2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 1. srpna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
U přilohami (.Nauěný Obzor“ v
středu a „Literární Hlidka
v pátek) pledplácí sei
Praze v aduniniskraei
na měsíe . . . . . .
6R -
na čtvzt leta . . . . .
s dvojí denáškou
na měsíe
za čtvt leta
ve filaikách
na něsie
Poštonr
a měaj
na čtvrt leta
s dvojí zísllkou
Praha
7
article
Vládní obhájce individualit
dějinně-politických.
Vládní obhájce individualit
dějinně-politických.
Ve sporu o tak zv. samosprávu italskou
v jižním Tyrolsku ochotně vládní »Fremden-
blatt« na obranu tyrolských Němců, vzpírají-
cích se roztržení vlasti své, ondyno prones
slovo, jehož posud jsme se nedočtli ve sloup
cích tohoto listu. Slovo velice významné pro
stanovisko, jež v otázce německositalské,
vzniklé na půdě tyrolské, zaujímají státníci
a politikové, obsluhovaní řečeným časopisem,
a zároveň nemálo zajímavé a důležité pro
národní spory na jiných místech v obvodu
monarchie habsburské. »Dějinněpoliti-
cké individualíty nejsou staro-
žitné harampátí (antiquarischer Kram)«,
vládní »Fremdenblatt« poučuje tyrolské Italy
a v dalším výkladu připomíná jim, že dějiny
takové politické individuality hluboko jsou
zakořeněny v duchu a v srdci národa, který
v ní bydlí.
Opakujeme, že slov tak pravdivých a váž-
ných jmenovaný vládní list vídeňský posu
nikdy nenapsal. Pochybujeme, že by se byl
povznesl k nim i nyní, kdyby nešlo postaviti
se na obranu nedílnosti země tyrolské proti
odstředivým snahám tamějšího obyvatelstva
italského v přímém sousedství nejnovější vel-
moci evropské. Italové v jižní části Tyrol ne-
pocifují v právech své národnosti ani od vlády
vídeňské, ani od domácí většiny německé na-
prosto žádných křivd a nátiskův, i v úřadech
státních i ve školství jazyk jejich těší se nej
úplnější svobodě, i v ústřední správě zemské
věnuje se mu šetrnost až úzkostlivá a za-
chovává se k němu nejkrajnější rovnopráv-
nost. A přece, jak i sám řečený vládní list
vídeňský s důrazem praví, jest mezi tyrol-
skými Italy strana, která pod rouškou zvláštní
obvodové samosprávy nemá na mysli nic
jiného, než roztrhnouti zemi tyrolskou, aby
odtržená její čásť jižní později se odtrhla io
Rakouska.
Němec
Italos
Tyrolsko
Rakousko
Fremden
8
article
Proti této straně v občanstvu jihotyrol
ském pronesena byla ve » Fremdenblattue
svrchu opakovaná slova, že »dějinně-politické
individuality nejsou starožitné harampáti-
a že dějiny její mají hluboké kořeny v duchu
a v srdci národa. Správně a krásně řečeno
Však nejen o Tyrolsku, nýbrž i o zem í ch
koruny české, hlavně pak o če-
ském království.
Vládní list, potíraje parcelační snahy
Italův v Tyrolsku, zároveň stanul v obraně
celistvosti a nedílnosti království českého
proti prušáckým parcelářům zdejším. Vše-
obecný výrok jeho, že dějinně-politické indi-
viduality nejsou starožitně harampátí, má
však platnost a praktiekou cenu pro sou-
státí rakouské ještě mnohem větší než pr
Tyrolsko, a »Fremdenbl.« byl by této mon-
archii prokázal službu neocenitelnou, kdyby
pravdu o historicko-politických individuali-
tách státníkům, ministrům a politikům vídeň-
ským byl pověděl vzhledem ke královstv
českému aspoň o padesát let dříve. Před
sto a před dvěma sty lety měli toho bohužel
už také potřebí.
