2
masthead
V Praze, v neděli dne 1D. listopadu 190.
Praha
4
article
Na ranní a odpel, Histy
přílohamí f„Naněný Obzor“í ve
stěedu a „Literární Hlldka
v pátek) přodplásí sei
Praze v sdninistreti
na měsíe . . . . . . 2 K —
sk —k
ns čtvst leta . . . . .
s dvojí donážkuu
za měslo . . . . .
K 5o
zs čtvi lets
ve silsikác
2 K 80h
na nbsle a
Poštont
nsi něste
za čtvrt lsi
s dvojí zisilioe
na nře
e lei
Praha
Naněný obzor
5
title
Bnešní čislo pra Prahu le a 20 stranách.
Praha
6
article
Dejte národům, což jejich jest
Dejte národům, což jejich jest
»Mezi německými nacionály a Slovany
došlo ke krvavé srážce. V aule a na »Ring
strasse« zpíváno hlučně a nadšeně »He
Slované!« a »U boj«. Rozčilení jest ohromné!e
— Necitujeme tu žádný válečný bulletin snad
z revoluce vídeňské v roce 1848, nýbrž tak
končil telegram poslaný nám z Vídně u večer
B. listopadu 1901, — A víte, proč ten bo
až na krev?
Za měsíc budou tomu 34 léta, co v téže
Vídni vyhlášen státní základní zá-
kon »o všeobecných právech státních ob-
čanů pro království a země na říšské radě
zastoupeně«; a v tomto základním zákoně
státním, na němž podepsán panující mocnář,
dále svob. p. Beust, hr. Taaffe, svob. p. John,
svob. p. Becke, ryt. Hye a ryt. Meyer, četlo
se v článku jeho 19. doslovně: »Všichní
národní kmenové státu jsou rovnoprávnia
každý národní kmen má nezadatelné právo
na ochranu a pěstění své národnosti a řeči.
Ring
He Slovan
Beust
Taaff
John
Becke
Meyer
Vídeň
Slovan
7
article
— Rovnoprávnost všech zemských jazyků
ve škole, v úřadě a životě veřej-
ném jest státem uznána. — V ze-
mích, obývaných více kmeny ná-
rodními, buďtež veřejné ústavy
vzdělávací tím způsobem zaří
zeny, aby bez všelikého donucování k na
učení se druhému jazyku zemskému každo
z těchto kmenů národních obdrže
potřebné prostředky ke vzdě-
lání ve svém jazyku.«
Z jasného znění tohoto základního z
kona státního vyplynula pro státní správu
říše rakouské nepopíratelně určitá po-
vinnost zříditi ve všech dvou-
jazyčných zemích říše vešker
školství, od školy obecné až po
střední a vysoké školy veřejne
tak, aby každému národu byly poskytnuty
prostředky ke vzdělání mládeže své vlastním
národním jazykem, aniž by byla nucena učiti
se druhému jazyku zemskému. — Ale jak
dostály vlády rakouské za celých těch 34 le t
této své základně ústavní povinnosti? Asi
tak, jako vlády turecké svým mezinárodně
smluveným povinnostem oproti křesťanským
poddaným půlměsíce. Svým drahým a milým
8
article
Němcům, majícím zde již čtvero uni-
versit pro svých osm millionů hlav, ihned
zřídni ještě patou německou — v Bu-
kovině pro tamních — 133.500 »Němců«.
tvořících netto 20 procent, čili pětinu obyva-
telstva této slovansko-rumunské země! Po-
měrně nejšťastněji ještě pochodili Poláci ha-
ličtí; Vídeň jim dopřála dvou universit pol-
ských, v Krakově a ve Lvově, pro p
čtvrta millionu lidu polského v království
haličském.
Tolikéž Vlaši, čítající v Rakousk
675 000 hlav, byli již od r. 1864 z usnesení
sněmu tyrolského tak dalece opatřeni.
že na právnické fakultě university inšprucké
byly vedle německých zřízeny též řádné sto
lice v lašské pro zkušební předměty k histo
rickým a státním zkouškám.
