Číslo 231.

V Praze, dne 23. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, admínietrace Praha. ossva mlice. číslo 200 —I Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se Hezapečetěnereklamace Inaaou Boriarostyy na s při častější inserci po- kytujeme výho Vycházejí denně o š8sté

KATOLICKE LIST vždy o no Sv át

Telefon redakce č. Hize.

Předplatné pro doáškou do dozg k a8.6 orocně ko postou es eloročne k s8.- Předplatné do clzožem ska: emecka a srbaka eot .:: K 1. Predplatné do kmerl , švýcarska. n kng ile rtn a . 3o elero aahinistraoei ni ze

Slunce vychází ve 4 hodiny 1 minutu ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 2 minuty večer.

Čtvrtek

Sv. Filipa Benijského v chrámu Páně Čtyřicetihodinná pabožnost u sv. Kajetána na Malé Straně od 21.—24. t. m.

Slovo o celibátě. V Praze, 22. srpna. Námitky, které se proti celibátu uvádějí, jsou několikery, ale, jak dokážeme, úplně bezpodstatny. Tak na př. nepřátelé tvrdí, že bezženstvím s csni- žuje manželství. To však rozhodně se s pra- vdou nesrovnává, poněvadž stav panenský jest mnohem dokonalejším, nežli manželský, a nikdo není nucen manželství na sebe přijati. To prohlásil hlavně sněm tridentský, který z církve vyobcuje každého, kdo tvrdí, že manželský stav jest výbor- nějším panenského, a že není lepším a blaženějším zůstati v panenství nebo celibátě, než se manželsky spojiti Církev vysoce si váží stavu manželského. který Spasitel náš prohlásil za svátost a svazel nerozlučitelný Nejhorším nepřítelem celibátu ukázal se pro- testantismus, avšak ten se zavržením jeho pokroči i dále, že zrušil též s vátost stavu manžel- ského, prohlásiv ji za svazek úplně lidský a roz- vížitelný, čímž zavedl do manželství úplnou deka- denci. Ne katolická církev, nýbrž protestantská sní- žila manželství na úroveň velice nízkou.

Kdo žije v celibátě není prý celým, nýbrž po- lovičním člověkem; manželství podle toho bylo by ne-li právní povinností, tedy aspoň mravní úlohou každého člověka. Katolické zásady o celibátě by podle toho nesměřovaly k ničemu jinému, nežli ke zmrzačení lidí Tyto názory poprvé vyslovil He- gel a po něm jeho četní nohsledové Německá a francouzská krásná literatura se svým vyvyšováním pohlavní lásky k rozšíření těchto zásad nemálo přispěla; není to nic jiného, nežli filosofie těla pod pláštíkem duševním a sentimentálním. Kdyby tomu bylo tak, byla by mravní svoboda lidská ta tam. Ovšem nelze popříti, že celistvost lidské přirozenosti jest vázána na obou posledních, a man- želstvím nabývá jednostrannost pokolení své náplně. Avšak to má platnost pouze ve smyslu vše- obecném a přirozeném, neboť lidská by- tost, nad přírodou stojící, mravná, volná a duchovní, jest neodvislou od fysického pokolení, jest ideálem lidské dokona- Tosti, neboť jest tu možno uskutečniti spojení s Bohem.

Namítá se též, že manželství je školou lásky a sebeobětovnosti, a že základ manželství a výchova dítek jest vznešeným povoláním a požehnáním pro lidstvo. Toho ovšem nikdo neupírá, ale jest také jisto, že existuje ještě něco vyššího, totiž lá- ska k veškerému člověčenstvu, která jest dojista širším pojmem, nežli láska k dítkám; neboť člověk v bezženství žijící může se věnovati vznešené myšlénce s rozhodností a nedíl- ností, jaké není schopen člověk o úzký kruh ro- diny pečující. Proto jsou podniky, skutky a ústavy, jichž životní podmínkou jest celibát, kterého jest rozhodně potřebí společnosti křesťansk é, kdežto společnost přirozená založena jest pouze na manželství. Vezmeme si na př. milosrdné bratry a sestry kterýchžto posledních působí na světě na 80.000. Sami protestanté uznávají výhodu celibátu, nebot svým diakoniskám zakazují též se vdáti. Missionáři neženatí vykazují - právě největší úspěchy svých prací, neboť oni věnují všecky síly své nevzdělanému lidu, vyučujíce jej i jeho dítky. Don Bosco byl též veliko- lepým příkladem, kterak blahodárně působí celi- batér u výchově dítek, neboť se o něm píše, že 5 milionů dítek ve svých četných ústavech vy- choval v dobré lidi a mezi nimi též 5000 kněží. A co vykonal v té příčině de La Salle tohoto roku za svatého prohláčený. Řád školských bratří vychovává tisíce a tisíce opuštěných dítek, jest jim otcem i matkou a vede je na cestu ctnosti, A co máme říci o sv. Vincenci z Pauly. který věnoval opět veškeren život svůj podpoře chudých, pro něž sbíral peníze, je ošetřoval, je živil a šatil. Jeho rukama prošlo 24 mi lionů franků ve prospěch chudých.

