ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 790a1c30-661e-11dc-b0bf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 31, person 72, work 2, org 5
1 masthead
Ročník XXXl.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 5. listopadu 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 305.
4 article
araní s.opakgtr opo v pátěhý perepi Praze v atnlnlsk ank ioia n. rolí densi rt leh sinsinia elle . rojteul
Praha
5 article
ko za se
6 article
t iri sáni
7 article Dnsšní čislo pra Praha le a 10 stranáck.
Dnsšní čislo pra Praha le a 10 stranáck. Svědomi české na sjezdu ra- kouské sociální demokracie. Od 2. t. m. konají sociální demokrati cislajtánští opět svůj všeobený sjezd ve Vídni na němž chtějí revidovat svůj strannicky program a zároveň pojednat o otázkách pojištění pracovního lidu pro stáří a ne- schopnost ku práci, o celní a obchodní poli- tice Rakouska s hlediska prospěchu pracov- ního lidu, jakož i o opravě řádu živnosten- ského. Jakož vůbec celá rakouská sociální demokracie jest nepopiratelně dcerou duch německého, zůstal podnes živel německe její vůdcem a Vídeňák dr. Adler její ve- litelem všemohoucím, jenž dojíždí do Berlína a domlouvá tam německo-říšským vůdcům sociálně-demokratickým zcela po způsobu Všeněmců, aby se více a účinněji staral o poměry rakouské než dosud, což vyzradi včera ku sjezdu pozvaný vůdce německo- říšských socialistů Bebel zcela nepokrytě. tak jako referent »Korinek« ve své poklad- niční zprávě o důchodech rakouské sociální demokracie doznal, že tato brala od zahra- ničných Němců podpory pro svůj volební fond: »Kdyby nebyli naši říšsko- němečtí soudruzi bývali tal moudrými,« — zní dle »Arbeiter Zei tungu« zpráva ústřední pokladny rakousk sociální demokracie doslovně: — »a ne- byli nám poslali slušnou su mi čku, bylo by se nám při volbác zle dařilo«
Adler Bebel Korinek Němec Praha Vídeň Rakousko Berlín
8 article
Tím zjištěn a doznán již třetí ně mecký přítok německých marek do Ra- kouska k účelům agitačním proti nám: je- den plyne z jezera »Všeněmeckého spolku berlinského, druhý z evangelického spolku německého, třetí z pokladny německo-řišské sociální demokracie. Divme se pak, že přes všechny »české« nebo »polské organisacee ve skutečnosti ovládá celou tu organisac rakouské soc. demokracie podnes vůle němeekého ducha a interess u,ž Němci jsou v ni hegemony a pány rozhodu- jícími, kteří všechno řídí a slovanský lid pracovní i sociálně demokratické poslance nepokládají než za svůj materiál, za své šachovní »sedláky« a »běhouny«, jež staví a posunují, kam se jím zráčí. Kopyto této německé nadvlády a bez chlednosti pocítili také včera na vídeňském sjezdu čeští »soudruzi«, kteří jej obeslali Byloť jim vyslechnouti zprávu Adlerova g nerálního štabu strany, v niž jmenem veške rých sociálních demokratů chvástavě vzpo mínáno »slavné« té vzpoury sociálně demo kratických poslanců v parlamentě vídeňském proti vládě hr. Badena, že opovážila se pře hlavy Němců vydati spravedlivá nám naří- zení o rovném právu jazyka českého s ně meckým ve státních úřadech království če ského a Moravy. Vydání těchto nařízení po jmenováno ve zprávě — »zločinem«. To byl přece jen trochu ostré pro žaludek přítom ných zástupců české organisace: soudruh Vaňka, Soukupa a Němce; kdyby bez ná mitky nechali projíti tento passus, věděli kterak by to uškodilo straně jejich u ná doma. A tak se tedy po řadě ozvali. Umi něně sice, ale přece. Soudruh Vaněk připomenul dotyčnou větu ve zprávě náčelnictva strany jak »malé nedorozumění«. Mluví prý se tu o jazykových nařízeních Badenových tak.
