ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 935af1c0-78ef-11dc-847b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 29 celkem · entity: person 33, place 34, org 6, work 1
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
8. října 1905.
4 masthead
Číslo 277.
5 article
tom smyslu, který dosud studenti udávali za cí svých přání. Ale úpadek universitního života v Rusku nejeví se jen na studentstvu, nýbrž i na profes- sorstvu, Professor jurjevské university M. Krasnožen v stati „K otázce o universitní re- formě“ uvádí tyto hlavní nedostatky professor- stva ruských universit, jak se vyvinuly v po- sledních dvacíti letech: 1. Povrchnost při státních zkouškách, jež se od kursových neliší ničím, že professoři za ně berou taxy. Následkem toho do života, do úřadů, a i professorské kathedry dostávají se lidé bez přísné vědecké kvalifikace. 2. Na mnohých universitách kathedry zů- stávají uprázdněny několik let, tak že v jedi- ném r. 1902 bylo na universitách kyjovské, charkovské, novorossijské a kazanské neobsa- zeno 34 stolie. 3. Volby na professorské kathedry, př kterých rozhoduje kvalifikace strannická a ni- koli vědocká, při čemž nebývalo bráne ohledu ani na kandidáty, kteří ve svém oboru pro- Tyto nedostatky professorstva ruských uni- versit budou příčinou dle slov M. Krasnožena. že vláda bude nucena vrátiti se k statutu z roku 1884 a bude zase professory jmenovat. Uvedené nedostatky ruských universit jsou slaré, o dvacet let starší, než statut z r. 1884.
M Krasnožen Rusko
6 article
M. Krasnožen cituje, co se o nich psalo roku 1863: „Vědecká působnost našich universie upadla. Mnohé kathedry jsou uprázdněny protože není pravidelné a neustálé přípravy pro ně; jiné jsou obsazovány lidmi, nemajícími předepsaného vědeckého stupně; konečně sám akademický život studentů, nejsa v poměru k universitě řádně upraven, chová v sobě ele- menty nepořádků.“ Ještě jiný zajímavý citát uvádí zmíněný pisatel. Napsal jej známý univ. professor a akademik I. I. Janžul, jenž dí: „Soudím, že se u nás příliš mnoho mluvi o autonomii a orga- nisaci universit. Není pochybnosti, požadavky tyto mají velmi vážný význam, a já, starý pro- fessor, nebudu vystupovati jako jejich protivník. Ale já tvrdím, že všechna bída je v tom, že naši studenti příliš málo se učí, professoři příliš málo učí. Je tedy nezbytno utvořiti takový typ university, který by skutečně byl štěpnicí vědoucích, vzdělaných a samostatných pracovníků ve všech oblastech státního a společenského života. Vřele si přejeme, aby se Rusům podařilo takový typ vysoké školy nalézti a vysoké učená své povznésti, aby jím mohl být osvicen celý ruský národ a aby paprsky toho světla padaly i na národy sousední. Nejsou-li university n výši, na které býti mají, jak je možno spra- vedlivě vytýkati massám prosténo národa nedo statek vzdělání?
Rus
8 article
Německé nebezpečí v jižní Africe. Pod tímto nadpisem »Nineteenth Century Magazine« uveřejňuje článek Eltzbucherův, němž dokazuje se, že dlouhé trvání povstání v osadách německých jest nebezpočím pro vlastní zájmy Angličanů, v němž dále se praví: »Doba klidného přihližení blíží se zřejmě ke konci Velká Britanic musí nyní jednati, aby obhájíla vlastních zájmů svých. Povstání není vzpourou proti bělochům, nýbrž výhradně vzpou- rou proti německému panství a zájmy celé jižní Afriky na míru vyžadují, aby se německému panství v jižní Africe učinil konec.. . Příležitost Anglii k tomu snadno se naskytne i měla by Německu nabídnouti asi 2 milliony neb malou odlehlou territoriální ná- hradu za vzbouřenou osadu jeho, v níž by jistě nadešel mír ihned, jakmile by zlořády něme ckého panství pax britannica nahradila.« Podobný podnět dává »Daily Mail«. V Ně- mecku ovšem jsou návrhem celým do krajnosti rozezlení. — — Prolivojenské hnuti ve Francii. Agitace, způsobená bývalým professorem Hervéem, hlásajícím stávku vojáků a hro- madnou deserci v případě války a vášnivě vy- stupující proti armádě, stále vzrůstá. Soeiali- stické listy krajního směru jsou plny útoků prot vojenství. Vůdeové revolučních stran vyvěsili v děl nické burse proklamaci, v níž prudce napadaji armádu a důstojníky a vyzývají rekruty, aby před odjezdem do svých garnison uspořádalo zejíra u nádraží východního velkou de- monstraci protivojenskou. Plakáty byly policií odstraněny. Též na mnoha místech venkovských byly vyvěšeny prolivojenské plakáty revoluční strany.
