2
masthead
V Praze, v úterý dne 5. listopadu 1901.
Praha
4
article
araní s.opakgtr
opo
v pátěhý perepi
Praze v atnlnlsk
ank ioia
n. rolí densi
rt leh sinsinia
elle . rojteul
Praha
7
article
Dnsšní čislo pra Praha le a 10 stranáck.
Dnsšní čislo pra Praha le a 10 stranáck.
Svědomi české na sjezdu ra-
kouské sociální demokracie.
Od 2. t. m. konají sociální demokrati
cislajtánští opět svůj všeobený sjezd ve Vídni
na němž chtějí revidovat svůj strannicky
program a zároveň pojednat o otázkách
pojištění pracovního lidu pro stáří a ne-
schopnost ku práci, o celní a obchodní poli-
tice Rakouska s hlediska prospěchu pracov-
ního lidu, jakož i o opravě řádu živnosten-
ského.
Jakož vůbec celá rakouská sociální
demokracie jest nepopiratelně dcerou duch
německého, zůstal podnes živel německe
její vůdcem a Vídeňák dr. Adler její ve-
litelem všemohoucím, jenž dojíždí do Berlína
a domlouvá tam německo-říšským vůdcům
sociálně-demokratickým zcela po způsobu
Všeněmců, aby se více a účinněji staral
o poměry rakouské než dosud, což vyzradi
včera ku sjezdu pozvaný vůdce německo-
říšských socialistů Bebel zcela nepokrytě.
tak jako referent »Korinek« ve své poklad-
niční zprávě o důchodech rakouské sociální
demokracie doznal, že tato brala od zahra-
ničných Němců podpory pro svůj volební
fond: »Kdyby nebyli naši říšsko-
němečtí soudruzi bývali tal
moudrými,« — zní dle »Arbeiter Zei
tungu« zpráva ústřední pokladny rakousk
sociální demokracie doslovně: — »a ne-
byli nám poslali slušnou su mi
čku, bylo by se nám při volbác
zle dařilo«
Adler
Bebel
Korinek
Němec
Praha
Vídeň
Rakousko
Berlín
8
article
Tím zjištěn a doznán již třetí ně
mecký přítok německých marek do Ra-
kouska k účelům agitačním proti nám: je-
den plyne z jezera »Všeněmeckého spolku
berlinského, druhý z evangelického spolku
německého, třetí z pokladny německo-řišské
sociální demokracie. Divme se pak, že přes
všechny »české« nebo »polské organisacee
ve skutečnosti ovládá celou tu organisac
rakouské soc. demokracie podnes vůle
němeekého ducha a interess u,ž
Němci jsou v ni hegemony a pány rozhodu-
jícími, kteří všechno řídí a slovanský lid
pracovní i sociálně demokratické poslance
nepokládají než za svůj materiál, za své
šachovní »sedláky« a »běhouny«, jež staví
a posunují, kam se jím zráčí.
Kopyto této německé nadvlády a bez
chlednosti pocítili také včera na vídeňském
sjezdu čeští »soudruzi«, kteří jej obeslali
Byloť jim vyslechnouti zprávu Adlerova g
nerálního štabu strany, v niž jmenem veške
rých sociálních demokratů chvástavě vzpo
mínáno »slavné« té vzpoury sociálně demo
kratických poslanců v parlamentě vídeňském
proti vládě hr. Badena, že opovážila se pře
hlavy Němců vydati spravedlivá nám naří-
zení o rovném právu jazyka českého s ně
meckým ve státních úřadech království če
ského a Moravy. Vydání těchto nařízení po
jmenováno ve zprávě — »zločinem«. To byl
přece jen trochu ostré pro žaludek přítom
ných zástupců české organisace: soudruh
Vaňka, Soukupa a Němce; kdyby bez ná
mitky nechali projíti tento passus, věděli
kterak by to uškodilo straně jejich u ná
doma. A tak se tedy po řadě ozvali. Umi
něně sice, ale přece.
Soudruh Vaněk připomenul dotyčnou
větu ve zprávě náčelnictva strany jak
»malé nedorozumění«. Mluví prý se
tu o jazykových nařízeních Badenových tak.
