ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 945199a0-661e-11dc-ad16-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 39, person 66, org 6
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 9. listopadu 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 309.
4 article
Na ranní a odpol. listy o přílahami („Naučný Obzor“ ve střodu a „Literární Hlidka v půtek) předplácí nai Praze v administrae 2K — na něsíc 6K - na čtvkt leta . . . .. s dvojí donáškou na něsíe na čtvi lete 7K50h ve úilalkáchn na měsle . . . . . . 2 KK 80h Pošteui a měsie trrt nia: ko s dvají zlsilkou na miřsl šlvrti let
Praha
5 title
Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranách,
Praha
6 article Konference ku provedení ber línské smlouvy?
Konference ku provedení ber línské smlouvy? Exekuce zahájená Francií proti Turecku sotva se obejde bez vážných změn na Vý- chodě, i kdyby vláda turecká v zásadě bez- odkladně vyhověla všem francouzským poža- davkům, kteréž zatím, jak známo, rozšířily se na uznání veškerých zájmův, jakéž politika francouzská sleduje v Turecku. Jsouť mezi zájmy oněmi i takové, jež dotýkají se také ostatních velmocí a kteréž mímo to dle povahy své předpokládají delší lhůty, aby byly vskutku provedeny. A tato poslední okolnost činí právě vypuklý spor tak vážným: zbavujeť jednak tureckou vládu obvyklých diplomatických vytáček, průtahů a těšínských slibů, jednak donucuje ostatn velmoci, aby přiznaly barvu. Doposud jest pouze známo, že žádná z velmocí, ani nejlepší přítel Turecka Ně- mecko, neodhodlává se veřejně poskyt- nouti vládě turecké oporu ve způsobu diploma- tického prostředkování, což ovšem nevylučuje udílení rady potajné, takže má veřejnost dojem úplného souhlasu velmocí. Avšak souhlas tento jest povahy čistě zápornéa jest spíše dokladem toho, že francouzské zakročení způsobilo tu i tam překvapení,a že diplomati ještě » případ studují«. Tomu nasvědčují velmi četné a poučné zjevy. Časopisy uherské na př. tvrdí zcela určitě, že vláda francouzská nepodala pře- dem zprávu velmocem o kroku exekučním, jejž dala vykonati. Toto tvrzení podporuje nejen nejistota šířena telegramy po několik dní o tom, vyplulo-li loďstvo francouzské z Toulonu čili nic, ale i sama opatrná proto poměrně dlouhá plavba jeho, na níž se vyhýbalo různým pozorovacím stanicím.
Francie Turecko Toulon
7 article
Ale i vysvětlení, jež zaslal ministr zahra- ničných záležitostí francouzských zvláštním okružníkem ostatním vládám, když již oku- pační loďstvo francouzské zaujalo přístavy ostrova Mitylene, nasvědčuje, že určitého dohodnutí mezi všemi velmocemi nebylo. Ještě význačnějším zdá se nám však býti hra na schovávanou, již po hotové udá- losti jednotlivé vlády provozují. Anglické ča- sopisectvo tváří se na př. velmi klidně, ale popichují Francouze proti Němcům, že tito těžce nesou energické rozhodnutí vlády fran- couzské. Němci naopak se tváří, jakoby na Turecku neměli nijakých zájmů, ale strkají před sebe Anglii a Italii, jimž prý musí za- ležeti na rovnováze ve Středozemním moři současně pak zle dotírají na citlivost an- glickou, naříkajíce, že by se byla Franci neodvážila zakročiti proti Turecku, kdyby nebyly ruce její spoutány válkou jiho- africkou; ba slyšeti i přání v listech něme- ckých, aby Anglie rychle se vyprostila smí rem s Bury. Neschází však ani pokusů německých jež snaží se uvěsti Francii v podezření Ruska. že zájmy, kterýchž se Francie zastává v Tu recku, příčí se zájmům ruským. A konečně sem náležejí i hlasy z jiných končin, jež tváří se opět, jakoby byl ruský car tuto kampaň za své návštěvy ve Francii ujednal, a o ní i ostatním mocnostem zprávu podal, aby takto Rusové byli donuceni, určitě promluviti o věci, a aby mimo to Francou- zové byli podrážděni předstíraným předpo- kladáním, jakoby byli pouhými obstaravateli ruských plánů. Ze všeho toho možno souditi, že sice žádná velmoc nemíní se zaujati pro Turecko — ale jak si která bude dále počínati, to zachovávají prozatím v opatrné tajnosti. Nejzajímavějším pokusem zvěděti, co se
