ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 97627ff0-661a-11dc-bb80-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 33, person 50, org 3, work 1
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 1. srpna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 210.
4 article
Na ranní a odpol. Histy U přilohami (.Nauěný Obzor“ v středu a „Literární Hlidka v pátek) pledplácí sei Praze v aduniniskraei na měsíe . . . . . . 6R - na čtvzt leta . . . . . s dvojí denáškou na měsíe za čtvt leta ve filaikách na něsie Poštonr a měaj na čtvrt leta s dvojí zísllkou
Praha
5 article
ke aK oi ei
6 article
pf vrrta
7 article Vládní obhájce individualit dějinně-politických.
Vládní obhájce individualit dějinně-politických. Ve sporu o tak zv. samosprávu italskou v jižním Tyrolsku ochotně vládní »Fremden- blatt« na obranu tyrolských Němců, vzpírají- cích se roztržení vlasti své, ondyno prones slovo, jehož posud jsme se nedočtli ve sloup cích tohoto listu. Slovo velice významné pro stanovisko, jež v otázce německositalské, vzniklé na půdě tyrolské, zaujímají státníci a politikové, obsluhovaní řečeným časopisem, a zároveň nemálo zajímavé a důležité pro národní spory na jiných místech v obvodu monarchie habsburské. »Dějinněpoliti- cké individualíty nejsou staro- žitné harampátí (antiquarischer Kram)«, vládní »Fremdenblatt« poučuje tyrolské Italy a v dalším výkladu připomíná jim, že dějiny takové politické individuality hluboko jsou zakořeněny v duchu a v srdci národa, který v ní bydlí. Opakujeme, že slov tak pravdivých a váž- ných jmenovaný vládní list vídeňský posu nikdy nenapsal. Pochybujeme, že by se byl povznesl k nim i nyní, kdyby nešlo postaviti se na obranu nedílnosti země tyrolské proti odstředivým snahám tamějšího obyvatelstva italského v přímém sousedství nejnovější vel- moci evropské. Italové v jižní části Tyrol ne- pocifují v právech své národnosti ani od vlády vídeňské, ani od domácí většiny německé na- prosto žádných křivd a nátiskův, i v úřadech státních i ve školství jazyk jejich těší se nej úplnější svobodě, i v ústřední správě zemské věnuje se mu šetrnost až úzkostlivá a za- chovává se k němu nejkrajnější rovnopráv- nost. A přece, jak i sám řečený vládní list vídeňský s důrazem praví, jest mezi tyrol- skými Italy strana, která pod rouškou zvláštní obvodové samosprávy nemá na mysli nic jiného, než roztrhnouti zemi tyrolskou, aby odtržená její čásť jižní později se odtrhla io Rakouska.
Němec Italos Tyrolsko Rakousko Fremden
8 article
Proti této straně v občanstvu jihotyrol ském pronesena byla ve » Fremdenblattue svrchu opakovaná slova, že »dějinně-politické individuality nejsou starožitné harampáti- a že dějiny její mají hluboké kořeny v duchu a v srdci národa. Správně a krásně řečeno Však nejen o Tyrolsku, nýbrž i o zem í ch koruny české, hlavně pak o če- ském království. Vládní list, potíraje parcelační snahy Italův v Tyrolsku, zároveň stanul v obraně celistvosti a nedílnosti království českého proti prušáckým parcelářům zdejším. Vše- obecný výrok jeho, že dějinně-politické indi- viduality nejsou starožitně harampátí, má však platnost a praktiekou cenu pro sou- státí rakouské ještě mnohem větší než pr Tyrolsko, a »Fremdenbl.