Dne 23. srpna 1900.

KANOL

Číslo 231. Strana 3.

v pokrok předmětů zhotovených našími domácími ře- meslníky a továrníky. Čásť výstavy, zvláště obor školský, byl umístěn ve Vlaském dvoře pro nedostatek místa na výsta- višti samém. Od 16. srpna konaly se návštěvy různých korporací. V neděli, 19. srpna byl tam pořádán výstavní vlak z Král. Hradce velmi četně obeslaný, na neděli příští jest určena návštěva Ře- mesl. živnost. Besedy z Prahy, sjezd mistrů krejčov- ských ze zemí koruny svatováclavské; také Sokolstvo dá si na výstavě dostaveníčko. Školní dítky prová- zeny svým učitelstvem budou prohlížeti výstavu od 26. srpna do 2 září. Na neděli 2. září ustanoven jest manifestační sjezd národního dělnictva z če- ských zemí, tak že jest postaráno o stálé cizí návštěvníky. Také náboženské předměty na výstavé shledá- váme a celou řadu našich inserentů. Výstava kutnohorská nechť setká se se zdarem, kterého zaslouží. Někteří vystavovatelé byli také vyznamenáni již cenami.

Zprávy denní. * J. C. V. pan arcivévoda Rainer s chotí a dcerou jeli včera Prahou do Roudnice. *Osobní. Pan místodržitel království českého hr. Coudenhove odjel v úterý o 9. hod. 30 min. vlakem dráhy císaře Františka Josefa do Vídně. *Oslava narozenin J. V. císaře pána. Z Vranova u Benešova se nám píše: Narozeniny císařské oslaveny byly slavnými službami Božími, jichž se súčastnil sbor pp. učitelů, trojčlenná četnická zdejší stanice v plné parádě, c. k. vrchní vojenský intendant p. K. Hořínek a něco výletníků a lid domácí. Nejvyšší spokojenost vyslovena byla místodržitelskému radovi a referentovi pro administra- tivní a ekonomické záležitosti při zemské školní radě v Čechách, Josefu Matschegovi, kterýž cdchází na vyžádaný trvalý odpočinek. Sňatek. Pan Gustav Janota-Forster, c. k. dvorní rada a policejní řiditel, a Betty Janotová- Forsterová roz. Steidlova pokládají si za čest ozná- miti, že v sňatek vejdou dcera jejich Arnoštka J a- notova-Forsterova a pan JUDr. Otakan Vendulák v Praze. Sňatek bude posvěcen v praž- ském farním kostele u Nejsvětější Trojice (Spálená ulice) dne 28. srpna 1900 o půl 11. hod. dopoledne. Svěcení nové budovy pro obecnou a mě- šťanskou chlapeckou školu v Bélé u Bezděze koná se v neděli dne 2. září. Program: O půl 10. hodině ranní seřadění spolků před radnicí. O 10. hod. prů- vod do farního chrámu Páně, kde se koná slavná mše a Veni sancte. Po mši sv. průvod k nové bu- dově. Proslov vdp. Antonína Baselta, biskupského vi- káře z Bosně. Svěcení školy. Proslovení slovutného pana Prokopa Procházky, c. k. zemského školního inspektora. Odevzdávání klíčů. Podpisování hostí do pamětnice. Rozchod. O lpoledne o 1. hod. slavnostní hostina v sále u českéko lva.

* Občansko-liberální oslava katolického kněze-spisovatele. Někteří předáci městyse Cer- henic na Kolínsku dozvěděli se, že v Cerhenicích narodil se dne 17. července 1758 jeden z prvých buditelů národa, kněz řádu praemonstrátského na Strahově a spisovatel: P. Jan Bohumír Dlabač. V po- svátné bibli čteme: »Chvalmež muže slavné a otce naše v pokolení jejich.« (Str. 44, 1.) A opět: »Komu čest, tomu čest.« (Řím. 13, 7.) Proto chvály hodno jest, že se v Cerhenicích sestoupil zvláštní výbor za účelem, aby oslavil památku rodáka svého buď pa- mětní deskou nebo pomníkem. Výbor složen z mužů různého vyznání a smýšlení, předsedou zvolen evan- gelík. Do schůze, v níž jednáno o pořízení památníku, pozván též duchovní správce osady dobřichovické, k níž Cerhenice přifařeny, ale pozvání došlo ho dle doslechu — až po schůzi. Ve výboru vznikla chou- lostivá otázka: »jak to navléci, aby se o nás neřeklo, že jsme klerikálové, že ovšem oslavujeme spisovatele a buditele národního, jenž ale svým hlavním povolá- ním byl přece jen katolický řeholní kněz, nosíval

