1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 19. října 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přodl, llání set
v Praze v adminisfraei
ns čivrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
Bs něr
na čivit leta . . . . 7 K 50k
ve filialkácht
2 K30h
na něsfe .
Pošton:
na naěale
1e
Ba čtvrt Ieta . . . .
s dvojí zásilkou
a měsle
nart leta . . . .K son
Bs
Praha
Iet
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 18. října. V 8 hod.
10 minut večer. (Původní telegram zvláštního
zpravodaje »Nár. L«.) Dopisovatel »Rusi«
potvrzuje, že levé ruské křídlo již
již bylo by dosáhlo vítězství nad Ja-
ponci, když tu došel rozkaz k ústupu.
Rozkaz ten stal se nutným následkem
postupu japonského ve středu ruské
armády, kdež hrozilo nebezpečí, že
bude Japonci rozražen. Výsledek bitvy
jest však dosud nejistý.
Z Petrohradu, 18. října. (C. B.) [Úřadní.
G.-l. Sacharov telegrafoval dnes hlav-
nímu štábu: Dle došlých mne zpráv
Japonci podnikli v noci na 17. říjen
útok na pravé křídlo našeho po-
stavení; avšak všecky jejich útoky
byly odraženy. Během dne naše vojsko
zmocnilo se vesnice Šlanezy (na řece
Šache, západně od Šachopu). Nepřítel
střílel prudce na dobytá postaveníu
této vesnice a obořil se na jedno
místo osamělého, lesem porostlého
Putilovského pahorku. Tam vedl velice
rozhořčený boj bodákem. Několik
důstojníků, již vrhli se na nepřítele.
dávajíce tak vojsku skvělý příklad.
skoleno nepřátelskou zbraní. N
padlých vojínech obou stran jest
viděti stopy zoufalého zápasu muže
s mužem.
Rus
Japonec
Sacharov
Šlaneza
Šach
Petrohrad
6
article
Večer a za noci pochovali jsme
mrtvé Rusy i Japonce s vojenskou
poctou.
Proti našemu středu shromažďuje
se — jak pozorovati — veliká síla
nepřátel.
Na levém křídle naší armády
neudálo se 17. t. m. nic pozoru-
hedného.
z Tokia, 18. tijna. (Reuter.) Rusové
obklíčili v neděli Jamadovu kolonu
sukořistili 14 děl a nyní soustřeďují
se na frontě armády Okuovy a Nodzu-
ovy. Očekává se další velký boj.
Z Charbina, 18. řijna. (Birž. Vědomo-
sli.) V noci na 17. říjen Rusové po-
stoupili, vypudili Japonce ze šesti
postavení a dobyli osmi děl. Japonei
usadili se zas na silné horské posici
Rusové obořili se na ni útokem ke
2. hod. odpol. a zmocnili se dalších
16 děl a 8 rychlostřelek. Boj ne-
ustává.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Rus
Japonec
Jamadův
Tokio
Charbina
Reuter
7
article
Hrabě Štěpán Tisza v poměru
k obstrukci uherské.
Hrabě Štěpán Tisza v poměru
k obstrukci uherské.
Ministerskému předsedovi uherskému pa-
trně počínalo býti už příliš nudno a nesnesitelno
v onom tichu, jež teprv po několik neděl za-
vládlo v domácí politice zalitavské. Snad ne-
tošil z něho pro sebe nic dobrého. Proto náhle
se odhodlal, že mu udělá konec. Podařilo se mu
1o. List veřejný, jejž v prvním témdni tohoto
něsíce byl zaslal voličům svým ugronským, byl
pplašný výstřel, jímž celý stát uherský vybur-
tován byl ze svého klidu. Hrabě Štěpán Tisza
ohlásil v řečeném listě pevný úmysl svůj, že
přiostří jednací řád, jimž říšský sněm uherský
se řídil od roku 1867, a dal tím podnět ku poli-
tické krisi, o níž dnes není lze říci, čím a kdy
skonči. Bouře proti němu rozpoutala se po všech
bončinách země uherské, všechny strany oppo-
siktní už si pospíšily, ohlásiti proti záměrům jeho
nejkrajnější odpor a užiti všech prostředkův,
keré jim jsou k disposici, aby obhájily posa-
vadní svobody slova ve sněmovně pešťské. To
znamená, že všechny opposiční strany v této
sněmovně se dohodly, obnoviti proti vládě
řiszavě bezohlednou parlamentní obstrukci. Do-
jdeli na ni, bude to od roku 1889 šestá ob-
strukce ve sněmovně zalitavské. První vypukla
tam za příčinou vládní předlohy nového zákona
branného, a všechny za sebou skenčily větším
neb menším vítězstvím obstrukčníkův. Opako-
valy se ve lhůtách vždy kratších a kratších
občanstvo uherské zvyklo jim už tak, že ob-
viňuje opposici, jež nedovede zjednati tím způ-
sobem platnost své vůli z nedostatku smyslu pro
svou povinnost vlasteneckou a ze slabosti v zá-
pase ústavním. Prodlením patnácti let, právě
minulých, parlamentní obstrukce tak se vžila do
politického života v Uhrách, že se stala oblí-
lenou součástí jeho, ba institucí, náležející k řá-
dům ústavním,
Štěpán Tisza
Uhry
8
article
Hrabě Štěpán Tisza už při samém nastou-
pení svého úřadu ministerského slíbil, že se po-
sará, aby obstrukci ze sněmovny uherské vy-
mýtil. Za tím účelem nesou se i všechny změny.