« byl by této mon- archii prokázal službu neocenitelnou, kdyby pravdu o historicko-politických individuali- tách státníkům, ministrům a politikům vídeň- ským byl pověděl vzhledem ke královstv českému aspoň o padesát let dříve. Před sto a před dvěma sty lety měli toho bohužel už také potřebí. Ale aspoň před půl stoletím kdyby jim to byl řekl a kdyby jim byl poradil, aby dle té pravdy v národě českém a v jeho vlastech také jednali! Neboť — abychom nepřipomínali minulosti vzdálenější — od padesáti let Vídeň těžce hřeší na historicko- politické individualitě české koruny a krá lovství českého. V letech 1849—1860 chtěla ji zničiti vládou absolutní, od té doby potla čuje, zlehčuje a poškozuje ji způsobem ústav- ním, a proti nejnovějším zemězrádným pod- kopům prušáckých trhanův nečiní zhola ni- čeho, jakoby nerozuměla, že za troskam
Italův Tyrolsko Vídeň
9 article
historicko- politické individuality královstv českého neodvratně by následovaly i trosky této monarchie. Historicko-politickou individualitu koruny české a především království českého posud národ český i proti Vídni i proti politice prušácké — vše jedno, ať všeněmecké, nebo německo-lidové a německo-pokrokové — do té chvíle musí hájiti a hájí sám a sám Vždyť nepřátelé její v táboře německém. i ti, kdož rádi by ji zničili rázem jedním, i ti, kdož hlásají, že práce pro Prusko snáze se podaří po kousku, nepřestávají tvrditi, že nynější správcové této říše nejsou proti nim, jmenovitě že do svého programu přijali hlavní části diktátu jejich svatodušního.A se strany vládní posud neozval se ani proti tomuto chlubnému tvrzení úhlavních nepřátel historicko -politické individuality království českého, ani proti velezrádnému programu jejich, namířenému nejen proti této vlasti naší, ale zároveň proti celé říši rakouské ani nejslabší hlas.
Vídeň Prusko
10 article
Jak za takových zjevných a nepopíratel ných poměrů i skutků na přiklad by pro- spělo panu dru. Körbrovi, kdyby také s přečetl výrok o historickopolitických indivi- dualitách ve »Fremdenblattu«. Vždyť tyto individuality, tyto nedílné útvary dě- jinně-politické jsou zakladateli a po- savadní základy této monarchie, a v čele jejich nalezá se vedle koruny uherké koruna česká, království české. To není starožitné harampátí, jak nejen Všeněmci, němečtí lidovci, pokrokáři unisono křičí, ale jak dle samého »Fremdenbli« i ve Vídni se mluví; to jest útvar státní, pln veliké, slavné minu- losti a zároveň pln svěží síly životní; státní útvar, jehožto kořeny sahají hluboko do dějin světových a chráněny jsou v skálo- pevném vědomí národa českého;« státní útvar, na jehož nerozborném trvání závisí i život i moc říše habsburské. Národ český, zakladatel a tvůrce této věkoslavné státní individuality české; mořený. decimovaný, masakrovaný a katanovaný však konečně přece vítězný obhájce histo- ricko-politické nedílnosti království českého. s nezdolnou věrností ke své vlasti a ke své- mu právu zemskému i jazykovému stojí tu dnes s jasným přesvědčením o své síle mravní i hmotné. S čistým svědomím, nepo- rušen v ideálním vzletu ducha svého, nebojí se ani příštích zápasův, které by mu byly vnuceny, aby zachoval nedílnost své vlasti a domohl se v ní úplné rovnoprávnostia rovnocennosti pro svůj jazyk ve všech obo- rech správy státní. Snad konečně i Rakousko pozná, že národ český nepodniká a nevede krutý boj proti nepřátelům historicko-poli- tické individuality tohoto království, doma cím i vnějším, nejen pro sebe, ale i pro ně a pro jeho rod panovničí.
