2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
8. října 1905.
5
article
tom smyslu, který dosud studenti udávali za cí
svých přání.
Ale úpadek universitního života v Rusku
nejeví se jen na studentstvu, nýbrž i na profes-
sorstvu, Professor jurjevské university M.
Krasnožen v stati „K otázce o universitní re-
formě“ uvádí tyto hlavní nedostatky professor-
stva ruských universit, jak se vyvinuly v po-
sledních dvacíti letech:
1. Povrchnost při státních zkouškách, jež
se od kursových neliší ničím, že professoři za
ně berou taxy. Následkem toho do života, do
úřadů, a i professorské kathedry dostávají se
lidé bez přísné vědecké kvalifikace.
2. Na mnohých universitách kathedry zů-
stávají uprázdněny několik let, tak že v jedi-
ném r. 1902 bylo na universitách kyjovské,
charkovské, novorossijské a kazanské neobsa-
zeno 34 stolie.
3. Volby na professorské kathedry, př
kterých rozhoduje kvalifikace strannická a ni-
koli vědocká, při čemž nebývalo bráne ohledu
ani na kandidáty, kteří ve svém oboru pro-
Tyto nedostatky professorstva ruských uni-
versit budou příčinou dle slov M. Krasnožena.
že vláda bude nucena vrátiti se k statutu z roku
1884 a bude zase professory jmenovat.
Uvedené nedostatky ruských universit jsou
slaré, o dvacet let starší, než statut z r. 1884.
M Krasnožen
Rusko
6
article
M. Krasnožen cituje, co se o nich psalo roku
1863: „Vědecká působnost našich universie
upadla. Mnohé kathedry jsou uprázdněny
protože není pravidelné a neustálé přípravy pro
ně; jiné jsou obsazovány lidmi, nemajícími
předepsaného vědeckého stupně; konečně sám
akademický život studentů, nejsa v poměru
k universitě řádně upraven, chová v sobě ele-
menty nepořádků.“
Ještě jiný zajímavý citát uvádí zmíněný
pisatel. Napsal jej známý univ. professor a
akademik I. I. Janžul, jenž dí: „Soudím, že
se u nás příliš mnoho mluvi o autonomii a orga-
nisaci universit. Není pochybnosti, požadavky
tyto mají velmi vážný význam, a já, starý pro-
fessor, nebudu vystupovati jako jejich protivník.
Ale já tvrdím, že všechna bída je v tom, že
naši studenti příliš málo se učí,
professoři příliš málo učí. Je tedy
nezbytno utvořiti takový typ university, který
by skutečně byl štěpnicí vědoucích, vzdělaných
a samostatných pracovníků ve všech oblastech
státního a společenského života.
Vřele si přejeme, aby se Rusům podařilo
takový typ vysoké školy nalézti a vysoké učená
své povznésti, aby jím mohl být osvicen celý
ruský národ a aby paprsky toho světla padaly
i na národy sousední. Nejsou-li university n
výši, na které býti mají, jak je možno spra-
vedlivě vytýkati massám prosténo národa nedo
statek vzdělání?
Rus
8
article
Německé nebezpečí v jižní Africe.
Pod tímto nadpisem »Nineteenth Century
Magazine« uveřejňuje článek Eltzbucherův,
němž dokazuje se, že dlouhé trvání povstání
v osadách německých jest nebezpočím pro vlastní
zájmy Angličanů, v němž dále se praví: »Doba
klidného přihližení blíží se zřejmě ke konci
Velká Britanic musí nyní jednati, aby obhájíla
vlastních zájmů svých. Povstání není vzpourou
proti bělochům, nýbrž výhradně vzpou-
rou proti německému panství a
zájmy celé jižní Afriky na míru vyžadují, aby
se německému panství v jižní Africe učinil
konec.. . Příležitost Anglii k tomu snadno
se naskytne i měla by Německu nabídnouti asi
2 milliony neb malou odlehlou territoriální ná-
hradu za vzbouřenou osadu jeho, v níž by jistě
nadešel mír ihned, jakmile by zlořády něme
ckého panství pax britannica nahradila.«
Podobný podnět dává »Daily Mail«. V Ně-
mecku ovšem jsou návrhem celým do krajnosti
rozezlení. — —
Prolivojenské hnuti ve Francii.
Agitace, způsobená bývalým professorem
Hervéem, hlásajícím stávku vojáků a hro-
madnou deserci v případě války a vášnivě vy-
stupující proti armádě, stále vzrůstá. Soeiali-
stické listy krajního směru jsou plny útoků prot
vojenství.