Celibatéři prý žijí jen pro sebe a nikoli pro veřejnost. To ovšem a priori jest nepravdou. Kněz působí ve prospěch lidu, obětuje svůj život, nasazuje jej v šanc u lože nemocného, stiženého nakažlivými nemocemi beze vší odměny. Ostatně podobné námitky mnohdy vyjadřují pouze z ávist, neboť jak mnoho lidí závidí kněžím jejich volnosti a svobody ode jha manželského, z něhož by rádi se dostali, kdyby to bylo možno. 22letý mladík prý nemá ponětí, co na sebe bere, když se dá světiti. Kdo chce býti na kněze vysvěcen, musí mu býti 24 let a může mu býti sleveno papežskou dispensí nejvýše 18 měsíců, což. se v řídkých případech děje. Máme za to, že 24letý muž, ne mladík, již zná závazek, který na sebe bere a jehož povinnosti se mu vysvětlují, a před svěcením na podjáhna táže se ještě jednou biskup, zda jsou si vědomi břemena, které na sebe berou, a vyzývá je, aby odešli, necítí-li v sobě po- volání. Ostatně podobný závazek na sebe bere také mladík v manželství vstu- pující, který se také zavazuje žíti ve svobodě omezené na jedinou manželku; při tom neví, zda se manželství zdaří čili nic. Máme za to a slýcháme od lidí žijících v nešťastném manžel- ství, že nazývají manželství nezdařené pravým peklem na zemi a velebí kněze, kterému podobné starosti byly uspořeny.

Sofistickou námitku proti celibátu, kdyby všichni v celibátu žili, lidstvo by vymřelo, dlužno nazvati směšnou, podobně jako kdyby někdo tvr- dil: Povolání učencovo jest vyšší nežli selské; kdyby tedy všichni lidé bliučenci a nikdo se- dlákem, nemohlo by pokolení lidské dále trvati, proto nechť není žádného učence« Proto Bůh na- dání i povolání jednotlivců tak zařídil, aby bez ublížení mravní svobodě někteří žili v man- želství, jiní v bezženství. Celibát zachovati prý jest nepřirozeno a ne- možno. To jednak zkušenost již vyvrací, jednak dlužno to nazvati rouháním lidské dů- stojnosti, odsuzovacím rozsudkem vůči naší veškeré mládeži, která právě v době, kdy smysl- nost se nejvíce rozvijí, z pravidla žije ve stavu svobodném. Tento zvířecí názor ostatně se týká nejen celibátu, nýbrž také manželství, nebot posvátné zachování manželských povinností jest neméně těžkým nežli celibát na př. za nemoci druhé polovice manželské, zvláště nezhoji- telné a ve stavu těhotném. Žkušení lidé tvrdí proto právem, že jest snáze zachovati celibát nežli čistotu stavu manžel- ského, což dokazují nesčetné případy na klini- kách, kdy ubohé manželky přicházejí k léčení na- kažlivých nemocí, které přinesli do domácnosti jejich »počestní« manželé.

Každý člověk má prý přirozenou touhu dále se rozplodňovati. Místo vyvrácení této námitky upozorňujeme na slova písma sv., že »člověk ne- jen chlebem živ jest, nýbrž také každým slovem, které přichází z úst Božích«. Podle toho roze- znáváme též plození duchovní, jak sv. Pavel k obráceným praví: »V Kristu jsem vás zplodil.« Politika a státní ekonomie tvrdí, že prý celi- bát je škodlivý pro obyvatelstvo. My naopak tvr- díme, že duch, který obhajuje celibát a jeho dů- stojnosti, zvyšuje též svátost mauželství. Svá- tost manželství však jest jediným pravým základem a zárukou udržení, povznesení a rozmnožení obyvatel- stya, nejen ve smyslu fysickém a početném, nýbrž také mravním a intensivním, tak že sám Montesquieu přiznává: »Veřejná zdrželi- vost stojí v přirozeném spojení s rozmnožením pokolení.« (Esprit des loi 1. XXIII. kap. 2.) Dnešního dne pak není úkolem státnické moudrosti rozmnožení obyvatelstva, nýbrž obe- zřetné obmezení k zamezení proleriátu pokolení rodícího se z nezdravých, nemocí stíže- ných rodičů, které stává se bolavým vředem spo- lečňosti lidské. Že celibát normální, fysické přirozenosti ni- kterak neodporuje, dokazují výzkumy lékařské které tvrdí, že prospívá zdraví a dlouhému životu. Tím ovšem thema o celibátě nikterak vyčer- páno není, poněvadž o něm by se daly psáti celé knihy, což se ovšem vymyká rámci politického listu. My jsme dokázali, že není pražádné důvodné námitky proti celibátu, který zvláště u kněžstva prospívá církvi měrou nejvyšší, tak že případy ojedinělé jeho nezachování jsou jako kapka vody v moři proti užitku z něho plynoucího.

