3
masthead
31. července 1901.
5
article
nijaké banky. Nynější přátelské poměry Černé
Hory s Italil mají dle »Inform.« odstraniti také
tento nedostatek. Má prý býti za pomoci Italie
zřízena v Cetyni »Národní banka«, jež se ujme,
zprva ovšem jen v ohraničených rozměrech,
všech potřebných obchodních a dopravních ope-
rací. Tím by se černohorskému obchodu dostalo
pevného základu, na němž by se obchodní
styky s jinými státy mohly živěji rozvijeti.
Zatčéný vůdce sultánova poselstva
Marocký sultán, o jehož panství mela
v Evropě již los, vyslal, jak známo, do Evropy
dvě poselstva, z nichž jedno navštívilo Paříž
odjede zejtra do Petrohradu, kdežto druhé vy
pravilo se do Londýna a Berlína. Jak jest sul
tán spokojen s cestou prvého, není známo, ale
s cestou poselstva druhého rozhodně spokojen
není. Londýnská »Morning Post« aspoň sděluje
z Tangeru, že dovídá se z věrohodné strany.
že Kaid el Mededi, vůdce poselstvado
Londýna a Berlina, byl po svém návratu
z Evropy v Mazaganu z atčen.
Sultán není prý spokojen s výhodami
které Kaid elo Mlededi zaručil A nig lii
a zhrozil prý se obnosu, které poselstvo vydale
v Londýně i v Berlíně.
Poselstvo pařižské přijato bylo dnes dopo
ledne presidentem Loubletem a odjede zejtra
do Petrohradu.
Loublet
Evropa
Paříž
Petrohrad
Londýn
Berlín
Tanger
národní banka
dopravní op
Morning Post
Káida
6
article
Filipiny.
Filipiny.
Američané se klamali, když zatčení mla-
dého vůdce A quinalda tak velice si cenili
v domnění, že jím jest na Filipinách povstání
domácího obyvatelstva vlastně překonáno. Vií
dnes sami, že význam jeho přeceniili, nebot
z toho, co se na Filipinských ostrovech děje
jest zjevno, že 5 bez Aguinslda povstání trvá
dále a snad se ještě sesílí. Nový vůdce Fili-
pincň, Marval, kterého zvolili si za nástupce
Aquinaldova, jestí odhodlán v boji pökračovati
a sice na jihu Cebu.
Američané mají však potíže i v krnjích
které mují obsnzeny, neboť obyvatelstvo jejict
jen nerado snáší, jejich vládu. Zaplavován
ostrovů americkými úřadníky, soudci, advokáty
a učiteli je velice znepokojuje a proti Ameri
čanům popužuje. Nenávist Filipinců a odbo
jejich proti americké správě stupňována byla
nyní ještě ustanovením, že po uplynutí 5 le
užívati se bude na Filipinách u úřadů výhradne
jen angličiny.
Za poměrů těchto řad povsťalců na nov
přibývá a není naděje, že by na ostrovech již
tak dlouho válkou stížených zavládl záhy ký-
žený klid. Proslýchá se, že Aquinaldo, ač jesh
bedlivě střežen, přece má s povstalci styky.
Otázka spojenství ve Španělsku.
Do španělského přístavu v Cadixu připlulo
německé válečné loďstvo, z čehož
odvozováno, že Španělsko v nynějších svých
zmateích dovolává se pomoci Německa. Špa-
nělský ministr zahraničních záležitostí prohlásil
však dle dnešní zprávy »Agence Havas« z Mad-
ridu, že přítomnost německého loďstva postrádá
veškerého politického významu. Španělsko ne-
může v nynějším okamžiku, pravil ministr, na
spojenství nikterak pomýšleti, protože by zu
výhody, jichž by jím nabylo, nemohlo se své
strany poskytnouti žádných. Neprve musí Špa-
nělsko povzněsti své vojsko a námořnictvoa
zreorganisovati svou správu.
Američan
Marvat
Filipínec
Aquinaldo
Havas
Filipíny
Cebu
Španělsko
Cadix
Německo
Mad
Fit
7
article
Poselstvípresidentarepubliky Peru.
Poselstvípresidentarepubliky Peru.
President republiky Peru prohlašuje v po-
selství, zaslaném včera kongresu, že úsilí jeho
směřovalo k tomu, aby urovnal politické ne-
shody, sesílil národní jmění a upevnil dobré
stiky s cizinou. Otázky v příčině hranic s Ecua-
dorem, Bolivií a Brasilií nezpůsobily žádného
napjetí. Poslední rozpočet státu vykazoval pře-
bytek a také přebytek rozpočtu na rok 1902
odhadnut jest na 11% millionu. Větší výlohy, jež
chystají se ve vojenském rozpočtu, nepřesahují
míru nákladů nutně potřebných.
