Číslo 183.

V Praze, dne 6. července 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracoa expedice: Praha. Pětrossova ulice, číalo 200—II. otrankované dopísy se sepříjímají, rukopisy se nevracejí Nszapečetěné reklamace jsou porta proety lnserty účtujeme levni a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. jednotlivé číslo za 8 h.

AIUCKt Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází ve 3 hodiny 59 minut ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 9 minut večer

Pátek: s v. Isaiáše. Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně v Žižkově (prozatímní kostel) od 4.—7. t. m. Předplatné pro Prahv s donáškou do domu měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně .. . K 8.40 celoročně. . . . K 83.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně..... K 3.— čtvrtletně ... K 9.— celoročně... . K 86.— Předplatné do cixozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.... K 18.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . . . K 18.20 celoročně . . . K 52.80 Telef. administrace 1126.

Hospodářské následky války jihoafrické —a. O válce té psáti jest trochu otřepané. Avšak nebudeme se zde šířiti o vojenských neb diplomatických věcech, nýbrž o čistě hospodář- ských. Průběhem této války vyšlo totiž na jevo, že Anglie jakožto stát čistě průmyslový může býti zcela lehce vyhladověna, kdyby se dostala do sporu s protivníkem, který ji dodává po- traviny. Z té příčiny povstala v Anglii palčivá otázka o zásobení země potravinami. (National Food Supply Question.) R. 1898 byla Anglie následovně zásobena potravinami z ciziny! Během jmenovaného roku dovezeno do Anglie za 780 milionů korun pora- ženého dobytka, za 230 milionů korun živého do- bytka, to jest dobrá polovina veškeré spotřeby masa v celé Anglii. Pšenice bylo jmenovaného roku dovezeno do Anglie 33 milionů metráků v ceně 540 milionů korun, k tomu ještě 11 a půl mil. q pšeničné mouky za 260 mil. korun. Množství této mouky rovná se 15 milionům q pšenice, takže dovezeno bylo celkem 49 mil. q pšenice. Mimo toho dove- zeno ještě jiného obilí a Mluštěnin 64 milionů v ceně 530 milionů korun. Spotřeba zemáků jest kryta tuzemskou sklizní. Za to však jest nucena Anglie, hlavně Londýn kupovati z ciziny celé spousty mléka a másla V Anglii se spotřebuje do roka 12 milionů hekto- litrů mléka, z kteréhož množství dobrá polovina se musí kupovati z ciziny, hlavně z Dánska. Při takovém stavu věcí nedivme se Angličanům, že sami plni úzkosti pohlížejí na tyto neutěšené po- měry a že vší sílou se chtějí namáhati, aby Anglie sama se mohla stravovati a zásobovati.

Během jihoafrické války neměly válečné křižácké lodě anglické na moři jiné naléhavější práce, než veškeré lodě, které spatřily směrem k jihu Afriky plouti, zastavovati a jestliže se našly potraviny, které nebyly objednány pro anglickou armádu, beze všech okolků zabavovati. Tím se měl Transvaal a jihoafrická republika vyhladověti. Kdyby dnes vypukla válka mezi An- glií a mocností takovou, která by dovedla svými válečnými křižáky schytati všecky lodi s potravi- nami do Anglie plovoucími, byla by tato země bě- hem několika měsíců nebo i neděl vydána v šanc hladomoru. Ještě hůře by dopadla věc, kdyby vál- čící nepřátelská strana, na příklad Rusko zapově- dělo vývoz obilí do Anglie. Rusko a Severní Ame- rika zásobují hlavně Anglii obilím. Kdyby oba státy se umluvily, jak nebezpečí to Anglii hrozilo roku 1895, pak by nastala v Anglii veliká dra- hota a nouze, po případě i vyhladovění. Možnost tady je, že Anglie se svým 40 mil. hlav čítajícím obyvatelstvem a svou ohromnou ná- mořní silou může válku prohráti, aniž by při tom padlo mnoho ran z pušek a děl — Anglie může býti jednoduše vyhladověna Statistik Read tvrdí, že by se Anglie sama mohla dobře stravovati, kdyby následovala příkladu Francie. Dle statistika toho mají: Francie Anglie

