ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 97435f30-661a-11dc-bd1a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 25 celkem · entity: person 60, place 37, org 7, work 1
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
31. července 1901.
4 masthead
Číslo 209.
5 article
nijaké banky. Nynější přátelské poměry Černé Hory s Italil mají dle »Inform.« odstraniti také tento nedostatek. Má prý býti za pomoci Italie zřízena v Cetyni »Národní banka«, jež se ujme, zprva ovšem jen v ohraničených rozměrech, všech potřebných obchodních a dopravních ope- rací. Tím by se černohorskému obchodu dostalo pevného základu, na němž by se obchodní styky s jinými státy mohly živěji rozvijeti. Zatčéný vůdce sultánova poselstva Marocký sultán, o jehož panství mela v Evropě již los, vyslal, jak známo, do Evropy dvě poselstva, z nichž jedno navštívilo Paříž odjede zejtra do Petrohradu, kdežto druhé vy pravilo se do Londýna a Berlína. Jak jest sul tán spokojen s cestou prvého, není známo, ale s cestou poselstva druhého rozhodně spokojen není. Londýnská »Morning Post« aspoň sděluje z Tangeru, že dovídá se z věrohodné strany. že Kaid el Mededi, vůdce poselstvado Londýna a Berlina, byl po svém návratu z Evropy v Mazaganu z atčen. Sultán není prý spokojen s výhodami které Kaid elo Mlededi zaručil A nig lii a zhrozil prý se obnosu, které poselstvo vydale v Londýně i v Berlíně. Poselstvo pařižské přijato bylo dnes dopo ledne presidentem Loubletem a odjede zejtra do Petrohradu.
Loublet Evropa Paříž Petrohrad Londýn Berlín Tanger národní banka dopravní op Morning Post Káida
6 article Filipiny.
Filipiny. Američané se klamali, když zatčení mla- dého vůdce A quinalda tak velice si cenili v domnění, že jím jest na Filipinách povstání domácího obyvatelstva vlastně překonáno. Vií dnes sami, že význam jeho přeceniili, nebot z toho, co se na Filipinských ostrovech děje jest zjevno, že 5 bez Aguinslda povstání trvá dále a snad se ještě sesílí. Nový vůdce Fili- pincň, Marval, kterého zvolili si za nástupce Aquinaldova, jestí odhodlán v boji pökračovati a sice na jihu Cebu. Američané mají však potíže i v krnjích které mují obsnzeny, neboť obyvatelstvo jejict jen nerado snáší, jejich vládu. Zaplavován ostrovů americkými úřadníky, soudci, advokáty a učiteli je velice znepokojuje a proti Ameri čanům popužuje. Nenávist Filipinců a odbo jejich proti americké správě stupňována byla nyní ještě ustanovením, že po uplynutí 5 le užívati se bude na Filipinách u úřadů výhradne jen angličiny. Za poměrů těchto řad povsťalců na nov přibývá a není naděje, že by na ostrovech již tak dlouho válkou stížených zavládl záhy ký- žený klid. Proslýchá se, že Aquinaldo, ač jesh bedlivě střežen, přece má s povstalci styky. Otázka spojenství ve Španělsku. Do španělského přístavu v Cadixu připlulo německé válečné loďstvo, z čehož odvozováno, že Španělsko v nynějších svých zmateích dovolává se pomoci Německa. Špa- nělský ministr zahraničních záležitostí prohlásil však dle dnešní zprávy »Agence Havas« z Mad- ridu, že přítomnost německého loďstva postrádá veškerého politického významu. Španělsko ne- může v nynějším okamžiku, pravil ministr, na spojenství nikterak pomýšleti, protože by zu výhody, jichž by jím nabylo, nemohlo se své strany poskytnouti žádných. Neprve musí Špa- nělsko povzněsti své vojsko a námořnictvoa zreorganisovati svou správu.
Američan Marvat Filipínec Aquinaldo Havas Filipíny Cebu Španělsko Cadix Německo Mad Fit
7 article Poselstvípresidentarepubliky Peru.
