezúčastní zahájení skrze
panovníka, jež bude vykonáno v královském
hradě; košutovci si přejí, aby panovník přišel
trůnní řeč přečist do sněmovny. Pošlancí jsou
svobodní zástupcové svobodného národa a s ko-
runou stejně oprávnění nositelé suverenity,
stejně oprávnění činitelé zákonodární. Mimo t
nad král. hradem jest vztyčen černožlutý prapor,
jenž budí v Uhrách jen bolestné vzpomínky-
Jednotliví členové strany nepůjdou na hrad už
proto, že je tam předepsán určitý oblek.
M.-p. Szell prohlašuje, že dokud se
sněmovna noustavila, jest vyloučeno každé me-
ritorní jednání. Slavnostní zahájení sněmu pa-
novníkem stane se způsobem tradicionálním
Vlasta
Fabina
Posl
Bela Barabaš
Szell
t nad král
Uhry
svobodný národ
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praz e, 26. října.
8—. [KronikaJ Plali se Tolstého, jak
smýšlí o rusko francouzském spojenectví. Vy
slovil se proti němu. Nemohl jinak. Znáte veliké
zásady lidského života, jak je hlásá mudřee
z Jasné Poljany. Zásady pravdy, dobra a lásky.
které jsou jedny, velké, nezměnitelné. Dalo s
předvídati, jak odpověď mudrce dopadne.
— Tato alliance výhradně s jedním, spíše
než s kterýmkoli jiným národem smluvená, ne-
může miti jiného cíle, než připraviti ho k ne-
přátelství a snad i k válkám :.
A proto mudřec neuznává allianci. Je špalná
Uznával by leda jediný způsob spojenectví mez
národy a to by byla alliance všech národů
Dokud na tu nedojde, nepřicházejte s allian
čními myšlénkami. Jsou všecky zavržiteln
předem.
Chtěli byste hájiti svůj všední rozum.
— Žádné přípravy k válce!. Ani pomyšlení
Naopak, právě ochranu miru má zabezpečit
uzavřený spolek. Francie vidí v Německu ne-
bezpečného souseda, Rusko v něm větří ne-
klidného soupeře. Snad se obě strany mýii
Ale k vůli uklidnění mysli, k vůli pokojnějš
práci, dali si oba zájemnici slovo, domluvili se.
uzavřeli spolek . ..
Ale přísný mravokárce nepřipouští ten
výklad. Ať k obraně, ať. k útoku, opatření má
význam válečný a válka je za všech okol
ností zlol
Vpadáte rychle do slova:
— Ale Francie bez spojence, slabá, ne-
chráněná byla by dříve či později jistě napadenn
výbojným sousedem. Nespojena s nikým je tím
Tolstý
Ruska
Francie
Německo
Rusko
Kronikaj Plat
23
article
spíše ohrožena zlem války, jemuž má býti za
bránéno.
ne
Ale mudřec je neúprosný.
le
— Zlu právě nemáme bránit! . .
Stojíte bezbranní proti karateli. Jeho způso
myšlení a cítění je z jiného světa. Nevystačite
proti němu vezdějšími důvody a závěry. Všedn
váš rozum tu vypovídá službu. Nebránit zlu
Nechat se porazit, zaškrtit, sežrat 1 Snad jedté
oběti třeba. Dobře! Ale, kde je jistota, že z lé
žravosti šeredné vzejde na konec — dobro?
Nevidíte nikde té jistoty svým zkaleným zrakem,
Kde je jistota, že zlo, kterému se nebrání, při-
nese nějaké dobro? Či to už není vyzvání, dáti
se přímo na stranu zla? Nebraňte zlu, ale —
páchojíe je! Ať si Německo příležitostně na-
padne Francii! Ale Francie ať se nebrání zlu.
které na ni kvačí! ..
Nechápete ten sled myšlének. Jste přília
zabráni do hamižného zmatku svých staroste
denních a předisudků.
— Nebrániti zlu! Ale zlo je výbojné. Zlo
je brubá sila, je hmota. A nechat vítěziti hmolu
hrubou sílu! Či to není už zabíjeti — ducha
.. . Vzdělanost . . . Kulturu ? .
Závrať se vás zmocňuje z toho kolotoče
základních pojmů, s nimiž jste rostli. Chtěj
náhle vypovídati všecku platnost.
Co je kultura, ne-li dělba práce, ne-li ro
manitost poměrů, nerovnost, přepych . .
A není kultura naposled vlastně . . . hřích
A . . . zlo ? . .
Německo
Francie
24
article
Lev Nikolajevič je nebezpečný hlasate
pravdy. Nebezpečný vám, protože nemůžete při
jati jeho pravdu. Lev Nikolajevič neuznává
společnosti mimo celé lidstvo. Je proti všemu
vlastenectví, dal se vyobcovat z čírkve.
Hodí se vám snad do krámu jeho theorie
protivlastenecká? Chcete se při tom dovolávat
jeho jména, krýti se jeho autoritou?
Jak je libo. Ale nebude vám mnoho platna
ta autorita. Mudřec vskutku zavrhuje vlastenectví.
Je ale důsledný ve své zásadě a neuznává také
— kulturu. Přijmete-li pravdu jednu, nezbývá
než přijati také druhou. Jesli nynější kultura
nepotřebná, skodlivá, zlá věc, pak věru ne-
maji ani individualism, ani národnost žádného
smyslu. Můžete směle zavrhnouti obé. Všecky
spory o ty věci jsou marny, bláhovy, hloupy.
Treba se z nich vyprostiti. Je-li pravda jedna,
je-li všecka v nás, nosíme-li ji každý v sobě
pak nemá lidstvo věru za čím dále se pachtiti.