Ale aspoň před půl stoletím kdyby jim
to byl řekl a kdyby jim byl poradil, aby
dle té pravdy v národě českém a v jeho
vlastech také jednali! Neboť — abychom
nepřipomínali minulosti vzdálenější — od
padesáti let Vídeň těžce hřeší na historicko-
politické individualitě české koruny a krá
lovství českého. V letech 1849—1860 chtěla
ji zničiti vládou absolutní, od té doby potla
čuje, zlehčuje a poškozuje ji způsobem ústav-
ním, a proti nejnovějším zemězrádným pod-
kopům prušáckých trhanův nečiní zhola ni-
čeho, jakoby nerozuměla, že za troskam
Italův
Tyrolsko
Vídeň
9
article
historicko- politické individuality královstv
českého neodvratně by následovaly i trosky
této monarchie.
Historicko-politickou individualitu koruny
české a především království českého posud
národ český i proti Vídni i proti politice
prušácké — vše jedno, ať všeněmecké, nebo
německo-lidové a německo-pokrokové — do
té chvíle musí hájiti a hájí sám a sám
Vždyť nepřátelé její v táboře německém.
i ti, kdož rádi by ji zničili rázem jedním,
i ti, kdož hlásají, že práce pro Prusko snáze
se podaří po kousku, nepřestávají tvrditi, že
nynější správcové této říše nejsou proti nim,
jmenovitě že do svého programu přijali
hlavní části diktátu jejich svatodušního.A
se strany vládní posud neozval se ani proti
tomuto chlubnému tvrzení úhlavních nepřátel
historicko -politické individuality království
českého, ani proti velezrádnému programu
jejich, namířenému nejen proti této vlasti
naší, ale zároveň proti celé říši rakouské
ani nejslabší hlas.
Vídeň
Prusko
10
article
Jak za takových zjevných a nepopíratel
ných poměrů i skutků na přiklad by pro-
spělo panu dru. Körbrovi, kdyby také s
přečetl výrok o historickopolitických indivi-
dualitách ve »Fremdenblattu«. Vždyť tyto
individuality, tyto nedílné útvary dě-
jinně-politické jsou zakladateli a po-
savadní základy této monarchie, a v čele
jejich nalezá se vedle koruny uherké koruna
česká, království české. To není starožitné
harampátí, jak nejen Všeněmci, němečtí
lidovci, pokrokáři unisono křičí, ale jak dle
samého »Fremdenbli« i ve Vídni se mluví;
to jest útvar státní, pln veliké, slavné minu-
losti a zároveň pln svěží síly životní; státní
útvar, jehožto kořeny sahají hluboko do
dějin světových a chráněny jsou v skálo-
pevném vědomí národa českého;« státní
útvar, na jehož nerozborném trvání závisí
i život i moc říše habsburské.
Národ český, zakladatel a tvůrce této
věkoslavné státní individuality české; mořený.
decimovaný, masakrovaný a katanovaný
však konečně přece vítězný obhájce histo-
ricko-politické nedílnosti království českého.
s nezdolnou věrností ke své vlasti a ke své-
mu právu zemskému i jazykovému stojí tu
dnes s jasným přesvědčením o své síle
mravní i hmotné. S čistým svědomím, nepo-
rušen v ideálním vzletu ducha svého, nebojí
se ani příštích zápasův, které by mu byly
vnuceny, aby zachoval nedílnost své vlasti
a domohl se v ní úplné rovnoprávnostia
rovnocennosti pro svůj jazyk ve všech obo-
rech správy státní. Snad konečně i Rakousko
pozná, že národ český nepodniká a nevede
krutý boj proti nepřátelům historicko-poli-
tické individuality tohoto království, doma
cím i vnějším, nejen pro sebe, ale i pro ně
a pro jeho rod panovničí.
Vídeň
Rakousko
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 31. července. (Ú mr tím De-
sidera S zilágye) utrpěla uherská libe-
rální strana těžko nahraditelnou ztrátu, tím těžší.
že náhlá smrt jeho nadešla právě před novými
volbami, od nichž Koloman Szell očekává
obrození liberální strany v duchu Deákově, při
čemž se ovšem nadál účinné pomoci Desider
Szilágye, jenž se starými přáteli svými z bý-
valé strany národní stál nyní v jeho nejužším
táboře. Szilágyi nenáležel sice k těm státníkům.
kteří maji pregram jednou přijatý za nedotknu-
telný a způsobil nejednou dosti nemilé překva-
pení svým politickým přátelům, opouštěje jejieh
řady, stavé se na čas mimo velké — politické
strany, ba přecházeje i do tábora ne snad ne-
přátelského, ale přece v některých programových
otázkách se různícího. Přesi to však zůstal vždy
Szell
Deákův
Szilágy
Praha
12
article
věrným zásadám liberálním a neváhal opustit
vládní stranu, jakmile viděl za poslední doby
vlády Banffovy, že tato se zanáší plány, kter
se neshodují se zásadami pravého liberalismu.