President prohlašuje, že obdržel projevy
oddanosti od všech stran.
Pak opět jeli jsme podél jurt, z nichž
mladé ženštiny vybíhaly, zvouce nás k odpo-
činku a na kumys. Krasavice tyto byly obzvláště
špinavé. Sajoti se vůbec nemyjí, a Čichačov
na ně něco zavolal. Zdvořilost to asi nebyla, neb
pojednou začaly o překot ostrými hlasy křičeti
a posuňkovati. U řeky Jihim jsme nocovali.
Těleg odjel hledati Sajota, jenž by za
trochu tabáku v noci koně hlídal, ostatní k řece
odešli koně napojit, a tak zůstal jsem u ohně
sám. Kouře cigaretu, zatěkal jsem myšlenkami
do vlasti. Pojednou sebou škubnu — vedle
mne sedí s obou stran od pasu nahý Sajot na
bobku. Neslyšel jsem ničeho v zamyšlení a
rychle tedy ohlédnul jsem se po svých věcech.
Sajota
Peru
Ecu
Bolívie
Brasilia
Jihim
8
article
Dobře jsi hlídal ! myslil jsem si v duchu. Mohli
všechno odnésti a kdož by je v nastalém již
temnu chytil. Jeden byl neobyčejně velký a silný,
chrup měl až nepřirozeně silně vyvinutý. Mlčky
nabídl jsem oběma trochu tabáku, děkujíce vzali
a v temnu opět zmizeli. Maxim Ivanovič Bjakov
mluvil pravdu, Sajoti nekradou, kdyby kradli
tento člověk by musil loupiti a zdálo se m
tehdy, že mohl by svými zuby lidi zakusovat.
K ohni má v Uranchaidě každý právo
sám sajotský ogurda, kdyby u ohně seděl, ne-
odepře poslednímu Sajotovi přistoupiti a uhlíček
si vzíti. Druhého dne před polednem jeli jsme
okolo posledních jurt kemčického chošunu. Tam
přesvědčil mne Těleg o své jezdecké virtuositě.
Pěšina, po kteréž jsme jeli, vedla po příkrém,
kamenitém svahu, asi 100 metrů nad jurtami
v údoli stojícími. Zděsil jsem se, vida, jak
Těleg pojednou se svým hřebcem se stráně se
spouští. Hřebec jeho jako koza jistě nastupoval,
místy po zadních nohách se spouštěje a před-
ními se opíraje, a Těleg byl dole, než by sto
napočítal. Třetí den po výjezdu z Kemčiku byí
nejhorším cesty. Celý den stoupali jsme na
horu Sabino po vysokých svazích, plných bal-
vanů, přes mrtvoly stalelých cedrů, tu sjiždějíce
sta metrů dolů v bařinaté půdě a opět vystu-
Odhalení pomníku K. J. Erbenovi
v Miletině.
V Miletíně. 27. čorvence
(Pav. zprávu »Nár. Listů«.)
(Dokončení.)
Čarokrásná pohoda přilákala k této vysoee
populární slavnosti se všech stran, z blízka
i z daleka veliké množství účastníků, zpěváckých
spolků, sokolských jednot, hasičských sborů,
deputací a jednotlivců. Ranní budíček, vítání
hostů atd. vše provedeno přesně a s plným
zdarem dle programu.
Mlček
Bjakov
Hřebec
Sabina
Erben
Miletina
Miletín
Páv
9
article
Dopoledne o půl desáté hodině konala se
společná zkouška pěveckých jednot. Tím časem
seřadil se za městem průvod, který rázem
12. hodiny na náměstí dorazil, kdež starosta
města Miletína a předseda družstva Erbenova,
pan Frant. Pečenka, přítomné těmito slovy
uvítal:
»Veliký den slaví dnes město naše. Zde.
kde stávala prostá kolébka největšího z našich
synů, kde útlou dýchal vůni mateřídoušky české
poesle: zde postavil mu národ památník —
památník skromný — neboť zásluhy našeho
rodáka snad dosud nejsou dosti oceněuy. A dnes
přišli tisícové lidu českého, aby přítomností svou
uetili jméno Erbenovo, aby patřením na skromnou
jeho tvář rozniijli v srdeích svých oheň lásky
ke všeliké práci vlastenecké. Což divu, že se
srdcem rozechvělým vítám tebe, lide český
jehož velikým synem jest rodák náš, vítám
tebe, lide český, jehož minulost tak něžným
květy ozdobil pěvec náš, vítám tebe, lide český
v jehož budoucnost tak pevně věřil oslavenec
náš. Potud bude žíti památku Erbenova, poku
bude žíti národ český. Památce Erbenově pro-
volávám sláva!«
Na to zapěly zpěvácké spolky Malátovu.
