2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
14. října 1900.
5
article
sPřellučené nohy a ruku!« lékař dívá s
po domovníkovi, jenž tu stojí, jakoby chtěl
mouchy počítat.
»O dom domovník nic neříkal — jen že
je zle s milostivou — bábu prý již dovedl —
»A já už stokrát bych ji byl i s ním vy-
hodil,« rozkohoutil se pan domácí, ale v mžiku
sehladl — vzpomněl si na báhu s okrvave-
nou hlavou v koutě a nějak divně mu v útro
bách hrklo.
Lékař vešel do ložnice a nejprve vytáhí
obě záclony. Denní světlo rozlilo se komnatou
Lékař přistupuje k loži:
»Tak co jest ?«
Prohlíží okrvavenou ruku. »No, tohle nie
není — pořádné škrábnutí — zavázat to —za
tři dni bude dobře.«
A teď ty nohy. Lékař opatrně odkrývá po
krývku. Milostivá dává se do velikého nářku
»Achich — achich — to bude má smrt!«A
nohy v posteli nataženy jako vypůjčené.
Lékař pozorně divá se po nohách“; nikde
nic nevidět, jen tu na holeních dvě pořádno
modřiny.
Lékář nohy ohmatá, prohlédne, nic na nich,
pranic, jen ty modřiny. Hned může milostivá
chodit — ty bolesti myšlenkou byly přehináhy
A jinde také nic — žaludek — brada —
nos — to je všecko nepatrné.
Milostivá sbucla dolů se židle jako sádla
val — to ji zachránilo.
A již mohla se na loži posadit.
Milostivá sedí na loži, bába dosud v koutě
kam s ní pan domácí smýkl.
»Ježíži Kriste, vždyť je to slará paní,
vykřikne pojednou bába a vyvaluje na milosti
vou oči.
Ježíž Krist
6
article
Pan domácí jen se uškubl: »No, snad si
k vůli vám nevezmu — —« »mladou« mu
v hrdle zaskočilo — a zas jen vidí tu okrvavenou
zavázanou hlavu babinu.
V tom vřití se s nářkem do pokofe do
movnice a křižuje se už z venku.
Pro boha nebeského, co se stalo? To je
neštěstí, to je nestěsti! Kdyby ona, domovnice,
byla doma zůstala, tohle být nemusilo. Ne
ne! A eo tady děla Sárková,« obrací se k po-
tlučené bábě do konta.
No, co tu dělá: domovník ji sem doved
k milostpaní.
Domovnice spráskla ruce. Ten »ezop« na
chmelený, ta bluma s lešení spadlá, ta slepá
dýně a vyfouklý »vejdumek« — domovnice na-
hněvána jen se křižovala a muže na horoue
skálu posílala.
Nemluva přiškreený — slovo u něho za du
kát, nemůže říci co a jak, žumpa propadlá.
z jiných světů kouká a nehýt jí, domovnice.
někde za plotem mouchy by ho roznesly — to
je kříž s ním, to je kříž ! Domovnice spíná
ruce, bába vylezla z kouta, doktor si krout
vousky a chytá smích do hrsti. Milostivá pře
tu chvílí provolává: »Muži, muži!« a pan do-
máci kouká jako bluma na včelu.
Aha, tak to tedy je ! Hrom do domovníka
jakou bábu dovedl! Tisíc německých myš
na něho a pytel švábů — a dehtem chlapa
natřit, ten to spráskl!
Domovnice zas lála muži a domlouvala
bábě, kde pak s milostpaní něco takového, vy
kládala a rozkládala, ale par. domácí neposlou-
chal vidět stálé jen bábu s hlavou a rukou
obvázanou, viděl jak kulže pro potlučené ko
leno a stále l.o si ohmatává, jakoby tam
něco měla přiškreeno.
Ezop
7
article
Bába nic, ani černé, ani bílé. A teď jižze
půjde domů.
Panu domácímu jako když z kolen jablk
vylrhne: tak, bába půjde domů, tamhle za ná-
rožím hned chytl četnika, poví mu co a jak
hlava rozbítá a koleno i ruka, bába je pod pří
sahou — čert babu vzal — ještě snad do kri
minálu přijde — — a pan domácí malomyslno
žmolil v kapse peněženku.
