Číslo 305.

V Praze, dne 6. listopadu 1900.

Ročník IV.

Redskce, administraces expedíce Praha, Pětrossova ulice. číelo 200 II. fefrankovené dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levne a při čestější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní.

KAl V pondělí a po svátku vždy po dvenácté ho- dině polední Jednotlivé číslo za g Telefon redekce č. 1126 Slunce vychází v 6 hodin 59 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 28 minut večer

LILK Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Maltézů na Malé Straně od 3.—7. t. m.

Uterý: s v. Linnarta. sije Předplatne pro Prahu s donáškou d domu: měsíčně. . . .. 2.80 8.40 čtvrtletně . .. celoročně . . .. K 88.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 9.— čtvrtletně . .. celoročně.. .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně. . . . K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- 1e. Anglie a Ruska: Štyrtletně . .. 13.20 celoročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Před otevřením parlamentu v Německu. =Dosud stál rakouský parlament svými kravaly osamocen. Právě se otevírá parlament ně- mecký a můžeme býti připraveni na značné scény. »Kreuzz.« píše, aby všechny strany se ozbrojily na útoky, které se chystají, o nichž se ohlašuje, že »budou takové, jaké Německo ještě nevidělo«. Strany začínají tahačku o nového kancléře. Dělají z něho liberála i konservativce, protestanté se radují, že má stejné prý mínění s císařem o zá- konu o jesuitech, jen centrum čeká, jsouc si vě- domo svého postaveni, že jet nejsilnější stranou německého parlamentu. Aféra 12.000 marek, které sbíral u »velko- průmyslníků« státní úřadník na agitaci, jest jeden bod pro effektní scény v Berlíně. Můžeme se tě- šiti na nové špinavé prádlo, které bude se čistiti v některém z prvních sezení. Druhou horkou kaši způsobí čínská výprava. která jest dělaná na vlastní pěst císařovu a není ani krejcar ze sta milionů marek schválen parla- mentem. Vládní kruhy se těší, že Bülow zahraje nějakouzamilovanou písničku středu a že ihned poslanci jeho budou hlasovati pro 100 mil. marek.

Vždyť centrum prý musí býti pro čínskou vý- pravu, jelikož jest to pomsta za mučenickou smrt missionářů Však ti lidé nevědí, že na ten špek se katolíci chytat nedají. Už dnes píše »K. Volkz.«, že ty kruhy mají podivné ponětí o katolických missiích. Předně, katolíci nejsou pro žádnou po- mstu, a za druhé, že missie ve stínu bodáků jsou prazvláštním obrazem. S radostí vítáme v katol. listech německých myšlénku, kterou jsme vždy za- stávali, že nelze missiím našim spojiti se s vlá- dami a že nesmí missie katolické býti zahraniční filiálkou některé vlády evropské. Vůbec nynější stav v Číně jest hotovým neštěstím pro katolické missie na dlouhou řadu let. Ránu největší způso- bila »železná pěst«. Katolické missie vždy jsou pro obrácení, které jest svobodným skutkem svo- bodného a ne určeno výhodou časnou, neb hrozbou železnou. Kterak se centrum v otázce čínské rozhodne nelze dnes říci nikomu. Že se ohradí proti podob- ným názorům, jaké jsme právě uvedli, jest jisto; velí tak nejen rozum, ale svědomí Náboženství spojovat s čínskou válkou nelze. Gustav Adolf, jehož oslavují 4. října při »reformaci« v Prusku, nebyl žádným bojovníkem za mýšlénku svobody náboženské, nýbrž prasprostým vetřelcem, jemuž se jed alo hlavně a jedině o rozmnožení moci a zemí svých. Také přítomná výprava není než výpravou za rozšíření državy pod barvou náboženství, a proti tomu musí se katolíci bránit. Povolí-li katolíci středu peníze na Čínu, učiní tak z pohnutek ná- rodnostních. Neboť v tom směru skutečně výprava čínská jest rozmnožením moci i slávy německé, avšak podporou křesťanství a našich missií ni- kterak není.

Zde bychom se musili pěkně poděkovat. Však také ostatní mocnosti pokládají výpravu německou za dávání taktu v politickém koncertě a počínají skládat své nástroje, tak že zbyl jediný kapelník, pan Waldersee sám, kterému prý jeho postavení nikdo z koncertujících nezávidí. Jiným bodem sporu bude nekonečná otázka o »jesuitech«. Listy hakatistů píší: »Císař jest proti zákonu.« Katolické listy odpovídají: Pak bu- deme musit říci to, co řekly agrární listy, když se proti nim psalo r. 1894, že císař jest proti jejich snahám: »Musíme tedy pokládati císaře za svého nepřítele.« Vládnoucí strana v Německu, aby auto- ritu císařovu kryla, kryje se vlastně jím. Co ostatně jinde děje se též. Císař Vilém I. byl docela proti zastavení kulturního boje a — musil změniti svůj náhled. Vilém se píše — Vilém II. Snad se do- čkáme, že bude v této věci též Vilémem II. Konečně ne nejmenší bod svárlivý bude »smlouva obchodní«. U kapsy přestává přátelství. Zde musí Bülov ukázati, na čí straně jest: agrár- níků, či jich nepřátel. Agrárníci se však nespokojí s takými »statkáři-amateury«, jak je nazývají v Ber- líně, kteří vydělají peníze na burse a prodělají je na svém mladém rytířském sídle ve svých »vzor- ných hospodářstvích«. Patrno, že též německý parlament bude po- třebovat železné ruky doma a že škodolibé zraky, které s radostí patřily na náš dům na Franzens- ringu, budou plakati doma nad výdělkem.

