ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 946e2250-661e-11dc-a574-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 33, org 4, person 76, work 3
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 1D. listopadu 190.
Praha
3 masthead
Číslo 310.
4 article
Na ranní a odpel, Histy přílohamí f„Naněný Obzor“í ve stěedu a „Literární Hlldka v pátek) přodplásí sei Praze v sdninistreti na měsíe . . . . . . 2 K — sk —k ns čtvst leta . . . . . s dvojí donážkuu za měslo . . . . . K 5o zs čtvi lets ve silsikác 2 K 80h na nbsle a Poštont nsi něste za čtvrt lsi s dvojí zisilioe na nře e lei
Praha Naněný obzor
5 title
Bnešní čislo pra Prahu le a 20 stranách.
Praha
6 article Dejte národům, což jejich jest
Dejte národům, což jejich jest »Mezi německými nacionály a Slovany došlo ke krvavé srážce. V aule a na »Ring strasse« zpíváno hlučně a nadšeně »He Slované!« a »U boj«. Rozčilení jest ohromné!e — Necitujeme tu žádný válečný bulletin snad z revoluce vídeňské v roce 1848, nýbrž tak končil telegram poslaný nám z Vídně u večer B. listopadu 1901, — A víte, proč ten bo až na krev? Za měsíc budou tomu 34 léta, co v téže Vídni vyhlášen státní základní zá- kon »o všeobecných právech státních ob- čanů pro království a země na říšské radě zastoupeně«; a v tomto základním zákoně státním, na němž podepsán panující mocnář, dále svob. p. Beust, hr. Taaffe, svob. p. John, svob. p. Becke, ryt. Hye a ryt. Meyer, četlo se v článku jeho 19. doslovně: »Všichní národní kmenové státu jsou rovnoprávnia každý národní kmen má nezadatelné právo na ochranu a pěstění své národnosti a řeči.
Ring He Slovan Beust Taaff John Becke Meyer Vídeň Slovan
7 article
— Rovnoprávnost všech zemských jazyků ve škole, v úřadě a životě veřej- ném jest státem uznána. — V ze- mích, obývaných více kmeny ná- rodními, buďtež veřejné ústavy vzdělávací tím způsobem zaří zeny, aby bez všelikého donucování k na učení se druhému jazyku zemskému každo z těchto kmenů národních obdrže potřebné prostředky ke vzdě- lání ve svém jazyku.« Z jasného znění tohoto základního z kona státního vyplynula pro státní správu říše rakouské nepopíratelně určitá po- vinnost zříditi ve všech dvou- jazyčných zemích říše vešker školství, od školy obecné až po střední a vysoké školy veřejne tak, aby každému národu byly poskytnuty prostředky ke vzdělání mládeže své vlastním národním jazykem, aniž by byla nucena učiti se druhému jazyku zemskému. — Ale jak dostály vlády rakouské za celých těch 34 le t této své základně ústavní povinnosti? Asi tak, jako vlády turecké svým mezinárodně smluveným povinnostem oproti křesťanským poddaným půlměsíce. Svým drahým a milým
8 article
Němcům, majícím zde již čtvero uni- versit pro svých osm millionů hlav, ihned zřídni ještě patou německou — v Bu- kovině pro tamních — 133.500 »Němců«. tvořících netto 20 procent, čili pětinu obyva- telstva této slovansko-rumunské země! Po- měrně nejšťastněji ještě pochodili Poláci ha- ličtí; Vídeň jim dopřála dvou universit pol- ských, v Krakově a ve Lvově, pro p čtvrta millionu lidu polského v království haličském. Tolikéž Vlaši, čítající v Rakousk 675 000 hlav, byli již od r. 1864 z usnesení sněmu tyrolského tak dalece opatřeni. že na právnické fakultě university inšprucké byly vedle německých zřízeny též řádné sto lice v lašské pro zkušební předměty k histo rickým a státním zkouškám. Však hůře již dařilo se nám Čechům My, starobylý kulturní národ, který měl jiz před půl tisíciletím svou slavnou universitu státu českého: my teprve po patnácti letém tuhém a neustupném zá- pasu vyhrdlili sobě na vládě Taaffově přes houževnatý odpor německých hegemonů pro šest millionů lidu svého jedinou universitu českou v Praze a to jen za koncessi něme- ckých státních zkoušek právnických a opatře nou státem tak skoupě, že sám německý mi nistr Gautsch, spatřiv ty bídné místnost její rozstrkané po domech soukromých, zvolal »Totě skandál!« Ještě hůře než nám vedlo se ostatním našim bratřím slovanským: Ru- sínům (čítajícím přes 3 mill. hlav), Slo vincům (čítajícím na 1,700.000 hlav a Srbům i Chorvatům (čítajícím přes 660.00 duší). Všem těmto třem uvědomělým ná rodům slovanským nedostalo se přes výslovný příkaz státního základního zákona za celých těch 34 let od vlád vídeňských ani slibu. že bude jim zřízeno vysoké učení jejich ja- zyka v rodných zemích jejich zastoupených na říšské radě !
