Dne 6 listopadu 1900.

KATOLICKE LISTY.

Číslo 305 Strana 3.

Předseda: Znal jste blíže Klímovou? Svědek: Ano. Předseda: Co to bylo za ženskou? Svědek: Sloužila. Slýchal jsem že tak je jako lehkomyslná, že také běhala za R. Čumplem. Předseda: Kdy jste ji viděl naposled? Svědek: 17. července v Horní bráně o půl 10. hodině ráno jsem ji potkal. Ona šla od Horní brány na- horu — buď směrem k Záborné neb do Židovského města. Zastavil jsem se s ní jen tak v běhu; co jsem se jí ptal. nevím. Nejspíš: „Půjde li již domů.“ A ona řekla, že ještě nejde. — Jak byla oblečena, svědek neví; ale měla prý černou jupku a modlitební knížky. Předseda: Můžete se pamatovati, že to bylo tenkrát —? Svědek: To nevím určitě. Předseda: Jak jste ji oslovoval? Svědek: Marie. Jmenoval-li jsem ji kdy „Mar- jánkou“. to se nedovedu pamatovati. Tenkrát bylo v bráně mnoho lidí; šel jsem „furt“ do rynku. Předseda: Znal jste Klímovou, že chodí k mu- zikám? Svědek: To také chodila: — Že šla na zhořskou pouť, to svědek jen slyšel. Předseda: Šla tehdy sama? Svědek: Sama.

Rada Danzer: Vede ten směr ke Zhoři? Svědek: Ano, také. Pak uvádí svědek, že byl tehdy od 3. hod. odpol. se ženou v Březině na dělnickém výletě, kde tančil. Klímovou tam neviděl, moc se nedíval Předseda: Jak vypadala Klímová? Svědek: Byla slabé postavy, vysoká, vyšší než já. Svědek potkal kolikrát Klímovou, myslil, že chodí do Záborné za R. Čumplem; měla li styky s jinými muž- skými, neví. Št. návladní: Vídal jste u Borského mlýna ně- kdy Hilsnera? Svědek: Ne. Dr. Auředníček: Jak se pamatujete na to, že jste potkal 17. července Klímovou? Svědek: Při soudu mi to řekli. Sám dobře také se na to pamatuji a dokázat to může pan Večera. Mohu to určit z vlastní zkušenosti. Chodil jsem do rynku ka- dou neděli a tak jsem ji tam asi 5krát potkal. Její otec v úterý po té mně řekl: „To je špás, nám se ztra- tila naše holka,“ a já řekl, že jsem ji potkal v Horní bráně.

Dr. Pevný: Co rozumíte pod tím, že bláznila se Klímova za mužskými? Svědek: Ne, to ona se jen bavila, byla taková veselá; o špatnostech její svědek ničeho neví. — Dr. Auředníček navrhuje, aby obeslána byla žena svědkova, Anna Burdová. S t. návladní i dr. Pevný opírají se ná- vrhu tomuto. Sv. T. Večera, 43letý truhlář z Polné. — Přísahá Leopolda Hilsnera zná od mládí. Svědek bydlí na dobroutovské silnici, blíže Hilsnerových. Předseda: Pamatujete se na den zhořské pouti? Svědek: To se pamatuji dobře, protože jsem to nikde neviděl, aby žid s křesťankou šel na kře- sťanskou pouť. On mi to sám Hilsner tehdy sdělil. U horní brány pan stárek Burda potkal venkovskou holku.