Němec
Adlerův
Vaněk
Soukup
Badenův
Morava
9
article
jakoby se byla politika sociálních demokratů
točila pouze okolo těchto nařízení; tomu
prý ale tak není. Pánové byli prý proti ja-
zvkovým nařízením Badenovým
»nejvíce jen z příčin — formální ch,
poněvadž prý měli za to, že jazykovou otázku
dlužno řešit jen zákonem, nikoli ale
ministeriálními nařízeními .. . Bouři v parla-
mentu nestrhli prý proti obsahu těch naři
zení a za tím účelem, aby byla zrufšena.
nýbrž jen aby chránili svobodu par-
lamentu vídeňského.« — Podobně ohražoval
se p. dr. Soukup proti chlubné německ
větě zprávy předsednické, že sociální demo
kraté to byli, kteří povalili ministerstvo Ba
denovo, dopustivší se zločinu Čechům pří
znivých nařízení jazykových: »Povalili jsme
ministerstvo Badenovo ne proto, že v-
dalo jazyková nařízení, nýbrž proto, ze
chtělo z abit parlament a jeho s vo-
bodyle
»Německá levice zahájíla vzpouru v
službách státní řeči německé, ale sociáln
demokraté podnikli vzpouru, aby uhájili svo-
bodu slova v parlamentě! My sociální de-
mokraté nebyli jazykovými nařízeními Bade-
novými sice nadšeni, ale také ne příliš roz-
kořčeni, poněvadž v podstatě sv
nepříčily se názorům našim a byly správnými.
Badenův
doktor
Soukup
Čecho
Bade
10
article
Neobsahovaly žádného porušení práva, nýbrž
byly provedením článku 19. zá-
kladních zákonů státních, odpoví-
daly duchu zákona zemského z 8. dubna 184
a starého obnoveného zřízení českého z roku
1627.« Také redaktor »Práva Lidu«, všecek
rozpačit, žehral na »nešťatnou stylisaci« gene-
rální zprávy, nebylo prý třeba mrzutéte
historie sociálně-demokratické obstrukce proti
vládě Badenové vůbec vzpomínat; výtky sou-
druhů Vaňka i Soukupa shledal správnými
Tak vida, konečně začíná býti pánům
ze stínů a hříchů vlastní minulosti teskno
a úzko. Tenkráte tedy moudrost jejich nevě
děla, pro koho pracuje a komu nadhání vodu
na mlýn, když po boku Všeněmců a něme-
ckých ústaváků za potlesku všeho německo-
centralistického tisku v parlamentě zběsile
zuřila proti poselstvu našemu, bránící mu
správnost jazykových nařízen
Badenových proti zlobě německých křiv-
ditelů a násilníků.
Proč pak jste tenkráte, vy poctivci »sou-
druzi«, nemluvili o jazykových nařízeních
Badenových ve tvář Němcům tak jako dnes.
když vaši zásluhou roztrhána a pohřbena
Proč pak jste tehdy nevyvstali a nevydal
poctivé svědectví pravdě, že jsou správné.
že odpovídají právu a neobsahují
žádné křivdy proti Němcům? A když jste
byli přesvědčení o jich poctivosti a správ-
nosti věcné, bylo slušně pomáhati něme-
ckým brobařům jejich jen z důvod
formálních?
Jak vám to pánové sluší, zváti se jed-
ním dechem revoluční strano u a
týmž dechem supěti proti spravedlivému
opatření, vyhovujícímu vlastnímu národu,
jen pro formální příčinu, že vydáno vládou
a nikoli tím fiktivním parlamentem, který.
jak přece sami doznáváte, jakživ v ny
nějším složení neudělá sprav-
dlivého zákona národnostníh
pro národ náš. Chtěli prý hájit život
toho parlamentu vídeňského a jeho svobody
tím násilím skotáckým, jež v něm tropili.
Baden
Vaněk
Soukup
Badenův
Němec
11
article
Znamenitá věru výmluva z ůst strany, v níz
právě opět ozývají se řečníci na sjezdu jejím
(dr. Stark), horlící pro — rozbití a z ni-
čení tohoto »ničemného«, »nelido-
vého« parlamentu ! — Jaký to zmatek boho-
pustý v té milé straně: neví, má-li se bíi
pro z áchranu tohoto parlamentu, či má-l
ho vyhodit do povětří ! —
Nuž, kterak odbyl tuto nesmělou oppo
sici českých sociálních soudruhů vůdce
pán rakouské sociální demokracie dr
Adler?