Němec Polák Vlach Čecho Taaffův Gautsch Srba Chorvat Vídeň Krakov Lvov Praha právnický fakulta univerzita inšprucký rumunský země St vinec
9 article
Jak sluší nazvati takovéto plnění zá- kladních zákonů vůči zaručeným právům ži voucích národů? Jest to mravné, jest to omluvitelně? Když se jednou rovné právo ná- rodů státem slavně uznalo, zdaž nebylo odtud čestnou povinností zodpovědných ře- dítelů tohoto státu, aby stůj co stůj právo to učinilí skutkem? Ani 34 měsíce neměly ne- chat vlády rakouské pro čest Rakouska mi- nouti, aniž by byly dle příkazu článku XIX. zjednali všem národům slovanským tohoto soustátí zaručené jim rovné právo národní a jazykové ve všem životě veřejném. A zatím nechaly hříšně minout 34 léta, zacpávajíce si uši k volání bezprávím trpících a proti křivdě protestujících těch národů, jako by se netýkalo cti a existence Rakouska. Nuže, dnes shledávají a mstí se tyto staré nedby, neochoty a hříchy, jak náleží. — Soudobně na třech německých universi- tách rakouských: na vídeňské, inšprucké a štyrsko-hradecké propukly nepokoje student- ské rázu nevšedního, vysoce významného.
Rakousko
10 article
Již před třinácti léty, 16. února 1888 bylo tehdejšímu ministru rakouské osvěty baronu Gautschovi až k smrti teskno z toho protirakouského, všeněme- ckého ducha, panujícího u vět- šiny německých spolků buršáckých po německých universitách Rakouska. Šty- skal si trpce na toto »zvláštní poblouzení akademického ducha německé mládeže, jež příčí se křiklavě požadavkům akademického vzdělání«, — Avšak zůstalo na tomto mini- steriálním platonickém postesknutí a Gautseh sům jako jeho následníci před troufalostmi terroru pangermánského toho ducha v uni- versitní mládeži německé od případu ku případu v Praze jako ve Vídni a ve Štyr- ském Hradci napořád statečně couvalia ustupovali, což mělo za přirozený následek zvýšené sebevědomí těch učedníků Wolfo- vých a Sckönererových, až si dnes, v jistotě. že se jim nesmí a nemůže nic státi, troufají s největší drzostí a neurvalou nesnášelivosti vystupovat proti svým kollegům neněmeckým. vlašským jako slovanským, na universitáe ve Vídni, Inšpruku a Štyrském Hradci. Tak musil předevčírem sám německý ministr vyučování p. dr. Hartl doznati, že násilnické ty výtržnosti německých buršáků proti vlašskému docentu dru. Menestrinovi jakmile chtěl na universitě inšprucké před- nášeti o civilním processu rakouském jazy
Gautsch Sckönererový doktor Hartl Rakousko Praha Vídeň Hradec Štyrský Hradec
11 article
zykem vlašským »byly připravován od delší doby agitací v kruzích od nichž by se toho bylo nejméně čekaloe. Proč neměl však pan ministr Hartl ku- ráže poznamenat ty kruhy jménem? Ejhle, tak již přerůstá bejlí cha uvini smu německého pánům ministrům přes hlavu. Avšak couvajíli poznovu před ním oni, vět šina neněmeckých národů této říše pře ním věru zbaběle neuteče ! Netoliko Vlachové, ale rázem i veškeř Slované, poslanci jako studenti slovanští jsou vzhůru a za jedno v odhodlání: netrpěti toho bezpráví a příkoří svého déle ! Jakže- my většina obyvatelstva, my hlavní poplat níci a obranci této říše máme si dát to líbit, aby synové naši ještě za to, že musíme je v nedostatku vlastních vysokých škol posílati s velikým nákladem mimo svou domovinu — na university ně mecké, aby na těchto, našimi penězi vydržo- vaných universitách státních byli vy dá váni hrubostem, příkoří a nepřá- telským insultacím sveřepých buršáků všeněmeckých?! Zač by- chom to stáli? A tak rázem nejen Vla- chové, ale i Slovinci, Chorvate a my Čechové s největší rozhodnost reklamujeme dnes své dobré právo na vlastní university ja- zyka svého v zemích svýcb, jež nám dle základních zákonů této říše nepo- píratelně přináleží.
