Strana4.

NARODNÍ LISTY.

2. září 1900. Císlo 242.

dno jest za nynějších poměrů učiniti. Jest mínění, že další obsazování, Pekina cizími vojsky mohlo by vyvolati nebezpečné zápletky a zbytečně podrážditi čínské obyvatelstvo. Jes na dále nutno, aby velmoci nadále ponechaly své posádky v pevnostech Taku a na jiných strategicky důležitých bodech dotud, až se jim dostane uspokojivých podmínek a dostatečné záruky od čínské vlády. Z Petrohradu, 1. zářl. (C.-B.) »Praví- tělstvennyj Věstník« přináší toto sdělení vlády Na dějišti války v Pečili události vojenské do- znaly tak náhlého obratu, že podařilo se ne- patrnému poměrně vojsku spojenců, jichž úko- lem bylo vyprostiti obklíčené cizince a vyslance, dosíci nejen tohoto eíle, ale i rozehnati povsta lecké tlupy, soustředěné ve »středu nebeské říše« a zabezpečiti i spojení s Pekinem. Těmito příznivými okolnostmi se však nemění z počátku naznačený program Ruska, jehož hlavní zásady sděleny byly v posledním prohlášení vlády. Ru- sko nevypovědělo, jak se v prohlášení tom sdě- luje, válku. Rusko vstoupilo na území svých sousedů s určitými úmysly, jež z větší části do dneška byly splněny. Aby pak pro budoucí čas zabráněno bylo nedorozuměním a nesprávným výkladům dalších úmyslů vlády ruské, nařídil císař správci vnějšího ministeria, aby rozeslal osobám, jež v cizině jsou pověřenými zástupei vlády, tento telegrafický okružník: Okružní telegram ministeria vnějška ze dne 25. srpna 1900: Hlavní eíle, jež císařská vláda v dobách čínských zmatků měla na mysli, byly tyto: Ochrana ruského vyslanectva v Pe- kině a zabezpečení ruských poddaných před zločinnými úmysly povstalců čínských; 2. po- skytnouti pomoci čínské vládě proti vzbouřeným v zájmu nejrychlejšího upravení pravidelného pořádku v říši.

Když následkém toho všechny zúčastněné velmoci za týmž účelem odeslaly svá vojska do Číny, navrhla ruská vláda tyto zásady jako směrodatné, pokud se týče záležitostí čínských 1. zachování společné úmluvy všech velmocí; 2. udržení dřívějšího pořádku v Číně; 3. od- stranění všech věcí, jež by mohly vésti k roz- dělení čínské říše; 4. umožniti spojenými si- lami dosazení ústřední vlády, jež jedině jest s to, aby pořádek a klid udržela. O těchto věcech téměř všecky velmoci s shodly. Ježto carská vláda nesleduje záměrů jiných, bude i na dále věrna dřívějšímu svému akčnímu programu. Jestliže události, jako útok povstalců na naše vojsko u Nučvanu a celá řada nepřátelských činů čínských na hranicích státu našeho, jako bombardování Blagověščenska, zavdaly Rusku podnět k ztečení Niučvanua vpádu do Mandžurska, nesvědčí tyto skutky, kleré měly jen obranný účel proti agres- sivě Číňanů, nikterak o plánech sobeckých. Jakmile v Mandžursku zjednán bude klid stanou se nevyhnutelná opatření k ochraně že- leznic, smlouvou s Čínou zaručených, odvolá také Rusko své vojeztéto sou- sední země, ovšem nebude-li tomu na úkor jednání velmocí ostatních.