jež v jednacím řádu pro tento zákonodárný sbor
hodlá provésti už za nejbližšího zasedání jeho,n
z nichž některé už byl veřejně ohlásil. Mezi
nimi jest nejhlavnější, že hrabě Tisza navrhuje
aby stanovena byla určitá lhůta, do které
rozpočet zemský a vládní předlohy, týkající se
brancův, pokud počet nováčkův má býti zvý-
šen, ústavně projednány býti musejí, ji-
nak že vláda bude míti právo, aby je vyřídíla
sama.
Té chvíle není lze zjistit, co pravdy jest
na zvěsti, již krakovská „Nowa Reforma“
včera vyslala do světa, a dle které p. dr. Körber
s hr. Štěpánem Tiszou se dohodli, že učin
návrh na tuto změnu v jednacím řádě každý
ve svém parlamentě souhlasně.
Potvrdí-li se táto novinka krakovského listu
bude míti i parlament vídeňský, až opět se
sejde, příležitost, aby se vyslovil o tomto pře-
kvapení, od něhož p. dr. Körber patrně slibuje
si pro vyléčení ústavní choroby rakouské velm
mnoho, už proto, že recept pro tento medikamen
dostal z Uher.
Štěpán Tisza
doktor
Körber
Uhry
Tisza
9
article
Však také možná, že ministerský předsedu
předlitavský přijde s křížkem po funuse. Vždyí
jeho kollega zalitavský v řeči, již proslovil před-
včírem v Terezinském kasině pešťském na
oslavu památky Deákovy před obecenstvem
zvláště vybraným, sice velmi se rozhorlil prot
obstrukci v říšském sněmě uherském, prohlási
ji za „chorobu, jíž náš parlamentarism jest st-
žon, a tož proto, že instituce, která byla zřízena
za Deáka, byla určena pro dobu jinou, než jakou
je nynější, kdy 20—30 lidí může mařiti celou
životní funkci zákonodárného sboru prostředky
malichernými“ — ale na konci svého projevu
protiobstrukčního přece jen se snažil, aby oppo-
siční strany opět uchlácholil a zviklal v roz-
hodnutí jejich pro pokračování v obstrukci.
Mezi otevřeným listem hr. Štěpána Tisz
k voličům ugronským a mezi řečí jeho v kasině
Terezinském leží čtrnáct dní peprných hroze
všech opposičních stran, že sdružují se k nej
odhodlanější obstrukci, aby zmařily same prvn
čtení chystaných změn v jednacím řádu pro par
lament. Toto sdružení páčí se už nyní na 150
hlasův, tedy aspoň pětkrát tolik, než minist. před
seda v předvčerejším obraze napočital. A před
takovou obstrukční skupinou hrabě Tisza už na-
ladil jinou.
„Musíme potírati jisté předsudky, musím
směsti ty, kteří činí překážky rozvoji národa
ale musíme také chrániti se všeh
přepínání a nesmíme jíti ani o vla
dále, než vyžaduje prospěch ná-
roda.“ To zní už poněkud jinak; to vypadá
už jako nabídka k míru, nikoliv jako
hrozba.