Němec Adlerův Vaněk Soukup Badenův Morava
9 article
jakoby se byla politika sociálních demokratů točila pouze okolo těchto nařízení; tomu prý ale tak není. Pánové byli prý proti ja- zvkovým nařízením Badenovým »nejvíce jen z příčin — formální ch, poněvadž prý měli za to, že jazykovou otázku dlužno řešit jen zákonem, nikoli ale ministeriálními nařízeními .. . Bouři v parla- mentu nestrhli prý proti obsahu těch naři zení a za tím účelem, aby byla zrufšena. nýbrž jen aby chránili svobodu par- lamentu vídeňského.« — Podobně ohražoval se p. dr. Soukup proti chlubné německ větě zprávy předsednické, že sociální demo kraté to byli, kteří povalili ministerstvo Ba denovo, dopustivší se zločinu Čechům pří znivých nařízení jazykových: »Povalili jsme ministerstvo Badenovo ne proto, že v- dalo jazyková nařízení, nýbrž proto, ze chtělo z abit parlament a jeho s vo- bodyle »Německá levice zahájíla vzpouru v službách státní řeči německé, ale sociáln demokraté podnikli vzpouru, aby uhájili svo- bodu slova v parlamentě! My sociální de- mokraté nebyli jazykovými nařízeními Bade- novými sice nadšeni, ale také ne příliš roz- kořčeni, poněvadž v podstatě sv nepříčily se názorům našim a byly správnými.
Badenův doktor Soukup Čecho Bade
10 article
Neobsahovaly žádného porušení práva, nýbrž byly provedením článku 19. zá- kladních zákonů státních, odpoví- daly duchu zákona zemského z 8. dubna 184 a starého obnoveného zřízení českého z roku 1627.« Také redaktor »Práva Lidu«, všecek rozpačit, žehral na »nešťatnou stylisaci« gene- rální zprávy, nebylo prý třeba mrzutéte historie sociálně-demokratické obstrukce proti vládě Badenové vůbec vzpomínat; výtky sou- druhů Vaňka i Soukupa shledal správnými Tak vida, konečně začíná býti pánům ze stínů a hříchů vlastní minulosti teskno a úzko. Tenkráte tedy moudrost jejich nevě děla, pro koho pracuje a komu nadhání vodu na mlýn, když po boku Všeněmců a něme- ckých ústaváků za potlesku všeho německo- centralistického tisku v parlamentě zběsile zuřila proti poselstvu našemu, bránící mu správnost jazykových nařízen Badenových proti zlobě německých křiv- ditelů a násilníků. Proč pak jste tenkráte, vy poctivci »sou- druzi«, nemluvili o jazykových nařízeních Badenových ve tvář Němcům tak jako dnes. když vaši zásluhou roztrhána a pohřbena Proč pak jste tehdy nevyvstali a nevydal poctivé svědectví pravdě, že jsou správné. že odpovídají právu a neobsahují žádné křivdy proti Němcům? A když jste byli přesvědčení o jich poctivosti a správ- nosti věcné, bylo slušně pomáhati něme- ckým brobařům jejich jen z důvod formálních? Jak vám to pánové sluší, zváti se jed- ním dechem revoluční strano u a týmž dechem supěti proti spravedlivému opatření, vyhovujícímu vlastnímu národu, jen pro formální příčinu, že vydáno vládou a nikoli tím fiktivním parlamentem, který. jak přece sami doznáváte, jakživ v ny nějším složení neudělá sprav- dlivého zákona národnostníh pro národ náš. Chtěli prý hájit život toho parlamentu vídeňského a jeho svobody tím násilím skotáckým, jež v něm tropili.