na slova J. Kádnera složenou a skladatelem
osobně řízenou kantátu a na řečniště vystoupi
pak v Předkrkonošsku zvláště oblíbený spisovatel
K. V. Rais a pronesl tuto slavnostní, řeč:
Erbenův
František
Pečenka
Malátův
J Kádner
K V Rais
Miletín
10
article
Velectění shromáždění! Drazí krajanéi
Starý náš Zvičín, od jehož kostelíčka je
prý vidět až ku Praze, rozhlíží se dnes spanilým
krajem a vítá nadšené zástupy, kteří se všech
skoro stran hrnou se k bílému městečku. Mile-
tínu, jež z daleka pozdravuje jich jásavými bar
vami národními.
Přichvátaly sem davy, aby poklonilyse
jednomu z nejmilejších a nejvělších synů ná-
roda za to, že měl svůj lid tak rád, že tolil
miloval všechno, co památkou zůstalo po zku-
šených hlavách oteů a matek našich, že to
všechno po dlouhá léta pečlivé sbíral a sháněl,
aby národu ukázati mohl: Taková je pravá duše
tvá —, že to všechno v hlavě i v srdci pro-
zkoumal a proeitil a potom to nejkrásnější kou-
zelným způsobem v listech svých knih vy-
pravoval lidu našemu pro potěchu, pro rados
a na věčnou památku!
Mil
Praha
11
article
Chvátají, aby se mu poklonili tam, kde
před devadesáti lety stávala kolébka jeho, kde
ho prostí, nezámožní rodiče, škola i fara vy-
chovali a připravili do světa.
Z malého domku plačky vyšel slabý synek,
nesa si na studie malinko jen majetku pozem-
ského, ale za to bohatství, které jest nade
všecko; nesl si nejvzácnější dary, jež mohou
rodiče dětem na cestu do života dáti: lásku
k otci, matce i k rodnému koutku, poctivé srdce.
úmysl přičiniti se, aby něco ve svělě dokázal,
čistou duší nadšenou. Tyto dary otcovského
domu po celý život zůstaly s ním jako odkazy
nejdražší. Láska k dobrým hlavám v miletínské
domovině, pracovitosť, které se od nich naučil.
dobrá slova jejich byly zajisté příčinou, že
Erbenů student na hradeckých školách zname-
nitě prospíval; vzpomínka na domov, na všechen
život domácí, na dobré známě jistě neposlední
přispěly, že v tehdejších školách německých
i v poněmčeném městě k rodnému jazyku
vroueněji přilínal a učil se dokonale jej poznati;
přemýšlivá, dumavá mysl, hlavně po matc
zděděná, znalost minulosti naší, jíž zvláště
čtením nabyl, způsobily, že mladé srdce svíralo
se, když venkovský syn na studiích pražských
tam teprve vlastně poznával, co se s milovaným
národem stalo, poznával smutné ponížení jeho;
ušlechtilé srdce a nadšená duše vedly jej potom
za jiným cílem, nežli jest blahobyt pozemský —
za cílem sloužit národu a přispěti k povznesení
jeho. O jistě, že také v takové rozechvěle
Erben
12
article
pujíce, tu mezi stromy a pod větvemi se pro-
dírajíce.
V poledne byli jsme na vysokém, jen spoř
borovicemi porostlém hřbetu, slunce pražilo ne
milosrdně, a všechny praménky byly vyschlé
Odtud měli jsme po celé odpoledne jetí po ka
menitém, neporostlém a suchém hřbetu hory až
k jejímu vrcholu, za kterýmž teprve vody opět
s dostatek býti mělo. Žízeň trápila nás i koně
a byli jsme věru rádi, když v zákoutí jednom,
po vyschlém žlábku pramene jdouce, nalezl
jsme místo rašelinovité, do něhož noha se bo
řila, stopu vodou naplněnou zanechávajíe.
13
article
Stařik Fedor brzo vyrobil sekerou dřevěný
rýč, vyházel jamku asi půl metru hlubokou,
hlína usadila se na dně a měli jsme studánku
voda nebyla valně čerstvá, ale přece nás
osvěžila.
Za další jízdy zafičel obratem studený vítr
a asi o 5. hodině odpoledne bylo tak zima, že
nevystačil mi již svrchník a obléknuv kožich.
skřehlé ruce střídavě jsem zahříval. Po celou
jízdu měli jsme velmi pěknou vyhlídku na di-
voké, místy sněhem pokrytě hory a hluboká
údoli, plna nakupených balvanů, beze vší vege-
tace. Na večer již jeli jsme na samém vrcholu
hory kolem ruského pohraničního sloupu, přejeli
vrchol, kde vítr řádil jako divý, a na samém
pokraji u horského potoka jsme nocovali. Pod
námi pršelo. Byli jsme uprostřed par vše pro-
močujících. Až do půlnoci přes nás táhly mraky.
pak se vyjasnilo a k ránu byl tak silný mráz,
že knír můj byl jediný rampouch. Příští den
rozloučil jsem se s vysokými horami.