Deákův
Deák
Štěpán Tisza
Tisza
10
article
Ministerský předseda zalitavský předvče-
rejší řečí svou dává opposičním stranám, sdru-
ženým v táboře obstrukčním, ujištění, že ve
svých opatřeních a návrzích, majících za účel
vyléčení parlamentu a ústavního života v
Uhrách, bude chrániti se všeho přepínání a že
nepůjde v nich ani o vlas dále, než vyžaduje
prospěch národa. Nepokládá tedy sám
ony změny, jež pro jednací řád v parlamentu
chystal, a o nichž veřejnost už byl zpravil, za
věc nezměnitelnou a neodvolatelnou. Přesvědčile
se tím časem, že záměr jeho, aby do přištího
jednacího řádu bylo vloženo ustanovení, ne-
bude-li rozpočet státní a vládní návrh o zvý-
šeném počtu nových brancův v parlamentě pro
jednán a vyřízen do lhůty, přesně určené, že
vláda to obojí vyřídí sama bez parlamentu, na-
ráží na tuhý odpor i ve členstv
strany vládní (liberální), a nemeškal dát
na veřejnost „pověřenou“ zprávu, že vláda
jeho nemá v úmyslu, jakýmkoliv
způsobem obmezovati svobodu
slova v parlamentě při poradách
o návrzích, jež týkají se nových
braneův. Toto své rozhodnuti prý vláda co
nejdříve oznámí i sněmovně uherské.
Ejhle, značný úspěch, jehož spojené strany
opposiční se domohly dříve, než ku provozování
ohlášené obstrukce přikročily. Hrabě Tisza pa-
trně rozmyslil si svůj rázný postup proti nim
ještě v čas a moudře povoluje v jedné z obou
nejostřejších změn, jež pro nový jednací řád
na obmezení svobody slova v parlamentě dříve.
než vzplanul o ni boj. Snad povolí v čas i ve
druhé, a nevezme-li si p. dr. Körber z jeho
umění státnického spasitelné naučení, přijde do
parlamentu vídeňského se svazkem akt, v nichž
bude zabalena mrtvola uherského po-
tratul
Tisza
doktor
Körber
Uhry
11
article
Záležitost českých škol vídeňských
před řišským soudem.
Z Vídně, 18. října.
(Telefonogram »Nár. Listů«.)
Před forem říšského soudu bude zahá jer
dnes dopoledne, po opětovných odkladech, vy-
volaných jednak otázkou kompetence, jednak
váhavostí ministerstva vyučování při hotovení
protispisu, pozoruhodné a s napjetím očekávané
líčení o žalobě Čechů vídeňských na minister
stvo vyučování pro odmílavé jeho stanovisku
vůči požadavku zřízení českých obecných škol
ve Vídni.
Spor o české školy ve Vídni vleče se po-
řadem příslušných instancí bezmála již plné
čtyři roky a vyličuje genesi jeho i dosavadní
průběh stížnost dnes projednávaná, ze které
vyjímáme:
Dne 31. prosince 1901 podalo 3032 če
ských rodičův a poručníků 5177 školou povin-
ných a ve Vídni a Floridsdorfu bydlících dítek
české národnosti a mateřské i obcovací řeči
zemské školní radě na základě § XIX. státních
základních zákonů a § 59. říšského zákona
školního žádost, aby zřízeno bylo po jedné
veřejné škole chlapecké a dívčí v devatenácti
vídeňských okresích a ve Floridsdorfu. Žádost
ta, vyhotovená ve 20 exemplářích (za jedno
každé předměstí samostatně), tlumočila tužbu
neméně než 3062 žadatelů, zastupujících 4178
českých dítek, ale zemská školní rada dolno-
rakouská rozhodnutím ze dne 6. srpna 1902
zamítla ji z toho důvodu, že prý ani úhrnný
počet vídeňských příslušníků českého národa,
ani poměry, za nichž meškají ve Vídni, nena
svědčují, že by český kmen, resp. jeho jazyl
byl v Dolních Rakousích, resp. ve Vídní
Floridsdorfu v »zemi obvyklým«.
Vídeň
Dolní Rakousy
český národ
12
article
Proti tomuto rozhodnutí bylo jménem 299
žadatelů ze 20 okresů vídeňských podáno 19
slížnosti k ministerstvu kultu a vyučování, leč
i ty byly výnosem ze dne 29. září 1903 z dů
vodů obou předchozich instanci zamítnuty.