Té jsem si nevšíml, ale po obědě šel jsem as po velké mši sv., bylo kol 12. hod a viděl, jak nestydatě Hilsner vedl kol pasu venkovskou holku. Bylo mi to divné, že Hilsner tu holku tak vede a že ona se dá vést. Když přišel Hilsner ke svědku, povídá tento: „Podívejme se, jak může takový židákotu holku se otírat.“ A Hilsner na to: „Co pak sní nemohu jíti do Zhoře na pouť? A pak oni šli dále a vedli se zase tak a smáli se a svědek poznal, že to je táž holka, kterou viděl se stárkem Bur- dou. Dále uvádí svědek: Za nima šel takový pajdavý, špinavý, ucloumaný, chromý žid (Smích.) — as 10 kroků. Oni šli pryč. Děvče jsem poznal; bylo to totéž děvče, které jsem viděl s Burdou mluvit. Holka měla jupku černou, sukni do červena, na hlavě měla malý šátek. V rukou měla modlitební knížky a bílý šátek. Hilsner měl tvrdý klobouk, šaty z tmavé látky, pěkně byl ustro- jený. (Hilsner jeví nápadnou změnu obličeje, na lavici ne- pokojně se vrtí.) Předseda: Jak byl starý ten člověk, co šel za Svědek: Nedá se to říci. Měl plnovous, tmavý, neměl ho nic učesaný, urovnaný. Vlasy neměl učesané, orličí nos, veliké oči. V pravé ruce držel hůl, pod levým paždím měl tmavý balíček, asi jako když nese zabalenou košili. Kabát měl dlouhý, tmavý, pocuchaný, nečistěný.

Byl to delší kabát. Byl to kabát delší. Vzadu měl šúsky a přiléhal. Kalhoty jaké měl, nevím. Tak daleko jsem si ho nevšíml. Mně tobylo divné, když Hilsner s holkou se smáli, že on setaké smál. Měl velké oči, bylto zkrátka škaredý ž i d. (Smích.) Předseda: Víte se vší určitostí, že jste tehdy s Hilsnerem mluvil? Svědek: Ano. Pak jsem se šel trochu vyspat Večer jsem šel na výlet do Březiny. Byl jsem tam do6 hodin, pak jsem šel na náměstí — byly tři čtvrtě na 9. hod. več. Potkal jsem Reinhalta, ten šel z Polné. Já ho znám, ale jmenovat ho neumím. Ten mi povídal, že jde z dráhy. Předseda: Víte určitě, že to byl týž den? Svědek: Ano. On ten Reinholt má ve Zhoři „kšeft“ a bylo mi divné, že kšeft o pouti opustil. Předseda: Vy jste prý byl svědkem, když se jednou Hilsner díval na Hrůzovou? Svědek: To bylo krátce před Pannou Marií — krátce před tou vraždou, v tom týduu před těma dvěma svátky. To bylo o půl šesté hod. odpol. Tehdy dva židi, když šla Anečka ze šití — Aufrecht a Hilsner — na ni křieli; totéž stalo se podruhé a to oboje bylo před těmi dvěma svátky, D r. Pevný: Cizí žid šel těsně při Hilsnerovi s holkou? Svědek: Ne, ten šel za nimi. Hilsner se kolikrát obrátil a snad kdyby měl holku rád, nenechal by tako- vého neřáda za sebou jít, uvádí svědek dobrácky. nimi? Nastal křižový výslech svědka, při němž dr. Auřed- níček obhajoval slušnost Hilsnerovu. Svědek (k dru, Auředníčkovi): Ono je to divné, že H. Anfrechta jsto tak nedržel. On viděl Jana Hrůzu na

pohřbu s rukou zavázanou a já ho z as viděl s r u k o nezavázano u. Hilsner (k svědkovi): Nemýlite se se mnou? Já ve Zhoři nebyl. Svědek: Já bych se mýlil? Hilsner (rozčepýřen s rudou tváří) Já byl 17 čer- vence v Jihlavi. Kady pak jsem tam doletěl Výslech stává se velice napnu tý, ba rozčilující. Svědek (rozhorleně): Vy mi to chcete popřít? Hilsner: Z Kamenice jsem doletěl do Jihlavi? Svě dek: Kde jste byl tedy 9. července o 7. hodině večerní Hilsner: To jsem byl v Třebíči neb v Brtnici. Prosím, pane president, to bude ve spisech. (Úžas.) Svědek (přesvědčivě): Byl jste u Václava Vítka v hostinci, pil jste tam pivo. Pil jste dvě sklenice piva. Hilsner (zlostně): Tojsem tam nebyl. Dr. Auředníček: Podtou přísahou, co tu jste složil můžeteto stvrďit? Svědek: Ano prosím, aby to bylo ur- čitě tehdy — Dr. Auředníček: Prosím, aby to bylo protoko- lováno. Předseda: Jak to víte? Svědek: To byla »paráda« Palackého, chtěl jsem se tam také podívat. Šel jsem k Vítkovi, byl tam Hils- nersám, pil tam pivo a já taky. To bylo týden před poutí r. 1898. To bylo 9. července, ten večer byla illu- minace. (K Hilsnerovi.) Vždyť vy jste tam četl noviny! Hilsner (drze): Dyť se moc mýlíte se mnou. Svědek: Naposled řekněte, že mě ani neznáte? Hilsner: Dobře vás znám, vy se ale moc mýlíte s jinou osobou. (Barva tváře obviněného se střídá, je vidět u něho vliv dojmů.)