Vídeň Rakousko
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 31. července. (Ú mr tím De- sidera S zilágye) utrpěla uherská libe- rální strana těžko nahraditelnou ztrátu, tím těžší. že náhlá smrt jeho nadešla právě před novými volbami, od nichž Koloman Szell očekává obrození liberální strany v duchu Deákově, při čemž se ovšem nadál účinné pomoci Desider Szilágye, jenž se starými přáteli svými z bý- valé strany národní stál nyní v jeho nejužším táboře. Szilágyi nenáležel sice k těm státníkům. kteří maji pregram jednou přijatý za nedotknu- telný a způsobil nejednou dosti nemilé překva- pení svým politickým přátelům, opouštěje jejieh řady, stavé se na čas mimo velké — politické strany, ba přecházeje i do tábora ne snad ne- přátelského, ale přece v některých programových otázkách se různícího. Přesi to však zůstal vždy
Szell Deákův Szilágy Praha
12 article
věrným zásadám liberálním a neváhal opustit vládní stranu, jakmile viděl za poslední doby vlády Banffovy, že tato se zanáší plány, kter se neshodují se zásadami pravého liberalismu. Szilagyova resignace na předsednictví v uherské sněmovně v prosinci roku 1898, když proti Banffovi zuřila nejprudší obstrukční bouře, byla pro barona Banffa nejiěžší rána, po níž se už nevzpamatoval. Opustiv přátelský kruh starého Tiszy, v němž se pohyboval deset let, ač byl Tiszovi vždy nemilým hostem, přilnul opět k svým starým přátelům, skupeným kolem hr. Apponye a s nimi podporoval všemožně novou vládu Szellovu, o jejíž zřízení měl nemalé zá- sluhy. Proto chápeme rozechvění, jež se zmoe- nilo nynějších vládních kruhů uherských, když přišla nenadálá zpráva o smrti »Szilagyově Zprávy o dojmu tom podávají níže připojené te- legramy.
Banffův Szilagyův Banff Tisza
13 article
Desider Szilagyi narodil se roku 1840 ve Velkém Varadíně, konal právnická studi nejprve v Némecku, potom v Pešti, kde se vě- noval advokatuře a byl zároveň také činným v žurnalistice. Když se Maďaři roku 1867 do- mohli autonomie, vstoupil Szilagyi jako stoupene Deákův do státní služby v ministerstvu spra vedlnosti, kde v brzku dosáhl hodnosti mini sterského rady a pracoval zvláště na osnováeh nových justičných zákonů. Roku 1871 byl po prvě volen do sněmovny, od roku 1874 by professorem státního práva na peštské universitě Ve sněmovně, kde záhy vynikl jako výmluvný řečník, potirající své odpůrce nevývratnými dů vody logickými, byl z počátku členem vládn strany. Když se však roku 1877 od této od- dělila tak zvaná národní strana, vedená hrab Albertem Apponyem, přešel i Szilágyi do nove strany a byl spolu s Apponyem jedním z jejích vůdců. V národní straně byl ještě roku 1885, kdy jejím jměnem vystoupil v delegaci dne 14. listo padu proti balkánské politice hr. Kalnoka a háji spojení Východní Rumelie s Bulharskem prot přání Ruska, dovozuje, že »vůle národa bulhar ského jest mocnější, než smlouvy velmoci« Szilagyi vyslovil se tehda proti úmyslu, aby se Rakousko rozšiřovalo na Balkáně, a přál si, aby Balkán byl ponechán balkánským národům. Ne- čínil to ovšem z nějaké tajné lásky k balkán- ským Slovanům, nýbrž proto, aby Slované, tís- nění aggressivnosti Rakouska, nespolčili se na Balkáně »pod vlajkou panslavismu«, proti němuž viděl nejlepší prostředek v zabezpečené samo- bytnosti národní ve vlastních slovanských státech Tím by dle mínění Szilagyova odpadly obavy že balkánské státy budou uvedeny v odvislost od Ruska a stanou se jeho nástrojem.
Szilagyi Maďar Deákův Appony Slovan Velký Varadín Pešť Bulharsko Rusko Rakousko Balkán
14 article
Již rok na to (1886) rozešel se všakse stranou Apponyovou a stál pak několik let mimo politické strany, blíže se znenáhla ke straně Tiszově, k níž se připojil delinitivně v dubnu r. 1889, kdy po dlouhém vyjednávání vstoupil spolu s hr. Jul. Szaparem a Alex. Weckerlem do obnoveného kabinetu Tiszova jako mini s t spravedlnosti. Ziskati Szilagye pro obno- vený kabinet nebylo snadno. Diktoval si pod mínky, na něž Tisza konečně musil přistoupiti Přede vším žádal za zvýšení úvěru pro své mini sterstvo o million zlatých, aby mohl prověst nutné změny ve správě uherské justice, a pal si vymínil, že uvede na jednací pořad sněmovn otázku zavedení civilního manžel ství pro Uhry. V obnoveném kabinetě po- kládán tehda Szilagyi za silu nejvíce vynikající, »již si přátelé vysoko cenili, odpůrci však se báli«. Již r. 1890 vystoupil ve sněmovně se svým programem, týkajícím se svobody vyznání a ob- čanského sňatku a svou činností připravil půdu uzákonění těchto zásad, jež hájil a z největš části provedl i v kabinetech Szapárově a Wecker lově, jež se vystřídaly po demissi Tíszově R. 1892, když se tvořil kabinet Weckerlův.