Vůdeové revolučních stran vyvěsili v děl
nické burse proklamaci, v níž prudce napadaji
armádu a důstojníky a vyzývají rekruty, aby
před odjezdem do svých garnison uspořádalo
zejíra u nádraží východního velkou de-
monstraci protivojenskou. Plakáty
byly policií odstraněny. Též na mnoha místech
venkovských byly vyvěšeny prolivojenské plakáty
revoluční strany.
Eltzbucherův
Angličan
Hervé
jižní Afrika
Afrika
Anglie
Německo
Francie
Nineteenth Century magazín
Daily Maila
9
article
Kníže Bůlow a francouzský fisk.
Interview knížete Bülowa, uveřejněný
v »Petit Parisien«, vzbudil velkou pozornost ve
francouzském tisku. Vývody kaneléře německého
jsou různě posuzovány, ale celkem vyznívaj
hlasy francouzské v uznání dobrých úmyslů ně-
mecké diplomacie.
»Journal des Débats« praví, že
náhledy Bülowovy možno přijmouti příznivě
dlužno též uznati, že politika Delcasséova byla
zbytečně nepřátelská vůči Německu, ale vina
byla též na straně německé, odkud se vystou-
pilo nevčas s ještě zbytečnější podrážděností.
»Débats« cituje slova kaneléřova, že Německ
v ničem nebude překážet koloniální politice fran-
couzské, když zájmy a důstojnost Německa ne-
budou nijak dolčeny a dokládá: »To jsou
dobrá slova a uskuteční-li se, objeví se též
příznivá budoucnost, po níž touži kníže
Bülow.«
Zajímavě píše o Bülowově prohlášení ve
»Figaru« vynikající publicista Eugéne L au-
tier, známý u nás svými sympatiemi k Če-
chům. Pan Lautier vyslovuje se proti kanclé-
řovým výrokům a odmítá jeho žaloby, na-
mířené proti Delcasséovi a praví: »I kdyby
tyto stížnosti byly oprávněny, mohli bychom
odvětiti, že dostalo se jim plného zadostiučinění.
Ministr, jenž se našim sousedům nelibil, byl od-
straněn, a přijala se konference a mezinárodn
ráz marocké otázky, co ještě se mělo státi ?
Po pádu Delcasséově očekávali jsme duhu míru,
místo ní přišlo hromobiti.« Lautier soudí,že
Bülow chce býti holubicí míru mezi Německem
a Anglil, ale nepraví, zda-li Francie přijde
aspoň k svému. Kdosi pravil: »Pojd se mnou
můžeš se dívati, jak se u Postoního ji zmr-
zlina. «
Též »Echo de Parise není nijal
nadšeno Bülowovými vývody a nechová se k nim
tak libezně, jako Bülowem okouzlený článek
»Journalu des Débats«.
Bülow
Petit Parisien
Bülowův
Figar
Lautier
Paris
Bůlow
Německo
Anglit
Francie
10
article
Anglické listy věnují rovněž Bälo-
wovým interviewům v »Petit Parisien« av
»Tempsu« dlouhé úvahy, a »Daily Tele-
graph« praví: »Pravdivost výroků, učiněných
kaneléřem, je dokázána jejich banalitou. Ně-
mecko prý prolestovalo v marocké otázce, po-
něvadž nechtělo, aby z Marokka se stal druhý
Tunis a poněvadž prý se jednalo o osamocení
Německa. Bülow zapomněl, že eilem politiky jeho
velkého předchůdce bylo: postaviti činskou zed
kolem Franeie. Bülow pravil též, že válka mezi
Německem a Anglil je nemožná a že obě země
by si jí způsobily velké škody a již z toho
důvodu se neodváží podobného experimentu.
»Daily Telegraph« ironisuje tento argument.
neboť zajisté byly by to vyšší důvody, jež by
zdržely obě země od války.
»Standard« píše: »Když kníže Bülov
má domněnku o nevyhnutelnosti války mezi Ně-
meckem a Anglií za blbost, má zajisté na své
straně všecky rozumné Angličany !«
»Times« podotýkají, že rozhovorům
Bülowovým s pařížskými žurnalisty nelze upřiti
francouzskou duchaplnost. O poměru Německ
a Anglie pravil Bülow, že Francie a Anglie po-
daly dobrý příklad svým smířením. »Times«
doufají, že tento přiklad dojde v Německu ná-
sledování, ale může se plán o usmíře n
teprve pak uskutečniti, až Německo za-
hraniční politikou vzbudi v An-
glii takovou důvěru, jako politika
Delcasséa a jeho nástupee.