Poselstvípresidentarepubliky Peru. President republiky Peru prohlašuje v po- selství, zaslaném včera kongresu, že úsilí jeho směřovalo k tomu, aby urovnal politické ne- shody, sesílil národní jmění a upevnil dobré stiky s cizinou. Otázky v příčině hranic s Ecua- dorem, Bolivií a Brasilií nezpůsobily žádného napjetí. Poslední rozpočet státu vykazoval pře- bytek a také přebytek rozpočtu na rok 1902 odhadnut jest na 11% millionu. Větší výlohy, jež chystají se ve vojenském rozpočtu, nepřesahují míru nákladů nutně potřebných. President prohlašuje, že obdržel projevy oddanosti od všech stran. Pak opět jeli jsme podél jurt, z nichž mladé ženštiny vybíhaly, zvouce nás k odpo- činku a na kumys. Krasavice tyto byly obzvláště špinavé. Sajoti se vůbec nemyjí, a Čichačov na ně něco zavolal. Zdvořilost to asi nebyla, neb pojednou začaly o překot ostrými hlasy křičeti a posuňkovati. U řeky Jihim jsme nocovali. Těleg odjel hledati Sajota, jenž by za trochu tabáku v noci koně hlídal, ostatní k řece odešli koně napojit, a tak zůstal jsem u ohně sám. Kouře cigaretu, zatěkal jsem myšlenkami do vlasti. Pojednou sebou škubnu — vedle mne sedí s obou stran od pasu nahý Sajot na bobku. Neslyšel jsem ničeho v zamyšlení a rychle tedy ohlédnul jsem se po svých věcech.
Sajota Peru Ecu Bolívie Brasilia Jihim
8 article
Dobře jsi hlídal ! myslil jsem si v duchu. Mohli všechno odnésti a kdož by je v nastalém již temnu chytil. Jeden byl neobyčejně velký a silný, chrup měl až nepřirozeně silně vyvinutý. Mlčky nabídl jsem oběma trochu tabáku, děkujíce vzali a v temnu opět zmizeli. Maxim Ivanovič Bjakov mluvil pravdu, Sajoti nekradou, kdyby kradli tento člověk by musil loupiti a zdálo se m tehdy, že mohl by svými zuby lidi zakusovat. K ohni má v Uranchaidě každý právo sám sajotský ogurda, kdyby u ohně seděl, ne- odepře poslednímu Sajotovi přistoupiti a uhlíček si vzíti. Druhého dne před polednem jeli jsme okolo posledních jurt kemčického chošunu. Tam přesvědčil mne Těleg o své jezdecké virtuositě. Pěšina, po kteréž jsme jeli, vedla po příkrém, kamenitém svahu, asi 100 metrů nad jurtami v údoli stojícími. Zděsil jsem se, vida, jak Těleg pojednou se svým hřebcem se stráně se spouští. Hřebec jeho jako koza jistě nastupoval, místy po zadních nohách se spouštěje a před- ními se opíraje, a Těleg byl dole, než by sto napočítal. Třetí den po výjezdu z Kemčiku byí nejhorším cesty. Celý den stoupali jsme na horu Sabino po vysokých svazích, plných bal- vanů, přes mrtvoly stalelých cedrů, tu sjiždějíce sta metrů dolů v bařinaté půdě a opět vystu- Odhalení pomníku K. J. Erbenovi v Miletině. V Miletíně. 27. čorvence (Pav. zprávu »Nár. Listů«.) (Dokončení.) Čarokrásná pohoda přilákala k této vysoee populární slavnosti se všech stran, z blízka i z daleka veliké množství účastníků, zpěváckých spolků, sokolských jednot, hasičských sborů, deputací a jednotlivců. Ranní budíček, vítání hostů atd. vše provedeno přesně a s plným zdarem dle programu.