Ve stížnosti své dovozují k řišskému soudu
odvolatelé, že zmíněným výnosem ministerským
bylo porušeno právo jejich, § 19. st. z. z. jim
přiznané, na hájení a pěstěni své národnosti
jazyka a na potřebné prostředky ke vzděláván
dítek v českém jazyku mateřském i obcovacím.
Dle výnosu samotného říšského soudu (ze dne
12. července 1880 č. 121, Hye č. 219) nezá-
leží dokonce na tom, je-li dotyčný jazyk obvy
klým a rozšířeným v celé zemi, nýbrž stačl
jeli obvyklým v jednotlivých okresích a místech
země, tedy také v zemi, t. j. užívá-li ho př
denním styku jako jazyka obeovacího větší poče
obyvatelstva tam bydlícího. Že platí tato zá
sada i pro jazyk český, dokazují podaratel
stížnosti úřadní statistikou, dle níž r. 1880 užl
valo ze 2,402 557 dolnorakouských obyvatel
93.481 češtiny jako obcovacího jazyka, ve Vídn
samotné pak 35.694, r. 1890 v Dolních Rakou-
sích 63834 a r. 1900 neméně než 102,974
obyvatelů, ve Vídni pak: v I. okr. 930, v II. okr
5535, ve III. okr. 9214, ve IV. okr. 1595.
v V. okr. 1559, v VI. okr. 2018, v VII. okr
2398, v VIII. okr. 1792, v IX okr. 2968
v X. okr. 23 487, v XI. okr. 2079, ve Xl
okr. 3852, ve XIII. okr. 1960, ve XIV. okr
5908, v XV. okr. 2294, v XVI. okr 11.039.
v XVII. okr. 6568, v XVIII. okr. 3343, v XIX.
okr. 1284, ve XX. okr. 6874, ve vojště 2268.
Dolní Raka
Vídeň
13
article
V Poštorné napočtěno jich 3118 a pouze 219
Němců, v Nové Vsi vedle 20 Němců 1181
Čechů, v Hlohovci vedle 5 Němců 1000 Čechů,
nehledě k tomu, že české menšiny žijí ve všech
městech dolnorakouských. Vídeň sama čítá na
to ještě nejméně 370.478 obyvatelů české národ-
nosti, kteři jen z důvodů, o nichž ve stížnosti
nelze se štřiti, udali buď němčinu, nebo oba
jazyky jako řeč obcovací, celkem bydlí tudiž ve
Vidni aspoň 472 000 obyvatel národnosti české.
A nejpádnějším dokladem, že v Dolních Rakou-
sích příslušníci českého kmene jsou trvale
pevně usazení a že čeština jest jazykem v této
zemi obvyklým, jest široce rozvětvená a platně
působící spolková a společenská organlsace če-
ského živlu v Dol. Rakousích a předevšímve
Vídni samotně, jakož i okolnost, že v devit
kostelich vídeňských konají se pravidelné českě
bohoslužby. Z důvodů těchto, podepřených —
jak již řečeno — přesvědéivým a úřadně zji
štěným maleriálem statistickým, žádají podavalelé
stižnosti, by uznáno bylo, že ministerstvo vy
učování výnosem svým porušilo ustanovení § 19
stát. zákl. zák. a aby bylo odsouzeno k náhrade
soudních útrat.