Předseda: Můžete určitě říci, že to bylo 9. čer- vence Svědek: Ano. Tobylo před poutí, v so- botu 9. července — Hilsner: Prosím . Předseda: To se konstatuje ze spisů. Dr. Auředníček žádá, aby byla vyslechnuta sou- kromnice Jul. Isternicová z Třešti, že byl tehdy 8. a 9. čer- vence Hilsner u ní; později, 9. a 10. že byl ve Stolařově. Předseda (z protokolu): Tady stojí, že L. Hilsner přišel do stanice ve Štolařově v 5. hodin večer 10. července a odešel 11. července v 7 h. ráno. Svědek (resolutně): 9. července byl Hils ner v Polné. Já to odpřísáhal, já to ur- čitě ví m. Hilsner (zlobně): Játvrdím, že to není pravda; mýlite se se mnou! Svědek: Ještě jste si vzal půl novin a já také Hilsner (zlostně, zrudlý v obličeji): To se musíte mýlit, já tam nebyl. Svědek Jan Hájek, 36letý obuvník v Polné; pří- Hilsnera zná. Předseda: Znáte Zhoř? Svědek: Ano; je to pět čtvrtí hodin od Polné. Předseda: V který den se tam odbývá pout?

Svědek: Tu neděli po sv. Markétě. Předseda: Pamatujete se na pouť 18 července 1898 ve Zhoři? Svědek: Ano. Byl jsem tam sám; byl jsem v ho- stinci a viděl jsem tam Hilsnera. Ko ik bylo hodin, nevím, brzy jsme obědvali. Přišel jsem na náves ve Zhoři, Hilsner šel ke kostelu k několika m adíkům. Měl oblek zamodralý; já jsem si ho tak mnoho nevšíml, ale tak mi to přicházelo. Předseda: Znal jste Klímovou, viděl jste ji tam? Svědek: Ano; byla tam většina ženských, s těmi byla Klímova. Klímova byla u kramářské boudy, ale Hils- nera jsem u boudy noviděl, nevšíml jsem si toho. Předseda: Znáte Gráfa? Tenkráte prý se vás Va- cková na Grafa tázala? Svědek: Tam to nebylo; to se nepamatuji, ale o těchto věcech jistě ne. Svědek nepamatuje se, kdo tam byl s Hilsnerem. Viděl Klímovou samotnu i Hilsnera také samotného. Předseda: Zdá se mi, že jste Klímovou neznal Svědek: Ba jo, dobře jsem ji znal. Rada Danzer: Byla tam tehdy rvačka půl