Když sjížděli jsme k řece Čechan, zastavi
napřed jedoucí Těleg pojednou koně a ukazoval
rukou do předu. Asi tři sta kroků před námi
stál u řeky marál ohromných parohů. Stál zády
k nám a napájeje se, neslyšel pro šum vody
našeho příchodu. Řychle s koně a v trávě vy-
soké ukryt, spěchám na dostřel. Leč marně
Fedora
Čechan
Těleg
14
article
Zvětřií mne a prchl.
Zvětřií mne a prchl.
chvíli, kdy zadumán patřil k hvězdnatému nebi,
povstala báseň »Večer«. (Cituje ji.)
Churavý, lopotící se mladík na filosofii i na
právech poznal snad všech útrap chudého stu-
denta, ba i jako úřadník ještě hodinami hudeb-
ními se živil.
Erbenova práce pro národ zvláště trojího
byla směru:
Byl učenec, dějepisec; byl sběratel ná-
rodních písní, pohádek a bájí a mnoho v tom
oboru bádal; byl velký básník. Dvaatřicetiletý.
slabý, churavý muž, zápasící ještě o denn
chléb, z lásky k práci národní zanechal úřadu
státního, aby všecky síly věnovati mohl nevý-
nosné, ale požehnané práci na roli historie
české, na niž Palackým byl uveden. A čemu
se Erben obětoval, tomu dovedl sloužít až do
vyčerpání sil svých. Mnoho archivů českých pro-
zkoumal, tisíce listin přepsal a výtahy z důle-
žitých učinil — zkrátka: konal práci mravenčí
konal ji při poměrech žalostných. A když jsa
mužem čtyřicetiletým stal se archivářem král.
hlavního města Prahy, v lopotě neustál a právě
nazýván jest zakladatelem archivu pražského.
Královská Praha, vysílajíc zástupce svě
nástupce Erbenova k dnešní slavnosti, učinila
tak zajisté nejen z úcty, kterou každý k Erbe-
novi chováme, ale také z vděčnosti za práci.
kterou právě jenom Praze věnoval.
Jiný směr, jímž se vědecká činnost Erb-
nova brala, jest, že znamenitá stará díla česká
znova vydal, ať jmenuji jenom spis krajana
našeho Krištofa Haranta z Polžic, pána na
Pecce »Cesta do svaté země a do Egypta,«
Tomáše ze Štitného »Knihy šestery o obec.
věcech křesťanských« a některé spisy Mistna
Jana Husa — kterážto jména více než množ-
ství slov odhalují krásu Erbenova ducha.
Erbenův
Palacká
Erben
Krištof
svatá země
Tomáš
Hus
Praha
Polžice
Egypt
15
article
Studiem starých spisů i listin více než
kdo jiný poznal naše názvosloví právnické
jeho České právnické názvosloví stalo se zá
kladem názvosloví právnického i jiných slovan
ských národů rakouských.
Se Slovany měl Erben mnohé styky a
právě jeho ochota, srdečnost, obětavost vyko-
naly tu mnoho, o čem nikdo neví a nezví.
O slovanský sjezd r. 1848 velké měl zá-
sluhy a na uskutečnění známé pouti r. 1867
do Moskvy velký podil a sám ji také vykonal.
Vůbec Karel Jaromír Erben byl z těc
tichých pracovitých duší, jež zapředeny do své
práce nedbají, že se o nich hlučně nemluvi.
neshánějí, aby při každém vyslovení jména
jejich trouby a kotle hřměly, aby zásluhy je
jich hlučně do světa byly vyhlašovány.
Byl právě jeden z našich buditelů, o nieb
polský básník Adam Mickiewicz napsal, že byl
skromni, chudi, pracoviti, připomínajíce horli-
vost svatých otců církevních, milující náro
svůj jako tito církev.
Ale v tom je na štěstí spravedlnost život
že zásluhu, reklamou vykřičenou planost, do
velikosti vyvelebenou, za krátko větry roznesou
jako suché listí, kdežto výsledek liché, vytrval
práce zůstane stát pevně jako zdravý strom,
osvěžující a těšící daleké potomstvo.