Eltzbucherův Angličan Hervé jižní Afrika Afrika Anglie Německo Francie Nineteenth Century magazín Daily Maila
9 article
Kníže Bůlow a francouzský fisk. Interview knížete Bülowa, uveřejněný v »Petit Parisien«, vzbudil velkou pozornost ve francouzském tisku. Vývody kaneléře německého jsou různě posuzovány, ale celkem vyznívaj hlasy francouzské v uznání dobrých úmyslů ně- mecké diplomacie. »Journal des Débats« praví, že náhledy Bülowovy možno přijmouti příznivě dlužno též uznati, že politika Delcasséova byla zbytečně nepřátelská vůči Německu, ale vina byla též na straně německé, odkud se vystou- pilo nevčas s ještě zbytečnější podrážděností. »Débats« cituje slova kaneléřova, že Německ v ničem nebude překážet koloniální politice fran- couzské, když zájmy a důstojnost Německa ne- budou nijak dolčeny a dokládá: »To jsou dobrá slova a uskuteční-li se, objeví se též příznivá budoucnost, po níž touži kníže Bülow.« Zajímavě píše o Bülowově prohlášení ve »Figaru« vynikající publicista Eugéne L au- tier, známý u nás svými sympatiemi k Če- chům. Pan Lautier vyslovuje se proti kanclé- řovým výrokům a odmítá jeho žaloby, na- mířené proti Delcasséovi a praví: »I kdyby tyto stížnosti byly oprávněny, mohli bychom odvětiti, že dostalo se jim plného zadostiučinění. Ministr, jenž se našim sousedům nelibil, byl od- straněn, a přijala se konference a mezinárodn ráz marocké otázky, co ještě se mělo státi ? Po pádu Delcasséově očekávali jsme duhu míru, místo ní přišlo hromobiti.« Lautier soudí,že Bülow chce býti holubicí míru mezi Německem a Anglil, ale nepraví, zda-li Francie přijde aspoň k svému. Kdosi pravil: »Pojd se mnou můžeš se dívati, jak se u Postoního ji zmr- zlina. « Též »Echo de Parise není nijal nadšeno Bülowovými vývody a nechová se k nim tak libezně, jako Bülowem okouzlený článek »Journalu des Débats«.
Bülow Petit Parisien Bülowův Figar Lautier Paris Bůlow Německo Anglit Francie
10 article
Anglické listy věnují rovněž Bälo- wovým interviewům v »Petit Parisien« av »Tempsu« dlouhé úvahy, a »Daily Tele- graph« praví: »Pravdivost výroků, učiněných kaneléřem, je dokázána jejich banalitou. Ně- mecko prý prolestovalo v marocké otázce, po- něvadž nechtělo, aby z Marokka se stal druhý Tunis a poněvadž prý se jednalo o osamocení Německa. Bülow zapomněl, že eilem politiky jeho velkého předchůdce bylo: postaviti činskou zed kolem Franeie. Bülow pravil též, že válka mezi Německem a Anglil je nemožná a že obě země by si jí způsobily velké škody a již z toho důvodu se neodváží podobného experimentu. »Daily Telegraph« ironisuje tento argument. neboť zajisté byly by to vyšší důvody, jež by zdržely obě země od války. »Standard« píše: »Když kníže Bülov má domněnku o nevyhnutelnosti války mezi Ně- meckem a Anglií za blbost, má zajisté na své straně všecky rozumné Angličany !« »Times« podotýkají, že rozhovorům Bülowovým s pařížskými žurnalisty nelze upřiti francouzskou duchaplnost. O poměru Německ a Anglie pravil Bülow, že Francie a Anglie po- daly dobrý příklad svým smířením. »Times« doufají, že tento přiklad dojde v Německu ná- sledování, ale může se plán o usmíře n teprve pak uskutečniti, až Německo za- hraniční politikou vzbudi v An- glii takovou důvěru, jako politika Delcasséa a jeho nástupee.