Zprávy politické. K situaci. Vyjednávání o bosenské dráhy ovládá až do dnes veškerou situaci a vše záleží na tom, podaří li se ministru zahraničních záležitostí hr. Goluchowskému, jenž odjel, jak známo, do Pešti, překlenouti propast, jež dělí v otázce bosenských drah vládu rakouskou od uherské vlády, nějakým sprostředkujícím mostem. Ale tolik jest prý jisto, že rakouská vláda za žádnou cenu neodstoupí od poža- davku, aby vystavena byla trať Bagojov—Aržano. Kabinet Körbrův jest prý odhodlán, jíti v této zále- žitosti až do krajnosti, ale na druhé straně zase trvá vláda uherská na stavbě trati v sandžaku a trati z Šabace do Dobrje a ministerstvo vojenství ji silně v tom podporuje. Nebude tedy úkol hr. Goluchow- ského tak částečně snadný. Vyjednávání vstoupí dle všeho do posledního a rozhodujícího stadia co nejdříve. Proti obstrukci. Člen výkonného výboru českých konservativních velkostatkářů, posl. dr. Me- tall z Friwaldu, měl s dopisovatelem pražské »Politik« rozmluvu, v níž rozhodně vyslovil se proti tomu, aby cestl poslanci na v8ské radě pokračovali za každou cenu v obstrukci. Dr. Metali obává se, že by následkem obstrukce nebyl svolán sněm králov- ství Českého, že by vláda zrušla policejními opatře- ními opatřeními všechen politický a spolkový život, ba že by snad i většinu tohoto sněmu vydala Němcům.

Biskupské konference ve Vídni. Dnes v úterý započnou v knížecím arcibiskupském paláci ve Vídni nové biskupské konference. Předsedati bude jim kardinál kníže arcibiskup dr. Gruscha, súčastní pak se jich: kardinál knížs-arcibiskup dr. Missia z Gorice, kníže-arcibiskup svob. pán Skrben ský z Prahy, kníže-biskup dr. ryt. Puzzna z Krakova, kníže-biskup dr. Napotnik z Mariboru, kníže- biskup dr. Schuster ze Štýr. Hradce, biskup dr. Bauer z Brna a biskup dr. Rössler z Sv. Hipolytu. Konference potrvají 5—6 dnů.

V Německu hraje nyní důležitou úlohu řeč, již o slavnostech, konaných za přítomnosti císaře Vi- léma u příležitosti odbalení pomníku císaře Viléma I. v Hildesheimu, promluvil ministr Miquel. Časopisy německé říše zabývají se hlavně oním místem řeči, ve kterémž Miquel pravil, že Německo nesmí již ob- meziti se na to, aby zůstalo mocí kontinentální, nebot Němci prospali prý dvě století a musí nyní si při- spíšiti, aby dohonili, co zanedbali. Německý národ vyniká prý mnohými výbornými vlastnostmi před ji- nými národy, ale má prý také některé vady. Kdo žene hospodářské otázky až do krajnosti, stěžuje prý jen provedení hospodářské politiky císařovy. Z veli- kosti a moci německé vlasti vyplývají prý každému, ať je to hospodář nebo průmyslník, ať je to katolík nebo protestant, výhody stejné. Pokrokářské časopisy kritisují zatahování císařovy osoby do celé záležitosti dosti ostře. »Freis. Ztg.“ praví s jistou dávkou zlo- myslnosti: »Řeč ta jest pozoruhodna jako příznak rychlosti, s jakou vicepresident pruského státního mi- nisterstva dovede se vpravovati ve světově-politický směr nového říšského kaneléře. Kdož pak žene ho- spodářské otázky do krajnosti více, nežli nejlepší přátelé ministrovi, agrárníci?« Ale kromě této aféry rozviřuje veřejnost v ně- mecké říši ještě aféra jiná, aféra to daleko trapnější a ošklivější. Jak známo, byl odsouzen berlínský ban- kéř a mnohonásobný milionář, žid Sternberg, do více- letého žaláře, protože dopouštěl se všelikých zločinů s nedospělými děvčaty. Odsouzený odvolal se k říš- skému soudu, ten pak jeho zmateční stížnosti vyhověl a nařídil nové líčení, kteréž dálo se právě v Berlíně. Strážník Thierstadt, jeden z nejhlavnějších svědků,

