Strana 2. Číslo 208

KATOLIUKŘ LISTY

Dne 31. července 1900.

und Montagszeitung«. Prohlašuje totiž, že na tak zv. pracovní parlamentní většinu nelze již ani z daleka pomýšleti, protože byla jen jepicí nebo spíše valem, jenž přes noc byl odplaven slovanskou zátopou. Snaha, čelící k osamocení Čechův jest marna, protože Jiho- slované a velkostatkáři konservativní jsou silnými opo- rami Čechův a není lhostejno, v jakém táboře stojí kn. Lobkowicz nebo kn. Schwarzenberg. A také silné slovanské smýšlení, které zmocnilo se polského lidu, nedopustí aby polský lid šel společně s levicí. Co se týče katolické lidové strany, stojí proti dru. Eben- hochovi, jenž jest nakloněn vládě a proti dru. Ka- threinovi, jenž ustavičně kolísá sem a tam, strana barona Dipauliho, rytíře Fuchsa a monsgra. Krolova jako nerozborná zeď a nedovolí, aby klub katolické lidové strany dal se zapřáhnouti do služeb levice. Připravují-li se na podzim nějaká překvapení, nedo- padnou dle smyslu citovaného článku ve prospěch německého souručenství. O tom, že by postavení Körbrovy vlády nějak bylo otřeseno, nelze pozorovati dosud ni nejmenší známky. Také kombinace s Gautschem není ničím, leč prázdnou řečí. Předseda nejvyšší účtárny baron Gautsch požívá hodnosti ministerské, i jest mu vždy volno v záležitostech svého úřadu ucházeti se o au- dienci u císaře. Že podnět k audienci takové hledal a nalezl v době politicky kritické, shoduje se s indi- vidualitou barona Gautsche. Jeho předchůdce hrabě Hohenwart toho nikdy nedělal, ovšem neměl také příšin užívati takových prostředků k tomu, aby se zaleskl. Tábor lidu na Borku u Hořic. Také tento včera konaný tábor byl navštíven velmi četně.

Dostaviloť se k němu 12.000 lidí a stejně mohutně jako lidu blíž Poříčan shromážděného, ozval se také jejich protest proti nynější politice vládní. Po uvítání účastníků se strany prvního místo- předsedy p. Aug. Erbena a druhého místopřed- sedy p. Hory, okresního starosty, promluvil nejprve za stranu svobodomyslnou posl. Heřman Janda, jehož řeč vrcholila v doporučení známých hesel: »Spolčujme se!« a »Nedejme se!« Za stranu staro- českou promluvil p. řid. JUC. Sedlák, jenž po- ukázav na výhody, vyplývající pro každý národ se silného jeho obchodního postavení, skončil svou řeč výrokem nesmrtelného Palackého o světovém ob- chodu: »Nesmíme se tomu uzavírati a nezapřeme starou víru i ctnost národní, ale musíme hleděti, abychom se do světového obchodu dostali; ať z na- šeho průmyslu sesílí se nejen továrník, učenec, ho- spodář, nýbrž veškeren ostatní lid český. Jakmile to se stane, když budeme chtíti, myslím, že nás nemine kýžený zdar.« Dr. Sobotka, mluvčí strany radikálně-státo- právní, pohyboval se celkem v kolejích zvučných, ale jalových frásí. Líčil pak, kam by mohly dospěti země české, jsouce samostatny, v ohledu sociálním a hospodářském a radil k vytrvalosti, k níž dlužno jest i v každé rodině nabádati. »Raději zemříti — volal řečník — než-li žíti v porobě. Bili jsme se vždy na české skále, budeme se bíti dále.« Red. Hrubý, jenž mluvil za sdružení země- dělců, dokazoval, že jenom v provedení českého stát- ního práva jest východiště ze všech nynějších běd, načež pádnými slovy protestoval proti rozdělení krá- lovství a zavedení státní němčiny v zemích koruny Svatováclavské.