Němec
Čecho
Poštorná
Hlohovec
Vídeň
Dolní Raka
Dolo
Rakousy
Němec
14
article
Protispis žaloraného ministerstva, da-
tovaný 1. ledna 1904, uvádí, že stížnosť cito-
vaná byla zamítnuta: 1. proto, že Čechové
nemohou prokázati trvalý pobyt v Dol. Rakou-
sích, založený na usedlosti při zakládání stát-
ního útvaru, nebo na pozdějším přistěhování
aniž přírozenou souvislosť a prostorovou rozpí
navost z jedné země do druhé. Jak dějiny na
svědčují, byl prý původním obyvatelem obou
zemí rakouských jenom kmen německý a k po
vaze jazyka v zemi obvyklého je zapotřebí, by
onen jazyk nalézal se v úzkém poměru se zem
a byl dlouhověkým zvykem zdomácnělým
(Hugelmann, Oest. Zeilsch. f. d. Verwaltung
O usedlosti Čechů v Dol. Rakousích a ve Vídn
dalo by se mluviti jen tehdě, kdyby dosahova
trvalý pobyt soukmenovců jejich jisté stálosti
t. j. kdyby se u nich jevil, pokud se týče počtu
přirozený pohyb, souběžný s přirozeným po
hybem počtu obyvatelstva jiných kmenů v zemi
Čecho
Dolo
Rakousy
Oest
Vídn
15
article
Dle statistiky prý nebyl početný pohyb dolno
rakouského a vídeňského obyvatelstva české ná
rodnosti přirozeným, nýbrž měl pouze ráz při
stěhovalectví a týkal prý se namnoze jenon
osob od 11. do 30. let. Kdyby vyhovělo se ví
deňským Čechům, musilo by prý totéž práve
přiznáno býti i Polákům, Italům a Slovákům
čehož důsledky byly by prý nedozírny ! Poukaz
na vývoj a ruch české menšiny ve Vídni, její
společenský význam a společné i jednolité vy-
stupování její v politickém, nacionálním a kul-
turním oboru pokouší se ministerstvo odbýt
paušální výmluvou, že totéž říci lze i o při
slušnících jiných neněmeckých kmenů ve Vídni,
jako ve středisku sociálního, hospodářského
kulturního života. Ostatně už prý sám říšský
soud uznal výhradnosť němčiny jako jednacího
jazyka v Dol. Rakousích v případě, kde zaká
zána byla schůze neněmecká z té příčiny, žeby
dozorčí právo úřadů bylo jinak znemožněno-
Žádá tudíž ministerstvo, by výnos jeho byl po-
tvrzen a stížnosť Čechů vídeňských zamítnuta.
Čecho
Polák
Italos
Slovák
Vídeň
Dolo
Rakousy
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 18. října. (Hr. Tisza na
ústupu.) Z řeči ministerského předsedy br
Tiszy na nedělní Denkově slavnosti v Pešti sluš
uvěsti ještě onu část, v níž se řečník dotknul
svého návrhu na změnu jednacího řádu sně-
movního a odporu opposice proti tomuto ná-
vrhu. Ohradiv se proti úmyslnému překrucování
zpráv v opposičním tisku, hr. Tisza pravil ;
»V opposičních časopisech možno čísti nyní
každodenně, že vláda chce národu skonfiskovat
právo, povolovati rekruty a rozpočet. Co se týče
prvého bodu, totiž povolování rekrutů
můžeme se, shledává-li se v tomto bodu blavní
nebezpeči, snadno dorozuměti. Já pro
svou osobu mám sice tento bod za důležitý,
ale ne za tak nutný, abych jej ne-
mohl obětovati jako ústupek. Co
však se týče povolování rozpočtu, jest otázka,
konfiskuje-li toto právo ten, kdo dbá, aby se
národ mohl vysloviti, chce-li rozpočet schválit
nebo zamíinouti, anebo onen, kdo brání, aby s
vyslovil o té otázce. Není možno nepatrné mino
rilě přiřknouti právo, ochromovati protahováním
debaty o rozpočtu všelikou činnost a nutiti celý
národ k nečinnosti . . «
Řeč hr. Tiszy, jenž ze svého návrhu n
přiostření jednacího řádu odvolává celou polo
vici dříve, než měl příležitost, aby návrh ve
sněmovně odůvodnil, mění situaci v Uhrách.
neboť nelze pochybovati, že vůči tomuto pro
hlášení zaujmou jiné stanovisko aspoň umírněn
živlové v opposici, zejmena ti, jichž boj ne
směřuje proti o sobě Tiszově, nýbrž proti jeho
zásadám.
Denkův
Tisza
Praha
Hradec
Pešť
Uhry
Tisza
17
article
V Praze, 17. října. (Přípravy k říš-
ské radě.) Dle informací vídeňských listů
říšská rada má se sejíti v druhém týdnu listo-
padovém. Proto počínají se v časopisech po
delší přestávce vyskytovati opět úvahy o tom.