Petit Parisien
Bülow
Angličan
Bülowův
Maroko
Německo
Anglit
Anglie
Francie
Daily Tela
Times
11
article
Delcassé a marocká olázka.
Bývalý ministr zahraniční politiky francouz-
ské Delcassé zasahuje ze svého zátiši stále
do událostí politických. Kaneléř Bülow ve svých
interviewech s ním nepřímo polemisoval a ne-
dovedl zapřiti dosud nezapomenuté rozhorlení
Německa proti Deleasséov.
»Matin« přináší zajímavý článek o marocké
záležilosti, jenž spočivá na sděleních Deleassé-
ových. V ministerské radě, jež rozhodla o od-
stoupení Delcasséově, prohlásil tento, že An
glie jeodhodlánadokrajnosti pod-
porovati Franeií a v případě, že
by byla Francie napadena, slíbila
jí svou pomoc. Skutečně prý Anglie úst-
ním prohlášením svého representanta dala fran-
couzské vládě ujištění, že jakmile bude
Francie napadena, bude anglické
loďstvo mobilisováno, obsadí ně-
mecké pobřeží a vylodi ve Šles-
vicku-Holštýnsku 100 000 mužů. Zá-
roveň bylo nabídnuto Francii, že tento slih
Anglie bude po případě učiněn písemnou smlou-
vou
Německo
Deleasséov
Francie
Anglie
Holštýnsko
Kaneléř Bülow
12
article
Nezdařený attentát na královské manžele
rumunské?
Rumunšti královští manželé unikli za svého
návratu z poslední cesty velikému nebezpečí
V Lugoru u Temešváru objevili se dříve než
král Karel a jeho choť další cestu postoupili,
4 osoby, 2 Francouzi a 2 Italové, které byly
pozorovány neustále poblíž trati železničníu
Železné brány. Když byla policie na ně upozor-
něna, zmizely. Potom objeveny byly ale na
uherské trati přípravy k dynamitovému attentátu.
Salonní vůz královský vypraven potom za nej
rozsáhlejších opatření bezpečnostních.
Zasahování Viléma II. do práv spolkových
panovníkův.
Před manévry posledními svěceny v Ber
líně nové prapory pluků, mezi nimi i prapoi
jednoho pluku badenského. Velkovévoda baden-
ský byl tím velmi uražen, jelikož svěcení pra-
porů vlastních plukův náleží do jeho práv vý-
sadních. Následník badenský proto odřekl v po-
slední chvili účast svou při císařských mané
vrech, ač se jich zúčastnilo i badenské vojsko.
Návštěva badenského prince Maxe u kaneléře
Bülowa, když tento dlel posledně v Badenu.
souvisela prý s tímto roztrpčením mezi oběma
dvory a s pokusy je urovnati.
Karel
Francouz
Italos
Vilém II
Max
Bülow
Temešvár
Baden
13
article
Ozdravění financi zemských
pivem?
Se stanoviska hostinských.)
Aby tak zvaná široká veřejnost pochopila.
proč že se zmocnil hostinstva úžas přimo zou-
falý, když došly z Vídně zprávy o chystaném
zvýšení zemské dávky z piva, dovolím si po-
věděti několik slov z historie této nešťastné
dávky, a rovněž několik slov o jejích důsled-
cích pro živnost hostinskou.
Roku 1901 — a zvláště na počátku rok
1902 mlhavé zvěsti o hrozivém nebezpečenství
nabývaly obrysů jasnějších. Bylo to nedlouho
potom, když organisace hostinské marně se
pokusily o solidární zdražení piva v hostincích.
Pokus ten zajisté měl své důvody. Všecky po-
třebnosti pro živnost hostinskou vytrvale se
zdražovaly. Mezdní požadavky hostinského per-
sonálu podmiňovaly zvýšení režie. Nařízení
bar. Dipaulia z března 1899, jimž měla se
obmeziti soutěž svobodného obchodu s pivem
v láhvích, naprostu nemělo touženého účinku.
A — pivo už po celá desetileti prodávalo se za
stejnou cenu, čímž dřívější obstojná existence
hostinských valem se ztěžovala.
Vídeň
14
article
Mimo to! Úpadek hospodářských poměrů
malého lidu, na nějž hostince (v nichž čepuje
se pivo obyčejné) zvláště jsou odkázány, už
tehdy nabýval hloubky strašidelné. A přes to
přese všechno právě v těch dobách přímo epi-
demicky rozmnožovaly se hostince, tak že prů-
měrný výdělek živnosti hostinské den za dnem
se železnou důslednosti se zmenšoval.