Jula Alex Wecker Tíszův Weckerlův Uhry Tisza
15 article
činila strana Tiszova vše možné, aby zmařila převzeti Szilágye do nového ministerstva. Ale Szilágyi byl si svého postavení ještě tak jist že neuznával ani za potřebno vystupovati prot svým zjevným a ještě četnějším tajným ne- přátelům v samé liberální straně. Teprve pád Weckerlův (14. ledna 1895) přiměl i Szilágye, aby se vzdal portefenillu, který spravoval 6 let. Zůstal však i nadále političky činným, zaměniv ministerské křeslo s křeslem předsedy sněmov- ního, za nějž byl zvolen již dne 18. ledna 1895 za všeobecného souhlasu celé sněmovny, až n stranu klerikální. Za doby jeho předsédnictv v době vlády Banífovy staly se skutkem cír- kevně-politické zákony, o něž měl sám velikou záslulu. Násilnosti, páchané ministerským před- sedou Banffem při volbách, měly však za ná- sledek ostrou sněmovní opposici, která na podzim r. 1898 přešlan v obstrukci. Spojená opposie nepřipouštěla Banffa ve sněmovně ani k slovu. Tu se zasvěcené kruhy dověděly, že Banffy má úmysl provésti státní převrat a nastala secesse vynikajících členů z vládní strany. Szilágyi při- pojií se k nespokojeným a dne 7. prosince 189g resignoval na hodnost předsednickou, načež dne 10. prosince vystoupil z vládní strany.
Tiszův Szilágyi Banífův Banff
16 article
Banffy snažil se udržeti Szilágye na před- sednickém křesle, věda, že jeho odchodem bude i jeho vlastní postavení podkopáno. Vyhledal ledy Szilágye a tázal se ho, nedala-li by se věc nějak urovnati. Szilágyi odvětil: »Ty musiš od stoupiti!« — »To jest jen polovina mé otázky« pokračoval Banffy; »kdo mne vystřídá na křesle ministr-presidentském? Myslíš, že koruna přijme tebe?« — »Ne, ale S zell to přijme«, od- větil Szilágvi. Ta rozmluva se konala asi 6. prosine 1898. Den na to Banffy doporučil sněmovně, aby Szilágyovu demissi přijala, ale sněmovna to odmitla, dávajíc předsedovi několik dnů na rozmyšlenou. Szilágyi však zůstal na svém rozhodnutí. Dne 26. února 1899 padl Banfly Szell jmenován hlavou nového kabinetu. Szilágyi. spřáteliv se opět s národní stranou Apponyovou. vrátil se spolu s ní do vládní liberální strany kde náležel ke kroužku nejdůvěrnějších přáte Szellových až do své smrtí. Z Pešti, 31. července. (Zvl. tel. »N. L.« Szilágyova nenadálá smrt vzbudila nejhlubší dojem v celém městě. Všude potkáváte sku- piny, čtoucí zvláštní vydání časopisů a roz- mlouvající o těžké ztrátě, již utrpěla vládní strana. Před obydlím Szilágyovým kupí se zá- stupy lidu a policie má plno práce, aby jim za- bránila vehod do domu. Předseda ministerstva Koloman Szell by ihned telefonicky zpraven o úmrtí. Szilágyově.