Baden Vaněk Soukup Badenův Němec
11 article
Znamenitá věru výmluva z ůst strany, v níz právě opět ozývají se řečníci na sjezdu jejím (dr. Stark), horlící pro — rozbití a z ni- čení tohoto »ničemného«, »nelido- vého« parlamentu ! — Jaký to zmatek boho- pustý v té milé straně: neví, má-li se bíi pro z áchranu tohoto parlamentu, či má-l ho vyhodit do povětří ! — Nuž, kterak odbyl tuto nesmělou oppo sici českých sociálních soudruhů vůdce pán rakouské sociální demokracie dr Adler? Připomněl jim, že Němci jsou ve straně sociálně demokratické živlem nejsilnějším že němečlí sociální demokraté přiznají nám Čechům jen to za právo, s čím bu dou souhlasiti zdejší Němci poněvadz dle klassického rčení Körbrova posluhy, jakým se dr. Adler vůčihledě býti osvěděuje, není žádné naprost rovnoprávnosti, žádného rov- ného práva mezi národy, nýbrž právem jest pouze to, co oběm stranám správným se jeví, v čem obě souhlasí. Abychom tak obrátili tuto adlerskou definici na požadavkya snahy sociálních demokratů samých! Aby chom tak popřeli rovnost občanů a řekli právem vaším bude pouze to, s čím »bu žoa« bude souhlasit! — to by nám »Arbeiter-Zeitung« s »Právem Lidu« pěkne za to »zpátečnictví« vyčinili. A hle, kde se jedná o rovnost celých národů, tam vůdce rakouské sociální demokracie neváhá ve tvář assistujícím Čecháčkům vrhat podobno doktriny, aniž by oni troufali si proti nim i jen hlesnouti. Nicméně »beřme s málem za vděk« a kvitujme s povděkem aspoň tu trošku procitlého studu české duše v z stupcích české organisace na vídeňském sjezdu cislajtánské sociální demokracie. Ke jest to počátek k žádoucímu vzpamatovánía polepšení sel
Stark Adler Němec Čecho Körbrův doktor Čecháček ArbeiterZeitung « s » právo Lido
12 title
Politické zprávy domácí.
13 article V Praze, 4. listopadu. (Polá ci v ů
V Praze, 4. listopadu. (Polá ci v ů české delegaci.) Polské kolo, jež vede dosud starý »regimentář« ryt. Apolinář Javorský. uznalo opět jednou za dobré, vystřeliti česk delegaci ve Vídni do týla. V neděli shromá dilo se v Krakově konservativní sněmovní pol ské kolo, aby ústy hr. Vodického odsoudilo jed náni českých svobodomyslných poslanců na říš- ské radě. Po referátu hlavního řečníka přijata resoluce, v níž se polští řišští poslanci vyzývají aby obstrukci, ať si vyjde z kterékoli strany co nejrozhodněji potírali a působili hlavn k tomu, aby rozpočet byl nerušeně a v čas vy Před schůzí polského kula vytiskl »Czase článek, v němž se snaží dokázati, že jednán české delegace na říšské radě jest nepochopi- telně, poněvadž je nedůslodné. »Nebot« — plše »Czas« — »Čechové uzavřeli na jaře s vládo příměří, jež počíná císařovou cestou do Čech skoněí schválením celé řady položek příštíh ozpočtu,r poskytujícího Čechiům velice značn výhody ... Politická cena této úmluvy nezísk však mravně, jestliže Čechové s mlo uvy ne dodrž1. Praví se nám, že Čechové žádaií v rozpočtu zřízení brněnské university. Přejeme jim jí z celého srdce, ale byla tato universita vy míněna jarní úmluvou? Ne-li, pak nebylo třeb smlouvu uzavírati atd.e Pokud se týče nedělní schůze krakovské je nám lhostejno, jak konservativní polští. po- slanci haličského sněmu soudí o činnosti česk delegace na řišské radě. Soudcem této činnosti nemůže býti hr. Vodický, ani sněmovní polsk kolo, nýbrž jediným kompetentním soudcemje tu české voličstvo a za ním český národ. Česká delegace poslána do Vídně, aby hájila předeváín zájmy našeho národa a jemu bude povinna slo žiti účty ze avé činnosti
Apolinář Vodický Czas Čecho Čo Praha Vídeň Krakov
15 article
Krakovskému »Czasu« stačí pak poznam nati, že, jeví-li se kde zmatek, jeví se přede- vším v jeho výkladech. Česká delegace uzavřela na jaře s vládou úmluvu, jež váže strany o bě, tedy nejen českou delegaci, nýbrž i vládu. Po- rušíli jedna strana podmínky úmluvy, pozbývá tato svě závaznosti i pro stranu druhou. V tomto případě úmluvu porušila vláda, dra. Körbra. Vláda se zavázala zachovati status quo na pol národním a politickém, a této podmince nedo- stála. Tím i pro českou delegaci příměří pozbylo závaznosti, a jeví-li se obnovení příměři dru.