jaká bude situace rakouského parlamentuv
příštím zasedání. Důvěrník dra. Körbra, píšící
do „Pester Lloydu“, sděluje už předem, že an
v tomto zasedání dr. Körber nedá podnětu
k ozdravení poslanecké sněmovny a ponechá
všechny starosti o dělnost parlamentu politickým
stranám. A v tomto vzhledě připadne prý hlavni
úkol opět Polákům, kteří vstoupi na půdu sně
movní jako rozhodující činitel. „Za minulého
zasedání — píše „P. L.“ — Poláci se pokusili
vyjednávati mezi pravicí a levicí; v příštím za-
sedání převezmou asi opět úkol zprostředko-
vatele. Cesta Körbrova po Haliči musí přinésti
ovoce, jde jen o to, jaké. Poláci jsou číselně
nejsilnější stranou na říšské radě, smýšleji
ústavně a pro dělnost parlamentu jsou živě
zaujati z důvodů zásadných i hmotných. Ne
třeba býti optimistou a přec možno doufati, že
smiřovací akce Poláků nebude tentokrát zcela
bezúspěšna. Nedojde snad na mír, na smíření
na vyrovnání národních protiv, ale snad bude
uzavřeno příměří, aby se vyřídilo, co jest nej
nutnějšího. Poláci se o to přičiní jistě ze všech
sil, neboť nejsou přátelé „kurately nad státem“
ve kterou se vláda uvázala z nouze (?). Jsou
sice stranou ministerskou, ale nejsou přívržene
všemocného ministerialismu, který jest násled
kem parlamentní nečinnosti. Jsou jako Slované
Lloyd
Körber
Polák
P L
Slovan
Praha
Halič
18
article
Čechům příznivi, ale nejsou autonomisty v tom
smyslu, jako Čechové a nekladou těžiště poli-
tické činnosti do zemských sněmů. Mají v úcte
svůj lvovský sněm, ale přejí si míti také silný
ústřední parlament. Proto je v nastávajícím za-
sedání řišské rady čeká veliký úkol.“
Co v tě věci dr. Körber smluvil v Halič-
s Poláky, pisatel neprozrazyje. Ale cosi napo-
vídá vídeňský zpravodaj „Nové Reformy““, jenž
uvádí slova jakéhosi jiného důvěrníka Körbrova
Čecho
doktor
Körber
Polák
Halič
19
article
„Nynější stav — prý — nemůže už dlouh
trvati. Nemám příčiny, abych se tím tajil před
vámi. Příští zasedání parlamentu
přinese nemalé překvapení.“ Na
dotaz, míní-li se tím rozpuštění sněmovny.
mluvčí odvětil: „Ano, i ne; rozpuštění parla-
mentu byla by další eventualita... Mohl bych
vás pro odpověď poslati k p. Jaworskému, před-
sedovi polského kola, neboť ten počal snovat
myšlenku, které se vláda hodlá uchopiti. Ale
nač dlouho mluvit; beze změny jednacího řádu
nelze ani pomýšleti o uzdravení našich parla-
mentních poměrů... Paragrafem z nouze ned
se vládnouti věčně. Musilo by to přivésti k ab-
solutismu, k faktickému zastavení ústavy, a toho
si rozhodující kruhy nepřejí. Dodám ještě, že
akce, kterou hr. Tisza započal v uherské sně-
movně, kde hrozí obstrukce podobně jako u nás
jest akce skombinovaná pro celou monarchii
Proto jest rozpuštění sněmovný také teprve dalš
eventualitou :.
Jaworský
Tisza
20
article
Ze Záhřeba, 16. října. (Maďarská sto
lice na universitě.) Plán, zříditi na zá-
hřebské universitě stolici pro jazyk maďarský
nezdařil se ani letos. Byl sice pro maďarštinu
a maďarskou literaturu jmenován docent P
Greksa, ale ten byl nucen vyžádati si šesti-
měsíční dovolenou, poněvadž se do jeho před-
nášek dal zapsati pouze jeden posluchač.
Z Turč. sv. Martina, 16. října. (O su
slovenských nadací.) Pavel Mudroh
vypisuje v „Narod. Novinách“ podrobně historii
Bernatovy nadace 300 zl. pro „slovenskou stu-
dující mládež“, kteroužto nadaci, jak už bylo
sděleno, maďarská vláda nedovolila vyplatiti
v ruce Mudroňovy, nýbrž nařídila, aby se ode-
vzdala turčanskému školnímu dozorci. Mudro
kenčí svou zprávu smutnou radou: „Z celéhe
toho — pravi — následuje poučení: Kdo chceš
a můžeš svému slovenskému národu v Uhrác
něco dobrého učiniti, dej to za svého ži-
vota; neboť pro případ své smrti marně děláš
testament pro slovenský národ.
Z Pešti, 18. října. (C.-B.) Poslanecká sně
movna rokovala dále o zatímní obchodn
smlouvě s Italií.