Szilágy Banfly Szellový Szilágyův Szell Banff Pešť
17 article
Zpráva ta jej rozechvěla. Oznámil, že ihned odcestuje z Rátotu do Pešti. Smuteční prapory vlají s budov národního kasina, zemského ka sina, se sněmovny, s ministerstva spravedlnosti, s budovy nejvyššího soudu, s university. Szilágyi přibyl do Pešti včera ve 2 hodiny odpoledne z Karlových Varů, přijel ve fiakru do svého bytu, kde nařídil sluhovi, aby uložil jeho věci, poněvadž hodlá hned zejtra odcestovati do Vysokých Tater. Při tom dodal, že se cíti una- veným, že si lehne a poručil, by ho nerušil zejtra před 8. hodinou, jestliže sám nezazvoní. Když však Szilágyi ani v 8 hodin nevstával a na zaklepání se neozýval, zavolal sluha poli- cejního strážníka, jenž dal zámečníkem otevříti zamčené dvéře a tu našli Szilágye již mrtvého, ležícího vedle postele. Zavolaná na rychlo záchranná stanice mohla jen konstatovati náhlé úmrtí, způso- bené mrtvicí bezpochyby již okolo půl- noci. V obydli zesnulého objevili se v brzku přátelé Szilágyovi, bývalý ministerský předsed Weckerle, ministr obchodu Hegedůs, kveston sněmovny poslanecké Csarossy atd. Hegedůs za- slzel nad mrtvolou a učinil jménem vlády nej- nutnější opatření. Mrtvola bude zatím vystavena V srobnén prodejlr ranri čísle o sebě . . . za 8h vdpole šni . . . . a 2h a nlislkách na venkove ranní čtslo. . . . . Inserůt platí se hotevé napře Plečplscení a inserty přijímá »dminl- stracs v Marisnské ulici č. a Tam narhízaií se též redakr tlskárna a ezpečice „ Národnich Laista“. Rukopisy se novrsceji.
Národnich Laista Rátot Pešť Karlová Vary Vysoký Tatry Szilágy Marisnský ulice unovený
18 article
sdpolední . . . . . . . . 3h
19 article
v obydli zesnulého. Čeká se však, že Szell, až přibude do Pešti, nařicí, aby mrtvola byla přenesena do některé veřejné budovy. Z Pešti, 31. července. (C.-B.) Policejní komise zjistila, že Szilagyi zemřel mrtvicí. Včera po osmé hodině večer zaklepal sluha na dvéře Szilagyovy ložnice, táže se, přeje-lisi pán večeře. Neobdržel však odpovědi a sám také šel spat. Dnes o půl sedmé sluha zaklepal znova na dvéře, a poněvadž se Szilagyi neozval ani na silné klepání ani na zvonění, odjel rychle k důvěrnému přiteli pánovu dru. Neuhofrovi, jenž přibyl ihned do bytu Szilagyova a dal dvěře otevřiti zámečníkem. Když vstoupili do ložnice, našli Szilagye v nočním obleku na podlaze mezi umyvadlem a postelí. Mrtvola byla již zsinalá, avšak lékaři ze záchranné stanice nemohli určiti, kdy nastala smrt. Szilagyi chtěl se nejspiše mýti, aby se za velkého vedra trochu schladil, náhle přišly na něho mdloby, upadl a za chvilku asi skonal. Pádem poranil se trochu na spánku. Dr. Neuhofer podal o úmrti zprávu městskémů hejtmanství. Zatím přibyli do bytu ministři Hegedůs a Plosz, kvestor sněmovny Czavossy. Hegedůs nařídil, aby se byt Szilagyův uzavřel a na dvěře dala pečet. Brzy na to přišli předseda správního soudního dvora bar. Weckerle a dva příbuzní Szilagyovi. Sestře Szilagyově po- dána o úmrti bratrově zpráva telegraficky. Také vládě, presidiu poslanecké sněmovny a oněm korporacím, jichž byl Szilagyi členem, zaslány úmrtní zprávy. Na četných veřejných budovách vlají smuteční prapory.
Szell Szilagyův Szilagyi Neuhofr doktor Neuhofer Hegedůs Pešť poslanecký sněmovna
20 article
Ministr Hegedůs požádal předsedu mini- sterstva Kolomana Szella, meškajícího v Rátotu, za zmocnění, aby ve srozumění s předsednictvím sněmovny mohl učiniti opatření stran S zi- lagyova pohřbu na útraty státu. V 11 hodin dopoledne byl sepsán úřadní protokol o smrti Szilagyově a spolu vyslechnut sluha Szilagyův, jenž opakoval sdělené již udání. Bylo konstatováno, že smrt nastala včera záhy na večer následkem mrtvice.