Však hůře již dařilo se nám Čechům
My, starobylý kulturní národ, který měl jiz
před půl tisíciletím svou slavnou universitu
státu českého: my teprve po patnácti
letém tuhém a neustupném zá-
pasu vyhrdlili sobě na vládě Taaffově přes
houževnatý odpor německých hegemonů pro
šest millionů lidu svého jedinou universitu
českou v Praze a to jen za koncessi něme-
ckých státních zkoušek právnických a opatře
nou státem tak skoupě, že sám německý mi
nistr Gautsch, spatřiv ty bídné místnost
její rozstrkané po domech soukromých, zvolal
»Totě skandál!« Ještě hůře než nám vedlo
se ostatním našim bratřím slovanským: Ru-
sínům (čítajícím přes 3 mill. hlav), Slo
vincům (čítajícím na 1,700.000 hlav
a Srbům i Chorvatům (čítajícím přes 660.00
duší).
Všem těmto třem uvědomělým ná
rodům slovanským nedostalo se přes výslovný
příkaz státního základního zákona za celých
těch 34 let od vlád vídeňských ani slibu.
že bude jim zřízeno vysoké učení jejich ja-
zyka v rodných zemích jejich zastoupených
na říšské radě !
Němec
Polák
Vlach
Čecho
Taaffův
Gautsch
Srba
Chorvat
Vídeň
Krakov
Lvov
Praha
právnický fakulta univerzita inšprucký
rumunský země
St vinec
9
article
Jak sluší nazvati takovéto plnění zá-
kladních zákonů vůči zaručeným právům ži
voucích národů? Jest to mravné, jest to
omluvitelně? Když se jednou rovné právo ná-
rodů státem slavně uznalo, zdaž nebylo
odtud čestnou povinností zodpovědných ře-
dítelů tohoto státu, aby stůj co stůj právo to
učinilí skutkem? Ani 34 měsíce neměly ne-
chat vlády rakouské pro čest Rakouska mi-
nouti, aniž by byly dle příkazu článku XIX.
zjednali všem národům slovanským tohoto
soustátí zaručené jim rovné právo národní
a jazykové ve všem životě veřejném. A zatím
nechaly hříšně minout 34 léta, zacpávajíce
si uši k volání bezprávím trpících a proti
křivdě protestujících těch národů, jako by se
netýkalo cti a existence Rakouska.
Nuže, dnes shledávají a mstí se tyto
staré nedby, neochoty a hříchy, jak náleží.
— Soudobně na třech německých universi-
tách rakouských: na vídeňské, inšprucké a
štyrsko-hradecké propukly nepokoje student-
ské rázu nevšedního, vysoce významného.
Rakousko
10
article
Již před třinácti léty, 16. února 1888
bylo tehdejšímu ministru rakouské osvěty
baronu Gautschovi až k smrti teskno
z toho protirakouského, všeněme-
ckého ducha, panujícího u vět-
šiny německých spolků buršáckých
po německých universitách Rakouska. Šty-
skal si trpce na toto »zvláštní poblouzení
akademického ducha německé mládeže, jež
příčí se křiklavě požadavkům akademického
vzdělání«, — Avšak zůstalo na tomto mini-
steriálním platonickém postesknutí a Gautseh
sům jako jeho následníci před troufalostmi
terroru pangermánského toho ducha v uni-
versitní mládeži německé od případu ku
případu v Praze jako ve Vídni a ve Štyr-
ském Hradci napořád statečně couvalia
ustupovali, což mělo za přirozený následek
zvýšené sebevědomí těch učedníků Wolfo-
vých a Sckönererových, až si dnes, v jistotě.
že se jim nesmí a nemůže nic státi, troufají
s největší drzostí a neurvalou nesnášelivosti
vystupovat proti svým kollegům neněmeckým.
vlašským jako slovanským, na universitáe
ve Vídni, Inšpruku a Štyrském Hradci.
Tak musil předevčírem sám německý
ministr vyučování p. dr. Hartl doznati, že
násilnické ty výtržnosti německých buršáků
proti vlašskému docentu dru. Menestrinovi
jakmile chtěl na universitě inšprucké před-
nášeti o civilním processu rakouském jazy
Gautsch
Sckönererový
doktor
Hartl
Rakousko
Praha
Vídeň
Hradec
Štyrský Hradec
11
article
zykem vlašským »byly připravován
od delší doby agitací v kruzích
od nichž by se toho bylo nejméně
čekaloe.
Proč neměl však pan ministr Hartl ku-
ráže poznamenat ty kruhy jménem?
