Dne 6. července 1900.

KATOLICKÉ LISY

Číslo 183. Strana 5.

nli zemřela po porodu žena, s níž měl 5 dětí — on ueopu- stil dětí, on je miloval, staral se o ně, každý krejcar na výživu jich věnoval, pokud síly stačily. Žel, přišel k roz- vratnému náhledu, že víc je neuživí a tehdy sáhl k nejhor- šímu prostředku — ke střelné zbrani. Ale co mu zbývalo? Dětí se lidé štítili, vyháněli je, nebylo co do úst a když po posledním vyhazovu poslední 2( haléř utracen na snídania děti bez ustání volaly: »Tatínku, dej nám nám jíst — nebo půjdeme si lehnout k mamince — na hřbitov ...«, tehdy v mysli jeho uzrála černá myšlénka a stala se skutkem. Ten host v lidském příbytku, který spáchal zločin, zasluhuje útrpnosti. Vždyť zdá se, že čin jeho nebyl zločinem, byl to čin člověka ubohého, zoufalce . .. Zaplakal nad činem trpce. Horník Fr. Jelínek, muž statný, pěkně urostlý, oženil se r. 1891 s Annou Cmíralovou a pracoval jako horník ve Pcherách a nějaký čas také v Lomu, kde však se nepo- hodl s důlním dozorcem a z práce vystoupil. V posledních 5 letech bydlel ve Pcherách. Z manželství jeho s Annou narodilo se mu 5 dětí a sice František, Josef, Aloisie, Jo- sefa a Blažej, který však záhy zemřel Asi před 6 lety opusti! Jelínek práci v dolech, ježto zdála se mu málo vý- nosnou a dal se na podloudnictví; pašoval doutníky ze Sas do Čech a ty v okolí Slaného rozprodával. To bylo příči- nou, že často dostal se v konflikt s muži zákona. Výdělek Jelínkův byl přes jeho námahu velice nepatrný. Na krko- lomných cestách svých, pronasledován finančními strážníky, často odhodil propašované zboží — nedařilo se mu dobře a v rodině snoubil se hlad s nouzí. Pes sedláka měl lepší život, než rodina Jelínkova . ..

Měl-li Jelínek jeden kříž s opatřením aspoň nejnut- nějších potřeb, mizerie se zvýšila, když loni v únoru ze- mřela mu žena jeho Anna. Od té doby musil míti Jelínek dítky svoje, jež tolik miloval a pro něž se se životem rval o každé sousto, u různých lidí na výchově. Že jako pašer byl v obci neoblíben, jest samozřejmo každému, kdo zná náš venkov. A neobliba otce přešla na nevinné děti, j ež lidé vypuzovali ze svých příbytků, ne- chtěli jich míti u sebe, ježto prý se obávali ustavičných nočních prohlídek se strany úředních orgánů, kteří nad Jelinkem stále bděli. Tak byly děti Jelínkovy i s tatíkem jako štvanci. R. 1899 jakýs horník Šanda v srpnu dal je z bytu vykli- diti, pak byly asi s neděle u M. Procházkové, později asi měsíc za týdenní plat 3 zl. u cihlářky B. Skalické, která však děti vypověděla, poněvadž měla sama 3 d ti na sta- rosti. Letos byly nebohé chuděrky asi 4 neděle u horníka J Müllera v Pcherách-Humnech, kam za nimi Jelínek ča- sem přišel a za ně 6 zl. týdně platil. Leč manželé Mülle- rovi děti vypověděli, a tak Jelínek dal je 26. dubna do opatrování manželům F. A Šimonovým v Humnech za tý- denní plat 6 zl. A Odyssea táhla se dále. Sotva se přistě- hovaly, již byly druhého dne vypovězeny Tehdy pojal Jelínek úmysl, skončiti t nto bídný život svůj i dětí svých. Zapomněl na mocného, dobrotivého Boha a obíral se děsnou myšlénkou, že vyvázne — byť i ná- silím. Tehdy zmizel ze Pcher a když se vrátil z Prahy — měl revolver. Pro nepatrnou přičinu dostal se dne 2. května v Pražákově hostinci ve Slaném do hádky s ji- stým K. Spirytem a tu při svém zatčení vyjádřil se v obec- ním úřadě slánském, že si koupilrevolver, a by jím zastřelil své 4 děti a sebe, poně- vadž jako vdovec dítek vyživiti ne- m ůže.

