1
masthead
Románová příloha „Národnich Listů“ k číslu 8. ze dne 8. ledna 1907.
3
article
100.000 franků »dramatika«.
Zábavný „příběh ze života“ vypravuje pařížský
dopisovatel „Indépendance Belge“
Otec šlechtice, o němž se v poslední době mnoho
mluvilo (míní se hrabě Castellane), pocítil jednoho
krásného dne touhu, dáti svůj mravnostní divadelní
kus provésti na jednom velkém boulevardním jevišti.
Ředitel divadla, jenž jinak tomuto druhu literatury
právě nepřeje, žádal na autoru za inscenování kusu
100.000 franků — nic více a nic méně. Starý šlechtic,
jenž tolik peněz jak živ neměl, obrátil se ihned s pros-
bou o 100.000 fr. na svého syna, manžela dcery ame-
rického miliardáře, jenž sám stále na suchu, přednesl
tuto důležitou záležitost svojí choti (tehdy ještě ne-
rozvedené). Praktická Američanka nemohla pochopiti,
proč starý pan tchán si musí za 100.000 fr. zjednati
dramatickou slávu, ale z lásky k manželu dala mu žá-
daný obnos.
Ušlechtilý syn ušlechtilého otce však soudil, že
starý pán jest vlastně velkým marnotratníkem a že
skrovný dramatický talent ctihodného kmeta stojí
rodinu příliš mnoho. Aby však otce příliš nezarmoutil,
řekl mu: »Víš, milý papa, že jsou velmi zlé časy.
Belge
Castellane
4
article
Dostal jsem od své choti pouze 60.000 fr.« S pohnu-
tým srdcem vzal starý pán peníze a spěchal do di-
vadla. Na cestě mu však napadlo, že ředitel, který
tatent autora v 60 letech debutujícího takovým způ-
sobem vykořisťuje, je vlastně špatný chlap. Přece
však zašel do ředitelské kanceláře a spustil: »Víte,
milý řediteli, jak zlé jsou nyní časy; můj syn mohl
mi dáti jen 30.000 franků a zde je přináším.«
Ředitel, jenž očekával mnohem více, chvíli uva-
žoval a pravil pak s dramatickými gesty: »Milý
příteli, nesmí se říci, že se vaše práce pro bídnou
peněžní otázku nemohla hráti. Žádal jsem sice
100.000 franků, ale chci se spokojiti s tímto malým
odškodněním; riskuji 70 tisícovek, jenom abych po-
skyti obecenstvu příležitost poznati vaše znamenité
drama. Jdu hned ke správní radě, aby se záležitost
vyřídila.«
Před správní radou, sestávající ze čtyř ctihod-
ných pánů, ujal se ředitel slova a pravil;
5
article
»Pánové, hrabě X. slíbil mi na inscenování kusu,
jenž mne již při čtení pohnul až k slzám, 50.000 fr.
ale při nynějších zlých časech podařilo se mu se
hnati pouze 15.000 fr. Je to velmi málo, ale opa
kuji: jeho kus jest mistrovským dílem; můžeme po-
užiti starých dekorací i starých kostymů a velk
úspěch, jehož jistě dosáhneme, bude nám nejkrás“
nější odměnou.«
Čtyři augurové správní rady seděli, hluboce roz-
važujíce; konečné jeden z nich promluvil a prohlá-
sil, že by na tak »významnou« divadelní akciovou
společnost vrhalo špatné světlo, kdyby na insceno-
vání kusu přijala tak nepatrný obnos. »Soudím,«
pravil, »že v zájmu dobrého jména našeho podniku
nesmí býti tento obnos zapsán do knih ; bylo by
snad lépe . ..« — »rozděliti jej mezi členy správní
rady jako praesenční odměnu,« doplnil druhý au-
gur. — »To jest, co jsem chtěl říci,« připojil klidně
první.
A bodří mužové přijali každý svůj podíl, naříka-
jíce na zlé časy, jež nedovolují udržeti velký diva
delní podnik povždy na žádoucí úrovni umělecké.
Čtrnáct dní na to byl kus hrán a skončil fiaskem
jakého od mnoha let nikdo nepamatuje.