Hartl Vlach Slovan Chorvat Čecho
12 article
Touž dobou, kdy v rozpočtovém vy- boru parlamentu vídeňského dr. Herold za přísahal vládu Körbrovu, nechce li dohnat národ český ke krajnímu odporu, pak ať ne- váhá vyhověti oběma jeho nejpilněj- ším potřebám: zavedení jazyka českého jako vnitřního jazyka úřadního u veškeré c. k. úřady a soudy krajův a sídel národa našeho, jakož i zřízení české uni- versity na Moravě; touž dobou, kdy tento mluvčí poselstva českého plamennou výmluvností, svou prokazoval nepochybné právo naší, ze tří čtvrtin slovanské Moravy na vlastní vysoké učení české, aby nemusilo na sta její synů rok za rokem uchylovati se na studia do Vídně neb do Prahy; touž dobou zpevnili sobě také veškeří jihoslovanští po- slanci slib, že budou solidárně s námi bojo- vati za vymožení slovanských universit sobě i nám i všem národům slovanským této říše, pokud jich postradají. A touž dobou ozvali se také za totéž svaté pospolité naše právo studující slovinští, chorvatští, srbští, polští a ruští svorně s našimi v aule vídeňské způsobem zákonným a klidným, ale rozhod- ným. Než jedva pronesli spravedlivou žádost za právo své, za jihoslovanskou universitu v Lublani a českou v Brně, již zahýkala proti nim — vášnivá barbarská zuřivost panger- mánská, již zvedaly se proti nim pěsti a hole podrážděných zbrojnošů Schönererových, az došlo k brachiálním srážkám v aule i po ulicích vídeňských. Ejhle, toť ovoce 34leté »vyučovací« po litiky rakouské — toť následek bezpříklad ného 34letého otálení vlád rakonských pro vésti spravedlivě a poctivě článek XIX. zá- kladních zákonů státních ku prospěchua dobru Slovanstva rakouského. — Zde vět- šina národů roztrpčených až do duše volá
doktor Herold Körbrův Schönererový Morava Vídeň Praha Lublaň Brno
13 article
o právo své — tamo menšina hýčkaných zuří a násilí páše. A vláda uprostřed kolísá. Vládní neutrálnost. Ve Vídni, 9. listopadu. Uplynulo již mnoho vody od té doby, kdy poprvé jsme upozornili na to, jaký je vlastně program Němců v Čechách, jak marné jsou všechny naděje domnívati se, že za jejich po- moci a součinnosti kdy k takovému dojde urov- nání poměrů v naší zemi, na jaké s toužeb- ností čeká, kdo ji opravdově v lásce má K heslu pravému přiznal se těchto dnů v roz počtové debatě posl. dr. Bareuther a po tvrdil tím, co jsme sami již bezpočtukráte byl dokázali. »Rakousko musí býti německé nebo R kouska nebude,« Tak se vyslovil pan dr. Bareuther. Máme za to, že když pronese nejserids- nější člen politické strany, která dnes kromě toho v nejbujnějším je rozkvětu, takovýto ve svých důslednostech nedozírný výrok, jest povinností vlády, aby se o něm vyslovila. Vláda však ne- jen že slovem této závažné sentence ani se dosud nedotkla, nýbrž v ličeném bagatellisování strany všeněmecké — tak aspoň za to máme- výrok ten dosud ignorovala i tam, kde přímo poměry ji vyzývaly, o něm se pronésti. Je-li moudrá tato taktíka, o tom dovolili bychom si pochybovati. Proč vláda zřejmě a určitě nedesavouuje tento projev, jestli s ním nesouhlasí? Vždyť dnes každý právo má do- mnívati se, že vláda se smělými slovy Ba- reutherovými se srovnává. V tom případě, že by tomu bylo skutečně tak, by ovšem posice národa našeho byla jasná V tom připadě by rázem jasnou se stala poli tika vládní, nám dosud nepochopitelná. Pak bychom věděli, na čemž jsme, a n základě tom zařídili své jednání.