Hegedůs Szell Szilagyův
21 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 31. července. Reforma ruského školství, započstá změnami ve školství středním, zajímá nyní všechny vzdělané kruhy ruské. Různé hlasy shodují se v tom, že ruská škola má býti pravoslavná a národní, aby nejen učila, nýbrž i vzdělávala ruskou mládež v duchu národním a připravovala jí k úkolu dobrých občanů veliké ruské vlasti. Právě v čas vydal A. A. Radonežský brožuru o »Základech ruské školy a nynějších gymnasijch«, v níž dává odpovědi na různé, nyní časové otázky. Odpo- vědi ty jsou citáty z děl vynikajících ruských spisovatelů. Už Kateřina II. projevila mínění, že ruská škola se má snažiti, aby žáci dobre mluvili rusky a aby se ve stáří od 11 do 15 let obeznamovali každodenně několik hodins Ruskem ve všech jeho částech. Známý ruský paedagog Ušinský psal, že »vně národnosti není rozumné školy. Klas- sická literatura, scholastika a vyučování, opíra- jící se o abstraktní neb cizozemské principy mohou vychovati jen -kosmopolity. Škola, zři- zená vně historie, kterou prožil národ, vně ná- boženství a státního zřízení, může dáti jen ve- lice smutné výsledky. Methoda spekulativní, ne- mající pod sehou pevné půdy, jest pro Rusy při jich neobyčejně vnímavé slovanské povaze — jed . . . Láska k otčině podává škole bez- pečný klíč k srdei žákovu a vždy se setká ohlasem v citech dítěte. Tvůrce hlubo ko a silně vštípil v srdce člověka zá- sadu národnosti a lásku k otčině, a nic na světě nemůže shasiti té jiskry lásky k otčině. Tuto jiskru má škola přede vším rozvíjeti. Škola bez národnosti jest tělo bez duše le
Radonežský Kateřina II Klas Rus žákův Praha Rusko
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 31. července. Vyjedu- si někam do krajiny, kterou neznám, do po měrů, jež jsou mi cizi, interessuji mne přede vším lidé a různá zařízení jejich. Nechci tím říci snad, že nemám smyslu pro půvaby kraji- nářské, pro památky dějinné a krásy umělecké, však doznávám, že vic zajímavosti má pro mne člevěk ve svých vzájemných stycích . . . Hledal jsem v krají svém nějakého člověka zvláštního i řeklo se mi, že tři hodiny odsud. žije muž v tiché odloučenosti, že za obci obývá malý, úpravný domek se zabrádkou, že každého čtvrileta z Prahy dojdou na jeho adresu dvě slovky, jinak že nedělá nic jiného, než že v lete bloudí lesem, v zimě sedí ve svém domečku hrabe se v knihách. Do archu sčitacího zanesl, že je » inspektor« že mu 73 let. Kdysi prý se odvážil k němu n návštěvu pan farář. Pobyl u něho dosti dlouho ale návštévu neopakoval. Kdosi zvěděv o tom, prohodil, aniž by snad při tom byl co myslil, že slařec je »svobodný zednář«. Od té doby zůstal mu tento název i by bych se na něho jinak ani nebyl vyplal. »Zed- nářem« nazývali ho i ti, kteří domnivali se,že franemagon je lepší druh zedníka, tak asi jako Vyhledal jsem domek se zahrádkou a ne- nalezl v něm pranic neobyčejného, nanejvýš vzornou čistotu, v jiných staveních neobvyklou Výzdobu zahrádky barvilo několik kvetou cích kytiček: cynií, skabios, karafiatů, cynerarií různých druhů fial a několik růží; kdežto kou druhý osázen byl kapustou, zelim a okurkami. Nápadným byl mi toliko malý háj slunečnic v jednom koutě zahrady. polir.