Jak to jen udělat, aby bába mlčela — peníz
— das ví, aby to ještě nějak nezhoršil, takhle
se řekne rozčilení a podle peněz hned je uznaná
»Jářku, paní,« — teď byla paní, prvé ženská.
baba — »jak pak s tou hlavou bude a s tím
kolenem, snad bychom to mohli nějak v do
brotě spořádat — člověk někdy neví, co se mu
rozčilením v ruce zadrhne,« spustí pan domáe
jako ze zavrátek.
A což bychom rovnali; to už je tak
údělem chudého člověka; jen když to všecko
dobře dopadlo, mohlo to být horší. Ale s tou
nohou — nevím — poležím si — budu mí
škodu,« pravi báha.
»I tož to nějak spravíme —« praví pan
domácí všecek radosten, a cpal bábě do ruky
»náplasť na ty rány« a když se bůba podívala,
byla to padesátka.
»Zaplať pánbůh nastotisíckrát!« rozradost
něn děkuje bába; to že by prý chtéla mí
každý týden takovýhle počinek.
»Babo kožená — já ani za sto let jednou
ne! Vy jste mne s tím hňupem nezměřeným
zaskočili,« již z vesela smál se pan domácí.
A dobře všecko skončilo.
vina.
Bába
8
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Ve „městě bílých andělů“.
Jak znamenitě dovede E. St. Vráz líčiti
svoje cestovní pojmy z nejrůznějších končin.
jest našemu čtenářstvu s dostatek známo. Sy-
tostí barev a malebností líčení málokterý cesto-
pisec se mu vyrovná. Ať líčí divokou romantiku
prálesů jižní Ameriky nebo pusliny africké ane
dokonce čarovný půvab dalekého východu, vždy
jeví se misírem popisného slohu a cestopisy
jeho jsou skutečným požitkem.
Zejmena zajímavé jsou jeho popisy, kde
líči život a ruch ve velkých městech dalekého
východu, s tou pestrou zajímavou směsicí oby-
vatelstva nejrůznějších plemen. Zde vystupuje
vskutku plasteky celý ten zajímavý, exotický
ruch. Podáváme tuto ukázku z jeho nejnověj
šího díla »V Siamu, zemi bílého slona«, jež
počne vycházeti v nejbližších dnech. Autor po-
pisuje tu pohled na Bangkok s tak zvaného
»Žlutého pahrbku«, umělé stavby z eihiel na
způsob azteckých pyramid v Mexiku a střední
Americe, zvýši 200 stop, jenž jakožlo jediný
»vrch« v šíré bankogské rovině jest skutečnou
vzácností v okoli měsla.
Vráz
jižní Amerika
Siam
Bangkok
Mexiko
střední Amerika
bílý anděl
9
article
Nebylo mi žel té výpravy, neboť jsem s
odtud opravdově pokochal vyhlídkou na »město
bílých andělův«. Tak a nejinak sluje úřadně
město Bangkok. A věru hodno jest příjmí tal
zvučného, neboť ani po vší východní Asii není
města, jež hy se mu vyrovnávnlo krásnou lvý
stavností, malobnými skupinami a velkoleposti
povšechného vzhledu. Nad ztrnulými vlnas
nízkých střech, jako v Singapurn na Javě nebo
v Japonsku nad mořem tropicky bujného rost-
linstva, zvedají se tu zvláštní pstrůvky. Ostrůvky.
kde na místě kmenův a korun stromových pn
a tyčí se do nebes blankylu les útlýcho stihlých
»pračed«, ohlých a poněkudi hmotnějších paplanů,
tisice a tisíce malých a větších pagod, a ne-
sčíslných budov jiných s přepodivnými výběžky
a zobákovitýmivýčněly smělého vinutí a zakři-
vení. Do dvou set mocně rozložitých střech,
které římo spolu závodí rozkošnou pestrost
svých krytův, a kole mkol sta a sta menších
watů jako by setkáno v bohaté koberce pestro-
barevných travin jest podrostem, nad nějž vy
soko jakoby obrovité květy pnou se zdi a stěny
chrámkův a »kapliček«.