6
article
= Dosti uhlí na celá staletí. Z Washingtonu s
sděluje: Úřadníci zeměměřičského odboru prohlašují,
že nynější generace a několik dalších generací nepotře-
bují se obávati, že postrádati budou uhelných záso
ve Spojených státech. „V zemi jest nadbytek uhlí,
pravil jeden z učených zeměměřičů. „Ve skutečnosti
existuje dosud tolik uhlí, že celá staletí budeme míti c
páliti. Ačkoliv jest nemožno pronášeti nějaká přesná
proroctví, myslím, že zásoby uhli ve Spojených stá-
tech vydrží ještě 4000 až 5000 roků.“ Odbor připravil
některé zajímavé číslice o produkci a spotřebě uhli
ve Spojených státech. Až do konce roku 1865 celková
produkce obnášela 284,890.055 tun. V následujícím
desitiletí zvýšena byla o 419,425.104 tuny, čímž cel-
ková produkce až do oné doby stoupla více než na
700,000.000 tun. Do konce roku 1905 produkováno
bylo 5.970,773.571 tun.
= Jak se staré zvyky uchovávají až na naše doby,
toho zajímavý příklad podává Maspevo v „Revue
Archéologique“. U Elefantiny v Egyptě se zvedá ně-
kolik písečných pahorků, které povstaly rozkladným
vlivem slunce na pískovcové balvany. Jeden z těchto
pahorků se těší obzvláštní úctě domorodců; přičítajít
mu zázračný účinek proti horečce a jiným těžkým
nemocem. Léčení třeba podniknouti tímto způsobem:
Rovnou cestou se dostoupí vrcholu pahorku, kdež se
chorý podle svého náboženství pomodlí buď k Alahu
nebo bohu křesťanů. Pak se položí na pravý boka
skutálí se dolů. Kdo se bez zastávky dostane až k úpa-
tí, může býti jist, že modlitba pomohla a zdraví se
vrátí. Komu se to nezdaří, může ještě dvakrát opa-
kovati pokus. Nezdaří-li se ani po třetí, může jíti do-
mů, udělat závět a čekati konce svých dnů, jeť neod-
volatelně ztracen. Toto kouzlo však jest velmi staré.
Washington
spojený stát
Elefantina
Egypt
7
article
Zprvu provozováno ve jménu Kluemu, pána vodo-
pádů; toho vystřídal sv. Šimon, jemuž zasvěceno
v okolí několik klášterů, nyní konečně kouzelná moc
se víže ke jménu tureckého šejka, který se uvázal v dě-
dictví po sv. Šimonu. Tak se děje v celém Egyptě; lid
sice několikrát změnil náboženství, ale jeho duše
zůstala nedotčena těmito proměnami. Uctívá dodnes
svá uzdravující božstva, jako to činívali jeho předkové,
po nichž zdědil svou víru v ně.
= Noviny v Japonsku. Až do r. 1871 nebylo
v Japonsku než t. zv. „yomiuri“, jakýsi to druh letáků
které vycházely jen při zvláštních příležitostecha
které kameloti roznášeli po ulicích s náležitým ovšem
povykem. Japonci na svém pozoruhodném a tak rych-
lém postupu k civilisaci nemohli nechati bez povšim-
nutí tohoto mocného propagačního prostředku nových
myšlenek. V posledních 25 letech listy vyrůstaly v Ja-
ponsku jako houby po dešti, takže dnes se počet pe-
riodických publikací v mikadově říši odhaduje na 1500.
z michž 600 vychází v Tokiu. Všechny noviny vychá-
zejí ráno; avšak v případě potřeby vydávají i běnem
dne „gogoi“ čili zvláštní doplňky v osmerkovém for-
mátě, které kameloti prodávají po ulicích, vábíce po-
zornost obecenstva zvukem rolniček. Japonské noviny
mají většinou formát anglických velkých novin o čty
řech stránkách; některé však mají i šest, osm, ba
dvanáct, jako „Jiji Shimpo“. Všechny noviny se pro-
dávalí po venu“ (asi 3 haléře), vyjímajíc zmíněný
Šimon
Japonec
Shimpo
Egypt
Japonsko
Tokio
8
article
právě list, který stojí dva yeny. Měsíční předplatné
jest 25. nejvýše 45 yenů. Tiskové zákony, druhdy vel-
mi přísné, musily býti v posledních časech zmírněny.