Ejhle, tak již přerůstá bejlí cha uvini smu
německého pánům ministrům přes hlavu.
Avšak couvajíli poznovu před ním oni, vět
šina neněmeckých národů této říše pře
ním věru zbaběle neuteče !
Netoliko Vlachové, ale rázem i veškeř
Slované, poslanci jako studenti slovanští jsou
vzhůru a za jedno v odhodlání: netrpěti
toho bezpráví a příkoří svého déle ! Jakže-
my většina obyvatelstva, my hlavní poplat
níci a obranci této říše máme si dát
to líbit, aby synové naši ještě
za to, že musíme je v nedostatku vlastních
vysokých škol posílati s velikým nákladem
mimo svou domovinu — na university ně
mecké, aby na těchto, našimi penězi vydržo-
vaných universitách státních byli vy dá
váni hrubostem, příkoří a nepřá-
telským insultacím sveřepých
buršáků všeněmeckých?! Zač by-
chom to stáli? A tak rázem nejen Vla-
chové, ale i Slovinci, Chorvate
a my Čechové s největší rozhodnost
reklamujeme dnes své dobré
právo na vlastní university ja-
zyka svého v zemích svýcb, jež
nám dle základních zákonů této říše nepo-
píratelně přináleží.
Hartl
Vlach
Slovan
Chorvat
Čecho
12
article
Touž dobou, kdy v rozpočtovém vy-
boru parlamentu vídeňského dr. Herold za
přísahal vládu Körbrovu, nechce li dohnat
národ český ke krajnímu odporu, pak ať ne-
váhá vyhověti oběma jeho nejpilněj-
ším potřebám: zavedení jazyka českého
jako vnitřního jazyka úřadního u veškeré
c. k. úřady a soudy krajův a sídel národa
našeho, jakož i zřízení české uni-
versity na Moravě; touž dobou, kdy
tento mluvčí poselstva českého plamennou
výmluvností, svou prokazoval nepochybné
právo naší, ze tří čtvrtin slovanské Moravy
na vlastní vysoké učení české, aby nemusilo
na sta její synů rok za rokem uchylovati se
na studia do Vídně neb do Prahy; touž dobou
zpevnili sobě také veškeří jihoslovanští po-
slanci slib, že budou solidárně s námi bojo-
vati za vymožení slovanských universit sobě
i nám i všem národům slovanským této říše,
pokud jich postradají. A touž dobou ozvali
se také za totéž svaté pospolité naše právo
studující slovinští, chorvatští, srbští, polští
a ruští svorně s našimi v aule vídeňské
způsobem zákonným a klidným, ale rozhod-
ným. Než jedva pronesli spravedlivou žádost
za právo své, za jihoslovanskou universitu
v Lublani a českou v Brně, již zahýkala proti
nim — vášnivá barbarská zuřivost panger-
mánská, již zvedaly se proti nim pěsti a hole
podrážděných zbrojnošů Schönererových, az
došlo k brachiálním srážkám v aule i po
ulicích vídeňských.
Ejhle, toť ovoce 34leté »vyučovací« po
litiky rakouské — toť následek bezpříklad
ného 34letého otálení vlád rakonských pro
vésti spravedlivě a poctivě článek XIX. zá-
kladních zákonů státních ku prospěchua
dobru Slovanstva rakouského. — Zde vět-
šina národů roztrpčených až do duše volá
doktor
Herold
Körbrův
Schönererový
Morava
Vídeň
Praha
Lublaň
Brno
13
article
o právo své — tamo menšina hýčkaných
zuří a násilí páše. A vláda uprostřed
kolísá.
Vládní neutrálnost.
Ve Vídni, 9. listopadu.
Uplynulo již mnoho vody od té doby, kdy
poprvé jsme upozornili na to, jaký je vlastně
program Němců v Čechách, jak marné jsou
všechny naděje domnívati se, že za jejich po-
moci a součinnosti kdy k takovému dojde urov-
nání poměrů v naší zemi, na jaké s toužeb-
ností čeká, kdo ji opravdově v lásce má
K heslu pravému přiznal se těchto dnů v roz
počtové debatě posl. dr. Bareuther a po
tvrdil tím, co jsme sami již bezpočtukráte byl
dokázali.
»Rakousko musí býti německé nebo R
kouska nebude,«
Tak se vyslovil pan dr. Bareuther.