Tehdy mu ostře nabitý revolver odňat. Ale myšlénka na násilnou smrt svou a svých hladovících dětí utkvěla pevně v jeho mozku a Jelínek zajel si dne 5. května do Prahy, kdekoupil si nový revolver stím pevným úmyslem, že děti svoje a seb zastřelí, aby bída jejich mělajiž jed nou kone c. Tak vystrojen vrátil se druhého dne do Pcher. Byla neděle a když Šimová zvěd la že Jelínek je ve Pche- rách, že sedí v silničním příkopu u Duškovy hospody, řekla dětem jeho, za něž jí Jelínek dluhoval 3 zl., aby si šly k tatínkovi. A děti šly. Tím zpečetěn byl osud jehoi dětí jeho. .. Společné bídě měl býti zadrhnut uzel. Jelínek neměl jiné myšlénky, než sebe a své dítky zastřeliti. Přes to vše zdá se, že přece váhal a že připadal mu čin tento děsným, aby jej ihned vykonal. Od 6. května toulal se ještě až do 11. května s dít- kami svými v okolí Pcher a po tři noci spali v hájku, asi čtvrt hodiny vzdáleném. Ráno a dopoledne posléz zmíně- ného dne pak viděn byl ještě s dítkami svými u Pcher asi k polední době zavedl je zase do zmíněného lesíka. Napsal ještě do svého notesu jakési loučení s příbuznými a s dítkami a pak připravil vše ku svému hroznému činu, který chtěl právě provést. Z čista jasna pak počal do dítek střílet a sice vy- pálil první ránu z revolveru z blízkosti 2 kreků do pra- vého spánku syna Františka, jenž se sestrou Aloisií od ostatních dítek několik kroků v lese byl vzdálen; toho chtěl se totiž, poněvadž byl největší a obával se jeho po- křiku, nejdříve zbavit. Pak vypálil druhou ránu synu Jo- sefovi do spánku: hoch zaplakal a zůstal sedět na zelené houni. Konečně vypálil třetí ránu na dcerušku Josefu a sice taktéž do hlavy: děvče vykřiklo a zůstalo také sedět na houni.

Ač těžce zraněn, syn František prchl hned k blízké cihelně, kdež se trochu umyl a stále ještě krváceje běžel ku starostovi Aloisu Kozlerovi, k němuž zvolal: »Pojďte honem do Podhájku, tatínek tam zastřelil naše děti !« Malá Aloisie dala se na útěk hned za nejstarším bra- tříčkem a schovala se za borovici a uniknuvši tím smrti, utekla pak k nedaleké váze. Otec vypálil si pak dvě rány do spánku, leč nezrani se smrtelně. Potom vrátil se k Josefovi a k Josefě, kteří plakali bědovali: »Tati, to je bolest!« Tu klekl si otec k dceři, vzal ji za hlavu a vypálil jí ještě ránu do spánku, po níž malá Josefa klesla na houni. Celý výjev trval jen krátký okamžik, ale mezi tím již sbíhaly se ženy ze silnice a z blízkého nádraží. Po skutku prehl Jelínek směrem k Smečnu, vrátil se však zase k večeru ku Pcherám a přenocoval ve stohu u ci- helny, kdež zůstaltaké celý den 12. května, načež večer zašel do obce, kdež dověděl se, že dcera Josefa již zemřela.

Snědl kousek chleba a vypil trochu vody, a když se naň po- bouřili lidé, utekl k Buštěhradu a přenocoval ve stohu u Ma- kotřas. V neděli 13. května navštívil syna svého bratrance v Řebči a když se ho týž ptal, co to vyvedl, divil se, že to také nž vědí. Pak zašel do hostince Václ. Oplta a hostin- skému nabízel ku koupi revolver. Hostinský však revolver nekoupil a dal Jelínkovi ještě 30 kr., jen aby se ho zbavil. Z Řabče ubíral se Jelínek ku Praze a přenocoval ve stohu u S rahovské brány, v pondělí 14 května potuloval se po hlavním městě a v úterý zatčen byl v Josefské ulici policej- ním strážníkem a dopraven do vyšetřovací vazby zemského trestního soudu. O následcích zoufalého činu sluší uvésti: Ve spánku Františkově posud náboj vázne, syn Josef zemřel dne 15. května ochrnutím mozku, Josefka zemřela již dne 11 květne při dopravě do Slaného, pachatel sám má pro- jektil v ráně.