Připomněl jim, že Němci jsou ve straně
sociálně demokratické živlem nejsilnějším
že němečlí sociální demokraté přiznají nám
Čechům jen to za právo, s čím bu
dou souhlasiti zdejší Němci
poněvadz dle klassického rčení Körbrova
posluhy, jakým se dr. Adler vůčihledě
býti osvěděuje, není žádné naprost
rovnoprávnosti, žádného rov-
ného práva mezi národy, nýbrž
právem jest pouze to, co oběm
stranám správným se jeví, v čem
obě souhlasí. Abychom tak obrátili
tuto adlerskou definici na požadavkya
snahy sociálních demokratů samých! Aby
chom tak popřeli rovnost občanů a řekli
právem vaším bude pouze to, s čím »bu
žoa« bude souhlasit! — to by nám
»Arbeiter-Zeitung« s »Právem Lidu« pěkne
za to »zpátečnictví« vyčinili. A hle, kde se
jedná o rovnost celých národů, tam vůdce
rakouské sociální demokracie neváhá ve
tvář assistujícím Čecháčkům vrhat podobno
doktriny, aniž by oni troufali si proti nim
i jen hlesnouti. Nicméně »beřme s málem
za vděk« a kvitujme s povděkem aspoň tu
trošku procitlého studu české duše v z
stupcích české organisace na vídeňském
sjezdu cislajtánské sociální demokracie. Ke
jest to počátek k žádoucímu vzpamatovánía
polepšení sel
Stark
Adler
Němec
Čecho
Körbrův
doktor
Čecháček
ArbeiterZeitung « s » právo Lido
12
title
Politické zprávy domácí.
13
article
V Praze, 4. listopadu. (Polá ci v ů
V Praze, 4. listopadu. (Polá ci v ů
české delegaci.) Polské kolo, jež vede
dosud starý »regimentář« ryt. Apolinář Javorský.
uznalo opět jednou za dobré, vystřeliti česk
delegaci ve Vídni do týla. V neděli shromá
dilo se v Krakově konservativní sněmovní pol
ské kolo, aby ústy hr. Vodického odsoudilo jed
náni českých svobodomyslných poslanců na říš-
ské radě. Po referátu hlavního řečníka přijata
resoluce, v níž se polští řišští poslanci vyzývají
aby obstrukci, ať si vyjde z kterékoli strany
co nejrozhodněji potírali a působili hlavn
k tomu, aby rozpočet byl nerušeně a v čas vy
Před schůzí polského kula vytiskl »Czase
článek, v němž se snaží dokázati, že jednán
české delegace na říšské radě jest nepochopi-
telně, poněvadž je nedůslodné. »Nebot« — plše
»Czas« — »Čechové uzavřeli na jaře s vládo
příměří, jež počíná císařovou cestou do Čech
skoněí schválením celé řady položek příštíh
ozpočtu,r poskytujícího Čechiům velice značn
výhody ... Politická cena této úmluvy nezísk
však mravně, jestliže Čechové s mlo uvy ne
dodrž1. Praví se nám, že Čechové žádaií
v rozpočtu zřízení brněnské university. Přejeme jim
jí z celého srdce, ale byla tato universita vy
míněna jarní úmluvou? Ne-li, pak nebylo třeb
smlouvu uzavírati atd.e
Pokud se týče nedělní schůze krakovské
je nám lhostejno, jak konservativní polští. po-
slanci haličského sněmu soudí o činnosti česk
delegace na řišské radě. Soudcem této činnosti
nemůže býti hr. Vodický, ani sněmovní polsk
kolo, nýbrž jediným kompetentním soudcemje
tu české voličstvo a za ním český národ. Česká
delegace poslána do Vídně, aby hájila předeváín
zájmy našeho národa a jemu bude povinna slo
žiti účty ze avé činnosti
Apolinář
Vodický
Czas
Čecho
Čo
Praha
Vídeň
Krakov
15
article
Krakovskému »Czasu« stačí pak poznam
nati, že, jeví-li se kde zmatek, jeví se přede-
vším v jeho výkladech. Česká delegace uzavřela
na jaře s vládou úmluvu, jež váže strany o bě,
tedy nejen českou delegaci, nýbrž i vládu. Po-
rušíli jedna strana podmínky úmluvy, pozbývá
tato svě závaznosti i pro stranu druhou. V tomto
případě úmluvu porušila vláda, dra. Körbra.
