klK A

Strana 4. Číslo 305

tam bledavý tanečník, žid, s vousky pod nosem. Jak dlouho tam byl tento výrostek, neví — svědkyně šla na požebnání. Předseda: Podívejte se na Hilsnera. Svědkyně: On by se mně zdál tak nápadný, ale určitě to nemohu říci. Čte se protokol jistého Müllera, který přijel na zhoř- skou pouť na kole; byl-li tam Hilsner, Müller se nepamatuje. Hilsner mlčí. Svědek Jos. Jaroš, 59letý výminkář ve Zhoři. Hils- nera nezná; přísahá. Před 2 lety o zhořské pouti, byly as 4 hod. odpoledne, mluvil s Reinhaltem — v tom šel nějaký chasník prudce kolem; svědek se ptal Reinhalta, kdo to je a ten uvedl, že to je žid Hilsner z Polné, ale po- lenským rodákem že není. Svědkyně Kat. Šopková, 62letá nádennice ze Zhoře. Přísahá. Uvádí, že Reinhaltova žena vypravovala jí, že Rein- halt o zhořské pouti před 2 lety šel s nějakým neznámým židem do Polné. Hilsnera svědkyně nezná, o té pouti ho také neviděla. Dr. Pevný: Čím je ten Reinhalt? Svědkyně: Má hokynářský »kvelb« a je také ko- šerákem. Dr. Auředníček: Povídalo se něco o Reinhaltovi? Svědkyně: Inu, že še pryč k vůli tomu, že mu rozbili okna, jiní zas, že utekl než se to vyzradilo. Dr. Auředníček: On daleko neutekl. (Smích.) Hilsner ničeho nenamítá. Svědek Ant. Jelínek, 32letý rolník ve Zhoři. Hils- nera nezná. Přísahá. O zhořské pouti před 2 lety měl hosty. Šopková pak přišla a uvedla ve světnici, že u židů — je tam ve vsi než jeden žid — měli také hosty, ale žádného z přízně. Reinhalt již ve vsi není Dr. Pevný: Byla Šopková věrohodná? Svědek: Byla. Hilsner neudává k tomu ničeho. Svědek Al. Reinhalt, 63letý žid, rozený v Habrech, nyní obchodník v Habrech. Přísahá. Pamatuje se na zhoř- skou pouť; Hilsnera tehda neviděl, žádného tehdy ne- upozornil.

Předseda: Ale vy jste řekl Jarošovi, že jste měl doma Hilsnera jako hosta. Svědek: Jak jsem já to mohl říci? To je drzá lež. Předseda: To nesmíte říkat! Svědek: Já se nemohu upamatovat, že jsem Jaro- šovi něco řekl. Já jsem Hilsnera neznal, já ho neviděl. Předseda: Měli jste tenkrát ňákého hosta? Svědek: O hostovi nevím nic. Vždycky byla »paní Markyty« pout. Předseda: Doprovodil jste toho hosta? Svědek: Já jsem se o pouti nevzdálil a z města také ne. To není pravda. Na 17. července jsem se o pouti z domu nevzdálil. Předseda: Proč by to svědek udával? Svědek: On se mýlí. Svědak Večera (křičí): Já jsem tady Předseda: Přijde na vás také řada. Svědek Reinhalt: Já jsem ho nikdy neviděl. Šel jsem jednou ve všední den do Polné. V neděli jsem se málo- kdy z domu nevzdálil. Svědek uvádí, že o pouti s Večerou vůbecnemluvil. Rada Danzer: On vás viděl v Polně ve tři čtvrti na 8. hod. večer. Svědek: To není žádná pravda, já jsem se o pouti nevzdálil. Hilsner u nás nebyl, já jsem žádného Jaroše ne- upozornil, Hilsnera jsem neznal a žádného hosta jsme neměli, ježto to nebyla naše pouť. Svědek uvádí, že neprodával králičí kůže. Dr. Auředníček: Jak je to s košerováním. Svědek: Israelité musí míti zaříznuté maso. Měl svědek povolení na husu a jiné, ale ne, co se týče pod- říznutí telat; dále uvádí, že mu ve Zhoři vytlučena byla třikráte okn“, jako podezřelý neb obviněný vyslýchán nebyl. Nastala vzrušující konfrontace svědka s Večerou a Jarošem. Večera: Já na tom setrvávám, já jsem přísahal a pravda to je. Reinhalt: O pouti jsem se nikdy nevzdálil z domu, po celý čas — byl jsem ve Zhoři 15 roků.