Francouz Němec Franek Turecko Anglie Bura Francie Rusko
8 article
bude díti v důsledcích sporu francouzsko tureckého, zdá se nám však býti »petro- hradský telegram« »Köl. Zlgu.«, v němž ob- saženy již dosti podrobné zprávy o tom, co ujednaly spolu Rusko a Francie ohledně Tu- recka, a dle něhož ostatní velmoci budou pozvány, aby se připojily ke společným kro- kům rusko- francouzským. »Především se prý svolá konference vel- mocí ku provedení smlouvy ber- línské, a konference ta prý se sotva může sejíti do jara budoucího roku. A hned na to praví »Köl. Ztg.«: Do té doby mohly by se věci v Turecku nynějším zakročením Francie tak rychle vyvinouti, že by mohlo býti Rusko donuceno přese všechnu mírumilovnost svého panovnika, aby zaujalo jiné sta- novisko ku ochraně svých zájmů V politických kruzích hledí se vážně vstříe událostem v Turecku a na Balkáně.« Tento telegram nese na sobě všechny známky, že původce jeho sedí v Berlíně a nikoli v Petrohradě, a že by rád něco více zvěděl o akci Francie, než skutečně ví. Je-li pravdou, že akce ta byla mezi Ruskem a Francií ujednána, proč by nynější zakro- čení Francie způsobovalo v Petrohradě do- jem, že události předstihnou zá- měry obou moci, a že nezůstaví času konferenci ku provedení smlouvy berlínské? Tu by zajisté musil někdo jiný. do úmluvy nezasvěcený, tak jednati, aby domnělé plány francouzsko ruské pohatil! Náhodou jest to právě »Köln. Ztg.«, kteráž v poslední době nejčastěji upozorňo- vala, že zájmy Ruska a Francie nejsou v Turecku totožné; připomínáme jen kato- lické missie francouzské vedle pravoslavných; dráhu bagdadskou a francouzský kapitál při ní zůčastněný a pod.
Köln Rusko Francie Turecko Balkán Berlín Petrohrad
9 article
Ovšem nedá se popříti, že myšlenka svolati konferenci velmecí ku provedení berlínské smlouvy jest nejpohodlnějším pro- středkem diplomatickým, aby se získalo času; posavadní zkušenosti aspoň jsou ta- kové. Jest také dosti látky, o níž smlouva berlínská jedná, kteráž dosud zůstala pouze na papíře. Jsou to zejmena ustanovení čl. 23. o tom, že vláda turecká ve všech svých evropských zemích provede podobná orga- nická pravidla, jakáž slíbila již r. 1868 provésti na ostrově Kretě. To se týká zejmena Ma- kedonie, Albanie a ostatních provincií bal- kánských; jest to dále čl. 61. o zlepšení organisace a opravy »bez dalších průtahů«, jichž žádají místní potřeby zemí Armény osazených; jsou to ustanovení čl. 62. o rov- nosti obyvatelstva tureckého, pokud jde o užívání práv občanských, politických, o ve- řejně úřady, funkce a místa čestná, o pro- vozování řemesel a průmyslu, a nehledě k různosti náboženské, a protektorát Francie nad katolíky, jest to i otázka zemí zabra- Ale list porýnský podrývá půdu své vlastní kombinaci, jakmile tvrdí, že Rusko bez ohledu na ujednání s Francií rychlým rozvojem událostí by mohlo býti donu- ceno zaujati jiné postavení k ochran svých zájm ů. Rozesílá li však Německo podobné te- legramy do světa, svědčí to nejen o jeho dobré vůli pohatiti poměr rusko-francouzský, ale jest i dokladem, že stav věcí na Východě jest složitější, než by se dle četných chlá- cholivých tureckých a i pařížských telegramů ných.