Szilagyova resignace na předsednictví v uherské
sněmovně v prosinci roku 1898, když proti
Banffovi zuřila nejprudší obstrukční bouře, byla
pro barona Banffa nejiěžší rána, po níž se už
nevzpamatoval. Opustiv přátelský kruh starého
Tiszy, v němž se pohyboval deset let, ač byl
Tiszovi vždy nemilým hostem, přilnul opět
k svým starým přátelům, skupeným kolem hr.
Apponye a s nimi podporoval všemožně novou
vládu Szellovu, o jejíž zřízení měl nemalé zá-
sluhy. Proto chápeme rozechvění, jež se zmoe-
nilo nynějších vládních kruhů uherských, když
přišla nenadálá zpráva o smrti »Szilagyově
Zprávy o dojmu tom podávají níže připojené te-
legramy.
Banffův
Szilagyův
Banff
Tisza
13
article
Desider Szilagyi narodil se roku 1840
ve Velkém Varadíně, konal právnická studi
nejprve v Némecku, potom v Pešti, kde se vě-
noval advokatuře a byl zároveň také činným
v žurnalistice. Když se Maďaři roku 1867 do-
mohli autonomie, vstoupil Szilagyi jako stoupene
Deákův do státní služby v ministerstvu spra
vedlnosti, kde v brzku dosáhl hodnosti mini
sterského rady a pracoval zvláště na osnováeh
nových justičných zákonů. Roku 1871 byl po
prvě volen do sněmovny, od roku 1874 by
professorem státního práva na peštské universitě
Ve sněmovně, kde záhy vynikl jako výmluvný
řečník, potirající své odpůrce nevývratnými dů
vody logickými, byl z počátku členem vládn
strany. Když se však roku 1877 od této od-
dělila tak zvaná národní strana, vedená hrab
Albertem Apponyem, přešel i Szilágyi do nove
strany a byl spolu s Apponyem jedním z jejích
vůdců.
V národní straně byl ještě roku 1885, kdy
jejím jměnem vystoupil v delegaci dne 14. listo
padu proti balkánské politice hr. Kalnoka a háji
spojení Východní Rumelie s Bulharskem prot
přání Ruska, dovozuje, že »vůle národa bulhar
ského jest mocnější, než smlouvy velmoci«
Szilagyi vyslovil se tehda proti úmyslu, aby se
Rakousko rozšiřovalo na Balkáně, a přál si, aby
Balkán byl ponechán balkánským národům. Ne-
čínil to ovšem z nějaké tajné lásky k balkán-
ským Slovanům, nýbrž proto, aby Slované, tís-
nění aggressivnosti Rakouska, nespolčili se na
Balkáně »pod vlajkou panslavismu«, proti němuž
viděl nejlepší prostředek v zabezpečené samo-
bytnosti národní ve vlastních slovanských státech
Tím by dle mínění Szilagyova odpadly obavy
že balkánské státy budou uvedeny v odvislost
od Ruska a stanou se jeho nástrojem.
Szilagyi
Maďar
Deákův
Appony
Slovan
Velký Varadín
Pešť
Bulharsko
Rusko
Rakousko
Balkán
14
article
Již rok na to (1886) rozešel se všakse
stranou Apponyovou a stál pak několik let mimo
politické strany, blíže se znenáhla ke straně
Tiszově, k níž se připojil delinitivně v dubnu
r. 1889, kdy po dlouhém vyjednávání vstoupil
spolu s hr. Jul. Szaparem a Alex. Weckerlem
do obnoveného kabinetu Tiszova jako mini s t
spravedlnosti. Ziskati Szilagye pro obno-
vený kabinet nebylo snadno. Diktoval si pod
mínky, na něž Tisza konečně musil přistoupiti
Přede vším žádal za zvýšení úvěru pro své mini
sterstvo o million zlatých, aby mohl prověst
nutné změny ve správě uherské justice, a pal
si vymínil, že uvede na jednací pořad sněmovn
otázku zavedení civilního manžel
ství pro Uhry. V obnoveném kabinetě po-
kládán tehda Szilagyi za silu nejvíce vynikající,
»již si přátelé vysoko cenili, odpůrci však
se báli«.