Greksa
Martino
Pavel Mudroh
Bernatův
Mudroňův
Mudra
Záhřeb
Pešť
Italia
21
article
Ministr obchodu Hieronymi snažil s
dokázati lichost opposičního tvrzení, že XXX.
zákon z r. 1899 nelze změniti bez souhlasu
smluvních stran. Z Polonyových vývodů vysvítá
pouze, že císař uložil jenom vládě, resp. před-
sedovi ministerstva, vyjednávati s opposicl.
(Hlučný odpor a hluk v levo.) Pro něj samot
ného nejsou závazny úmluvy, jichž nezúčastníl
se. (Prudký odpor v levo.) Zákony musí poři
zovati zákonodárský sbor a císař je sehvaluje
aby nabyly moci. Týmž postupem mohou s
také změniti nebo zrušiti. Domlouvá proto op
posici, aby neodvolávala se na žádný fakt
(Odpor v levo.) V dalším průběhu své řeči za-
stával se ministr zpravodaje národohospodářského
výboru. Snažil se dokázati, že celní výhoda
pro 13 mill. q vína neprospivá jen Italii. Za
mlklost agrářů naproti předloze není následkem
spiknutí, nýbrž fakta, že jsou s předlehou spo
kojeni. (Posl. bar. Kaaš volá; Také merkan-
tilisté! — Veselost v pravo.) Dokazuje, že ob
chodní smlouva s Ilalil nebyla prodloužena
v zájmu Rakouska; dopravní poměry zlepš
se a smlouvy hoví zájmům jak rakouským tal
uherským.
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě . . . za 6
odpolední
. . na 2
Ve úlialkách na venková
ranní číslo. . . . . . . . 10.
odpolodní.
. . . . . . . 3h
Inseráty
platí ze hotevě ropřee
Přežplacení a inserty přijímá edmisl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se těž rodliakee.
tiskárna a expedice „Národních Listě“
Rukoplsy ze nevraorji
Hierony
Posl
bar
Rakousko
22
article
V polemice s hr. Apponyem prohlásil Hie-
ronymi, že celní společenství s Rakouskem bylo
prodlouženo do r. 1907 jen proto, aby Uhry
potom nebo v případě porušení vzájemnosti také
před tou dobou měly svobodnou ruku při úpravé
hospodářských záležitosti. Není pravda, že tato
smlouva je horší než išelská klausule, nebo
smlouva obsahuje o terminu tutéž klausuli jako
smlouvy doposud uzavírané. Poukazuje na ně-
kdejší ujednání Szellova kabinetu s min. před-
sedou hr. Thunem a později s drem. Körbrem.
Uherská vláda šla ještě dále, a než uzavřela
smlouvu, zjednala si opět jistotu, že rakouská
vláda dosud stojí na tomto stanovisku. (Posl.
Polonyi: A padne-li?! Mlin. předseda hr.
Tisza: K smíchu! Převzatý závazek platí.)
Rozvázáním smlouvy s Italií byli bychom ubližili
svým obchodním poměrům a pozbyli po případě
důvěry států, s nimiž máme dosud smluvný
poměr, že budeme také příště pokračovati ve
smluvní celní politice a jsme k tomu schopni.
Mristr doporučuje předlohu k schválení. (Hlučná
pochvala a eljenování.)
Po replice a duplice prohlásil min. předsed
hr. Tisza, že z někdejšího císařova rozkazu
Szellovi, aby vyjednával s opposičními zmoc-
něnci, nelze vyvozovat osobní závaznost mocná-
řovu. Liberální strana, schvalujíc úmluvy s oppo-
sicí, nezavázala se zachovati příslušné předlohy
resp. zákony na věčné časy bez změny. (Hlučná
pochvala v pravo; velká vřava v levo.)
Další debata odročena na z ejtřek
Uher
Szellův
Thun
Posl
Szell
Rakousko
Tisza
Italia
23
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 18. října.
Lord Milner.
Zpráva o demissi anglického representanta
v jižní Africe lorda Milnera byla sice vyvrácena
samotným ministrem kolonií, ale přes to anglická
veřejnost věří ujišťování »Morning Postu«, že
jisté letos v zimě nastane změna ve správě
jižní Afriky. Lord Milner jest odhodlán opustiti
své místo. O vánocích vrátí se do An glie a více
ji neopustí. Ukončil již své posláni na jihu.