Němec doktor Bareuther Vídeň Čechy Rakousko R kousek
14 article
Vláda ale mlčí a pan dr. Körber nanejvýš že prohlašuje sebe a svůj regime za »ne- utrální«. Zatím je ale směr jeho vlády pravým opakem neutralnosti. Kdo jest neutrálným ? Kdo nekloní se ani v levo ani v pravo, kdo úplně bez barvy té či oné, kdo bez lásky a nenávisti měří každému se stejnou svědomitostí? Činí tak pan Körber? Nikoli. Pan Körber poskytuje Němcům nekonečnou řadu výhod, na něž my pomysliti nesmíme. Čemu Němci těšili se zde dávno již, než byla vůbec řeč o panu Körbrovi, mají zde v nezkrácené míře dosud, z toho jim nebylo vzato ani tolik, co by z nehet vlezlo. Naproti tomu my zde stojíme se všemi svými křivdami a se všlm bezprávím, které bylo na nás snešeno průběhem věků panu Körbrovi v jeho »neutralitě« ani nena- padne prstem hnouti, aby z toho něco odčinil. Tak se mají věci, které pan president vlády konservuje svou znamenitou »neutralitou«. Pan dr. Körber ovšem bude tvrditi, že všechno to nalezl již v inventáři, když na- stoupil. On pro svou osobu že k tomu ničeho nepřičinil. Jakkoli i to popíráme, nemohl by i v tomto případě činiti nárok na čestný tilul chéfa vlády neutrální, nýbrž byl by potom na- nejvýš konservátorem německých privilegii a křivd. páchaných na národě našem. Chéfem vlády ne- utrální byl by se mohl nazvati snad v tom při- padě, kdyby se byl ujal otěží před zrušením jazykových nařízení a před prováděním perse- kuce, ve které si libují dnes pomoeníci dra. V drobnčm prodejíi rnasí čísle o sebě . . . na sb odpoledni . . . ra zk Ve dlialkách na venkově- ranaí éislo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 8h Inseráty plati se hotově reapřed. Flešplacaní a jneerty přljímá zdminl- strace v Msrianské ulici č, s. Tan usehézejí se též rečskoe tiskárna a avpedice „Nárednich Llstě“. Bukepisy se novrscsji.
Körber Němec Körbr doktor Msrianský ulice Nárednich Llstě
15 article
Körbra, v první řadě pan Spens-Booden, pan Wittek a pan Böhm-Bawerk. Však dnes o ně- jaké jeho nestrannosti nemůže býti řeči, nebo dnes je dr. Körber prostým exekutorem toho, co provedl jeho předchůdce, s čím souhlasil a v čem též spolupůsobil. Již tím, že beze vší výhrady převzal stav, jejž byl zdědil po vládě Clarově, vybočil pan dr. Körber ze dráhy nestrannosti a každý če- ský člověk bez výjimky do očí by se mu vy- smál, kdyby se mu představil jako státník ne- utrální. Pan dr. Körber si představuje neutrál- nost asi tak, jako naprostou passivitu v otáz- kách národních. Je ale patrno, že zvolil falošné slovo pro označení svého směru. Zapomněl, že ten, kdo je passivní naproti křivdě, která se páše, není neutrální, zejmena když tak se chová, jako ředitel státu a povolaný ochránce práva.
