2
masthead
V Praze, v sobotu dne 9. listopadu 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
o přílahami („Naučný Obzor“ ve
střodu a „Literární Hlidka
v půtek) předplácí nai
Praze v administrae
2K —
na něsíc
6K -
na čtvkt leta . . . ..
s dvojí donáškou
na něsíe
na čtvi lete
7K50h
ve úilalkáchn
na měsle . . . . . . 2 KK 80h
Pošteui
a měsie
trrt nia: ko
s dvají zlsilkou
na miřsl
šlvrti let
Praha
5
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranách,
Praha
6
article
Konference ku provedení
ber línské smlouvy?
Konference ku provedení
ber línské smlouvy?
Exekuce zahájená Francií proti Turecku
sotva se obejde bez vážných změn na Vý-
chodě, i kdyby vláda turecká v zásadě bez-
odkladně vyhověla všem francouzským poža-
davkům, kteréž zatím, jak známo, rozšířily se
na uznání veškerých zájmův, jakéž politika
francouzská sleduje v Turecku.
Jsouť mezi zájmy oněmi i takové, jež
dotýkají se také ostatních velmocí a kteréž
mímo to dle povahy své předpokládají delší
lhůty, aby byly vskutku provedeny. A tato
poslední okolnost činí právě vypuklý spor
tak vážným: zbavujeť jednak tureckou vládu
obvyklých diplomatických vytáček, průtahů
a těšínských slibů, jednak donucuje ostatn
velmoci, aby přiznaly barvu.
Doposud jest pouze známo, že žádná
z velmocí, ani nejlepší přítel Turecka Ně-
mecko, neodhodlává se veřejně poskyt-
nouti vládě turecké oporu ve způsobu diploma-
tického prostředkování, což ovšem nevylučuje
udílení rady potajné, takže má veřejnost
dojem úplného souhlasu velmocí. Avšak
souhlas tento jest povahy čistě zápornéa
jest spíše dokladem toho, že francouzské
zakročení způsobilo tu i tam překvapení,a
že diplomati ještě » případ studují«.
Tomu nasvědčují velmi četné a poučné
zjevy. Časopisy uherské na př. tvrdí zcela
určitě, že vláda francouzská nepodala pře-
dem zprávu velmocem o kroku exekučním,
jejž dala vykonati. Toto tvrzení podporuje
nejen nejistota šířena telegramy po několik
dní o tom, vyplulo-li loďstvo francouzské
z Toulonu čili nic, ale i sama opatrná
proto poměrně dlouhá plavba jeho, na níž
se vyhýbalo různým pozorovacím stanicím.
Francie
Turecko
Toulon
7
article
Ale i vysvětlení, jež zaslal ministr zahra-
ničných záležitostí francouzských zvláštním
okružníkem ostatním vládám, když již oku-
pační loďstvo francouzské zaujalo přístavy
ostrova Mitylene, nasvědčuje, že určitého
dohodnutí mezi všemi velmocemi nebylo.
Ještě význačnějším zdá se nám však
býti hra na schovávanou, již po hotové udá-
losti jednotlivé vlády provozují. Anglické ča-
sopisectvo tváří se na př. velmi klidně, ale
popichují Francouze proti Němcům, že tito
těžce nesou energické rozhodnutí vlády fran-
couzské. Němci naopak se tváří, jakoby na
Turecku neměli nijakých zájmů, ale strkají
před sebe Anglii a Italii, jimž prý musí za-
ležeti na rovnováze ve Středozemním moři
současně pak zle dotírají na citlivost an-
glickou, naříkajíce, že by se byla Franci
neodvážila zakročiti proti Turecku, kdyby
nebyly ruce její spoutány válkou jiho-
africkou; ba slyšeti i přání v listech něme-
ckých, aby Anglie rychle se vyprostila smí
rem s Bury.
Neschází však ani pokusů německých
jež snaží se uvěsti Francii v podezření Ruska.
že zájmy, kterýchž se Francie zastává v Tu
recku, příčí se zájmům ruským.
A konečně sem náležejí i hlasy z jiných
končin, jež tváří se opět, jakoby byl ruský
car tuto kampaň za své návštěvy ve Francii
ujednal, a o ní i ostatním mocnostem zprávu
podal, aby takto Rusové byli donuceni, určitě
promluviti o věci, a aby mimo to Francou-
zové byli podrážděni předstíraným předpo-
kladáním, jakoby byli pouhými obstaravateli
ruských plánů.
Ze všeho toho možno souditi, že sice
žádná velmoc nemíní se zaujati pro Turecko
— ale jak si která bude dále počínati, to
zachovávají prozatím v opatrné tajnosti.