Vláda se zavázala zachovati status quo na pol
národním a politickém, a této podmince nedo-
stála. Tím i pro českou delegaci příměří pozbylo
závaznosti, a jeví-li se obnovení příměři dru.
16
article
Körbrovi opět nutným, jest povinen s českou
delegací znova vyjednávati. Pánové z polského
kola jeví v těchto věcech nápadnou nechápa-
vost. Snad se jim zdá dokonce malicherným,
uříznul-li p. Wittek opět kousek práva českého
jazyka při službě železniční a provádí- li baron
Spens- Booden dále svou germanisační politiku
v oboru soudnictví v zemích českých. Oni ovšem
významu takových »malicherností« nechápou,
poněvadž jsou »syti«, a je přece známo, z
»sytý hladového nechápe«.
V Praze, 4. listopadu. (Mi ni s te r s ká
krise.) Poslanec Th. Merunovič v situační
zprávě, zaslané »Gazetě Narodové«, dotýká s
též ministerské krise, kterou pokládá nejen z
vážnou, nýbrž i za nezbytnou. »Dle minění nej-
lepších znalců parlamentních poměrů — píše
Th. Merunovič — ona harmonie a ochota k práci,
jež zavládia v parlamenté pod dojmem inve-
stičních návrhů, jest nyní poďtata. Snad se do
vánoc bude jak tak debatovat o rozpočtu, ale
nejpozději v době vánočních
svátků nastane nade vši pochyb-
nost změna kabinetu, nebude-li uz
dříve provedena rekonstrukce ministerstva v tom
směru, aby se mu dostalo více styků s parla-
mentem, než má nynější kabinet čístě úřad-
nický. Částečná krise s ministrem pro Čechy,
drem. Rezkem, trvající už přes týden, jest —
jak se zdá — počátkem celé ř a d
krisi dalších a hlubšlch.
Wittek
Booden
Th
Vánoce
Rezek
Praha
Čechy
Gazeta Narodová
17
article
Z Rěky, 2. listopadu. (Rěka a v o l by
do sněmu chorvatského.) Dle ústav
chorvatské město Rěka se svým okolím jest
dosud součástkou království chorvatského a má
právo do sněmu chorvatského výsílati dva po-
slance. Zastupitelstvo města Rěky však práva
toho již dávno neuživá, trvajíe na tom, ž
Rěka jest bezprostřední součáslí koruny sv. Ště-
pána a proto posílá svého poslance jen na spo-
lečný sněm uherský. Přes to, aby vyhověl zá-
konu, bán hr. Khuen- Hedervary, vyzval také
letos městské zastupitelstvo rěcké, aby vyslalo
dva deputáty na sněm chorvatský. O vyzvání
lom jednáno v páteční schůzi městského zastu-
pitelstva, jemuž zástupce starostův dr. Vi
učinil návrh, aby podobně jako v minulých
letech, vyzvání bánovu se nevyhovělo a pře
jeho připis se přešlo prostě k jednacímu pořadu.
Městský radní Sirola navrhl sice, aby s
volba do sněmu chorvatského vykonala, po-
něvadž Rěka je na sněmu uherském zastoupen
poslancem, jehož si strana autonomní nepřála
a bylo by tedy vhodno, aby aspoň v Záhřebě
měla své důvěrníky. Návrh ten však padl
přijat pak jednohlasně návrh Viův, aby se po-
slanci na sněm chorvatský nevysílali a tím se
dalo na jevo, že Rěka se svým okolim jest
»corpus separatum«, spojené s Uhrami přimo
a nikoli prostřednictvím královatví chorvatského.
Potěšitelné zjevy chorvatského
volebního zápasu.