Armén Ma Albánie Francie Rusko Německo
10 article
zdálo. Obrat. Ve Vídni, 8. listopadu. Ku podivu! Včera ještě namáhali se Němei jak mohli, aby vykroutili se z jednacího řádu aneb vyvodili z analogie, z praxe, že v jednání
Vídeň
11 article
výborovém o rozpočtu není přípustna generální debata, včera ještě horlili, aby práce v komisi provedena byla s největším urychlením, ne parou, nýbrž v pravém toho slova smyslu elektřinou, aby oba rozpočty najednou probršny byly »parallelně«, a dnes? Sami učinili návrh, aby generální debata provedena byla. Ba žádali, aby výborová schůze, určená na čtvrlek na sedmou hodinu večerní, odpadlaa byla odložena na druhý den na 11. hodinu dopolední, aby totiž páni z levice jak náleži se k tomuto generálnímu zápasení připravili mohli. Skutečně? Vždyť v dnešní (páteční) schůzi rozpočtového výboru rozpočet ani na jednacim pořadu není. Dojde na něj teprve ve schůzi úterní, poněvadž ve vídeňském parlamentě platí zákon: čiyři dny budeš praco- vati a tři dny odpočívati. Co znamená tedy ji- ného změna ve smýšlení na straně německé Nic jiného než zase obrat, nic jiného než opětnou diversi proti vládě a nějaký počá t ek koketerie s obstrukel. Aneb, kdyby chom stůj co stůj mluviti chtěli elegantním jar gonem vídeňského parlamentu, že to nový akt komedie, kterou hrají v parlamentní budově rytíři smutné postavy z německého souručenstva.
12 article
Genesis obratu je velmi jednoduchá. Čeští poslanci věrni svému usnesení počí nají si tak, jak dle svého domnění nejlíp po- slouži zájmům českým. O tom může být konečně spor, je-li cesta, kterou zvolili, správná a nebylo-li by líp, kdyby byli, nehledice ani v pravo ani v levo, postupovali za vylknutým cílem, bez diplomatických meziher, však tu výtku nesmí jim učiniti nikdo, že by byli od zásadního usnesení strany kdy se uchýliti. A to právě panu dru. Körbrovi překáží. Je to vůbec chybou nynější vlády, zrovna tak, jako bylo chybou vlád jiných, že nikdy hloubce a opravdo- vosti našeho hnuti plnou nepřiložily víru. Po- každé měly za to, na to čím hrozíme, že se neodvážíme a jinam že v pravdě míříme, než jak se zdá. Proto měl pan Körber kuráže dost nedbati příliš závazku, jejž byl učinil a odmítnouti ve svém známém prohlášení další spravedlivé požadavky národa českého.
Körber
13 article
Přesvědčil se ovšem dříve, než mu bylo příjemno, v ohledu tom že se mýlil a že zá- stupci národa našeho daleci jsou toho, aby líbiti si dali vládu, které jediným vodítkem jsou přání našich odpůrců. Pan dr. Körber zvěděl o tom nejen z jejich řečí, z toho co souhlasně prohlásili v parlamentu dr. Kramář, Žáček Herold, nýbrž stanovisko české počalo mu velmi nemile překážeti v jednání samém, zejmena ale v rozpočtovém výboru. Pan dr. Körber velmi neopatrně buď se zavázal nebo sám si usmyslil, že mu parlament pod vánoční stromek položiti musí rozpočet na r. 1901 a 1902 v elegantní vazbě a se zlatou ořízkou, anebo že stihne ty, kteří opováží se tomu v cestu se postaviti, plný jeho hněv. Po- slanci čeští v rozpočtové komisi, ne snad že by byli sáhli k obvyklému prostředku: k ob- strukci, nýbrž jen jako svědomiti zástupei lidu na tom trvali, aby rozpočet byl projednán po odbyté generální debatě položka za položkou dů- kladně a svědomitě a dle předpisu jednacího řádu, bez jakéhokoli zkrácení. Tomu nejen že odporovali Němci, nýbrž snad s větší ještě hor- livosti pro rychlou práci bývalí naši spojene z pravice, zejmena Poláci, kdežto proti generáln debatě byl zvláště pan Kathrein, předseda výboru rozpočtového. Dobrý ten pán ve svém fanatismu »pro práci« tak se zapomněl, že proti zkuše- nosti, a to nikoli z dávných dob, jal se doka zovati, že ve výboru žádné generální debaty rozpočtové nikdy nebylo.