Máme za to, že když pronese nejserids-
nější člen politické strany, která dnes kromě toho
v nejbujnějším je rozkvětu, takovýto ve svých
důslednostech nedozírný výrok, jest povinností
vlády, aby se o něm vyslovila. Vláda však ne-
jen že slovem této závažné sentence ani se
dosud nedotkla, nýbrž v ličeném bagatellisování
strany všeněmecké — tak aspoň za to máme-
výrok ten dosud ignorovala i tam, kde přímo
poměry ji vyzývaly, o něm se pronésti.
Je-li moudrá tato taktíka, o tom dovolili
bychom si pochybovati. Proč vláda zřejmě a
určitě nedesavouuje tento projev, jestli s ním
nesouhlasí? Vždyť dnes každý právo má do-
mnívati se, že vláda se smělými slovy Ba-
reutherovými se srovnává.
V tom případě, že by tomu bylo skutečně
tak, by ovšem posice národa našeho byla jasná
V tom připadě by rázem jasnou se stala poli
tika vládní, nám dosud nepochopitelná.
Pak bychom věděli, na čemž jsme, a n
základě tom zařídili své jednání.
Němec
doktor
Bareuther
Vídeň
Čechy
Rakousko
R kousek
14
article
Vláda ale mlčí a pan dr. Körber nanejvýš
že prohlašuje sebe a svůj regime za »ne-
utrální«. Zatím je ale směr jeho vlády pravým
opakem neutralnosti. Kdo jest neutrálným ? Kdo
nekloní se ani v levo ani v pravo, kdo úplně
bez barvy té či oné, kdo bez lásky a nenávisti
měří každému se stejnou svědomitostí? Činí tak
pan Körber? Nikoli. Pan Körber poskytuje
Němcům nekonečnou řadu výhod, na něž my
pomysliti nesmíme. Čemu Němci těšili
se zde dávno již, než byla vůbec řeč o panu
Körbrovi, mají zde v nezkrácené míře dosud,
z toho jim nebylo vzato ani tolik, co by z
nehet vlezlo. Naproti tomu my zde stojíme se
všemi svými křivdami a se všlm bezprávím,
které bylo na nás snešeno průběhem věků
panu Körbrovi v jeho »neutralitě« ani nena-
padne prstem hnouti, aby z toho něco odčinil.
Tak se mají věci, které pan president vlády
konservuje svou znamenitou »neutralitou«.
Pan dr. Körber ovšem bude tvrditi, že
všechno to nalezl již v inventáři, když na-
stoupil. On pro svou osobu že k tomu ničeho
nepřičinil. Jakkoli i to popíráme, nemohl by
i v tomto případě činiti nárok na čestný tilul
chéfa vlády neutrální, nýbrž byl by potom na-
nejvýš konservátorem německých privilegii a křivd.
páchaných na národě našem. Chéfem vlády ne-
utrální byl by se mohl nazvati snad v tom při-
padě, kdyby se byl ujal otěží před zrušením
jazykových nařízení a před prováděním perse-
kuce, ve které si libují dnes pomoeníci dra.
V drobnčm prodejíi
rnasí čísle o sebě . . . na sb
odpoledni
. . . ra zk
Ve dlialkách na venkově-
ranaí éislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 8h
Inseráty
plati se hotově reapřed.
Flešplacaní a jneerty přljímá zdminl-
strace v Msrianské ulici č, s.
Tan usehézejí se též rečskoe
tiskárna a avpedice „Nárednich Llstě“.
Bukepisy se novrscsji.
Körber
Němec
Körbr
doktor
Msrianský ulice
Nárednich Llstě
15
article
Körbra, v první řadě pan Spens-Booden, pan
Wittek a pan Böhm-Bawerk. Však dnes o ně-
jaké jeho nestrannosti nemůže býti řeči, nebo
dnes je dr. Körber prostým exekutorem toho,
co provedl jeho předchůdce, s čím souhlasil
a v čem též spolupůsobil.
Již tím, že beze vší výhrady převzal stav,
jejž byl zdědil po vládě Clarově, vybočil pan
dr. Körber ze dráhy nestrannosti a každý če-
ský člověk bez výjimky do očí by se mu vy-
smál, kdyby se mu představil jako státník ne-
utrální. Pan dr. Körber si představuje neutrál-
nost asi tak, jako naprostou passivitu v otáz-
kách národních. Je ale patrno, že zvolil falošné
slovo pro označení svého směru. Zapomněl, že
ten, kdo je passivní naproti křivdě, která se
páše, není neutrální, zejmena když tak se
chová, jako ředitel státu a povolaný ochránce
práva.