16 article
Körbrovi opět nutným, jest povinen s českou delegací znova vyjednávati. Pánové z polského kola jeví v těchto věcech nápadnou nechápa- vost. Snad se jim zdá dokonce malicherným, uříznul-li p. Wittek opět kousek práva českého jazyka při službě železniční a provádí- li baron Spens- Booden dále svou germanisační politiku v oboru soudnictví v zemích českých. Oni ovšem významu takových »malicherností« nechápou, poněvadž jsou »syti«, a je přece známo, z »sytý hladového nechápe«. V Praze, 4. listopadu. (Mi ni s te r s ká krise.) Poslanec Th. Merunovič v situační zprávě, zaslané »Gazetě Narodové«, dotýká s též ministerské krise, kterou pokládá nejen z vážnou, nýbrž i za nezbytnou. »Dle minění nej- lepších znalců parlamentních poměrů — píše Th. Merunovič — ona harmonie a ochota k práci, jež zavládia v parlamenté pod dojmem inve- stičních návrhů, jest nyní poďtata. Snad se do vánoc bude jak tak debatovat o rozpočtu, ale nejpozději v době vánočních svátků nastane nade vši pochyb- nost změna kabinetu, nebude-li uz dříve provedena rekonstrukce ministerstva v tom směru, aby se mu dostalo více styků s parla- mentem, než má nynější kabinet čístě úřad- nický. Částečná krise s ministrem pro Čechy, drem. Rezkem, trvající už přes týden, jest — jak se zdá — počátkem celé ř a d krisi dalších a hlubšlch.
Wittek Booden Th Vánoce Rezek Praha Čechy Gazeta Narodová
17 article
Z Rěky, 2. listopadu. (Rěka a v o l by do sněmu chorvatského.) Dle ústav chorvatské město Rěka se svým okolím jest dosud součástkou království chorvatského a má právo do sněmu chorvatského výsílati dva po- slance. Zastupitelstvo města Rěky však práva toho již dávno neuživá, trvajíe na tom, ž Rěka jest bezprostřední součáslí koruny sv. Ště- pána a proto posílá svého poslance jen na spo- lečný sněm uherský. Přes to, aby vyhověl zá- konu, bán hr. Khuen- Hedervary, vyzval také letos městské zastupitelstvo rěcké, aby vyslalo dva deputáty na sněm chorvatský. O vyzvání lom jednáno v páteční schůzi městského zastu- pitelstva, jemuž zástupce starostův dr. Vi učinil návrh, aby podobně jako v minulých letech, vyzvání bánovu se nevyhovělo a pře jeho připis se přešlo prostě k jednacímu pořadu. Městský radní Sirola navrhl sice, aby s volba do sněmu chorvatského vykonala, po- něvadž Rěka je na sněmu uherském zastoupen poslancem, jehož si strana autonomní nepřála a bylo by tedy vhodno, aby aspoň v Záhřebě měla své důvěrníky. Návrh ten však padl přijat pak jednohlasně návrh Viův, aby se po- slanci na sněm chorvatský nevysílali a tím se dalo na jevo, že Rěka se svým okolim jest »corpus separatum«, spojené s Uhrami přimo a nikoli prostřednictvím královatví chorvatského. Potěšitelné zjevy chorvatského volebního zápasu. R. Ze Zemuna, 2. listopadu. Hr. Khuen- Hederváry zajisté již lituje, že opposici da pouze tolik dní k volební organisaci, kolik jich zákon určuje služebnímu děvčeti. Nic nemohlo
svatý . Šta Khuen Hedervara doktor Rěk Rěky Záhřeb Uhry Zemuna Hradec ústav chorvatský město Rěk
18 article
v arobném prodelli epoleni.. . . . . . ne s n ve slialkách na vaskovs ranní čtelo, . sdpslední Inserat, plati se hotově sspře Pelncei kirty pjn dplat- Tan nschirejí vo toa reás ko UĚakárna a ezpedice „ Národnich Listi“ Bakoply se povrnos
Tana Národnich List
19 article