Zájmy zahraničních velmocí, jakož i mezi- národních společností v nučvanském přístavu, který Rusko obsadilo, budou úplně zajištěny. Dobytím Pekina bylo dosaženo prvního hlavního úkolu carské vlády: osvobození zástupců vel- mocenských a všech cizinců, kteří se nalezali v tomto městě. Druhý úkol t. j. spolupůsobení zákonné ústřední vlády ku upravení pokoje a pravidel- ných vztahů k velmocem, zdá se dosud těž- kým, ježto císař a císařovna vladařka a mini- sterstvo zahraniční opustili svá sídla. Za těchto okolností nedostává se císařské vládě dostateč- ných důvodů, aby vyslanectva pověřená u čín- ské vlády nadále zůstala v Pekině, ježto vláda lato jest nepřítomna. Proto také car je hotov pdvolati vyslance svého Giersa s celým perso- nálem do Tjeneina, kam jej provázeti bude ru- ské vojsko, jehož přítomnost v Pekině je na- dále bezúčelná, vzhledem na opětně projevené odhodlání, nepřekročiti úkoly vytknuté. Jakmile zákonitá činská vláda zahájí své působení a vyšle zplnomocněné své zástupce k vyjednávání s velmocemi, nebude Rusko jiště váhati ve shodě se všemi cizími mocemi vy- slati svého zplnomocněného zástupce tam, kde bude se vyjednávati. Doporučujíce vám, abyste vše toto oznámil vládě, u níž jste pověřen, doufáme, že vláda zajísté sdíleti bude, naše náhledy.

Následkem svrchu sděleného telegrafického pkružníku pro cizí velmoci bylo nařízeno sku- lečnému státnímu radovi Giersovi a generál- lieutnantovi Lenevičovi, aby zasazovali seo splnění záměrů carových, pokud se tknou pře- vedení císařského vyslanectva, ruských poddaných a ruských vojsk z Pekina do Tjencina, při čemž bez odporu v úvahy vzaly budou pod mínky místní. Z Nov. Yorku, 1. září. (C.-B.) Depeš »New York-Heraldu« z Washingtonu praví; Pět států souhlasí již s návrhem Ruska odvolati vojsko z Pekina. Dva státy daly na jevo odpor proti přijetí návrhu toho. Z amerického stanovisk pojímáno, nemohla by mezinárodní siluace ani býli uspokojivější. Velmoci, jež se opírají návrhurnskému, jsou Německo a ltalie. Státy tyto projevují také pochybnosti o řádném zplnomocnění Lihunčana i o tom, že by čas stačil. Francie žádá před zahájením vyjed- návání přesné objasnění o plnomoci Lihunča- nově. Očekává se však, že dolspěje ke shodě se Spojenými státy, Anglií, Ruskem a Japonskem. Soudí se, že Německo Italie vzhledem na shodu pět států budou donuceny vojsko svo z Pekinu odvolati a vydnáváni s Činou zapřísti. Z Paříže, 1. září. (C.-B.) Naproti opět- ným zprávám listů problažuje »Agence Havas«, že jest naprosto nesprávné, že by francoužská vláda byla někdy odmítla na- bídku, ať přimo neb nepšimo míněnou, aby mezinárodní vojska v Číbě bylo podřízeno francouzskému velitelství.

Připravy. Z Berlína, 1. záti. (C.B.) [»Wolffova kanceláře). Ve zprávě, již včera zaslal polní maršálek hr. Waldersee z Adenu císaři Vilé- movi, se praví: Když říšský poštovní parnik »Sachsen« zajel do přístavu adenského, zamí řila francouzská dopravní lod »La Champagnee za zvuků hudby a hlučného volání »hurrá« směrem ku Kolombo a proplula těsně podél parníků »Sachsen«. Hudební sbor parníku »Sachsen« zahrál »Marseillaisu«, hudba na francouzské lodi zahrála německou hymnu. Hr. Waldersee přijal pozvání anglického guvernára a byl slavnostně uvítán. O 5. hodině odpo- lední odjel na další — cestu do Číny. Z Berlína, 1. září. »Vojenský Věstníke vyhlašuje armádní rozkaz, jímž císař projevuje všem, kdož zúčastnili se při zřizování a vý pravě vojska do východní Asic, za obezřetnose a neunavnou horlivost uznání. Z Adenu, 31. srpna. Hrabě Walderse přistál zde odpoledne a byl oddělením pluk západokentského uvítán. Z Londýna, 1. září. »Standardu« sdě- luje se ze Šanchaje ze dne 30. srpna: Ameri cká válečná loď »Oregon« a německé válečne lodi »Kurfirst Bedřich Vilém«, »Branibor« »Weissenburg« a »Hela« obdržely rozkaz, aby odebraly se do Vušanu. Z Moskvy, 1. září. (Zvl. tel. »N. L-) Na rozkaz earův bylo zřizování dalších 40 ne- mocnie polních zastaveno. Z Vídně, 1. září. (C.-B.) Vojenské lod »Císařovna Alžběta« a »Aspry« přibyly do Vusunu. Po třidenním pobytu odplují do Taku. Na lodích jsou všicci zdrávi.