Bangkok
Asie
Java
10
article
Jako čerstvá sněhová závěj bělí se a třpytí
stěny královského města, pagog princův a úbělo
vých pračed, a mezi nimi jako roje ohnivých jisker
a klubka zlatých zmijí planou a plápolají ohnivé
jazyky stisícerých mosazných ozdob chrámových
na krytu i v nádvoří a zevšad vyšlehují oslnivé
pablesky, kam jenom- slunce, ještě- žhoucí, jak-
koli již nachýleno k obzoru, vrhati může
blesknou záplavu svých paprsků. A kam jen
oko dohlédá, vše prozářeno je zlatým výronem
zapadajícího slunce. Ale již také plíží se
z koutů modravé stíny, věsí se a lnou výš a
výše, na hrany a výčněly ehrámových budov,
rozpinají se posvšech nádvořích a v jejich
průhledné zefirové tkani jasně je viděti postav
procházejících se bonzův, oděných žlutým hávem
a v oděvu bílém i modrém tlupy zbožného
lidu, jenž na sklonku dne opouští božiště.
Na ulicích je jako v mraveništi. Zástupy
lidu rojí se protivnými směry, jejich vířivou
míhající změt křížem krážem protínají vozíky,
kočáry, džinrikše, rozlehlým prostranstvím pře
městem královským, jehož obrovité lomenicea
pokrovy na četných palácích i nízkýcho stavěních
pokryty jsou ozdobami, jakoby lupenkou vy-
řezávanými, královská garda koňmo táhne do
kasáren a tlupa slonů, provázena sluhy, těž-
kým krokem ubírá se k řece, k napajedlua
ranní lázni.
11
article
Do nedozírna daleka táhne se pruh jindy
žlutava nyní právě zlatoskvoucí řeky, na jejíž
vlnkách vládne ruch zvláštní a proudí život ne-
méně půvabný nežli na souši. Po hladině vodn
brázdí hbitě křižující sampany a džunky, v přl
stavištích klidně leží dýmající obrovské paro-
chody, níže na řece velké stožárníky prosoušej
zvlhlé plachtoví. Nade vším tím panoramatem
k obzoru je přepjat čirý blankyt nebeský jak
obrovská modrá plachta, jež právě od jednoho
konce vzňala se a hpří plamenem. Záplava roz-
lévá se po ní rudou září požáru, až oči pře
cházejí. Mhouřím víčka, oslepen jsa rudožhavým
paprsky západu. Pode mnou mírně šumi stro-
moví rozlehlých zahrad a za nimi, krvavě ozá-
řen, hrozný Wat zi-ket v příšerném klidu oče-
kává posupné noční hosty. Na druhé straně
utkví zrak na mohulné budově pagody Vat Čeng
čili Vat Čejnu, jejíž zdi, všecky polepené por-
celánem a majolikou, jiskrami hrají pod dote-
kem posledních slunečních paprsků — — Pod-
léhaje tesklivé náladě večera otázal jsems
v duše hloubi, jsem-li uspokojen vším, co tu
spatřuji a zdali nic již nechybí k oné pohádee
Čeng čít vat Čejna
12
article
»O zemích východních a městě pagod«, jež
mne tak usilovně vábívala v širý svět — —
Rovnou zaměřil jsem dolů ke hlavní ulici
u vody. Červánky hasly a vzduch již byl ochla-
dlý. Od řeky povíval mírný vánek a v něm jako
by teprv byl ožil všechen Bangkok, soustřeďuje
legie své ku přehlídce v promenádní třídě u po
břeží. Kočár za kočárem, že silnice se netrhla
projižděla se smetánka bangkokská, zámožní bě-
loši, Siamei a Číňané, plnýmí plícemi vdechu-
jíce na chvíli ochladlý, osvéžající vzduch, všem
tady tak vzácný. V kočárech si hověly dámy
evropských vyslanců, konsulův, obchodníkův,
kterésí domácí kníže s chotí a dětmi, poloevrop
sky odění tuční dva Čiňané, kteří před léty sem
přišli jako potulní kramáří a dnes mají na pů
millionku tikalův, anamitská dáma, kočárek plný
činských dětí s paní máteří po čínsku zmrzače-
ných nohou a jiní a jiní v kočárech jeli mimo
mne, zvědavě a s patrným podivením prohlíže-
jíce si mne, cizince, jdoucího pěšky.