R. Ze Zemuna, 2. listopadu. Hr. Khuen-
Hederváry zajisté již lituje, že opposici da
pouze tolik dní k volební organisaci, kolik jich
zákon určuje služebnímu děvčeti. Nic nemohlo
svatý . Šta
Khuen
Hedervara
doktor
Rěk
Rěky
Záhřeb
Uhry
Zemuna
Hradec
ústav chorvatský město Rěk
18
article
v arobném prodelli
epoleni.. . . . . . ne s n
ve slialkách na vaskovs
ranní čtelo, .
sdpslední
Inserat,
plati se hotově sspře
Pelncei kirty pjn dplat-
Tan nschirejí vo toa reás ko
UĚakárna a ezpedice „ Národnich Listi“
Bakoply se povrnos
Tana
Národnich List
19
article
totiž opposičních vůdcův sraziti v jeden šik, jak
tato bezohlednost, provázená drzými komentáry,
v nichž jako červená niť opakuje se proroctví, ž
opposice »nesežene« ani deset mandátův. » Vždyt
neustále píšete a mluvite, že za vámi jest celý
národ« — volá vládní tisk — »a nyní si stě-
žujete, že jste překvapeni, že nemůžete agito-
vati mezi voličstvem. Tím nejlépe dokazu jete,
že národ za vámi není a že jste jen díky trestu-
hodně a buřičské agitaci mohli při posledních
volbách vzbuditi domnění, jakobyste zastupovali
značnou část národa. Nyní však ukáže se ve-
škerá vaše malomocnost proti straně, kterási
dovedla získati a zachrániti jak neobmezenou
důvěru rozhodujících činitelův, tak naprostou od-
danost veškeréhio lidu.«
20
article
Tak jásá maďaronský tisk. Znenáhla s
však již přesvědčuje, že si přiliš pospišil, aby
pochoval opposici v Chorvatsku. Tentokrát uká-
zala se totiž značná politická vyspělost jak zá-
hřebských vůdcův, tak venkovských jejich při-
vržencův. Místo bezplodných a hořkých rozprav,
kdo jest vinníkem, že opposice po čtyři roky.
zvláště posledních několik měsícův mrhala dra-
hocenným časem buď ve vzájemném podezřívání
anebo v pohodlném vyjednávání, ozvalo se se
všech stran: Vlast jest v nebezpečí; vstupme
do volebního boje jako národ. A v té chvíli,
kdy bylo slyšeti takový appell, přestaly se pomý-
šleti i na to, aby staří pracovníci ustoupili do
zátiší, aby se vysoce postavené osoby nekom-
promitovaly agitaci a aby nové síly byly přijí-
mány jaksi z milosti. Ba naopak, staří, jmenovite
dr. Derenčin a dr. Mazzura postavili se ještě jednou
čelo volební akce s energií, intelligencí
obratností, která z nich již ode dávna učinil
nejobávanější odpůrce dnešní soustavy v Chor-
vatsku. I nejmirnější lidé, jakým jest hluboký
a opravdový člen akademie a universitní pro-
fessor dr. Jiří Arnold, zároveň něžný básník
vlivuplný paedagog, rozhodli se kandidovativ
řadách opposice vzdor všem jejím dosavadním
programovým nedostatkům a taktickým chybám.
doktor
Derenčin
Mazzura
Jiří Arnold
Chorvatsko
Chor
21
article
A mladá generace, o které se zdálo, že v sou-
časném Chorvatsku zůstane pouze reservoirem
maďaronského slabošství a byrokratického špl-
halství, ukázala najednou celou řadu lidí, hoto-
vých slibnou kariéru zaměniti trnitou cestou
opposiční. Volby chorvatské v tom připomínají
nedávno minulé volby slovenské: totéž zapo-
menutí na nedávné osobní a strannické třenico;
táž odhodlanost i osobností výše postavených
zasaditi se celým svým vlivem aspoň o mravní
vtězství spravedlivé národní věci; týž krásný
zjev, jak mladá generace, do nedávna většinou
jen kritisujicí, přijímá na sebe nejnesnadnějš
a nejnebezpečnější práci.
V jednom ovšem chorvatské volby převy-
šují volby slovenské; politickým a národním
uvědoměním značné části chorvatského lidu
Nyní se jasně ukazuje, co to znamená, když
národ má svoji politickou správu, své soudni-
ctví a své školství, což vše vštěpuje mu zne-
náhla cit ne národní autonomie, nýbrž národní
svrchovanosti. Škoda jen, že nekulturní dogma-
tikové rázu Starčevičova a přílis povolní oppor-
tunisté rázu Mažuraničova nedovedli pomocí
státní chorvatské autonomie na základě národní
jednoty Chorvatův a Srbův a v lůně opravdové
slovanské vzájemnosti roznititi ne jiskry, ne
plamen, nýbrž požár národního a politického
uvědomění, jenž by již dávno byl roztavil
pouta maďarské politické, národní a hospodát-
ské tyranie. Avšak i vzdor těm chybám Chor-
vatsko se zvedá, Chorvaté a Srbové sbližují s
navzájem a přibližují se ke Slovanstvu, zvlášt
k. Čechům a stávají se takto vedle nich jedním
z rozhodujíeích činítelův v příštích osudech
tohoto soustát.