Petit Parisien Bülow Angličan Bülowův Maroko Německo Anglit Anglie Francie Daily Tela Times
11 article
Delcassé a marocká olázka. Bývalý ministr zahraniční politiky francouz- ské Delcassé zasahuje ze svého zátiši stále do událostí politických. Kaneléř Bülow ve svých interviewech s ním nepřímo polemisoval a ne- dovedl zapřiti dosud nezapomenuté rozhorlení Německa proti Deleasséov. »Matin« přináší zajímavý článek o marocké záležilosti, jenž spočivá na sděleních Deleassé- ových. V ministerské radě, jež rozhodla o od- stoupení Delcasséově, prohlásil tento, že An glie jeodhodlánadokrajnosti pod- porovati Franeií a v případě, že by byla Francie napadena, slíbila jí svou pomoc. Skutečně prý Anglie úst- ním prohlášením svého representanta dala fran- couzské vládě ujištění, že jakmile bude Francie napadena, bude anglické loďstvo mobilisováno, obsadí ně- mecké pobřeží a vylodi ve Šles- vicku-Holštýnsku 100 000 mužů. Zá- roveň bylo nabídnuto Francii, že tento slih Anglie bude po případě učiněn písemnou smlou- vou
Německo Deleasséov Francie Anglie Holštýnsko Kaneléř Bülow
12 article
Nezdařený attentát na královské manžele rumunské? Rumunšti královští manželé unikli za svého návratu z poslední cesty velikému nebezpečí V Lugoru u Temešváru objevili se dříve než král Karel a jeho choť další cestu postoupili, 4 osoby, 2 Francouzi a 2 Italové, které byly pozorovány neustále poblíž trati železničníu Železné brány. Když byla policie na ně upozor- něna, zmizely. Potom objeveny byly ale na uherské trati přípravy k dynamitovému attentátu. Salonní vůz královský vypraven potom za nej rozsáhlejších opatření bezpečnostních. Zasahování Viléma II. do práv spolkových panovníkův. Před manévry posledními svěceny v Ber líně nové prapory pluků, mezi nimi i prapoi jednoho pluku badenského. Velkovévoda baden- ský byl tím velmi uražen, jelikož svěcení pra- porů vlastních plukův náleží do jeho práv vý- sadních. Následník badenský proto odřekl v po- slední chvili účast svou při císařských mané vrech, ač se jich zúčastnilo i badenské vojsko. Návštěva badenského prince Maxe u kaneléře Bülowa, když tento dlel posledně v Badenu. souvisela prý s tímto roztrpčením mezi oběma dvory a s pokusy je urovnati.
Karel Francouz Italos Vilém II Max Bülow Temešvár Baden
13 article
Ozdravění financi zemských pivem? Se stanoviska hostinských.) Aby tak zvaná široká veřejnost pochopila. proč že se zmocnil hostinstva úžas přimo zou- falý, když došly z Vídně zprávy o chystaném zvýšení zemské dávky z piva, dovolím si po- věděti několik slov z historie této nešťastné dávky, a rovněž několik slov o jejích důsled- cích pro živnost hostinskou. Roku 1901 — a zvláště na počátku rok 1902 mlhavé zvěsti o hrozivém nebezpečenství nabývaly obrysů jasnějších. Bylo to nedlouho potom, když organisace hostinské marně se pokusily o solidární zdražení piva v hostincích. Pokus ten zajisté měl své důvody. Všecky po- třebnosti pro živnost hostinskou vytrvale se zdražovaly. Mezdní požadavky hostinského per- sonálu podmiňovaly zvýšení režie. Nařízení bar. Dipaulia z března 1899, jimž měla se obmeziti soutěž svobodného obchodu s pivem v láhvích, naprostu nemělo touženého účinku. A — pivo už po celá desetileti prodávalo se za stejnou cenu, čímž dřívější obstojná existence hostinských valem se ztěžovala.