Již r. 1890 vystoupil ve sněmovně se svým
programem, týkajícím se svobody vyznání a ob-
čanského sňatku a svou činností připravil půdu
uzákonění těchto zásad, jež hájil a z největš
části provedl i v kabinetech Szapárově a Wecker
lově, jež se vystřídaly po demissi Tíszově
R. 1892, když se tvořil kabinet Weckerlův.
Jula
Alex
Wecker
Tíszův
Weckerlův
Uhry
Tisza
15
article
činila strana Tiszova vše možné, aby zmařila
převzeti Szilágye do nového ministerstva. Ale
Szilágyi byl si svého postavení ještě tak jist
že neuznával ani za potřebno vystupovati prot
svým zjevným a ještě četnějším tajným ne-
přátelům v samé liberální straně. Teprve pád
Weckerlův (14. ledna 1895) přiměl i Szilágye,
aby se vzdal portefenillu, který spravoval 6 let.
Zůstal však i nadále političky činným, zaměniv
ministerské křeslo s křeslem předsedy sněmov-
ního, za nějž byl zvolen již dne 18. ledna 1895
za všeobecného souhlasu celé sněmovny, až n
stranu klerikální. Za doby jeho předsédnictv
v době vlády Banífovy staly se skutkem cír-
kevně-politické zákony, o něž měl sám velikou
záslulu. Násilnosti, páchané ministerským před-
sedou Banffem při volbách, měly však za ná-
sledek ostrou sněmovní opposici, která na podzim
r. 1898 přešlan v obstrukci. Spojená opposie
nepřipouštěla Banffa ve sněmovně ani k slovu.
Tu se zasvěcené kruhy dověděly, že Banffy má
úmysl provésti státní převrat a nastala secesse
vynikajících členů z vládní strany. Szilágyi při-
pojií se k nespokojeným a dne 7. prosince 189g
resignoval na hodnost předsednickou, načež dne
10. prosince vystoupil z vládní strany.
Tiszův
Szilágyi
Banífův
Banff
16
article
Banffy snažil se udržeti Szilágye na před-
sednickém křesle, věda, že jeho odchodem bude
i jeho vlastní postavení podkopáno. Vyhledal
ledy Szilágye a tázal se ho, nedala-li by se věc
nějak urovnati. Szilágyi odvětil: »Ty musiš od
stoupiti!« — »To jest jen polovina mé otázky«
pokračoval Banffy; »kdo mne vystřídá na křesle
ministr-presidentském? Myslíš, že koruna přijme
tebe?« — »Ne, ale S zell to přijme«, od-
větil Szilágvi.
Ta rozmluva se konala asi 6. prosine
1898. Den na to Banffy doporučil sněmovně,
aby Szilágyovu demissi přijala, ale sněmovna to
odmitla, dávajíc předsedovi několik dnů na
rozmyšlenou. Szilágyi však zůstal na svém
rozhodnutí. Dne 26. února 1899 padl Banfly
Szell jmenován hlavou nového kabinetu. Szilágyi.
spřáteliv se opět s národní stranou Apponyovou.
vrátil se spolu s ní do vládní liberální strany
kde náležel ke kroužku nejdůvěrnějších přáte
Szellových až do své smrtí.
Z Pešti, 31. července. (Zvl. tel. »N. L.«
Szilágyova nenadálá smrt vzbudila nejhlubší
dojem v celém městě. Všude potkáváte sku-
piny, čtoucí zvláštní vydání časopisů a roz-
mlouvající o těžké ztrátě, již utrpěla vládní
strana. Před obydlím Szilágyovým kupí se zá-
stupy lidu a policie má plno práce, aby jim za-
bránila vehod do domu.
Předseda ministerstva Koloman Szell by
ihned telefonicky zpraven o úmrtí. Szilágyově.
Szilágy
Banfly
Szellový
Szilágyův
Szell
Banff
Pešť
17
article
Zpráva ta jej rozechvěla. Oznámil, že ihned
odcestuje z Rátotu do Pešti. Smuteční prapory
vlají s budov národního kasina, zemského ka
sina, se sněmovny, s ministerstva spravedlnosti,
s budovy nejvyššího soudu, s university.