Spens
Booden
Wittek
Böhm
Bawerk
doktor
Körber
Clarův
16
article
Je vůbec možno, aby v Rakousku pas-
sivním zůstala vláda při zápasech, které se zde
svádějí krok za krokem? Jakým právem chce
se pan dr. Körbor vyhnouti povinnosti své, býti
nejvyšším rozhodčím v jazykových a národních
sporech v této říši? Mluvil cosi o pohodlném
křesle otázek jazykových a věru, že on jest prvním,
který o křesle tom tak se byl vyslovil. Je-li mu
ale na rozdíl od všech předchůdcův, kteří
o něm zcela jinak soudili, křeslo to tak po-
hodlným, potom nechť jen se hodně hluboko
do něho zaboři, snad při dobrém humoru
v něm podaří se mu, oč ostatní marně se po-
koušeli: rozřešiti otázku národní a vykonati
konečně to, co tolik a marných stálo již po-
kusův. Povolili bychom mu rádi, aby nemusil
si sedati na křesla dvě, by fauteuil otázek ho-
spodářských odstrčil prozatím stranou.
Jenom té ať se neoddává illusi, že by mohl
jako rakouský premiér vystačiti v řízení otázek
vnitřních této říše s passivitou. To osudný byl
by klam a konec jeho stroskotání. Ne passivitu,
ale co možná horlivou činnost vyžadují poměry
rakouské a nic osudnějšího, než přenášeti man-
chestrovství hospodářské v jazykové otázky naše,
Nevšímat si ve státě tak ominentně národnost-
ním národností a jejich zápasů, znamenalo by
bagatellisovati to nejdůležitější. S touto metho-
dou pan dr. Körber by nepochodil. Ne passiv-
ního, ne neutrálního, ale spravedlivého musí míti
Rakousko řiditele osudů svých. Divati se lho-
stejně na bezpráví a míti moc a též povinnost
mu zabrániti, je tolik jako bezpráví páchati.
doktor
Körbor
Körber
Rakousko
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 9. listopadu. (U stálení sta-
rého bezpráví.) Nedivíme se, že dra. Körbra
přese vši jeho »vášně prostou vytrvalost« pře-
cházi časem trpělivost. Člověk chytrý, rakou-
ských poměrů znalý, nemůže neviděti, že s pře-
žilou, v samých základech zpuchřelou ústavou
nedá se svésti nic kloudného; ale přes to
všechny své státnické plány opírá jen o tu pře-
žilou ústavu a následkem toho potácí se od ne-
hody k nehodě. Aby nemožné učinil možným,
vymyslil si nový systém slibů, jehož účelem je
udržeti co nejdéle netknutou dosavadní státní
organisaci. Marnost takové politiky dovozuje kra-
kovská »Nová Reforma«, jež píše: »Rakouská
ústava se v posledních 30 letech přežila, poné-
vadž nebyla zbudována na základě státoprávní
organisace. Byla možna dolud, dokud nevzniklo
národní uvědomění a politická organisace národů
slovanských; od té doby stalo se provedení ná-
rodní rovnoprávnosti neodkladným. Era Bade-
Bade
Praha
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 9. listopadu.
3 — (Kronika,) Zelená cedule smíchov
ského divadla ozuamuje teď jednou do týdne
»L'Arrongeův eyklus«.