Vídeň
14 article
Mimo to! Úpadek hospodářských poměrů malého lidu, na nějž hostince (v nichž čepuje se pivo obyčejné) zvláště jsou odkázány, už tehdy nabýval hloubky strašidelné. A přes to přese všechno právě v těch dobách přímo epi- demicky rozmnožovaly se hostince, tak že prů- měrný výdělek živnosti hostinské den za dnem se železnou důslednosti se zmenšoval. Nuže, koncem května 1902 hostinstvo po- znalo obsah vládní předlohy zákona o zemské dávce z piva. Dávka byla stanovena 1 K 40h z hektolitru. Ale hned v prvním odstavci osnovy přidány výhrady ve příčině obecních dávek z piva: „Po dobu působnosti tohoto zá- kona nesmějí obecní dávky ze spotřeby piva povolovány býti ve vyšší výměře, nežli dále jest naznačeno, a to: 1. 2 K z hektolitru piva, jestliže a pokud v obci (esadě) souhrn všech samosprávných přirážek ku přímým daním ne- přesahuje 1252% oněch přímných daní státních
15 article
jež vůbec smějí býti podrobeny samosprávným přirážkám; 2. 3 K z hektolitru piva, jestliže pokud v obci (osadě) souhrn přirážek k daním pod číslem 1. naznačený činí více než 125 , ale nikoli více než 150% sumy státní daně, tam- též naznačené; 3. 3 K 40 h, jestliže a pokud v obci (osadě) souhrn přírážek k daním pod č. 1. naznačený přesahuje 150% sumy státní daně, tamže naznačené. V oněch obeích, v nichž toho času na základě již uděleného po- volení vybírá se pivní dávka, přesahující nej- vyšší výměru dle předcházejících uslanovení přípustnou, smí, počínajíc dnem, kdy zákon tento počne působiti, dávka pivní vybírána býti nadále jen v nejvyšší míře dříve naznačené; těmto obeím však nahradí se ročně ze zem- ského fondu až do uplynutí uděleného povolen a jestliže na základě prokázané potřeby za to požádají, i nadále po dobu působnosti tohoto zákona úbytek, vzcházející jim ze snížení po- volené pivní dávky.“ Výhrady tyto hostinstvu se zamlou- valy, neboť stávalo se opravdovou maniíu obecních správ, každou nahodilou finanční po- třebu hojiti obeení dávkou z piva, čili tak zva- ným pivním krejearem. Zvláště roztrpčovalo (a dosud roztrpčuje!) hostinské, že pivní krej- car vybírá se v obcích i potom, když dosavad- ním výnosem nadobro byla uhrazena ona po- třeba, podle zemského zákona ze dne 24. října 1899 č. 27 v žádosti přesně vytčená. A ne- méně tížilo hostinské, že obecní dávku z piva nebylo vždy možno přesunouti na konsu- menty.
16 article
V osnově zákona o zem. pivní dávce vidělo tedy hostinstvo — při veškerém mrazení, které se ho zmocňovalo — jakési loyální nazírání na nesnadnou hospodářskou situaci živnosti hostinské. A že jimal z toho nového projektu strach i zemské zákonodárce, zřetelno bylo ze zprávy zemského výboru, kterou byla vládní osnova doprovozena. „Již v roce 1888“, pravile se v té zprávě, „byl zemský výbor toho názoru, že by se doporučovala přiměřená, ne- příliš vysoká zemská dávka ze spotřeby piva (30 kr. z hektolitru). Komise rozpočtová poklá- dala rovněž spotřebu piva za vhodný předmět zvláštní dávky. Na vhodnosti zemské dávky z píva setrval zemský výbor i ve zprávě ze dne 2. října 1889, s tim toliko rozdílem, že nyní pokládal sazbu daňovou ve výši 70 kr. z hekto- litru piva za přiměřenou. Naproti tam vyslavila se komise pro úpravu zemských finaneí prcti zaveden důvky z piva z důvodů národoho- spodářských, sociálních a mrav- nich.“ A to bylo nota bene před šestnáct léty, kdy ještě v hostincích byl blahobyt! — Tíseň zemských finanei působila takovým mravním nátlakem na veřejnost, že na počátku r. 1902 hostinstvo seznale marncst všeho odporu proti chystané zemské dávce z piva. Protestovalo sice ve svých organisacích; avšak potajmu se zpřátelovale s nezbytností, těšíc se ovšem, že bude možno — podle intencí zákona — dávku přesunouti na spotřebitele. V anketě, která konale se před zasedáním sněmovním u zemského výboru, zástupci hostinstva (z Ústřední jednoty „Hostimil“ a z Měšťanského společenstva výčepníků pražských vedle zá- tupců hoslinských němeekýen) prohlásili ovšem, že zemská dávka je pro hostinské ne- přijatelnou, avšak hlavní důraz pro cven- tuální povoleni dávky kladli na te, aby se vybírala z výroby a nikoliv ze spotřeby. to jest ,aby dávku odváděly pivovary a ni- koliv hostinští.