Szilágyi přibyl do Pešti včera ve 2 hodiny
odpoledne z Karlových Varů, přijel ve fiakru do
svého bytu, kde nařídil sluhovi, aby uložil jeho
věci, poněvadž hodlá hned zejtra odcestovati do
Vysokých Tater. Při tom dodal, že se cíti una-
veným, že si lehne a poručil, by ho nerušil
zejtra před 8. hodinou, jestliže sám nezazvoní.
Když však Szilágyi ani v 8 hodin nevstával a
na zaklepání se neozýval, zavolal sluha poli-
cejního strážníka, jenž dal zámečníkem otevříti
zamčené dvéře a tu našli Szilágye již mrtvého,
ležícího vedle postele.
Zavolaná na rychlo záchranná stanice mohla
jen konstatovati náhlé úmrtí, způso-
bené mrtvicí bezpochyby již okolo půl-
noci. V obydli zesnulého objevili se v brzku
přátelé Szilágyovi, bývalý ministerský předsed
Weckerle, ministr obchodu Hegedůs, kveston
sněmovny poslanecké Csarossy atd. Hegedůs za-
slzel nad mrtvolou a učinil jménem vlády nej-
nutnější opatření. Mrtvola bude zatím vystavena
V srobnén prodejlr
ranri čísle o sebě . . . za 8h
vdpole šni
. . . . a 2h
a nlislkách na venkove
ranní čtslo. . . . .
Inserůt
platí se hotevé napře
Plečplscení a inserty přijímá »dminl-
stracs v Marisnské ulici č. a
Tam narhízaií se též redakr
tlskárna a ezpečice „ Národnich Laista“.
Rukopisy se novrsceji.
Národnich Laista
Rátot
Pešť
Karlová Vary
Vysoký Tatry
Szilágy
Marisnský ulice
unovený
18
article
sdpolední . . . . . . . . 3h
19
article
v obydli zesnulého. Čeká se však, že Szell,
až přibude do Pešti, nařicí, aby mrtvola byla
přenesena do některé veřejné budovy.
Z Pešti, 31. července. (C.-B.) Policejní
komise zjistila, že Szilagyi zemřel mrtvicí.
Včera po osmé hodině večer zaklepal sluha
na dvéře Szilagyovy ložnice, táže se, přeje-lisi
pán večeře. Neobdržel však odpovědi a sám
také šel spat. Dnes o půl sedmé sluha zaklepal
znova na dvéře, a poněvadž se Szilagyi neozval
ani na silné klepání ani na zvonění, odjel rychle
k důvěrnému přiteli pánovu dru. Neuhofrovi,
jenž přibyl ihned do bytu Szilagyova a dal dvěře
otevřiti zámečníkem. Když vstoupili do ložnice,
našli Szilagye v nočním obleku na podlaze mezi
umyvadlem a postelí. Mrtvola byla již zsinalá,
avšak lékaři ze záchranné stanice nemohli určiti,
kdy nastala smrt. Szilagyi chtěl se nejspiše
mýti, aby se za velkého vedra trochu schladil,
náhle přišly na něho mdloby, upadl a za
chvilku asi skonal. Pádem poranil se trochu
na spánku. Dr. Neuhofer podal o úmrti zprávu
městskémů hejtmanství. Zatím přibyli do bytu
ministři Hegedůs a Plosz, kvestor sněmovny
Czavossy. Hegedůs nařídil, aby se byt Szilagyův
uzavřel a na dvěře dala pečet. Brzy na to přišli
předseda správního soudního dvora bar. Weckerle
a dva příbuzní Szilagyovi. Sestře Szilagyově po-
dána o úmrti bratrově zpráva telegraficky. Také
vládě, presidiu poslanecké sněmovny a oněm
korporacím, jichž byl Szilagyi členem, zaslány
úmrtní zprávy. Na četných veřejných budovách
vlají smuteční prapory.
Szell
Szilagyův
Szilagyi
Neuhofr
doktor
Neuhofer
Hegedůs
Pešť
poslanecký sněmovna
20
article
Ministr Hegedůs požádal předsedu mini-
sterstva Kolomana Szella, meškajícího v Rátotu,
za zmocnění, aby ve srozumění s předsednictvím
sněmovny mohl učiniti opatření stran S zi-
lagyova pohřbu na útraty státu.
V 11 hodin dopoledne byl sepsán úřadní
protokol o smrti Szilagyově a spolu vyslechnut
sluha Szilagyův, jenž opakoval sdělené již udání.