Zeda Praha
23 article
»Snad přece zednář?« — pomyslil jsem si, pátraje po tom, jsou-li slunečnice obráceny k východu. Nikoli. Byly obráceny k severo západu. Uvítán byl jsem mužem, mohutné, přím postavy, s dlouhou, bílou bradou, krátkým, bí- lým, poněkud kučeravým vlasem a — jak záhy jsem seznal — prototypem resignovaného klidu Svěřil jsem mu bez okolků, z jaké příčiny jsem jej navštívil. »Byl jsem vám označen jako podivín, a vy přicházile, abyste fotografii mou vřadil do sve figurkové galerie. Ujisťuji vás, že mne to ani dost málo trápit nebude. Nemám to také za zlé lidu zdejšímu, že s ním styků nepěstuji Kdyby mne byl osud do této krajiny byl zanesl jen o deset let dříve, byl bych s ním vstoupil dojista ve spojení. Jakkoli má celý seznam ne- pěkných vlastností, není přece nejhorší. Je při- stupný, ba je měkký, čímž vysvětliti se dá,že tak rychle vzplanul pro husitstvo, aby zase tak rychle dal se obrátiti opět k Římu. Však na apoštolování jsem již přiliš stáro a prorokem se proto státi nechci, poněvadž jsem člověkem poctivým.« Rozhlédl jsem se vůkol po světnici, zaří- zené sice jednoduše, ale s jistým komfortem.
Řím
24 article
Nápadným byl mi pouze pultik s rozevřenou Doréovou illustrovanou biblí. Snad přece svobodný zednař — napadlo mi poznovu, i přitočil jsem se nenápadně, abych přesvědčil se, nemá-li rozevřené evangelium sv. Jana. Nikoli. Byl to starý zákon. »Zednař« to zpozoroval a s úsměvem pravil: »Nedomnivejte se, že snad bible mým hlavním studiem, z té že všechno čerpám. Ne- popírám, že je v ní mnoho, přemnoho, leč oká- zalé umístění její na pultiku má význam mno- hem prostší. Hledal jsem ve třetí knize Mojžišově místo, kde židům výslovně se ukládá milovati bližního svého jako sebe sama. A tento nejvzne- šenější zákom křesťanstva skutečně jsem tam na- lezl. Leč to jen mimochodem. Vyhledal jstc venek, abyste okřál, není-liž pravda?« »Přiznávám se, že se na několik těch nedě venkovského pobytu celý ostatní rok těším. Mi luji venkov nade všechno.« »I s těmi mouchami, jež zde člověka hroz uštípati a když to ne, aspoň mu v sebevražed ném úmyslu do piva, do polévky a do kávyp dvou i po třech padají?« »I s těmi mouchami!« zněla moje o pověd.
svatý . Jan Mojžišův
25 article
»A zdali pak jste se položil již v lesed hnízda mravencův a vyrušen ze sladkého du mání, trhal se sebe v divém chvatu šaty, abyste se zbavil rozlezlých po vás nejinteressantnějších tvorů, jakých vedle včely máme ve zvířeně ?« »I kdybych tak učinil, je mně skvostnou náhradou čerstvý vonný vzduch a voda.« »A při tom máte snad okno na hnojiště anebo vám „proudí“ přede dveřmi močůvka? A což to koupání! Člověk nemá na tom dost. že na rozdíl od ostatních tvorů chodí se vzpří menou hlavou k nebi, chce také plovati a n pouze ve vodě, nýbrž i ve vzduchu. Jsem fana tický přítel čistoty a myji se častěji než nej svědomitější vyznavač islamu. Ale neplovu Proč? Poněvadž jsem se neučil tomu, čemu vzpírá se příroda. Kdyby byla chtěla, aby člo věk ploval, byla by ho opatřila plovacím blanami. Ostatně vzduch, vzduch ! Vy velk - měšťáci máte ho ovšem zapotřebí. Není mali- čkostí žíti deset nebo jedenáct měsíců v té velké udírně, kterou nazýváte Prahou a na kterou jste tak hrdi. Není to jinak, než jako bystes v roce jednou převlékli do čisté košile. Čtrnáe dní to trvá, než si zde plíce jakž takž vyčistite čtrnáct dnů dýcháte volněji a potom zase na- zpět do Prahy, abyste celý rok sytili útroby sazemi z padesáti tisíců komínů, obrovským hromadami práchu a výpary půl millionu štva- ných lidí. Děkuji pěkně. A to má venkovz chvílenku spřavit ?«