Dr. Vodička: Máte svědky Svědek: Já jsem israelita, kdybych chtěl udávat - Předseda: Nepodezřívejte! Večera: Já z toho žádný podíl nemám. Svědek: Já mluvím pravdu. Svědek Jaroš potvrzuje Reinhaltoví své udání do očí . . . Svědek Reinhalt: Já nevím o tom ni (pohnutí), já jsem Hilsnera jakživ neviděl. Prudce po- pírá dále. Jaroš: Vždyť jsme stáli vedle sebe. Reinhalt: Kdybyste se krájel, já o tom nie nevím. To je nějaká spiknutá věc! Předseda: Nesmíte podezřívat! Dr. Vodička: Jeden nemluvíte pravdu. (Pohnutí.) Předseda: To není dnešní věcí. Svědkyně Růžena Reinhaltová, 50letá israelitka. žena obchodníka z Habrů; přísahá. Uvádí, že byla s mu- žem ve Zhoři 15 roků; Hilsnera nezná. O pout nikdy hostů neměla. Předseda: Vy jste tehdy o tom vyprávěla. Svědky ně: Já jsem žádnému nic nevyprávěla u nás žádný mladík nebyl. Předseda: Odešel váš manžel? Svědky ně: Nikdy ne. Hleděl si svého obchodu. Předseda: Viděl ho někdo v Polné . . Svědkyně: Žádný ho neviděl ani v Polné ani z Polné. Předseda: Znáte Šopkovou? Svědkyně: Znám, drávala u nás peří. Já jsem nic neřekla. To je vymyšlená věc. Předseda: To nesmíte říkat. Svědkyně: To není pravda. Dr. Vodička: Hilsner byl u vás u oběda? Svědkyně: O pouti nikdy u nás nebyl. Zavírali jsme až k půl 10. hod. večerní. A zase vzrušující scéna: Konfrontace Š op- kové s Reinhaltovou. Šopková tvrdí, co uvedla a trvá na tom. Reinhaltová: Já jsem s vámi nemluvila. Šopková: Můžete to zapřít? Reinhaltová: Zapřu to. Můžu 10krát přísahat, já s vámi takové řeči nevedla, vy jste si to vymyslili. (Veliký rozruch.)

KATOLICKÉ LISTY. Votant Šonka (k Reinhaltovi): Kam jste chodil do templu? Svědek: V templu v Polné jsem nikdy nebyl. Hilsner nemá, co by uvedl. Líčení na 5 minut přerušeno. Za všeobecné únavy v líčení pokračováno, když dusná místnost provětrána. Svědkyně Jos. Strnadova, 18letá služka v Ji- hlavě. Přísahá. Sloužila u Kasalů v Horní Věžnici před 2 lety. Klímovou znala, kamarádily spolu. Svědkyně uvádí, že Klímová ráda s mužskými se zabývala, byla náchylná k mužským. Svědkyně uvádí, že jednou jí Klímová sdě- lila, že Hilsner chce s ní mluvit, to bylo as 3 neděle před zhořskou poutí. Tehdy Klímová ji řekla, že půjde do Zhoře na pouť s Hilsnem. Předseda: Víte to určitě? Svědkyně: Ano, to mohu říci určitě. Sama jsem si myslila, že tam půjdu také. Svědkyně zná Hils- nera od malička, v Horní Véžnici viděla Hilsnera, ten se před ní schoval do obilí. Jak byla Klímova oblečena o zhořské pouti, svědkyně neví. Kdy s Krčálovou svěd- kyně mluvila a jí o této věci vyprávěla, na to taktéž svědkyně se nedovede pamatovati ale bylo to dlouho před výslechem. Předseda: Dle čeho jste poznala Hilsnera ve Věžnici? Svědkyně: Znám ho odymaličkosti a byl ode mne as 15 kroků. S t. zástupce: Kdy to bylo, co byl Hilsner ve Věžnici?

Svědkyně: Asi čtrnáct dní před zhořskou poutí. Dr. Pevný: Můžete o Klímové říci něco špatného? Svědkyně: To nemohu říci Hilsner uvádí, že možné, že šel Věžnicí cestou do Šlapanové, Svědkyně: Já jsem vás tam viděla. Dr. Auředníček: Proč jste se tenkrát tak Hilsnera lekla? Svědkyně: Proto, že byl večer, a jiného bych se také tak lekla. (Smích.) Svědkyně Kr. Vackova, 16letá služka ve Švadově u V. Března. Hilsnera zná; přisahá. Roku 1898 o zhořské pouti byla doma v Polné. Předseda: Znala jste zvyky Hilsnera? Svědkyně; To se nepamatuji. Svědkyně chodila se sestrou Marií do panského lesa u Polné trhat brusinky na věnce; viděla-li tam Hilsnera, se nepamatuje. U borského mlýna Hilsnera neviděla Předseda: Že prý Hilsner na vás chtíval hubičky? Svědkyně: Často se mnou špásoval. Předseda: Jak jste to byla stará ? (Smích.) Svědkyně: To jsem chodil a do školy. Hilsner tak nic si nedovolil. Na konec předvolán Šal. Wassermann, který má býti vyslechnut až dne 7. listopadu. Wassermann (ukazuje na Hilsnera): To je ta pitomá ovce, co mne nařkla. Já již mu to vše prominu. Na to čtena řada protokolů, čímž líčení skončeno.