Nejzajímavějším pokusem zvěděti, co se
Francouz
Němec
Franek
Turecko
Anglie
Bura
Francie
Rusko
8
article
bude díti v důsledcích sporu francouzsko
tureckého, zdá se nám však býti »petro-
hradský telegram« »Köl. Zlgu.«, v němž ob-
saženy již dosti podrobné zprávy o tom, co
ujednaly spolu Rusko a Francie ohledně Tu-
recka, a dle něhož ostatní velmoci budou
pozvány, aby se připojily ke společným kro-
kům rusko- francouzským.
»Především se prý svolá konference vel-
mocí ku provedení smlouvy ber-
línské, a konference ta prý se sotva může
sejíti do jara budoucího roku. A hned na to
praví »Köl. Ztg.«: Do té doby mohly by se
věci v Turecku nynějším zakročením Francie
tak rychle vyvinouti, že by mohlo
býti Rusko donuceno přese
všechnu mírumilovnost svého
panovnika, aby zaujalo jiné sta-
novisko ku ochraně svých zájmů
V politických kruzích hledí se vážně vstříe
událostem v Turecku a na Balkáně.«
Tento telegram nese na sobě všechny
známky, že původce jeho sedí v Berlíně
a nikoli v Petrohradě, a že by rád něco
více zvěděl o akci Francie, než skutečně ví.
Je-li pravdou, že akce ta byla mezi Ruskem
a Francií ujednána, proč by nynější zakro-
čení Francie způsobovalo v Petrohradě do-
jem, že události předstihnou zá-
měry obou moci, a že nezůstaví času
konferenci ku provedení smlouvy berlínské?
Tu by zajisté musil někdo jiný.
do úmluvy nezasvěcený, tak jednati, aby
domnělé plány francouzsko ruské pohatil!
Náhodou jest to právě »Köln. Ztg.«,
kteráž v poslední době nejčastěji upozorňo-
vala, že zájmy Ruska a Francie nejsou
v Turecku totožné; připomínáme jen kato-
lické missie francouzské vedle pravoslavných;
dráhu bagdadskou a francouzský kapitál při
ní zůčastněný a pod.
Köln
Rusko
Francie
Turecko
Balkán
Berlín
Petrohrad
9
article
Ovšem nedá se popříti, že myšlenka
svolati konferenci velmecí ku provedení
berlínské smlouvy jest nejpohodlnějším pro-
středkem diplomatickým, aby se získalo
času; posavadní zkušenosti aspoň jsou ta-
kové. Jest také dosti látky, o níž smlouva
berlínská jedná, kteráž dosud zůstala pouze
na papíře. Jsou to zejmena ustanovení čl. 23.
o tom, že vláda turecká ve všech svých
evropských zemích provede podobná orga-
nická pravidla, jakáž slíbila již r. 1868 provésti
na ostrově Kretě. To se týká zejmena Ma-
kedonie, Albanie a ostatních provincií bal-
kánských; jest to dále čl. 61. o zlepšení
organisace a opravy »bez dalších průtahů«,
jichž žádají místní potřeby zemí Armény
osazených; jsou to ustanovení čl. 62. o rov-
nosti obyvatelstva tureckého, pokud jde
o užívání práv občanských, politických, o ve-
řejně úřady, funkce a místa čestná, o pro-
vozování řemesel a průmyslu, a nehledě
k různosti náboženské, a protektorát Francie
nad katolíky, jest to i otázka zemí zabra-
Ale list porýnský podrývá půdu své
vlastní kombinaci, jakmile tvrdí, že Rusko
bez ohledu na ujednání s Francií rychlým
rozvojem událostí by mohlo býti donu-
ceno zaujati jiné postavení k ochran
svých zájm ů.
Rozesílá li však Německo podobné te-
legramy do světa, svědčí to nejen o jeho
dobré vůli pohatiti poměr rusko-francouzský,
ale jest i dokladem, že stav věcí na Východě
jest složitější, než by se dle četných chlá-
cholivých tureckých a i pařížských telegramů
ných.
Armén
Ma
Albánie
Francie
Rusko
Německo
10
article
zdálo.
Obrat.
Ve Vídni, 8. listopadu.
Ku podivu! Včera ještě namáhali se Němei
jak mohli, aby vykroutili se z jednacího řádu
aneb vyvodili z analogie, z praxe, že v jednání
Vídeň
11
article
výborovém o rozpočtu není přípustna generální
debata, včera ještě horlili, aby práce v komisi
provedena byla s největším urychlením, ne parou,
nýbrž v pravém toho slova smyslu elektřinou,
aby oba rozpočty najednou probršny byly
»parallelně«, a dnes? Sami učinili návrh, aby
generální debata provedena byla.