Praha
26 article
»Napravte to!« odpověděl jsem, pokrčiv rameny. »A což je to příkazem božím, že lidé mus bydliti ve velkých městech a v domech jako věž vysokých? Dokud nebylo komunikačních pro- středkův a kdy platila ještě Malthusova theorie. jež permanentně hrozila lidstvu hladem, měl stavba do výše ještě nějaký smysl. Ale dnes Kdy celý svět fňuká, že jest obilí přebytek proto že je laciné a kdy za směšný poplatek s úžasnou rychlostí po parních a elektrických dráhách, po velocipedech a automobilech lze uraziti vzdálenosti veliké, věru není zapotřebí lepiti dům na dům či vlastně věž na věž.« »Máte pravda. Mě by se též líbila Prah z malých rodinných domků se zahrádkami než ta naše. Teď ale pozdě již. Co vybudovaly věky, nelze přece rázem sbořit. Tak surově ne- smí se nikdo dotknouti našeho majetku, jenž má obrovskou cenu dějinnou i hmotnou.« »Nikdo toho nežádá. Podobné opravy spo- lečenské nedají se provésti revolucí, nýbrž to liko povlovnou přeměnou. Však se ale k re formě té nese jednak palčivá touha velkomě šťáků po venkovském pobytu a potom tak zvané villové čivrti při hlavních městech. To je po- čátek.O problematickém užitku velikých měst mínění beztoho již se rozcházejí. Bismarkova ne- návist oproti Berlínu a ostatním těm obrům z pálené hliny byla oprávněna. Národní marnivost by se ovšem tomu vzpí rala zříci se velikých lesklých středisk, která representují právě tak lidovou slávu jako jeho mravný i hmotný úpadek, však stačilo by to. co je ponechat a jen to, co bude, sevřít že- leznou svorou zákona, kterým by se uslanovilo. že dovoleno stavěti jen domy nanejvýš jedno- patrové a že při každém nulno zříditi zahradu aspoň třikrát tak velikou jako zástavený prostor.
Malthusův Bismarkův Berlín
27 article
To byla by nejdůkladnější zbraň proti tu- berkulose a nemocem, jež vznikají z hromad- ného soužití aneb které tímto hromadným sou- žilím šíří se, to by též bylo účinným medika mentem proti zlé horečce, jež lomeuje společ- ností a která nazývána stavebním švindlema lichvou pozemkovou. Jako nemocnice nestavíma již do velikých budov kasárních, nýbrž stavíme je v soustavu pavillonovou, tak budujme i příšt města. Co příčinou nynější nezměrné drahoty bytů Ona neblahá snaha sevříti co možná mnoho lidí na prostoru co možná nejmenším. To pří- činou báječného stoupání cen pozemkovýcha staveb do výše. Vykořistiti co možná stavební plochya učiniti ji do krajnosti výnosnou. To ideálem dnešního stavebního ruchu. Kdyby šiřilo s město do dálky a ne do výšky, jako dosud — kleslo by vydání za byty aspoň o polovičku. Jak by tím obecný blahobyt se zvedl, lze si snadno vypočísti. Představte si obrovskou zahradu a v té nekonečný počet vill a domečků různých tvarů. Jen tu i tam by nad ně vynikala velká, archi- tektonicky krásná budova veřejná. Zahrada b ovšem jako estradami bilým pískem posypanýmí protkána byla na všechny strany nejrůznějším prostředky dopravními. Tak by vypadalo velké město. Volnosti má zapotřebí lidstvo především k té nezbytně třeba — vzduchu, čistého, zdra- vého vzduchu! Tak skončil starý druh. Nežli jsme se ale rozešli, dodal ještě: »Zahřál jsem se drobet a vás notně potý- ral svým dotěrným kázáním, není-liž pravda Odpustte mi. Zaplatil jsem nadšení pro tuto svou ideu draze. Jsem bývalý architekt P. Lidé mne zde nazývají svobodným zednářem. Zednářem jsem, ale — nešťastným.