totiž opposičních vůdcův sraziti v jeden šik, jak tato bezohlednost, provázená drzými komentáry, v nichž jako červená niť opakuje se proroctví, ž opposice »nesežene« ani deset mandátův. » Vždyt neustále píšete a mluvite, že za vámi jest celý národ« — volá vládní tisk — »a nyní si stě- žujete, že jste překvapeni, že nemůžete agito- vati mezi voličstvem. Tím nejlépe dokazu jete, že národ za vámi není a že jste jen díky trestu- hodně a buřičské agitaci mohli při posledních volbách vzbuditi domnění, jakobyste zastupovali značnou část národa. Nyní však ukáže se ve- škerá vaše malomocnost proti straně, kterási dovedla získati a zachrániti jak neobmezenou důvěru rozhodujících činitelův, tak naprostou od- danost veškeréhio lidu.«
20 article
Tak jásá maďaronský tisk. Znenáhla s však již přesvědčuje, že si přiliš pospišil, aby pochoval opposici v Chorvatsku. Tentokrát uká- zala se totiž značná politická vyspělost jak zá- hřebských vůdcův, tak venkovských jejich při- vržencův. Místo bezplodných a hořkých rozprav, kdo jest vinníkem, že opposice po čtyři roky. zvláště posledních několik měsícův mrhala dra- hocenným časem buď ve vzájemném podezřívání anebo v pohodlném vyjednávání, ozvalo se se všech stran: Vlast jest v nebezpečí; vstupme do volebního boje jako národ. A v té chvíli, kdy bylo slyšeti takový appell, přestaly se pomý- šleti i na to, aby staří pracovníci ustoupili do zátiší, aby se vysoce postavené osoby nekom- promitovaly agitaci a aby nové síly byly přijí- mány jaksi z milosti. Ba naopak, staří, jmenovite dr. Derenčin a dr. Mazzura postavili se ještě jednou čelo volební akce s energií, intelligencí obratností, která z nich již ode dávna učinil nejobávanější odpůrce dnešní soustavy v Chor- vatsku. I nejmirnější lidé, jakým jest hluboký a opravdový člen akademie a universitní pro- fessor dr. Jiří Arnold, zároveň něžný básník vlivuplný paedagog, rozhodli se kandidovativ řadách opposice vzdor všem jejím dosavadním programovým nedostatkům a taktickým chybám.
doktor Derenčin Mazzura Jiří Arnold Chorvatsko Chor
21 article
A mladá generace, o které se zdálo, že v sou- časném Chorvatsku zůstane pouze reservoirem maďaronského slabošství a byrokratického špl- halství, ukázala najednou celou řadu lidí, hoto- vých slibnou kariéru zaměniti trnitou cestou opposiční. Volby chorvatské v tom připomínají nedávno minulé volby slovenské: totéž zapo- menutí na nedávné osobní a strannické třenico; táž odhodlanost i osobností výše postavených zasaditi se celým svým vlivem aspoň o mravní vtězství spravedlivé národní věci; týž krásný zjev, jak mladá generace, do nedávna většinou jen kritisujicí, přijímá na sebe nejnesnadnějš a nejnebezpečnější práci. V jednom ovšem chorvatské volby převy- šují volby slovenské; politickým a národním uvědoměním značné části chorvatského lidu Nyní se jasně ukazuje, co to znamená, když národ má svoji politickou správu, své soudni- ctví a své školství, což vše vštěpuje mu zne- náhla cit ne národní autonomie, nýbrž národní svrchovanosti. Škoda jen, že nekulturní dogma- tikové rázu Starčevičova a přílis povolní oppor- tunisté rázu Mažuraničova nedovedli pomocí státní chorvatské autonomie na základě národní jednoty Chorvatův a Srbův a v lůně opravdové slovanské vzájemnosti roznititi ne jiskry, ne plamen, nýbrž požár národního a politického uvědomění, jenž by již dávno byl roztavil pouta maďarské politické, národní a hospodát- ské tyranie. Avšak i vzdor těm chybám Chor- vatsko se zvedá, Chorvaté a Srbové sbližují s navzájem a přibližují se ke Slovanstvu, zvlášt k. Čechům a stávají se takto vedle nich jedním z rozhodujíeích činítelův v příštích osudech tohoto soustát.