kleriku, byl tedy klerikálem?« Liberální rozum měl radu na snadě. Pomník se nebude církevně světit, ale jen po občansku odhalovat. Na pomníku nesmí býti žádný kříž ani kněžský odznak. A v nápisu na pomníku neřekneme tak ani tak, aby se neřeklo, že jsme řekli tak nebo tak. Tou měrou objevil se na památníku nápis: »Památce J. B. Dlabače, rodáka cerhenického.« Rok jeho narození a úmrtí. O jeho povolání hlavním i vedlejším ani zmínky. Až půjde cizí cestovatel okolo pomníku, zastaví se a bude čísti nápis, jistě si pomyslí: čím pak vlastně byl ten Dlabač? Jakého byl stavu? Byl snad nějakým zna- menitým dlabačem a co dlabal? kámen, dřevo nebo kov? Jest ovšem na pomníku také symbolický relief, představující: lyru, péro a knihu ve věnci va- vřínovém. Což ale, když si toho symbolu mnohý ani nevšimne aneb mu nebude rozuměti? Pomník sám

činí celkem čest svému mistru p. Černému v Hořicích, kterýž jej za mírnou cenu vyrobil. Jak teprve dojemně a významně by se vyjímal, kdyby místo bezvýznamné vásy pohanů na římsové hlavici vyčníval kříž kře- sťanů — nástroj vykoupení lidstva! Aspoň katolíkům ve výboru nemělo to lhostejno býti, bude-li na po- mníku katol. kněze — vása nebo kříž. Či má snad snášelivost katolíků jíti tak daleko, aby i oni k vůli jinověrcům styděli se za kříž a rovnali se těm, kteří kříž zavrhují a nectí hlavně jen ze vzdoru proti katol. církvi? Ci snad jedni i druzí nedbají slova apoštolského: »Ode mne pak odstup to, abych se chlubil, leč v kříži Pána našeho Ježíše Krista !« V neděli, dne 19. srpna o 2. hod. odpolední došlo k odhalení pomníku. Ža slavnostního řečníka pozván p. J. Miškovský, člen pomníkového výboru a redaktor v Č. Brodě. Týž v řeči své kladl na to důraz, žeje liberál a že oslava P. Dlabače koná se po občansku. Přes to však dlužno mu vzdáti chválu, že po způ- sobu liberálů nebouchal tentokráte do klerikálů, na- opak že vyznal a nezapřel, co zapříti nemožno, že mezi prvními buditeli národa bylo dobrých 80 prccent kněží. I vyjmenoval celou řadu kněží spisovatelů z prvých dob probuzení národa. Citoval i verše Ja- blonského, Štulce a j. Aby však odvrátil od sebeto strašlivé podezření, že snad i on je tajným kleriká- lem, uznal za dobré prohlásiti, že on (řečník) i jiní liberálové svobomyslní oslavujíce řeholního kněze Dla- bače co spisovatele, nikterak neschvalují a neoslavují té »instituce« (nepochybně řeholní a snad i kněžské) a dokonce ne »té instituce jezovitské«. Kdo ale může upříti, že bez té řeholní a kněžské instituce byl by

P. Dlabač a byli by mnozí jiní nestali se tím, čím byli, buditeli národními a spisovateli! A ta nechut k instituci jezuitské je snadno pochopitelna. Máme dosti lidí lhostejných ve víře, kteří hledají vzděla- nosti a svobodomyslnosti v předpojatém odsuzování jezuitů. Kdo se chce zachovati protestantům, liberá- lům, zednářům a jejich tovaryšům, ten nikdy nebude chváliti statečné obhájce katolické víry. Kdo nezná a nemá učenosti jezuitů, kteří vesměs dlouho a dů- kladně studují filosofii, theologii a jiné vědy, mezi nimiž byli a jsou mnozí slavní učenci, přírodozpytci, astronomové, historikové, spisovatelé, znalci věd a umění, tomu jezuité nebudou nikdy po chuti. Na konec pro- nesl řečník zbožné přání: »Dejž Bůh, aby i nynější kněží byli takovými jako Dlabač!« To si mohl uspo- řiti! S národem jdou a národ před falešnými proroky šířícími nevěru a nemravnost, jež hubí národy, varují všichni katoličtí kněží a již tím jsou strážci a buditeli národa. Nad to i dnes jest mezi kněžími dosti učenců a spisovatelů. Těch však liberálové neznají a znáti nechtějí. A proto každý uvědomělý katolík, pozoruje-li to moderní občansko-liberální či zednářské oslavování některého katolického kněze-spisovatele, nemůže si jiného přáti, než to: »Chtějí-li liberálové při kněž- ském spisovateli umlčovati kněžství a slaviti jen jeho spisovatelství, učiní lépe, když kněze nebudou ani oslavovati!« To přece musí zdravý rozum uznati, že kněze a spisovatele v jedné osobě nemožno rozpoltiti na dvě osoby. x. y.