Mlček Bjakov Hřebec Sabina Erben Miletina Miletín Páv
9 article
Dopoledne o půl desáté hodině konala se společná zkouška pěveckých jednot. Tím časem seřadil se za městem průvod, který rázem 12. hodiny na náměstí dorazil, kdež starosta města Miletína a předseda družstva Erbenova, pan Frant. Pečenka, přítomné těmito slovy uvítal: »Veliký den slaví dnes město naše. Zde. kde stávala prostá kolébka největšího z našich synů, kde útlou dýchal vůni mateřídoušky české poesle: zde postavil mu národ památník — památník skromný — neboť zásluhy našeho rodáka snad dosud nejsou dosti oceněuy. A dnes přišli tisícové lidu českého, aby přítomností svou uetili jméno Erbenovo, aby patřením na skromnou jeho tvář rozniijli v srdeích svých oheň lásky ke všeliké práci vlastenecké. Což divu, že se srdcem rozechvělým vítám tebe, lide český jehož velikým synem jest rodák náš, vítám tebe, lide český, jehož minulost tak něžným květy ozdobil pěvec náš, vítám tebe, lide český v jehož budoucnost tak pevně věřil oslavenec náš. Potud bude žíti památku Erbenova, poku bude žíti národ český. Památce Erbenově pro- volávám sláva!« Na to zapěly zpěvácké spolky Malátovu. na slova J. Kádnera složenou a skladatelem osobně řízenou kantátu a na řečniště vystoupi pak v Předkrkonošsku zvláště oblíbený spisovatel K. V. Rais a pronesl tuto slavnostní, řeč:
Erbenův František Pečenka Malátův J Kádner K V Rais Miletín
10 article
Velectění shromáždění! Drazí krajanéi Starý náš Zvičín, od jehož kostelíčka je prý vidět až ku Praze, rozhlíží se dnes spanilým krajem a vítá nadšené zástupy, kteří se všech skoro stran hrnou se k bílému městečku. Mile- tínu, jež z daleka pozdravuje jich jásavými bar vami národními. Přichvátaly sem davy, aby poklonilyse jednomu z nejmilejších a nejvělších synů ná- roda za to, že měl svůj lid tak rád, že tolil miloval všechno, co památkou zůstalo po zku- šených hlavách oteů a matek našich, že to všechno po dlouhá léta pečlivé sbíral a sháněl, aby národu ukázati mohl: Taková je pravá duše tvá —, že to všechno v hlavě i v srdci pro- zkoumal a proeitil a potom to nejkrásnější kou- zelným způsobem v listech svých knih vy- pravoval lidu našemu pro potěchu, pro rados a na věčnou památku!
Mil Praha
11 article
Chvátají, aby se mu poklonili tam, kde před devadesáti lety stávala kolébka jeho, kde ho prostí, nezámožní rodiče, škola i fara vy- chovali a připravili do světa. Z malého domku plačky vyšel slabý synek, nesa si na studie malinko jen majetku pozem- ského, ale za to bohatství, které jest nade všecko; nesl si nejvzácnější dary, jež mohou rodiče dětem na cestu do života dáti: lásku k otci, matce i k rodnému koutku, poctivé srdce. úmysl přičiniti se, aby něco ve svělě dokázal, čistou duší nadšenou. Tyto dary otcovského domu po celý život zůstaly s ním jako odkazy nejdražší. Láska k dobrým hlavám v miletínské domovině, pracovitosť, které se od nich naučil. dobrá slova jejich byly zajisté příčinou, že Erbenů student na hradeckých školách zname- nitě prospíval; vzpomínka na domov, na všechen život domácí, na dobré známě jistě neposlední přispěly, že v tehdejších školách německých i v poněmčeném městě k rodnému jazyku vroueněji přilínal a učil se dokonale jej poznati; přemýšlivá, dumavá mysl, hlavně po matc zděděná, znalost minulosti naší, jíž zvláště čtením nabyl, způsobily, že mladé srdce svíralo se, když venkovský syn na studiích pražských tam teprve vlastně poznával, co se s milovaným národem stalo, poznával smutné ponížení jeho; ušlechtilé srdce a nadšená duše vedly jej potom za jiným cílem, nežli jest blahobyt pozemský — za cílem sloužit národu a přispěti k povznesení jeho. O jistě, že také v takové rozechvěle
Erben
12 article
pujíce, tu mezi stromy a pod větvemi se pro- dírajíce. V poledne byli jsme na vysokém, jen spoř borovicemi porostlém hřbetu, slunce pražilo ne milosrdně, a všechny praménky byly vyschlé Odtud měli jsme po celé odpoledne jetí po ka menitém, neporostlém a suchém hřbetu hory až k jejímu vrcholu, za kterýmž teprve vody opět s dostatek býti mělo. Žízeň trápila nás i koně a byli jsme věru rádi, když v zákoutí jednom, po vyschlém žlábku pramene jdouce, nalezl jsme místo rašelinovité, do něhož noha se bo řila, stopu vodou naplněnou zanechávajíe.