Starčevičův Mažuraničův Chorvatův Srbův Chorvat Srba Čecho Chorvatsko
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Apoštol vlastenectví. Ke stému výročí narození P. Jo a. Š midi n gera Dějepisec našeho národního znovuzrozen zkoumaje všechny jeho zjevné i skryté příčiny. zastaví se zajisté také nad překvapujícím způ- sobem šíření se české kniby. V době absolutismu soustavně poněmču- jícího, v době naprostého nedostatku českých žkol a společenských středisk, v době národ- ního neuvédomění, kormutlivého odpadlictvía povrženosti všeho českého u samých Čechů ne- byla by česká kniha mohla vykonati své ve- liké obrozovací poslání bez jedinců zvlást ustrojených, proniknutých ideou, nadšených obětavých, kteří se odhodlali státi se nástrojem jejího rozšiřování po českém lidu. V nečetný jich hlouček přidružil se v třicátých lelech minulého věku mladý kněz P. Josef Šmidinger, posvětiv vlastene- ckému úkolu svému celý život. Národní a společenská práce Šmidingrova, povrchnímu pozorovateli téměř skrytá, objeví se bedlivějšímu pátrání ne nepodobna oněm skre- tým sice, ale mohutným silám přírody, které neviděnou svou tichou působnosti pod povrchem zjevů veliké na venek obraty připravují. Byla to na pohled nepatrná, ale skutkem dravá bystřina alpská. Ztrácela se zdánlivé pod úpatím hory překážek, které se tarasily nad průzorem našeho obrození, ale spodem si prodírala cestu houževnatě a vytrvale dále, aby se po čas vynořila ještě mocnější. V roce 1801 připravili v rodině váženého měšťana strakonického, kupce Jana Šmidingera kolébku pro syna Josefa, zrozeného dne 24. Duševně bystrý hošík, vychodiv normálku, tehdy německou, ve svém rodišti, poslán sta rostlivým otcem na gymnasium v Písku a po zději na studia filosofická v Praze. Zde jej ovanul svěží dech národního uvě října.
Čecho P Šmidinger Šmidinger Josef Písek Praha
23 article
domění. Šmidinger byl cele stržen proudem ideh osvobozovacích, jež hýbaly tehdy celou Evro- pou v důsledcích veliké francouzské revoluce. V mlaďounký duševní život český jalis tehdy zasahovati vedle staršího Jungmanna noví, mladl, svěží pracovníci: Šafařik, Čelakov- ský, Kollar a zvláště Palacký, o němž tehdy sotva tušeno, jak mohulně mladý dandy lite- rární v nedaleké již budoucnosti zasáhne do idejného proudění domáciho života českého. Hankův nález rukopisu kralodvorského mohutná suggesce jeho významu na mladé mysl ještě zvýšily horlivou činnost hloučku českých křisitelů. V jich řadě též mladý Šmidinger vzplanul ohněm nadšení pro ideu obrody ná- roda, jenž neměl už pohasnouti. Filosof Šmi- dinger účastnil se horlivě společenského života, zvláště schůzek vlasteneckých filosofů, jež ko- nány v odlehlých místnostech hostinských. Schůze, dopadávající mnohdy hlučně, ba vý- tržně, neunikly pozornosti strážců tuhého abso- lutismu a po přisném vyšetřování mnohý zanl- cený mladík odveden za trest k vojsku. Také Šmidinger, mladík slabé tělesné soustavy, do- nucen obléci bílý kabát. Aspoň na čas. Jeho znalost technických věd dopomohla mu k po- volání do učitelského sboru vojenské školy. Leč pro plicní neduh záhy byv propuštěn ze služby vojenské, odhodlal se oddati službě národa cele. Zvolil k tomu cíli stav duchovní, jenž nej- lépe zaručoval možnost působiti na lid. V roce 1829 vstoupil na theologickou fakultu. Doté doby spadá vznik první mocné organisace ná- rodně osvětové.