Mluvě o skromnosti opravdových pracov
níků, nemyslím tím ovsem na skromnou pokoru
národní, dlouholetým ponížením nám vštípenou
na sťálé ustupování, omlouvání se, krčení, na
opak, tu volám po zmužilosti a pevn
přísnosti, kteréž vlastnosti také slavnému
rodáku zdejšímu, jinak skromnému, nijak ne
scházely, jak na př. r. 1848 dokázal, vzdav se
z přesvědčení svého redakce »Pražských novin«.
ač tím hmotně značně utrpěl.
Erben vždy pracoval s vědomím, že kon
práci dobrou, potřebnou, prospěšnou — pra-
coval bez touhy po slávě, za odměnu
nepatrnou, spokojuje se pouze útěchou klid
ného svědomí a radostí z práce dobře vy-
konané.
Slovan
Erben
Karel
Jaromír
Mickiewicz
Moskva
16
article
Měl při tom štěstí, že prvá i druhá man
želka jeho byly z těch českých žen, které pro
klid muže svého dovedou se uskrovniti na míru
nejmenší, dovedou si všeho odepříti, na všec
stranách si utrhovati, obětovati a jejichž ruce
pracovité, dovedné, dokážou někdy zrovna kou-
zelně s maličkostí vykonati tolik, že tichý po-
zorovatel žasne, a oko zalévá se slzou obdivu.
Budiž proto dnes i těch dvou tichých duší nej
vroueněji vzpomenuto
Na“ ztichlém hřbitově košířském, kde
rodák náš r. 1870 byl zahrabán, nad jeho
hrobem, na němž nikdy kytička neschází
jest nápis:
Za to však podařílo se mi ten den za
střeliti srnce a k večeru divokou husu a po
chutnával jsem si u večeře na husí polévce
srnčím šašlíku — skopové se mi již dosti zpro
tivilo.
Řeku Čechan, jejímž údolím ještě po cely
příšti den jsme jeli, přebrodili jsme 67kráte
Medvědích stop viděl jsem mnoho, avšak an
z dálky jsem medvěda neuzřel.
Přítoky řeky Čechanu jsou prý bohaty na
zlato, ježto však hranice říšské dostatečně určeny
nejsou, nedovoluje ruská vláda rýžovati. Ruské
úřady trestají neoprávněné dobývání zlata přísně
Ale jak hlídati krajiny tak odlehlé, pustéa
těžko přístupné?
Dne 5. září dostihli jsme řeky Džehuš, do
níž Čechan se vlévá, jeli kolem zájimky ko-
zácké obce Arbaty, kdež potkali jsme prvního
člověka od posledních sajotských jurt v Uran-
chaidu, a týž den seskočil jsem naposledy se
sajotské své kobylky v Arbatech.
Čechan
Džehuš
Arbat
17
article
Druhý den ráno poláskal jsem naposle
svou kobylku a dobrá tentokráte trojka letem
unášela mne Gurjána a starika Fedora po rovné
abakánské stepi. Projeli jsme vsí Indina, by
dlištěm deportovaných a na oběd byli jsme již
v obci Tabatskája, asi 50 km. od Arbat vzdá-
lené, a večer ještě vezla mne nová trojka dále
abakánskou stepí k Minusinsku a o jedné hodině
odpoledne stál jsem opět na břehu Jeniseje.
23 dny trval můj výlet do kemčického chošunu,
za dalších pak 20 dnů byl jsem opět ve vlasti,
čekaje dva dny v Minusinsku na parník a zdržev
se po jednom dnu v Krásnojarsku, Tomskua
Moskvě. V malé sibiřské zastávce uslyšel jsem
náhle ponejprv po dlouhé době zase libé české
zvuky. Byl to dr. Ferdinand Zátka z Karlíne
se svou chotí a švakrem, kteří se vraceli z I
kutska. V pohodlném restauračním voze zněly
pak večerem vedle ruských i české zpěvy.
doktor
Zátka
Tabatskája
Arbat
Jenisej
Karlín
Indina
Tomskua Moskva
km
18
article
Poslední když Tvoje hodina
odbila, náš pěvče ušlechtilý
zatruchlila Tvoje rodina
že jí odešel choť, otec milý,
zasténala celá česká země
kladouc na hrob krásnou kytici,
zalkalo šíré slovanské plémě
že nám ztichnul hlas Tvůj věštící
Ztichnul hlas, však živ jest výrok Tvůj
zůstal nám, co drahý ostatek
že je potud jenom národ svůj.
pokud šetří vlastních památek
Pokud šetří vlastních památek! A pa-
mátkami těmi Erben nerozuměl jenom lidové
stavby, nábytek, kroj, ale také jeho zvyky, po-
věry, písně, pohádky, vypravování, jeho přísloví
a pořekadla, v nichž život a duše národa nej-
lépe se zračí; z duše jeho vykvetly, proto
v nich duši jeho zase nejlépe poznáváme.