doktor Körber Žáček Němec Polák Kathrein
14 article
Rozhodnutí ve věci té státi se mělo v dnešní schůzi. Co ale přihodilo se zatím řízením božím Dr. Körber zvěděv, jak se věc má a vy- slechnuv zástupce národa českého, pochopil situaci. Němci, zvěděvše o tom, zejmena ale rozčileni tim, že, jak mu diktovali, jisté poža- davky naše hned předem neodmítl, na dan povel rázem obrátili, a sice v tý směr, kterým jsme se ubírali my- Pojednou se jim v hlavě rozbřesklo, že totiž generální debaty v rozpočlovém výboru ne- zbytně je zapotřebí a že tedy bude dobře, když se páni do syta vymluví, nechť již to dopadne co do času s rozpočtem jakkoli. A příčina tohol obralu? Může býti dvojí. Buďto má býti hrozba dru. K ör brovi a první znamení, že jestli se opováží v něčem nám vyhověti Němci okamžitě zase v obstruke se vrátí, aneb je pravda, co se tvrdí z jiné strany, že si dr. Körber tento ně me cký hněv objednal, aby jím demon- stroval, že nám Čechům přes nej lepší vůli vyhověti nemůže, ne chce-li, aby vrátili se opět doby, jež na v ždy zažehnati, je právě úkolem je b vlády.
doktor Körber Němec Čecho
15 article
Myslíli to Němci do opravdy se svou hroz- bou, neb je-li to bouře na objednání, to pone- cháme stranou, o to také tu nejde, nýbrž o věc jinou. Zda-li vůbec možno za nyněj- ších poměrů a jak se věci mají, po- mýšleti na úspěšnou parlamentno činnost a zdali speciálné pan dr- Körber se svým plánem nevášni ve houževnatosti pochod1? My po tom, co se stalo 17. října 1899 bez odčinění skutku toho připustiti nesmíme, aby stroj ústavně parla- mentní třeba jen na prázdno točil se tu dále. Však Němei na každou sebe nepatrnější odchylku od diktátu: »Čechům nesmí se dostati ničeho!« nemají jiné odpovědi, než tu, kterou dali na nařízení Badenovo a Gautschovo. Tím ale dokázáno, co my tvrdime: že za ny- nějších poměrů vládnouti nelze. Némci tvrdi opak, sami však jednáním svým co nejostřeji provádějí důkaz, že my má me pravdu. A důkaz, že tak jako dos u a jak by si pan Körber přála myslil, dál to nejde, proveden být musí již proto, poněvadž by to byl nepopíratelný triumf německý, který ve svých důsledcích měl by pro národ nás následky neblahé. Kdyby dru. Körbrovi a Němeům podařilo se, co by chtěli, bylo by zjevno potom, že jenom ne- mecký vzdor dovede na vládě vy- nutiti co chce, že ve státě tomt jenom Němci mohou diktovati. kdežto na nás že je, před německo zpupnostI skloniti šTji.
Němec Körber Čecho Badenův Gautschův Něme
16 article
Z parlamentních výborů. Z Vídně, 8. listopadu. (C.-B.) Rozpočtový výbor rokoval dnes zase o diurnistském zákoně. Referent poslanec Steinwender doporučova za podklad debaty odborovou předlohu. Posl. dr. Kramář prohlásil, že nelze souhlasiti s ministrovým názorem, že Derschattovým návrhem zasahovalo by se do práva výkonné moci a ptal se. proč vláda chová se odmítavě k onomu podnětu. Ministr dr. Böhm Bawerk odvětil, že vláda dosud nezaujala postavení v této záležitosti, nebot k tomu neměla ani kdy. Otázka, je-li zákonné stano- vení pravidel pro soukromoprávné služební smlouvy sdiurnisty zasahováním do oboru výkonné moci, není řešena a proto nemůže předbíhati rozhodnutí celé vlády. Po potazu s kompetentními kruhy přesvědčil prý se, že ani přepracováním operatu dle Derschattova návrhu neodstraňují se překážky se strany zákona o certifikalistech. Ministr podnikl úřadní projev kom peteniních kruhů, avšak než stane se, vyhražuje vládě úplně svobodné prozkoumání a postavení se k od borové předloze, resp. výborovým usnešením Poslanci Derschatta, Herold, Žáček Gross, Stürgkh, Kramář a Hofmann- Wellenhof prohlásili, že Derschattovým návrhem nesahá se na právo exekutivy a že třeba setrvati při zákonné úpravě věci. Poslanec Byk opřel se Stürgkhovu náhledu, že předloha vypracována na základě Derschattova pod nětu, spíš mohla býti vládou schválena, poukazuje na ministrovy vývody.