Hocha Františka ujal se hol č Šafránek v Kiobukách, holčičku Aloisii vzal si za vlastní havíř Linha v Moty- číně u Kladna. Z vyšetřovací vazby postaven včera Jelínek před porotní soud, obviněn ze zločinu dokonanéa nedokonané vraždy dle §S 8. a 134. tr. z. Soudnímu senátu předsedal vrchní rada pan Stolla a přísedícími byli rada p. dr. Kutschera a radní tajemník p. dr. Říha. Veřejnou žalobu vedl substitut p. dr. Sand- mann. Obžalovaného hájil advokát p. dr. Tieftrunk. Do poroty byli vylosováni pp.: Jan Běhoun, mlynář v Jincích, Rudolf Bradáček, rolník v Semelkovicích, Vá- clav Čech, obchodník v Praze, Josef Drhota, nájemce dvora v Oboře, Antonín Glaser, továrník v Karlíně, Otto Huněk, rolník v Nebuželích, Adolf Lehmann, rolník v Mu- tějovicích, František Linek, rolník v Litovicích, Jindřich Ronc, majitel domu v Karlíně, Jan Řezníček, sládek v Praze, Václav Svoboda, majitel domu na Král. Vino- hradech, Josef Voříšek pekař v Praze; za nátradního porotce p. Václav Kyndl, zednický mistr v Horní Liboci. Jelínek, zmalátnělý, sklíčený osudem zasedl na stolici obžalovaných; vyznal vše, dokonale a v líčení jeho odkryt veliký obraz sociální bídy. Slyšeny jeho děti a výslech ten byl trudným; na to slyšeno sedm svědků, kteří vypovídali celkem věci známé.

Soudní ékaři pp prof. dr. Reinsberg a cís. rada dr. Lilieufeld po dlouhou dobu obviněného pozorovali a podali následovní posudek: Obžslovaný byl dne 11. května t. r. do zdejší vězeňské nemocniee pro střelné rány přijata shledáno, že jedna rána pronikla kůži, částečně spáukové svalstvo a zůstal projektil vězeti na přední strané boltce blíže otvoru zevnějšího sluchovodu, odkudž po několika dnech vyňat byl. Druhý projektil možno ještě dnes nahmatati nad zevnějším koutkem pravého oka. Když Jelínek do nemoc- nice přijat byl, byl nápadně sklíčen, jevil nápadnou zádum- čivost po několik dnů, kteráž se později teprv vyjasnila. Po- zději objevil dobrou paměť pro veškery okolnosti z průběhu svého života a udal dopodrobna veškeré okol osti, které ho přivedly k tomu, aby d tem svým a sobě život vzal. Z ce- lého toho udání Jelínkova vycházelo, že se nacházel po delší čas v zoufalém stavu. ježto nevěděl, co počne si s dětmi, když byly vzdor jeho prosbám lidmi odmítány. A jistě bylo zoufalství to tak značného stupně, že myšlénka sebe a děti zavražditi, neopustila ho a v tom ohledu byl zajisté duševní jeho stav poněkud neobyčejné povahy. Se stanoviska lékař- ského nemůže se však taký stav pokládati za stav chorobný, t. j. psychopathický aneb takový, v němž přecházející poma- tení smyslů povstalo, poněvadž veškery přípravy si chystal a všechny podrobnosti před činem i po činu si pamatoval a udal, tedy ani o nepříčetnosti vůbec, co tkne se stávající choroby duševní, ani o předchozím pomatení smyslů mlu- viti nelze. Při líčení došlo k několika vzrušujícím scenám. Tak při výslechu svědka Al. K ozler a, starosty a rolníka ze Pcher, proti jehož vzetí do přísahy resolutně se obhájce ohražoval, dotazuje se: »Proč jste chtěl vypíchno ti děti z obce ?«

Vzrušujícím byl výrok p. prof. dra. Reinsberga, když tento pravil, že obviněný muž byl v nuceném postavení, v duševní depresi Vzpíral se úmyslu sebevraždy, hleděl se myšlénky té zbaviti, ale depresse stoupala, v nejvyšším affektu zoufalství spáchán čin . . . A dojemným bylo, když při čtení různých spisů čten i zápis Jelínkův z notesu, v němž vypsal krvavými slovy, že bolelo ho srdce, když vi- děl, že děti zranil, založil si ránu do hlavy. Hodiny s ře- tízkem odkázal nejstaršímn hochu a dopsal: Milované děti ! Když se uzdravíte, odpusťte mi od srdce, smýšlel jsem s vámi vždy dobře, když nechtěl jsem vás mořit hladem, tak jsem to udělal.