Spens Booden Wittek Böhm Bawerk doktor Körber Clarův
16 article
Je vůbec možno, aby v Rakousku pas- sivním zůstala vláda při zápasech, které se zde svádějí krok za krokem? Jakým právem chce se pan dr. Körbor vyhnouti povinnosti své, býti nejvyšším rozhodčím v jazykových a národních sporech v této říši? Mluvil cosi o pohodlném křesle otázek jazykových a věru, že on jest prvním, který o křesle tom tak se byl vyslovil. Je-li mu ale na rozdíl od všech předchůdcův, kteří o něm zcela jinak soudili, křeslo to tak po- hodlným, potom nechť jen se hodně hluboko do něho zaboři, snad při dobrém humoru v něm podaří se mu, oč ostatní marně se po- koušeli: rozřešiti otázku národní a vykonati konečně to, co tolik a marných stálo již po- kusův. Povolili bychom mu rádi, aby nemusil si sedati na křesla dvě, by fauteuil otázek ho- spodářských odstrčil prozatím stranou. Jenom té ať se neoddává illusi, že by mohl jako rakouský premiér vystačiti v řízení otázek vnitřních této říše s passivitou. To osudný byl by klam a konec jeho stroskotání. Ne passivitu, ale co možná horlivou činnost vyžadují poměry rakouské a nic osudnějšího, než přenášeti man- chestrovství hospodářské v jazykové otázky naše, Nevšímat si ve státě tak ominentně národnost- ním národností a jejich zápasů, znamenalo by bagatellisovati to nejdůležitější. S touto metho- dou pan dr. Körber by nepochodil. Ne passiv- ního, ne neutrálního, ale spravedlivého musí míti Rakousko řiditele osudů svých. Divati se lho- stejně na bezpráví a míti moc a též povinnost mu zabrániti, je tolik jako bezpráví páchati.
doktor Körbor Körber Rakousko
17 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 9. listopadu. (U stálení sta- rého bezpráví.) Nedivíme se, že dra. Körbra přese vši jeho »vášně prostou vytrvalost« pře- cházi časem trpělivost. Člověk chytrý, rakou- ských poměrů znalý, nemůže neviděti, že s pře- žilou, v samých základech zpuchřelou ústavou nedá se svésti nic kloudného; ale přes to všechny své státnické plány opírá jen o tu pře- žilou ústavu a následkem toho potácí se od ne- hody k nehodě. Aby nemožné učinil možným, vymyslil si nový systém slibů, jehož účelem je udržeti co nejdéle netknutou dosavadní státní organisaci. Marnost takové politiky dovozuje kra- kovská »Nová Reforma«, jež píše: »Rakouská ústava se v posledních 30 letech přežila, poné- vadž nebyla zbudována na základě státoprávní organisace. Byla možna dolud, dokud nevzniklo národní uvědomění a politická organisace národů slovanských; od té doby stalo se provedení ná- rodní rovnoprávnosti neodkladným. Era Bade-
Bade Praha