Posl doktor Kramář Derschattův Böhm Bawerk Derschatt Herold Žáček Gross Stürgkh Hofmann Wellenhof Byk Stürgkhův Vídeň
17 article
V drobném prodejíi rsuní číslo o sobě . . . za 9b odpolední . . . . . . . za 2h Ve Elialkách na venkově- ranní číalo. . . . . . . . 10n odpoladní . . . . . . . . Sb Insera ty plati se hotově bapřad. Předplacení a instrty přijímá vdnainl- strace v Marianské ulici 4.s. Tam sacházejí se těl radlakee tiskárns a ezpedice „Národních Listuu. Hukopiny ss nevraeají.
marianský ulice Tama národní Listuum
18 article
Poslanec Romančuk navrhl resoluci, jíž se vláda vyzývá, aby vypracovala změnu zákona ze dne 19. dubna 1872 říšského zákona č. 60 a předložila ji k ústavnímu schválení v tom smyslu, že při obsa- zování úřadnických míst v oboru kancelářském manipulačním u c. k. úřadů, soudů a úřadů, za- městnaní tam diurnisté kalkulanti a kancelářští pomocníci justiční správy, prokáží li potřebnou způ- sobilost, nesměji býti opomijenispřed poddůstojníky, již mají nárok na taková místa. K návrhu zpravodaje dra. Steinwendra usneseno potom přejíti k rokování zevrubnému a v něm byl přijat diurnistský zákon dle odborových návrhů. Různé dodatečně návrhy propadly. Vyšší stupníci platů, jež navrhoval posl. Pro- cházka, opřel se ministr financí, žádaje ze státo- finančních příčin, aby odborová stupnice neměnila se. Návrhy posl. Procházky a Wolfa, aby ustanovil se pro d urnisty den odpočinku, propadly a Roma- novičův návrh, aby v zákoně jmenovaní zřízenei měli nedělní klid jako úřadníci, byl vřaděn jako nový článek. Kramářův návrh, aby vyřklo se ve zprávě, ž předloha má platiti pro zřízence obojího pohlaví, byl také přijat. Rovněž resoluce Romančnkova a Pro- cházkova, že platy a služební poměry diurnistů c. k. nemocnic a j. úřadů, podřízených fondové správě, mají býti upraveny ve smyslu podobném. V odpolední schůzi za přítomnosti m. p. dra. Körbra a ministra financí dra. Böhma Bawerka roko- valo se o rozpočtu. Předseda posl. Kathrein odpověděl na Kra- mářův dotaz, že výbor nemůže zamítnout a limine předlohu, jež mu býla přikázána. Až po jejím pro- jednání výbor může navrhnouti sněmovně, aby přešla přes předlohu, jež mu byla přikázána k jednacímu pořadu.
Romančuk Wolf Rom Romančnkův Böhm Kathrein
19 article
Návrh posl. dra. Kramáře na povšechné roko- vání byl přijat Dr. Herold: Tvrdí se všeobecně, že siluace v parlamentě se zlepšila; konstatuji, že to není pravda. My jsme ve sněmovní debatě vyložili dů- vody, proč optimistický tento náhled nesdílímea proč nechceme přispěti k zlepšení stavu věci ve sně- movně. Straně naší s německé strany vyčitáno, že chce využíti nynější situace vlády k tomu, by pro- vozovala politiku postulatní nebo vyderačskou. Žádáme-li, by nějaký náš nárok byl splněn, ne- může se to pokládati nikterak za koncessi. Prohlá- sili jsme, že naše stanovisko vůci vládě jest takové, že nemůžeme bráti se jejími cestami. Žádali js me způsobem zcela zjevným, aby vláda napřed dokázala, že jest skutečně vládou neutrální. Není také žádným tajemstvím, že Čechové důkaz toho spatřují pouze v tom, že vláda zaujme ve dvou nejdůležitějších otázkách jiné postavení: v otázce vnitřního jazyka úřadního a v otázce university moravské. Vnitřní češtinu jsme nežádali nikdy jako koncessi, nýbrž jako provedení našeho práva jazykového a jako potřebu správy a služby samy. Vniterní čeština neuráží žádný národ, ani ně- mecký. Bylo namítáno, že němčina jest jazykem světovým, avšak jazyk administrační nedotýká se nikterak rázu nějakého jazyka jako jazyka světového.