Šmidinger Jungmann Kollar Palacká Hankův
24 article
Založena »Matice Česká«, musejní sbo pro řeč a literaturu českou a vydávání vážných, poučných spisů. Šiidinger byl ve stálém styku s českým světem literárním. Po svém vysvěcení nemoha ot plicní chorobu oddati správě duchovní, jak původně toužil, uvolil se přijati místo učitelské v rodišti svém, Strakonicích. Ale povinnosti učitelské již po roce schvátily síly mladého kněze. Stal se pak zámeckým kapla- nem u barona F. Dlouhovesského- Chanovského a působil jako vychovatel ve mnohých slecht- ckých a měšťanských rodinách. Posléze v roee 1849 jmenován výpomocným knězem v Hosto micích, kde po třiletém neunavném působen ve službách idey, která byla hřejným paprskem jeho života, dne 2. února 1852 tiše skonal. Šmidinger byl jedním z předních pěstitel tak zvané, pro rozvoj idey tak důležité »drobné národní práce«. Vyplňovala všechen prázdný čas jeho vetehého, mnohým trudem a rmutem skli čovaného života. A její výsledky, přes chatrné síly tělesné a poměrně krátký věk zasloužiléh muže byly překvapujícími.
F Dlouhovesský Šmidinger Strakonice
25 article
Nebyl umělcem, nebyl spisovatelem, a novinářem, ani řečníkem a přece dovedl státis hybnou silou v probuzení k vědomí široké duše národa. A to bylo jeho tajemství, ona neunavn činnost společenská, styk jedinecký, působnos od muže k muži, v rodině, v domácnosti, denn a stále. Tím způsobem dovedl Šmidinger roz množovati řady čtenářů českých knih, získávat ve všech společenských vrstváchi nové člen »Matici České«, tehdy jedinému ústavu národnímu obohacovati sbírky musejní novými předměty znásobovati počet členů »Dědictví svatojanského« zakládati čtenářské spolky a besedy, ba i n sklonu života ještě účastnil se horlivě při prvníek sbírkách, za heslem tehdy poprvé pronešeným na stavbu Národního divadla. Jeho kněžství, jeh mírná, obětavá povaha otevřela mu duši a srde lidu všech stavů. Nebylo snad místa v jihozápad ních Čechách mezi Prahou, Brdy a Šumavou kam by nebyl Šmidinger pronikl, nezískal člen »Matici České« a nerozmnožil řadu odběratelo jiných českých knih.
Šmidinger Brda Čechy Praha Šumava národní divadlo
26 article
»Nedbaje svého chatrného zdraví,« píše o něm nejmsenovaný životopisec, *) »putoval o fary k faře, od zámku k zámku, od dědiny k dě dině, všude povzbuzoval a vyzýval každého o němž se domníval, že by přispěti mohl k roz- množení předplautelů českých spisů, že by moh *) 0 životě a působení kněze Jo s e í Smidingera, apoštola vlastenectví. Ka památku oslavy zvěčnělého při odhalení pomníku na hřbitově hostomickém. Nakindem čtenákské bescoy v Hiosiomickch. státi se podporovatelem literatury a příznivcen myšlenky národní. Přečetně, obtížné i dalek cesty konával po většině pěsky. Zvláště navšté voval krajiny vzdálenější od středu života ná- rodního, by probouzel dřimajíeí a uváděl je ve skrovný tehdáž zástup národoveů uvědomělých.« Nikdo z jeho vrstevníků neprožil tak plně významu ideje vlastenecké. Šmidinger doslova zemřel v ni a pro ni. Roku 1852, přes pováž- livě pokročilou chorobu, jedva trochu zolavený po delší nemoci, vypravil se do Prahy, by na- plnil u svého přítele, V. Štulce, pozdějšího probošt kapitoly vyšehradské, svůj vak novými knihami. Zpět jel do Zdie dostavníkem a odtud, přetížen knihami, putoval tři hodiny pěšky do Hostomie, v deštivém, únorovém počasí. Zpocen, znaven prostuzen přišel domů. Ulehl a již nepovstal. Pečlivé lékařské ošetřování nepomohlo. A tak i na něm splnilo se pořekadlo: čím kdo za- chází, tím schází. Uvědomělí národomilci vzpo- mínali dlouho odehodu hrdinného sluhy myšlenky na věčnost. Při národních podnicích, jež nará- žely na větší přokážky okolností, vzpomínáno pronikavé organisační schopnosti a překvapující výmluvnosti Šmidingerovy.