Zprávy denní. * Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup pražský Lev svobodný pán Skrbenský odjel včera o půl 2. hodině odpolední do Vídně k biskupským konferencím. * Hrubé znesvěcování neděl a svátků v zemské pracovně v Pardubicích. Píše se nám z Pardubic: Nejkrajnější křídlo »pokrokářských« listů obralo si v posledním čase za předmět vylíčení smutných poměrů některých ústavů zemských, zvláště »Pardubické pracovny.« Připouštíme, že poměry ty nejsou chvályhodné, avšak ku charakteri- stice našich »svobodomyslných« listů nejlépe slouží ta okolnost, že vlastní účel: duševní nápravu a po- lepšení pokleslých jednotlivců, pro něž ústavy ty jsou zřízeny — úplně ignorují. S takovou svědomi- tostí vystupují naše »svobodomyslné« listy, vyhla- šujíce se za jediné povolané mravní obroditele všech společenských nedostatků. Jeden fakt je nepopíra- telný: že o mravní povznešení, neřku-li náboženskou výchovu není tu nijak postaráno. Že se lidských, respektive zemských zákonů a nařízení nešetří, dokazovaly listy »svobodomyslné«; horší vš ak je, že samotná přikázání božská, o která přece v první řadě měla by se každá soustava, smě- řující k vybavení člověka z těžkých osidel světských

vášní a hříchů opírati, v pracovně pardu- blické jsou přímo v prach zašlapá- vána. Tak jedno z nejhlavnějších přikázání bož- ských, volající »Pomni, abys den sváteční světil«, před nímž sklánějí se ve zbožné pokoře miliony vzdě anců i duší prostých, chuďasů i hlav urozených, — správa pardubické pracovny buď zlomyslně igno- ruje anebo vůbec ani nezná. Místo, aby se vznešené nauky našeho Spasitele vštěpovaly kárancům v den posvátnému klidu a zbožnému rozjímání zasvěcený a hříchem zatemnělé smysly jejich povznášely k jedi- nému zdroji očisty — Bohu, vhánějí se káranci do- konce i o nedělích anejvětších svátcích do lopotné práce v samotném městě a širém vůkolí, aby slou- žili tu slepě jako laciné zemské pracovní síly zisku- chtivému vydřidušství různých židovských cu- krovarnických vykořisťovatelů a la Behr a jiných. Abelesů, Löwithů, Taussigů etc. — Zde ovšem ve spasitelných zásadách našeho učení křesťanského se dotvrditi nemohou. — — »Nebojte se těch, kteří vraždí tělo, neboť duši zabíti nemohou« — praví Písmo Svaté. — Pardubická pracovna ne- dbá však výstrahy Písma Svatého, ona páše zlo dvojn ásobné: ubijí nejen tělo, ale — i duši. Je to vsku tku neslýcháno, že takovým způsobem řeší se

Dne 6. listopaďu 1900. šlechetné a bohumilé intence urozených zastanců ka- tolické víry v zemském výboru. Veškerá vznešená a k dobru celého lidstva se nesoucí snaha tříští se tu o zlovůli člověka, jakým je řiditel Jansa. Nemů- žeme ani uvěřiti, že by evangelická jeho do- mácnost a nad jiné důvěrné styky s tímto vyznáním, sváděly a čím dále, tím horlivěji povzbuzovaly ho ku tak hrubému nešetření našich nejsvětějších citů náboženských. Všeobecné pohoršení, působené přímou provokací všech náboženských citů, přesahuje dnes již daleko meze ústavu samotného a vrhá příšerné svoje stíny i na — daleké okolí. Skvostný to věru příklad jaký zemský ústav dává svému katolickému okolí. Či byla snad nově zřízená duchovní správa jen k tomu zařízena, aby se v pracovně pardubické všecky náboženské a církevní předpisy tak hrubě porušovaly? Doufáme, že hlas náš volající po ná- pravě křiklavých a bezbožných těchto poměrů nezů- stane u světlých zastanců naši svaté matky a církve v zemském výboru hlasem volajícího na poušti. * »Hlasy od Blaníka« a zájmy lidu pod- blanického. Píše se nám: Kdo chtěl by pozná- vati podblanický lil český z nějaké té resoluce bla- nické neb z jeho (?) orgánu »Hiasů od Blaníka«, ten by špatně pochodil. Každý soudný člověk očekával by, že krajinský list jest jakýmsi zrcadlem veškerého žití, smýšlení a cítění lidu, jehož zájmům jest věnován.