Ostatní Čína. Z Londýna, 1. září. (C.-B.) »Times sdělují ze Šanchaje ze dne 30. srpna : Telegram guvernéra v Nanhvejí ohlašuje, že Caostručiaovi a Hsutuňovi bylo císařským dekretem nařízeno odebrati se na jih a bdíti tam nad jednáním místokrálů v provinciích v poříčí Jancel Jmeno- vaní již odcestovali do Saotinfu. Mistolrál Lin- kun-yi, jehož zdraví jest posledními událostmí podkopáno, jest prý touto zprávou velmi zne- pokojen a povolal Šenga do Nankinu. Tato zpráva, potvrdí-li se, jest velmi vážná, poněvadž oba místokrálové byli dosud clsařovně úplne oddáni. Z Londýma, 1. září. »Times« oznamují z Tokia ze dne 31. srpna: Poněvadž čínské úřady v Amoji zaručily se za bezpečnost osoby a majetku, japonští námořníci bu- dou opět odvoláni, ačkoliv jest doká- záno, že protijaponské hnutí na Formose bylo znovu rozníceno. Z Berlína, 1. září. (C.-B.) »Wolfova kancelář« oznamuje z Amoye ze včerejška: Odtud a z Linlonu byl přist a vs japonský sbor odyolán. Zůstala jen ochranná stráž o 80 mužích, kteráž ale nepo- chybně, rovněž jakoi včera přistavších 60 námořníků anglických, asi brzy bude též od- volána.

Japonské vojsko, jež bylo na cestě z Formosy sem, dostalo roz- kaz, aby se vrátilo. Japonský konsul byl povolán do Tokia. Poměry jsou z de opět jako jindiy. Z Nov. Yorku, 1. září. (C.-B.) Jaks »New York Heraldu« z Washingtonu sděluje, pokládá se za neodvratné, že bud bude mezinárodní vojsko brzy z Pekinu odvoláno anebo že nastane roztržka mezi státy; ne- čeká se však, že dojde naroztržku, neboť soudi se, že odvolají-li ostatní státy své vojsko z Pekinu, Německo že odvolá také s voje. Také od Italie očekává se, že vojsko své odvolá, jakmile opatření to bude jednomyslným. Jeden úřadník vlády prohlásil, že jest mu známo, že Rusko provede ohlášený úmysl svůj a ž své vojsko odvolá, ať dopadne odpověď ostat- ních států jakkoli. V Mandžursku. Z Petrohradu, 1. zářl. (C.-B.) Generáln štáb dostal následující depeší: Generál Grodekov telegrafuje z Chabarovska ze dneška: Nikolský oddll zapudil nepřítele 28. m. m. s pravého břeh Mudandžanu, při čemž čtyři děla ukořistěna. Dne 29. m. m. překročil oddíl řeku dobyl 30. m. m. Niuguty. Nepřítel jest pro- následován. Niuguta a vesnice v okoli nejsou poškozeny; obyvatelstvo vrací se zpět ke svým pracím. Císař a císařovna vdova. Z Paříže, 1. září. (C.-B.) Dle zpráv z Šanchaje nalezají se prý císař a císařovna vdova v Painonfu, hlavním městě provincie Šansi. Válka jihoafrická. Telegramy. Z Maseru, 31. srpna Zde se proslýchá že 1500 Burů s 2 děly táboří u Meguatlings neku poblíže Clocolanu. Posádka ve Ficksburku byla sesílena.