13 article
Stařik Fedor brzo vyrobil sekerou dřevěný rýč, vyházel jamku asi půl metru hlubokou, hlína usadila se na dně a měli jsme studánku voda nebyla valně čerstvá, ale přece nás osvěžila. Za další jízdy zafičel obratem studený vítr a asi o 5. hodině odpoledne bylo tak zima, že nevystačil mi již svrchník a obléknuv kožich. skřehlé ruce střídavě jsem zahříval. Po celou jízdu měli jsme velmi pěknou vyhlídku na di- voké, místy sněhem pokrytě hory a hluboká údoli, plna nakupených balvanů, beze vší vege- tace. Na večer již jeli jsme na samém vrcholu hory kolem ruského pohraničního sloupu, přejeli vrchol, kde vítr řádil jako divý, a na samém pokraji u horského potoka jsme nocovali. Pod námi pršelo. Byli jsme uprostřed par vše pro- močujících. Až do půlnoci přes nás táhly mraky. pak se vyjasnilo a k ránu byl tak silný mráz, že knír můj byl jediný rampouch. Příští den rozloučil jsem se s vysokými horami. Když sjížděli jsme k řece Čechan, zastavi napřed jedoucí Těleg pojednou koně a ukazoval rukou do předu. Asi tři sta kroků před námi stál u řeky marál ohromných parohů. Stál zády k nám a napájeje se, neslyšel pro šum vody našeho příchodu. Řychle s koně a v trávě vy- soké ukryt, spěchám na dostřel. Leč marně
Fedora Čechan Těleg
14 article Zvětřií mne a prchl.
Zvětřií mne a prchl. chvíli, kdy zadumán patřil k hvězdnatému nebi, povstala báseň »Večer«. (Cituje ji.) Churavý, lopotící se mladík na filosofii i na právech poznal snad všech útrap chudého stu- denta, ba i jako úřadník ještě hodinami hudeb- ními se živil. Erbenova práce pro národ zvláště trojího byla směru: Byl učenec, dějepisec; byl sběratel ná- rodních písní, pohádek a bájí a mnoho v tom oboru bádal; byl velký básník. Dvaatřicetiletý. slabý, churavý muž, zápasící ještě o denn chléb, z lásky k práci národní zanechal úřadu státního, aby všecky síly věnovati mohl nevý- nosné, ale požehnané práci na roli historie české, na niž Palackým byl uveden. A čemu se Erben obětoval, tomu dovedl sloužít až do vyčerpání sil svých. Mnoho archivů českých pro- zkoumal, tisíce listin přepsal a výtahy z důle- žitých učinil — zkrátka: konal práci mravenčí konal ji při poměrech žalostných. A když jsa mužem čtyřicetiletým stal se archivářem král. hlavního města Prahy, v lopotě neustál a právě nazýván jest zakladatelem archivu pražského. Královská Praha, vysílajíc zástupce svě nástupce Erbenova k dnešní slavnosti, učinila tak zajisté nejen z úcty, kterou každý k Erbe- novi chováme, ale také z vděčnosti za práci. kterou právě jenom Praze věnoval. Jiný směr, jímž se vědecká činnost Erb- nova brala, jest, že znamenitá stará díla česká znova vydal, ať jmenuji jenom spis krajana našeho Krištofa Haranta z Polžic, pána na Pecce »Cesta do svaté země a do Egypta,« Tomáše ze Štitného »Knihy šestery o obec. věcech křesťanských« a některé spisy Mistna Jana Husa — kterážto jména více než množ- ství slov odhalují krásu Erbenova ducha.
Erbenův Palacká Erben Krištof svatá země Tomáš Hus Praha Polžice Egypt
15 article
Studiem starých spisů i listin více než kdo jiný poznal naše názvosloví právnické jeho České právnické názvosloví stalo se zá kladem názvosloví právnického i jiných slovan ských národů rakouských. Se Slovany měl Erben mnohé styky a právě jeho ochota, srdečnost, obětavost vyko- naly tu mnoho, o čem nikdo neví a nezví. O slovanský sjezd r. 1848 velké měl zá- sluhy a na uskutečnění známé pouti r. 1867 do Moskvy velký podil a sám ji také vykonal. Vůbec Karel Jaromír Erben byl z těc tichých pracovitých duší, jež zapředeny do své práce nedbají, že se o nich hlučně nemluvi. neshánějí, aby při každém vyslovení jména jejich trouby a kotle hřměly, aby zásluhy je jich hlučně do světa byly vyhlašovány. Byl právě jeden z našich buditelů, o nieb polský básník Adam Mickiewicz napsal, že byl skromni, chudi, pracoviti, připomínajíce horli- vost svatých otců církevních, milující náro svůj jako tito církev. Ale v tom je na štěstí spravedlnost život že zásluhu, reklamou vykřičenou planost, do velikosti vyvelebenou, za krátko větry roznesou jako suché listí, kdežto výsledek liché, vytrval práce zůstane stát pevně jako zdravý strom, osvěžující a těšící daleké potomstvo. Mluvě o skromnosti opravdových pracov níků, nemyslím tím ovsem na skromnou pokoru národní, dlouholetým ponížením nám vštípenou na sťálé ustupování, omlouvání se, krčení, na opak, tu volám po zmužilosti a pevn přísnosti, kteréž vlastnosti také slavnému rodáku zdejšímu, jinak skromnému, nijak ne scházely, jak na př. r. 1848 dokázal, vzdav se z přesvědčení svého redakce »Pražských novin«. ač tím hmotně značně utrpěl. Erben vždy pracoval s vědomím, že kon práci dobrou, potřebnou, prospěšnou — pra- coval bez touhy po slávě, za odměnu nepatrnou, spokojuje se pouze útěchou klid ného svědomí a radostí z práce dobře vy- konané.