obdělané půdy ve výměře 99 47 milionů akrů z toho poseto obilím pastvin 13 27 . počet dobytka 13 10 milionů kusů Z čísel těch jde na jevo, že Francie má dvoj- násob více půdy vzdělané obilím, kdežto Anglie má dvojnásob více pastvin. Sklizeň pšenice ve Francii jest osmkrát větší než v Anglii. Čísla ta vrhají smutné světlo na zbědovaný stav anglického zemědělství. Roku 1856 měla An- glie oseté půdy pšenicí 4,213.651 akrů, dnes nemá ani dva miliony akrů. Ozývají se proto v Anglii četné hlasy, aby zájmy stavu zemědělského byly více pěstovány. Volá se po zavedení cla z cizího obilí, jiní žádají naprostou zápověď dovozu mouky. Člen zemědělské rady anglické Mr. Crawford však ve veřejné přednášce tvrdil, že Anglie není a nebude s to, sama sebe stravovati. Zde máme pádný výstražný důkaz, kterého by si měly vlády všech moderních států náležitě povšímnouti, že bez náležitého pěstování zájmů rolnického stavu i sebe zámožnější stát v případu války musí podlehnouti, pakli nemůže armádu i vlastní obyvatelstvo vyži- viti. Zemědělský stav jest a zůstane proto zákla- dem státu, a jestliže vlády na něm hřeší svou ne- všímavostí, provádí na sobě buď z nevědomosti nebo z nodbalosti sebevraždu.

Zprávy politické. V Praze, 5. července. K situací. Jak známo, přimlouvali se mnozí vynikající politikové za to, aby vláda ektroyovala po- slanecké sněmovně vídeňské nový sněmovní řád. Radili k tomu zvláště poslanci dr. Ebenhoch, Grabmayra šl. Baernreither. Ale štýrsko-hradecký »Volkebl.« ozna- muje právě, že vláda Körbrova nadobro již upustila od uskutečnění těto myšlénky. Naopak nehodlá prý učiniti prozatím žádných dalekosáhlých opatření, ný- brž zamýšlí svolati na podzim říšskou radu a odvá- žiti se ještě praposledního pokusu, kterýž by cestou smíru vedl k ozdravění našich chorobných poměrů parlamentních. Dodati k tomu dlužno, že většina le- vičáckých poslanců vyslovila se proti oktroyování no- vého sněmovního řádu. S oktroyováním jazykových osnov vládních by arciť souhlasila.

Rozbití staré pravice má za následek, že potají silně se vyjednává buď o její znovuobnovení neb o zřízení nové sněmovní většiny, kteráž by vy- stupovala na jeviště parlamentí třebas jen od případu k případu. Levičácké listy přičiňují se ovšem vše- možně, aby znovuobnovení staré pravice nikdy skut- kem se nestalo, ale ještě více je lekají snahy, usilu- jící o to, aby katolická německá strana sestoupila se v jedno parlamentní těleso se stranou křesťansko-sociální. Útvaru toho leká se nejvíce z příčin více než dosti známých aspoň ně- mecká strana liberální, čili jak od nějakého času se nazývá officielně, strana německo-pokroková. A její obavy jsou tím větší, že o spojení katolické ně- mecké strany se stranou křesťansko-sociální sazasují se zásadně oba nejčetnější orgány strany katolické, linecký »Volksblatt« a štýrsko-hradecký »Volksbl.« Nepřekvapujeť arciť, že jsou kromě nich také ně- které dobře katolické listy, kteréž považují spojení obou jmenovaných stran za nemožné. Patří k nim hlavně »N. Tir.-St.«, kteréž domnívají se, že nemohou ony strany dobře se sloučiti, proto že je dělí od sebe dosti důležité a závažné zásady. Ale dobře odpovídá na to štýrskohradecký list, neboť praví, že také ka- tolický střed v Německu není úplně stejnorodý, nýbrž v různých zemích že má i rozličné postavení.

Ostatně kalena je radost německých liberálních časo- pisů tím, že ani »N. Tir.-St.« nejsou zásadně proti splynutí strany katolické se stranou křesťansko-go- ciální. Naopak přimlouvají se za ně, vyslovují du- ševně přání, aby nebylo překážkou zřízení nové vět- šiny. Je to okolnost velmi závažná, neboť, protože nová většina není možna bez Čechů, dlužno logicky uznávati, že tyrolský časopis pomýšlí na většinu s Čechy. Ale to zas neznamená nic jiného, než-li znovuobnovení staré pravice, jehož levičácký tisk na výsost se děsí. Není žádné pochybnosti, že čeští po- slanci, jakož bývalé pravice nerozbili, vstoupili by poznovu v její útvar, ale že by tak učiniti mohli je- nom za zvlášních podmínek, rozumí se po zkušeno- stech, jež v rámci bývalé pravice zažili, samo sebou Shrnouti pak dlužno tyto podmínky v to, že znova zřízená pravice nesmí provozovati jenom takové po litiky, kteráž by zabraňovala pouze obnovení panství německé levice, nýbrž že musí zvrátiti politiku, jež vedla by k positivní práci, čelící k uskutečnění je- jího vlastního programu. Nebude dojista na škodu, jestliže k těmto řád- kům připomeneme i v krátkosti polemiku, kteráž roz- vinula se mezi »Reichsp.« a »Linz. Volksbl.« Položilt totiž »Reichsp.« otázku: »Což ví ten, kdo zasedá v klubu katolické lidové strany, co tato strana vlastně chce?« »Linz. Volksbl.« odpověděl za tepla; »Můžeme na tento dotaz ihned a přesně odpověděti v klubu katolické lidové strany ví každý člen docela