Ba žádali, aby výborová schůze, určená na
čtvrlek na sedmou hodinu večerní, odpadlaa
byla odložena na druhý den na 11. hodinu
dopolední, aby totiž páni z levice jak náleži
se k tomuto generálnímu zápasení připravili
mohli. Skutečně? Vždyť v dnešní (páteční)
schůzi rozpočtového výboru rozpočet ani na
jednacim pořadu není. Dojde na něj
teprve ve schůzi úterní, poněvadž ve vídeňském
parlamentě platí zákon: čiyři dny budeš praco-
vati a tři dny odpočívati. Co znamená tedy ji-
ného změna ve smýšlení na straně německé
Nic jiného než zase obrat, nic jiného než opětnou
diversi proti vládě a nějaký počá t ek
koketerie s obstrukel. Aneb, kdyby
chom stůj co stůj mluviti chtěli elegantním jar
gonem vídeňského parlamentu, že to nový akt
komedie, kterou hrají v parlamentní budově
rytíři smutné postavy z německého souručenstva.
12
article
Genesis obratu je velmi jednoduchá.
Čeští poslanci věrni svému usnesení počí
nají si tak, jak dle svého domnění nejlíp po-
slouži zájmům českým. O tom může být
konečně spor, je-li cesta, kterou zvolili, správná
a nebylo-li by líp, kdyby byli, nehledice ani
v pravo ani v levo, postupovali za vylknutým
cílem, bez diplomatických meziher, však tu
výtku nesmí jim učiniti nikdo, že by byli od
zásadního usnesení strany kdy se uchýliti. A to
právě panu dru. Körbrovi překáží. Je to vůbec
chybou nynější vlády, zrovna tak, jako bylo
chybou vlád jiných, že nikdy hloubce a opravdo-
vosti našeho hnuti plnou nepřiložily víru. Po-
každé měly za to, na to čím hrozíme, že se
neodvážíme a jinam že v pravdě míříme, než
jak se zdá. Proto měl pan Körber kuráže
dost nedbati příliš závazku, jejž byl učinil a
odmítnouti ve svém známém prohlášení další
spravedlivé požadavky národa českého.
Körber
13
article
Přesvědčil se ovšem dříve, než mu bylo
příjemno, v ohledu tom že se mýlil a že zá-
stupci národa našeho daleci jsou toho, aby
líbiti si dali vládu, které jediným vodítkem jsou
přání našich odpůrců. Pan dr. Körber zvěděl
o tom nejen z jejich řečí, z toho co souhlasně
prohlásili v parlamentu dr. Kramář, Žáček
Herold, nýbrž stanovisko české počalo mu velmi
nemile překážeti v jednání samém, zejmena ale
v rozpočtovém výboru.
Pan dr. Körber velmi neopatrně buď se
zavázal nebo sám si usmyslil, že mu parlament
pod vánoční stromek položiti musí rozpočet na
r. 1901 a 1902 v elegantní vazbě a se zlatou
ořízkou, anebo že stihne ty, kteří opováží se
tomu v cestu se postaviti, plný jeho hněv. Po-
slanci čeští v rozpočtové komisi, ne snad že
by byli sáhli k obvyklému prostředku: k ob-
strukci, nýbrž jen jako svědomiti zástupei lidu
na tom trvali, aby rozpočet byl projednán po
odbyté generální debatě položka za položkou dů-
kladně a svědomitě a dle předpisu jednacího
řádu, bez jakéhokoli zkrácení. Tomu nejen že
odporovali Němci, nýbrž snad s větší ještě hor-
livosti pro rychlou práci bývalí naši spojene
z pravice, zejmena Poláci, kdežto proti generáln
debatě byl zvláště pan Kathrein, předseda výboru
rozpočtového. Dobrý ten pán ve svém fanatismu
»pro práci« tak se zapomněl, že proti zkuše-
nosti, a to nikoli z dávných dob, jal se doka
zovati, že ve výboru žádné generální debaty
rozpočtové nikdy nebylo.
doktor
Körber
Žáček
Němec
Polák
Kathrein
14
article
Rozhodnutí ve věci té státi se mělo v dnešní
schůzi. Co ale přihodilo se zatím řízením božím
Dr. Körber zvěděv, jak se věc má a vy-
slechnuv zástupce národa českého, pochopil
situaci. Němci, zvěděvše o tom, zejmena ale
rozčileni tim, že, jak mu diktovali, jisté poža-
davky naše hned předem neodmítl, na dan
povel rázem obrátili, a sice v tý
směr, kterým jsme se ubírali my-
Pojednou se jim v hlavě rozbřesklo, že
totiž generální debaty v rozpočlovém výboru ne-
zbytně je zapotřebí a že tedy bude dobře, když
se páni do syta vymluví, nechť již to dopadne
co do času s rozpočtem jakkoli. A příčina tohol
obralu?