17 article
Přání hostinských i zástupců pivovarů téte anketě prostě se protokovaly. Pivovarniei arciť horlivě se vzpirali dávce z výroby. Roz- hodnouti o rozporu ponechalo se ovšem kru- nům — vyšším. Nu — a potom ocitla se osnova o zemské dávce na programu sněmovním. Hostinští ho- rečně sledovali postup jednání. A co viděli? Že sněm postavil se proti vládní osnově! Chtěl. aby dávka činila z hektolitru 2 K misto 1 K 40 h, a rovněž žádal (nátlakem zástupců měst), aby výměra obecní dávky („pivního krejearu“) nebyla zákonem omezena. Dne 9. července 1902 jednala deputace sněmovní ve Vídni s vládou o těchto postulátech. Vláda povolila ve příčině pivního krejcaru! Ho- stinstvo utrpělo porážku. Stran výše dávky zů- stala vláda při textu osnovy. Přes to však sněm rozhodl, aby dávka či- nila 2 K. A — aby se vybírala ze spotřeby tedy od hostinských!. .. Hostinstvo rozpoznávalo už budoucí věci. V časovém odstavei, jenž uplynul od letního za- sedání sněmovního r. 1902 až do Nového roku 1903, organisační ruch v hostinstvu velice s zmohl. Hostinšti viděli, že jim jde o kůži. V zimě r. 1903 doeílilo se dohody mezi vládou a sněmem království českého, Zemská dávka z piva stanovena na 1 K 70 h a zákon nabyl platnosti dnem 1. března zmíněnéno roku.
Vídeň
18 article
Hostinští stali se podle zákona výběr- čími zemské dávky z piva, které se spotře- buje. Organisace hostinských, s ústředím svým, jednotou „Hostimilem“, staraly se zim- ničně o to, aby dávka skutečně se platila konsumenty. Vydáno hesle, aby na litru piva přírazily se 4 haléře. Bylo to o hodně víc, než co činile zemská dávka. Ale zvýšení to prohlášeno jednak proto že se chtělo jednou ranou paralysovati také vše- obecné zdražení potravin a všech jiných potřeb- ností hostinských, jednak z důvodu diplomati- ckého: aby hostinští zůstali a spoň při zdra- žení 2haléřovém. I rozpoutaly se kruté zápasy sociálně-ho spodářské. Organisované dělnictvo vyrazilo do boje proti jakémukoliv zdražení piva. V březnu 1903 pokusili se zdražiti pivo — v Praze a přodměstích — hostinští téměř šma- hem. Arciť různě. O 4 hio 2 n na litru. Avšak už za měsíc bojovná mysl poklesala. Množily se „šestky“ na oknech malých hostinců. Šestky ty znamenaly, že hostinský pivo vůbec ne- zdražil. A kterak to bylo možno? Tímto způso- bem: Kdo zdražil a při vyšší ceně zůstal, toči rázem až o dvě třetiny méně. Konsumenti hrnuli se do hostínců, ozdobených „šestkami“. Tam bylo veselo. Čepovalo se piva pravé moře —a platit dávku hostinský prozatím nemusil Inspektorát pro pivní dávku teprve se organi scval...