Jubileum vlády sultánovy. Zejtra slaví Ahdul Hamid II., jenž dne 31. srpna 1876, v době velikého nebezpečí pro říši tureckou, po sesazeném sultánu Abdul Azizovi a sešílivším předchůdei svém Muradu na trůn nastoupil, jubileum 25leté vlády. Jen pět sultánů až posud dočkalo se vlády tak dlouhé, ale ani jeden z nich neoslavil den ten slavnostně. Neodpovídaloť až posud mravu tu- reckěmu, těšíti se z takých jubileí panovnických. Až teprve Ahdul Hamid I. mravi tento zavedl. Ačkoliv Abdul Hamid své doby válčil proti Srbsku, Řecku, Rumunsku, Černé Hoře i Rusku, ano nepřímo či vlastně nedoznaně proti Rakousku (v Bosně) i Anglii (v Egyptě), přece všecky vlády vyslaly deputace k jubileu jeho. Důkaz to, jak mocné jest dnes soupeřství také o po- kojný vliv na poměry turecké. Zvláště hospo- dářské. Nejvíce příčiny mají věnovati pozornost jubileu tomu Němci, neboť právě německé říš učinil Abdul Hamid nejdalekosáhlejší koncese hospodářské, takže dnes úspěšně soupeři i v Malé Asiii v Syrii se soutěží anglickou i francouz- skou. Na nás ovšem jest věnovati jubileu tako- vému pozornost leda jen zběžnou. et Telegramy.

Z Cařihradu, 1. září. (C.-B.) Za při- činou vládního jubilea sultanova byla dnes v paláci jildizském slavnostní přijímání. Ra- kousko-uherský vyslanec svob. p. Calice jakožto doyen vyslaneckého sboru byl přijat první. Odevzdal sultánovi vlastnoruční list císaře Fran- tiška Josefa. Potom přijati oststní vyslanci, zá stupci a poselstva, kteří rovnéž vlastnoručníl stiny svých panovníků odevzdali. Večer byl osvětlení, zajtra večer slavnostní hostina v pa láci jildizském. Velitel ruského loďstva teď ve Smyrně kotvícího sultanu blahopřál. Sultan po- děkoval svým křídelním pobočníkem. Z Kielu, 1. září. (C.-B.) Za příčinou jubilea sulianova vyzdobily se prapory i tureck lodi zde kotvíci i lodi německé. Z Vídně, 1. záři. Za příčinou jubilea vlády sultanovy pořádána ve zdejším pravoslnv- ném chrámě bohoslužba pravoslavnými podda- nými Turecka, již byl přítomen i vyslanec ta- recký. Také v mohamedanské a židovské modlitebně pořádány podobné bohoslužby

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Kri s e. Z Vídně, 1. září. Císař přijel sem časně ráno, zakončiv časněji nežli v jiných letech svůj pobyt v Išlu, na deset dní. Ne- stal se ani pokus, popfrat účel jeho příchodu. Ještě nežli přibyl, doznáno, že jeho nynější přítomnost v schönbrunnském zámku je způ- sobena zmatky vnitropolitickými jimž učiniti se má, pokud možno, nějaká přítrž. Ba ministr president pravil sám prof. Barvinskému, t. č. předsedovi sdružení slovinsko-chorvatsko rusínského, s kterým ro- koval ve čtvrtek, že rozhodnutí stane se korunou a co nevidět o celém souboru věcí, jimiž přivoděny zápletky v tomto státě. Je těžko, jakkoli kontrolovati pověsti o posledních obou audiencích dra. Körbra, dle kterých již na první situace vlády stala se nejpovážlivější. Víry však zasluhuje tvrzení, že na místech nejvyšších naléhá se na zažehnání stavu trvají cího již od všeobecných voleh r. 1897 a že po té stránce čeká se od mi- nisterstva, by se prokázalo hotovýme či- nem, jehož nedostatek ovšen by měl při- rozené následky, a že nebyl-li položen vy- slovně termin, tento je dán normální dobou, ve které sestupuje se vídeňský parlament pravidelně. Na cestě k němu leží však dosud ne smířený, ničím neumenšený, vlá- dou neseslabený odpor národ českého, protože nepřestalya neodčiněny příčiny, ze kterých vznikl.