Může býti dvojí.
Buďto má býti hrozba dru. K ör
brovi a první znamení, že jestli se
opováží v něčem nám vyhověti
Němci okamžitě zase v obstruke
se vrátí, aneb je pravda, co se tvrdí z jiné
strany, že si dr. Körber tento ně me
cký hněv objednal, aby jím demon-
stroval, že nám Čechům přes nej
lepší vůli vyhověti nemůže, ne
chce-li, aby vrátili se opět doby, jež na v ždy
zažehnati, je právě úkolem je b
vlády.
doktor
Körber
Němec
Čecho
15
article
Myslíli to Němci do opravdy se svou hroz-
bou, neb je-li to bouře na objednání, to pone-
cháme stranou, o to také tu nejde, nýbrž o věc
jinou. Zda-li vůbec možno za nyněj-
ších poměrů a jak se věci mají, po-
mýšleti na úspěšnou parlamentno
činnost a zdali speciálné pan dr-
Körber se svým plánem nevášni ve
houževnatosti pochod1? My po tom,
co se stalo 17. října 1899 bez odčinění skutku
toho připustiti nesmíme, aby stroj ústavně parla-
mentní třeba jen na prázdno točil se tu dále.
Však Němei na každou sebe nepatrnější
odchylku od diktátu: »Čechům nesmí se dostati
ničeho!« nemají jiné odpovědi, než tu, kterou
dali na nařízení Badenovo a Gautschovo. Tím
ale dokázáno, co my tvrdime: že za ny-
nějších poměrů vládnouti nelze.
Némci tvrdi opak, sami však jednáním svým
co nejostřeji provádějí důkaz, že my má me
pravdu. A důkaz, že tak jako dos u
a jak by si pan Körber přála
myslil, dál to nejde, proveden být
musí již proto, poněvadž by to byl
nepopíratelný triumf německý,
který ve svých důsledcích měl by pro národ
nás následky neblahé. Kdyby dru. Körbrovi
a Němeům podařilo se, co by chtěli, bylo
by zjevno potom, že jenom ne-
mecký vzdor dovede na vládě vy-
nutiti co chce, že ve státě tomt
jenom Němci mohou diktovati.
kdežto na nás že je, před německo
zpupnostI skloniti šTji.
Němec
Körber
Čecho
Badenův
Gautschův
Něme
16
article
Z parlamentních výborů.
Z Vídně, 8. listopadu. (C.-B.)
Rozpočtový výbor rokoval dnes zase
o diurnistském zákoně.
Referent poslanec Steinwender doporučova
za podklad debaty odborovou předlohu.
Posl. dr. Kramář prohlásil, že nelze souhlasiti
s ministrovým názorem, že Derschattovým návrhem
zasahovalo by se do práva výkonné moci a ptal se.
proč vláda chová se odmítavě k onomu podnětu.
Ministr dr. Böhm Bawerk odvětil, že vláda
dosud nezaujala postavení v této záležitosti, nebot
k tomu neměla ani kdy. Otázka, je-li zákonné stano-
vení pravidel pro soukromoprávné služební smlouvy
sdiurnisty zasahováním do oboru výkonné moci, není
řešena a proto nemůže předbíhati rozhodnutí celé
vlády. Po potazu s kompetentními kruhy přesvědčil
prý se, že ani přepracováním operatu dle Derschattova
návrhu neodstraňují se překážky se strany zákona
o certifikalistech. Ministr podnikl úřadní projev kom
peteniních kruhů, avšak než stane se, vyhražuje vládě
úplně svobodné prozkoumání a postavení se k od
borové předloze, resp. výborovým usnešením
Poslanci Derschatta, Herold, Žáček
Gross, Stürgkh, Kramář a Hofmann-
Wellenhof prohlásili, že Derschattovým návrhem
nesahá se na právo exekutivy a že třeba setrvati při
zákonné úpravě věci.
Poslanec Byk opřel se Stürgkhovu náhledu, že
předloha vypracována na základě Derschattova pod
nětu, spíš mohla býti vládou schválena, poukazuje
na ministrovy vývody.