Nicméně dosud každý žurnál může býti zastaven do-
časně nebo úplně, v tom případě propadá konfiskaci
i jeho zařízení technické. Novináři mohou býti poku-
továni vězením od měsíce až do dvou roků a pokutami
400 a 500 yenů. Každý list musí u ninisterstva vnitra
složiti záruku, která v Tokiu jest 1000 yenů. Japonští
žurnalisté se dovedli vyhnouti aspoň nebezpečenství
vězení; mají dva vrchní redaktory, skutečného a „čest-
ného“. Tento má „čest“ podpisovati články onoho
a po případě jíti za něho i „seděti“
= Žena konsulátním úřadníkem. K záhadnému
případu Mikuláše de Raylan, úřadníka ruského kon-
sulátu v Chicagu, sděluje se nyní z Chicaga: Tří-
denní div, povstalý z objevu, dle něhož Mikuláš de
Raylan
Mikuláš
Tokio
Chicago
9
article
Raylan, několikaletý klerk ruského konsula v Chi-
cagu, byl vlastně ženou, což vyšlo na jevo po její
smrti ve Phoenixu, stal se všední událostí, když dvě
ženy, s nimiž zemřelá žila jako »manžel«, doznaly,
že dobře věděly o jejím tajemství. Motiv pro zaku-
klení de Raylanové, které udržováno bylo po patnáct
roků, jest nejasný. Část jeho může býti datována
do doby ranní aféry s jistým děvčetem v jižním
Rusku a daleko větší část pochází prý z jejích styků
s revolučními skupinami v Americe a v Rusku. My-
šlenka, aby vystupovala jako muž, nabývala v dívce
stále víc a více půdy, až konečně stala se u ní
utkvělou. Následkem revolučních zápletek odešla
z domu svého v Elizavetgradu, když byla 18 roků
stará a odebrala se do města Kamenice, kdež jako
muž získala lásku mladého děvčete, Jeny Vasalovi-
čovy. Po celou v Americe ztrávenou dobu vedla žena
ta romantický život. Vzpomínka na první lásku
s »andělským děvčetem«, jak Jeny ve svých dopisech
z Nov. Yorku, Chicaga a z města Mexika ji nazý-
vala, nikdy ji neopustila a snažila se přiměti svého
přítele Francise Bruchulise, aby se se starou »milen-
kou« její oženil. Tato často de Raylanové z Ruska
psala a prosila, aby ji sem vzala, že jí bude věrnou
a milující manželkou.
Raylanová
Bruchulis
Phoenix
Rusko
Amerika
Elizavetgrad
Jena
York
Chicago
Mexiko
andělský děvče
10
article
= Pomsta vyzrazeného penězokaze. Z Paříže,
6. ledna. 25letý August Fluch, jenž si právě odpykal
trest tříletého žaláře pro penězokazectví, setkal se
krátce po nabytí svobody se svým bývalým společ-
níkem Lacochem, kterého obviňoval, že ho pro-
zradil. Dostali se do hádky, v níž Fluch na svého
protivníka vystřelil z revolveru a smrtelně ho zranil.
Vrah uprchl.
= Nehoda královny italské. Z Boloně, 6. ledna.
Jak zdejší listy sdělují, zvědělo se při novoročním
přijímání, že královnu Helenu stihla při jízdě auto-
mobilem do Capo di Monte těžká nehoda. Když měl
stroj naraziti na kamenný sloup u silnice, vyskočila
královna, při čemž utrpěla pateronásobné zlomeni
nohy. Trvalo dva měsíce, než se rány zhojily, na
přání královny byla však nehoda přísně zatajena.
— Otcovražda. Z Paříže, 7. ledna. V rue des
Cités byl kovodělník Jean Baptiste Dranowski za-
vražděn svými vlastními dětmi. 17letý Louis a 15letá
Félicie přišli v noci domu opilí a když jim otec
činil výčitky, chovala se dcera tak drze, že ji dal
políček. Félicie chopila na to bratrovu hůl s ruko-
jetí vylitou olovem a jednou ranou trazila
otce k zemi. Louis vrazil mu pak nůž do
srdc e. Potom odebrali se oha na policii a udali, ze
Fluch
Helena
Dranowski
Louis
Félicie
Paříž
Boloň
Capo di Monte
11
article
Výraz bolu, rozpaků a skoro pokoření přelétl obličej
Estellin, avšak ona, nedávajíc se odstrašiti. sklonila se nad
starou ženou
— Pomozte mi, pane, oslovila zároveň Benoista,
který vzal paní Montelar pod druhou paží. Posadili ii do
lenošky, stojící vedle postele.