Nevědělo-li se, že bez takové nápravy. že bez usmíření lidu našeho, v právech již nabytých uraženého, nemůže být a nebude dělnosti na říšské radě, povolaní zástupcové lidu toho bezpočtukráte prohlásili všem fak- torům ústavním a zákonodárným, že ne- mohou zastaviti bez remedury toho, čím bylo Čechům ukřivděno, válečný svůj postup a to nejen vzhledem na rovné právo našeho jazyka, nýbrž také v zájmu rovnováhy sil ve státě, protože bez protitlaku šestimilliono vého národa českého bylo by Rakousko vy dáno zvůli zbujnělé, vítězné německé ob strukce a vrženo jí na sráz, odkud by řítilo se k záhubě. Otázky, na které bude dru. Körbrov odpověděti vůči koruně v nejbližších dnech snad nejbližších hodinách, jsou: Splnilo mi nisterstvo svoje poslání? Dostálo svým úko- lům? Anebo má alespoň, ne-li jistotu, tož alespoň důvodnou, věcnou naději, že dosáhne positivního resultátu? Vládě, která dosazena 19. ledna t. r., bylo uloženo, zjednati normální stav parla- mentní. Hr. Clarymu byl terrain připraven. Byl jen zodpovědným za výkony jiných Dr. Körber roli figuranta odmítl. Vyloučil předem, zásadně a dle jmena všechnu jedno- strannost. Ale fakticky ji udržoval, po- silňoval a prodlužoval: jednostrannost se kterou podrobila se výkonná moc před rokem diktátu německé menšiny víc, nežli tato sama mohla se nadíti ve svých nejbujnějších snech.

Podrobila za součinnosti dr. Körhra. Jet on na památném výnose ze 14. října m. r. první podepsán. Heslo jim vydané, že nie nesmí se změnit, co bylo zavedeno tímto nařízením, bez dorozumění obou stran a tüdíž bez souhlasu Němců, bylo jen povzbuzením odměněných buřičů, trvati na državě, lacino. pouhým pychem a svévolnou revoltou na- byté. Do té míry vzrostla, podněcována ta- kovýmto programem vládním, jejich zpupnost. že, když dr. Körber mohl zachrániti parla- ment a sebe zrušením výnosu Kindingerova — bylo to v posledním týdnu květnovém — důvěrníci levice se odebrali k němu s vy- jádřením, že nejen žádají přesné zachování ordonance té ale také Clarovy. Jim nestačí, pravili, by se nalězala ve » Wiener Zeitungs, vniterní čeština musí zmizeti také z úřado- vání naprosto a beze stopy: Nedosti toho dodali, že budon kontrolovati každé jmeno- vání státních úřadníků a že každé, které ne- dozná jejich aprobace, bude pro ně casus belli. Jaký dojem ohláška ta učinila, záhy se ukázalo. Za Sagassera, který byl byrokrat od kosti, ale hájil stanovisko, že v zemích koruny české musí každý úřadník uměti dobře česky, stal se 1. sekčním chefem v mi- nisterstvu vnitra Bukovinec hr. Pace. Muž. jehožto výtečnou kvalifikaci uznali Němcia který byl dávno určen pro tuto hodnost — odstaven, protože pod uniformon jeho bije české srdce. A co se stalo ve Štyrsku, roz- lítilo také nejklidnější Slovince.

ct Prostředky, kterých užil chef vlády, ne- byly účelny. Nové česko-německé konference nemohly skončiti jinak nezli skončily. Protože dr. Körber, maje být aktérem, přestal na činnosti resp. nečinnosti pouhého díváka, která byla v čirém opaku s odhodláním jebo nespoléhati na nikoho, nýbrž podniknout akci sám. Jazykové osnovy jeho v celku a po drobnostech jsou, zvláště moravská, křiklavou protivou justice, rovnou měrou rozdělující Měly býti lékem konejšivým. V pravdě však staly se dráždidlem a stupňovaly jen nevol lidu českého, jenž ozval se mohutnými pro- testy proti zámyslu, dílem tímto právní řády jazykové stabilisovat. Takové si počínání, při kterém dr Rezek v obětavosti své, v sebezapíränía sebepřemáhání šel do krajních branic a mezi nebylo s to, by účinkovalo na taktiku a po stavení české delegace. Vláda dra. Körbr neodhodlala se k nižádně změně situace. kterou Čechové vrženi byli do nejostřejší opposice a není leč přirozeno, není leč nut- ným a zřejmým důsledkem, že vůči takové smutné a kormutlivé skutečnosti nemohou odložiti zbraní, které jim do rukou vtlačeny fakty a jejich inscenováním a vykonáváním a úspěšným příkladem na straně druhé, které nebylo v ničem ublíženo. Namítá se, že vláda dra. Körbra ne- dopustila se nižádného příkoří nového na Češích. O tom je různý soud možným. Ale jest objektivní pravdou, že nepřispěla ke smazání chyb a hříchů dřívějších a že toto je neodbytnou podmínkou pro lepší disposice v národe českém. Důkazův ochoty k nim a ku při- jatelnému a čestnému smíru bylo také za české obstrukce podáno přehojně.