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 9. listopadu. 3 — (Kronika,) Zelená cedule smíchov ského divadla ozuamuje teď jednou do týdne »L'Arrongeův eyklus«. — L'Arronge? Co je to za muže? A nač jeho »cykluse? táže se kolemjdouci vrstevník Ale ceny ku představením jsou sníženy »cyklus« má dobrou návštěvu a obecenstv odehází velmi ýpokojeno s večerem. A toje hlavni! as Takhle v sedmdesátých, v osmdesátých letech ! Tenkráte L'Arronge kraloval německému jevišti. A když německému, rozumi se, také českému! Nebyli jsme tehdy méně závislí na německém dovozu, nežli jsme dnes. Uleklo zatím arci něco vody. Pan L'Arronge stal se zakladatelem nového divadla v Berlíně, ale pro divadelní pamlskáře jeho jméno dávno pozbylo zvuku. Stěstí ještě, že zbývá vždy ta druhá instance, konservativnější, k níž se možno od- volati: široký divák, veličina méně vrtkavá, spolehlivější. A tomu — třeba se nestaral o jméno autora — zůstaly L'Arrongeovy hry podnes vílanou »stravou«. »Můj Vojtišek«, »Dcery pana Zajíčka«, »Doktor Kalous«, »Do- bročinné paní«, zábavné hry, trochu veselé a trochu pohnutlivé, s dávkou životné moudrosti, způsobně do obrazu vpravenou, jsou znamenitá čisla repertoáru pro lid. Autor má sice všude na mysli jen polohy a poměry průměrného měštáckého života v současném Německu. Je tak pravým autorem německého měšťáka. Ale německé měsťáctví a české měšťáctví? Čím pak se ty pojmy konečně od sebe liší? A tak na- cházi v těch kusech také český divák hojně látky pro zasmání i přemítání. Libí se mu jako se mu libl obrázky a rozmluvy v mnichovskýeh »Fliegende«! Modernímu gourmandovi divadelnímu L'Arronge arci už nevyhovi. Jeho umělecká práce je na to příliš povrchní, příliš snadná, konvenční, abyste neřekli přimo — šablonovitá.
L Arrongův L Arronge Stěst L Arrongeův Vojtišek Zajíček Kalous Libý Praha Berlín Německo
19 article
Ale o tom konečně víte, co si myslet 1 S gour- mandstvím v umění má se to jako se vším aristokratismem v životě. O sobě, krásné věci l Snad i užilečné. Ale ke blahu a spokojenosti šivota? Ne, k tomu jich dokonce není nevy- hnutelná potřeba. Ostatně, jsou hygienikové ná- rodní životosprávy, již přímo za moudrost při rody prohlašují, že dovedla opatřiti naivní dav právě onou štítivostí tak pověstnou, která jej navádí vyhýbati se z daleka výkonům uměn tak zvaného vyššího. Také čím dále zřetelněj pozorujete, že vzdělanost ať vkusu nebo jiného smyslu není vlastně ani žádným účelem lidského života. Jakož vůbec není úkolem lidstva, aby ve věcech uměleckého vkusu musilo dosahovat určitého stupně vybíravosti. Za to zdá se nepochybně byti úkoln umění, aby cestu životem člověku co možná ozařovalo a vyhřívalo. A tomu účelu, jak víte hoví při obecenstvu širokém mnohem účinněj umění jeho chápavosti přiměřené, než uměn jiné, vyšší, sebe vzácnější vůně vydávající, ale nepřistupné. Jinými slovy, ty pojmy tolik pohrdavé typ, konvence, šablona mají svůj určitý význam a svoji cenu v umění. Jen kdo mezi sháňkou za sobeckým požitkem pustil s mysli starost a smysl pro potřeby celku, může přezirat tento dosah.