Ostatně bylo by zajímavo dokázati lidu v pra- vdě věřícího, do kostela a k sv. svátostem chodí- cího, aby se vyslovil, zda celibát kněžstva ma býti zrušen, dověděli bychom se dojista, že vě- řící lid si nepřeje zrušení celibátu, neboť žárlivým okem pohlíží na kněze volněji se pohybujícího, nerad vidí, když nosí méně černý šat; pamatujeme se ještě, když kněží bavorští za- čali nositi pouze tak zvané »kotlety«, hned zbožný lid vedl si stížnost, že podobné věci jsou nepří- stojnými. Kněz v celibátu žijící vžil se tak v po- dání a mysl lidu, že si ho nedovede jinak před- staviti, tak se mu nejlépe líbí. Porušení celibátu náleží k výminkám a jest vyváženo stonásobně prospěchem, který jest s bezženstvím kněžským spojen. Tam, kde stýká se ženaté kněžstvo s celi- bátním, vždy katolické duchovenstvo jest více vá- ženo nežli jiné. Zprávy politické. V Praze, 22. srpna. Řeč dra. Šusterčiče. Nemalou sensací p- sobí řeč předáka katolické strany slovinské advokáta dra. Šusterčiče, který na schůzi katol.-polit. družstva pro kamenský okres v Kraňsku v neděli konané za účasti 600 občanů mluvil nejdříve o potřebě katoli- ckého sjezdu v Lublani a obrátil se po té proti úto- kům na svou osobu, které byl posl. dvorní rada Šu- klje v novoměstské schůzi proti němu pronesl. Obra- cel se pak proti jeho autonomistickým názorům, kte- rými chce Šuklje dopomoci k ozdravění politických poměrů. Dr. Šusterčič ospravedlňuje svoje stanovisko tím, že autonomií Slované v Terstě a Istrti, Štýrku, Korutanech a Přímoří se nikdy nedomohou vět- šiny, proto názorů posl. Šukljea nemožno provésti.

Poukazoval pak na Uhry, kde mají národnostní zá- kon a tím zaručený svobodný kulturní pokrok ná- rodní, a přece Chorvaté, Slováci a Srbové jsou stále utlačováni. Ve své řeči pak vyvrátil námitku, že proti všeobecnému právu budou velkostatkáři čeští, kteří jsou autonomisté, podle »Slovence« takto: »Ti chtějí autonomii pro své české království. Š jejich stanoviska jim ničeho nezávidíme, avšak košile je bližší nežli ka- bát, tak jsme tedy my bližšími nežli pánům z Čech ačkoli jsou nám sympatickými. My s nimi ne- jsme spojeni kvůli jejich autonomi- stickým zásadám, nýbrž kvůli zdra- vému hospodářskému programu, po- něvadž jsou pro rovnoprávnost a jsou dobrými katolíky. Učinili-li jsme tím, ž jsme se s nimi spojili, snad nějaký kompliment auto- nomii, neřekli jsme tím, aby se zavedla autonomi za nynějších rozměrů. Dříve ne — dokud se nezavede všeobecné přímé volební právo. To jest naše stanovisko.« »Vaterland« a po něm české listy se obrátily proti dru. Šusterčičovi, jako by opusti program svazu pravice, avšak neprávem. Nehledíme-l k tomu, že pravice přestala existovati, uvádíme na paměť, že program katolické národní strany byl ostatním klubům na pravici znám, tak že není od- halení dra. Šusterčiče nic nového. Podle celé řeči. uveřejněné ve »Slovenci«, zavedení všeobecného pří- mého volebního práva by skutečně dopomohlo ve jme- novaných zemích i s Přímořím k většině a to kato- lické, která by pak podle názoru dra. Šusterčičesi autonomii upravila. Není to tedy nikterak opuštění autonomního stanoviska, nýbrž jeho rozšíření. Mohou býti dojista cesty k dosažení autonomie rozličné; také mladočeští poslanci žádají rozšíření volebního práva, abychom se my, Slované, domohli většiny na říšské radě. Proto potřebí v soudu příliš se neukvapovatia nezrádcovati nikoho bez příčiny.