Starčevičův
Mažuraničův
Chorvatův
Srbův
Chorvat
Srba
Čecho
Chorvatsko
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Apoštol vlastenectví.
Ke stému výročí narození P. Jo a. Š midi n gera
Dějepisec našeho národního znovuzrozen
zkoumaje všechny jeho zjevné i skryté příčiny.
zastaví se zajisté také nad překvapujícím způ-
sobem šíření se české kniby.
V době absolutismu soustavně poněmču-
jícího, v době naprostého nedostatku českých
žkol a společenských středisk, v době národ-
ního neuvédomění, kormutlivého odpadlictvía
povrženosti všeho českého u samých Čechů ne-
byla by česká kniha mohla vykonati své ve-
liké obrozovací poslání bez jedinců zvlást
ustrojených, proniknutých ideou, nadšených
obětavých, kteří se odhodlali státi se nástrojem
jejího rozšiřování po českém lidu.
V nečetný jich hlouček přidružil se v
třicátých lelech minulého věku mladý kněz
P. Josef Šmidinger, posvětiv vlastene-
ckému úkolu svému celý život.
Národní a společenská práce Šmidingrova,
povrchnímu pozorovateli téměř skrytá, objeví se
bedlivějšímu pátrání ne nepodobna oněm skre-
tým sice, ale mohutným silám přírody, které
neviděnou svou tichou působnosti pod povrchem
zjevů veliké na venek obraty připravují. Byla
to na pohled nepatrná, ale skutkem dravá
bystřina alpská. Ztrácela se zdánlivé pod úpatím
hory překážek, které se tarasily nad průzorem
našeho obrození, ale spodem si prodírala cestu
houževnatě a vytrvale dále, aby se po čas
vynořila ještě mocnější.
V roce 1801 připravili v rodině váženého
měšťana strakonického, kupce Jana Šmidingera
kolébku pro syna Josefa, zrozeného dne 24.
Duševně bystrý hošík, vychodiv normálku,
tehdy německou, ve svém rodišti, poslán sta
rostlivým otcem na gymnasium v Písku a po
zději na studia filosofická v Praze.
Zde jej ovanul svěží dech národního uvě
října.
Čecho
P Šmidinger
Šmidinger
Josef
Písek
Praha
23
article
domění. Šmidinger byl cele stržen proudem ideh
osvobozovacích, jež hýbaly tehdy celou Evro-
pou v důsledcích veliké francouzské revoluce.
V mlaďounký duševní život český jalis
tehdy zasahovati vedle staršího Jungmanna
noví, mladl, svěží pracovníci: Šafařik, Čelakov-
ský, Kollar a zvláště Palacký, o němž tehdy
sotva tušeno, jak mohulně mladý dandy lite-
rární v nedaleké již budoucnosti zasáhne do
idejného proudění domáciho života českého.
Hankův nález rukopisu kralodvorského
mohutná suggesce jeho významu na mladé mysl
ještě zvýšily horlivou činnost hloučku českých
křisitelů. V jich řadě též mladý Šmidinger
vzplanul ohněm nadšení pro ideu obrody ná-
roda, jenž neměl už pohasnouti. Filosof Šmi-
dinger účastnil se horlivě společenského života,
zvláště schůzek vlasteneckých filosofů, jež ko-
nány v odlehlých místnostech hostinských.
Schůze, dopadávající mnohdy hlučně, ba vý-
tržně, neunikly pozornosti strážců tuhého abso-
lutismu a po přisném vyšetřování mnohý zanl-
cený mladík odveden za trest k vojsku. Také
Šmidinger, mladík slabé tělesné soustavy, do-
nucen obléci bílý kabát. Aspoň na čas. Jeho
znalost technických věd dopomohla mu k po-
volání do učitelského sboru vojenské školy. Leč
pro plicní neduh záhy byv propuštěn ze služby
vojenské, odhodlal se oddati službě národa cele.
Zvolil k tomu cíli stav duchovní, jenž nej-
lépe zaručoval možnost působiti na lid. V roce
1829 vstoupil na theologickou fakultu. Doté
doby spadá vznik první mocné organisace ná-
rodně osvětové.