Praha Hostimil
19 article
Hůře bylo, když začaly přicházet první šeky, jimiž zemská dávka se plati. Ale otrlejšt nostinský, zvláště však takový, jenž do budoue nesti nehleděl, nehnal se na poštu s penězi. A než inspektorát tak se zařídil, aby mohl i ne- deplatky vymáhat, uplynulo několik mě- Věci se utvářily zatím takto: Hostinský, jenž prodával o 4 h na litru dráže, čepoval trvale málo. Ale zvýšenou přirážkou tlouk jakž takž živobytí. Kdo přirazil jen 2 h, čepoval o něco víc; ale také právě jen tolik, že se mu vedlo přibližně stejně, jako před platnosti zá- kona. Avšak skutečné životní katastrofy při- házely se u hostinských těch, kteří nepřirazili vůbec. Tito lidé nerozumní ocitali se pojednou před povinnosti zaplatit zemskou dávku za ně- kolik měsíců. Dříve neplatili. Nastalo exekvo- vání a — zhouba. Nejvíc obětí zákona o zemské dávce bylo v kruzích těchto „malých“ hostinských, odká- zaných na dělnické vrstvy. „Blahobyt“ jejich měl krátké trvání. Ihned v zápětí následovala — žebrota. Leč ještě jeden moment příznačný! Nejas- ností vzájemných poměrů mezi pivovary hostinskými (zvláště v Praze a před- městích) stalo se, že zemský inspektorát pro dávku z piva, nemoha domoci se platby u ped- sudníků, uvrhl platební povinnost na pivo- vary! Jakkoliv svého času zástupci pivovarů s úspěchem vymohli, aby zákon ustanovil vý- běrčími dávky hostinské, za nedlouno pivo- vary přese všecko znění zákona pojednou byly upomínány o dávku! Podsudník je zřízen- cem pivovaru — řeklo se. A pivovar za zřízence ručí.
Věk Praha
20 article
Toho času vymáhají se od pivovarů jenom pražských veliké desetitisíce zemské dávky z piva, které vytočili podsudníci, dnes už — neznámého bydliště. Ale mylno by bylo do- mýšlet se, že oni podsudníci nějak se oboha- tili! Nesvědomitosti konsumentů byli nuceni dávat ohromné přídavky nad míru. A tím nevydělali ničeho, ba přišli ještě z pravidla o kauci, jediný a poslední svůj groš! Shlukem všeho toho útrapného zápolení o přesunutí zemské dávky na kca- sumenty sta a sta drobných lidí, kteři dali se na hostinství, zproletarisovalo nadobro. Kdo točí za starou cenu a zemskou dávku platí, je nuzák, nad nějž nejprostší dělník výdělkem vyniká. Kdo toči za cenu zvýšenou, musí obe- censtvo lákati nepoměrným přídavkem a — je nuzák také. Pováži-li se pak při všem tom, že právě letos potraviny úžasně podražily, velmi snadno lze si představit, jaký je nyní „blaho- byt“ mezi hostinstvem. Nejlépe o něm ví sám zemský inspektorál.
21 article
Kupa odeslaných šeků vraci se mu neustále. Adresát nezvěstný! Hostinský pokusí se zápolit. dá se ve službu pivovaru jako podsudník, při- jme první platební poukaz na zemskou dávku. ale — poukaz druhý listenoš už doručit nemůže. U pípy nalezne osobu docela ji- nou . .. Rozvrat, neslýchaný rozvrat způsobil zemská dávka v řadách hostinstva. Ohlas jeho vycítiti lze na každé téměř schůzi hostinských. Sama povaha živnosti hostinské nevalně se srovnává s veřejným vystupováním. Ale nyní hlas utištěných násilim se dere na veřejnost. Dvanáct millionů ročně zemské dávky před- pisuje inspektorát. Z těch dvanácti millionů dobrá polovice plyne z kapes hostinstval A nyní? Nyní má být zemská dávka do- konce zdvojnásobena? Anc, víme, že zemské finance jsou na mizině. Avšak je-li radno od- vážit se experimentu, jehož sociální a hospodář- ský dosah je tak příšerně strašlivý? O tom nechť se ještě uvažujel
23 article České veřejnosti
České veřejnosti Snad poprvé to je, co organisované úřad- nietvo českých těles samosprávných, obrací se přímo k naši veřejnosti, žádajíc od ní pomoci a podpory. Český lid zná úřadnictvo našich obcía okresů jako muže, věnující poctivě síly své svě- řeným sobě úřadům, jako muže, činné vedle toho valnou měrou v našem životé politickém, kulturním a veřejném vůbec. Není to chlouba. nýbrž skuječná pravda: pojem »činnost veřejná« v jedno srostl s pojmem »úřadník samosprávný«, Ale široká veřejnost česká neví, že poměry úřadnictva samosprávného po stránce právní hmolné jsou obrazem neupravenosti, rozhára- nosti, český lid nemá jasného vědomí o tom, že zákonem není přesné vymezen okruh práv povinností úřadníka samosprávného, že pomě úřadníka k obci či k okresu je poměrem ryze soukromoprávným. Tím méně pak je ve veřej- nosti, známo, že úřadnik samosprávný, na němž žádá se nejen přesné plnění těžkých a zodpo- vědných povinnosti v úřadě, ale i nezištná nevděčná činnost veřejná, je mnohdy hůře placen, než nejnižší kategorie úřadnictva stát- ního — — —l Po více jak třicet let samosprávné úřad- nictvo volá po úpravě zoufalých svých poměrů. A plných třicet let volá marně! Marně obracelo se dosud ke sněmu království českého, marně k representantům sdružení poslaneckých, marně ke všem našim stranám polilickým! Za celou tu dlouhou dobu nedostala se palčivá otázk úřadnictva samosprávného téměř ani o krok blíže svému rozřešení!