Také shledání otce s dětmi bylo dojemné. Líčení přes poledne přerušeno a zahájeno v parné po- rotní síni o 3. hodině odpolední. Síň nabita, vedro bylo tu děsné a vedo a trudné dojmy v síni zažité byly asi pří- činou mdloby, která zachvátila p. dra. Tieftrunka v polovině jeho pěkné, obsažné obhajovací řeči. Po 1(minutovém přeru- šení bylo v líčení pokračováno. Promluvil státní náv adní i obhájce, který dvakrát byl p. předsedou napomenut, podal repliku pan státní zá- stupce a opět mluvil p. dr. Ti ftrunk, vřele se zastávaje svého klienta, následovala přísaha, resumé předsedovo, jenž vylíčil smutný děj. Porada porotců; po dlouhé trapné době čekání oznámil vrchní porotce výsledek: Ke čtyrem hlavním otázkám odpo- děli porotci 12 hlasy ano, ke 3 dodatečným otázkám pak 6 hlasy ano a 6 hlasy ne. Po poradě soudního dvora vynesen za hrobového ticha rozsudek, jímž obyiněný z obžalo by sproštěn a uznán vinným jen z přestupku zbrojního patentu a odsouzen dovězení na 24 hodin. Uplakaná, zmořená tvář trpce zkoušeného muže na chvíli se vyjasnila, ale zachmuřila se, jakmile náměstek stát- ního zastupitelství p. dr. Sandmann ohlásil odvolání. Konec líčení byl po půl 7. hod. večerní.

V den sváteční. Dne 19. června večer bylo v ho- stinci „u chmelového keře“ v Libni velice živo. U jednoho stolu seděl domácí pán Hřebík se svými známými, u dru- hého stolu společnost několika mladších dělníků a to- várních děvčat. První společnost zpívala různé národní písně, druhá na vzdor počala zpívat písně sociální demo- kracie, a sice mezi jinými „Ať žije soc. demokracie!“ To slyšeli c. k. stréžníci J. Václavič a J. Horský a spo- lečnost zpívajících mladíků zatčena. Zatčeno šest mladíků a tři dívky; všichni zavedeni k soudu, nastalo rozsáhlé vyšetřování, tři mladíci a jedna z dívek propuštěni na na svobodu, na ostatní podána žaloba pro zločin uražení císaře a členů císařského domu a přečin proti veřejnému pokoji a řádu. Obžalovani byli 20letý typograf JJ. Ga berden, 20letý strojník M. Vondřich, 20letý typograf A. Jirák, 17letá tovární dělníce A. Vackova a 16letá tovární dělnice P. Němcova. Dostali se včera před čtyřělenný

senát, jemuž předsedal r. z. s. p. Unger; žalobu zastu- poval p. dr. šl. Pohnert, obžalované hájili pp dr. L Goldberger, dr. ryt. Nejedly a dr. Koerner. Ličení bylo tajným. Po výslechu vyvodných svědků, obšírných závěrečných řečech vynesen o 7. hodině večerní po celo- deoním líčení rozsudek, jímž Gaberden, Vondřich, Jirák a Vackova uznáni vinnými zločiny dle s§ 63 a 64. tr. z. dále přestupkem urážky policie dle § 491 tr. z. a prví tři odsouzeni do těžkého žaláře každý na tři měsíce se šesti posty a Vackova do těžkého žaláře na 2 měsíce se 4 posty. P. Němcova sproštěna. K processu »Mělnické záložny«. Kasační dvůr jednal předevčírem o odvolá í se K. Nebeského, statkáře z Brozánek, Fr. Roštáka, býv. mlynáře z H. Přívora a Jo- sefa Hanka, statkáře z Chorušic, kteří, jak známo, svého času v aféře mělnické záložny odsouzeni byli, a sice prví dva každý ke 2letému těžkému žaláři, třetí do vězení na 3 mě- síce. Odvolání se Nebeského bylo zamítnuto, stížnosti obou druhých vyřízeny příznivě, neboť nařízeno no vé přelíčení s nimi před porotou.