Vypravuje se, že když se před lety v Praze
poprvé dávala Škroupova opera »Dráteník«, ně-
kteří páni přivedli do divadla několik drá-
teníčků. Seděli skromně, tiše, poslouchali nedu-
tajíce, ale když z jeviště zavzněla skutečná
slovenská píseň národní, zachvěla synky vzdá-
leného kraje, až se rozplakali. Bylo zajisté
i těm prostým hochům, jakoby náhle zaslechli
pozdrav ze vzdáleného domova, z rodné cha
lupy, ze známých polí a lesů a při té pl
sničce vycítili, co je to domovina, vy-
cítili příslušnost svou ke vzdálenějším bratřím.
Erben
Škroupův
Praha
19
article
Také naši lidé, kteří v cizině žijí nebo žili
podobně vypravují, jak bylo jím, když nenadále
uprostřed cizoty zaslechli písničku, kterou snad
dávno a dávno matka jejich zpívávala, kterou
slýchali doma, na poli mezi svými. Teprve ted,
v takové chvíli, kdy nedýchajíce poslouchali,
poznali krásu její a pocítili víc než
jindy to své češství, jež slovy an
pověděti se nedá. Taková je moc a slla
krásné písně lidové, doma třeba nevšímané, jako
kvíti, polní, jež nikdo neseje, kvetouci. U nás
prve již básník Fr. Lad. Čelakovský k poesii
národní přilnul, lidové písně sbíral a to přání
měl, aby jen Slované brzy všecky tyto draho-
cennosti pohromadě měli, protože z nich krásná
povaha toho lidu vystkvívá a že nemůže pěk-
nějšího a věrnějšího zreadla k poznání lidu býti
než zpěv národní. Erben též k lidové písni
s láskou se sklonil, ona byla mu potěchou, př
ní okřával, omládl, z ní zachycoval čisté vý
rony, v nichž právě duše lidová jasně se zra
čila, ať již to byly slzy žalu nebo jiskry radosti
Chtöje, aby lid náš těchto květů duše oleů
svých nezapomněl, ale aby duch otců v duši
národa opět se vtělil, po mnohaleté práci vydal
sbírku Prostonárodních českých
písní a říkadel i se sbírkou nápěvů —
sbírku velkou, vzorně spořádanou. Radost duše
své, bol její, štěstí své i žal, lopotu a starosti,
úsměv i vtip, vlastní krev i duši, všechena živo
svůj vlil náš lid v písně své a krása, jejich jes
důkazem hloubky citu jeho I Zrovna jako píseř
zamiloval si Erben i slovanskou pohádku
vydal sto prostonárodních pověstí a pohádek
v původních nářečích slovanských.
Čelakovský
Slovan
Erben
Francie
20
article
Překrásné pohádky české napsal sám —a
tu již hlásl se nejenom pilný sběratel, nejenom
znalec, nejenom kritický duch, nejenom jemná
básnická mysl, ale zároveň tvůrce umělecí
Erben zajisté slyšel vypravovati sta a sta po-
hádek českých, ale sám napsal jich jenom ně-
kolik. Ale do těch pohádek snesl, uložil všecko
to nejkrásnější, nejvýznamnější, čím je dušičk
lidu jako vymalována. To jsou básně, to jsou
díla umělecká, u nás nikým nedostižená. Často
jedinké slovo, jediná věta, obraz povídají : Ano,
takto mohl to říci jenom český člověk, to
je naše!
Ovšem Erben i když jinoslovanské pohádky
překládal, dovedl v našem jazyku podati všecku
jejich původní barvu, takže čtouce je, beze
všeho výkladu cítíme na příklad rozdíl pohádky
české, polské, ruské.
Všude u nás je známa krásná báj o mateři
doušce. Zemřela matka, opustila siroty, aty
potom ubožky bez vůdčí duše matčiny smutně
svělem se potácely. I zželelo se matce milých
dítek, duše její se vrátila a vtělila se v drobno
listý kvítek, jímž mohylu svou pokryla. Poznaly
dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesalya
prostý kvítek nazvaly mateří duškou.
Sirotou byl všechen lid náš; ve staletýc
útrapách ztratil vědomí toho, co čin
národ svůj, vědomí vlastní duše
národni.
Ale neztratila se, v prostém mohylovém
kvíti bájí byla vtělena a bylo jen třeba rozdý-
chati ji. Básník Karel Jaromír Erben uměním
svým rozdýchal a národu svému podal mateří-
doušku vlasti naší milé, vás, pir-
sté naše pověsti! Vás, krásné naše po-
věsti, jež tak uměle v duchu národním uvila
svázal v Kytici, v tuto knihu, milovanou po
všem národé, v tuto knihu, jíž stal se jedním
z největších pěvců našich, všem drahým. Kde
kdo z největších básníků českých, měl pro n
jen obdiv.