20 article
A tu je hned formule, která shrnuje situne naší domácí dramatické spisby: máme jedno- livé představitele českého dramatu, máme svoji řadu talentů, kteří s větším nebo menším štěstím provedli si svůj úspěch na jevišti, ale nemáme svého L'Arronge, svůj typ, svoji šablonu české divadelní hry na vrehol denní potřeb- nosti dovedenou. A v tom je snad všecka slabost našeho divadelního života, na kterou máme co naříkati ! Zní sice úsudek hotový, ujednaný, ustálený — V umění chceme individualitu! Dejle pokoj s typem, šablonou ! Pryč s nimil Ale rovnoběžně musila by v národním ho- spodářství platit životní moudrost: — U mne jen peniz z ryzího zlata má cenu! Pryč se vší minei z niklu, z mědi z papíru . .. Chceme mdividualitu! Individualitu! zajisté Ale, je-li pak myslitelna indivídualita, ať v pří- rodě či v umění, aby trvala mimo své okolí. mimo druh, mimo rod a typ, z něhož pošla Neni myslitelna! Osobitost jen z daného typu vzniká! V něm má svoji půdu. A silná indi- vidualita v umění, co to jiného než vlastně
L Arronge Dejl
21 article
nová forma budoucího zase — typu? A na- opak, šablona? Není to forma původně osobitá, která právě dokonalosti tvarů si vynutila hoj ného uživání? Šablona v umění, jako fráse v běžném hovoru. Původně vtipný, duchaplny obrat, jenž trefně vyjádřil určitou myšlénku, náladu, pocit. Myšlénky, nálady, pocity jsou stavy duše, nám lidem společné ! Šťastný výraz trefnosti své formy rychle se ujme, »udělá štěstí« jde od úst k ústům, stává se společným majetkem frází, šablonou. V pohotových ustále- ných frazích spočívá bohatství jazyka. Bez něho nebyl by život společenský možný. Dobrý nápad. trefný výraz, nový obrat vyskytne se jen občas, jen ve zvláštní chvíli. Kdybyste měli čekat, až vás napadne, musila by společnost zatím zmumět a život se zastavit. Vhodně ustálené fráze jako drobné mince je stále zapotřebí v denním obeo- vání. Pronásledovati frázi, žádati, aby vzdělaný člověk užíval jen obratů »původních«, bylo by odsuzovati člověka k němotě, zastavovati spole- čenský život. Bylo by po obchodě, kdyby ne- bylo dovoleno užívati než — zlatých peněz. Vy- vinutější život nedá se tak myslit. A umělecký život jde po stejném zákoně. Obecný kov typu a šablony má tu vedle řídkého zlata osobitosti všude svůj čas a svoji nepopíratelnou váhu.
22 article
A teď už si vysvětlíte obtiž s naší domáe produkcí dramatickou. Okolnosti byly takové na svůj vlastní typ, na svoji šablonu jsme t nepřivedli. Na francouzském dramatu i na ně- meckém a jiných můžete zřetelně stopovat vývoj typů a forem. Od Moliěra a Beaumarchaisa až po dnešní Hervieuxy a Capusy: jaké hemžení a křížení osobitostí, typů, druhů U Němců od Iflandaa Kotzebu a až po Suder- manny a L'Arronge! Bez jednoho nebylo by druhého, bez Izáka nebylo by Jakuba, beze stupnice původních typů, znenáhla zdokonalova- ných, rozváděných a prohlubovaných, nebylo by nových, čerstvějších individualit, jež po čase ovšem znenáhla se zase splošťují v konvence šablony. Zbývá otázka příčin. Proč jsme to nepřivedli na žádnou vlastn šablonu domácí scěnické hry? O šablony arci žádná nouze! Býval vždy cky dostatek popudů, forem, vzorů. Ale vlivem okolností, které rozhodují, nikdy to nebyly po pudy, formy, vzory naše, které na nás působily A ta blizkost cizích hranie, ta hojnost cizích vzorů byla nám osudná. Nedospěli jsme nikdy ke klidné vlastní tvorbě. Popudy sousední byly příliš čerstvy a mocny. Nedovedli jsme jim oddolati.
Němec L Arronge Izák Jakub Hervieuxa
23 article
Umělecký typ než uzraje v dokonalou formu, vymáhá mnoho času a práce. Řady generací se vystřídají, nežli je doveden k vrcholi. A nám se právě nedostávalo času, abychom mohli vy- konávati potřebnou práci. A příležitost, bez ná- mahy vyhověti potřebě, byla tak svůdná. V sou- sedství bylo vše tak hotovo, tak připraveno, tak se nabízelo všecko. Naučili jsme se, dlužiti si prostě, čeho byla potřeba: staré šablony a staré typy jako nové popudy a dokonalejší formy. B i nové — revoluce, když potřeba kázala. Solva jedna generace pustila se do práce určitým směrem, už přišla druhá a přinášela — něco lepšího! Bylo to tak snadné opatřiti si »něco lepšího«! A lacinému živobylí se tak snadno přivykne! Tím způsobem, co jinde vyžadovalo dvě století vývoje, my jsme si vtěsnali do oříšku několika desetiletí své činnosti. Od let čtyřicá- tých do devadesátých prodělala naše dramatická produkce všecky fáse jako kterákoli staletá lite- ratura: od starého klassicismu přes starší a novějšt romantismy až po nejmladší modernismy. Ale v žádné to nepřivedla na svůj vlastní typ. Ne- bylo na to času. A tak tu stojí naše divadelní hra bez své vlastní — šablony. A proto jsme v denním ži- votě tak odkázáni na cizí dodávku. A denní život je — všechen život !