Svědek: Byla v síni; Hilsnera a Grafa jsem tam neviděl Státní návladní: Odkud jste znal Klímovou? Svědek: Učil jsem se s její bratrancem, chodili jsme do Věžnice. Klímová byla veliká. Křížový výslech dra. Pevného a dra. Vodičky přestál svědek úplně. Ke svědeckému protokolu prvnímu uvádí pan státní zástupce, že tu jest odpor. K návrhu dra. Auředníčka protokol svědkův se čte. Hilsner: Jaký šat jsem tehdy ve Zhoři měl? Svědek: I u, nepamatuji se. Hilsner (rudý v obličeji): Já neměl vůbec tvrdý klobouk. K dotazu dra. Auředníčka a předsedy uvádí svědek; Já ho nepotkal. On se vztýčil a otoč l se, Dr. Auředníček: Není zde žádný omyl? Svědek: To není. On jinou neděli tam také nešel. To bylo právě na tu pouť. Hilsner (podrážděně): Já vás neznám vůbec Svědek: Vy jste to popřel v Kutné Hoře, že ani Žhoř neznáte. Hilsner (ukvapeně): 17. července jste mne ve Zhoři neviděl a Grafa také ne. (Úžas v obe- censtvu) Státní zástupce: Jak to můžete věděti? Hilsner (rychle): Já tam s Grafem vůbee nemluvil. (Veliké překvapení v obecenstvu. Hl a s y: On se chytl!) Svědek (resolutně): To kdyby jste se na hlavu stavěl, tak budu státi na tom, že jste tam byl! Na to líčení na 5/4 hodiny přerušeno. Pan předseda po opětném zahájení sdělil, že soud předvolá Julii Isternitzovou, hostinskou Vítkovou z Polné, a že poptá se, kdy v Polné r 1899 odbývána slavnost Pa- lackého. Soud nedal místa návrhu dra. Auředníčka na exhumaci mrtvoly Klímové. Také zamítnut r ávrh dra. Pevného na slyšení rodiny Brožových. Dr. Pevný uvádí, že ohledně svědků Brožových po- nechává věc p. státnímu návladnímu

Svědkyně Marie Vackova, 19letá služka v Ji hlavě, přísahá. Svědkyně sloužila u Sadilů, Hilsnera zná. Předseda: Chodívala jste do Zhoře? Svědkyně: To jsem tam šla na pouť r. 1898. Předseda: Kdy jste tam odešla? Svědkyně: Odpoledne; bylo čtvrt na 2. hod. Svědkyně šla tam se služkou Mařenou, přišla tam okolo 3 hodin. Šly ke Krementovům, odtod k Ježkům do hospody. Tam svědkyně tančila. Pak šly obě k pernikářské boudě Vitáčkové a tam viděly Leopolda Hilsnera s nějakým pajdavým židem. Hilsner kupoval cukroví a platil šestákem, stálo to as 6 kr.; to kupoval pro M. Klímovou. Komu platil Hilsner, svědkyně neví. Hils- ner tam byl s Gráfem. Svědkyně mluvila o té pouti s Hájkem, co neví. Hilsner při výpověděch svědkyně bledne a těžce si oddychuje. Předseda: Jak jste se tam dlouho zdržela Svědkyně: Asi o půl šesté jsem přišla do »Březiny.« Předseda: Komu to eukroví Hilsner dal? Svědkyně: Dal ho Klímové. Vybízel ji, aby si vybrala. Předseda: Znala jste Hilsnera delší dobu ? Svědkyně: Ano. V Jihlavi svědkyně sloužila a viděla Hilsnera, že tam chodil s nějakou malou holkou. Předseda: Slyšela jste nějakou rozmluvu Hilsne- rovu s kamarády? Svědkyně: Teď určitě již nevím. Svědkyně roz- mluv Hilsnerových s kamarády si nevšímala. Viděla Hils- nera v lese »u staré studánky« na podzim — kdy to bylo, neví. Svědkyně tam sbírala brusinky na věnec a Hilsner tam ležel u studánky, na sobě měl zelené šaty. Předseda: Zda-li pak Hilsner tančil ve Zhoří s Klímovou? Svědkyně: Ne, ale Gráfa jsem s ní viděla tančiti. Předseda: Ta Mařena tvrdí, že ve Zhoři vůbec nikdy nebyla. Svědkyně: Ona právě se mnou byla. Předseda: Viděla jste tenkráte Hilsnerovi do obličeje? Svědkyně: Ne, ale poznala jsem ho, měl černý klobouk. — V lese »Březině« Hilsnera ani Klímovou neviděla.