Ohliží se po nové činnosti. Někteři soudí, že
po lordu Curzonovi stane se místokrálem v Indii
nebo že mu bude svěřeno některé důležité vy-
slanectví. Zdá se, že možnost brzké změny
nynějšího kabinetu anglického souvisí též se
zprávou o odstoupení lorda Milnera. Nemůže
prý osobnost jeho důležitosti riskovati, že by
mohl být odvolán. A kdyby přišla k veslu libe-
rální vláda, jíž by k zvolení dopomohla též
afféra povolání čínských dělníků do anglických
kolonií v jižní Africe, nemohl by lord Milner
setrvati na svém místě. Jako jeho nástupce
jmenuje se v liberálních i konsorvativních listech
lord Balfour de Burleigh. Lord Balfour de Bur-
leigh patří mezi oněch 6 ministrů, kteří podali
demissi v záři 1903, když protekcionistická
iniciativa Chamberlainova rozdvojila kabine
p. Balfoura a stranu unionistickou. Podobně
jako vévoda Devonshire je lord Balfour de Bur-
leigh nesmířilelným odpůrcem politiky Chamber-
lainovy. Zdá se, že politika lorda Milnera v jižní
Africe neměla očekávaných úspěchů. Správa této
provincie vyžaduje klidu a rozvahy. Velké pod-
niky, vyžadující napjetí mocných sil a energi
jsou skončeny. Lord Milner byl mužem velkých
podniků, není pro něj již práce v jižní Africe,
kde nastává doba trpělivé, neokázalé činnost
administrativní.
Milner
Curzon
Balfour
Burleigh
jít Bura
Chamberlainův
Praha
Afrika
jižní Afrika
Indie
Devonshire
24
article
Vilém II. o — umění.
Při dnešním odhalení pomníku Bedřicha II.
a otevření musea Bedřichova, měl Vílém II.
řeč, v níž vzpomenuv zásluh otce svého
Bedřicha o berlínská musea, dodal, že rád chce
dále sledovati v tomto sméru snahy ony. I po-
kračoval pak: Jestliže dnes umění protivnými
směry jest rozštěpeno, při čemž — dle jeho
prý přesvědčení — běži v mnohém o bludy —
měli by si umělci tím vážnějí připomínati
vznešené úkoly svoje. Dnes ale chce řečník prý
raději vzpomenouti jen toho, co by s to sblížiti
opět odch lné směry umění. A to jest dle jeho
pevného přesvědčení studium starých
mistrů. Toto učiní umělce tím způsobilejšími
vnikati do problemův umění. I dnes jsou staři
mistři vzory nedosaženými, jež zvláště umělce
mladší generace mohou pohnouti ke kritice sama
sebe, ke skromnosti a úctě před výkony
jiných.
Odhalení jízdecké sochy císaře Bedřicha II
a otevření musejí berlínských zúčastnili se i dv.
rada svob. p. Wedelecher z Vídně a ředite
»Národního musea« — v Pešti Szillay.
Vilém II
Bedřich
Bedřich II
Wedelecher
Vídeň
Pešť
muzeum Bedřichov
národní muzeum
25
article
Rooseveltovy čáky.
Jak se z Nového Yorku telegrafuje, odha-
dují se tam Rooseveltovy čáky proti Parkerovi
k listopadové volbě presidentské jako 10 :3.
Pruská vláda proti Polákům.
Porada starostův páté západní župy pol-
ského Sokolstva, k níž Lipsko vyslalo delegáty,
byla zakázána. Rozpuštění vyhlášeno proto, že
běželo o schůzi prý politickou, jež musí býti
předem ohlášena. Podána ovšem stížnost
Lockroy radikály vyloučen.
Radikální a radikálně socialistický sjezd
v Toulousu usnesl se po prudké debatě většinou
hlasů vyloučiti bývalého ministra námořnictví J.
Lockroye z výkonného výboru strany a to
z pomsty za jeho osobní stanovisko proti Com-
besovi a za jeho ostré kritiky Pelletanovy ná-
mořní správy. Jak známo, neustává Lockro
dokazovati, že za Pelletanovy eprávy nalézá s
franeouzské námořnictvo vojenské v úplném
úpadku. Bude-li tento akt osobního absolutism
Rooseveltův
Parker
Polák
J Lockroy
Pelletanův
Nový York
Lipsko
Toulouse
Como