Bylo konstatováno, že smrt nastala včera záhy
na večer následkem mrtvice.
Hegedůs
Szell
Szilagyův
21
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 31. července.
Reforma ruského školství, započstá
změnami ve školství středním, zajímá nyní
všechny vzdělané kruhy ruské. Různé hlasy
shodují se v tom, že ruská škola má býti
pravoslavná a národní, aby nejen
učila, nýbrž i vzdělávala ruskou mládež v duchu
národním a připravovala jí k úkolu dobrých
občanů veliké ruské vlasti. Právě v čas vydal
A. A. Radonežský brožuru o »Základech
ruské školy a nynějších gymnasijch«, v níž dává
odpovědi na různé, nyní časové otázky. Odpo-
vědi ty jsou citáty z děl vynikajících ruských
spisovatelů. Už Kateřina II. projevila mínění, že
ruská škola se má snažiti, aby žáci dobre
mluvili rusky a aby se ve stáří od 11 do 15
let obeznamovali každodenně několik hodins
Ruskem ve všech jeho částech.
Známý ruský paedagog Ušinský psal,
že »vně národnosti není rozumné školy. Klas-
sická literatura, scholastika a vyučování, opíra-
jící se o abstraktní neb cizozemské principy
mohou vychovati jen -kosmopolity. Škola, zři-
zená vně historie, kterou prožil národ, vně ná-
boženství a státního zřízení, může dáti jen ve-
lice smutné výsledky. Methoda spekulativní, ne-
mající pod sehou pevné půdy, jest pro Rusy
při jich neobyčejně vnímavé slovanské povaze
— jed . . . Láska k otčině podává škole bez-
pečný klíč k srdei žákovu a vždy se setká
ohlasem v citech dítěte. Tvůrce hlubo ko
a silně vštípil v srdce člověka zá-
sadu národnosti a lásku k otčině,
a nic na světě nemůže shasiti té
jiskry lásky k otčině. Tuto jiskru
má škola přede vším rozvíjeti.
Škola bez národnosti jest tělo
bez duše le
Radonežský
Kateřina II
Klas
Rus
žákův
Praha
Rusko
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 31. července. Vyjedu-
si někam do krajiny, kterou neznám, do po
měrů, jež jsou mi cizi, interessuji mne přede
vším lidé a různá zařízení jejich. Nechci tím
říci snad, že nemám smyslu pro půvaby kraji-
nářské, pro památky dějinné a krásy umělecké,
však doznávám, že vic zajímavosti má pro mne
člevěk ve svých vzájemných stycích . . .
Hledal jsem v krají svém nějakého člověka
zvláštního i řeklo se mi, že tři hodiny odsud.
žije muž v tiché odloučenosti, že za obci obývá
malý, úpravný domek se zabrádkou, že každého
čtvrileta z Prahy dojdou na jeho adresu dvě
slovky, jinak že nedělá nic jiného, než že v lete
bloudí lesem, v zimě sedí ve svém domečku
hrabe se v knihách.
Do archu sčitacího zanesl, že je » inspektor«
že mu 73 let. Kdysi prý se odvážil k němu n
návštěvu pan farář. Pobyl u něho dosti dlouho
ale návštévu neopakoval.
Kdosi zvěděv o tom, prohodil, aniž by snad
při tom byl co myslil, že slařec je »svobodný
zednář«.
Od té doby zůstal mu tento název i by
bych se na něho jinak ani nebyl vyplal. »Zed-
nářem« nazývali ho i ti, kteří domnivali se,že
franemagon je lepší druh zedníka, tak asi jako
Vyhledal jsem domek se zahrádkou a ne-
nalezl v něm pranic neobyčejného, nanejvýš
vzornou čistotu, v jiných staveních neobvyklou
Výzdobu zahrádky barvilo několik kvetou
cích kytiček: cynií, skabios, karafiatů, cynerarií
různých druhů fial a několik růží; kdežto kou
druhý osázen byl kapustou, zelim a okurkami.
Nápadným byl mi toliko malý háj slunečnic
v jednom koutě zahrady.
polir.
Zeda
Praha
23
article
»Snad přece zednář?« — pomyslil jsem
si, pátraje po tom, jsou-li slunečnice obráceny
k východu. Nikoli. Byly obráceny k severo
západu.