Předseda: Jak vypadal ten šmatlavý člověk? Svědkyně: Napadal na pravou nohu, byl ke mně obrácen zády, šatstva jsem si nevšímla. Předseda: Jak jste věděla, že to je žid? Svědkyně: Protože to tam povídali. Svědkyně uvádí, že tam viděla Hilsnera jen s Klímovou, bylo asi kolem 3. hodiny — Komu Hilsner platil, neví. U téže boudy stál také Cink. Rada Danzer: Jaké měl Hilsner šaty? Svědkyně: Měl zelený šat, černý širák se šerpou na knoflíku zamotanou. Předseda: S kým jste v »Březině« tenkráte mluvila? Svědkyně: To se nepamatuji, to já už nevím. Dr. Auředníček: Nevíte od koho u té boudy dostal Hilsner zpět ? Svědkyně: Ne, bylo tam moc lidí. Dr. A uředníček: Nosil ten klobouk před Zhoř- skou poutí Svědkyně: Ano, on ho nosil celé léto. Čte se prvý protokol svědkyně. Hilsner: Nemohla mne tam viděti, to jsem byl v Jihlavě. Svědkyně: Já jsem ho tam určitě viděla. Hilsner: Jeden mne viděl v zelených šatech, druhý v modrých šatech .. Svědkyně: Ano, já ho tam viděla. Svědkyně M. Chmelova, 22letá služka ve Vídni. Hilsnera zná. Svědkyně uvádí reso- lutně, že přísahat nebude, ježto prý se určitě na nic nepamátuje. K napomenutí předsedově: Já žádnou přísahu nesložím, Já nic určitého neví m. Předseda: Vy musíte přísahat. Svědkyně konečně utišena, přísahá. Viděla Hils- nera chodit s Fr. Veselým, sloužila u pekaře T. Sadila v Polné před 2 lety s Vackovou, před tím s Jos. Strna- dovou. S Vackovou chodívala po náměstí někdy, jindy do Březiny. O Zhoři neví ničeho, nemůže se na nic upamatovat, byla-li tam s Vackovou — může to však býti. Klímovou svědkyně znala, byla to ve- liká, posuchá ženská.

Dr. Auředníček: Byla jste ve Zhoři, nebo ne Svědkyně: Jásváma nemám co mlu- v i t. (Smích.) Předseda: Vy musíte odpovídat. Svědkyně: Na nic se nepamatuji Na to čten protokol svědkyně ze dne 18. července t. r. Hilsner k tomu ničeho nenamítá. Svědek Leop. Korejtko, 45letý zámečník v Polné. Přísahá. Hilsnera zná, byl u něho as 2 hodiny za- městnán. Svědek chodívá na pouť do Zhoře a tehdy 17. čer- vence 1898 tam také byl se svým 8letým chlapcem. Byl v kostele na »velké«, pak šel do Ježkova hostince — to bylo ke 2. hodině. Později byla tam taneční zábava, svědek brzy se odklidil. Byli tam pernikáři polenští, v té hospodě viděl než ševce Holzmanna. Klímovou svědek neznal. Hils- neratam viděl — když začala muzika, šel s nějakou venkovskou holkou vyšší postavy do kola. Předseda: Můžete říci určitě, že to byl Hilsner s venkovskou holkou? Svědek: Ano, mohu. Předseda: Že jste si tak zapamatoval Hilsnera? Svědek: Jednou vyprávěl u Vítků v hospodě, že měl holku v Měříně a že ji sliboval zabití a že se mu nic nestalo. Tehdy všiml jsem si ho proto, že u mně točil chvíli vrtací stroj, zmizel a za chvíli si poslal svého kamaráda pro plat. (Šmích.) Předseda: Viděl jste tam tehdy jiné židy? Svědek: To neviděl. Hilsner: Viděl jste mne tam 17. července ? (Bled, slabým, sotva slyšitelným hlasem.) Svědek: Já natom trvám, že jsem ho viděl. Svědkyně Frant. Dohnalova, 28letá služka ve Zhoři. Přísahá, ač se před tím zdráhala přísahati. Hilsnera nezná. Před 2 lety přišla k mnzice na pouť sv.-Markytskou. Hyi