doktor Herold Čecho
20 article
Naopak, mluví-li se o tom, že nějaký jazyk má býti chráněn, tož přece německý jazyk, o kterém se tvrdí, že jest jazykem světovým, takové ochrany ne- potřebuje. Jazyk správní řídí se však dle národních a jazykových podminek, které jsou dány v obyvalel- stvu samém a dle potřeb jeho. Rozhoduje-li dnes místodržitelství české o české věci německy a roz- hodnutí doručuje se pak okresními hejtmanstvími v českém překladě, jest z toho viděti, jak celá tato machinace jest na závadu a na škodu službě. Za- vedením vniterní češtiny zjednodušila by se admini- strace a poskytovala by záruku, že vyřízení dostane se straně v původním znění. Řečník pojednává pak o jednotlivých připadech v administraci a dovozuje na základě jich, že jest snadno vniterní češtinu za- vésti a provésti, a že jest protiúčelno ponechávati výhradně vniterní němčinu. Za trvajících poměrů jest jediný východ z nynějšího stavu ten, aby če- ština v Čechách a na Moravě ve vnitřní službě byla zavedena ve stejném rozměru, jako jest zavedena vnitřní němčina.
Čechy Morava
21 article
Jest-li však vláda nejen neprovádí zákon a rovno- právnost, nýbrž každý den vydává tajné výnosy, kte- rými se platný stav ještě zhoršuje, nemůže český národ v tom spatřovati žádný důkaz neutrality. Co se týče university moravské, jest podivno, že se mluví o věci té, jako by byla nějakým novým požadavkem. Otázka tato vznikla ve chvíli, ve které pražská universita byla rozdělena v českou a ně- meckou. Zástupcové vlády se opět vyslovili, že po- žadavek jest důvodný. Řečník po té stránce ukazuje na prohlášení, jež učini! 7. května 1896 bar. Gautsch. Od oné doby minulo pět lel a nestalo se nic v zá- ležitosti té. Aktivování moravské university jest odů- vodněno frekvencí české university, ktera vítá 3000 posluchačů, a zaplavením vídeňské university poslu- chačstvem moravským. Potřeba moravské university jest ještě prokázána se stanoviska vědeckého, poně- vadž existence jedné české university znamená sama sebou nezbytnost university druhé, protože bez vě-
Gautsch univerzita posel
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Naoludniei- Kresba z liptovských Tater. Když ranní slunce protrhlo bělavé obláčky a hodilo najednou zlato svých paprsků do kraje. byl jsem již daleko od Mikuláše mezi poli lukami. Dříve únavná šeď protahovala se do hlednou dolinou liptovskou, i tok mutného Váhu byl jako proužek kulené ocele, nyní pestrost zahrála na širých lánech pod vílězným jasem oblohy, Váh blýskal po obou stranách Mikuláse jako roztavené střibro a radost se roztékala od hor k horám. Slunce vílězilo. Sečné rány jeho zlatých mečů zářily jako čerstvě naříznutý kov a v rýhách mezi úskalími leskly se třpytivé kameny i schloulená křoviska. Za Poludniel vy- stupovala v šeru modravého obzoru prolámaná. olysalá pásma, za Děmanovskou horou probě- lávala se Javorová a dále se prodíraly zásvity sluneční, až kamsi mezi Nízké Tatry. Zdálo se, že bude pěkný den. Již několik dní bylo zachmuřeno tak, že darmo jsem dosud čekal na přihodnou dobu k výstupu na Po- ludnici. Již loni mne mrzelo, že jsem se ne rozhlédl po Liplově s temene nejbližší hory A tak za srpnového rána ubirám se nyn k Ilanovu, dědině zapadlé do úžlabiny horského potoka. »Kděže idů?« ozvalo se náhle za mnou. Doháněla mne stařenka, vrásčitých tváří klepající se bradičky. Červená její fěrtuška byla by lépe slušela růžové děvušce, i šalku měla nějak mladistvě nadvázánu nad čelem, ani vlasů vidět nebylo. »Nuž — na Poludnicu?« podivovala se stařenka. »Ej — lala — ono sa lahko vraví: rovno na končiar, ale či to tak lahko ide! Ked neznajů chodníček — jaj — boh něch chrání —