Slovan Erben Karel Jaromír Mickiewicz Moskva
16 article
Měl při tom štěstí, že prvá i druhá man želka jeho byly z těch českých žen, které pro klid muže svého dovedou se uskrovniti na míru nejmenší, dovedou si všeho odepříti, na všec stranách si utrhovati, obětovati a jejichž ruce pracovité, dovedné, dokážou někdy zrovna kou- zelně s maličkostí vykonati tolik, že tichý po- zorovatel žasne, a oko zalévá se slzou obdivu. Budiž proto dnes i těch dvou tichých duší nej vroueněji vzpomenuto Na“ ztichlém hřbitově košířském, kde rodák náš r. 1870 byl zahrabán, nad jeho hrobem, na němž nikdy kytička neschází jest nápis: Za to však podařílo se mi ten den za střeliti srnce a k večeru divokou husu a po chutnával jsem si u večeře na husí polévce srnčím šašlíku — skopové se mi již dosti zpro tivilo. Řeku Čechan, jejímž údolím ještě po cely příšti den jsme jeli, přebrodili jsme 67kráte Medvědích stop viděl jsem mnoho, avšak an z dálky jsem medvěda neuzřel. Přítoky řeky Čechanu jsou prý bohaty na zlato, ježto však hranice říšské dostatečně určeny nejsou, nedovoluje ruská vláda rýžovati. Ruské úřady trestají neoprávněné dobývání zlata přísně Ale jak hlídati krajiny tak odlehlé, pustéa těžko přístupné? Dne 5. září dostihli jsme řeky Džehuš, do níž Čechan se vlévá, jeli kolem zájimky ko- zácké obce Arbaty, kdež potkali jsme prvního člověka od posledních sajotských jurt v Uran- chaidu, a týž den seskočil jsem naposledy se sajotské své kobylky v Arbatech.
Čechan Džehuš Arbat
17 article
Druhý den ráno poláskal jsem naposle svou kobylku a dobrá tentokráte trojka letem unášela mne Gurjána a starika Fedora po rovné abakánské stepi. Projeli jsme vsí Indina, by dlištěm deportovaných a na oběd byli jsme již v obci Tabatskája, asi 50 km. od Arbat vzdá- lené, a večer ještě vezla mne nová trojka dále abakánskou stepí k Minusinsku a o jedné hodině odpoledne stál jsem opět na břehu Jeniseje. 23 dny trval můj výlet do kemčického chošunu, za dalších pak 20 dnů byl jsem opět ve vlasti, čekaje dva dny v Minusinsku na parník a zdržev se po jednom dnu v Krásnojarsku, Tomskua Moskvě. V malé sibiřské zastávce uslyšel jsem náhle ponejprv po dlouhé době zase libé české zvuky. Byl to dr. Ferdinand Zátka z Karlíne se svou chotí a švakrem, kteří se vraceli z I kutska. V pohodlném restauračním voze zněly pak večerem vedle ruských i české zpěvy.
doktor Zátka Tabatskája Arbat Jenisej Karlín Indina Tomskua Moskva km
18 article
Poslední když Tvoje hodina odbila, náš pěvče ušlechtilý zatruchlila Tvoje rodina že jí odešel choť, otec milý, zasténala celá česká země kladouc na hrob krásnou kytici, zalkalo šíré slovanské plémě že nám ztichnul hlas Tvůj věštící Ztichnul hlas, však živ jest výrok Tvůj zůstal nám, co drahý ostatek že je potud jenom národ svůj. pokud šetří vlastních památek Pokud šetří vlastních památek! A pa- mátkami těmi Erben nerozuměl jenom lidové stavby, nábytek, kroj, ale také jeho zvyky, po- věry, písně, pohádky, vypravování, jeho přísloví a pořekadla, v nichž život a duše národa nej- lépe se zračí; z duše jeho vykvetly, proto v nich duši jeho zase nejlépe poznáváme. Vypravuje se, že když se před lety v Praze poprvé dávala Škroupova opera »Dráteník«, ně- kteří páni přivedli do divadla několik drá- teníčků. Seděli skromně, tiše, poslouchali nedu- tajíce, ale když z jeviště zavzněla skutečná slovenská píseň národní, zachvěla synky vzdá- leného kraje, až se rozplakali. Bylo zajisté i těm prostým hochům, jakoby náhle zaslechli pozdrav ze vzdáleného domova, z rodné cha lupy, ze známých polí a lesů a při té pl sničce vycítili, co je to domovina, vy- cítili příslušnost svou ke vzdálenějším bratřím.