Kočár
Číňan
Bangkok
13
article
Hodlaje zabočiti do tiché postranní ulice,
musil jsem přejíti na druhou stranu přes cestu
a to právě těsně před kočárem, v němž rozta-
hovali se v neomaleném rozpoložení dva mlad
vyzývaví drzouni čínských tváří, hotové pitvory
hrozných evropských originálův, pověstných »lre
boulevardů« a jenom o znání nemotornější. Ješt
monokl jim každému scházel, aby asijská pove-
dená kopie byla úplnou. I Bangkok má zvláštní
odrůdu zbohatlých tatíků, jejichž podařeně ple-
meno úsilně a dbale vlastními živůtky vyplňuje
dávno cítěnou přírodopisnou mezeru mezi čtyř-
rukými ssavci a hominem sapientem.
Již v Singaporu zhusta jsem vídal takové
odporné fizáže a nejednou, když ten či onen
vyzývavěji eenil na mne obyzdný chrup, citil
jsem povážlivé vlnění zvedačů v pravici; ale
světa znalý muž nevvjde tak snadno z klidné
rozvahy. Než v pravdě, je-li po všem oboru
země mezi pronárody typ duchaprázdného na-
dulého zevlouna všem dobrým lidem z míry
protivný, je to dozajista pitvorný plod čínských
kramářů, evropským úvěrem zbobatlých v evrop
ské kolonii, duševní lenoch a rozmařilý klacek,
jenž podle příkladu svých »zmoderovaných«
rodičův opičí se po evropské plutokracii nebo
byrokracii.
Bangkok
14
article
Kvapem se stmívalo. Nakročil jsem tedy.
abych brzy došel břehu. Ale již skoro u samé
řeky zarazil kroky mé žalostný pohled. Slepé
děvče, vedeno za hůl, těžce a namáhavě bel
halo se za starší ženštinou, jež mu byla vůd-
kyní — ve tmách. Koketní úprava vlasu a bar-
vitý kroj děvčete divně se vyjímaly v této všední
končině, mezi chudými baráky a trochou ze-
vlujících ošumělejších lidí. Bezděky jsem se
přiblížil, abych lépe rozeznal podivnou skupinu.
Bellmající nevidomá dívka byla Číňanka, roudě
podle uměle zmrzačených nožek, a zpěvačkou,
podle hudebního nástroje. Průvodkyně její, staršt
žena nohou nezmrzačených, tedy podle čin
ského názoru sprostých, náležela patrně stavu
nejnižšímu.
Tvář děvčete, pečlivě upravená líčidly podle
předpisů čínské toalety, byla vážná, půvabná,
jemných rysů a výrazem bolestným, ač klidným,
připomínala mi podobu, jakou vídáme na obra-
zech římských světic. Nad jemná líčka, »květy
broskve« mladistvé dívky, dojímaly mne její
oči zraku zbavené. Ustrnulý jejích výraz, jakoby
posledním hasnoucím pohledem byl utkvěl n
nesmírně odlehlé metě, kdesi vysoko a v dáli,
a tam zachytiv se v bídě své, vždy a vždy
tam ještě cosi hledal a doufal, výraz ten vryl
se mi hluboko do duše, klepaje na dveře sou-
citu. Nikdy již u Asiatek neuzřel jsem krás-
nější tváře nad onu, takovým smutkem zastře-
nou. Dotčeno perutí bolesti tak bylo zušlechitěno
to líce čínské zpěvačky — — jejíž rodíče
vadomě rozkošík těžili z její vděků. Tako
něco později vyložil mi její postavení tlumočník
můj, veda mne náhodou kolem doupěte, kde
stála sličná nevidomá dívčina mezi dveřmi.
Číňanka
Asiatka
15
article
Ubohéo dítě ! — — —
= Zpívající vrabec. Nikdo nebude tvrdit, že
by evrlikání vrabců znělo jakkoli melodicky, naopak,
jest vždycky stejně jednotvárné, pročež se hlasu
vrabcovu upírá veškerá schopnost hudebního vý-
cviku. Tomu však odporuje pozorování přírodozpytce
Treilla, jenž podal pařížské společnosti přírodozpytců
zprávu o vrahci, jenž skutečně umí zpívat. Je to sa-
meček, jenž v září r. 1899 vypadl z hnízda. Byl sic
opeřen, ale nedovedl ještě litat. Byl dán do klecev
uzavřeném pokoji, ale mohl ji dle libosti opouštět a
lítat po pokoji. Štal se záhy k lidem velmi důvěr
ným, ale ostatně nezapíral nikterak svoji vrabčí po
vahu. Byl po svém způsobu labužníkem a byl drzý.