dobře, co klub chce: chce vší svou silou zabrániti tomu, ab ojť společnost, která se nazývá liberálněrěmeckým souručen- stvím, přišla opět někdy v naší vlasti ku vládě. Názory, kterak by možno bylo za nynějších poměrů nejúčelněji zabrániti, snad tu a tam se rozcházejí, ale všecky táhnou k jednomu společnému cíli. Ano spo- léháme při tom určitě na podporu strany křesťansko- sociální. Konečně! V »Německém domě« v Brně pro- mluvil známý pastor Bräunlich z Německa ta- kovou štváčskou řeč, že byl ihned na to vypovězen ze všech korunních zemí naší polovice říše. Pastor Pavel Bräunlich z Wetzdolfu v Durynkách přičiňoval se již delší dobu o přestupování německých katolíků v Rakousku na protestantismus a patřil mezi nejbez- ohlednější hlasatele hesla »Pryč od Říma!«, z něhož čpí ovšem velezrada na deset honů. Vláda vídeňská přihlížela k jeho štvaní klidně a se založenýma ru- kama dosti dlouho. Konečně zmohla se však přece jenom k ráznému skutku a dala velkoněmeckým fa- natismem posedlého pastora dopraviti za assistence tajných policejních zřízenců za hranice. Doufejme však, že na tom svém jediném činu nepřestane, nýbrž bez milosti že zatočí tak se všemi protestantskými štváči, kteří přicházejí z Německa provozovat k nám své ne- kalé řemeslo, a že tím zavčas pustí žilou všem, kdož chtěli by jich snad následovati.

Istrijský sněm svolán jest ku dni 20. července do města Kopru. Počátek kulturního boje v Mnichově. V radnici města Mnichova, v níž mají liberálové a sociální demokraté tou dobou většinu, zdá se panovati veliká touha po novém kulturním boji. Usnesl se totiž slavný mnichovský magistrát, že obsadí místo nad- učitele, uprázdněné na jedné katolické obecné škole, učitelem, jenž žije v docela vážném sporu se svými náboženskými povinnostmi, an uzavřel smíšený sňatek a dává své dítky vychovávati po protestantsku.

Katolické obyvatelstvo v Mnichově nemůže arciť za žádných okolností spřáteliti se s takovýmto mužem, kterýž nedává katolickým rodičům ani dost malinké záruky, že by jejich katolické dítky po katolicku také vychovával. Protože většina na mnichovské radnici nedbala až dosud projevů, jež v té příčině učinil ka- tolický tamní tisk, uspořádali katoličtí rodiče veřejnou schůzi, ve kteréž jednomyslně prohlásili se, že nedají si líbiti jmenování onoho učitele. Ale ihned vzchopil se také tisk protikatolický, a zejména tisk sociálně-de- mokratický jal se vyhrožovati, že by za takovýchto poměrů snadně mohl býti zas obnoven boj za školu simultání. »Neradili bychom odpůrcům«, praví »Ger- mania«, »aby rychle tento boj zahájili. Provedli a šťastně jsme jej v Mnichově skončili již jednou.« Také nyní vztýčili by mnichovští katolíci ve jménu Božím svůj propor, neboť nechtějí, aby vrátily se opět doby, v nichž k vůli jednomu židovskému žáku musil býti z učebny odstraněn kříž. K obsazení zahraničního ministerstva na Rusi. Oznámili jsme nedávno, že v diplomati- ckých kruzích se proslýchá, že následkem rozmáhající se spletitosti čínské otázky bude na Rusi urychleno rozřešení otázky, spojené s definitivním obsazením mi- nisterstva zahraničních záležitostí, jež bylo uprázněno úmrtím hr. Muravěva. Ale »Pol. Cor.« dovídá se nyní z Petrohradu, že takováto doměnka jest mylná.

Formální okolnost, že hr. Lambsdorft má jen titul prozatímního správce tohoto ministerstva, nevadí prý ani dost málo zahraniční politice ruské říše a zvláště také ne na akci, jež podmíněna je čínskými udá- lostmi, protože hr. Lambsdorff má v plné míře onu zkušenost a také autoritu, kterých jest nevyhnutelně potřebí pro vedení a zastupování této politiky. Potrvá proto prý prozatímní postavení hr. Lambsdorffa podle všeho poněkud déle a možná dost, že hr. Lambs- dorff jmenován bude pak i skutečným ministrem ru- ských zahraničních záležitostí. Ve Francii bojuje nynější vláda s nesnázemi, jež nejen vzrůstají do nekonečna, nýbrž stále ještě jen se přiostřují. Nejnovějším, ale zároveň nejsmut- nějším dokladem toho jest, žé generál Jamont, kterýž v době války měl býti nejvyšším velitelem francouzské armády, podal právě svou demissi. Podal