Nuže, koncem května 1902 hostinstvo po-
znalo obsah vládní předlohy zákona o zemské
dávce z piva. Dávka byla stanovena 1 K 40h
z hektolitru. Ale hned v prvním odstavci
osnovy přidány výhrady ve příčině obecních
dávek z piva: „Po dobu působnosti tohoto zá-
kona nesmějí obecní dávky ze spotřeby piva
povolovány býti ve vyšší výměře, nežli dále jest
naznačeno, a to: 1. 2 K z hektolitru piva,
jestliže a pokud v obci (esadě) souhrn všech
samosprávných přirážek ku přímým daním ne-
přesahuje 1252% oněch přímných daní státních
15
article
jež vůbec smějí býti podrobeny samosprávným
přirážkám; 2. 3 K z hektolitru piva, jestliže
pokud v obci (osadě) souhrn přirážek k daním
pod číslem 1. naznačený činí více než 125 ,
ale nikoli více než 150% sumy státní daně, tam-
též naznačené; 3. 3 K 40 h, jestliže a pokud
v obci (osadě) souhrn přírážek k daním pod
č. 1. naznačený přesahuje 150% sumy státní
daně, tamže naznačené. V oněch obeích,
v nichž toho času na základě již uděleného po-
volení vybírá se pivní dávka, přesahující nej-
vyšší výměru dle předcházejících uslanovení
přípustnou, smí, počínajíc dnem, kdy zákon
tento počne působiti, dávka pivní vybírána býti
nadále jen v nejvyšší míře dříve naznačené;
těmto obeím však nahradí se ročně ze zem-
ského fondu až do uplynutí uděleného povolen
a jestliže na základě prokázané potřeby za to
požádají, i nadále po dobu působnosti tohoto
zákona úbytek, vzcházející jim ze snížení po-
volené pivní dávky.“
Výhrady tyto hostinstvu se zamlou-
valy, neboť stávalo se opravdovou maniíu
obecních správ, každou nahodilou finanční po-
třebu hojiti obeení dávkou z piva, čili tak zva-
ným pivním krejearem. Zvláště roztrpčovalo
(a dosud roztrpčuje!) hostinské, že pivní krej-
car vybírá se v obcích i potom, když dosavad-
ním výnosem nadobro byla uhrazena ona po-
třeba, podle zemského zákona ze dne 24. října
1899 č. 27 v žádosti přesně vytčená. A ne-
méně tížilo hostinské, že obecní dávku z piva
nebylo vždy možno přesunouti na konsu-
menty.
16
article
V osnově zákona o zem. pivní dávce vidělo
tedy hostinstvo — při veškerém mrazení, které
se ho zmocňovalo — jakési loyální nazírání na
nesnadnou hospodářskou situaci živnosti
hostinské. A že jimal z toho nového projektu
strach i zemské zákonodárce, zřetelno
bylo ze zprávy zemského výboru, kterou byla
vládní osnova doprovozena. „Již v roce 1888“,
pravile se v té zprávě, „byl zemský výbor toho
názoru, že by se doporučovala přiměřená, ne-
příliš vysoká zemská dávka ze spotřeby piva
(30 kr. z hektolitru). Komise rozpočtová poklá-
dala rovněž spotřebu piva za vhodný předmět
zvláštní dávky. Na vhodnosti zemské dávky
z píva setrval zemský výbor i ve zprávě ze dne
2. října 1889, s tim toliko rozdílem, že nyní
pokládal sazbu daňovou ve výši 70 kr. z hekto-
litru piva za přiměřenou. Naproti tam
vyslavila se komise pro úpravu
zemských finaneí prcti zaveden
důvky z piva z důvodů národoho-
spodářských, sociálních a mrav-
nich.“
A to bylo nota bene před šestnáct
léty, kdy ještě v hostincích byl blahobyt! —
Tíseň zemských finanei působila takovým
mravním nátlakem na veřejnost, že na počátku
r. 1902 hostinstvo seznale marncst všeho
odporu proti chystané zemské dávce z piva.