Šmidinger
Jungmann
Kollar
Palacká
Hankův
24
article
Založena »Matice Česká«, musejní sbo
pro řeč a literaturu českou a vydávání vážných,
poučných spisů. Šiidinger byl ve stálém styku
s českým světem literárním. Po svém vysvěcení
nemoha ot plicní chorobu oddati správě
duchovní, jak původně toužil, uvolil se přijati
místo učitelské v rodišti svém, Strakonicích. Ale
povinnosti učitelské již po roce schvátily síly
mladého kněze. Stal se pak zámeckým kapla-
nem u barona F. Dlouhovesského- Chanovského
a působil jako vychovatel ve mnohých slecht-
ckých a měšťanských rodinách. Posléze v roee
1849 jmenován výpomocným knězem v Hosto
micích, kde po třiletém neunavném působen
ve službách idey, která byla hřejným paprskem
jeho života, dne 2. února 1852 tiše skonal.
Šmidinger byl jedním z předních pěstitel
tak zvané, pro rozvoj idey tak důležité »drobné
národní práce«. Vyplňovala všechen prázdný čas
jeho vetehého, mnohým trudem a rmutem skli
čovaného života. A její výsledky, přes chatrné
síly tělesné a poměrně krátký věk zasloužiléh
muže byly překvapujícími.
F Dlouhovesský
Šmidinger
Strakonice
25
article
Nebyl umělcem, nebyl spisovatelem, a
novinářem, ani řečníkem a přece dovedl státis
hybnou silou v probuzení k vědomí široké duše
národa. A to bylo jeho tajemství, ona neunavn
činnost společenská, styk jedinecký, působnos
od muže k muži, v rodině, v domácnosti, denn
a stále. Tím způsobem dovedl Šmidinger roz
množovati řady čtenářů českých knih, získávat
ve všech společenských vrstváchi nové člen
»Matici České«, tehdy jedinému ústavu národnímu
obohacovati sbírky musejní novými předměty
znásobovati počet členů »Dědictví svatojanského«
zakládati čtenářské spolky a besedy, ba i n
sklonu života ještě účastnil se horlivě při prvníek
sbírkách, za heslem tehdy poprvé pronešeným
na stavbu Národního divadla. Jeho kněžství, jeh
mírná, obětavá povaha otevřela mu duši a srde
lidu všech stavů. Nebylo snad místa v jihozápad
ních Čechách mezi Prahou, Brdy a Šumavou
kam by nebyl Šmidinger pronikl, nezískal člen
»Matici České« a nerozmnožil řadu odběratelo
jiných českých knih.
Šmidinger
Brda
Čechy
Praha
Šumava
národní divadlo
26
article
»Nedbaje svého chatrného zdraví,« píše
o něm nejmsenovaný životopisec, *) »putoval o
fary k faře, od zámku k zámku, od dědiny k dě
dině, všude povzbuzoval a vyzýval každého
o němž se domníval, že by přispěti mohl k roz-
množení předplautelů českých spisů, že by moh
*) 0 životě a působení kněze Jo s e í
Smidingera, apoštola vlastenectví. Ka
památku oslavy zvěčnělého při odhalení pomníku na
hřbitově hostomickém. Nakindem čtenákské bescoy
v Hiosiomickch.
státi se podporovatelem literatury a příznivcen
myšlenky národní. Přečetně, obtížné i dalek
cesty konával po většině pěsky. Zvláště navšté
voval krajiny vzdálenější od středu života ná-
rodního, by probouzel dřimajíeí a uváděl je ve
skrovný tehdáž zástup národoveů uvědomělých.«
Nikdo z jeho vrstevníků neprožil tak plně
významu ideje vlastenecké. Šmidinger doslova
zemřel v ni a pro ni. Roku 1852, přes pováž-
livě pokročilou chorobu, jedva trochu zolavený
po delší nemoci, vypravil se do Prahy, by na-
plnil u svého přítele, V. Štulce, pozdějšího probošt
kapitoly vyšehradské, svůj vak novými knihami.
Zpět jel do Zdie dostavníkem a odtud, přetížen
knihami, putoval tři hodiny pěšky do Hostomie,
v deštivém, únorovém počasí. Zpocen, znaven
prostuzen přišel domů. Ulehl a již nepovstal.