Posl
doktor
Kramář
Derschattův
Böhm
Bawerk
Derschatt
Herold
Žáček Gross
Stürgkh
Hofmann
Wellenhof
Byk
Stürgkhův
Vídeň
17
article
V drobném prodejíi
rsuní číslo o sobě . . . za 9b
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve Elialkách na venkově-
ranní číalo. . . . . . . . 10n
odpoladní . . . . . . . . Sb
Insera ty
plati se hotově bapřad.
Předplacení a instrty přijímá vdnainl-
strace v Marianské ulici 4.s.
Tam sacházejí se těl radlakee
tiskárns a ezpedice „Národních Listuu.
Hukopiny ss nevraeají.
marianský ulice
Tama
národní Listuum
18
article
Poslanec Romančuk navrhl resoluci, jíž se
vláda vyzývá, aby vypracovala změnu zákona ze dne
19. dubna 1872 říšského zákona č. 60 a předložila
ji k ústavnímu schválení v tom smyslu, že při obsa-
zování úřadnických míst v oboru kancelářském
manipulačním u c. k. úřadů, soudů a úřadů, za-
městnaní tam diurnisté kalkulanti a kancelářští
pomocníci justiční správy, prokáží li potřebnou způ-
sobilost, nesměji býti opomijenispřed poddůstojníky,
již mají nárok na taková místa.
K návrhu zpravodaje dra. Steinwendra usneseno
potom přejíti k rokování zevrubnému a v něm
byl přijat diurnistský zákon dle odborových
návrhů.
Různé dodatečně návrhy propadly.
Vyšší stupníci platů, jež navrhoval posl. Pro-
cházka, opřel se ministr financí, žádaje ze státo-
finančních příčin, aby odborová stupnice neměnila se.
Návrhy posl. Procházky a Wolfa, aby ustanovil
se pro d urnisty den odpočinku, propadly a Roma-
novičův návrh, aby v zákoně jmenovaní zřízenei
měli nedělní klid jako úřadníci, byl vřaděn jako nový
článek.
Kramářův návrh, aby vyřklo se ve zprávě, ž
předloha má platiti pro zřízence obojího pohlaví, byl
také přijat. Rovněž resoluce Romančnkova a Pro-
cházkova, že platy a služební poměry diurnistů
c. k. nemocnic a j. úřadů, podřízených fondové správě,
mají býti upraveny ve smyslu podobném.
V odpolední schůzi za přítomnosti m. p. dra.
Körbra a ministra financí dra. Böhma Bawerka roko-
valo se o rozpočtu.
Předseda posl. Kathrein odpověděl na Kra-
mářův dotaz, že výbor nemůže zamítnout a limine
předlohu, jež mu býla přikázána. Až po jejím pro-
jednání výbor může navrhnouti sněmovně, aby přešla
přes předlohu, jež mu byla přikázána k jednacímu
pořadu.
Romančuk
Wolf
Rom
Romančnkův
Böhm
Kathrein
19
article
Návrh posl. dra. Kramáře na povšechné roko-
vání byl přijat
Dr. Herold: Tvrdí se všeobecně, že siluace
v parlamentě se zlepšila; konstatuji, že to není
pravda. My jsme ve sněmovní debatě vyložili dů-
vody, proč optimistický tento náhled nesdílímea
proč nechceme přispěti k zlepšení stavu věci ve sně-
movně. Straně naší s německé strany vyčitáno, že
chce využíti nynější situace vlády k tomu, by pro-
vozovala politiku postulatní nebo vyderačskou.
Žádáme-li, by nějaký náš nárok byl splněn, ne-
může se to pokládati nikterak za koncessi. Prohlá-
sili jsme, že naše stanovisko vůci vládě jest takové,
že nemůžeme bráti se jejími cestami. Žádali js me
způsobem zcela zjevným, aby vláda napřed dokázala,
že jest skutečně vládou neutrální. Není také žádným
tajemstvím, že Čechové důkaz toho spatřují pouze
v tom, že vláda zaujme ve dvou nejdůležitějších
otázkách jiné postavení: v otázce vnitřního jazyka
úřadního a v otázce university moravské. Vnitřní
češtinu jsme nežádali nikdy jako koncessi, nýbrž jako
provedení našeho práva jazykového a jako potřebu
správy a služby samy.