Protestovalo sice ve svých organisacích; avšak
potajmu se zpřátelovale s nezbytností, těšíc se
ovšem, že bude možno — podle intencí zákona
— dávku přesunouti na spotřebitele. V anketě,
která konale se před zasedáním sněmovním
u zemského výboru, zástupci hostinstva (z
Ústřední jednoty „Hostimil“ a z Měšťanského
společenstva výčepníků pražských vedle zá-
tupců hoslinských němeekýen) prohlásili
ovšem, že zemská dávka je pro hostinské ne-
přijatelnou, avšak hlavní důraz pro cven-
tuální povoleni dávky kladli na te, aby se
vybírala z výroby a nikoliv ze spotřeby.
to jest ,aby dávku odváděly pivovary a ni-
koliv hostinští.
17
article
Přání hostinských i zástupců pivovarů
téte anketě prostě se protokovaly. Pivovarniei
arciť horlivě se vzpirali dávce z výroby. Roz-
hodnouti o rozporu ponechalo se ovšem kru-
nům — vyšším.
Nu — a potom ocitla se osnova o zemské
dávce na programu sněmovním. Hostinští ho-
rečně sledovali postup jednání. A co viděli? Že
sněm postavil se proti vládní osnově! Chtěl.
aby dávka činila z hektolitru 2 K misto 1 K
40 h, a rovněž žádal (nátlakem zástupců
měst), aby výměra obecní dávky („pivního
krejearu“) nebyla zákonem omezena. Dne
9. července 1902 jednala deputace sněmovní
ve Vídni s vládou o těchto postulátech. Vláda
povolila ve příčině pivního krejcaru! Ho-
stinstvo utrpělo porážku. Stran výše dávky zů-
stala vláda při textu osnovy.
Přes to však sněm rozhodl, aby dávka či-
nila 2 K. A — aby se vybírala ze spotřeby
tedy od hostinských!. ..
Hostinstvo rozpoznávalo už budoucí věci.
V časovém odstavei, jenž uplynul od letního za-
sedání sněmovního r. 1902 až do Nového roku
1903, organisační ruch v hostinstvu velice s
zmohl. Hostinšti viděli, že jim jde o kůži.
V zimě r. 1903 doeílilo se dohody mezi
vládou a sněmem království českého, Zemská
dávka z piva stanovena na 1 K 70 h a zákon
nabyl platnosti dnem 1. března zmíněnéno roku.
Vídeň
18
article
Hostinští stali se podle zákona výběr-
čími zemské dávky z piva, které se spotře-
buje. Organisace hostinských, s ústředím
svým, jednotou „Hostimilem“, staraly se zim-
ničně o to, aby dávka skutečně se platila
konsumenty. Vydáno hesle, aby na litru piva
přírazily se 4 haléře.
Bylo to o hodně víc, než co činile zemská
dávka. Ale zvýšení to prohlášeno jednak proto
že se chtělo jednou ranou paralysovati také vše-
obecné zdražení potravin a všech jiných potřeb-
ností hostinských, jednak z důvodu diplomati-
ckého: aby hostinští zůstali a spoň při zdra-
žení 2haléřovém.
I rozpoutaly se kruté zápasy sociálně-ho
spodářské. Organisované dělnictvo vyrazilo do
boje proti jakémukoliv zdražení piva.
V březnu 1903 pokusili se zdražiti pivo —
v Praze a přodměstích — hostinští téměř šma-
hem. Arciť různě. O 4 hio 2 n na litru. Avšak
už za měsíc bojovná mysl poklesala. Množily
se „šestky“ na oknech malých hostinců. Šestky
ty znamenaly, že hostinský pivo vůbec ne-
zdražil.
A kterak to bylo možno? Tímto způso-
bem: Kdo zdražil a při vyšší ceně zůstal, toči
rázem až o dvě třetiny méně. Konsumenti hrnuli
se do hostínců, ozdobených „šestkami“. Tam
bylo veselo. Čepovalo se piva pravé moře —a
platit dávku hostinský prozatím nemusil
Inspektorát pro pivní dávku teprve se organi
scval...
Praha
Hostimil
19
article
Hůře bylo, když začaly přicházet první
šeky, jimiž zemská dávka se plati. Ale otrlejšt
nostinský, zvláště však takový, jenž do budoue
nesti nehleděl, nehnal se na poštu s penězi.
A než inspektorát tak se zařídil, aby mohl i ne-
deplatky vymáhat, uplynulo několik mě-
Věci se utvářily zatím takto: Hostinský,
jenž prodával o 4 h na litru dráže, čepoval
trvale málo. Ale zvýšenou přirážkou tlouk
jakž takž živobytí. Kdo přirazil jen 2 h, čepoval
o něco víc; ale také právě jen tolik, že se mu
vedlo přibližně stejně, jako před platnosti zá-
kona. Avšak skutečné životní katastrofy při-
házely se u hostinských těch, kteří nepřirazili
vůbec. Tito lidé nerozumní ocitali se pojednou
před povinnosti zaplatit zemskou dávku za ně-
kolik měsíců. Dříve neplatili. Nastalo exekvo-
vání a — zhouba.