Mikuláš Javorová Ilanův liptovský Tatry
23 article
ešte sa im dačo pritrafí! Mój syn pred desiat rokami si tam polámal chrbát. Teraz je čiž- márem až pri Ružomberku — či ráčejí znáť —e Přerušil jsem ji proud řeči: »Aký bude čas dnes?« »Nó —« zamyslila se »neviem im iste po- vedať — ale tam pod Poludnicou bude pršel dažď ako z vreca!« A nedbajíc mého nedůvě- řivého úsměvu, otočila se na zad a pohlížejíc pátravě na oblohu nad horami protější strany liptovské roviny, zdlouhavě propouštěla mezi zuby: »Nuž — a tam u Bobrovce a u Smrečan — vediá — tam pod Baraňcem — »tam bude den ako zo zlata !« Potom vyprávěla hlasem přetrhávaným jako struhadlo drsným, že od včerejška byla v Mikuláši u své sestry, která je tam vydatá za Kušniera. Právě včera večer se jí narodila dvoj čata a její muž prý dělá hluk, že dvou malých děti neuživí, když už sotva tři dovedl dříve uživit. Za řeči došli jsme do Ilanova. »Nuž — něch sa im dobre vodí — já bý- vám tuná« a ukazovala na domek, v lomenie a na okenních rámech ozdobený červenými modrými ornamenty. »Mějte se dobře!« zazvonil jsem česky Stařenka se udiveně na mne podivala a chvatně se tázala: »A či sů oni nie ztadial ?« »Z Mikuláše?« zasmál jsem se. » Veru nie Až z Čech!« Ale dříve, než se vzpamatovala z podivu, pozdravil jsem a skoro utikal. Za chvíli byl jsem za Ilanovem. Při mlýnu kam vedli vodu dřevěným, širokým, ale rozpra- skaným žlabem, dole při bystřině několik žen pralo, tlukouce dřevěnými »piestmi« do mokrého prádla. Kráčel jsem mimo opuštěnou nyní kosáreň, nad níž na nevysokém pahorku trčí pestrá villa mikulášského továrníka Hubky, přešel jsem za rosenou loukou, přes polok převedla mne lávka
Mikuláš Ilanův Hubka Ružomberok Bobrovec Smrečany Mikuláš Čechy Teraz
24 article
a potom bylo již blízko do lesa, jenž za širou lučinou se zvedal do výše. Při pahrbku, plném svěží trávy, narazil jsem na starého pasáka, pletoucího koš. Sta bilých hus štěbotala a kejhala kolem něho. Dali jsme se do řeči. Na Poludnicu? — Oj, takový pán, jako já, ten že se tam dostane lehko! Cože prý to jest! Za dvě hodiny prý tam budu z ilanovského salaše. A zase o salaši rozprávěl. Valáškovi Miku- lášovi že »zomrel o jedné v noci tatko.« »Viem, viem!« pravil jsem, spovídala o tom cestou také babka. Kolko je synov ?« »Štyria sú tam synovia! Jeden, Janko, ten je v Amerike a dobre sa mu vodí. Dakedy pošle domou peniaze.« Zamyslil se, přestal plést košik, a za chvili teprve pohodil rukou. »Ej — čože tam v Amerike — ludia tam vraj dva razy tak robi, ako tuná, ale peniaze sa im len do vreck lijů! Teraz išli z Ilanova zas dvaja do Ame- riky.« Dal jsem mu několik krejcarů a chtěl ode- jít. Stařec zvedl hlavu a náhle, mysle si bezpo chyby, že už netřeba lichotit, pravil: »A či sú, pánko velkomožný, chorý, ž idů na salaš?« »A ba!« usmál jsem se. »Len tak idem že sa mi páčí. Veď vyndiem až hore na Po ludnicu!« Šel jsem.