Vniterní čeština neuráží žádný národ, ani ně-
mecký. Bylo namítáno, že němčina jest jazykem
světovým, avšak jazyk administrační nedotýká se
nikterak rázu nějakého jazyka jako jazyka světového.
doktor
Herold
Čecho
20
article
Naopak, mluví-li se o tom, že nějaký jazyk má býti
chráněn, tož přece německý jazyk, o kterém se
tvrdí, že jest jazykem světovým, takové ochrany ne-
potřebuje. Jazyk správní řídí se však dle národních
a jazykových podminek, které jsou dány v obyvalel-
stvu samém a dle potřeb jeho. Rozhoduje-li dnes
místodržitelství české o české věci německy a roz-
hodnutí doručuje se pak okresními hejtmanstvími
v českém překladě, jest z toho viděti, jak celá tato
machinace jest na závadu a na škodu službě. Za-
vedením vniterní češtiny zjednodušila by se admini-
strace a poskytovala by záruku, že vyřízení dostane
se straně v původním znění. Řečník pojednává pak
o jednotlivých připadech v administraci a dovozuje
na základě jich, že jest snadno vniterní češtinu za-
vésti a provésti, a že jest protiúčelno ponechávati
výhradně vniterní němčinu. Za trvajících poměrů
jest jediný východ z nynějšího stavu ten, aby če-
ština v Čechách a na Moravě ve vnitřní službě byla
zavedena ve stejném rozměru, jako jest zavedena
vnitřní němčina.
Čechy
Morava
21
article
Jest-li však vláda nejen neprovádí zákon a rovno-
právnost, nýbrž každý den vydává tajné výnosy, kte-
rými se platný stav ještě zhoršuje, nemůže český
národ v tom spatřovati žádný důkaz neutrality.
Co se týče university moravské, jest podivno, že
se mluví o věci té, jako by byla nějakým novým
požadavkem. Otázka tato vznikla ve chvíli, ve které
pražská universita byla rozdělena v českou a ně-
meckou. Zástupcové vlády se opět vyslovili, že po-
žadavek jest důvodný. Řečník po té stránce ukazuje
na prohlášení, jež učini! 7. května 1896 bar. Gautsch.
Od oné doby minulo pět lel a nestalo se nic v zá-
ležitosti té. Aktivování moravské university jest odů-
vodněno frekvencí české university, ktera vítá 3000
posluchačů, a zaplavením vídeňské university poslu-
chačstvem moravským. Potřeba moravské university
jest ještě prokázána se stanoviska vědeckého, poně-
vadž existence jedné české university znamená sama
sebou nezbytnost university druhé, protože bez vě-
Gautsch
univerzita posel
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Naoludniei-
Kresba z liptovských Tater.
Když ranní slunce protrhlo bělavé obláčky
a hodilo najednou zlato svých paprsků do kraje.
byl jsem již daleko od Mikuláše mezi poli
lukami. Dříve únavná šeď protahovala se do
hlednou dolinou liptovskou, i tok mutného Váhu
byl jako proužek kulené ocele, nyní pestrost
zahrála na širých lánech pod vílězným jasem
oblohy, Váh blýskal po obou stranách Mikuláse
jako roztavené střibro a radost se roztékala od
hor k horám. Slunce vílězilo. Sečné rány jeho
zlatých mečů zářily jako čerstvě naříznutý kov
a v rýhách mezi úskalími leskly se třpytivé
kameny i schloulená křoviska. Za Poludniel vy-
stupovala v šeru modravého obzoru prolámaná.
olysalá pásma, za Děmanovskou horou probě-
lávala se Javorová a dále se prodíraly zásvity
sluneční, až kamsi mezi Nízké Tatry.
Zdálo se, že bude pěkný den. Již několik
dní bylo zachmuřeno tak, že darmo jsem dosud
čekal na přihodnou dobu k výstupu na Po-
ludnici. Již loni mne mrzelo, že jsem se ne
rozhlédl po Liplově s temene nejbližší hory
A tak za srpnového rána ubirám se nyn
k Ilanovu, dědině zapadlé do úžlabiny horského
potoka.
»Kděže idů?« ozvalo se náhle za mnou.
Doháněla mne stařenka, vrásčitých tváří
klepající se bradičky. Červená její fěrtuška byla
by lépe slušela růžové děvušce, i šalku měla
nějak mladistvě nadvázánu nad čelem, ani vlasů
vidět nebylo.