Uvítán byl jsem mužem, mohutné, přím
postavy, s dlouhou, bílou bradou, krátkým, bí-
lým, poněkud kučeravým vlasem a — jak záhy
jsem seznal — prototypem resignovaného klidu
Svěřil jsem mu bez okolků, z jaké příčiny
jsem jej navštívil.
»Byl jsem vám označen jako podivín, a vy
přicházile, abyste fotografii mou vřadil do sve
figurkové galerie. Ujisťuji vás, že mne to ani
dost málo trápit nebude. Nemám to také za
zlé lidu zdejšímu, že s ním styků nepěstuji
Kdyby mne byl osud do této krajiny byl zanesl
jen o deset let dříve, byl bych s ním vstoupil
dojista ve spojení. Jakkoli má celý seznam ne-
pěkných vlastností, není přece nejhorší. Je při-
stupný, ba je měkký, čímž vysvětliti se dá,že
tak rychle vzplanul pro husitstvo, aby zase tak
rychle dal se obrátiti opět k Římu. Však na
apoštolování jsem již přiliš stáro a prorokem
se proto státi nechci, poněvadž jsem člověkem
poctivým.«
Rozhlédl jsem se vůkol po světnici, zaří-
zené sice jednoduše, ale s jistým komfortem.
Řím
24
article
Nápadným byl mi pouze pultik s rozevřenou
Doréovou illustrovanou biblí.
Snad přece svobodný zednař — napadlo
mi poznovu, i přitočil jsem se nenápadně, abych
přesvědčil se, nemá-li rozevřené evangelium
sv. Jana. Nikoli. Byl to starý zákon.
»Zednař« to zpozoroval a s úsměvem
pravil: »Nedomnivejte se, že snad bible mým
hlavním studiem, z té že všechno čerpám. Ne-
popírám, že je v ní mnoho, přemnoho, leč oká-
zalé umístění její na pultiku má význam mno-
hem prostší. Hledal jsem ve třetí knize Mojžišově
místo, kde židům výslovně se ukládá milovati
bližního svého jako sebe sama. A tento nejvzne-
šenější zákom křesťanstva skutečně jsem tam na-
lezl. Leč to jen mimochodem. Vyhledal jstc
venek, abyste okřál, není-liž pravda?«
»Přiznávám se, že se na několik těch nedě
venkovského pobytu celý ostatní rok těším. Mi
luji venkov nade všechno.«
»I s těmi mouchami, jež zde člověka hroz
uštípati a když to ne, aspoň mu v sebevražed
ném úmyslu do piva, do polévky a do kávyp
dvou i po třech padají?«
»I s těmi mouchami!« zněla moje o
pověd.
svatý . Jan
Mojžišův
25
article
»A zdali pak jste se položil již v lesed
hnízda mravencův a vyrušen ze sladkého du
mání, trhal se sebe v divém chvatu šaty, abyste
se zbavil rozlezlých po vás nejinteressantnějších
tvorů, jakých vedle včely máme ve zvířeně ?«
»I kdybych tak učinil, je mně skvostnou
náhradou čerstvý vonný vzduch a voda.«
»A při tom máte snad okno na hnojiště
anebo vám „proudí“ přede dveřmi močůvka?
A což to koupání! Člověk nemá na tom dost.
že na rozdíl od ostatních tvorů chodí se vzpří
menou hlavou k nebi, chce také plovati a n
pouze ve vodě, nýbrž i ve vzduchu. Jsem fana
tický přítel čistoty a myji se častěji než nej
svědomitější vyznavač islamu. Ale neplovu
Proč? Poněvadž jsem se neučil tomu, čemu
vzpírá se příroda. Kdyby byla chtěla, aby člo
věk ploval, byla by ho opatřila plovacím
blanami. Ostatně vzduch, vzduch ! Vy velk -
měšťáci máte ho ovšem zapotřebí. Není mali-
čkostí žíti deset nebo jedenáct měsíců v té velké
udírně, kterou nazýváte Prahou a na kterou
jste tak hrdi. Není to jinak, než jako bystes
v roce jednou převlékli do čisté košile. Čtrnáe
dní to trvá, než si zde plíce jakž takž vyčistite
čtrnáct dnů dýcháte volněji a potom zase na-
zpět do Prahy, abyste celý rok sytili útroby
sazemi z padesáti tisíců komínů, obrovským
hromadami práchu a výpary půl millionu štva-
ných lidí. Děkuji pěkně. A to má venkovz
chvílenku spřavit ?«
Praha
26
article
»Napravte to!« odpověděl jsem, pokrčiv
rameny.