Erben Škroupův Praha
19 article
Také naši lidé, kteří v cizině žijí nebo žili podobně vypravují, jak bylo jím, když nenadále uprostřed cizoty zaslechli písničku, kterou snad dávno a dávno matka jejich zpívávala, kterou slýchali doma, na poli mezi svými. Teprve ted, v takové chvíli, kdy nedýchajíce poslouchali, poznali krásu její a pocítili víc než jindy to své češství, jež slovy an pověděti se nedá. Taková je moc a slla krásné písně lidové, doma třeba nevšímané, jako kvíti, polní, jež nikdo neseje, kvetouci. U nás prve již básník Fr. Lad. Čelakovský k poesii národní přilnul, lidové písně sbíral a to přání měl, aby jen Slované brzy všecky tyto draho- cennosti pohromadě měli, protože z nich krásná povaha toho lidu vystkvívá a že nemůže pěk- nějšího a věrnějšího zreadla k poznání lidu býti než zpěv národní. Erben též k lidové písni s láskou se sklonil, ona byla mu potěchou, př ní okřával, omládl, z ní zachycoval čisté vý rony, v nichž právě duše lidová jasně se zra čila, ať již to byly slzy žalu nebo jiskry radosti Chtöje, aby lid náš těchto květů duše oleů svých nezapomněl, ale aby duch otců v duši národa opět se vtělil, po mnohaleté práci vydal sbírku Prostonárodních českých písní a říkadel i se sbírkou nápěvů — sbírku velkou, vzorně spořádanou. Radost duše své, bol její, štěstí své i žal, lopotu a starosti, úsměv i vtip, vlastní krev i duši, všechena živo svůj vlil náš lid v písně své a krása, jejich jes důkazem hloubky citu jeho I Zrovna jako píseř zamiloval si Erben i slovanskou pohádku vydal sto prostonárodních pověstí a pohádek v původních nářečích slovanských.
Čelakovský Slovan Erben Francie
20 article
Překrásné pohádky české napsal sám —a tu již hlásl se nejenom pilný sběratel, nejenom znalec, nejenom kritický duch, nejenom jemná básnická mysl, ale zároveň tvůrce umělecí Erben zajisté slyšel vypravovati sta a sta po- hádek českých, ale sám napsal jich jenom ně- kolik. Ale do těch pohádek snesl, uložil všecko to nejkrásnější, nejvýznamnější, čím je dušičk lidu jako vymalována. To jsou básně, to jsou díla umělecká, u nás nikým nedostižená. Často jedinké slovo, jediná věta, obraz povídají : Ano, takto mohl to říci jenom český člověk, to je naše! Ovšem Erben i když jinoslovanské pohádky překládal, dovedl v našem jazyku podati všecku jejich původní barvu, takže čtouce je, beze všeho výkladu cítíme na příklad rozdíl pohádky české, polské, ruské. Všude u nás je známa krásná báj o mateři doušce. Zemřela matka, opustila siroty, aty potom ubožky bez vůdčí duše matčiny smutně svělem se potácely. I zželelo se matce milých dítek, duše její se vrátila a vtělila se v drobno listý kvítek, jímž mohylu svou pokryla. Poznaly dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesalya prostý kvítek nazvaly mateří duškou. Sirotou byl všechen lid náš; ve staletýc útrapách ztratil vědomí toho, co čin národ svůj, vědomí vlastní duše národni. Ale neztratila se, v prostém mohylovém kvíti bájí byla vtělena a bylo jen třeba rozdý- chati ji. Básník Karel Jaromír Erben uměním svým rozdýchal a národu svému podal mateří- doušku vlasti naší milé, vás, pir- sté naše pověsti! Vás, krásné naše po- věsti, jež tak uměle v duchu národním uvila svázal v Kytici, v tuto knihu, milovanou po všem národé, v tuto knihu, jíž stal se jedním z největších pěvců našich, všem drahým. Kde kdo z největších básníků českých, měl pro n jen obdiv.