Šmidinger V Štulc Šmidingerův Praha Hostomie e í Smidinger
27 article
Kdyby byl, vzdychalo se příležitostně, Šmidinger i bylo by po všech nesnázích. Tenv věcech národní služby zmohl, prosadil, dokázal všecko, i to, co se zdálo pravdě nepodobným, ba nemožným Zásluhy muže byly ovšem zřejmy jon za- svěcenějším, jen ve kruzích předáků, schopnýeh posouditi úkol a práci. Širší veřejnosti zůstá á činnost podobného tichého rodu provždy skryt a necenitelna. Bylo jen prostým znakem zevní uznalosti, že jmenován Šmidinger roku 184 činným členem sboru »Matice české«. S jejim osudy život Šmidingerův zvláště byl spoulán. Úsilím jeho počet zakladatelů první velk kulturní organisace národní dostoupil vrchole jakého tou dobou nebylo se takrka naditi. *) Roku 1844 bylo členů 263, roku 1845 už 445 r. 1846 354, r. 1817 450 atd. až r. 1851 dosaženo 490 členo, nejvyšší to počet vůbec, jaký vykazu Sám jediný neohroženě získal »Matici« přes čtyři sta zakladatelů ! Jeho neúmornýma rukama prošlo přes dvacet tisíe zlatých stříbra, pětina celého základu, nepočítaje tisice, sebrané k zdáru jiných národních podniků. A vše v době, kdy v Čechách nebylo takřka ještě české spo- lečnosti, nebylo českých škol, nebylo intelligence. Tenkrát neměla ještě myšlenka vlastní silu nemohla se obejiti bez činnosti apoštolakých jedincův.
Šmidinger Šmidingerův Čechy kulturní organizace
28 article
Ještě jinak srostl osud Šmidingerův s vý- vojem »Matice«. Celé své jmění 7000 zl., jak ani jinak býti nemohlo při muži zaníceném ideou, odkázal v závěti národním a lidumilným ústavům. Z toho připadlo tisíc zlatých milované »Matici«. Sbor musejní pro řeč a literaturu če- skou právě tehdy usiloval dovršiti zě kla dní jmění své na sto tisíc zlatých, stanovami urče- ných. Odkazy Šmidingerovy octly se tehdy ve. sporu zahájeným procesem příbuzných, jenž se vlekl po dlouhá léta. Teprvé r. 1867, po plných patnácti létech, vyplacen »Matici« odkaz Šmi- dingerův, úrokem na 2000 zl. zdvojnásobený. Základní jmění matiční tím šťastně dovršeno na sumu, jež teprv znamenité měla uvolniti činnost významného ústavu. Širší veřejnost česká sotva si dovede dnes představiti, jakou sumu mravní sily a obětavého sebezapírání dovedl přinášeti myšlence, pro niž zahořel, chorobný, ale ve své víře v konečný zdar neodstrašitelný, v tiché skromnosti své ve- liký vlastenec-buditel. S baličkem knih pod paží, jako zvěstovatel nové víry, putoval Šmi- dinger po Čechách od městečka k městečku, ode vsi ke vsi, všude horle, získávaje duše nakloňuje srdce myšlence, jejíž rozkvět v bu- doucnosti teprve tušil. Drobná, rázovitá postava bývalého filosofa- vojáka, později kněze-buditele, zasluhovala by věru býti zachycenu rukou umělcovou. Cel údobí našeho života národního obráží se v její B. Schnabel. karakterických ryrech. zápisné knihy matičné. Po smrti Šmidingerově počet stále klesal, upadnuv roce 1868 a 1870 na nejnizší přirost ponhých 18 a 14 členo.
Šmidingerův B Schnabel Čechy