Pan Fr. Kratochvíl, jenž promluvil za zemskou jednotu živnostenských společenstev, ostře žaloval na zotročení stavu a na udolávání živnost- nictva kapitálem. Vina všeho spočívá v centralismu a stát nemůže prospívati proto, že v něm veškerá energie vyčerpává se jenom na poněmčování neně- meckých národů. Promluvili ještě za stranu radikálně-pokrokovou dr. Kříž a za stranu národně-sociální p. Simo- nides, načež jednohlasně, i hlasy přítomných sociálních demokratů, přijata byla následující reso- luce: Tisíce lidu českého shromážděného na táboru lidu na »Borku« u Hořic prohlašují: Trváme pevně a neodvratně na svém požadavku státní samostatností zemí koruny české, kteráž nesčíslnými akty státními uznána a zaručena byla a proto ohražujeme se všichni co nejdůrazněji proti všelikým předlohám vládním, kteréž porušují nedílnost království českého a rovné právo obou jazyků v celém obvodu zemí koruny české. Jakékoliv snahy vlády nesoucí se tímto smě- rem, setkají se s nejkrajnějším odporem celého českého národa. Tábor skončil pak za velikého nadšení shro- mážděného lidu, za zpívání národních písní a výtrž- nost neudála se při něm žádná. Český tábor ve Vídni. Jako v Poříčanech a v Hořicích uspořádána byla v neděli veliká česká manifestace ve Vídni. Byl svolán totiž zásluhou ná- rodní sociální strany tábor, jehož se súčastnilo 10.000 lidí a jehož předmětem rokování bylo hlavné české školství. Hlavními řečníky byli pp. Stří- brný a Chlubna, kteří poukazovali trefně na křížovou cestu české školy »Komenského«. Na to přijata byla jednohlasně navržená resoluce, žádající za zřízení obecných škol ve všech dolnorakouských ryze českých obcích i v těch, jež vykazují značnou českou menšinu.

Zprávy církevní, Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Je- žíšova. Narodil se na zámku v Loyole u Tulosy ve Španělsku r. 1491. Do 26. roku dlel na dvoře krá- lovském, r. 1521 byl při obléhání Pampelony po- raněn. Čtením a rozjímáním poznal marnost světa, vykonal životní zpověď v klášteře Montserratua konal pokání o samotě v jeskyni u Manresy devět měsíců. Složil pak knížku o duchovních cvičeních. jež až dosud se vysoce cení. Vrátiv se z Barcelony, studoval v 33. roku v Barceloně s mladými stu- denty. V Paříži studoval bohosloví a stýkal se často se sv. Františkem Xaverským. R 1540 potvrdil papež pravidla nového řádu, Tovaryštva Ježíšova, jehož prvním generálem byl. Při jeho smrti byl tento řád ve 12 provinciích po celém světě rozšířen. Osobní věstník duchovenský z diecése králové-hradecké. V Pánu zesnul: Vdp. P.

Gothard Schuppl, O. S. B., bisk. notář, děkan, du- chovní správce v Polici, + 9. července (naroz. 1828, vysv. 1852); vdp. Bernard Horáček, děkan v Chlumci n. C. + 20. července (nar. 1830, vysv. 1863).- Vyznamenáni jsou vdpp.: Václav Vaněk, č. konsist. rada, bisk. vikář, děkan a farář v Záboři jmenován skutečným konsistorním radou a assessorem; Mut. Mára, farář ve Zbýšově, osobním děkanem; Ant. Schreiber, farář ve Žlebech, b. vikářem okresu čáslavského; Ferd. Kutscher, bisk. notář, děkan v Ma- rešově, správcem vik. okresu trutnovského; Josef Ku- drnáč, děkan v Žacléři, vikariátním sekretářem; Jos. Pacholík, děkan a farář v Roztokách, bisk. notářem. — Ústanoveni jsou dpp.: Karel Jánský, ad- ministrátor, za faráře v Uhersku; Václav Kudrna, farář kunětický, za faráře v Bélé u Pardubic; Václav Vaško, administrátor kocléřovský, za administrátora do Rokytníku; Jindř. Kolář, kaplan ponikelský, za administrátora do Stěžer; P. B. Krieshofer, O. S. B, za proz. administrátora v Polici n. M. — Uprázněné místo: Chlumec n. C., děkanství, patronát hr. Zdenka Kinského, od 21. července; Kunětice, fara patron. nábož. matice, od 23. července.