Nejvíc obětí zákona o zemské dávce bylo
v kruzích těchto „malých“ hostinských, odká-
zaných na dělnické vrstvy. „Blahobyt“ jejich
měl krátké trvání. Ihned v zápětí následovala
— žebrota.
Leč ještě jeden moment příznačný! Nejas-
ností vzájemných poměrů mezi pivovary
hostinskými (zvláště v Praze a před-
městích) stalo se, že zemský inspektorát pro
dávku z piva, nemoha domoci se platby u ped-
sudníků, uvrhl platební povinnost na pivo-
vary! Jakkoliv svého času zástupci pivovarů
s úspěchem vymohli, aby zákon ustanovil vý-
běrčími dávky hostinské, za nedlouno pivo-
vary přese všecko znění zákona pojednou byly
upomínány o dávku! Podsudník je zřízen-
cem pivovaru — řeklo se. A pivovar za
zřízence ručí.
Věk
Praha
20
article
Toho času vymáhají se od pivovarů jenom
pražských veliké desetitisíce zemské dávky
z piva, které vytočili podsudníci, dnes už —
neznámého bydliště. Ale mylno by bylo do-
mýšlet se, že oni podsudníci nějak se oboha-
tili! Nesvědomitosti konsumentů byli nuceni
dávat ohromné přídavky nad míru. A tím
nevydělali ničeho, ba přišli ještě z pravidla
o kauci, jediný a poslední svůj groš!
Shlukem všeho toho útrapného zápolení
o přesunutí zemské dávky na kca-
sumenty sta a sta drobných lidí, kteři dali
se na hostinství, zproletarisovalo nadobro. Kdo
točí za starou cenu a zemskou dávku platí,
je nuzák, nad nějž nejprostší dělník výdělkem
vyniká. Kdo toči za cenu zvýšenou, musí obe-
censtvo lákati nepoměrným přídavkem a — je
nuzák také. Pováži-li se pak při všem tom, že
právě letos potraviny úžasně podražily, velmi
snadno lze si představit, jaký je nyní „blaho-
byt“ mezi hostinstvem.
Nejlépe o něm ví sám zemský inspektorál.
21
article
Kupa odeslaných šeků vraci se mu neustále.
Adresát nezvěstný! Hostinský pokusí se zápolit.
dá se ve službu pivovaru jako podsudník, při-
jme první platební poukaz na zemskou dávku.
ale — poukaz druhý listenoš už doručit
nemůže. U pípy nalezne osobu docela ji-
nou . ..
Rozvrat, neslýchaný rozvrat způsobil
zemská dávka v řadách hostinstva. Ohlas jeho
vycítiti lze na každé téměř schůzi hostinských.
Sama povaha živnosti hostinské nevalně se
srovnává s veřejným vystupováním. Ale nyní
hlas utištěných násilim se dere na veřejnost.
Dvanáct millionů ročně zemské dávky před-
pisuje inspektorát. Z těch dvanácti millionů
dobrá polovice plyne z kapes hostinstval
A nyní? Nyní má být zemská dávka do-
konce zdvojnásobena? Anc, víme, že zemské
finance jsou na mizině. Avšak je-li radno od-
vážit se experimentu, jehož sociální a hospodář-
ský dosah je tak příšerně strašlivý?
O tom nechť se ještě uvažujel
23
article
České veřejnosti
České veřejnosti
Snad poprvé to je, co organisované úřad-
nietvo českých těles samosprávných, obrací se
přímo k naši veřejnosti, žádajíc od ní pomoci
a podpory.
Český lid zná úřadnictvo našich obcía
okresů jako muže, věnující poctivě síly své svě-
řeným sobě úřadům, jako muže, činné vedle
toho valnou měrou v našem životé politickém,
kulturním a veřejném vůbec. Není to chlouba.
nýbrž skuječná pravda: pojem »činnost veřejná«
v jedno srostl s pojmem »úřadník samosprávný«,
Ale široká veřejnost česká neví, že poměry
úřadnictva samosprávného po stránce právní
hmolné jsou obrazem neupravenosti, rozhára-
nosti, český lid nemá jasného vědomí o tom,
že zákonem není přesné vymezen okruh práv
povinností úřadníka samosprávného, že pomě
úřadníka k obci či k okresu je poměrem ryze
soukromoprávným. Tím méně pak je ve veřej-
nosti, známo, že úřadnik samosprávný, na němž
žádá se nejen přesné plnění těžkých a zodpo-
vědných povinnosti v úřadě, ale i nezištná
nevděčná činnost veřejná, je mnohdy hůře
placen, než nejnižší kategorie úřadnictva stát-
ního — — —l
Po více jak třicet let samosprávné úřad-
nictvo volá po úpravě zoufalých svých poměrů.