Erben
Karel
Jaromír
21
article
Jak volil a jak zpracovával! Vše je vn
milé, známé, hluboko dojímavé, vábivé, tak že
opět a opět k ni se vracíme.
Jak znal duši svého lidu, život jeho, po-
vahu, etnost i hřích, pouto, jež vázalo je
s přírodou a jak to doviedl vyslovit
Co je v ní zkušeností, rad, co krás, které člo
věka od zemské hrudy povznášejí ! Jak je vn
zuchycena nálada — ó, jen si tu kterou
báseň přečlěme v pravou chvíli a ueítimel
Pouhé báje — ale co v ních člověk najd
— starší víc než mla dišíl
V duchu národním ji vytvořil a národ při
hlásil se k tomu, což jeho jest.
Ale zdá se mi, jako bych slyšel slova
I jděte s takovými věcmi, s písničkami, pohád
kami, básněmi — kdož má na to kdy, — to je
leda pro pány, kteří nemají starosti o chléh.
Dřít od rána do večera — to je jiná pís
nička !
Ano, ano, těžký je život, zlý je zápa
o chléb, ale, přiteli, to také ten, jenž Kytie
složil, dobře znal, krvavě zkusil a ty, čta jeho
Kytici, také to z ní vycítiš!
Ale jaký by to byl svět, na kterém by ne
bylo lučin plných květů, ale místo nich snad
jenom hliniště s hranicemi cihel ; na kterém by
nebylo šumivých, krásných lesů, ale místo nich
jenom hromady stavebního dříví«; na kterém by
nebylo ptačího zpěvu, ale místo něho jenou
vrzot a hukot mašin; nad kterým by se ne
klenula modrá obloha s jiskrnými hvězdami
sle pod kterým by se černaly jenom tmav
důly, v nichž blikají hornické kahany ?. Jaký
by to byl svět, v němž byla by jenom lopota
jenom zápas, ale nic krásného, co také duši
potěší?
O, škarohlíde, zda neokřeješ, když si dlě
tvé večer po denním dření přisedne k toběa
přečte ti něco pěkného, na př. něco z řádk
Erbenem sepsaných?
Kytie
22
article
A kdybys sám umdlenou hlavu nad stránky
takové knihy, jako je Kytíce, naklonil a zvolne,
rozmýšlivě, pozorně četl, starosti by ulevovaly
v tíži, oko by se rozjasňovalo, srdee rozhoří-
valo, slovo básníkovo víc a více by tě poutalo,
eítil bys, že ten, kdo to psal, byl srdci tvému
blízký, že uměl zrovna zachytit, co i ty sám
jsí často cítil a vděčnou věnoval bys té hlavě,
jež na vzdáleném hřbitově už třicet roků
práchniví, vzpomínku. Jsou to jenom plsničky,
pohádky, báje, ale duše nás všech je
v nich. A v tom je Erbenova ve-
likost!
Krásné zkazky vypravují, že v příbytcíeh
dávných předků našich ještě za času pohaa-
ských bývaly v čele světnice postaveny podehy
otců a dědů jejich a že kdo do světnice vešel
nejprve jim se poklonil.
A hle, zde celé město do středu všech
příbytků svých postavilo si na místo nejčest-
nější podobu nejslavnějšího syna svého, miláčka
všeho národa. Nuže, vy, kdož z daleka jste
připulovali, i my, blízei krajané jeho, před dra-
hou tváří jeho čest a slávu vzdejme jeho velké
památce! (Rouška s pomníku padá.)
Milý pěvče náš, jako chudý hoch vyšel jsi
zo domova svého a dnes v slávě vracíš se mezi
své! Známým klidným úsměvem, mírným po-
hledem svým pozdravuješ rodné městečko, ko-
lébku svou, místo nejdražších vzpomínek. Duše
rodičů tvých, dávno zpráchnivělých, vznášejí s
tu nad Tebou!
Erbenův
23
article
Děti Tvoje z daleka toužně chvátaly a te
dívají se k Tubě, jako kdysi se dívaly. Rodáni
Tvoji, ti starší, kteří Tě ještě pamatují, kteře
tak rádi s Tebou hovořivali, i děti a vnuci je-
jich, všickni plesají, že jsi opět mezi nimi
Na Tebe hledíce, budou vždy viděti vzor do-
broty, pracovitosti, obětavosti, nezištnosti, lásky
k rodné půdě a kjejímu lidu. Květ mateři-
douškya věnce lipové klásti budou pře
Teboul
ud I my, ostatní krajané Tvoji a tisíce če-
ského lidu přišli jsme, abychom Ti zde hlasitě
a vroucně řekli, jak Tě máme rádi
A teď zdá se mi, že slyším utěšivý Tváj
hlas: »Rodáci moji, duch můj jest mezi vámi
nevýslovně šťasten! Jako hoch odešel jsem o
vás, ale nikdy jsem na vás nezapomněl. V
na otcovské půdě nebo v příbytcích svých jste
se lopotili, ale také můj život nebyln lehký —
ba jistě že oči-vaše tisickráte bývaly již pohří-
ženy vspánku, kdy já ještě nad prací sedával.