Treill
16
article
jako všichni vrabci. Avšak jeho ošetřovatelka ráda
mu promíjela tyto nectnosti pro jeho nevšední hu
dební nadání. V prvních dnech jarních, když venku
mezi ptactvem jevil se již čilý rucb, zpozorovala
k nemalému svému překvapení, že Kiki, jak jej jme-
novala, počíná napodobiti šveholení zpěvných ptáků
jež bylo slyšet v sousedství. Jakmile se nějaký pták
ozval, poslouchal Kiki nejprve velmi pozorně a po-
koušel se pak s velkou trpělivostí a patrným namá-
háním zpěv napodobit. Podařilo se mu to nad oče
kávání dobře a konečně měl Kiki obsáhlý zpěvní
repertoir, v němž se nacházely colé věty ze zpěvu
jiných ptáků. Zásada melodií jeho dala se také uměl
rozšiřovat, neboť pták naučil se hvízdati počátky
písniček, jež slyšel hvízdat. Pan Treilte uvádí, že
vrabec počíná svůj zpěv nejprve polohlasným cvrli-
káním, jež se velmi podobá zpěvu konopky, pak ná-
sleduje dvojí hlasitý hvizd, po té několik trylků, jak
je slyšíme u čížka a píseů svou zakončnje vrabu
zpěvem kosa. Mnohdy následují po tě ještě někter
melodie, jež mu byly uměle nančeny. Kiki stal se
totiž vskutku vrabcem hudebně všestranným. Když
pak později za krásně pohody zůstala okna otevřena
ozval se Kiki též svým vlastním vrabčím křikem
aby přilákal soudruhy. Předce však nezapomenu
zpěv, jemuž se byl přiučil a. jímž pokaždé dává na
jevo svoji radost a vděčnost, když dostává čerstvou
vodu anebo potravu.
Kiki
Treilte
17
article
= Voskové fgury ve westminsterském
opatství. Z Londýna se oznamuje: Není asi vše-
obecně známo, že v kapli opata Islipa v opatstv
westminsterském nalezá se podivnů sbírka voskov ých
figur. Tyto figury, jež jsou chovány v nemotorných.
skleněných skříních, jsou značné historické ceny
zajímavosti. Oděny v šaly, jež vznešené neb slavné
osoby, jež představují, vskutku nosily, s tvářemi a
rukama modelovanýma umělci podle posmrtných mask
a odlitků, tvoří tyto voskové sochy poněkud příšer
nou památku na krále, královny a slavné muže, od-
počívající v Pantheonu Anglie. Jsou to jediné, dosu
zbylé exempláře podobizen, jež při slavných pohřbech
vznešených osobností v dřívějších dobách nesměly
chybět. Pokud jen bylo možno, byly mrtvoly samy
vystavovány; když však rakev z důvodů zdravotních
neb esthetických musila být uzavřena, umístěna na
víko rakve podobizna nebožtíkova, modelovaná z
vosku. Nejlěpe zachována jest vosková socha krá-
lovny Alžběty. Můžeme si učinili názor o povaze
této hrdé panovnice, jež dovedla jednati zároveň tak
šlechetně a tak mrzce, pohledneme li na zna-
menitě nápodobenou, vážnou, sestárlou a předce
krásnou, hrdou její tvář. Karel II. stojí tu ve
skvostném rouchu rytíře řádu podvazkového. Dloubé
manšety z drahocenných krajak spadají na jeho
aristokratické prsty, jež Lelly tak často a s takovou
pěčí maloval. Tato zaprášená socha, jíž málokdy
spatří lidské oko, jest jediný existující »pomník« to-
hoto veselého monarchy, o němž se tvrdí, že sumu
70.000 lst., věnovanou parlamentem na zřízení dů
stojného náhrobku pro jeho otce Karla I. zpronevěřil.
aby ji spotřeboval na svoje nákladné zábavy. Hne
vedie něho postaven lord Nelson. Vosková figura
malého a předce tak velkého admirála jest oděna
uniformou, již vítěz Trafalgarský vskutku nosil.
Alžběta
Karel II
LST
Nelson
Londýn
Anglie
18
article
Rukáv, v němž chybí paže, připnut ku premova-
němu náramku kabátu, druhá ruka drží kord a na
prsou skvějí se veškeré řády admirálovy.