Pečlivé lékařské ošetřování nepomohlo. A tak
i na něm splnilo se pořekadlo: čím kdo za-
chází, tím schází. Uvědomělí národomilci vzpo-
mínali dlouho odehodu hrdinného sluhy myšlenky
na věčnost. Při národních podnicích, jež nará-
žely na větší přokážky okolností, vzpomínáno
pronikavé organisační schopnosti a překvapující
výmluvnosti Šmidingerovy.
Šmidinger
V Štulc
Šmidingerův
Praha
Hostomie
e í Smidinger
27
article
Kdyby byl, vzdychalo se příležitostně,
Šmidinger i bylo by po všech nesnázích. Tenv
věcech národní služby zmohl, prosadil, dokázal
všecko, i to, co se zdálo pravdě nepodobným,
ba nemožným
Zásluhy muže byly ovšem zřejmy jon za-
svěcenějším, jen ve kruzích předáků, schopnýeh
posouditi úkol a práci. Širší veřejnosti zůstá á
činnost podobného tichého rodu provždy skryt
a necenitelna. Bylo jen prostým znakem zevní
uznalosti, že jmenován Šmidinger roku 184
činným členem sboru »Matice české«. S jejim
osudy život Šmidingerův zvláště byl spoulán.
Úsilím jeho počet zakladatelů první velk
kulturní organisace národní dostoupil vrchole
jakého tou dobou nebylo se takrka naditi.
*) Roku 1844 bylo členů 263, roku 1845 už 445
r. 1846 354, r. 1817 450 atd. až r. 1851 dosaženo
490 členo, nejvyšší to počet vůbec, jaký vykazu
Sám jediný neohroženě získal »Matici« přes
čtyři sta zakladatelů ! Jeho neúmornýma rukama
prošlo přes dvacet tisíe zlatých stříbra, pětina
celého základu, nepočítaje tisice, sebrané k
zdáru jiných národních podniků. A vše v době,
kdy v Čechách nebylo takřka ještě české spo-
lečnosti, nebylo českých škol, nebylo intelligence.
Tenkrát neměla ještě myšlenka vlastní silu
nemohla se obejiti bez činnosti apoštolakých
jedincův.
Šmidinger
Šmidingerův
Čechy
kulturní organizace
28
article
Ještě jinak srostl osud Šmidingerův s vý-
vojem »Matice«. Celé své jmění 7000 zl., jak
ani jinak býti nemohlo při muži zaníceném
ideou, odkázal v závěti národním a lidumilným
ústavům. Z toho připadlo tisíc zlatých milované
»Matici«. Sbor musejní pro řeč a literaturu če-
skou právě tehdy usiloval dovršiti zě kla dní
jmění své na sto tisíc zlatých, stanovami urče-
ných. Odkazy Šmidingerovy octly se tehdy ve.
sporu zahájeným procesem příbuzných, jenž se
vlekl po dlouhá léta. Teprvé r. 1867, po plných
patnácti létech, vyplacen »Matici« odkaz Šmi-
dingerův, úrokem na 2000 zl. zdvojnásobený.
Základní jmění matiční tím šťastně dovršeno na
sumu, jež teprv znamenité měla uvolniti činnost
významného ústavu.
Širší veřejnost česká sotva si dovede dnes
představiti, jakou sumu mravní sily a obětavého
sebezapírání dovedl přinášeti myšlence, pro niž
zahořel, chorobný, ale ve své víře v konečný
zdar neodstrašitelný, v tiché skromnosti své ve-
liký vlastenec-buditel. S baličkem knih pod
paží, jako zvěstovatel nové víry, putoval Šmi-
dinger po Čechách od městečka k městečku,
ode vsi ke vsi, všude horle, získávaje duše
nakloňuje srdce myšlence, jejíž rozkvět v bu-
doucnosti teprve tušil.
Drobná, rázovitá postava bývalého filosofa-
vojáka, později kněze-buditele, zasluhovala by
věru býti zachycenu rukou umělcovou. Cel
údobí našeho života národního obráží se v její
B. Schnabel.
karakterických ryrech.
zápisné knihy matičné. Po smrti Šmidingerově počet
stále klesal, upadnuv roce 1868 a 1870 na nejnizší
přirost ponhých 18 a 14 členo.
Šmidingerův
B Schnabel
Čechy