Čistým a klidným je svědomí poslanců českých. Jejich nebude vinou, předstoupí-li dr. Körber před svého souveraina s odpo- vědí, která bude na všechny otázky výše položené, na otázky, které jsou obsahem, podstatou a podmínkou existence jeho vlády, vesměs záporná. Jejich nebude vinou také, provede-li ministerstvo z bilance osmi- měsíčního skorem trvání a z její passiv samo konsekvence, či budou-li nebo jsou-li již učiněny bez odhodlání jeho. Je-li odboj českého národa dnes jedinou překážkou dělnosti parlamentu, je-li jedinou příčinou nezdaru poslání kabinetu Körbrova, jak jsme přesvědčeni, již očividného a na dlouho neutajitelného, vinu má toho jena pouze vídeňská vláda. Rok tomu, co za velikého procesu stát- ního, zachvívajícího samými základy fran- couzské republiky, její parlamentem a jej kraji zněl hlas, že dlužno zjistiti responsabi- lités v zodpovědnosti. Vracíme se k myšlence. včera již vyvozené: k otázce zodpovědnosti za to, co jest, co bude a nebude, a pro- hlašujeme celou pevností své víry před soud- nou stolicí dějin, že v nynějším procesu státu s národem českým, procesu, dotýkají cího se hlavních sloupů moderní stát pod- pírajících, že český národ ve své touzea v obnoveném boji po rovném právu a zá- rukách existence své uvnitř monarchie ra- kouské nemá viny žádně, vídeňská vláda vinu všechnu a celou. Myjeme čisté své ruce, neposkvrněné žádným sáhnutím na práva čikoli a posvěcené jen obraně vlastních, v nevině.

Z Vídně, 1. září. Ještě než mohlo státi se rozhodnutí o vnitropolitických věcech a zvláště o tom, bude-li říšská rada zase- dati čili nic, situace zhoršila se akutní krisí, která vznikla v ministerstvě samém. Zárodky krise té datují se z první poloviny července, kdy jednalo se o kon- kretní odhodlání kabinetu pro další postup, neb alespoň o návrh k němu. Tenkrát mí- nění v ministerské radě se rozcházela, my pak již tehdy konstatovali, že jakýkoli posi- tivní čin vlády měl by v zápětí krisi. Poměry se odoné doby po té stránce nezměnily a nezlepšily. Nyní, kdy učinil usnesení výkonný výbor národní strany svo- bodomyslné, na které vláda čekala do dnes a o kterém — jak se domníváme — je již offieiálně tou dobou ve vší formě zpravena. není další odklad možný a musí býti ně- jaká cesta zvolena, nemá-li se prostě pro- dloužiti stav nynější. Je-li votum výkonného výboru národn strany svobodomyslné, včera učiněné, zá- porné, pak je jisto, že říšská rada nebude svolána nyní žádným způsobem. Její sně- mování, jsouc předem odsouzeno k naproste neplodnosti, neměla by raisony a na místech rozhodujících již za delegační poslední kam paně peštské, když jednalo se o zrušení výnosů Kindingerových, projevena vůle, by říšská rada raději se nesešla, než aby byla mlýnem na prázdno klepajícím.