* Proti soubojí udává dobrý prostředek »Vaterland«. Veřejnost musí sama zaujati správné stanovisko proti každému, kdo by se odvážil krví svého bližního potřísniti své ruce. Každý soubojník musí věděti, že všemi řádnými lidmi jest zavržen, že na něm lpí zna- mení Kainovo, jež pro souboj ho při- pravilo o česť. Tento prostředek jest jistě nej- účinnější, ale jest naše veřejnost dle toho? Myslíme, že nejlépe by bylo bojovati proti souboji v kruzích, kde jest na denním pořádku. * Boj o jihlavský mandát. Brněnský » Hlas« píše: »Svobodomyslná strana lichotívala vždy lidu, že bude konati pouze to, co lid jí poručí a že lid rozhodne vždy, jak se mají vůdci v kritických oka- mžicích vždy zachovati. Lidoví vůdci narafičí to ovšem vždy tak, že ve svých novinách přivedou vždy náš dobromyslný lid tam, kde ho míti chtějí. Pak navrhne některý zasvěcený »lidovec« resoluci, kterou mu páni »vůdci« podstrčili a mínění lidu, vlastně komando hlavního vůdee je hned hotovo. Ve skutečnosti dělá si p. dr. Stránský co chce sám. Na Jihlavsku jest ve venkovských obcích uprázdněn mandát do zem- ského sněmu. Volit budou tedy rolníci. Avšak p. dr.

Stránský, křtěný žid, s pravou orientálskou dotěra- vostí bez jakéhokoliv zmocnění — bez otázání se lidu, hausiruje s tímto mandátem po Moravě. Posledně byl ve Slavkově. Zvěděl, že tam přijel držitel slav- kovského panství, pan Václav hrabě Kaunic a proto v pátek dne 17. srpna 1900 »přirajzoval« z Brna, maje v kabele jihlavský mandát, který jménem lidu nabízel panu hraběti. Pan hr. Kaunic prý jej odbyl, že nemá chuti dělat takové kšefty, ale dr. Stránský roztrušoval po Slavkově, že prý si pan hrabě dá říci. Samozvaný »vůdce« Moravy počítá tak, že chce míti místo nebožtíka dobráka Tučka zase dobráka a če- ského kavalíra hraběte Kaunice, pod jehož jménem by se pak blýskal jako skutečný vůdce Moravy lid by v politice dále vodil za nos, na táborech a ve schůzích by mu sliboval hory doly a mezi židy v Ně- meckém Brodě by se mu opět vysmál. Čeští, kato- ličtí rolníci na Jihlavsku a Telečsku zvolí si poslance do zemského sněmu sami a nepotřebují, aby jim dr. Stránský poslance po židovsku dohazoval.« Úpozor- ňujeme svoje čtenéře, že za tento okres kandiduje z naší strany p. dr. Ant. Stojan, poslanec na radě říšské, farář v Dražovicích, který dokázal svojí čin- ností, že jest pravým přítelem lidu a že jeho potře- bám rozumí. Kromě toho uchází se o tento mandát p. V. Pokorný, starosta města Telče.

* Parcelářství a posl. Horák. »Obrana zemědělců« právem vyslovuje se proti mladočeskému poslanci Horákovi, jenž provozuje ze řemesla parce- lářství a píše: »Jest věru s podivem, že ani z kruhů voličstva jeho, ani z výkonného výboru strany mlado- české nebyl vyzván, aby mandátu, k němuž jednáním svým rolnictvu tak záhubným pozbyl oprávněnosti, se vzdal.« List mluví o poklesnutí tohoto zástupce lidu, jenž místo hájení zájmů rolnictva spojil se s rů- znými individuy ke drobení selských statků. A list končí: »Může-li býti horšího řemesla nad toto, které provádí posl. Horák? Může-li voličstvo posl. Horáka snésti klidně toto jednání svého zástupce? Může-li výkonný výbor i po tomto odhalení dopustiti, aby posl. Horák snižoval funkci poslaneckou? My sou- díme pevně, že nikoliv. A zvláště připomene-li, že právě poslanec Horák, který se nabízel za prostřed- níka při prodeji velkostatku Pravonín, jenž přišel po- sléze do židovských rukou, vyžádav si 3 proc. z ceny smluvené, což asi 12.000 zl. bylo by činilo, byl ne- přímo příčinou toho, že Pravonín nekoupila pí. Vlasta Stránecká, ale žid Němec. Tento obol za zprostředko- vání, který žádal posl. Horák, přivodil, že Pravonín nebyl koupen českou vlastenkou, nýbrž židem-Němcem.«