— L'Arronge? Co je to za muže? A nač
jeho »cykluse? táže se kolemjdouci vrstevník
Ale ceny ku představením jsou sníženy
»cyklus« má dobrou návštěvu a obecenstv
odehází velmi ýpokojeno s večerem. A toje
hlavni! as
Takhle v sedmdesátých, v osmdesátých
letech ! Tenkráte L'Arronge kraloval německému
jevišti. A když německému, rozumi se, také
českému! Nebyli jsme tehdy méně závislí na
německém dovozu, nežli jsme dnes. Uleklo
zatím arci něco vody. Pan L'Arronge stal se
zakladatelem nového divadla v Berlíně, ale pro
divadelní pamlskáře jeho jméno dávno pozbylo
zvuku. Stěstí ještě, že zbývá vždy ta druhá
instance, konservativnější, k níž se možno od-
volati: široký divák, veličina méně vrtkavá,
spolehlivější. A tomu — třeba se nestaral
o jméno autora — zůstaly L'Arrongeovy hry
podnes vílanou »stravou«. »Můj Vojtišek«,
»Dcery pana Zajíčka«, »Doktor Kalous«, »Do-
bročinné paní«, zábavné hry, trochu veselé a
trochu pohnutlivé, s dávkou životné moudrosti,
způsobně do obrazu vpravenou, jsou znamenitá
čisla repertoáru pro lid. Autor má sice všude
na mysli jen polohy a poměry průměrného
měštáckého života v současném Německu. Je
tak pravým autorem německého měšťáka. Ale
německé měsťáctví a české měšťáctví? Čím pak
se ty pojmy konečně od sebe liší? A tak na-
cházi v těch kusech také český divák hojně
látky pro zasmání i přemítání. Libí se mu jako
se mu libl obrázky a rozmluvy v mnichovskýeh
»Fliegende«!
Modernímu gourmandovi divadelnímu
L'Arronge arci už nevyhovi. Jeho umělecká
práce je na to příliš povrchní, příliš snadná,
konvenční, abyste neřekli přimo — šablonovitá.
L Arrongův
L Arronge
Stěst
L Arrongeův
Vojtišek
Zajíček
Kalous
Libý
Praha
Berlín
Německo
19
article
Ale o tom konečně víte, co si myslet 1 S gour-
mandstvím v umění má se to jako se vším
aristokratismem v životě. O sobě, krásné věci l
Snad i užilečné. Ale ke blahu a spokojenosti
šivota? Ne, k tomu jich dokonce není nevy-
hnutelná potřeba. Ostatně, jsou hygienikové ná-
rodní životosprávy, již přímo za moudrost při
rody prohlašují, že dovedla opatřiti naivní dav
právě onou štítivostí tak pověstnou, která jej
navádí vyhýbati se z daleka výkonům uměn
tak zvaného vyššího. Také čím dále zřetelněj
pozorujete, že vzdělanost ať vkusu nebo jiného
smyslu není vlastně ani žádným účelem lidského
života. Jakož vůbec není úkolem lidstva, aby
ve věcech uměleckého vkusu musilo dosahovat
určitého stupně vybíravosti.
Za to zdá se nepochybně byti úkoln
umění, aby cestu životem člověku co možná
ozařovalo a vyhřívalo. A tomu účelu, jak víte
hoví při obecenstvu širokém mnohem účinněj
umění jeho chápavosti přiměřené, než uměn
jiné, vyšší, sebe vzácnější vůně vydávající, ale
nepřistupné.
Jinými slovy, ty pojmy tolik pohrdavé
typ, konvence, šablona mají svůj určitý význam
a svoji cenu v umění. Jen kdo mezi sháňkou
za sobeckým požitkem pustil s mysli starost
a smysl pro potřeby celku, může přezirat
tento dosah.
20
article
A tu je hned formule, která shrnuje situne
naší domácí dramatické spisby: máme jedno-
livé představitele českého dramatu, máme svoji
řadu talentů, kteří s větším nebo menším
štěstím provedli si svůj úspěch na jevišti, ale
nemáme svého L'Arronge, svůj typ, svoji šablonu
české divadelní hry na vrehol denní potřeb-
nosti dovedenou. A v tom je snad všecka
slabost našeho divadelního života, na kterou
máme co naříkati !
Zní sice úsudek hotový, ujednaný, ustálený
— V umění chceme individualitu! Dejle
pokoj s typem, šablonou ! Pryč s nimil
Ale rovnoběžně musila by v národním ho-
spodářství platit životní moudrost:
— U mne jen peniz z ryzího zlata má
cenu! Pryč se vší minei z niklu, z mědi
z papíru . ..