Květa
24
article
Rád jsem na vás vzpomínal a na to všecko, co
krásného za mlada jsem tu poznal a to v prsou
svých, ač chorobných, přece až do skonání
mladicky nadšených jsem nosil.
V těžkých dnech života svého pracoval
jsem, abych lidu svému za to, co on mi dal,
také zanechal památku, aby zase on rád na
mne vzpomínal, zvláště mráz kdy v okna duje,
v světnici teplo u kamen !«
A dále mluví: »V kraji našem nikdy ne-
bylo bez práce, ale duše našich lidí nepoddá-
vala se strastem tělesným. V českých chalu-
pách i při všem dření milovali knihu; toužili
zvědět, co se ve světě děje, všímali si každého
pokroku, vzdělávali se. A tím jsme se dostá-
vali ku předu . . . . Pokročili jste na všech
stranách, v rolnictví, v průmyslu, obchodua
jazyk náš všude směle již ozývá se v kraji
našem. Jen mu zůstaňte věrni, práv jeho mu
dobývejte nejen slovem, ale i skutkem a neza-
dávejte mu nikde.
Nový život na všech stranách volá, náro
dové kolem nás pracují, pokračují — 6 běda,
kdybyste zůstávali za nimi! Jako si hledía
udržeti zděděné hrudy, tak i krásné vlastnost
předků svých si zachovejte; i v poměrech
nové doby může duše vaše zůstat čista, poctiva,
věrna odkazům předních hlav, jež pro vás pra-
covaly, žily a dýchaly. Všecky vrstvy národa
pracujte, chtějte v před, sami si hleďte pomoci.
Každý na svém místě — i kdyby bylo sebe
skrovnější — hleď vykonati co nejvíce!
Rodičové naši vždy tu touhu měli, aby s
dětem jejich líp vedlo nežli jim. V žádném
ohledu nečekejme, že nějakým zázrakem, bez
vlastní práce dostane se nám, po čem tou-
žíme . . . jen co si napřed sami připravíme,
čeho si prací zasloužíme, nebude nám nikde
moci upírati.
25
article
Vřelé srdce a pravou hlavu mějte, snaživ
buďte, ale ne hrabivi, zištni, prospěchářští.
Z mozolů rodičů vzrůstá blaho dětí; z práce
a nezištné obětavosti jeho synů vzrůstá blabo
národa !«
Drazí krajané! Srdce Karla Jaromin
Erbena, jak je do prací svých uložil, chovalo
všecky krásné vlastnosti lidu našeho; bylot
srdce srdcí našich.
kéž tlukot jeho stále sly-
šíme u nás! (Ať žije ! Volání slávy a po-
tlesk.)
Druhý řečník pan dr. Sutnar, úřadník
univers. knih, vídeňské, přednesl svou veršova-
nou apotheosu na oslavovaného pěvce u podal
vědecký rozbor jeho činnosti básnické. Avšak
účty toho druhu — končil — nedají se dosu
ještě úplně uzavříti, neboť Erben byl spiše ve-
leben a vychvalován, nežli ceněn a pocho-
pován.
Pan MUDr. Oldř. Chmelař odevzdal n
to jakožto jednatel družstva pomník zastupitel
stvu města Miletína a okolí.
Hůdba Sokola hořického zahrála— » Kde
domov můj« a »Hej Slované« a účastnícis
rozešli.
Pomnik o 8 m. výšky proveden je allego-
ricky z prostulého žlutého pískovce hořického.
Bronzovému poprsí spisovatelově vděčí se genin
vavřínovou ratolestí.
S druhé strany sedí hošík pohřížen v upjatou
četbu »Kytice«. Skupina spočívá na přiměřeně
mohutném pilonu, v jehož boky zasazeny jsou
lité reliefy se scénami ze »Záhořova lože« a »Sva-
tební košile«. V předu jmeno učencovo, v zadu
nápis: »Postaven péčí družstva Erbenova v Mile-
tině r. 1901.«
Dle posudků odborných znalců je to pomn
vkusný a přesně umělecký.
Karel
Jaromin
Erben
doktor
Sutnar
MUDr
Oldř
Chmelař
Sokol
Slovan
Záhořův
Erbenův
Miletín
Milos