prohlásil při něm pod přísahou, že činěn byl nař největší nátlak, aby vypovídal ve prospěch obžalova- ného. Bylo mu za to nabídnuto 15.000 marek a pro případ, že by Sternberg byl uznán nevinným, 75 až 125.000 marek. Prostředníkem Sternbergovým, který Thierstadtovi učinil takový nemravný návrh, byl dle přísežného doznání téhož strážníka komisař kri- minálního úřadu Thiel. Strážník ale přes mnohý nátlak, činěný naň se strany předsedy líčení, nejen že setrval na své výpovědi, nýbrž vyjádřil se, že by mohl vypravovati ještě jiné trapnější věci, kdyby mu to dovolilo úřední tajemství. Rozumí se samo sebou, že tyto jeho výpovědi vzbudily nejen před soudem, nýbrž po celém Německu ohromnou sensaci. Ale ony prokázaly zároveň ohromný vliv, jaký má bohaté židovstvo také v německé říši na všecko veřejné mínění. K pobytu presidenta Loubeta v Lyoně ještě se oznamuje, že po včerejším banketě odjel pan Loubet, živě jsa podporován od obyvatelstva, na ná- draží, a že odjel o 10. hodině večerní do Paříže, kam přibyl dnes ráno. Včera odpoledne vystoupil kterýs, patrně choromyslný muž, na stupně pomníku Carnotova a mluvil cosi ke shromážděným tam zá- stupům lidstva. Nenadále vytáhl z kapsy břitvu a prořízl si hrdlo. Byl dopraven ve stavu beznadějném do nemocnice. Později bylo zji- štěno, že nešťastným šílencem jest 42letý holič.

Dále budiž ještě dodáno, že president Loubet sdělil o včerejším banketu, dříve ještě, než proslovil svou řeč, že obdržel právě od cara Mikuláše depeši, v níž se praví, že odhalení pomníku Car- notova vyvolává v něm — carovi — vzpomínku na zuanlte sluzv vykonal Francii. a dále take vzpomínku na jeho součinnost pri díle sblížení »našich spřátelených a spoje- ných zemí za podstatně mírumilovným ú čelem«. Telegram obnovuje pocity upří- mného a nezměnitelného přátelství. President Loubet dodal k tomu za velikého po- tlesku shromáždění, že Francie je ruskému caru vděčna za to, že o dni, jakým je den odhalení pomníku Carnotova, propůjčil výrazu takovýmto po- citům. »Myslil jsem — pravil president — že ve své odpovědi stal jsem se tlumočníkem všech občanů celé Francie.« Slova tato provázena bouřlivým souhlasem a potleskem. Zní pak telegram, jejž zaslal president Loubet caru Mikuláši, takto: »Ušlechtilá my- šlénka Vašeho Veličenstva, abyste se přidružil k holdu, jejž vzdává Lyon památce Carnotově, uči- nila na mne hluboký dojem. Francie dovede oceniti toto nové znamení účinné soucitnosti Vašeho Veličen- stva. Francie nezapomíná na účastenství, jakéž bral jasný otec Vašeho Veličenstva na intimním sblížení se obou zemí za účelem podstatně mírumilovným.

Francie s úctou chová v památce jména Alexandra a Carnota, a to způsobem stejně zbožným. Propůjčuji jménem veškeré Francie výrazu nejsrdečnějšího a nej- vroucnějšího díku Vašemu Veličenstvu.- V Bernu konáno bylo včera hlasování lidu o návrhu menšiny stran, jenž týká se volby národní rady podle poměrné volební sou-stavy. Návrh ten byl zamítnut více nežli 77.000 hlasů. Stejně byl zamítnut a sice více než 125.000 hl. návrh, týkající se volby spolkové rady lidem. Karlistické hnutí ve Španělsku zavdalo sice podnět ke mnohým poplašným zprávám z ne- šťastné této země, ale zdá se, že plamen jeho uhasne brzy. Vyšlehl zajisté dříve, než-li chtěli tomu sami jeho strůjcové. Jediná větší a jaksi po vojensku organisovaná tlupa Karlistův — ve městě Berga — se zase již rozešla, či vlastně byla rozprášena. Než celé Španělsko bude nyní za nepromyšlený pokus povstání hořce pykati. Používáť ho kabinet Azcar- ragův k tomu, aby zastavil všecky ústavní svobody. Tvrdí, že jest potřebí použiti proti karlistickému hnutí všech prostředkův, co zatím časopisy mu slou- žící prohlašují zároveň, že celé to hnutí jest vlastně již udušeno. »Ag. Havas« oznamuje z Madridu, že mezi oso- bami včera zatknutými nalézají se četní knětí, a také několik biskupů prote-

V Praze, 5. listopadu.