Světová výstava v Paříži. (Původní dopis »Katol. Listů«.) V Paříži, dne 25. července. (Úspěch české hudby.) —er. Dnes chápu se péra s radostí, protože třeba zmíhiti se obšírněji o úspěchu, kterého si do- byla česká hudba v těchto dnech v Paříži. Paříž je podivné město; v prvé řadě se baví, a co se mu líbí, tomu applauduje, ovšem, aspoň nyní v létě se o hudební a uměleckou hodnotu příliš ne- stará. Proto podivením naplní zajisté každého, že vážné umělecké produkce na výstavě zůstávají bez povši- mnutí a mnohdy nějaká obyčejná »turecká« má vděčné posluchačstvo. V době pobytu svého v Paříži jsem se o tom nadbytečně přesvědčil. Koncert na varhany v Trocadéru, koncert Schubertbundu, pěvecké zápasy francouzské byly slabě navštíveny. Nádherný sál Tro- cadéra, maje mimo partér a sta loží ještě ohromný amfiteatr, jemuž žádné sloupy v rozhledu nepřekážejí, nevábí. Je na výstavě jiných attrakcí dosti. Ale podobně i druhý podnik umělecký, totiž symfonické koncerty řízením slavného Collonna dá- vané, zejí prázdnotou. Proč? Příčin je několik. První, že se »Stará Paříž« nepovedla, neláká, zeje prázdnotou. Tak prázdné to asi v klikatých ulič- kách Paříže sotva vypadalo, jako dnes ve »Staré Paříži«.

Druhá příčina toho, že ten, kdo chce poslouchati Collonna, musí platiti trojí vstupné: na výstavu, do »Staré Paříže« a pak teprve do koncertu, jenž koná se v dřevěném divadle, po způsobu oné místnosti, kde hrál na naší národopisné symfonický orchestr, v níž však jsou místo stolů sedadla, v divadle, které trpí týmiž nedostatky, jako trpělo naše. Kolem nové ulice, tudy jezdí parní, pneumatická a elektrická tramway. V největším pianissimu ozve se hluboký 1ón výstražné trubky, a celý dojem je pokažen. Nebo opět na ná- městíčku před divadlem počne komediant bubnovat, nebo pouliční zpěvák zpívat, a celý kus adagia jest buď pro nás ztracen, nebo musí dirigent, je-li právě možno, počkati, jako se stalo Collonnovi před 2. vě- tou suity Peer-Gynt. Nedivme se, že tedy za těchto poměrů jsme všichni Češi s obavou očekávali vystoupení p. Oskara Nedbala, člena Čes. kvarteta, jenž pozván byl Co- lonnem, aby řídil dva koncerty z českých skladeb. Bohu díky vše dopadlo skvěle, což arciť třeba přičísti nejen síle skladeb samých, ale zvláště reprodukci Ne- dbalově, který objevil se opět býti obratným, umě- lecky vyspělým dirigentem. To, co dovedl Nedbal s Colonnovým orchestrem na několik zkoušek, bylo v pravdě bravurním kouskem. Na program dal Sme- tanovu »Vltavu«, již tu vůbec poprvé řídil, Fibichovu selanku »V podvečer« a Dvořákovu symfonii »Z no- vého světa«. Program oznamoval nám, že je to kon- cert české školy hudební (école tschěque) a mimo to rozdávána i francouzská uvedení, v nichž byl životopis. skladatele a rozbor skladeb stručně podán.

Svým vystoupením získal si Nedbal předně sym- pathie orchestru, který při jeho prvém objevení se na podiu ihned přivítal jej zároveň s obecenstvem, které tentokráte četněji se sešlo, než na koncerty Colonnovy, hlučným potleskem. Potlesk ten opakoval se pak po každém čísle, každé větě. Avšak byl to potlesk zasloužený. Nedbal nejen správně skladby pochopil, on dovede přenésti pocho- pení to na cizí těleso orchestrální s takovým úspě- chem, že na př. za to, jak zahrál polku ve Smeta- nově Vltavě, nemusil by se žádný orchestr Čechů styděti, ba naopak bylo možno vzíti si z něho příklad. Nedbal dovedl vypracovati potřebnou gradaci jak ve Vltavě tak zvláště v symfonii, nehledě ani k úseč- nosti rhytmické, kterou reprodukce přímo sršela. Ne- dbala dnes po úspěchu pařížském a dřívějším berlín- ském právem možno počítati mezi pozoruhodné diri- genty nejen domácí, ale i cizí a jsme přesvědčeni, že i na tomto poli slávu jména českého roznese. Že úspěch jeho v Paříži nezůstane pro české hudební umění bez následků rozumí se samo sebou.