= Vrtochy blesku. Pod tímto titulem podal
Flammarion v pařížském »Tempsu« velmi zajímavý
přispěvek k různým zjevům, jakými se jeví blesk
jeho zhoubné a často velmi podivné účinky na lidí.
zvířata, nebo předměty. Průměrně bývá ve Francii
každoročně usmrceno bleskem asi sto mužů a třicet
žen. Departement sekvanský zdá se býti dosti
chráněn a v Paříži se podobná neštěstí skorem
nikdy nepřihodí. Na to uvádí Flammarion řadu pří-
padů, jež by byly neuvěřiteiny, kdyby nebyly po-
tvrzeny očitými svědky. Dne 17. srpna l. r. byl jakýs
mladík odhozen bleskem do dálky 50 metrů, aniž si
toho byl vůbec vědom; když spadl, narazil kolenem
o zeď jednoho domu, což byla jediná pohroma, již
utržil, kdežto 200 metrů od něho byly týmž bleskem
usmrceny dvě krávy a jedna zlomila si nohu. Ně-
kolik dnů po té zasažen byl bleskem jakýs ovčáka
od vzňavších se šatů zuhelnatěl. Většinou zasahuje
blesk lidi, již hledali ochranu pod stromy. Tak na
příklad utekli se tři vojácí pod lípu; všichni tři bylí
bleskem usmrceni a zůstali tak stát, jak stáli. Vůbe
bylo pozorováno, že lidě uamrcení bleskem zůstá-
vají v témž postoji, v němž se nalezali před smrtí.
Flammarion
Temps
Francie
Paříž
19
article
Žnec, jenž zasažen byl bleskem, právě když podával
svému psu kus chleba, nalezen byl v tomto posta-
vení. Jakýs muž, usmrcený bleskem pod stromem,
zůstal stát a šaty mu na těle sbořely. Avšak ne
všecky případy jsou tak tragické. Některé působí do-
konce komicky. Tak na př. před několika nedělem
smetl blesk dvěma sedlákům, kteří si na poli zasedl
k snídaní, před nosem chléb, sýr a ovoce, překoti
láhev s vínem a zasypal je slámou. Jakýs cestující
blíže Nantes byl znsužen bleskem, ale zůstal bez po
hromy. Ve své peněžence měl dva stříbrňákya
jeden zlaťák. Když přišel domů, měl na místě zla
ťáku stříbrňák. Blesk totiž skrze kůži galvanoplasti
ckým procesem zlafák stříbrem obou stříbrňáků po
stříbřil.
= Hadi domácími zvířaty. V Japonsku jsou
krysy skutečnou pohromou, již nelze vyplenit, poně-
vadž v dřevěných chýších se silnou, slaměnou stře-
chou nalézají všude skrýše. Jako kočky a psy u nás
chovají Japonci na hubení krys domácího bada
»elaphis virgaia«. Tito hadí dosahují délky až dvou
metrů. Hlavní jejich potravou jsou krysy, avšak
žerou také vejce. Dorostlí hadi žerou staré krysy
kdežto mladí hadi slídí ve slámě na střeše po kry-
sích hnízdech a žerou slepá mláďata, 1 Evropané
chovají ve svých domech tyto hady, kteří se pohy-
bují volně v zahradě i po domě a přezimují v díře
někde pod verandou. Poněvadž jsou tito hadí zvířata
velmi užitečná, jest velmi těáko, opatřiti si je, poně-
vadž majitelé nechtějí se od nich odloučit.
Japonec
Evropan
Nantes
24
article
K 38,158.423.
K 38,158.423.
Úplná úhradní jistina pro pojištění
v Rakousku uzavřená, uložena jest
u c. k. ministerského platebního
úřadu ve. Vídni.
Generůlni ředitelstvíi pro Rakouiskoe
ve Vídni, I., Lobkowitzplatz, 1.
Ředitelství pro Čechy: 23827
v Praze, na Václavském náma č. 53n.
Rakousko
Vídeň
Lobkowitzplatz
Čechy
Praha
26
article
Muž a žena v manželství
Muž a žena v manželství
Sňatky předčasné, opozdilé, nepříro-
zené. Mravní hygiena. Pysická hygi-
ena. Panenstvi. Tajná toileta. Fysické
styky. Nová theorie o plození. Chla-
pec neb dívka. Ditky krásně, Dědiě
nost. Zdrželivost, výstřednosti. Nemoei
ústrojí a léčení. Neschopnost a léčení.