Z venkova. (Jak slavné odhadní komise po- lepšují katolickým kněžím vyměřováním osobní daně z příjmů.) Píše se nám: O tomto předmětu daly by se napsati celé kroniky. Připomeneme jen několik případů. Jistému beneficiátu, odkázanému ponejvíce na výnos polního hospodářství, zničilo roku 1897 děsné krupobití všecku polní úrodu, na níž, mimo- chodem řečeno, nebyl pojištěn. O čistém příjmu ně- jakém nemohla býti řeč. Beneficiát upadl do dluhů, sotva z nich vykukoval. Než nic naplat. Slavná od- hadní komise vyměřila mu aspoň 4 zl. osobní daně z příjmů. Jak mohlo se tu mluviti o nějakém příjmu, to vědí jen bohové a slavná odhadní komise. Přišel rok 1898 a zrovna přede žněmi rozbilo ještě hroznější krupobití všecku polní úrodu a zase kupoval bene- ficiát semena na podzim a z jara, vydržoval celý dům, a ač byl pojištěn, nedostal ani polovinu poji- štěné částky co náhradu, a ten groš dal zase kupci, řemeslníkům, čeládce, řezníku a pivovaru, ale přece musel zaplatiti 9 zl. 10 kr. osobní daně z příjmů, jež se rovnaly velikému nic. — Jinému beneficiátu vyměřila slavná odhadní komise první rok 18 zl.

osobní daně z příjmův. Hned na to druhý rok, ač zůstaly příjmy beneficia tytéž, vyměřila mu již 30 zl. osobní daně z příjmů, tedy o 12 zl. více, ač příjmy beneficia nezvýšily se ani o zlámanou grešli. Zvýšila tedy slavná odhadní komise tomuto beneficiátu osobní daň z příjmů o dvě třetiny. Než ještě křiklavější případ uvedeme. Jistý beneficiát, mající poněkud větší beneficium a značnější příjmy učinil přiznání pro rok letošní; ani haléře příjmů nezamlčel a nezatajil a ani haléře vydání, jež by neměl, nepřidělal, a tak soudil, že slavná komise, kdyby již pořádný šroub užila, na nejvýše daň osobní na 80 zl. vytáhnoutí může. Zatím tu máš, čerte, ne kropáč, nýbrž platební rozkaza ten zní na 114 zl. čili 228 kor., tedy o 34 zl. vy- čenichala a uložila sl. odhadní komise více příjmové daně. Nač tedy vyzývají se poplatníci k podávání přiznání, když sl. odhadní komise dělá si co chce?

Nač podávati přiznání, když slavná odhadní komise příjmů přidělává, a skutečná vydání škrtá, jen aby docílila vyšší příjem a naň uvalila vyšší osobní dař z příjmův? To bylo by již praktičtější, sebrat po- platníkům všecky příjmy a strčiti je do nenasytného jíenu sl. eráru. * Zdejší c. k. všeobecná nemocnice. V poslední době zavládají v tomto humánním ústavě podivné poměry. Němečtí a hlavně židovští lékaři ne- mocniční chovají se tu podivným způsobem. Včera na př. uznal journální lékař v přijímací kanceláři této nemocnice jistou ženu za nemocnou a poslalji na německou kliniku oční p. prof. dra. Czermáka, jež měla ten den příjem, s českým lístkem, na němž napsáno: »Klinika prof. Čermáka.« Za chvíli se sluha nemocniční vrátil do kanceláře a doručil lékaři lístek, na němž stálo: »Loebl. Journal! Prof. Cermaka ist hier nicht bekannt. Prag, 22. 8-1900. Horn.« Podivný to zajisté obraz kollegiality něme- ckých lékařů k českým a ještě podivnější jednání asistenta německé oční kliniky. Jak toto jednání na pacienty působí, dovede si čtenář p ředstaviti — vždyt nebohá žena vláčeti se musila kolikrát chodbami — pro německý chauvinismus.