Právě však v týž den s Nedbalem vstoupila i jinde česká hudba v zápas a zvítězila na celé čáře. Byl to čacký odbor »Hlaholu Plzeňského«, který dne 23. t. m. v Trocadéru při pěveckých zá- pasech vystoupil a odnesl mimo vavříny také prvou cenu. Plzeňský Hlahol zpíval nejen dokonale, ale zpíval i české věci, jimiž dokázal na jakém stupni české hudební umění stojí. Dnes dostoupilo umění reproduktivní neobyčejné výše, dnes nespokojujeme se jen s bezvadným rhytmickým a dynamickým před- nesem, dnes tážeme se po pojetí, deklamaci, melodické frási atd. A tomu všemu činí úplně Plzeňský Hlahol zadost. Jeho přednes je ideálně přímo propracován, každá nuance dynamická od sférického pianissima až do mohutného fortissima, jež hlaholí plným proudem svěžích hlasů, vše vystiženo, rhytmika nepřekáži frási hudební, jako jsme na př. pozorovali někde při vý- konu spolku vídeňského, a k tomu line se zpěvákům z hrdel celá duše a to duše česká! — jak by neměl výkon jejich uchvátiti.

Také uchvátil! Přes značnou konkurenci, hlavně Škotského spolku Welshů, kteří měli sbor smíšený, jejž řídila dáma, což galantním Francouzům impono- valo, byla první cena přiřčena »Hlaholu Plzeň skému« a odevzdána mu zlatá deska v plišovém rámci s obra- zem republiky francouzské a případným nápisem, dále zlatý věnec a dirigentu zlatá medaile. Při zápase zpíval Hlahol Pallovy »České tance« a Vendlerovu »Věrnou milou«. Před tím však dne 22. dobyl také Hlahol první ceny při zápasech mezinárodních, na pamět 50letého jubilea trvání pěveckých spolků belgických vypsaných. Zpíval za pravého nadšení, že byl samou jury požádán, aby při zápasu sbory přidal, což se nikdy neděje. Mimo to dostalo se mu cti, že zpíval při přijetí na bruselské radnici před purkmistrema městskou radou, kteréž cti se dosud vůbec žádnému spolku nedostalo. Při zápasech obdržel i v Bruselu hlavní cenu totiž 1200 franků ve zlatě, zlatou velikou medaili a podobně dirigent také zlatou medaili. Ve čtvrtek dává pak Hlahol samostatný koncert v Staré Paříži, při němž provede jako úvodní číslo »Svatý Václave«, což zvláště s radostí kvitujeme, že se totiž nestydí za našeho patrona a dědice sv. Vá- clava, pak skladby Křížkovského, J. B. Foerstra ml, Fr. Picky, Smetany a H. Pally. Koncert těší se zvláštní pozornosti pařížských časopisů, které o něm již několikráte se zmínily. Zvítězila tedy česká hudba v Paříži na celé čáře, doufejme, že to bude jí a nám všem ku zdaru.

Zprávy denní. Katolické missie africké, které sou- stavně podporuje Družina sv. Petra Kla- vera, jejíž zakladatelkou jest nezištná i obětovná M. T. hrab. Ledáchowská, dostaly se pod hrubý nůž nedělních »Nár. Listů«, které by nejraději tomuto kulturně-dobročinnému dílu katolickému uťaly na dobro hlavu. Práce listu tohoto, známého svou vzácnou láskou a snášelivostí ke všemu katolickému, jest od let už známa. Spíše zamhouří oko nad ne- správností protestantismu nebo nad nezdravými vý- střelky a machinacemi cizího kultu, který měl býti naočkován na náš kmen národní, nežli by daly prů- chod spravedlnosti a uznaly po zásluze přednostia positivní práci katolické církve. Na »národní« věci se, bohužel, v národě našem už mnoho nahřešilo. Posuzovati správně krajně nevděčnou a namáhavou