»A což je to příkazem božím, že lidé mus
bydliti ve velkých městech a v domech jako věž
vysokých? Dokud nebylo komunikačních pro-
středkův a kdy platila ještě Malthusova theorie.
jež permanentně hrozila lidstvu hladem, měl
stavba do výše ještě nějaký smysl. Ale dnes
Kdy celý svět fňuká, že jest obilí přebytek
proto že je laciné a kdy za směšný poplatek
s úžasnou rychlostí po parních a elektrických
dráhách, po velocipedech a automobilech lze
uraziti vzdálenosti veliké, věru není zapotřebí
lepiti dům na dům či vlastně věž na věž.«
»Máte pravda. Mě by se též líbila Prah
z malých rodinných domků se zahrádkami než
ta naše. Teď ale pozdě již. Co vybudovaly
věky, nelze přece rázem sbořit. Tak surově ne-
smí se nikdo dotknouti našeho majetku, jenž
má obrovskou cenu dějinnou i hmotnou.«
»Nikdo toho nežádá. Podobné opravy spo-
lečenské nedají se provésti revolucí, nýbrž to
liko povlovnou přeměnou. Však se ale k re
formě té nese jednak palčivá touha velkomě
šťáků po venkovském pobytu a potom tak zvané
villové čivrti při hlavních městech. To je po-
čátek.O problematickém užitku velikých měst
mínění beztoho již se rozcházejí. Bismarkova ne-
návist oproti Berlínu a ostatním těm obrům
z pálené hliny byla oprávněna.
Národní marnivost by se ovšem tomu vzpí
rala zříci se velikých lesklých středisk, která
representují právě tak lidovou slávu jako jeho
mravný i hmotný úpadek, však stačilo by to.
co je ponechat a jen to, co bude, sevřít že-
leznou svorou zákona, kterým by se uslanovilo.
že dovoleno stavěti jen domy nanejvýš jedno-
patrové a že při každém nulno zříditi zahradu
aspoň třikrát tak velikou jako zástavený prostor.
Malthusův
Bismarkův
Berlín
27
article
To byla by nejdůkladnější zbraň proti tu-
berkulose a nemocem, jež vznikají z hromad-
ného soužití aneb které tímto hromadným sou-
žilím šíří se, to by též bylo účinným medika
mentem proti zlé horečce, jež lomeuje společ-
ností a která nazývána stavebním švindlema
lichvou pozemkovou. Jako nemocnice nestavíma
již do velikých budov kasárních, nýbrž stavíme
je v soustavu pavillonovou, tak budujme i příšt
města.
Co příčinou nynější nezměrné drahoty bytů
Ona neblahá snaha sevříti co možná mnoho
lidí na prostoru co možná nejmenším. To pří-
činou báječného stoupání cen pozemkovýcha
staveb do výše.
Vykořistiti co možná stavební plochya
učiniti ji do krajnosti výnosnou. To ideálem
dnešního stavebního ruchu. Kdyby šiřilo s
město do dálky a ne do výšky, jako dosud —
kleslo by vydání za byty aspoň o polovičku. Jak
by tím obecný blahobyt se zvedl, lze si snadno
vypočísti.
Představte si obrovskou zahradu a v té
nekonečný počet vill a domečků různých tvarů.
Jen tu i tam by nad ně vynikala velká, archi-
tektonicky krásná budova veřejná. Zahrada b
ovšem jako estradami bilým pískem posypanýmí
protkána byla na všechny strany nejrůznějším
prostředky dopravními. Tak by vypadalo velké
město.
Volnosti má zapotřebí lidstvo především
k té nezbytně třeba — vzduchu, čistého, zdra-
vého vzduchu!
Tak skončil starý druh. Nežli jsme se ale
rozešli, dodal ještě:
»Zahřál jsem se drobet a vás notně potý-
ral svým dotěrným kázáním, není-liž pravda
Odpustte mi. Zaplatil jsem nadšení pro tuto
svou ideu draze.
Jsem bývalý architekt P. Lidé mne zde
nazývají svobodným zednářem. Zednářem jsem, ale
— nešťastným.