Valášek Mika Janko Ilanův Len ame
25 article
Slunce dosud zářilo jako zlatý kotouč na obloze, jež nad protějšími pásmy horskými byla již modrá jako blankyt. V lese hrály paprsky sluneční po opadalém listí a proplétaly se zla- lými nitěmi ve větvích a mezi jehličím. Kame- nitá cesta se přikře zvedala do vrchu. Všude hrobové ticho, jen moje kroky jednotvárně te- pají a skřípou po neschůdné stezce. Ocitl jsem se na malé pasece, plné ostru- žin. Bylo odínď viděti do hor. Na pravo čer nala se Děmanovská Poludnica, asi o půl tře- tího sta metrů nižší »té pravé« Poludnice, jak je rozlišoval starý pasák hus. Za ní krčily se hřbety, ježily se ostnaté hřebeny, šedaly se stráně a šklebila se balvaniska kdesi v obzor- ných mlžinách. Zašel jsem opět do lesa. Cesta se kroutila, tu příkře vybihala, jinde se skoro zrovna táhla, až zařízla se do šikmého svahu, jen tu a tam proházeného kosodřevinou nebo velikými kameny. V dálce za rozvráceným úžlabem bylo viděti na polaně hrbolaté jako miniaturní horstvo a zelené jako brčál kolibu zpod jejíhož krovu vycházel dým, ploužil se po střeše a padal k zemi. Věštba stařenčina byla by tedy pravdivá? Usmál jsem se této kombinaci. Vždyť slunce stále tak sebevědomě září, po dešti ani potuchy ! Na polaně bodovské bylo mrtvo. Košiary položené výše nad kolibou, byly prázdné, nebo ovce vyhánějí se na salaších časné z rána na pastvu a vracejí se jen z části domů v po- ledne. Ostatní, jaloviny, jež se nedojí, přichá zejí do ohrad až na večer.
Kame Děmanovský Poludnica
26 article
Právě zahýbám pod vrch, na němž salaš a tu se vynořily s pahrbků čtyři postavy. Oby čejně zůstávají na salaši jen bača s jedním valáškem, leda že by to byli chlapci báčovi Pod polanou, zaslechl jsem zvuky zvonků. Kdesi nedaleko, nejspíše u salaše, zněly křaplavě pronikavě zvonky pasoucího se stáda. Snad odchodem Jurka Mikuláše byl porušen denn pořádek na salaší? — Otočil jsem se nazpět, zíraje do Pováží, jež dosud rozvíralo se jen o Poruby, Stošic a Svatého Jana přes Okolično. Svatý Mikuláš s přilehlými obcemi a Ondrašo- vou k Sielnici, k Parižovcům i až k Trnovci. Bylo již viděti i do výše položených dědin, do Bobrovce a Smrečan, ležíeích pod Velikým Vrchem, dva tisíce metrů přesahujíeím, pod Baraňcem a okolními horami. Kraj jen se leskl v jasu slunečním, jen Ilanovo dole pod
Jurek Mikuláš Jan Okolično Trnovec Ilanův Poruba Mikuláš Bobrovec Smrečany
27 article
táhlým vrchem bylo jaksi pod závojem. Jeho šedivé, šindelové střechy, srovnané ve dvou řadách, byly nějak zasmušilé, i Ploštín, byl jako pod stínem sukna, Mračna zatahovala oblohu nad mojí hlavou. A po začernalém přikrovu honily se zářivé paprsky, jež podstře- lovalo dosud nepřemožené slunce. Za několik okamžiků stanul jsem u polany. Zde hýřila sluneční záře v oslnivém pla- menu. Zdálo se, jako by každý ten pahrbek vzhůru se táhnoucí planiny byl žhavým popo- lem a každé křovisko i bělavý pařez hořícími vatrami. U koliby, na jejíž střeše ležely stíny dvou ponurých jedli, stáli tři urostlí šuhajcia malý hoch, nedaleko za stavením honil chlapec asi osmiletý tři malé, uválené vepříky, a na temeni povlovně se zvedající polany za prázd- nými kosiary se pásly krávy, zvonice své jedno- tvárné a přece vířivé melodie. Zaměřil jsem ke kolibě. Vstríc vyrazili m tři psi, velicí, bilí, silní a zuby cenící jako roz- dráždění vlci. Jeden ze šuhajů poskočil za nimi a kroli je. »Micko, Fůsko — iděš — hej, Dunko — ty talpaš ufálaný, iděš — veď už učúchni !« Zasmál jsem se: »Dobrý den, šuhaji! Celkom pekne m tuná vítáte.« Starší valach, jenž robil právě ze dřeva »pěst« na praní, přelétl mne pátravě očima. »To nič! — Keď ide volakto na salaša mal by se pre psisko nahnevat, něch sebou hodi o zemi!« Nyní bylo možno přehlédnouti veliké pano- rama, rozevirající se dole za Mikulášem k vele- horským Tatrám. Rovinou, jež s Bodové vy padala jako kotlina, vinul se Váh, někde u více ramen se roztékající, Váh smutný a pusté, skal- naté ostrožiny objimajicí svým matně zalesklým tokem.
Vstríc Dunka Keď Mikuláš horský Tatra