Chceme mdividualitu! Individualitu! zajisté
Ale, je-li pak myslitelna indivídualita, ať v pří-
rodě či v umění, aby trvala mimo své okolí.
mimo druh, mimo rod a typ, z něhož pošla
Neni myslitelna! Osobitost jen z daného typu
vzniká! V něm má svoji půdu. A silná indi-
vidualita v umění, co to jiného než vlastně
L Arronge
Dejl
21
article
nová forma budoucího zase — typu? A na-
opak, šablona? Není to forma původně osobitá,
která právě dokonalosti tvarů si vynutila hoj
ného uživání? Šablona v umění, jako fráse
v běžném hovoru. Původně vtipný, duchaplny
obrat, jenž trefně vyjádřil určitou myšlénku,
náladu, pocit. Myšlénky, nálady, pocity jsou
stavy duše, nám lidem společné ! Šťastný výraz
trefnosti své formy rychle se ujme, »udělá
štěstí« jde od úst k ústům, stává se společným
majetkem frází, šablonou. V pohotových ustále-
ných frazích spočívá bohatství jazyka. Bez něho
nebyl by život společenský možný. Dobrý nápad.
trefný výraz, nový obrat vyskytne se jen občas,
jen ve zvláštní chvíli. Kdybyste měli čekat, až
vás napadne, musila by společnost zatím zmumět
a život se zastavit. Vhodně ustálené fráze jako
drobné mince je stále zapotřebí v denním obeo-
vání. Pronásledovati frázi, žádati, aby vzdělaný
člověk užíval jen obratů »původních«, bylo by
odsuzovati člověka k němotě, zastavovati spole-
čenský život. Bylo by po obchodě, kdyby ne-
bylo dovoleno užívati než — zlatých peněz. Vy-
vinutější život nedá se tak myslit. A umělecký
život jde po stejném zákoně. Obecný kov typu
a šablony má tu vedle řídkého zlata osobitosti
všude svůj čas a svoji nepopíratelnou váhu.
22
article
A teď už si vysvětlíte obtiž s naší domáe
produkcí dramatickou. Okolnosti byly takové
na svůj vlastní typ, na svoji šablonu jsme t
nepřivedli. Na francouzském dramatu i na ně-
meckém a jiných můžete zřetelně stopovat
vývoj typů a forem. Od Moliěra a Beaumarchaisa
až po dnešní Hervieuxy a Capusy: jaké
hemžení a křížení osobitostí, typů, druhů
U Němců od Iflandaa Kotzebu a až po Suder-
manny a L'Arronge! Bez jednoho nebylo by
druhého, bez Izáka nebylo by Jakuba, beze
stupnice původních typů, znenáhla zdokonalova-
ných, rozváděných a prohlubovaných, nebylo by
nových, čerstvějších individualit, jež po čase
ovšem znenáhla se zase splošťují v konvence
šablony.
Zbývá otázka příčin.
Proč jsme to nepřivedli na žádnou vlastn
šablonu domácí scěnické hry?
O šablony arci žádná nouze! Býval vždy
cky dostatek popudů, forem, vzorů. Ale vlivem
okolností, které rozhodují, nikdy to nebyly po
pudy, formy, vzory naše, které na nás působily
A ta blizkost cizích hranie, ta hojnost cizích
vzorů byla nám osudná. Nedospěli jsme nikdy
ke klidné vlastní tvorbě. Popudy sousední byly
příliš čerstvy a mocny. Nedovedli jsme jim
oddolati.
Němec
L Arronge
Izák
Jakub
Hervieuxa
23
article
Umělecký typ než uzraje v dokonalou formu,
vymáhá mnoho času a práce. Řady generací se
vystřídají, nežli je doveden k vrcholi. A nám
se právě nedostávalo času, abychom mohli vy-
konávati potřebnou práci. A příležitost, bez ná-
mahy vyhověti potřebě, byla tak svůdná. V sou-
sedství bylo vše tak hotovo, tak připraveno, tak
se nabízelo všecko. Naučili jsme se, dlužiti si
prostě, čeho byla potřeba: staré šablony a staré
typy jako nové popudy a dokonalejší formy. B
i nové — revoluce, když potřeba kázala. Solva
jedna generace pustila se do práce určitým
směrem, už přišla druhá a přinášela — něco
lepšího! Bylo to tak snadné opatřiti si »něco
lepšího«! A lacinému živobylí se tak snadno
přivykne! Tím způsobem, co jinde vyžadovalo
dvě století vývoje, my jsme si vtěsnali do oříšku
několika desetiletí své činnosti. Od let čtyřicá-
tých do devadesátých prodělala naše dramatická
produkce všecky fáse jako kterákoli staletá lite-
ratura: od starého klassicismu přes starší a novějšt
romantismy až po nejmladší modernismy. Ale
v žádné to nepřivedla na svůj vlastní typ. Ne-
bylo na to času.