24 article
Dnes tedy samosprávné úřadnietvo české obrací se k instanci poslední a nejvyšší: k české veřejnosti, k českému lidu. K témuž lidu, který v denním svém styku zří, jak poctivě pracuje úřadnictvo samosprávně k dobru národa, k témuž lidu, kterýž dovede ještě spravedlivě posouditi že úřadnictvo samosprávné činnosti svou zaslouží si věru lepšího osudu — — Je to výkřik opravdového zoufalství, co dnes z našich řad zaznívá k sluchu české ve- řejnosti. Výkřik, který tlumočí, že za všechnu svou práci, za všechnu svou snahu máme právo žíi také jako lidé, máme právo na přesné upravení svých poměrů právních, máme právo žádati na české veřejnosti, aby věc naši vzala za svou zjednala jí spravedlivého vítězství! Je hrozným, smutným úkazem, že v době kdy, pokrok sociální stal se heslem stoleti mohou býti poměry četného a důležitého úřad- nictva samosprávného tak neupraveny, jako jsou dosud v království českém Konečná úprava těchto poměrů je nutna nejen v zájmu našem, v zájmu našich rodin. nýbrž v zájmu české samosprávy vůbec, která je národu našemu baštou proti vídeňskému cen- tralismu! — — — Ve chvili, kdy sejíti se má sněm království českého, adressujeme výkřik svůj české ve- řejnosti. Zda konečně dojdeme sluchu — — —r V Praze, dne 1. října 1905. Jednota samosprávných úřadníke obecních a okresních v král. českém. Josef Liška, předseda. Václav Axamil, Václav Řezníček, místopředseda místopředseda. Prokop Macháň, jednatel.
Liška Václav Axamil Řezníček Prokop Macháň Praha
25 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — V zájmu české korrespondence ob- chodní. (Z Národní rady české.) Drahnou řadu let, zejmena však v době poslední trpce jest si stěžováno, že dodavatelé jiných národnosti, zejmena německé, neobsluhují české odbě- ratelstvo, tedy za jeho české peníze, v jazyce českém, ba že vracejí se někdy české dopisy s urážlivými poznámkami. Poněvadž jednotlivci, némecké řeči ne- znalí nebo svých práv se dožadující, trpl, usneslo se všecko obehodnictvo če- ské, sdružené v Jednotě obchodních gremil v království českém sídlem v Praze i v Ústřední jednotě českých kupců pro Moravu sídlem v Přerově, počlnaje 1. lednem 1906 užívati v korrespondenei své vý- hradně češtiny a netrpěti dále, aby požadavek správné české kor- respondence, fakturování zboží, jakož správně česky znajících obchodních zástupců k osobnímu jednání nadále bez odvety byl ignorován. Národní rada česká, dožádána byvši uvedenými korporacemi obchod- ními za dobrozdání, vítá usnesení to s upřímnými sympatiemi a žá dá
Praha Morava Přerov Z národní rada český
26 article
veškeré věrné příslušníky náro da českého, aby s jednomyslnou soli- daritou od 1. ledna roku nastáva- jlcího ve styku s firmamí cizími užívali češtiny a korrespondence jiné, zejmena německé netrpěli. Zejmena pak dlužno prohlásiti za bezvýjimečný zákon národní, aby s firmami vídeňskými, které mají tak obrovské obchody s odběratelstvem českým, jakož samozřejmě ovšem s firmami“ ze ze mi koruny české bez výjimky žádný po- cuvý český člověk nekorrespondoval jinak, nežli česky, a nepřijímal vůbec obchodní zástupce a cestující, neřku-li od nich kupoval, kteří ne- znají dokonale jazyk šestimillionového kulturního národa, kterému chtějí svoje zboží prodávatia z obchodů s ním těžiti. Solidárním jedná- ním takovým jsme povinni nejen těm živnost- nikům českým, kteří německy neznají a násled- kem toho při korrespondenci německé přichá zejl ke škodě, ale jsme tím povinni také svojí na- rodní cti a důstojnosti; také i celé řadě českých lidí našich opatří se tím způsobem existence.