List má tedy býti pro lid, má tedy jeho zájmům sloužit a jemu vzdělání a obranu poskytovat a ne naopak, jak si v mnohých redakcích myslí, že l id jest pro list a ty, jež za ním se skrývají. A právě takové přesvědčení vládne as v zákulisí výše uvede- ného listu. Či jest si možno mysliti, že ten český lid podblanický měl by takové zájmy čistě židovsko-libe- rální a beznabožské, s jakými téměř v každém čísle se shledáváme? Tam nejsou zájmy toho dobráckého lidu našeho, ale tam propagují se zájmy a zásady ně- kolika liberálních vydriduchů, zištných doktorů, ta- jemníků, učitelů a bankéřů židů, jichž ženitby a jiné »flastenecké činnosti« »Hl. od Bl.« zvlášt pilně uvádí, aby těm gojimům oči snad zaslepily a jich křiklavé šmejdy poněkud zakryly. Však lid náš — Bůh dá — také jednou prohlédne, jako v té sesterské Mo- ravěnce a pozná, kdo mu prospívá a kdo škodí. «Hl. od Bl.« pak budou odvrženy jako nepotřebný plátek, který proti všemu katolickému listu štve. * Francouzský »Temps« o volbách na radnici pražské. Pařížský přední žurnál »Temps« se obírá též otázkami českými, což lze zajisté s potě- šením konstatovati. Páteční číslo z minulého téhodne mělo zprávu o výsledku voleb do obecního zastupi- telstva pražského, kde se líčí boje jednotlivých stran, a přichází k výsledku, že dosavadní volba ukázala, kterak většina voličstva se rozhodla pro nyní vlád- noucí stranu. Zprávy »Tempsu« o českých věcech budeme badlivě sledovati a se čtenářstvem věci zají- mavé sdělíme.

*Vláda a nouze uhelná. Jak vládní » Wiene Zeitung« oznámil, hodlá erár rozšířiti značně erární uhelné Juliovy šachty u Mostu, aby takovým způso- bem mohlo se dáti více uhelných zásob k disposici obecenstva. Umysl vlády jest patrně tou lacinou kon- kurenci podlomiti zhoubnou činnost umluvených velko- obchodníků s uhlím, kteří obecenstvo vykořisťují. Úmysl vlády jest velice chvályhodný a jest si jen přáti, aby erár pomýšlel na to, aby v Praze zřízeno bylo erární uhelné skladiště, kde by mohla především pražská chudina ku- povati lacino uhlí. Zakázaný prostředek. C. k. místodržitelství ve Vídni zakázalo ze zdravotních příčin prodej tajného prostředku »sanolu«, jejž jakýsi dr. Strauss v Berlíně vyrábí, jakožto ochranný prostředek proti pohlavní nákaze. * Lidové přednášky české university.

Dnes v úterý bude míti přednášku třetího kursu pan prof. dr. Eugen Kadeřávek: »Jak soudí zdravý rozum o mravnosti náboženské a bezbožecké« v sále Svatováclavské záložny. Začátek o půl 8. hod. več. Vstupenka do všech šesti hodin jednoho kursu pro- dává se po 1 koruně. Zápis děje se v místě před- nášky hodinu před jejím započetím. *Loterie Národopisného Musea česko- slovanského připravuje již pilně předměty, jež budou určeny za výhry veliké věcné loterie, kterými jsou: V. Jansy olejomalby »Hradčany počátkem 17. století« a téhož a akvarel »Hradčany počátkem 18. století«, Jar. Věšína tři akvarely (výňatky z alba »Obrázky z Bulharska«), V. Trskův ori- givál »Řip«, Jar. Špillara »Dřevoštěp z Chod- ska« a V. Amortův relief. Hlavní výhra této loterie jest, jak známo, úplné zařízení do salonu, jí- delny a ložnice v ceně 25.000 kor. Los stojí pouze 1 kor. u všech knihkupců. Laciné knihy. V insertní části dnešního listu jest větší oznámení knih antikvárních za ceny skutečně neobyčejně levné od firmy Karel Sturz, knihkupectví a antikvariát, Praha, I., Křižovnické náměstí č. 193, u Karlova mostu.