A tak tu stojí naše divadelní hra bez své
vlastní — šablony. A proto jsme v denním ži-
votě tak odkázáni na cizí dodávku.
A denní život je — všechen život !
24
article
Přišla móda autorských cyklů. Na sklonku
let sedmdesátých ve vídeňském hradním di-
vadle — stálo tehdy na vrcholi své pověsti —
ředitel Dingelstaedt pořádal vzorná provedení
Shakespearových historil. Za několik let řada
Richardů, Janů a Jindřichů byla úplná. Hry
souvislé dějem i osobami daly na konec dohro
mady effektní »Shakespearův týden.« A to byl
první »cyklus.« V Němeích se to zalíbilo.
Wagnerovy Nibelungy měly také přirozený pod-
klad souvislosti. Brzo přišlo »eyklování« do
módy a podnikavější správy divadel už po
vnitřních souvislostech ani se tuze neohlížely.
Cykly vyrážely ze země jako houby. Ve
Vidni Nestroyův, Anzengruherův, v Berlíně
Moserův, Blumenthalův. Všude eykly a eykly,
dramatické, hudobní, komické. Jaké si kdo
přál.
Jací jsme u nás citliví pro vše, čemu v sou-
sedství přišli na chuť, nemohlo také u nás po-
malu nedocházeli na všelijaké cykly. Nyní máme
ten L'Arrongeův. Byl-li už pořádán nějaký takový
v Berlině, kde pana L'Arronge znají, nevíle.
Ale my ho máme. Nějaký Tylův nebo Klieperův
nobyl by asi osvědčil dosti životnosti. Po Tylovi
a Klieperovi nepřišel u nás nikdo, kdo by byl
českou lidovou hru na určitější typ vypracoval.
Řada vytrvalých podavačů a obráběčů forem
scházela, kteři by po žebříčku dokonalosti byli
dovedli dílo až k hořejší příčce. Za to byla
vždy hojnost překladačů a dovozníků horlivých,
kteři si na své dávce »pokrokovosti«, lacině na-
byté, nesmírně zakládali. Na oko náš rozvoj
tak úžasně rychle postupoval. A tak tu dnes
stojíme uprostřed svého vydluženého bohatství.
Shakespearův
Richard
Janů
Jindřich
Wagnerův Nibelung
Nestroyův
Anzengruherův
Moserův
Blumenthalův
L Arrongův
L Arronge
Tylův
Klieperův
Tyl
Klieper
Berlín
25
article
Typ české domácí hry nám schází. A protože
eykly musí být, pořádáme si cykly, ale jednou
pařížský, podruhé — berlinský.
Takový je pochod. Během let opatřili jsme
si trochu techniky a trochu praxe. A to nám
dostačí. Idey, popudy k nim si prostě — vy-
dlužíme. V dobách prozatímného divadla chodili
jsme pilně do školy na Ovocný trh, dnes v době
rychlíků a okružních lístků nic nám nebrání
zaskočiti občas tu do Vídně, tu do Berlina, třeba
do Paříže, okoukati tu »znalecky«, co má svůj
právě největší effekt, a doma tím »dobývámek
své úspěchy. Řada úspěchů dá tak pohodlně
svoji saisonu a všemu dohromady říkáme »náš
umělecký život« . .
Mnoho hlavy lámání to všecko nestojí.
Máte někdy svůj reakcionářský záchvat.
Přáli byste si, aby nějaká celní čára se táhla
kolem národní práce. Každý národ, aby byl
nucen svoji potřebu idejí a forem sám si vy-
pracovávati. Leda v určitých obdobích aby nad-
cházela chvile vzájemné výměny docílených
výsledků. A na kontrabandu aby byla vystavena
přísná pokuta . ..
Ve smyslu pokrokového dostihosloví snad
by tak jeden celek o nějakou koňskou hlavu za
se zdržel druhým. Pravda! Ale ve smyslu umě-
leckém, společenském, kulturním? Na mou
věru! Jak mnohem svěráznější, vniterné stat-
nější, sebe sama mocnější bychom tu stáli l
Vídeň
Berlín
Paříž