A plných třicet let volá marně! Marně obracelo
se dosud ke sněmu království českého, marně
k representantům sdružení poslaneckých, marně
ke všem našim stranám polilickým! Za celou
tu dlouhou dobu nedostala se palčivá otázk
úřadnictva samosprávného téměř ani o krok blíže
svému rozřešení!
24
article
Dnes tedy samosprávné úřadnietvo české
obrací se k instanci poslední a nejvyšší: k české
veřejnosti, k českému lidu. K témuž lidu, který
v denním svém styku zří, jak poctivě pracuje
úřadnictvo samosprávně k dobru národa, k témuž
lidu, kterýž dovede ještě spravedlivě posouditi
že úřadnictvo samosprávné činnosti svou zaslouží
si věru lepšího osudu — —
Je to výkřik opravdového zoufalství, co
dnes z našich řad zaznívá k sluchu české ve-
řejnosti.
Výkřik, který tlumočí, že za všechnu svou
práci, za všechnu svou snahu máme právo žíi
také jako lidé, máme právo na přesné upravení
svých poměrů právních, máme právo žádati na
české veřejnosti, aby věc naši vzala za svou
zjednala jí spravedlivého vítězství!
Je hrozným, smutným úkazem, že v době
kdy, pokrok sociální stal se heslem stoleti
mohou býti poměry četného a důležitého úřad-
nictva samosprávného tak neupraveny, jako jsou
dosud v království českém
Konečná úprava těchto poměrů je nutna
nejen v zájmu našem, v zájmu našich rodin.
nýbrž v zájmu české samosprávy vůbec, která
je národu našemu baštou proti vídeňskému cen-
tralismu! — — —
Ve chvili, kdy sejíti se má sněm království
českého, adressujeme výkřik svůj české ve-
řejnosti.
Zda konečně dojdeme sluchu — — —r
V Praze, dne 1. října 1905.
Jednota samosprávných úřadníke
obecních a okresních v král. českém.
Josef Liška,
předseda.
Václav Axamil,
Václav Řezníček,
místopředseda
místopředseda.
Prokop Macháň,
jednatel.
Liška
Václav Axamil
Řezníček
Prokop Macháň
Praha
25
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— V zájmu české korrespondence ob-
chodní. (Z Národní rady české.) Drahnou řadu
let, zejmena však v době poslední trpce jest
si stěžováno, že dodavatelé jiných národnosti,
zejmena německé, neobsluhují české odbě-
ratelstvo, tedy za jeho české peníze,
v jazyce českém, ba že vracejí se někdy
české dopisy s urážlivými poznámkami.
Poněvadž jednotlivci, némecké řeči ne-
znalí nebo svých práv se dožadující, trpl,
usneslo se všecko obehodnictvo če-
ské, sdružené v Jednotě obchodních gremil
v království českém sídlem v Praze i v Ústřední
jednotě českých kupců pro Moravu sídlem
v Přerově, počlnaje 1. lednem 1906
užívati v korrespondenei své vý-
hradně češtiny a netrpěti dále,
aby požadavek správné české kor-
respondence, fakturování zboží,
jakož správně česky znajících
obchodních zástupců k osobnímu
jednání nadále bez odvety byl
ignorován. Národní rada česká,
dožádána byvši uvedenými korporacemi obchod-
ními za dobrozdání, vítá usnesení to
s upřímnými sympatiemi a žá dá
Praha
Morava
Přerov
Z národní rada český
26
article
veškeré věrné příslušníky náro da
českého, aby s jednomyslnou soli-
daritou od 1. ledna roku nastáva-
jlcího ve styku s firmamí cizími užívali
češtiny a korrespondence jiné, zejmena německé
netrpěli. Zejmena pak dlužno prohlásiti za
bezvýjimečný zákon národní, aby
s firmami vídeňskými, které mají tak
obrovské obchody s odběratelstvem českým,
jakož samozřejmě ovšem s firmami“ ze ze mi
koruny české bez výjimky žádný po-
cuvý český člověk nekorrespondoval jinak, nežli
česky, a nepřijímal vůbec obchodní zástupce a
cestující, neřku-li od nich kupoval, kteří ne-
znají dokonale jazyk šestimillionového kulturního
národa, kterému chtějí svoje zboží prodávatia
z obchodů s ním těžiti. Solidárním jedná-
ním takovým jsme povinni nejen těm živnost-
nikům českým, kteří německy neznají a násled-
kem toho při korrespondenci německé přichá zejl
ke škodě, ale jsme tím povinni také svojí na-
rodní cti a důstojnosti; také i celé řadě českých
lidí našich opatří se tím způsobem existence.