Povstání v Číně. Z rozlehlých končin »nebeské říše« dolétají do Evropy zprávy vždy smutnější a děsnější. Bylo sice ze dvou kompetentních stran potvrzeno, že cizozemci v Pekingu drželi se s evropským ochranným několik set mužů čítajícím sborem včetně dne 1. t. m. v bu- dově anglického vyslanectví, do níž byli se uchýlili, ale nové, níže položené zprávy oznamují zas, že všichni byli a to až do posledního muže povražděni. Pomoc, za níž žádali, přišla tedy buď pozdě, nebo což jest ještě pravděpodobnější, nedošla vůbec. Čína má podle všeho vojska po evropsku vyzbrojeného a vycvičeného daleko více, než jak všeobecně bylo usuzováno. Spojenci naproti tomu nemají v Číně dosud nic více, než 20.000 mužů, s kteroužto brannou sílou arciť na Peking udeřiti nemohou. Mimo to zdá se, že také v Tientsinu, kde mají spo- jená vojska nyní svůj hlavní stan, jsou poměry více než nejisté. Nepřekvapilo by proto pranic, kdybychom slyšeli o nových, od Číňanů na cizozemcích spá- chaných ukrutnostech, ano až i o porážkách evrop- ského vojska. Nebudou-li valně a co nejdříve roz- množena, kdož ručiti může za to, že by nemohla býti i ztracena? Na štěstí jest v blízkosti Činy Ja- ponsko, jež podle všeho vrhne tam již v těchto dnech velikou sílu vojska. Velmoci počínají si dosud svorně, ale na Rusi nesou těžce, že Angličané zúmyslně potlačují fakt, že ve všech s čínským vojskem a boxery svedených bojích, rozhodly vlastně vždycky jen ruské zbraně.

Sebevražda císaře čínského a císařovny vdovy? Ze Šangaie, 4. července. (»Reuter.«) Ozna- muje se, že tři Číňané, kteří byli zaměstnáni u ci- zinců v Pekingu, odkud však unikli, že všichni ci- zinci, počtem tisíc i se 400 vojáků, s celními čín- skými úřadníky, ženami a dítkami zdržovali se v an- glickém vyslanectví tak dlouho, až došly jim střelivo a potraviny. Vyslanectví bylo vypáleno a všichni cizinci povraždění. Praví se, že císa a císařovna byli otráveni. Z Londýna, 5. července. (T. k) Večerní listy oznamují ze Šangaje ze dne 4. t. m.: Císař usmr- til se 19. června opiem. Byl k tomu do. nucen princem Tuanem. Císařovna vdova následovala jeho příkladu, žije však ještě, jest ale následkem otravy pomatena. Toto prohlášení bylo podáno úředně před německými konsulárními úředníky.

Ze Šangaje, 4. července. (T. k.) »Reut. kanc.« sděluje, Sbor konsulův měl dnes schůzi. Vši- chni místokrálové v jangtských provinciích jsou odho- dláni udržovati mír; pouze guvernér v Cekiangu jest smýšlení cizincům nepřátelského. V Šangaji je pokoj; bezpečnostní stráž denně se rozmnožuje. V Hangan je patrna nevolnost, vyplývající ze situace. Ze Šangaje, 4. července. (T. k.) Aby osvědčil, že jest ve shodě s Evropany, ustal místokrál v Nan- kingu v postavování děl ve tvrzích na řece Yangtse a zastavil také všecka jiná válečná, proti cizincům namířená opatření. Proslýchá se, že místokrál se zdráhal vojskem podporovati Lipeng-hinga na severu. Lipeng hing odtáhl z Nankingu jen se 300 vojáky a táhne podél velkého průplavu. Nepovažuje se za pravdě podobné, že by rychle proniknul ku předu. Z Londýna, 5. července (T. k.) Listy uveřej- ňují telegram ze Šangaje ze včerejška, dle něhež princ Tuan vydal edikt, kterým nařizuje místokrálům v jižních provinciích, aby sebrali jižní loďstvo a na- padli jim cizí lodi v Šangaji. Z Petrohradu, 4. července. (T. k.) Zdejší časopisy vyslovují se dnes jednomyslně pro zakro- čení Evropy proti Číně. Pozoruhodným jest zejména článek »Nov. Vrem.«, ve kterém se praví, že oddíl vojska spolčených států musí neprodleně vy- dati se na cestu do Pekingu, aby zachránil, možno-li, tamější Evropany, jakmile jen pohromadě bude dosti branné moci pro zdárné provedení tohoto kroku. Pod- mínku tuto třeba učiniti, protože za nynějších poměrů