Erben Karel Jaromír
21 article
Jak volil a jak zpracovával! Vše je vn milé, známé, hluboko dojímavé, vábivé, tak že opět a opět k ni se vracíme. Jak znal duši svého lidu, život jeho, po- vahu, etnost i hřích, pouto, jež vázalo je s přírodou a jak to doviedl vyslovit Co je v ní zkušeností, rad, co krás, které člo věka od zemské hrudy povznášejí ! Jak je vn zuchycena nálada — ó, jen si tu kterou báseň přečlěme v pravou chvíli a ueítimel Pouhé báje — ale co v ních člověk najd — starší víc než mla dišíl V duchu národním ji vytvořil a národ při hlásil se k tomu, což jeho jest. Ale zdá se mi, jako bych slyšel slova I jděte s takovými věcmi, s písničkami, pohád kami, básněmi — kdož má na to kdy, — to je leda pro pány, kteří nemají starosti o chléh. Dřít od rána do večera — to je jiná pís nička ! Ano, ano, těžký je život, zlý je zápa o chléb, ale, přiteli, to také ten, jenž Kytie složil, dobře znal, krvavě zkusil a ty, čta jeho Kytici, také to z ní vycítiš! Ale jaký by to byl svět, na kterém by ne bylo lučin plných květů, ale místo nich snad jenom hliniště s hranicemi cihel ; na kterém by nebylo šumivých, krásných lesů, ale místo nich jenom hromady stavebního dříví«; na kterém by nebylo ptačího zpěvu, ale místo něho jenou vrzot a hukot mašin; nad kterým by se ne klenula modrá obloha s jiskrnými hvězdami sle pod kterým by se černaly jenom tmav důly, v nichž blikají hornické kahany ?. Jaký by to byl svět, v němž byla by jenom lopota jenom zápas, ale nic krásného, co také duši potěší? O, škarohlíde, zda neokřeješ, když si dlě tvé večer po denním dření přisedne k toběa přečte ti něco pěkného, na př. něco z řádk Erbenem sepsaných?
Kytie
22 article
A kdybys sám umdlenou hlavu nad stránky takové knihy, jako je Kytíce, naklonil a zvolne, rozmýšlivě, pozorně četl, starosti by ulevovaly v tíži, oko by se rozjasňovalo, srdee rozhoří- valo, slovo básníkovo víc a více by tě poutalo, eítil bys, že ten, kdo to psal, byl srdci tvému blízký, že uměl zrovna zachytit, co i ty sám jsí často cítil a vděčnou věnoval bys té hlavě, jež na vzdáleném hřbitově už třicet roků práchniví, vzpomínku. Jsou to jenom plsničky, pohádky, báje, ale duše nás všech je v nich. A v tom je Erbenova ve- likost! Krásné zkazky vypravují, že v příbytcíeh dávných předků našich ještě za času pohaa- ských bývaly v čele světnice postaveny podehy otců a dědů jejich a že kdo do světnice vešel nejprve jim se poklonil. A hle, zde celé město do středu všech příbytků svých postavilo si na místo nejčest- nější podobu nejslavnějšího syna svého, miláčka všeho národa. Nuže, vy, kdož z daleka jste připulovali, i my, blízei krajané jeho, před dra- hou tváří jeho čest a slávu vzdejme jeho velké památce! (Rouška s pomníku padá.) Milý pěvče náš, jako chudý hoch vyšel jsi zo domova svého a dnes v slávě vracíš se mezi své! Známým klidným úsměvem, mírným po- hledem svým pozdravuješ rodné městečko, ko- lébku svou, místo nejdražších vzpomínek. Duše rodičů tvých, dávno zpráchnivělých, vznášejí s tu nad Tebou!
Erbenův
23 article
Děti Tvoje z daleka toužně chvátaly a te dívají se k Tubě, jako kdysi se dívaly. Rodáni Tvoji, ti starší, kteří Tě ještě pamatují, kteře tak rádi s Tebou hovořivali, i děti a vnuci je- jich, všickni plesají, že jsi opět mezi nimi Na Tebe hledíce, budou vždy viděti vzor do- broty, pracovitosti, obětavosti, nezištnosti, lásky k rodné půdě a kjejímu lidu. Květ mateři- douškya věnce lipové klásti budou pře Teboul ud I my, ostatní krajané Tvoji a tisíce če- ského lidu přišli jsme, abychom Ti zde hlasitě a vroucně řekli, jak Tě máme rádi A teď zdá se mi, že slyším utěšivý Tváj hlas: »Rodáci moji, duch můj jest mezi vámi nevýslovně šťasten! Jako hoch odešel jsem o vás, ale nikdy jsem na vás nezapomněl. V na otcovské půdě nebo v příbytcích svých jste se lopotili, ale také můj život nebyln lehký — ba jistě že oči-vaše tisickráte bývaly již pohří- ženy vspánku, kdy já ještě nad prací sedával.