27
article
Národní rada česká zařídi ještě kroky, aby se
zjistila potřebná některá fakta a dala statistická,
aby se dodavatel nebo výrobce z ciziny, ze-
jmena německý, nemoh! vymlouvati. České
dopisování a jednání bude zahájeno všeobecně
teprve od 1. ledna 1906, aby dodavatelé a vý-
robci němečlí v soustáti habsburském i daleko
mimo ně mohli vykonati ke splnění spravedli-
vých požadavků českého odběratelstva potřebné
přípravy. Za tím účelem doporučuje Národní
rada česká obchodním gremiím a živnostenským
korporacím i jednotlivým živnostníkům, poku
obchodují s dodavateli německými, aby požádali
Jednotu obchodních gremil v království českém
v Praze nebo Jednotu českých kupců pro Mo-
ravu v Přerově o zaslání formulářů ž4-
dostí těch k zaslání firmám německým,
jakož, aby s ústředními korporacemi těmito
sdělili ihned veškeré eventualní odpově di
firem německých a stlžnosti proti ni m,
jelikož chceme spravedlivý požadavek ten spo-
jenými silami hájiti vytrvale, se vší roz-
hodností a do krajnosti.
Praha
Přerov
28
article
— Poznámky k debatě o všeobecném rov-
ném právu hlasovacím. Debata o všeobecné
rovné právo volební byla nejen zajímavou řečmi,
jež při této příležitosti byly proneseny a z nichž
bylo patrno, jak velký fond věděni a řečnické
dovednosti je uložen v lom kaceřovaném vídeň-
ském parlamentě, nýbrž i celou řadou okolnosti,
jež živou debatu provázely. Nejnevrlejšími byli
Poláci, již níjak nemohli se srovnati s my-
šlenkou, že by chlop jejich měl míti totéž vo-
lební právo jako hrdý šlechtic a že by jim
při obrovském, do tisíců jdoucím počtu voličů
v krajích rusínských nebylo možno prosaditi, jako
dodnes se děje, po většině polské kandidáty. Ještě
více než sám návrh na zavedení všeobecného
rovného práva volebního dotknul se ale Poláků
výrok dra. Kramáře, že by i tento způsob volby
dal se upraviti s ohledem na berní sílu a vzdě-
lanost té či oně země, hrabě Dzieduszycki roz-
čilen odmítl tuto »urážku« polského lidu i re-
klamoval v tom případě, že by přes všechen
odpor živlů konservativních všeobecné rovné
hlasovací právo bylo přece zavedeno, pro Halič
týž výměr volebního práva, mnoho-li by se ho
dostalo zemím ostatním. Marně dokazoval dr.
Polák
Dzieduszycký
Halič
29
article
Kramář, aby utišil rozčilené Poláky, že neměl
na mysli pouze Halič a že o nie jiného mu
nešlo, než aby vyvrátil námitky proti vše-
obecnému rovnému volebnímu právu s mno-
hých stran činěné. Jen z toho důvodu po-
ukázal na případnou úpravu volebního práva.
jež by dala se prověsti ve smyslu učiněných
návrhů, aniž by při tom byl ignorován větší
kulturní pokrok a větší zdatnost hospodářská
jednotlivých zemí — Poláky tím neutišil. Na-
opak: páni tak hluboce se pokořili, že objed-
nali si na dra. Kramáře, jako obhájce svého —
hraběte Sternberga. — Ještě zajímavějšíma
poučnějším byl souboj dra. Lechra s něme-
ckými odpůrci všeobecného rovného volebního
práva. Dr. Lecher podrážděn neurvalými výkřiky
svých soukmenovců a zejmena ale poznám-
kami poslance Pommera, pln hněvu vrhl to-
muto a jeho soudruhům ve tvář políček, aby
mlčeli a nevyrušovali jej, chtějí-li totiž ještě
dnes dostat — diety. Páni zapomněli v okamžiku
Polák
Sternberg
doktor
Lecher
Pommer
Halič