»Nuž — na Poludnicu?« podivovala se
stařenka. »Ej — lala — ono sa lahko vraví:
rovno na končiar, ale či to tak lahko ide! Ked
neznajů chodníček — jaj — boh něch chrání —
Mikuláš
Javorová
Ilanův
liptovský Tatry
23
article
ešte sa im dačo pritrafí! Mój syn pred desiat
rokami si tam polámal chrbát. Teraz je čiž-
márem až pri Ružomberku — či ráčejí znáť —e
Přerušil jsem ji proud řeči:
»Aký bude čas dnes?«
»Nó —« zamyslila se »neviem im iste po-
vedať — ale tam pod Poludnicou bude pršel
dažď ako z vreca!« A nedbajíc mého nedůvě-
řivého úsměvu, otočila se na zad a pohlížejíc
pátravě na oblohu nad horami protější strany
liptovské roviny, zdlouhavě propouštěla mezi
zuby: »Nuž — a tam u Bobrovce a u Smrečan
— vediá — tam pod Baraňcem — »tam bude
den ako zo zlata !«
Potom vyprávěla hlasem přetrhávaným
jako struhadlo drsným, že od včerejška byla
v Mikuláši u své sestry, která je tam vydatá za
Kušniera. Právě včera večer se jí narodila dvoj
čata a její muž prý dělá hluk, že dvou malých
děti neuživí, když už sotva tři dovedl dříve
uživit.
Za řeči došli jsme do Ilanova.
»Nuž — něch sa im dobre vodí — já bý-
vám tuná« a ukazovala na domek, v lomenie
a na okenních rámech ozdobený červenými
modrými ornamenty.
»Mějte se dobře!« zazvonil jsem česky
Stařenka se udiveně na mne podivala a chvatně
se tázala: »A či sů oni nie ztadial ?«
»Z Mikuláše?« zasmál jsem se. » Veru nie
Až z Čech!« Ale dříve, než se vzpamatovala
z podivu, pozdravil jsem a skoro utikal.
Za chvíli byl jsem za Ilanovem. Při mlýnu
kam vedli vodu dřevěným, širokým, ale rozpra-
skaným žlabem, dole při bystřině několik žen
pralo, tlukouce dřevěnými »piestmi« do mokrého
prádla.
Kráčel jsem mimo opuštěnou nyní kosáreň,
nad níž na nevysokém pahorku trčí pestrá villa
mikulášského továrníka Hubky, přešel jsem za
rosenou loukou, přes polok převedla mne lávka
Mikuláš
Ilanův
Hubka
Ružomberok
Bobrovec
Smrečany
Mikuláš
Čechy
Teraz
24
article
a potom bylo již blízko do lesa, jenž za širou
lučinou se zvedal do výše.
Při pahrbku, plném svěží trávy, narazil jsem
na starého pasáka, pletoucího koš. Sta bilých
hus štěbotala a kejhala kolem něho.
Dali jsme se do řeči.
Na Poludnicu? — Oj, takový pán, jako
já, ten že se tam dostane lehko! Cože prý to
jest! Za dvě hodiny prý tam budu z ilanovského
salaše.
A zase o salaši rozprávěl. Valáškovi Miku-
lášovi že »zomrel o jedné v noci tatko.«
»Viem, viem!« pravil jsem, spovídala o tom
cestou také babka. Kolko je synov ?«
»Štyria sú tam synovia! Jeden, Janko, ten
je v Amerike a dobre sa mu vodí. Dakedy pošle
domou peniaze.« Zamyslil se, přestal plést košik,
a za chvili teprve pohodil rukou. »Ej — čože
tam v Amerike — ludia tam vraj dva razy tak
robi, ako tuná, ale peniaze sa im len do vreck
lijů! Teraz išli z Ilanova zas dvaja do Ame-
riky.«
Dal jsem mu několik krejcarů a chtěl ode-
jít. Stařec zvedl hlavu a náhle, mysle si bezpo
chyby, že už netřeba lichotit, pravil:
»A či sú, pánko velkomožný, chorý, ž
idů na salaš?«
»A ba!« usmál jsem se. »Len tak idem
že sa mi páčí. Veď vyndiem až hore na Po
ludnicu!«
Šel jsem.
Valášek Mika
Janko
Ilanův
Len
ame
25
article
Slunce dosud zářilo jako zlatý kotouč na
obloze, jež nad protějšími pásmy horskými byla
již modrá jako blankyt. V lese hrály paprsky
sluneční po opadalém listí a proplétaly se zla-
lými nitěmi ve větvích a mezi jehličím. Kame-
nitá cesta se přikře zvedala do vrchu. Všude
hrobové ticho, jen moje kroky jednotvárně te-
pají a skřípou po neschůdné stezce.