24 article
Přišla móda autorských cyklů. Na sklonku let sedmdesátých ve vídeňském hradním di- vadle — stálo tehdy na vrcholi své pověsti — ředitel Dingelstaedt pořádal vzorná provedení Shakespearových historil. Za několik let řada Richardů, Janů a Jindřichů byla úplná. Hry souvislé dějem i osobami daly na konec dohro mady effektní »Shakespearův týden.« A to byl první »cyklus.« V Němeích se to zalíbilo. Wagnerovy Nibelungy měly také přirozený pod- klad souvislosti. Brzo přišlo »eyklování« do módy a podnikavější správy divadel už po vnitřních souvislostech ani se tuze neohlížely. Cykly vyrážely ze země jako houby. Ve Vidni Nestroyův, Anzengruherův, v Berlíně Moserův, Blumenthalův. Všude eykly a eykly, dramatické, hudobní, komické. Jaké si kdo přál. Jací jsme u nás citliví pro vše, čemu v sou- sedství přišli na chuť, nemohlo také u nás po- malu nedocházeli na všelijaké cykly. Nyní máme ten L'Arrongeův. Byl-li už pořádán nějaký takový v Berlině, kde pana L'Arronge znají, nevíle. Ale my ho máme. Nějaký Tylův nebo Klieperův nobyl by asi osvědčil dosti životnosti. Po Tylovi a Klieperovi nepřišel u nás nikdo, kdo by byl českou lidovou hru na určitější typ vypracoval. Řada vytrvalých podavačů a obráběčů forem scházela, kteři by po žebříčku dokonalosti byli dovedli dílo až k hořejší příčce. Za to byla vždy hojnost překladačů a dovozníků horlivých, kteři si na své dávce »pokrokovosti«, lacině na- byté, nesmírně zakládali. Na oko náš rozvoj tak úžasně rychle postupoval. A tak tu dnes stojíme uprostřed svého vydluženého bohatství.
Shakespearův Richard Janů Jindřich Wagnerův Nibelung Nestroyův Anzengruherův Moserův Blumenthalův L Arrongův L Arronge Tylův Klieperův Tyl Klieper Berlín
25 article
Typ české domácí hry nám schází. A protože eykly musí být, pořádáme si cykly, ale jednou pařížský, podruhé — berlinský. Takový je pochod. Během let opatřili jsme si trochu techniky a trochu praxe. A to nám dostačí. Idey, popudy k nim si prostě — vy- dlužíme. V dobách prozatímného divadla chodili jsme pilně do školy na Ovocný trh, dnes v době rychlíků a okružních lístků nic nám nebrání zaskočiti občas tu do Vídně, tu do Berlina, třeba do Paříže, okoukati tu »znalecky«, co má svůj právě největší effekt, a doma tím »dobývámek své úspěchy. Řada úspěchů dá tak pohodlně svoji saisonu a všemu dohromady říkáme »náš umělecký život« . . Mnoho hlavy lámání to všecko nestojí. Máte někdy svůj reakcionářský záchvat. Přáli byste si, aby nějaká celní čára se táhla kolem národní práce. Každý národ, aby byl nucen svoji potřebu idejí a forem sám si vy- pracovávati. Leda v určitých obdobích aby nad- cházela chvile vzájemné výměny docílených výsledků. A na kontrabandu aby byla vystavena přísná pokuta . .. Ve smyslu pokrokového dostihosloví snad by tak jeden celek o nějakou koňskou hlavu za se zdržel druhým. Pravda! Ale ve smyslu umě- leckém, společenském, kulturním? Na mou věru! Jak mnohem svěráznější, vniterné stat- nější, sebe sama mocnější bychom tu stáli l
Vídeň Berlín Paříž