27 article
Národní rada česká zařídi ještě kroky, aby se zjistila potřebná některá fakta a dala statistická, aby se dodavatel nebo výrobce z ciziny, ze- jmena německý, nemoh! vymlouvati. České dopisování a jednání bude zahájeno všeobecně teprve od 1. ledna 1906, aby dodavatelé a vý- robci němečlí v soustáti habsburském i daleko mimo ně mohli vykonati ke splnění spravedli- vých požadavků českého odběratelstva potřebné přípravy. Za tím účelem doporučuje Národní rada česká obchodním gremiím a živnostenským korporacím i jednotlivým živnostníkům, poku obchodují s dodavateli německými, aby požádali Jednotu obchodních gremil v království českém v Praze nebo Jednotu českých kupců pro Mo- ravu v Přerově o zaslání formulářů ž4- dostí těch k zaslání firmám německým, jakož, aby s ústředními korporacemi těmito sdělili ihned veškeré eventualní odpově di firem německých a stlžnosti proti ni m, jelikož chceme spravedlivý požadavek ten spo- jenými silami hájiti vytrvale, se vší roz- hodností a do krajnosti.
Praha Přerov
28 article
— Poznámky k debatě o všeobecném rov- ném právu hlasovacím. Debata o všeobecné rovné právo volební byla nejen zajímavou řečmi, jež při této příležitosti byly proneseny a z nichž bylo patrno, jak velký fond věděni a řečnické dovednosti je uložen v lom kaceřovaném vídeň- ském parlamentě, nýbrž i celou řadou okolnosti, jež živou debatu provázely. Nejnevrlejšími byli Poláci, již níjak nemohli se srovnati s my- šlenkou, že by chlop jejich měl míti totéž vo- lební právo jako hrdý šlechtic a že by jim při obrovském, do tisíců jdoucím počtu voličů v krajích rusínských nebylo možno prosaditi, jako dodnes se děje, po většině polské kandidáty. Ještě více než sám návrh na zavedení všeobecného rovného práva volebního dotknul se ale Poláků výrok dra. Kramáře, že by i tento způsob volby dal se upraviti s ohledem na berní sílu a vzdě- lanost té či oně země, hrabě Dzieduszycki roz- čilen odmítl tuto »urážku« polského lidu i re- klamoval v tom případě, že by přes všechen odpor živlů konservativních všeobecné rovné hlasovací právo bylo přece zavedeno, pro Halič týž výměr volebního práva, mnoho-li by se ho dostalo zemím ostatním. Marně dokazoval dr.
Polák Dzieduszycký Halič
29 article
Kramář, aby utišil rozčilené Poláky, že neměl na mysli pouze Halič a že o nie jiného mu nešlo, než aby vyvrátil námitky proti vše- obecnému rovnému volebnímu právu s mno- hých stran činěné. Jen z toho důvodu po- ukázal na případnou úpravu volebního práva. jež by dala se prověsti ve smyslu učiněných návrhů, aniž by při tom byl ignorován větší kulturní pokrok a větší zdatnost hospodářská jednotlivých zemí — Poláky tím neutišil. Na- opak: páni tak hluboce se pokořili, že objed- nali si na dra. Kramáře, jako obhájce svého — hraběte Sternberga. — Ještě zajímavějšíma poučnějším byl souboj dra. Lechra s něme- ckými odpůrci všeobecného rovného volebního práva. Dr. Lecher podrážděn neurvalými výkřiky svých soukmenovců a zejmena ale poznám- kami poslance Pommera, pln hněvu vrhl to- muto a jeho soudruhům ve tvář políček, aby mlčeli a nevyrušovali jej, chtějí-li totiž ještě dnes dostat — diety. Páni zapomněli v okamžiku
Polák Sternberg doktor Lecher Pommer Halič