Nikolajevič
25
article
Pak není třeba žádné další spolupráce, žádných
bojů, žádné discipliny, žádných tradie, žádné
společné snahy, žádněho třídění a dělení, není
třeba ani vývoje ani methody, ani postupu,
není třeba ohllžeti se do minulosti a hleděti do
budoucnosti. Všecko je v nás, hotovo, vyloženo.
Pravda, kterou nosíme v sobě, je táž, kterou
nosili v sobě předkové před tisici a tisíci lěty
a budou potomci nositi po tisíci létech. Lidstvo
nespěje k žádné výsosti a dokonalosti. Nemá
žádných nadějí. Všecka jeho snaha, jeho věda,
jeho umění, práce, je klam smyslů. Vzdělanost
je přelud. A k tomu zlý přelud. Zlý, protože
svádí od pravého způsobu žiti. Jedině zbývá
lidstvu, vrátiti se do sebe, poznati se. Jsme
všickni bratři. Není ničeho třeba, než klidni
tráviti vedle sebe život, žíti a hleděti si pravdy.
která je v nás . ..
Taková je pravda Lva Nikolajeviče. Nedo-
voli na sebe spekulovati. Přijmete-li ji za jeden
konec, nedopustí, abyste se na druhém vyhnul
její důsledkům. Zamlouvá se vám mistrovo
horlení proti patriotismu? Budiž. Ale pakse
dovolávejte také jeho hlediska proti vývoji, proti
individualismu, proti dělbě práce, proti kufluře ..
Zlá
Nikolajevič
26
article
Snad mudřec jasno poljanský je prorok
Snad vidí zrakem, jakým bude lidstvo viděti za
tisíc let. Velikým věšícům dáno bývá, aby viděli
přes věky daleko do předu. Aby cítili napřed.
jak bude cítiti lidstvo, až minou věky. Ale nám
ostatním není dáno té bystroty vidu.
Citíme se neschopnými, nedokonalými pře
kročiti ten prostor věkovitý. Nám nezbývá nez
vykonati cestu, která dělí naše pokolení od toho
vzdáleného stavu dokonalosti a říditi se cestou
svými méně dokonalými smysly. Naše láska nen
ještě schopna objímati všechen svět, proto se
snažíme uplatňovati ji, jak právě dovedeme
milovati, co jest nám nejbližšího.
Láska žádá oběti. A obělovati se všem, na
to drobounká příroda naše zatím nestačí. Naše
ruce jsou krátké. Sloužíme tém, kdož jsou nám
nejbliže a tak vyřizujeme svojí povinnost k lid-
stvu. Nechceme býti nízkými sobci a proto se
vénujeme někomu a něčemu, nemohouce se vě-
novati všem a všemu. Jsme děti a hříčky para-
doxů života, proto se obmezujeme v tom pro
storu nekonečnosti. Nepracujeme pro všecky
protože bychom tak nepracovali pro nikoho, ne
milujeme všecky, protože bychom tak nemiloval
nikoho, nepředstíráme žádnou velikou, nekoneč
nou, bezmeznou lásku ke všem, protože by to
neznamenalo než veliké sobectví a pohodlnou
lhostejnost k nejbližším .
Kam to s tou krátkosáhlostí svých smyslo
přivedeme, je věcí velikého Důmyslníka, který
ví, proč nás tak obmezené časem a prostorem
postavil do světa... Jemu s důvěrou všecku
další starost ponechávámel ..
Lev Nikolajevič je pro dokonalý mír
pokoj všeho světa. Proto je také proti všelikým
alliancím, ať rusko francouzským anebo jiným.
Zcela důsledně je i pro zrušení všohc vojska.
Nikolajevič
Ruska
27
article
Jemu, šťastlivci, je dopřáno naplňovati
mysl hlubokými zásadami a srovnávati je s hla-
sem vlastního svědomí. My ostatní si nemůžeme
dovoliti sport těch nejkrajnějších důslednosti
Nejsme v příjemné situaci knížete Nechljudova.
blahoslaveného vzkříšence, který si ve svěm
okolí, na svém statku, ve vlastní domácnost
může zaříditi illusi nového řádu světa, »oprave-
ného« podle vlastního názoru a svědomí. Nám
nezbývá než konati povinnost života na tom
místě, kam jsme byli postaveni. Máme také své
ideály, vídime je v dálce svítati nad obzorem,
ale musíme šlapati neschůdnou cestu, která dle
zdání k nim vede. Také si klademe otázky
velikých zásad, ale jsme nuceni dávati sobě
konkretné k ním odpovědi, jaké ukládá potřeba
živola.
— A což vy Čechové ! Tak malý národ
slabý! Jste-li také pro světový mír, či nejste
— Jakž bychom nebyli
— A přece byste se rozčilovali pro zř-
zení nějakého národního vojska? Jaká nedů-
slednost!
A právě v té nedůslednosti je naše dů-
slednost! Světový mír je ideál. Snad k němu
dojde na vrcholi kultury! Ale k vrcholije
tak daleká cesta ! Krušná cesta vývoje, postupu
od drobnější mety na cestě k metě! A potřeba
sebrání a napjetí sil stále naléhá! A potřeba
volby bližšlch cílů, aby vzdálenější se neztratil
s obzoru! Jsme si vědomi své křehkosti, proto
držíme s carem Mikulášem, který vzkázal vlá-
dám své poselství míru, ale pak šel do Francie
uzavříti allianci a podepsal rozkaz na pořízení
nových obrněných lodí. Horujeme pro ideály
lidstva, ale staráme se o dokonalé zařízen
vlastní domácnosti. Hlasujeme pro světový mir,
ale dřive si uvádíme do pořádku a hotovosti
svoje vlastní — branné slly.
Čecho
Mikuláš
Francie