— Měla byste ji odvésti, pravil mladý muž k paní
de Beaurand.
— Odveďte ji, svolí-li k tomu, odpověděla Estella,
aniž by naň byla pohledla. Moje místo jest zde ... Jsem
jeho žena.
Benoist upřel na ni pohled, jímž zdál se vnikati až
na dno její duše. Snesla to klidně, poněkud překvapena
touto vytrvalostí, kterou považovala za neslušnou.
— Vy jste překvapen, myslím, že nevidíte mne sl-
zeti, pravila s nádechem hrdosti; nemohu nikdy plakati,
jsem-li přiliš dojata. Šťastni ti, kdož mají dar slzl
Její ruka položila se něžně na rameno paní Mont-
clar a opřela se o ně s dojemným láskáním, což ne-
bohá žena musila cítiti, neboť stiskla ruku Estellinu a potom
na novo propukla v pláč.
Paní de Beaurand zůstala státi bez pohnutí za svojí
tetou až sluha ohlásil příchod lékařův. Michal, jenž byl
se usadil na židli blíže okna a nepromluvil ani slova a
ani se nepohnul od okamžiku, kdy pán jeho byl uložen
na postel, zprudka vstal a přiblížil se.
Lékař nebyl žádný z oněch dvou věhlasných chi-
rurgů, které dal Benoist povolati. Byl to jeden z nezná-
mých lékařů čtvrti, náhodou někým ze služebnictva nale-
zený. Vstoupil nesměle, přiblížil se k loži, odkryl ránu,
v níž krev již počala se srážeti, naslouchal okamžik na
prsou Rajmundových a obrátiv se k Benoistovi, pravil tiše:
Benoist
Montelar
Beaurand
Estella
Michal
Rajmundův
Mont
12
article
Hleděl na ni dlouho zrakem plným bolu a něhy . ..
Co mu pravil tímto němým pohledem? Byla to výčitka,
prosba nebo pouze výraz synovské lásky tak přepjaté, že-
až dotýkala se hranie šílenství? V okamžení, kdy jeho
horečkou zanícené oči zalily se slzami, nasadil Rajmund
ústí bambitky na své srdce, stiskl spoušť a již skácel se
mrtev bambitku třímaje v ruce.
Rajmund
13
article
Nelze popsati zděšení, jež následovalo. První dojem
byl, že není možno, aby se to bylo přihodilo a že snad
všichni v domě jsou hříčkou šílené halucinace.
Michal přikvapil první do pokoje, sotva že rána byla
dozněla. Viděl, že setník klesá. Pokleknuv vedle něho,
zkusil položiti ruku na srdce svého pána, ale odtáhlji
s prsty krví zalitými, jat takovým děsem, že padl na zem
zdrcen, ani nehlesnuv.
Paní Montelar a Estella vstouply ihned na to,
domnívajíce se, že výstřel vyšel náhodou, neobratností
jakousi, doufajíce, že to nic neznačí, s důvěrou šťastných
lidí, nemohoucích připustiti, že by krutý osud zasadil jim
nezaslouženou ránu. Při pohledu na svého synovce, leží-
cího na znaku, paní Montelar, celá ztrnulá, nejsoue
mocna jakéhokoliv pohybu, zachytila se oběma rukama
veřejí. Estella, kteráž ji následovala, učinila dva neb tři
kroky ku předu, pak stanula jata hrůzou při pohledu na
strašný obraz smrti, jež očím jejím objevila se poprvé.
Ve svém obleku ze stříbrolesklého hedvábí, s kloboučkem
plným květin, se slunečníkem v ruce byla zosobněné mládí
a štěstí. Ostýchavě přiblížila se k Rajmundovi a sklonil
záhada.
Michal
Montelar
Estella
vstoupnout
Rajmund
Estella