Vládě nadešla potřeba učiniti pro nej- bližší budoucnost opatření. Možností je ně kolik. Každá má svoje přímluvčí a přívržence v parlamentě, ale také zastance i odpůrc a lüně kabinetu sama. Tím je praveno, že je v ministerské radě majorita i minorita. Dodáváme: menšina a většina pro každou doporučenou eventualitu. Sl německých stran, hlavně z pravého křídla bývalé obstrukce kruhy jim blízkými nalehá se na oktroyován jazykových osnov Körbrových a nového jed- nacího řádu, pro které se vyslovili veřejně dr. Grabmayr a dr. Ebenhoch. V táboře t. zv. liberálního velkostatku a též německých stran mu příbuz- ných doufají, ze voličstvo sneslo by snáze oktroyirku jednacího řádu, kdyby zároveň se oktroyovaly jazykové předlohy vlády Něm- cům výhodné a to tím více, jelikož oktroyirka jednacího řádu čelila by proti ob- strukci české. Projekt drnhý týká se rozpuštění říšské rady. A tu jsou opět varianty dva. Jedni radí, by přervána byla náhle a předčasně nit žívota nynější sněmovny poslanecké, ale nové volby aby se nevyhlásily, poněvadz společný rozpočet na r. 1901 je již povolen, aby tudíž postačilo, kdyby nový parlamení sestoupil se k provedení voleb do delegací na podzim roku budoucího, protože nikde není stanoven termín, do kterého musí být nová sněmovna poslanecká zvolena.

Druzí však žádají, by se říšská rada rozpustila, vykonaly však nové volby s ury chlením, jaké jest jen vzhledem na volby volitelů ve venkovské kurii a v páté kurii možným. Třetí podnět stal se v ten rozum, aby činnost parlamentu zastavila se vůbec na čas 12—14 měsíců a zatím vládlo se 8 14. vý lučně byrokraticky Protože však žádná z eventualit těch nedošla soublasu celého kabinetu, nýbrž protože naopak proti každé se několik jeho členů postavilo, je zjevno a patrno — bylo by dětinstvím, kdýby to někdo vážně popíral — že krise v kabinetu je tu. Některá z uvedených eventualit bude zvolena. Rozhodnutí je zcela blízké a může státi se ráz na ráz. Ještě včera mohli jsme oznámiti, že jde v první řadě o rozřešen momentů věcných, vedle kterých momenty osobní ustupují do pozadí. Dnes je v ohledu tom úplný převrat krise je komplikovaná a jen zdánlivě ve skutečnosti je zjednodušena, protože sloučeny jsou momenty oba. Rozhodnutím pro jeden určitý modus bude také učiněno rozhodnutí pro určitou majoritu v kabinetu. Takové rozhodnutí jest však eo ipso rozkolem v kabinetu a násled- kem tohoto rozkolu bude nikoliv čá- stečná, nýbrž úplná krise mini- sterstv a.

K situaci. Z Vídně, 1. září. »Fremdenblatt« píše: »Usnesení výkonného výboru mladočeské strany musí býti v nejblížší době sděleno mínisterskému předsedovi, načež rozhodne se vláda o tom, bude-li říšská rada svolána čili nic. Ze Štýrského Hradce, 1. září. »Grazer Tagbl.« oznamuje z Vídně z nej- lepšího pramene, že říšská rada již svolána nebude. Kdy budou nové volby, není dosud známo. Z Vídně, 1. září. Mp. dr. Körber dnes císařem ve slyšení přijat nebyl. Zprávy, které šířeny byly pražskou »Bo- hemií« a zdejší »Nene Freie Presse« a které kolovaly dnes městem, jakoby již bylo roz- hodnuto o rozpuštění říšské rady, prohlašují se na kompetentních místech předčas nými. Tato možnost není vyloučena prohlašuje se však, že o nějaké hotové udá- losti tou chvílí mluviti nelze. Návrat z Vídně. Z Vídně, 1. září. Císař přijel sem dnes ráno z Išlu a odebral se do Schön- brunnu. — Ministr zahraničních záležitostí hr. Goluchowski přibyl sem včera večer. a. Z Neapole, 31. srpna. »Corriera di Napoli« zvěděl, že od cesty Viléma II. k pohřbu Humberta I. upustilo se, poněvadz prý Vatikán žádal ve Vídni, aby v příčině té v Berlíně intervenovali. Ve Vídni učinil prý tak tím ochotněji, jelikož bylo by ta zavdalo prý podnět k různým výkladům, kdyby byl býval přítomen pouze jeden ze spojenců na pohřbu králově. Na to v Ber- líně rozhodnuto, aby jel k pohřbu prine Jindřich.