Květa
24 article
Rád jsem na vás vzpomínal a na to všecko, co krásného za mlada jsem tu poznal a to v prsou svých, ač chorobných, přece až do skonání mladicky nadšených jsem nosil. V těžkých dnech života svého pracoval jsem, abych lidu svému za to, co on mi dal, také zanechal památku, aby zase on rád na mne vzpomínal, zvláště mráz kdy v okna duje, v světnici teplo u kamen !« A dále mluví: »V kraji našem nikdy ne- bylo bez práce, ale duše našich lidí nepoddá- vala se strastem tělesným. V českých chalu- pách i při všem dření milovali knihu; toužili zvědět, co se ve světě děje, všímali si každého pokroku, vzdělávali se. A tím jsme se dostá- vali ku předu . . . . Pokročili jste na všech stranách, v rolnictví, v průmyslu, obchodua jazyk náš všude směle již ozývá se v kraji našem. Jen mu zůstaňte věrni, práv jeho mu dobývejte nejen slovem, ale i skutkem a neza- dávejte mu nikde. Nový život na všech stranách volá, náro dové kolem nás pracují, pokračují — 6 běda, kdybyste zůstávali za nimi! Jako si hledía udržeti zděděné hrudy, tak i krásné vlastnost předků svých si zachovejte; i v poměrech nové doby může duše vaše zůstat čista, poctiva, věrna odkazům předních hlav, jež pro vás pra- covaly, žily a dýchaly. Všecky vrstvy národa pracujte, chtějte v před, sami si hleďte pomoci. Každý na svém místě — i kdyby bylo sebe skrovnější — hleď vykonati co nejvíce! Rodičové naši vždy tu touhu měli, aby s dětem jejich líp vedlo nežli jim. V žádném ohledu nečekejme, že nějakým zázrakem, bez vlastní práce dostane se nám, po čem tou- žíme . . . jen co si napřed sami připravíme, čeho si prací zasloužíme, nebude nám nikde moci upírati.
25 article
Vřelé srdce a pravou hlavu mějte, snaživ buďte, ale ne hrabivi, zištni, prospěchářští. Z mozolů rodičů vzrůstá blaho dětí; z práce a nezištné obětavosti jeho synů vzrůstá blabo národa !« Drazí krajané! Srdce Karla Jaromin Erbena, jak je do prací svých uložil, chovalo všecky krásné vlastnosti lidu našeho; bylot srdce srdcí našich. kéž tlukot jeho stále sly- šíme u nás! (Ať žije ! Volání slávy a po- tlesk.) Druhý řečník pan dr. Sutnar, úřadník univers. knih, vídeňské, přednesl svou veršova- nou apotheosu na oslavovaného pěvce u podal vědecký rozbor jeho činnosti básnické. Avšak účty toho druhu — končil — nedají se dosu ještě úplně uzavříti, neboť Erben byl spiše ve- leben a vychvalován, nežli ceněn a pocho- pován. Pan MUDr. Oldř. Chmelař odevzdal n to jakožto jednatel družstva pomník zastupitel stvu města Miletína a okolí. Hůdba Sokola hořického zahrála— » Kde domov můj« a »Hej Slované« a účastnícis rozešli. Pomnik o 8 m. výšky proveden je allego- ricky z prostulého žlutého pískovce hořického. Bronzovému poprsí spisovatelově vděčí se genin vavřínovou ratolestí. S druhé strany sedí hošík pohřížen v upjatou četbu »Kytice«. Skupina spočívá na přiměřeně mohutném pilonu, v jehož boky zasazeny jsou lité reliefy se scénami ze »Záhořova lože« a »Sva- tební košile«. V předu jmeno učencovo, v zadu nápis: »Postaven péčí družstva Erbenova v Mile- tině r. 1901.« Dle posudků odborných znalců je to pomn vkusný a přesně umělecký.
Karel Jaromin Erben doktor Sutnar MUDr Oldř Chmelař Sokol Slovan Záhořův Erbenův Miletín Milos