Ocitl jsem se na malé pasece, plné ostru-
žin. Bylo odínď viděti do hor. Na pravo čer
nala se Děmanovská Poludnica, asi o půl tře-
tího sta metrů nižší »té pravé« Poludnice, jak
je rozlišoval starý pasák hus. Za ní krčily se
hřbety, ježily se ostnaté hřebeny, šedaly se
stráně a šklebila se balvaniska kdesi v obzor-
ných mlžinách. Zašel jsem opět do lesa. Cesta
se kroutila, tu příkře vybihala, jinde se skoro
zrovna táhla, až zařízla se do šikmého svahu,
jen tu a tam proházeného kosodřevinou nebo
velikými kameny. V dálce za rozvráceným
úžlabem bylo viděti na polaně hrbolaté jako
miniaturní horstvo a zelené jako brčál kolibu
zpod jejíhož krovu vycházel dým, ploužil se
po střeše a padal k zemi. Věštba stařenčina
byla by tedy pravdivá? Usmál jsem se této
kombinaci. Vždyť slunce stále tak sebevědomě
září, po dešti ani potuchy !
Na polaně bodovské bylo mrtvo. Košiary
položené výše nad kolibou, byly prázdné, nebo
ovce vyhánějí se na salaších časné z rána na
pastvu a vracejí se jen z části domů v po-
ledne. Ostatní, jaloviny, jež se nedojí, přichá
zejí do ohrad až na večer.
Kame
Děmanovský Poludnica
26
article
Právě zahýbám pod vrch, na němž salaš
a tu se vynořily s pahrbků čtyři postavy. Oby
čejně zůstávají na salaši jen bača s jedním
valáškem, leda že by to byli chlapci báčovi
Pod polanou, zaslechl jsem zvuky zvonků. Kdesi
nedaleko, nejspíše u salaše, zněly křaplavě
pronikavě zvonky pasoucího se stáda. Snad
odchodem Jurka Mikuláše byl porušen denn
pořádek na salaší? — Otočil jsem se nazpět,
zíraje do Pováží, jež dosud rozvíralo se jen o
Poruby, Stošic a Svatého Jana přes Okolično.
Svatý Mikuláš s přilehlými obcemi a Ondrašo-
vou k Sielnici, k Parižovcům i až k Trnovci.
Bylo již viděti i do výše položených dědin, do
Bobrovce a Smrečan, ležíeích pod Velikým
Vrchem, dva tisíce metrů přesahujíeím, pod
Baraňcem a okolními horami. Kraj jen se
leskl v jasu slunečním, jen Ilanovo dole pod
Jurek
Mikuláš
Jan
Okolično
Trnovec
Ilanův
Poruba
Mikuláš
Bobrovec
Smrečany
27
article
táhlým vrchem bylo jaksi pod závojem. Jeho
šedivé, šindelové střechy, srovnané ve dvou
řadách, byly nějak zasmušilé, i Ploštín, byl
jako pod stínem sukna, Mračna zatahovala
oblohu nad mojí hlavou. A po začernalém
přikrovu honily se zářivé paprsky, jež podstře-
lovalo dosud nepřemožené slunce. Za několik
okamžiků stanul jsem u polany.
Zde hýřila sluneční záře v oslnivém pla-
menu. Zdálo se, jako by každý ten pahrbek
vzhůru se táhnoucí planiny byl žhavým popo-
lem a každé křovisko i bělavý pařez hořícími
vatrami. U koliby, na jejíž střeše ležely stíny
dvou ponurých jedli, stáli tři urostlí šuhajcia
malý hoch, nedaleko za stavením honil chlapec
asi osmiletý tři malé, uválené vepříky, a na
temeni povlovně se zvedající polany za prázd-
nými kosiary se pásly krávy, zvonice své jedno-
tvárné a přece vířivé melodie.
Zaměřil jsem ke kolibě. Vstríc vyrazili m
tři psi, velicí, bilí, silní a zuby cenící jako roz-
dráždění vlci. Jeden ze šuhajů poskočil za nimi
a kroli je.
»Micko, Fůsko — iděš — hej, Dunko —
ty talpaš ufálaný, iděš — veď už učúchni !«
Zasmál jsem se:
»Dobrý den, šuhaji! Celkom pekne m
tuná vítáte.«
Starší valach, jenž robil právě ze dřeva
»pěst« na praní, přelétl mne pátravě očima.
»To nič! — Keď ide volakto na salaša
mal by se pre psisko nahnevat, něch sebou hodi
o zemi!«
Nyní bylo možno přehlédnouti veliké pano-
rama, rozevirající se dole za Mikulášem k vele-
horským Tatrám. Rovinou, jež s Bodové vy
padala jako kotlina, vinul se Váh, někde u více
ramen se roztékající, Váh smutný a pusté, skal-
naté ostrožiny objimajicí svým matně zalesklým
tokem.
Vstríc
Dunka
Keď
Mikuláš
horský Tatra