Neplodnost a prostředky. Hygiena ženy
těhotné. Vliv obrazotvornostl. Porod.
Potrat. Hygiena matky a dítěte. Oše-
třování šestinedělky, Převratná doba.
Napsal A. Debay. — Podle 186. vydání přeložil dr. E.N
Cena zl. r80, váz. z1. 2.20, poštoů o 10 kr. více.
Nakladatel 1. L. Kober v Praze, Vodlčkova ul
A Debay
doktor
Oš
Praha
Vodlčkov
27
article
K nastávajícím volbám
K nastávajícím volbám
do říšské rady
měl by si zaopatřiti a čísti každý
Sbírky zákonů číslo 30.
které vedle základních zákonů o zastupitelstvu říš
ském, o záležitostech společných všem zemím mocnář-
ství rakouského, o užívání moci vládní a vykonávac
volební řád do říšské rady,
dle posledních změn a doplůků (z r. 1896) upravený
Cena 2 K, poštou 2 K 10 h.
V téže sbírce vyšly m. j. i následující důležite
zákony a nařízení. Zákon shromažďovaci, zákony sil-
niční, zákony obecní, zákon o zastupitelstvu okres-
ním, zákony a nařízení o myslivosti a nošení zbraně
zákony stavební, zákony a nařízení u věcech obec-
ného a pokračovacího školství atd.
Objednávky ochotně vyřídi a seznamy na požá-
dání zdarma zašle každé řádné knihkupectví, jakoi
i nakladatelství
23434
38
article
PROMBEREROVY nové kalendáře na r. 190.
PROMBEREROVY nové kalendáře na r. 190.
VELEHRAD, s uměleckou přílohou Čermákovou: „Před kapličkou“. . . . . . Cena K 1.-
METHODĚJ, redakcí paní Anny Nesvadbíkové
JEČMÍNEK, kalendář humoristický. S bar. přílohou místra Schwaigra.
LIRUŠE, kalendář pro paní a dívky české. Redakcí paní: K. Bufkové-Wanklové
. . . . . . . . . . . . . . . . „ K 1.-
Miloslavy Procházkové
PRÁCE, redakcí pana A. Nečáska.
Prombererův
Čermákův
Nesvadbík
Ječmínek
Schwaigr
K Bufka
Wankl
Miloslav
A Nečásek
Velehrad
44
article
S podobiznami V. J. Novotného, Ot. Ševčíka, Št. Su-
chého a B. Vášky.
OBSAH: Kalendarium na r. 1901. — V. Nejdl:
K našim podobiznám. — B. Kašpar, ředitel kůru:
Nejdůležitější pro nás zákony a nařízení. — K.
Knittl: Stručná nauka o hud. nástrojích. — Hudební
adresář. — Doplňky a opravy adresáře českoslov. řed.
kůrů, varhaníků atd. — Národní divadlo. — Konser-
vatoř. — Poplatky kolkové. — Osobní daň z příjmů.
— Rozvrh hodin pro 4 čtvrtletí. — Denní poznámky.
Cena vkusně váz. 2 K 40 h., poštou 2 K 50 h.
do ciziny 2 K 70h.
Nakladatel Fr. A. Urbánek, český knihkupec
v Praze, vedle Národniho divadla.
Prvý český závod hudební. =
V J Novotný
Otakar
Ševčík
št
Váška
V Nejdl
Kašpar
K Knittl
A Urbánek
Francie
Praha
národní divadlo
46
article
DOPISNICE
DOPISNICE
MALEBNÉ POHLEDY
NA MĚSTA MORAVSKÁ
dle akvarelů Boh. Jaroňka
vydali
Jároslav HONČÍK a Tomáš POSPÍŠII
V MOR. OSTRAVĚ.
oniei
Serie I. obsahuje:
te r šve
čís. 1. Valašské Meziříčízolo
čís. 3. Rožnov
í čís. 4. Vsetí
čís. 5. Frenštát pod Radh. ob nvo
Cena celé serie 1.K, poštou.
1 K 10 h.
Na skladě v každém knihkupectví a papír-
23800
nictví
Jaroněk
Jároslav Hončík
Tomáš Pospíšie
Mor
Ostrava
Rožnov
Frenštát pod Radhošť