Telegramy korresp. kanceláře, Z vojenských kruhů. Z Vídně, 1. září. (C--B.) Císař poslal generálu jízdy svob. pánu z Appelu vlastno- ruční list, v němž mu blahopřeje k dokonání 60. služebního roku a vzpomínaje jeho — jak se v listu vlastnoručním praví — slavné mi- nulosti, udílí jemu velkokříž řádu sv. Štěpána. Za statečnost při dobývání tvrzí v Taku udělen poručíku lodnímu Steunerovi vojen- ský záslužný kříž s válečnou dekorací a ná- mořnímu kadetu Petrimu stříbrná záslužná medaille II. třídy. Z Korneuburgu, 1. září. (C.-B.) Arci- vévoda František Ferdinand prohlížel dnes pluky jízdecké a jízdní batterie u Stettel- dorfu. Z Vídně, 1. září. (C.-B.) Dne 8. t. m. odjede arcivévoda František Ferdinand přes Berlín ke kombinovaným manévrům pozem- ního vojska i námořnictva, jež konati se budou u Štětína za přítomnosti císaře Vi- léma II. Z Berlina, 1. záři. (C. -B.) Při dnešní přehlídce gardového sboru odevzdal Vilém I. ve čtverhranu, utvořeném pěchotou, plukům nové prapory, předvčírem posvěcené. Pře- hlídky zúčastnil se též oddíl sboru pro Čínu určeného se všemi prapory výpravy té. Ko- runní princ povýšen byl za nadporučíka.

Ruské finance. Z Berlina, 1. září. (C.-B.) »Börsen- Courier« dovozuje v dlouhé úvaze, že Rusko by mohlo za velice opatrného způsobu budže- tování zcela snadno uhraditi výlohy čínské výpravy z budžetního přebytku. Jest tedy tvrzení, že Rusko jest nuceno utíkati se k půjčkám za tímto účelem zcela nesprávno a pověsti o ruské půjěce, jsou dle mínění tohoto listu, nemístnými. Jízda ruského ministra finančního do Francie platí výstavě a lze ji pokládati pouze za projev zdvoři- lostní. (»Börs.-Cour.« dovozuje též, že sku- tečné příjmy Ruska za r. 1900 převyšují rozpočet asi o 150 mill., kdežto výprava čínská bude prý do konce října státi pouz 56 mill. rublů. Pozn. red.) Z ostrovů samojských. Z Washingtonu, 1. září. (C.-B.) Mi- nistr námořnictví obdržel zprávu z Tuluily že 29. července odhalen byl tam pomník na památku Angličanů a Američanů, padlých roku 1899. Nová správa uspokojivě si po- číná. Domorodci chovají se klidně. Vykoná- vají i službu vojenskou, tak že vysílání vo- jáků ameriekých na ostrov není zapotřebí. K procesu s Bressím. Z Milána, 1. září. (C.-B.) Dnes minul poslední den, v němž Bressi mohl podati rekurs proti rozsudku z 29. srpna. Advokát jeho odebral se dnes k němu se tázat, chce-li se odvolati. Bressi byl pěti strážci vyveden z cely a měl rozmluvu s advokátem, jemuž prohlásil, že se z trestu neodvolá, je- likož by nález odvolací instance zajisté nebyl mírnější. Neoprávněnou prý však po- kládá konfiskaci svého majetku a podá prot ní ohražení. Toto prohlášení provázel slovy. jež nelze reprodukovati.

Opět katastrofa francouzské lodi torpedově. Z Cherbzurgu, 1. září. (C.-B.) Tor- pedová loď»Pouget Villaumer« narazila včera večer následkem husté mlhy na blízku Bre- hatu na úskaší a potopila se. Všechno muž- stvo bylo zachránšso. Strach v Berlíně před aňarchisty. Z Berlína, 1. září. Včera přišli úřad- níci policejní do všech hotelů v třídě Pod Lipami, dali si předložiti seznamy ubytova- ných a zapsali si jména cizinců. Také prů- vodní listy jejich byly prohléd- nuty a prolledány i pokoje do ulice ve-